Krátké zoufalé pokračování:
Alanis
V řídící místnosti na Alanis se právě sešli všichni důležití, byl tu Generál O’Neill, Sam, John, Rodney i SG-1. Atmosféra byla velmi napjatí, snad na všech obrazovkách v centru blikala nějaká upozornění. Sam pracovala na hlavní konzoli, když se ozval podivný zvuk, zvuk nabíjení něčeho. Sam zastavila práci a otočila se k ostatním.
„Tak a je to.“
Na hlavní obrazovce se zobrazila antická města na Zemi propojená čárami, ve středu se objevil nápis v řeči antiků a mezitím se zvuk nabíjení změnil ve známí zvuk generování štítu. Obraz na hlavní obrazovce se změnil ukázal celou planetu, jak se okolo ní tvoří štít.
„Skvělá práce Sam.“ Řekli současně John a Jack.
Na chvilku v místnosti opět zavládlo ticho, když se na sebe Jack a John dívali, to přerušil až Rodney. Odkašlal si a spustil.
„Přišel jsem na to jak vyřešit náš problém, vlastně dva, možná tři..“
„O čem to mluvíš Rodney?“
„O Fénixovi.“
„Fénix není hotový.“
„Nepotřebujeme celou loď, stačí když se podaří zprovoznit senzory a transportní paprsek.“
„A to nám bude k čemu?“ Zeptal se Jack.
„Můžeme transportovat bránu do vesmíru.“
„Ne nemůžeme!“
„Já vím, způsobí to trhlinu v subpros…“
„A není už to jedno?“ Zeptal se Jack.
„Není.“ Odpověděla Sam
„Je“ Odsekl Rodney.
„Dobře Mckayi pusťte se do toho.“ Přikázal Jack.
„Ale pane…“
„Ne teď ne Carterová!“
„SG-1 vám bude krýt záda.“
„Hmm hned se cítím líp.“
Hangárové dveře na hlavní věži Alanis se opět otevřeli a vyletěla z nich letka tří jumperů.
Země
Na oběžné dráze se zatím objevila obrovská pozoruhodná flotila tvořená nejrůznějšími loděmi. Byli tu goauldské alkeshe, hataky, furligské lodě a dokonce i lodě doposud nespatřené. Všechny lodě naráz spustili palbu na Zemi, avšak všechny střely zachytil štít kolem planety. Ale lodě stejně nepřestávali pálit, žádný štít nevydrží věčně.
Nevada
Tou dobou už se Rodney nacházel v nevadské poušti v komplexu hangárů, kde se vyráběli nové pozemské lodě, jednou z nich byl i Fénix, který měl do služby nastoupit za rok. Rodney právě dokončil asgardské transportní zařízení, ale věděl, že na zprovoznění senzorů nemá dostatek času, proto použil jumper, který propojil s lodí a zároveň s hlavními senzory Alanis. Tentokrát bez proslovu a kontrol se pustil přímo na věc. Pomocí senzorů zaměřil bránu, přepsal několik bezpečnostních protokolů a zadal příkaz pro transportování. Brána zmizela z Atlantidy a objevila se uprostřed flotily nepřátelských lodí. Nedlouho po zhmotnění explodovala a vzala sebou i větší část lodí. Ale nikoliv všechny.
Chvíli potom se ve všech jumperech a veřejné komunikaci měst spustila zpráva...
„Tady generál Jack O’Neill, právě jsme zničili převážnou část flotily, zbytek je na vás ostatních, nepřestávejte bojovat, neustupujte, mi Zemi ochráníme! … Už to přestalo vysílat Carterová?
Asi dost zoufalé, po tomhle už bude následovat opravdu poslední část - epilog příběhu. Ten bude na celé povídce asi to nejzajímavější. Pokud jste to přetrpěli až sem, tak máte můj obdiv. Začíná to být pěkná slátanina.