SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Trochu, ale veľmi nie. Asi vieš aké by ťa čakalo peklo.

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Snad neřeknu moc, ale to co jsi udělal Adrii se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo.

Ale tak nebreč mi tu! Život je svině.

Storme nechtěj abych byl zlej....jestli to bude něco hnusnýho tak uvidíš...

Uuuu vy mě nebudete mít rádi

už tě nemám rád teď ale další díl bys sem už mohl hodit co myslíš??

No já osobně bch to viděl na neděli, možná pondělí

Uuuu vy mě nebudete mít rádi

Ale tak nebreč mi tu! Život je svině.

: A nie len život vie byť svině!
P.S.: No neviem, či po týchto vslovách dostaneš môj hlas.
Howgh.

Do pondělí jsem to nevydržel, takže tady máte další díl...

Nemocnice

„DOKTOR!!!“
Zařval znovu Davis a vůbec si nevšímal deseti po zuby ozbrojených vojáků, kteří na něj míří. Chodbou se k nim hnala čtyřčlenná skupinka s lehátkem a vybavením nacpaným v taškách. Jack jim vyrazil naproti, položil Adriu na lehátko a sundal z ní štít. Doktoři okamžitě kontrolovali životní funkce, vytáhli defibrilátor a začali ji dávat šoky a umělé dýchání.
Davis stál zdrceně opodál a mezitím, co se snažili oživit Adriu, ze sebe vztekle trhal kusy brnění. Jeho ustaraný obličej se alespoň trošičku rozjasnil, když viděl, jak se její hrudník zvednul a začala sama dýchat. Jeden z doktorů vyskočil na lehátko a dával jí nějakou injekci zatímco je další tři tlačili na ošetřovnu. Jeden doktor došel k Davisovi, který měl do půl pasu sundané brnění a prohlížel si jeho spáleniny a nateklou ruku. Začal mu ošetřovat zlomené zápěstí, ale Jack mu ruku vytrhnul.
„Postarejte se o ni, mě je dobře... Je těhotná, hlavně se postarejte o ni.“ Doktor pokrčil rameny a vyrazil za Adriou.
„Nejpozději za hodinu ať jste na ošetřovně!“ zavolal ještě za Davisem a zmizel za rohem.
Štěně se dožadovalo Davisovi pozornosti a okusovalo botu jeho brnění.
„Já vím... taky mám hlad. Desátníku, kde tady najdu něco na oblečení? Případně jídelnu...“ Mladý voják u řídícího panelu mu ukázal cestu k jídelně a půjčil mu svou bundu. Jack vzal štěně pod paži a vyrazil do jídelny, kde se po čtyřiceti osmi hodinách vzhůru konečně najedl a pes, který na zemi z misky pil mléko, si taky nemohl stěžovat.
Když dojídali, tak je našel Thomspon.
„Slyšel jsem, že si se vrátil, ale musel jsem se jít přesvědčit na vlastní oči... Tady máš svoje frčky a klíč od pokoje. Dovolil jsem si přenést tam tvoje věci. Ještě jednou na mě takhle hodíš velení a asi tě zabiju...“
Jack polknul jídlo.
„Velení na Babylonu je i nadále tvoje Tommy... jak vidím, tak tady všechno funguje jak má, nevidím důvod, proč by jsi se toho měl vzdát.“
„No to ti teda děkuju... Jak budeš mít čas, tak se u mě zastav.“ Podrbal za uchem nového Jackova společníka a pokračoval po svých.
Jack dojedl a podle označení klíče našel svou kajutu, ve které ležely jeho věci z Phoenixe, na stole nový tablet, vedle něj vysílačka a ve skříni čisté uniformy. Sundal ze sebe zbytek brnění, položil ho do skříně a vlezl do sprchy. Štěně mezitím pobíhalo po pokoji a značkovalo si teritorium, když ho to přestalo bavit, tak se vyvrátilo vedle postele a sledovalo dveře koupelny. Davis vylezl ven v čisté uniformě a okamžitě ho do nosu praštil zápach ze značkování. Plácnul psa přes zadek a s tím, že ho nemůže nechat samotného vzal do ruky tablet, na rameno batoh se psem a odešel do nemocnice.
