Stargate : Conection

[Aiwendill]

netusim, ale jestli je to Ascanis, tak to neni zapomenute, to je pouze suspendovane a opustene to taky neni. Neboj, kdyz budes dobrej, tak to s trochou stesti bude na vanoce...

Zde je třetí díl mé povídky Stargate : Conection.

Jak bylo řečeno, jedná se o spojení povídek:

Stargate:Last Ancient od Mackenzie a Ascanis od Aiwendilla

Jedná se o povídku o deseti (X) částech, psanou ve formě krátkých dílů.
(Minimálně 1 strana A4)

Korekturu chyb provádí : DarkLive

Korekturu chování postav z Last Ancient provádí : Mackenzie

Chování postav z Ascanis není korigováno autorem. Korekci provádím osobně.

Na výslovné přání obou autorů uvádím, že :

ŽÁDNÝ Z VÝŠE JMENOVANÝCH AUTORŮ SE JAKÝMKOLIV ZPŮSOBEM NEPODÍLEL NA VYMYŠLENÍ ČI SEPSÁNÍ TÉTO POVÍDKY

Přeji příjemný zážitek :

Stargate : Conection III

Záchranná („delegační“) výprava se dostává do domovského vesmíru svých nezvaných hostů a nestačí se divit, co se zde dozvídá, ale hlavně, komu to vlastně čelí.

Místo: Neznámé; Planeta: Neznámá; Vesmír: Neznámý.

Delegace, pod vedením Richarda Woolseyho a plukovníka Blackové se po průchodu bránou do vesmíru, odkud pocházeli jejich nezvaní hosté, ocitá na primitivní planetě bez známek vyspělé techniky, nebo jakýchkoli stop po těch, které hledají.
„Doktore McKayi, já si nemohu pomoci, ale tohle nevypadá na planetu obydlenou tou vyspělou rasou, kterou hledáme. Tohle spíš vypadá jako další z desítek neobydlených planet, na kterých jsme už dříve byli.“ postěžoval si Woolsey.
„Mě to tu přijde zvláštně povědomé.“ řekla Teyla.
„No to by taky mělo.“ potvrdil jí to Rodney. „Jsme totiž na zdejší domovské planetě Geniů.“
„A co děláme sakra tady? Proč si nás nevzal hned na domovskou planetu těch, co nás okradli?“ udiveně až naštvaně se zeptal Ronon.
„Jak už říkal Zelenka, tak před svým odchodem vymazali paměť posledních příchozích a odchozích aktivit brány, a tak vlastně ani nevím, kde se ta jejich planeta nachází.“
„Navíc, jak sis mohl všimnout, tak jsou značně vyspělí. Tak musíme předpokládat, že mají stejně jako my na bráně nainstalovaný štít! Chceš se snad na něm rozplácnout jako moucha?“ doplnila McKaye Mac a odpověděla tak na Rononovu otázku.
„To ne, ale proč zrovna planeta Geniů?“ zeptal se znovu Ronon.
„Můj nápad.“nafoukla se pyšně. „Kde jinde sehnat lépe informace o tak vyspělé rase, než u rasy špehů, hm?“
„No tak na tom něco bude.“ konečně souhlasil Ronon. A všichni ostatní taktéž.
„Tak jdeme.“pobídla je Mac.

