SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Hezký díl a krom začátku o moc lepší než ten předchozí, ale menší rýpnutí si neodpustím.
Hlavní výhodou tanku je vysoká palebná síla v kombinaci s mobilitou, takže velká chyba velitele, že nechal tanky na místě v jakési kruhové formaci, kde byly na ráně jako hejno kachen

Tak žejo... ne vsechny veze strili na stejny cil Jak psal Piskotik, byl nacnuty
A u me se veci, pravda, deji i "mimo zaber" a u tohohle me nenapadlo zminit, ze jim ty souradnice nez odleteli moje chyba

Snail: Jak už psal St0rm a jak je v Technickém manuálu napsáno, tak Phoenix má 105 multifunkčních věží, které sice nemají takovou silu jako 6 dopředu směřujících ASG paprsku, ale dokaží se zaměřit na jiné cele, klidně i na 105 stíhaček.
Takže je to tak, že ASG paprsky pálili na jeden křižník a 105 věží se zatím zaměřilo na další křižník, který dost načnuli a pak ho ASG paprsky dorazili.
A nezapomínej i na střely Horizont (tedy střela, která se se rozdělí na několik samostatných jaderných střel a tak pokryje větší plochu) a taky počítej i s Drony, které mohli proti křižníkům použít.
Drony pak použili i pro Zlomený šíp, ale mohli je použít i proti křižníkům.

Taky jak píše St0rm, tak dost věcí řeší "na pozadí".
Sice se ho snažím při korekci přesvědčovat, aby toho "na pozadí" tolik neřešil, ale ne vždy se mi to daří.

tak já to bral tak, že všechno střílelo na jeden cíl - je to nejefektivnější varianta
a z hlediska použití Horizontů - to je zase dost efektní tak se mi nezdálo že by to St0rmík vypustil...

Snail: A proč by St0rm nemohl používat Horizonty??

Asi si nerozumíme. Výbuch Horizontu je dost efektní(docela show) tak se mi nezdálo, že pokud by došlo k jeho použití tak by to St0rm nenapsal, je tam dost věcí na kterých se může jako autor vyřádit...

Snail: To máš pravdu, ale St0rm je i velký lenoch a rád věci řeší na "pozadí", aby si ušetřil jejich psaní

Ďalšia, z môjho pohľadu, pekne napísaná časť.
Technické veci neriešim (to je na autorovi a ostatných).
Vyhrali (sme ) a to sa mi páči.

Tak když už tady dřepím kvůli vody celou noc tak vám dám další díl. Spojitost a logiku v předešlé větě nehledejte, třicet hodin sem nespal a fičím na kofeinu a taurinu

Westwood

„Drahý Chrisi, víš, že tě miluji, ale jsi tak daleko....“ stálo v dopise, který držel mladý muž a čím déle četl, tím více se jeho ruce klepaly. Od vedlejšího stolu ho pozorovali dva kapitáni letectva a čekali, co se bude dít dál. Mladý poručík s odporem zmuchlal dopis, pohodil jej na zem a rychlým krokem zmizel ve dveřích jídelny. Jeden z kapitánů pronesl pouze chápavé „Další dopis 'drahý můj'...“
Mladík vyběhl z jídelny ven a nad hlavou se mu prohnala letka vrtulníků. Bojoval za svou zemi, bránil svou vlast a demokracii.... a tohle byla jeho odměna, manželka ho opustila, protože už ji nebavilo čekat... Z reproduktoru na stožáru se ozvalo krátké hlášení „třetí až osmá četa nástup! Poručík Westwood k veliteli! Poručík Westwood k veliteli!“

Plukovník seděl ve své kajutě na posteli a nepřítomně zíral na dvě zarámované fotky na poličce. Ze zadumání ho vyrušilo až hlášení ve vysílačce „Pane, evakuace probíhá podle plánu, většina Tok’rů již opustila planetu. Byli jsme požádání o přepravu několika zařízení příliš velkých pro průchod bránou a Selmak by se rád připojil k nám při cestě na Zemi...“ hlásil Davis.
Plukovník pár slovy schválil požadavky, uvolnil tělo, lehl si na postel a protřel si obličej...

