StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

Carterová je plukovník jako Mitchell,a navíc tam byli jiná písmenka než tam měli bejt párkrát ale hledat to nemínim ale jinak hezkej part jenom nechápu proč si Marks nevzal nějakýho mariňáka sebou

[Marks]

deadalos píše:

Carterová je plukovník jako Mitchell,a navíc tam byli jiná písmenka než tam měli bejt párkrát ale hledat to nemínim ale jinak hezkej part jenom nechápu proč si Marks nevzal nějakýho mariňáka sebou

Protože byl natolik naštvaný, že nechtěl riskovat život někoho jiného.
A Carterová s Mitchellem jsou podplukovníci Musel by ses podívat na originální mluvení, takže v angličtině, kde v Avalonu Harrimen řekl jednomu seržantovi, že je to podplukovník Cameron Mitchell.

Jestli umíš anglicky, tak si přelož transcript. Stačí ti jen pár řádků : http://stargate-sg1-solutions.com/wiki/9.01_%22Avalon_Part_1%22_Transcript
Co vím, tak Lieutenant Colonel je v překladu podplukovník

tak jo no, máš pravdu ještě jsem na googlu hledal hodnosti..., ale je to tak... Carterová je podplukovník...

Jo to vim coloniel je plukovník ale já v životě původní dabing neslyšel jen jednou atlantidu kde řekli že Ellis je generálpřitom byl furt plukovníkem a pochybuju že by generál být mohl on bude spíš z námřnictvaa tam sou místo generálů admirálové

[Marks]

Zdravím,
dneska tu máme neděli a tak vám přináším poslední třetí část prvního dílu.
Takže Vám dneska přeji krásné čtení a přijímám kritiku i pochvaly.

Výjimečně jsem dala dva díly po sobě, protože tento první celý díl byl téměř stejný. U ostatních se budu nejspíše držet pouze nedělí. (A také musím říct, že další týden možná vydám dvě části druhého dílu, který má tentokrát čtyři části -> ve středu a v neděli. Máme jarní prázdniny a já se budu nudit )

Epizoda 1 : Spolek zlodějů, part 3

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě – o patnáct minut později
Různé členové posádky, včetně Carterové a Valy, pracovali na opravách lodi. Carterová seděla u hlavní stanice a Vala s počítačem v rukou šla k ní.
„Jenom padesát procent emitorů štítů reaguje,“ oznámila Vala a stoupla si vedle Carterové.
„Musíme je nahodit zpátky a dostat integritu trupu do přijatelných parametrů. Hyperpohon je naší prioritou.“ Hned za nimi do místnosti přišel doktor Jackson, který šel rovnou k oběma.
„Měli jste pravdu. Všichni krom Soleka a těch dvou jsou mrtví. Major musel mít pořádný vztek.“
„To ano,“ ozval se Marks, který se objevil hned za ním. Carterová se obrátila směrem k němu a uviděla ho oblečeného pouze v tričku a ve spodní části uniformy. Pravou ruku měl páskou přivázanou k tělu, aby s ní mohl alespoň částečně pohybovat.
„Marksi, máte být na ošetřovně.“ Carterová vstala ze židle a šla k němu, jenže ten šel rovnou k hlavní stanici. Ona tušila, na co Marks myslí, a tak už raději nic neříkala a vrátila se zpátky na své místo. Jenomže to dlouho nevydržela a se židlí se k němu přisunula blíže.
„Musíme si promluvit, hned.“

Prostor, Hat‘tak, zadržovací cela
Netan vstoupil do místnosti, kde Mitchell stojí u Teal’ca, jehož hlava poklesla dolů. Buď to jen předstírá, nebo byl vážně vyčerpaný.
„Keffline, co to děláš?“ zajímalo Netana.
„Vyslýchám dál vězně.“
„A co jsi zjistil?“ Mitchell pohlédl na Teal’ca, který stále měl skloněnou hlavu.
„Zatím nic moc.“
„Fajn, tak ho zabijeme společně.“ Teal’c zvednul hlavu, když tohle Netan řekl.
„Zabít ho?“
„Dozvěděli jsme se vše, co jsme mohli. Anateo nám nedal na výběr. Jsem rozhodnutý poslat Tau’riům zprávu.“
„Netane, musím přiznat, že jsem si to právě začal užívat.“ Mitchell předstírá nezájem a opatrně se prsty dotýká goa’uldské holi bolesti. Netan se zasmál a vytáhl pistoli.
„Je mi to líto, můj starý příteli, tvoje zábava je u konce.“ Netan namířil zbraň na Teal’ca a Mitchell vzal do ruky hůl.
„Netane!“ zařval Vashin, který přibíhal do místnosti.
„Našli jsme Odysseu.“ Netan se s úsměvem otočil na Teal’ca, který měl znepokojený pohled stejně tak, jako Mitchell.