Asi po pěti minutách chůze se delegace dostala na menší louku, kterou znali i z jejich Genijské planety. Když došli asi tak do její poloviny, byli znenadání obklíčeni ze všech směrů Genijskými vojáky. Jako na povel vytáhli všichni členové delegace své zbraně, tedy až na Mac.
Ta když to uviděla, rozkázala všem z jejího týmu:
„Nestřílejte a složte zbraně, nechceme je přeci zbytečně provokovat, stejně jsou v přesile.“broukla.
„Zdá se mi to, nebo mají jiné zbraně než obvykle?“ podotkl McKay, jelikož si jako první všiml, že Geniové vyměnili své klasické pušky za zbraně velice podobné těm, jaké měli vojenští členové jejich nedávné návštěvy.
„Zdá se, že jsme na správném místě“ řekla s náznakem úsměvu Mac, když ty zbraně uviděla také.
„Taky se mi zdá.“ přitakal své přítelkyni Sheppard.
Asi po deseti sekundách se zpoza vojáků objevil muž, zřejmě jejich velitel, soudě už podle odlišné uniformy, a vykročil směrem k Atlantské delegaci. Jakmile byl dost blízko, tak Mac spustila:
„Jsem plukovník Mackenzie Blacková. Velitelka těchto lidí. Přicházíme z antického města Atlantis. Žádáme jenom nějaké informace. Nejsme z tohoto vesmíru, přišli jsme si jen pro to, co nám patří, a žádáme o pomoc s hledáním.“ Už podle jeho pohledu jí velitel nevěřil ani slovo.
Když však přejel pohledem po členech delegace, tak v něm hrklo, a ihned přikázal svým mužům složit zbraně, a řekl:
„Jsem velitel Dimon Nadin, vítejte na domovském světě Geniů. Jak vám mohu pomoci, plukovníku Blacková?“ Všichni členové delegace trochu znejistěli, protože nikdo z nich nečekal, že to půjde tak snadno. Mac se nad tím podivila, ale řekla si, že bude lepší, když přistoupí na jeho hru, a tak pravila:
„Jak už jsem řekla, přišli jsme si jen pro něco, co nám bylo dnes ráno ukradeno.“
„Smím-li se zeptat, kdo a co vám ukradl?“
„Ukradli nám počítačová data. Nevíme, kdo to byl. Teda ne že bychom se neptali. Byli to vojáci ve stříbrných brněních s muži ve zlatých kápích…“ To už veliteli jako popis stačilo a Mac přerušil před koncem.
„Věřte mi, plukovníku, ty, o kterých mluvíte, velmi dobře známe. Nemusíte se bát. Vaše data jsou v dobrých rukou, a ujišťuji Vás, že se nejednalo o loupež, nýbrž o dobře míněný úmysl.“ To se Mac nějak nezdálo, ale stejně pokračovala:
„Věřím vám, veliteli, („Teda vlastně nevěřím.“ pomyslela si) ale stejně, ta data jsou pro nás otázkou bezpečnosti našeho domovského světa, takže bychom je chtěli zpět. Alespoň tu citlivou část z nich. Mohl byste nám prosím říci, o koho se jedná a kde je najdeme.“ Velitel se zatvářil nejistě, ale odpověděl:
„Jistě. Ti vojáci, o kterých jste mluvila, jsou členy takzvané Satelleské gardy. Jsou to ti nejlepší vojáci ve vesmíru, jak o sobě sami tvrdí. Chrání a obraňují členy Ascanijské federace a členy jejich Nejvyšší rady, tedy ty muže ve zlatých kápích. Je to v podstatě jejich vláda.“ Po tomhle všem členům delegace spadla brada až na zem a nevěřili vlastním uším.
„Aha,“ vydala ze sebe zaskočená Mac, „a nevíte, kde bychom tu jejich Nejvyšší radu našli?“
„Ale jistě. Rada sídlí v hlavní věži jejich hlavního města Telerush Felinas na jejich hlavní planetě, Ascanice. Jestli chcete, mohu vás k nim zavést osobně. Geniové jsou spojenci federace už od jejího založení.“
„To musí být dost důležité místo, když jste tam tolikrát zdůraznil slovo „hlavní“.“ Podotkla Jennifer.
„To tedy je, je to nejbezpečnější místo v téhle galaxii, a zřejmě vůbec všude.“ řekl velitel.
„Děkuji. Byli bychom vám za doprovod velice vděční.“ řekl Woolsey.
„Nemáte zač. Následujte mě prosím zpět k bráně.“ řekl velitel a ukázal na cestu, po které právě přišli.

Asi po pěti minutách se znovu ocitli před místní bránou. Po příchodu na místo se velitel postavil před ovládací panel a začal zadávat souřadnice. Po zadání sedmého symbolu a aktivaci brány, velitel pokynul delegaci rukou, aby ho následovali, a sám vkročil do horizontu událostí. Hned za ním prošla celá delegace. Po deaktivaci brány zůstali na místě pouze velitelovi vojáci, kteří dle jeho rozkazů hlídali bránu, a čekali na jeho návrat.

Místo: Komplex brány; Planeta: Ascanica ; Vesmír: Stále neznámý.

Předem děkuji jak za pochvaly( ), tak za kritiku( ). Ovšem upozorňuji, že :

VŠECHNY DÍLY JIŽ BYLI SEPSÁNY A JSOU PO KOREKTUŘE.