„Poručíku... dnes budete součástí úderu hluboko v týlu nepřítele. Povezete naše chlapce za hranice Laosu. Přesnější popis mise obdržíte při briefingu, já se jenom chtěl ujistit, že nebudeš dělat hlouposti Chrisi... Nedokážu si představit, že by Livy musela vychovávat obě holky sama...“ velitel základny se na chvíli odmlčel, aby dodal svým slovům váhu „Tak si dávej pozor a nedělej žádné kraviny, nic riskantního... jasné? Nechci, aby byla moje dcera vdova.“
Poručík zasalutoval, odpověděl „O to se už nemusíte bát pane!“ a vypochodoval z místnosti, nechávajíce za sebou zaraženého plukovníka.

Zvonek, u vchodu do kajuty, se rozezněl a plukovník vyzval neznámého ať vstoupí. Dveře se otevřely a v nich stál Jacob Carter. „Á Selmak... přepokládám, že s námi chcete na Zemi, aby jste si vzal dovolenou od vašich... ehm spolupracovníků a překontroloval dceru?“ pronesl plukovník na uvítanou.
Jacob se posadil „Volno by se hodilo, ale to není důvod mé cesty. Musím mluvit se štábem v Pentagonu v neodkladné záležitosti. A Sam... zemřela před třemi lety. Jenom je divné, že o tom nevíte. Přece jenom se ji dostalo státního pohřbu.“
Westwood pronesl klasické „Upřímnou soustrast...“ a po chvilce mlčení pokračoval „ Nevím o tom, protože nejsem ze Země... Tedy jsem ze Země, ale ne z vaší Země. Omylem jsme se dostali do alternativní reality a šance na návrat jsou mizivé. U nás byla plukovník Carterová brána za to nejlepší, co může Země nabídnout.“
Jacob se zarazil... „ Plukovník?! Carterová?!“
Teď pro změnu nechápal Westwood, co tím Jacob myslí, ten však záhy pokračoval. „Má dcera nebyla nikdy členem armády, pracovala pro ně jako civilní poradce a byla součástí projektu brány od jeho spuštění. Co se týče příjmení... vzhledem k tomu, že u vás byla v armádě nejsem překvapen, že k tomu nedošlo... Před šesti lety si vzala Jacka O’Neilla a měli spolu dítě, chlapce.“
Westwood vyvalil oči a chtěl se ptát na podrobnosti, ale byl vyrušen interkomem. Jakob musel jít do hangáru, kde právě umísťovali zařízení Tok’rů. Ve dveřích ještě řekl „Pokud nejste z této reality tak je tahle loď Phoenix, už jsme o vás slyšeli...“ Westwood zůstal zase osamocen a mohl se ponořit zpět do svých vzpomínek.