Prostor, Hat‘tak, místnost s kruhy
Netan s Mitchellem a Vashinem přišli do místnosti s kruhy, kde na ně čekal Tenat. Mitchell se okamžitě zastavil, když ho uviděl. Nenápadně se obrátil na jinou stranu a skrýval před ním svou tvář, jelikož se už znají.
„Tenate, vítej. Tohle je můj dobrý přítel, Kefflin.“ Tenat pohlédl na Mitchella, který se poškrábal na nose a stále zůstal stát k němu zády.
„Je mým potěšením. Hodně jsem toho o vás slyšel, Keffline.“
„Jo, nápodobně,“ souhlasil Mitchell.
„Řekni, co ses dozvěděl. Možná pak ušetřím tvůj mizerný život.“ Tenat se tomu pošetile zasmál.
„Zábavný jako vždy, Netane. Jak jste se domníval, Odyssea nebyla zničena. Anateo tě zradil a nechal si ji pro sebe.“
„Kde je?“ zeptal se okamžitě Netan.
„Půl dne letu Možná i méně. Poslal jsem souřadnice na můstek.“
„Vrať se na svou loď, poletíme společně.“
„Samozřejmě,“ řekl Tenat a Netan s Vashinem opustili místnost s kruhy. Mitchell chtěl také odejít, ale Tenat ho zastavil.
„Počkej chvilku, Came Mitchelle.“ Mitchell na chvilku zavřel oči a pak se k němu otočil.
„Hele, nevím, kdo si myslíte, že jsem…“ Mitchell šel blíže k Tenatovi.
„Jste Cam Mitchell, lovec odměn. Podvedl jste mě a mého partnera Jupu.“ Mitchell se k němu otočil tváří a ukazuje na něho prstem, aby se k němu přiblížil. Pak se rozhlédl kolem sebe, jestli je někdo v blízkosti náhodou neposlouchá.
„Co chceš?“
„Nevím, jak se vám podařilo přesvědčit Netana, že jste Kefflin, ale určitě tady jde o něco velkého. Chci polovinu.“ začal s jednáním Tenat, který se chtěl zbavit Netana stejně jako Mitchell.
„A co tvoje věrnost k Netanovi?“ zeptal se Mitchell.
„Zabije mě hned, jakmile mu budu k ničemu.“
„A Jup? Tvůj starý přítel? Kde je?“
„V tuto chvíli pracuje jinde. O něho se starat nemusíme.“
„Dobře. Deset procent. Bude to velký, věř mi.“
„Třicet procent, nebo řeknu Netanovi, že nejsi ten, za koho se vydáváš.“
„Dvacet pět procent, nic víc. Přenesu se kruhy na tvoji loď, než skočíme do hyperprostoru a zasvětím tě do detailů.“
„Tak dobrá.“ Mitchell se rukou dotkl Tenatovy paže před odchodem z místnosti. Tenat se podíval na svou ruku a pak na odcházejícího Mitchella.

Prostor, Hat‘tak
Mitchell přišel se Zatem v rukou k zadržovací cele, před kterou stojí stráž.
„Odvažte vězně, půjde se mnou.“ Oba muži vešli do místnosti a uvolnili Teal’covi z rukou pouta. Teal’c si nepostřehnutelně oddechl. Když si promasíroval zápěstí, pohlédl do stran na stráže. Vashin kráčí k nim, ale Teal’c déle čekat nemohl, a tak oba ozbrojené stráže srazil hlavami k sobě. Oba muži spadli bezvládně na zem a Teal’c jde hned na Vashina, kterého srazil k zemi a opakovatelně do něj mlátil pěstmi.
„Teal’cu! Teal’cu!“ Teal’c nadále mlátil muže a ignoroval Mitchella, který se ho snaží zastavit. Proto Mitchell musel jednat a chytil ho za ruku. Teal’c hned reagoval na pohyb a chytl Mitchella pod krkem a strčil ho ke zdi.
„Už mě tohle neustálé mučení nebaví, podplukovníku Mitchelle.“
„To je celkem zjevné, ale teď už musíme jít.“ Teal’c jemně uvolnil Mitchella ze sevření, a pak ho Mitchell poplácal po rameni. Teal’c kývnul hlavou a Mitchell mu podal svůj Zat. Pak dřepnul na zem, sebral Vashinovu zbraň a oba odešli z místnosti.
Podplukovník Mitchell spolu s Teal’cem směřují chodbou ke kruhům. Oba v rukou drží zbraně a rozhlížejí se kolem sebe, jestli je náhodou někdo nesleduje.
„Pomatuješ na Tenata?“ zeptal se Mitchell a Teal’c se na něj překvapeně podíval.
„Jo, Jup a Tenat. Pořád stejní hňupové jako předtím. Velí jedné lodi aliance a on a jeho partner zrovna našli Odysseu.“
„Viděl tě?“ zeptal se Teal’c.
„Jo, dokonce mě i poznal. Ale nic nevyzradí, protože si myslí, že jsem tady uprostřed nějaké akce. Musíme se dostat na jeho loď, než tahle skočí do hyperprostoru.“
„Jaký je plán?“
„Vymýšlím ho za pochodu.“

Hyperprostor, Tenatův Hat’tak, můstek – o hodinu později
Po vstoupení obou lodí do hyperprostoru, Tenat seděl v křesle na můstku, kam právě přišel jeden z jeho poddaných.
„Tenate, přišel za tebou Netan,“ ohlásil Netanův příchod jeden z Oranianů.
„Co?“ Tenat vstal z křesla a viděl přicházejícího Netana na můstek.
„Netane…“
„Vím o tvých záměrech oklamat mě.“
„Jak jste se to…?“
„Vím celou dobu, že podplukovník Mitchell předstíral, že je Kefflin.“
„Podplukovník Mitchell?“ Tenat dělá, jakoby nic nevěděl, jenže na dlouho mu to moc nevydrží.
„Z SG-1! Chytil jsem ho s Teal’cem, když se pokoušeli opustit mou loď.“
„Ne, Netane, to se pleteš. Ano, je pravda, že jsem věděl, že on není ve skutečnosti Kefflin. Jen jsem se… ho sem snažil… přilákat, abych ti ho… mohl předat.“ Tenat vymyslel takovou výmluvu rychle, že při mluvení se několikrát zakoktal. Netan se jenom nad ním smál, ale nebyl to až tak příjemný úsměv.
„To je ta nejblbější věc, kterou jsem ještě nikdy neslyšel!“ zařval Netan. Tenat padá k zemi na kolena a zvedá ruce, přitom se jeho tělo chvěje.
„Prosím… Nezabíjej mě!“ Tenat prosil o milost a Netan vypadal tím znechuceně.
„Vstaň, ty ubohá výmluvo pro… nevím čeho.“
„Co chcete se mnou udělat?“
„Nic pro tuto chvíli.“
„Oh, děkuji. Jste tak velkorysý a laskavý muž. Říkám to pořád, že ano, hoši? Řekněte mu, jak jste poctěni tím, že jste ho konečně potkali.“ Oba Oroniani pohlédli na Netana a souhlasně kývli hlavou.
„Drž hubu! Přestaň mi lézt do zadku.“ Tenat začal během chvilky lapat nervózně po dechu.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě – o pět hodin později
Major Marks stále seděl u hlavní stanice, na které se mu sama přepnula obrazovka.
„Madam, z hyperprostoru vystoupily dvě mateřské lodě Goa’uldů a blíží se k nám. Jak je na tom hyperpohon?“ Marks pohlédl za sebe na Carterovou, která se pokoušela spolu s Valou opravit hyperpohon.
„Nijak.“ Během pár vteřin se ozval z lodního interkomu Jackson.
„Sam?“ Carterová vzala do ruky vysílačku a odpověděla: „Už víme. Potřebujeme více času, můžeš je nějak zastavit?“
„Pokusím se.“
„Děla jsou jediné zbraně, které fungují. Jinak štíty jsou na pouhých třiceti pěti procentech, dlouho nevydrží.“ Oznámil současnou situaci Marks, kterému se na panelu krom radaru zobrazilo ještě něco zajímavého.
„Budeme si muset pospíšit s hyperpohonem a dostat se co nejrychleji odsud,“ řekla Carterová.
„A to není všechno. Zaměřuji dva lokátory na jedné mateřské lodi.“ Na obrazovce byly zobrazeny dva lokátory, které se pohybovaly kolem můstku na jedné ze dvou lodí.
„Dá se zjistit, kdo to je?“ zeptala se Carterová.
„Podívám se na to.“ Marks se přesunul na druhou stranu stanice, na které začal pracovat.
„To nám teď scházelo, aby někdo od nás byl na jejich lodi,“ povzdychla Carterová a s Valou pokračovaly v opravách hyperpohonu, které trvají déle, než si myslely.