TUDÍŽ NENÍ MOŽNO POČÍTAT S JAKÝMIKOLIV ZMĚNAMI.

MNOHOKRÁT DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ STARGATE : CONECTION III

Moc pěkný, už se těším na pokračování

Táto časť sa mi páčila. Síce dosť krátka, ale dobrá.
Teším sa na pokračovanie.
P.S.: Som rád, že som to o Satelskej garde tušil. (Aj keď nevedel naisto)

Zde je čtvrtý díl mé povídky Stargate : Conection.

Jak bylo řečeno, jedná se o spojení povídek:

Stargate:Last Ancient od Mackenzie a Ascanis od Aiwendilla

Jedná se o povídku o deseti (X) částech, psanou ve formě krátkých dílů.
(Minimálně 1 strana A4)

Korekturu chyb provádí : DarkLive

Korekturu chování postav z Last Ancient provádí : Mackenzie

Chování postav z Ascanis není korigováno autorem. Korekci provádím osobně.

Na výslovné přání obou autorů uvádím, že :

ŽÁDNÝ Z VÝŠE JMENOVANÝCH AUTORŮ SE JAKÝMKOLIV ZPŮSOBEM NEPODÍLEL NA VYMYŠLENÍ ČI SEPSÁNÍ TÉTO POVÍDKY

Přeji příjemný zážitek :

Stargate : Conection IV

Záchranná delegační výprava se dostává v doprovodu Genijského velitele na planetu Ascinca. A setkávají se zde s někým, koho dnes už jednou viděli.

Místo: Komplex brány; Planeta: Ascanica ; Vesmír: Stále neznámý.

Poté, co delegace v doprovodu Genijského velitele Dimona Nadina prošla bránou do domovského světa svých ranních nezvaných návštěvníků, ocitli se všichni v jakési zlatavé bublině ze silového pole obklopujícího bránu, které mělo poloměr několika metrů a zřejmě sloužilo jako zabezpečený vstupní prostor. Jakmile se brána za nimi deaktivovala, chopil se slova velitel Nadin a skrze pole řekl směrem k jednomu z vojáků v brněních, stojících okolo brány s připravenými zbraněmi:
„Jsem velitel Dimon Nadin z Geniů. Přivádím cizince, kteří tvrdí, že přicházejí z Atlantis z jiného vesmíru a žádají audienci u Nejvyšší rady.“
„Dobrá. Děkuji veliteli, můžete jít.„ řekl onen voják, zřejmě jejich velitel. V tom okamžiku se za nimi bez známého víru aktivovala brána a velitel Nadin, po uklonění se veliteli stráže jí prošel. Zřejmě zpět na svou planetu. Velitel stráže pokynul ostatním a ti sklopili své zbraně. Hned nato se silové pole obklopující bránu jakoby roztáhlo směrem doleva od ní k jakési kruhové plošině. Členové delegace pochopili a v čele s ostražitou Mac se na ni přesunuli. Vzápětí se štít v polovině tunelu sklopil k zemi a rozdělil na dva menší štíty ve tvaru bubliny, z nichž jeden stále obklopoval bránu, a ten druhý věznil delegaci.

Následně bublinovitým štítem s delegací uvnitř projel zelený, zřejmě skenovací, paprsek a štítem se prohnala vlna energie. Po této, dalo by se říci, celní prohlídce k bublině s delegací přistoupil velitel stráže a řekl: „Veškeré vaše zbraně byly neutralizovány. Zde počkáte do příchodu ministra obrany.“ a odešel zpět ke své práci. A skutečně, když si všichni zkontrolovali své zbraně, zjistili, že jejich osobní 9mm pistole jsou permanentně zaseklé, že Rononova zbraň ztratila veškerou energii a že z jejich nožů se jim ztratila čepel a zůstala pouze rukojeť. Což všechny delegáty zaskočilo a Mac s Rononem slušně namíchlo.

Po asi 10 minutách čekání v silové kleci ve tvaru bubliny se asi 20 metrů před nimi začala otevírat masivní pozlacená vrata (pozlacená stejně jako všechny stěny, podlaha a strop) a z nich se na ně z druhé strany vyvalila oslnivá záře světla. Dveře zřejmě vedly ven a všem znemožnily vidět, kdo to přichází. Jakmile se dveře zavřely a všichni delegáti opět zaostřili, spatřili před sebou jimi dnes už spatřený výjev. Tedy dva vojáky ve stříbrných brněních s dlouhými meči u boku, jak doprovázejí postavu ve zlatém plášti s kápí přes hlavu.