Adria ležela na pokoji připojená na neuvěřitelné množství přístrojů. Pozoroval ji přes otevřené dveře, když mu jeden z doktorů dával dlahu a kontroloval spáleniny.
„Jak je jí?“ zeptal se Jack.
„Na sále jsme ji museli překontrolovat břišní dutinu, měla perforované střevo a žaludek. Co se chemikálií týče nemáme tušení, co do ní napíchali za sajrajt, ale její tělo s ním má problémy... člověka by to asi zabilo.“
„Co tím myslíte člověka? Co je asi ona!?“
„No ať je cokoliv, tak rozhodně není člověk, její DNA má s naší společné jen to, že je to taky DNA.“
Jack sice nevěděl, jak může vypadat jako člověk a nebýt člověk, ale neřešil to, hlavou se mu honily jiné starosti.
„Co dítě? Přežije to?“
„V tomhle pro vás mám špatnou zprávu majore...“
Davis si zajel rukou do vlasů.
„Takže po... potratila? Kriste...“
„Je mi to líto...“ řekl ještě doktor a nechal Davis o samotě. Po chvíli sezení na židli se zvedl a odešel do jejího pokoje, kde si sedl opřený zády o zeď a vypustil psa z batohu. Neměl co zničit, všechny přístroje visely od stropu. Vytáhnul laptop a začal na něm psát hlášení z poslední “mise“. Nehodlal opustit Adriin pokoj, dokud se neprobudí, nemohl ji nechat samotnou a nechtěl být sám... V půlce hlášení už ale nevydržel, 51hodin vzhůru na něj bylo moc. Usnul a pomalu se vyvrátil bokem na podlahu.
Když se po dlouhých šestnácti hodinách probudil na studené podlaze, tak nikde v místnosti neviděl štěně. Posadil se a chtěl ho najít, kdy v tom si všiml, že Adria je vzhůru a drží ho v náručí. Hned se postavil k její posteli a spustil.
„Jak je ti, Adri?“
Její kůže byla bledá a vlasy ztratily lesk.
„Docela dobře... na to co mi prováděli a co se semnou dělo, docela dobře.“
„Zlato musím ti něco říct.“
„Já vím Jacku.“ Řekla smutným hlasem a pokračovala:
„Já vím... Když jsem se probudila, tak jsem necítila jeho přítomnost tak jako předtím.“
„Ty si ho mohla cítit?“
„Těžko se to vysvětluje... ale ano, mohla. Snažila jsem se ho vyléčit mými schopnostmi, ale nedokázala jsem rozlišit, kde končí mé tělo a začíná jeho, nedokázala jse....“ po tvářích jí ztékaly slzy.
Jack si k ní sednul na postel, přitulil ji k sobě a hladil ji po vlasech.
„To bude v pořádku, to zvládneme...“
„To samé mi říká i táta, vím, že bych vám měla věřit, ale...“
„Tak to ti budeme pomáhat už tři“ a pohladil po hlavě štěně, jenom nemá jméno.
„Theodor, říkám mu Teddy...“
„Tak ti tady Teddy určitě zvedne náladu.“ Políbil ji na čelo.
Adria raději změnila téma.
„Jak jsem se tady vlastně ocitla?“
Jack se zhluboka nadechl a začal vyprávět svůj neuvěřitelný příběh.

Prosím, nebíjte mě

Jaj ne ale jinak pěkný díl těším se na pokračování, a neboj být tě nebudem

tak je to sice smutný že dítě umřelo ale já myslel že zabiješ i Adriu...po seriálu nechápu jak to můžu říct ale mám ji dost rád tak ju nezabij.. a už tam dej Phoenixe.. a hodně vyrobených ZPM

Všechno přijde, všechno bude ) Zatím žádná, až tak nějak moc negativní reakce... jsem zvědavý na puka
EDIT: Deadalus cg k 400. příspěvku

Chcel si reakciu Puka, tak ju máš tu:

Toto je spoiler!!!:

Dokiaľ si to veľmi! nevyžehlíš, odmietam sa vyjadrovať k Tvojej poviedke.

to byl 400 příspěvek??? teda.... to by teda hned chtělo novej díl nemyslíš??

Tak to neuvidíme Pukův koment asi tak třicet dílu...
Ne, dělám srandu, aspoň doufám. Ale tak Pučíku jak chceš povídku s dokonalým světem, kde jsou všichni hodní, ze všeho se dostanou a zlí jsou jen goa'uldi, tak jich tady máš na fóru plno