Prostor, Odyssey, můstek
Poručík Evansová tentokrát seděla místo majora Markse u pilotní konzole a doktor Jackson seděl ve velícím křesle.
„Jedna z lodí nás volá.“ Doktor Jackson se otočí s křeslem směrem ke komunikační obrazovce. Vypadal velmi nervózně potom, co se všechno během tohoto dne přihodilo. Odkašlal si a ukázal rukou směrem na obrazovku.
„Na obrazovku.“ Poručík Evansová pohlédla na doktora Jacksona a pak aktivovala komunikaci mezi loděmi. Na boční obrazovce po její levici se objevil Netan.
„Doktore Jacksone.“ Daniel si otřel rukou oči, a pak nahodil falešný úsměv.
„Oh, dobře! Ahoj… Ahoj, jak se máte?“
„Čekal jsem spíše Anatea.“

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Marks spustil na panelu komunikaci a pustil to nahlas. Všichni pohlédli na obrazovku, která je za asgardským panelem, na které byl na jedné části zobrazen Netan a na té druhé Jackson.
„Ano, chvíli tady byl, ale pak musel někam jít.“ Marks zakroutil hlavou se slovy: „Musel jít tak do pekla.“
„Vaše loď je silně poškozená. Moje skeny ukazují, že máte oslabené štíty a hyperpohon stále nemáte. Vzdejte se, nebo budete zničeni.“ Marks zakroutil hlavou a čekal na Jacksonovu odpověď.
„Správně. Tak my se vzdáváme.“
„Cože?“ Marks „vykulil“ oči a pohlédl na obrazovku se slovy: „To snad nemyslí vážně?“ Marks se naštval a šel ke Carterové, kde vzal do rukou dva krystaly.
„Připravte se na obsazení.“ Vala uvolnila Marksovi místo, který už věděl, jak dokončit opravy hyperpohonu.
„Už víte, kdo to je?“
„Jo. Podplukovník Mitchell a Teal’c. Nejspíše mají plán, protože jsou na jedné lodi hned na můstku. Teda jenom podplukovník, Teal’c se ukrývá v jedné místnosti.“

Prostor, Odyssey, můstek
„Jo, tady máme takový malý problém. Víte, naše kruhy jsou poškozené, a jak jste sám řekl, nemáme štíty, což znamená, že atmosféra v hangárech pro F-302ky je neudržitelná… Nevím, jak se sem chcete dostat. Leda, že byste mě nechali vás sem přenést… Třeba transportním paprskem?“ Naštvaný Netan zmizel z obrazovky, která hned ztmavla. Evansová pohlédla na konzolu, na které byl zobrazen radar s malým textem.
„Nabíjejí zbraně.“ Jackson hned aktivoval na křesle interkom.

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
„Sam, myslím, že jsem je zdržel, jak jen to šlo.“
„Hned to bude,“ odpověděl Marks, který právě popřehazoval pár krystalů.
„Doufám, že víte, co děláte,“ řekla Carterová, která ho pouze pozorovala.
„To já taky,“ doufal stejně.

Prostor, Tenatův Hat’tak, můstek
Netan stojí vedle Tenata u trůnního křesla. Odtamtud sledují obrazovku, která ukazovala stejné údaje jako na Odyssey.
„Začni střílet na druhý Ha’tak!“ nařídil Netan.
„Co?“ Tenat se otočil směrem k Netanovi.
„Slyšel jsi mě!“
„Ale…?“ Netan se naštval a chytl Tenata za oblečení.
„Ty zpochybňuje moji taktiku?! Ta loď je plná zrádců, kteří mě chtějí sesadit z vůdce luciánské aliance. Hned zahaj palbu! Budeš bohatě odměněn jejich rozsáhlým územím.“
„Začněte střílet na druhý Ha’tak!“ Kormidelník kývnul hlavou, a pak začal s palbou na druhý Ha‘tak.

Prostor, Odyssey, můstek
Monitor poručíka Evansové ukazuje střelbu jednoho z Ha’taků na druhého.
„Jedna mateřská loď střílí na tu druhou. Přijímám rádiový signál.“ oznámila Evansová a aktivovala komunikaci.
„Odysseo, tady je Teal’c. Slyšíte mě?“ Jackson byl překvapen, když slyšel Teal’cův hlas.
„Teal’cu?“ řekl do vysílačky na křesle.
„Danieli Jacksone, je dobré slyšet tvůj hlas. Podplukovník Mitchell a já jsme na palubě jedné z mateřských lodí. Žádáme o okamžitý transport na palubu Odyssey.“
„Jo.“ Daniel přikývl a podíval se zběsile na Evansovou.
„Zaměřuji jejich lokátory.“

Prostor, Tenatův Hat‘tak, můstek
Na obrazovce se objevil rozzlobený Netan a Tenat, vlastně všichni na můstku byli překvapeni.
„Co to sakra děláš?“
„Netane? Co? Jak?“ Všichni pohlédli na muže stojící vedle Tenata. Byl podplukovník Mitchell, který tentokrát předstíral Netana. A nakonec mu to i vyšlo.
„Mysleli jsme, že Netan je tenhle.“
„Sbohem,“ rozloučil se s nimi Mitchell a zamával Tenatovi, než byl přenesen na Odysseu.