Poté, co ušli asi poloviční vzdálenost mezi dveřmi a bublinou s delegáty přistoupil opět k silovému poli velitel stráže, a vyčkával, než postavy dojdou až k němu. Pak přistoupli velitel k muži ve zlatém plášti, uctivě a hluboce se hlavou uklonil muži a spustil: „Pane ministře, zde jsou ti cizinci, co žádají o audienci u Nejvyšší rady.“
„Děkuji veliteli, můžete jít.“ odpověděl muž v plášti, načež se velitel opět uctivě poklonil a odešel se věnovat své práci. Tedy hlídání brány.

Po tomto muž v kápi přistoupil k silovému poli a pokynul jednomu ze svých strážných, aby jej deaktivoval. Voják stiskl na svém levém zápěstí na brnění sadu tlačítek a štít se jakoby zasunul do podlahy. Nato si muž opět jako předtím na Atlantis při odchodu sundal kápi a odhalil tak svou tvář.

Členové delegace znovu nemohli uvěřit svým očím, když, jak jim bylo řečeno, spařili před sebou tvář ministra obrany Ascanijské konfederace, tedy tvář muže, kterého sami velmi dobře znali. Jelikož před nimi stál samotný John Sheppard.


„Tak to by mě opravdu zajímalo, jak se vám sem podařilo dostat?“ řekl zdejší Sheppard, pardon tedy ministr obrany Sheppard.
„No, za to může tady doktor Zelenka. To on a doktor McKay nás sem dostali.“ dostal ze sebe stále zmatený Woolsey.
„Tak to mě tedy ani moc nepřekvapuje. To byli totiž taky náš Zelenka s McKayem, kteří nás dostali k vám.“ pousmál se nad shodou náhod ministr Sheppard. „Jo ahá, tak tím se leccos vysvětluje. Tak proto jste se tak snadno dostali do našeho systému. To jsme byli my dva, kdo byl s vámi u nás na Atlantis, že?“ podotkl Zelenka a při tom ukazoval střídavě na sebe a na McKaye.
„Přesně tak,“ přitakal ministr Sheppard.
„Tak či tak,“ začala Mac, „pořád mi dlužíte představení se.“ řekla Mac a pousmála se.
„Ach ano, kde jsem nechal své způsoby a dobré vychování.“ omlouval se a zároveň vtipkoval ministr Sheppard.
„Dovolte, abych to tedy napravil a představil se: generál armády John Sheppard, ministr obrany Ascanijské federace. Velice mě těší, plukovníku.“ řekl generál Sheppard a přitom podal ruku Mac.
Ta ji celá zaskočená z toho, že má před sebou identickou kopii svého přítele, tedy s tím rozdílem, že tenhle má hodnost generála armády a zastává funkci ministra obrany, přijala a řekla:
„Velice mě těší, generále.“

„Ehm, ehm.“ ozvalo se Mac za zády. Když se tedy otočila, zjistila, že to pochází od Woolseyho. Následně tedy pochopila, že by bylo slušné, kdyby představila i zbytek delegace.
„Oh, pardon, věřím, že se zbytkem se už znáte z rána. Tedy až támhle na toho tvrdohlavýho mlčouna,“ ukázala na Wintersona „to je podplukovník Winterson.“ Představila ho svým obvyklým způsobem Mac.
„Těší mě.“ řekl generál Sheppard. Winterson na to jako před tím reagoval tak, že zkrátka zkřížil ruce na hrudi a zarytě mlčel.
„No tak teda nic.“ řekla Mac.
„Když dovolíte plukovníku, rád bych přešel k tomu, proč tady jsme.“ Ozval se vedle ní Woolsey.
„Jistě, pane. Mluvte sám.“ omluvila se Mac.
„Když dovolíte, generále, rádi bychom od vás získali naše data, která jste si ráno, bez našeho dovolení, stáhli z našeho hlavního počítače, zpět.“
„Je mi líto, ale o tom já nerozhoduji. To bylo kolektivní rozhodnutí Rady. Já jsem jen dohlížel na jeho vyplnění. Popravdě jsem chtěl sám vidět, jak se to u vás liší od toho, jaké je to u nás. Musím říci, že jsem byl opravdu překvapen.“ řekl generál Sheppard.
„Dobrá tedy, kdo může rozhodnout o tom, aby nám byla naše data vrácena zpět?“ zeptal se znovu Woolsey.
„Opět pouze Nejvyšší rada může povolit navrácení vašich dat.“ řekl generál.
„A můžeme si s nimi promluvit?“ zeptal se znovu, a jak sám doufal naposledy Woolsey.
„Ale jistě.“ potvrdil generál
„Pojďte za mnou. Ale je to celkem dálka. Tento komplex je až na okraji města, přičemž síň rady je v Hlavní věži, která je naopak v samém středu města.