„Oskar 1 rozumí, konec!“ hlásil Westwood do vysílačky, když pilotoval vrtulník a zrovna prolétával údolím. Osm strojů se hnalo nízko nad džunglí a vezly několik desítek amerických vojáků na misi do týla nepřítele. Bylo šero, na obloze se objevovaly první hvězdy a vlnící se džungle pod nimi vypadala jako moře černi.
Westwoodovi někdo poklepal na helmu „ Hej! Za jak dlouho tam budeme?!“ řval z plných plic velitel jednotky, aby ho bylo slyšet přes rachot motoru. Poručík ukázal na prstech pravé ruky tři minuty do cíle a velitel jednotky se vrátil ke svým mužům.
Když se letka vrtulníků přehoupla přes vrchol kopce, tak je na okamžik zahlédla nepřátelská pozice a vystřelila pár krátkých dávek, ale nikdo nebyl sestřelen, jen ve Westwoodově stroji bylo pár děr.
V šeru bylo vidět přistávací zónu, mezi stromy se táhla říčka a vedle ní byl vybrán palouk pro výsadek. Vrtulníky musely přistávat po dvou, protože se jich tam více nevešlo, Westwood vysadil svou posádku v poslední dvojici a hned se vznesl.
Na zpáteční cestě letěl jako poslední v řadě vrtulníků. Vraceli se jinou cestou než přiletěli, aby se vyhnuli nepřátelským hlídkám, které by je už čekaly. Westwood na chvíli ztratil koncentraci... pořád přemýšlel nad tím, proč a s kým ho žena opustila. Když zvedl oči a podíval se před sebe tak na poslední chvíli stihl stočit vrtulník bokem a vyhnout se kopci, který ostatní vrtulníky přeletěly. Uprostřed úhybného manévru se však ve vrtulníku ozval zvláštní klepavý zvuk. Vteřinu na to začal hořet motor a vrtulník ztratil stabilizaci. „Mayday, mayday!“ stihl ještě poručík vykřiknout do rádia než vrtulník dopadl do hustého lesa a rozbil se o stromy.
Když se Westwood probral byla už tma, na pravé nohavici prosáklo velké množství krve a hlava mu třeštila. S bolestmi se doplazil k hořícím troskám vrtulníku a v jedné kaluži našel rozbitou lékárničku. Vytáhl z ní obvaz, nějaké prášky proti bolesti a morfium. Dolezl ke stromu, kde se opřel zády o kmen a hodil do sebe prášky. Vytáhl nůž a rozřezal nohavici, aby si mohl ošetřit zranění. Když uviděl roztrhané stehenní svaly zalité krví, tak se mu udělalo nevolno a vypadly z něho zbytky večeře.
Dal se dohromady, roztrhl sáček s morfiem a nasypal si ho do rány, chvíli počkal až zabere umrtvení a začal ji prohledávat, jestli v ní nezůstaly nějaké větší úlomky. Našel dva střepy, které s velkou bolestí vytáhl a jenom doufal, že jich tam není víc. Rukou vrátil roztrhané svalstvo do otvoru v noze a převázal si zranění tlakovým obvazem. Zmožený sebeoperací zavřel oči a usnul.
Probudily ho až lidské hlasy, nerozuměl, co říkají, ale byl si jistý, že to nejsou američané ani jiní spojenci. Vytáhl z pouzdra příruční zbraň a převalil se mezi dva kořeny stromu, aby se schoval.
U trosek se objevila asi dvacetičlenná skupina vietnamských vojáků a začali je prohledávat. Westwood čekal se zbraní zamířenou, jestli se vydají jeho směrem.
Jeden z vietnamců se zrovna pro něco sehnul a ve tmě pod blízkým stromem si všimnul odlesku kovu, který házela poručíkova zbraň. Ten neváhal, vystřelil a prvního vojáka zabil, ostatní se okamžitě schovali za cokoliv dost velkého a začali po Westwoodovi střílet.
Kulky kolem něj dopadaly ze všech stran, ale zatím ho žádná netrefila, on však zabil další tři nepřátelské vojáky. Po necelé minutě střelba utichla a Westwood vystrčil hlavu, aby se podíval, co se děje, všichni vietnamci se kryli a nestříleli. Když se otáčel zpátky za strom, tak stihl zahlédnout jenom siluetu malého muže který mu zasadil tvrdý úder pažbou do obličeje a omráčil ho.

Westwood vyšel z kajuty s tím, že půjde do jídelny, ale na můstku se musel zastavit. Na obrazovce byly záběry toho něčeho, co potřebují tok‘rové převézt. Plukovník se rozhlédl po přítomných „Co to sakra je?“
Odpovědi se mu dostalo od Selmak „TO je naše královna, povedlo se nám ji zachránit, ale momentálně musí být udržována naživu tímto strojem... Doufám, že vám nemusím vysvětlovat, jak cenný náklad vezete plukovníku.“
Tomu to opravdu nebylo potřeba vysvětlovat, moc dobře věděl, jak jsou hadi zatíženi na svoje královny... Vydal pár povelů, povolil vstup do hyperprostoru hned, jak bude ukončeno nakládání a odešel do jídelny.
Seděl u stolu a přehraboval se v jídle. Okolí moc nevnímal, jediné co viděl byl podnos s kuřecím řízkem a bramborovou kaší, ve které začal dělat kolečka vidličkou, připomínala mu bahno...