Prostor, Odyssey, můstek
Teal’c s podplukovníkem Mitchellem se objevili na můstku před Jacksonem.
„Jacksone, co děláš v tom křesle?“ Poručík Evansová pohlédla na Mitchella, který šel blíže k Jacksonovi.
„Co to máš na sobě?“ Mitchell se podíval na oblečení, které měl na sobě, a pak na Jacksona.
„Oh, to je dlouhý příběh.“

Prostor, Odyssey, kontrolní místnost dvě
Marks přehodil poslední krystal a hned potom se ozval zvuk nabíhajícího hyperpohonu.
„Pěkný,“ Marks krátce se zaradoval a aktivoval vysílačku, do které řekl: „Doktore Jacksone, můžete vstoupit do hyperprostoru.“ Carterová nejdříve radostně pohlédla na Valu, a pak se usmála i na Markse.

Prostor
Odyssea se dala do pohybu a po pár metrech vstoupila do hyperprostoru. Mezitím na sebe dvě mateřské lodě střílí.

Prostor, Tenatův Hat‘tak, můstek
S Tenatovou lodí to pěkně třáslo a se štíty to bylo hodně špatný.
„Selhání štítů je nevyhnutelné,“ oznámil kormidelní otočený směrem k němu.
„Proklínám tě, Came Mitchelle.“
Během několika vteřin byla Tenatova mateřská loď zničena i s ním na palubě.

Hyperprostor, Odyssey
Odyssea po dlouhé době opět letěla hyperprostorem směrem domů na Zemi.
Daniel s Mitchellem procházeli chodbou oblečeni tentokrát v normálním oblečení.
„Víš, měl jsi velké štěstí, že nikdo na jeho můstku nevěděl, jak Netan vypadá.“
„Jo, byl to hazard. Ale věděl jsem, že kdyby to na něj do půl hodiny nezabralo, tak se pokusím vzít si můstek silou. Náš naštvaný Jaffa čekal, aby pomohl.“ Při cestě potkali Valu s Carterovou, které na ně počkaly před výtahem, kde se i oni dva zastavili.
„Kde je Teal’c?“ zeptala se Carterová.
„Je na ošetřovně,“ odpověděl Jackson.
„Jo, náš silný, velký kluk trochu dostal,“ dopověděl Mitchell.
„Hej, co se stalo? Jak jsi je přinutil, aby na sebe stříleli?“ zeptala se zvědavě Vala. Carterová pohlédla na chvilku na jinou stranu a zahlédla Markse, který procházel chodbou.
„Omluvte mě na chvilku. Valo, řekni jim, prosím, vše. Za chvilku se vrátím.“ řekla Carterová a šla chodbou za Marksem. Mitchell pohlédl nechápavě na Valu a Jacksona.
„Nebýt jeho, tak jsme všichni mrtví,“ vysvětlil Jackson.
Carterová se snažila dostihnout Markse, ale ztratila ho z dohledu hned při odbočení na chodbu do jiné části lodi.
Mezitím, co ho Carterová hledala, Marks lezl po žebříku nahoru. Zastavil se u jednoho malého průchodu, do kterého se opatrně vplazil.
Carterová se rozhlížela kolem sebe, až pak ji napadlo podívat se do šachty se žebříkem, která byla náhodou otevřena. Hned tam vlezla a lezla směrem nahoru, tam kde předtím lezl Marks.
Marks otevřel poklop a skočil do jedné tajné místnosti na palubě. V místnosti byly všechny přístroje, které byly rozděleny po palubách po celé lodi. Toto je jediná místnost, ve které jsou všechny. Marks sedl k jedné z konzol, na které začal pracovat. Carterová byla nad místností, do které skočila za Marksem. Marks hned pohlédl za sebe a uviděl Carterovou.
„Podplukovníku… Neděste mě.“
„Omlouvám se. Co je to za místnost?“ Marks vstal z křesla a šel ke Carterové.
„Při stavbě Odyssey mě… mě plukovník Emerson požádal, abych zřídil v jedné místnosti záložná zařízení, která dokážou nahradit ty nefunkční. Také chtěl, aby na tuto místnost byl těžší přístup a tak jsem si trochu pohrál s touto místností. Například, tento okruh, který se snaží na můstku opravit.“ Marks měl na obrazovce zobrazenou skupinu lidí, která se snažila na můstku opravit vedení.
„Stačí zmáčknout na toto tlačítko a vše začne fungovat přes záložní zařízení.“ Oba viděli, jak se na můstku skupina lidí usmála, když začalo vedení opět fungovat.
„Marksi… Já vím, že vám plukovník Emerson chybí, ale nic už s tím nenaděláme.“
„Raději o tom nechci mluvit. Půjdeme?“ Marks šel zpátky nad poklop a Carterová se otočila směrem k němu.
„Měl byste si s někým o tom promluvit. A taky byste si měl jít lehnout s tou rukou.“ Marks vyskočil nahoru a levou rukou se přitáhl nahoru.
„Mluvit se mi o tom zrovna nechce,“ řekl jí na to Marks a nastavil levou ruku, kterou vytáhl Carterovou zpátky nahoru. Oba slezli po žebříku dolů a zavřeli za sebou dveře.
„Marksi. Kdybyste si to ještě rozmyslel, klidně za mnou přijďte.“ nabídla se Carterová Marksovi, který už chtěl jít do své kajuty. Marks se zastavil a kývl hlavou. Oba pak šli každý jiným směrem.

End

Hele nechci nic řikat ale při průstřelu se vyndá střela pokud to nebyl čistý průstřl a zranění se obváže,sice je to spíš polní řešení ale vždy to takhle funguvaloale jinak pěknej díl, jenom se těšim až skončej díli seriálu tam se dá dboře předvídat co se stane.Rozdíli byli zatim minimální.

[Marks]

deadalos píše:

Hele nechci nic řikat ale při průstřelu se vyndá střela pokud to nebyl čistý průstřl a zranění se obváže,sice je to spíš polní řešení ale vždy to takhle funguvaloale.