Ministr Sheppard se otočil zpět ke dveřím, ze kterých původně vyšel a v doprovodu jednoho svého strážného vykročil směrem k nim, přičemž ten druhý hlídal delegáty, kteří vyrazili hned za ním. Když se celá skupinka přiblížila na pět metrů k obrovským dveřím, začaly se samy od sebe otevírat. Všechny oslnilo ono venkovní světlo, které už spatřili předtím z vnitřku svého kulovitého vězení. Poté, co se jim opět navrátil zrak, spatřili něco, co předčilo všechny jejich nejdivočejší představy o tom, co zde uvidí. Spatřili totiž hlavní město Ascanijské federace. Město Telerush Felinas.

Místo: Přistávací plocha Jumperů před Komplexem brány;

Telerush Felinas ; Planeta: Ascanica ; Vesmír: Stále neznámý.

Předem děkuji jak za pochvaly( ), tak za kritiku( ). Ovšem upozorňuji, že :

VŠECHNY DÍLY JIŽ BYLI SEPSÁNY A JSOU PO KOREKTUŘE.

TUDÍŽ NENÍ MOŽNO POČÍTAT S JAKÝMIKOLIV ZMĚNAMI.

MNOHOKRÁT DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ STARGATE : CONECTION IV

díl super...mno musím říct že sem byl hodně překvapen že to je Sheppard...sem zvědavej jak vysvětlíš jak se stal ministrem a že má takové schopnosti jako má..

Pekná časť, aj dľžka je tak akurát (nooo čím dlhšia, tým lepšie ).
Odomňa máš pochvalu s hviezdičkou.
Usiluj sa , aby sme nestíhali .

sgcatlantis: Velmi pěkné. Už se těším na další díl. Četl sem i Ascanis, tak vím, proč jsou tam stejné postavy 2x

[Aiwendill]

noooo, som celkom zvedavy, co ten nestastnik spisal do piateho dielu...

ÁÁÁÁÁÁÁ, zdá se že dávno zapomenutá mumie vstává ze hřbitova povídek, aby se připoměla, jelikož je jeho povídka horší a zapomenutější než ta moje.

Chce na sebe přilákat pozornost, avšak stejně žádný další díl své MRTVÉ Anscension nepřidá.

[Aiwendill]

ja nie som mumia na cintorine poviedok, ja som dinosaurus, ktory zabudol vyhynut...

apropos, ja som si nikdy necinil o svojich dielach nejake prehnane idealy, ze su dokonale, alebo nieco podobne, ascanis je velmi naivna, aj ked chytlava, includeret ma zasa zamotany pribeh, ad fontes je z alternativnej buducnosti, takze tam sa da dobre rozvinut fantazia (dokonca az ad absurdum) ale dokonala z nich nie je ani jedna, ba dokonca skromne musim podotknut, ze ani jedna nie je dobra na publikovanie (co mozno bude ascanis, ked ju konecne prepisem az do konca...)

Nic proti, ale přepisuješ pomaleji než se žene šnek.

To by bylo lepší použít tu teorii o tom že 20 cvičených opic náhodným mačkáním kláves na psacím stroji vytvoří za 10 let neustálé práce celou Sheakespearovu sbírku.
Použít ty opice by bylo za současných okolností asi rychlejší

[Aiwendill]

preboha, len to nie! vies kolko stoji v sucasnej dobe 20 opic? a tie poplatky zverolekarom a hygienikom atd... za to mi to nestoji...

V našem státě je to snadný, podmázneš támhle, podmázneš tady, a už to jede

[Aiwendill]

a kdyz nemas na podmaz, tak musis mit znamosti