Marksovi tu kulku vyndali z ramene, zašili mu to a obvázali. On totiž zásadně pravou ruku nechtěl dát do závěsu kolem krku a tak mu ji přivázali alespoň k tělu, aby mu moc nebolela a aby mohl pomáhat s opravami.
A to nebyl čistý průstřel, kulka právě v tom rameni zůstala.

Prečítané, celkom v pohode.
Ako to bude pokračovať od nasledujúcich častí (ešte trocha seriál, alebo už vlastný dej)?

[Marks]

Puk píše:

Ako to bude pokračovať od nasledujúcich častí (ešte trocha seriál, alebo už vlastný dej)?

V jakém slova smyslu to já beru.
Abych navázala na mou tvorbu, tak jsem do povídky zahrnula asi jedenáct dílů ze seriálu se stejnými názvy. Ale budou tam výrazné změny, než byly v prvním díle.

V tomto prvním díle jsem hlavně potřebovala udělat něco s Marksem, tak aby to navazovalo na druhý a třetí díl, který je vytvořený mnou.

Zbytek ti už vyzradit nemohu, jinak by to nebylo překvapení

[Marks]

Zdravím,
dneska tu máme středu, a jak už jsem předtím psala, mám jarní prázdniny, takže jsem se rozhodla, že dneska vydám druhý díl, který nese název Rozloučení. Tento díl je rozdělen na čtyři části.
První část vám přináším teď, takže Vám přeji krásné čtení. Kdybyste něčemu nerozuměli, tak vám to ráda vysvětlím. (A jako obvykle přijímám kritiku i pochvaly.)

Epizoda 2 : Rozloučení, part 1

Je to týden po útoku na Odysseu, která se pomalu opravuje. Mezitím ji zastupuje Athena, která je právě na misi. Vedení zatím přemýšlí o novém veliteli, který má zaujmout Emersonovo místo. Všichni na palubě Odyssey drží smutek.

Země, SGC, zasedací místnost
SG-1 se před pár hodinami vrátila z mise na P3K-482 a teď mají s generálem Landrym brífink. Landry sedí vepředu jako obvykle a před ním na stole leží nějaká modrá složka. Napravo od něho sedí Carterová s Mitchellem a zbytek seděl na druhé straně.
„Jaká byla planeta?“ zeptal se Landry při pohledu na Mitchella.
„Je krásná. Možná, že až příliš. Ale nechtěla bych tam být“, odpověděla jako první Carterová.
„Proč ne?“
„V létě tam je až čtyřicet stupňů ve stínu a to nemluvím o zimě, kdy je tam až k mínusu padesáti a možná že i více.“
„Takže přijatelné podmínky jenom na jaře a na podzim. Chápu. Ale jdu k tématu. Před chvílí se nám ozvala SG-3. Oriové získali další tři planety a jejich počet se stále zvyšuje. Bude jen otázkou času, než vyrazí na Zem. Bez Odyssey, která se zatím opravuje, je Země v ohrožení. Jediná Athena je dostupná, ale ta nejedná podle IOA. Daedalus prozatím zůstává v Pegasu, kde mají teď vlastní problémy s Wraithy.“
„A jak to vlastně vypadá s vybíráním nového velitele?“ zeptal se Mitchell.
„Jeden kandidát by tu byl, ale nevíme, jestli tu práci potom všem přijme.“
„Smím se zeptat, kdo to je?“ zeptala se Carterová. Landry se usmál a podal jí složku, kterou měl připravenou před sebou. Carterová jen do ní nahlédla a hned ji zavřela.
„Páni. Vážně?“
„Ano. Chcete mu to oznámit?“ zeptal se Landry.
„Moc ráda. Od návratu na Zem jsem ho ještě neviděla.“
„Mohu se podívat?“ zeptal se Mitchell. Než Carterová stihla odpovědět na jeho otázku, Mitchell vzal z jejich rukou do vlastních rukou složku a otevřel ji. Když uviděl jméno, které je tam napsané, podíval se na Carterovou a ta se na něj na oplátku usmála.
„Takže, jestli mě omluvíte, půjdu někomu oznámit na Odysseu dobrou zprávu“, řekla Carterová a vstala ze židle. Než ale odešla od stolu, vzala si zpátky do rukou složku a odešla i s ní.
„A co když řekne ne?“ zeptal se Mitchell.
„Zatím našli jediného kandidáta a tím je právě major Marks.“

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey, můstek
Na můstku, kde se právě prováděli poslední opravy, sedí u taktické konzole poručík Sharon Evansová, která pomalu spouští jeden systém za druhým.
„Poručíku Evansová, tady je podplukovník Carterová. Mohla byste mě přenést na palubu, prosím?“ ozvala se z vysílačky Carterová.
„Ano, madam“, odpověděla Evansová a transportovala Carterovou na můstek, kde se během pár vteřin objevila.
„Madam.“
„Poručíku, kde najdu majora Markse?“
„Ve své kajutě“, odpověděla Evansová.
„Děkuji.“
„A… Není zač.“ Evansová chtěla ještě něco říci Carterové, ale ta odešla dříve, než jí to stihla říci.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey, Marksova kajuta
V Marksově kajutě ležely na zemi plné krabice jeho věcí. Major Marks byl oblečený v normálním oblečení a právě stál u svého pracovního stolu, ze kterého dával své věci do krosny, která byla na židli. Na stole měl v rámečku položené dvě fotky, které vzal do rukou a podíval se na ně. Na první fotce byl vyfocen spolu s poručíkem Womackovou a plukovníkem Pendergastem. Na druhé fotce byl tentokrát s poručíkem Evansovou a plukovníkem Emersonem. Po prohlédnutí obou fotek zavřel na chvilku oči, jenže po chvilce zaslechl zvonek v jeho kajutě. Marks otevřel oči, položil obě fotky na krosnu a šel ke dveřím, které otevřel jedním stisknutím na panel. Když se otevřely dveře, uviděl za nimi stát Carterovou.
„Zdravím“, řekla jako první Carterová, když uviděla Markse.
„Podplukovníku, co vy tu děláte?“ zeptal se překvapeně Marks.
„Přišla jsem sem za vámi, abych vám něco oznámila“, řekla Carterová.
„A co?“ zeptal se Marks, když šel zpátky ke stolu. Jakmile Carterová vstoupila do jeho kajuty, všimla si plných krabic na zemi. Pak pohlédla na Markse, který stál u stolu a čekal, jestli se ho zeptá na určitou otázku. Carterová se při chůzi divila, že celá místnost byla poloprázdná. Teda krom krabic, které ležely na zemi.
„Marksi…?“ Nebyla to zrovna ta otázka, kterou by Marks čekal, ale i přesto se otočil směrem ke Carterové a upřímně jí řekl: „Dal jsem výpověď. U Hvězdné Brány končím. Vlastně končí u celého letectva.“ Tím byla Carterová zaskočena a nechápavě se ho zeptala: „Proč to děláte?“
„Za necelý rok zemřeli dva nejlepší velitelé, které jsem kdy v žitě měl. Vždy jsem tomu přihlížel a nemohl jsem nic udělat. Většinou nás ve škole učili, že máme chránit velitele, pak teprve své zadky. Ani jedno jsem v těchto případech neudělal a to jsem byl prvním důstojníkem. Dále už pracovat nemohu. Kdyby znova zamřel můj velící důstojník, nepřežil bych to. Proto raději odcházím od letectva.“ Carterová po těchto slovech zdrceně položila složku na Marksův stůl. Marks na ni pohlédnul a zeptal se: „Co to je?“
„Zpráva o novém veliteli Odyssey. Nebo spíše byla.“ Marks vzal do ruky složku a otevřel ji. Když tam uviděl své jméno a jeho hodnost, okamžitě zavřel složku a položil ji zpátky na stůl.
„Podplukovník? No, teď už je mi to stejně jedno“, řekl Marks a dal poslední kus svých věcí do krabice na stole. Carterová si mezitím všimla obou fotek, které ležely na krosně.
„Mohu?“ Marks pohlédl na fotky a pak s kývnutím hlavou odpověděl: „Jo.“ Carterová vzala obě fotky do rukou a prohlédla si je. Mezitím Marks vzal do rukou vysílačku a aktivoval ji.
„Evansová, tady Marks. Zaměřte mé věci a přeneste mi je domů, děkuji.“ Carterová pohlédla na Markse a pak položila zpátky fotky na krosnu. Všechny jeho věci byly přeneseny během pár vteřin a Marks pak šel ke dveřím.
„Půjdeme?“ zeptal se Marks. Carterová si vzala zpátky složku a šla za Marksem, který ještě vzal do rukou svou uniformu a položil ji na stolek vedle dveří. Pak šel na chodbu, kde pohlédl na ceduli, která vysela vedle dveří na zdi, kde na ní bylo napsáno: „Major Kevin Marks, První důstojník na palubě Odyssey“. Cedulku se svým jménem vysunul a hodil ji na svou uniformu, kterou nechal v kajutě. Pak zavřel dveře a šel rovnou na můstek.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey, můstek
Evansová stála v přední části můstku a čekala na Markse, který tam během pár minut přišel. Když ho Sharon uviděla, šla hned k němu. Kevin nastavil ruce a oba se objali.
„Postarej se mi o loď“, pošeptal Sharon do ucha.
„Slibuji, že budu.“ Celá posádka už o tom věděla dříve, než vedení, které se to teprve dozvědělo dnes ráno. Členové posádky, kteří byli na můstku, šli k Marksovi, aby se s ním rozloučili. Marks všechny na rozloučenou poplácal po zádech a pak šek ke konzole.
„Rád jsem s vámi všemi pracoval. Postarejte se mi o Odysseu“, řekl na rozloučenou Marks a pak zmáčknul na pár tlačítek na konzole a byl přenesen z lodi.
„Byl skvělým prvním důstojníkem“, pronesl jeden člen posádky. Evansová na něj pohlédla a souhlasně kývla hlavou.
„To byl. Hlavně všichni nezapomeňte na zítřek. Je to hlavně pro plukovníka Emersona.“ Carterová stála u přepážky a pozorovala posádku, jak se rozloučila s Marksem, a jak se připravují na pohřeb plukovníka Emersona, který se koná zítra. Pro plukovníkovu čest a statečnost se celá posádka domluvila, že tam půjdou všichni.

Země, SGC, Landryho kancelář – o 15 minut později
Generál Landry sedí u stolu a čte hlášení z mise od SG-3, která stále sleduje postupy Oriů na jedné přátelské planetě. Jenže ta hlášení byla natolik zdlouhavá, že po první stránce odložil složku. Pár vteřin potom někdo zaklepal na dveře.
„Vstupte.“ Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila podplukovník Carterová.
„Mohu, pane?“
„Jistě, posaďte se. Co pro vás mohu udělat, podplukovníku?“ Carterová sedla před generálem do křesla a položila na stůl tu samou složku, kterou si od něj vzala.
„Myslím, že tohle můžete vyhodit.“
„Proč? Co se stalo?“
„Byla jsem za Marksem na Odyssey, kde jsem se přímo od něho dozvěděla, že končí. Odchází od letectva“, odpověděla Carterová.
„Dal výpověď?“
„Ano. Nejspíše nevydržel ten nátlak, jak to všechno padá na něho. Hlavně potom, co plukovníci Pendergast a teď i Emerson zemřeli. Ale v jednom, co mi řekl na Odyssey, měl pravdu. Na škole nás většinou učili chránit nejdříve velitele a pak teprve své zadky. V tom měl pravdu. A jeho nejvíce štve, že nesplnil jeho povinnost vůči prvnímu důstojníkovi“, odpověděla smutně Carterová.
„Šlo by ho nějak přesvědčit o opaku? Tím se ještě více prodlouží hledání velitele.“
„Myslím, že své rozhodnutí nezmění. Z Odyssey si už přenesl všechny věci domů. Mohla bych ho ještě navštívit v Oblasti 51 nebo v Pentagonu, pokud už to nevyklidil i tam.“
„Pokuste se o to, jinak bude Země více bezbranná“, řekl Landry.
„Ano, pane“, řekla Carterová, když vstala od stolu. Pak na něj kývla hlavou a opustila generálovu kancelář.

Země, Washington D.C., Pentagon, Marksova kancelář
V kanceláři Majora Markse ležely na zemi dvě krabice, ve kterých měl veškeré věci. Nikdo tam nebyl, až do té doby, než se tam objevila transportním paprskem podplukovník Carterová. Když uviděla uklizenou kancelář a pouze dvě plné krabice na zemi, na chvilku zavřela oči a povzdychla. Tušila, že je to marný ho přesvědčovat, aby zůstal, ale i tak šla ke stolu a sedla do křesla. I přesto, že tušila, jaká bude znít Marksova odpověď, čekala tam na něj, až přijde. Po pár minutách se otevřely dveře do kanceláře a Carterová se obrátila se židlí směrem ke dveřím, kde uviděla Markse, který byl oblečený tentokrát výjimečně ve slavnostní uniformě. Když uviděl Carterovou, jak sedí v křesle, zůstal stát na místě.
„Kdo vás sem tentokrát poslal?“ zeptal se rovnou Marks a šel k jeho věcem.
„Generál Landry. Marksi, zvažte ještě vaše rozhodnutí. Vždyť vy si to zasloužíte.“ Marks sedl ještě do svého křesla a pak opřel ruce o stůl.
„Nemohu. Kdyby plukovník Emerson žil, nemuselo by se něco takového řešit“, řekl na to Marks.
„Chcete mi to dát za vinu?“
„To jsem neřekl.“ Marks vstal hned z křesla a začal pochodovat po místnosti.
„Ale znělo to tak. Marksi, já tomu nemohla zabránit.“ Carterová také vstala a šla k němu.
„Možná by se tomu dalo zabránit. Ale i tak mě nepřesvědčíte. Už jsem se rozhodl a své slovo neberu zpět. Takže se nemusíte snažit. A v Oblasti 51 už mě ani nehledejte, tam už jsem to vyklidil před včerejškem“, řekl Marks a otevřel dveře. Vzal do rukou obě krabice a odešel z kanceláře, pak se zastavil na chodbě před ní a otočil se směrem ke Carterové.
„S armádou už nechci mít nic společného.“ Marks po těchto slovech šel chodbou až do hlavního sálu, kde podepsal zbylé papíry o odchodu z Pentagonu. Zbylé papíry už měl vyřízené, takže mohl opustit budovu. Carterová šla pár metrů za ním, ale pak se zastavila se skleslou hlavou. Marks opustil budovu a Carterová vytáhla z kapsy vysílačku, do které řekla: „Odysseo, tady Carterová. Přeneste mě zpátky do SGC.“ Carterová během pár vteřin byla přenesena z Pentagonu.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey – den pohřbu plukovníka Emersona
Poručík Sharon Evansová spolu s několika členy posádky z Odyssey stáli na můstku převlečeni do uniforem.
„Je čas“, řekla Evansová při pohledu na hodinky. Pak šla ke konzole a zmáčkla na pár tlačítek. Všichni byli během pár vteřin přeneseni z lodi.

Země, Michigan, Saginaw, hřbitov
V rodném městě plukovníka Emersona se na hřbitově scházejí jeho příbuzní spolu s lidmi z letectva, se kterými sloužil. Na pohřbu nechyběla ani podplukovník Samantha Carterová s podplukovníkem Cameronem Mitchellem a generálem Henrym Landrym. Když začal pohřeb, poručík Evansová se rozhlédla kolem sebe a nikde tam neviděla Markse. Nikdy by nepomyslela, že by na takovou událost zapomněl. A taky že nezapomněl. Po pár minutách, kdy vše začalo, přišel na posledy v uniformě i Kevin Marks. Stoupl vedle Evansové a kývnul na ni hlavou. Všichni tam stáli a poslouchali faráře. Po patnácti minutách zazněly výstřely ze zbraní. Po výstřelech předali Emersonově rodině národní vlajku a pak se všichni pomalu rozcházeli. Marks byl první, kdo popřál Emersonově rodině „Hodně štěstí“ a pak odešel. S nikým se moc nebavil, aby se ho nesnažili přemluvit k návratu do armády k letectvu. Carterová s Landrym, když ho zahlédli, povzdychli se smutnou tváří. Oba ho dobře chápali, proč tohle dělá, ale nevěděli, co teď bude dělat, když armáda byla jeho rodina. Evansová rychle doběhla Markse, kterého objala hned kolem hrudi. Marks jí přidržel hlavu k tělu a utěšoval ji.
„To bude dobrý“, uklidňoval ji Kevin. Sharon tekly slzy z očí a tak Kevin vytáhnul z kapsy kapesník a utřel jí slzy.
„Já vím, ale bez tebe je to ještě horší“, řekla Sharon.
„Kdybys potřebovala s něčím pomoci, tak mi hned napiš, ale do armády se už nevrátím. Nejdříve bych chtěl najít svou rodinu, pak se podle toho zařídím.“
„Jistě“, řekla Sharon a pohlédla na Markse, který už chtěl odjed.
„Tak ahoj. A kdyby něco, tak hned zavolej“, řekl Kevin a pomalu už šel k autu. Sharon stála na místě a sledovala Kevina, jak pomalu šel k autu. Když Kevin odjel, povzdychla a šla také pomalu k autu.

Mléčná Dráha, K9P-358, vesnice – o týden později
SG-1 byla na misi na planetě označenou jako K9P-358, kde sledovali postup Oriů. Na planetě byla i Adria, která kázala místním vesničanům stejně, jako na ostatních planetách.
„Nevěřící mezi vámi se snažili zadržet naše poselství. Chopili se zbraní, aby potlačili pravdu. Neuspěli a byli zničeni. Počátek nemůže být umlčen, bude vzkvétat na tomto světě i na bezpočtu jiných. Věřící mezi vámi byli bohatě odměněni, pravdou a Počátkem. Nyní je na vás, pomoci ostatním, tak jako jste vy prohlédli a šířit poselství svým vstupem do armády Oriů.“ Vesničané začali tleskat a jásat radostí. Celá SG-1 byla převlečena tak jako byli vesničané, takže nikdo nevěděl, že jsou to oni. Podplukovník Mitchell oblečen v kápi zavrtěl hlavou, když na každé planetě slyšel jednu a tu samou povídačku.
„Měli bychom jít, s tím už nic nesvedeme“, řekl tiše Mitchell a celá SG-1 se pomalu vytratila z davu vesničanů. Všichni šli rychlým krokem k východu opevněné vesnice. Až když odešli z vesnice, mohli ze sebe sundat kápi.
„Myslím, že tu Merlinovu zbraň musíme najít co nejrychleji, jinak jsme bezmocní. To už je třetí za tento týden, který ještě neskončil“, řekl Mitchell při cestě k bráně.
„Snažím se najít nějaké informace o ní v Merlinově knihovně, ale je tam neskutečně mnoho knih. Bude trvat měsíce, než v nějaké z jeho knih nalezneme informaci o nějaké zbrani. Morgan nám tehdy v Pegasu pomohla, ale nestihla nám říci polohu té zbrani“, řekl Jackson.
„To nám stejně nepomůže. Je jen otázkou času, než zaútočí na Zemi. Jedinou obranu, kterou Země má, je křeslo Antiků v Antarktidě. A i to nám nepomůže proti zbylým lodím, které mají přiletět. Podle zvěstí se má k této armádě připojit další skupina lodí. Nevím, jak se sem chtějí dostat, ale my i tak nezvládáme ani ty čtyři“, řekla při rychlé chůzi Carterová.
„Jo, ale stejně budeme muset najít tu zbraň. Je to jediná věc, o které víme, že může zničit Orie. Teda jen jejich povznesené“, řekl Mitchell. Po cestě, po které šli, procházela zrovna skupina válečníků armád Oriů.
„Máme společnost“, řekl Teal’c, když je jako první uviděl přicházet.
„Za křoví“, řekl Mitchell a celá SG-1 se rychle ukryla za křoví, kde počkala, až válečníci budou z jejich dohledu.
„Tak jo. Myslím, že bychom se měli co nerychleji odtud dostat“, řekl Mitchell a dal se do pohybu směrem k bráně. Tentokrát šli lesem, místo po hlavní cestě. Po pár minutách byli téměř u brány. Problém byl v tom, že Oriové hlídali bránu, takže se k ní nikdo nemohl dostat.
„Myslím, že tu chvíli pobudeme“, řekl Mitchell a pomalu šel zpátky a zbytek za ním.
„Měli bychom zůstat v dosahu rádiového vysílání. Za pár minut se má ozvat SGC“, řekla při ústupu Carterová.
„Kde je ta jeskyně?“ zeptal se Mitchell.
„Pár metrů odsud“, odpověděl Teal’c a všichni se rozeběhli za ním.

Země, SGC, řídící místnost
Seržant Harriman sedí u zadávacího počítače, na kterém právě zadával adresu K9P-358. Generál Landry po schodech dolů přišel do řídící místnosti a šel rovnou k seržantovi.
„Waltere.“
„Podplukovník Mitchell se ještě neozval z K9P-358.“ Jakmile to seržant dopověděl, vytvořila se červí díra. Harriman aktivoval vysílačku a Landry se k ní naklonil.
„Podplukovníku Mitchelle, tady generál Landry. Propásli jste hlášení, ozvěte se.“
„SGC, tady Mitchell. Máme tu menší problém.“
„Co se děje?“

Mléčná drána, K9P-358, jeskyně
Mitchell, Carterová a Teal’c stojí u vchodu do jeskyně s namířenými zbraněmi na Orijské válečníky, které se k nim blíží.
„Oriové nás našli. Pomalu nás obkličují. Nemáme šance jím uniknout“, odpověděl Mitchell.
„Pošlu k vám posily“, řekl Landry.
„Negativní, pane. Brána je střežena. Týmy by se nedostaly skrze“, řekla okamžitě Carterová. Jakmile to dopověděla, z vysílačky se začal ozývat pouhý šum.
„Museli najít sondu“, řekla Carterová. Oriové byli na dostřel a tak jim nic nezbývalo, než začít palbu.

Země, SGC, řídící místnost
„Spojte mě s plukovníkem Svitsovou na palubě Atheny“, řekl Landry.
„Ano, pane. Hned to bude.“

Prostor, Athena, můstek
Major Pavel Barta, který sedí na můstku u taktické konzole, dostal zprávu, která se mu hned zobrazila na display.
„Madam, volá vás subprostorem generál Landry z SGC.“ Plukovník Svitsová ze zadní části můstku přešla k obrazovce.
„Na obrazovku.“ Na boční obrazovce se zobrazil generál Landry.
„Plukovníku, doufám, že nemáte nic na práci“, řekl Landry.
„Ne, pane. Co pro vás mohu udělat?“ zeptala se Svitsová.
„Ztratili jsme kontakt s SG-1. Jsou na K9P-358, kde sledují postup Oriů na planetě. Bohužel byli prozrazeni a jsou pod palbou nepřítele. Bránou se na planetu nedostaneme, protože ji hlídají.“ Svitsová pohlédla na Bartu, který po stisknutí pár tlačítek odpověděl: „Přibližně tři hodiny, madam.“ Svitsová kývla hlavou a obrátila se k obrazovce.
„Ozveme se hned, jakmile je budeme mít na palubě. Svitsová konec.“ Obrazovka ztmavla a Svitsová šla ke svému křeslu se slovy: „Kapitáne, nastavte kurs na K9P-358.“
„Ano, madam“, odpověděla kapitán Pavla Nyklová sedící u pilotní konzole. Mezitím plukovník Svitsová sedla do křesla.
Athena v prázdném prostoru se začala pohybovat a hned potom vstoupila do hyperprostoru.

To be continued

Je to zaujímavé a v tejto chvíli som dosť zvedavý ako vyriešiš vzniknutú sitáciu.
Je pravda, že reagujem po pár a , ale na výslednom očakávaní to nič nerieši.

[Marks]

Myslím, že docela rychlým způsobem. Ale bude sranda... No, možná jen do druhé části. Ve třetí a ve čtvrté části bude takový převrat, který asi nikdo nebude nečekat.

A děkuji za komentář, alespoň o někom vím, že to čte

Neboj, vždy číta viac ľudí , ale proste nekomentujú a nekomentujú.
Zo začiatku (pár rokov späť som nedával príspevky ani ja a teraz by dali ľudia neviem čo, aby som sa ani neukázal ).

Puk má pravdu většina je líná něco napsat všechny zatím vydané díly sou výborné