Poručíka probudila ostrá bolest v noze, otevřel oči a prudce zamrkal, protože mu do nich svítilo ostré světlo. Seděl přivázaný na židli v bambusové chýši a nějaký Vietnamec mu právě mačkal zraněnou nohu. Do cesty ostrému světlu se postavil jejich velitel s malou knížkou v ruce a lámanou angličtinou pronesl „Kdo---ty---být?“
Westwood polknul „Poručík letectva spojených států Christopher Westwood, identifikační číslo pět šest tři šest dva.“
Velitel byl očividně spokojen s odpovědí a pokračoval dál „Kolik--- vašich--- voják---kde?“
Westwood si moc dobře pamatoval, co ho učili... „Poručík letectva spojených států Christopher Westwood, identifikační číslo pět š....“ zařval bolestí, jeden z poskoků se mu právě postavil na zranění na stehně.
Velitel přistoupil blíž, předklonil se a důrazně zopakoval otázku „Kolik--- vašich--- voják---kde?“.Poručík se naklonil se k mučitelovu uchu a špitl „Jdi do hajzlu.“ Velitel vytáhl z kapsy slovník a zběsile listoval zažloutlými stránkami. Po chvilce se zašklebil a dal Westwoodovi dvě rány pěstí do obličeje. Ten se i s židlí vyvrátil a tváří se zarazil do mokrého bahna.
Po pár vteřinách ho vietnamci zvedli a jejich velitel zkusil další otázku „Ty—nám---volací---kódy---já----světlo---pryč.“
Poručík pootevřel pusu, ale potom si to rozmyslel a plivnul veliteli do obličeje, za což dostal od jeho poskoků několik ran do břicha. Velitel něco zabrblal v jejich řeči a dva vojáci Westwooda odvázali. Vytáhli jej ven, přešli tábor a hodili ho do bambusové klece, kde už krysa ožírala jeho příděl solené rýže. Měl takový hlad, že by snědl i tu krysu, kdyby neutekla. Zvedl misku a zhltnul tu trošku rýže. Až potom si všimnul, že ve vedlejší kleci leží další zajatec, podle uniformy taky američan. Byl v katastrofálním stavu, ochablé svalstvo, podvýživa a mléčné oči. Nebylo ani poznat jestli ještě žije... Poručík raději odvrátil hlavu, skrčil se do koutku a pokusil se usnout.

Z rozhlasu se rozlehl Davisův hlas „Všichni na svá stanoviště!“ následováno lehkým otřesem lodi. Westwood vstal a vyrazil na můstek. Na obrazovce bylo vidět deset ha’taků a trosky z dalších čtyř. Phoenix se sice otřásal pod jejich střelbou a štíty klesaly, ale měl více než dost času, aby je pohodlně zničil.
Jejich štíty očividně neprošly vylepšením a proti Phoenixovým paprskům neměly moc šancí. Prohnal se mezi ha'taky, přičemž jeho spodní věže prořízly jeden ha'tak a horní zlikvidovaly další dva. Při ladné otočce pro druhý průlet se z jeho trupu vyhnala stovka dronů, které si našly cestu k nepřátelským lodím. Prošly jejich štíty, provrtaly se trupy a našly si cestu až k jádrům generátorů. Téměř zároveň se všech sedm ha'taků rozpadlo a do smrtícího vakua vesmíru byly vycucnuty jejich posádky. Hned na to Phoenix zmizel v hyperprostorovém okně.
Selmak okamžitě přispěchal s možným vysvětlením „Pravděpodobně měli u naší planety zamaskovaného zvěda a viděli nás převážet královnu. Kdyby se jim povedlo ji zabít, tak je to naše zkáza.“
Westwood přikývnul a doplnil „Zvěd asi zapomněl doplnit, že o její bezpečnost se stará Phoenix... jinak by neposlali jenom čtrnáct lodí.“ Jacob přešel plukovníkovu sebejistotu bez komentáře a vrátil se ke své činnosti. Plukovník odešel do své kajuty a zase si lehnul na postel.

Po čtrnácti dnech mučení bylo jeho tělo v katastrofálním stavu. Bolel ho snad každý sval v těle a rána na noze mu hnisala. Záda měl pokrytá jizvami od bičování, jeho zarostlý obličej nesl známky pálení cigaretami, na pravém spánku měl jizvu, měl strhané nehty na rukou i nohou a podle bolesti mu při posledním kole zlomili minimálně dvě žebra. Ležel ve své kleci v bahně a vlastních výkalech, jeho tělo bylo zlomeno a duše byla na cestě za ním.
Z nedaleké chýše vyšli dva vojáci, otevřeli jeho klec a donesli ho k veliteli tábora, kde jej jako vždy přivázali k židli. Velitel neztrácel čas a hned zpustil „Vaše---volací----kód!“ Westwood už neměl náladu ani opakovat své jméno a tak nechal otázku bez odpovědi. Jeden z poskoků mu špičkou nože přejel po levém stehně a vytvořil asi pět centimetrů dlouhý řez. Westwood se klepal bolestí, ale nevydal ani hlásku. Velitel se vytrvale dožadoval své odpovědi „Vaše---volací----kód!“ Ale poručík stále mlčel. Tentokrát už se s ním poskoci nemazlili, jeden prsty roztáhnul řeznou ránu a druhý do ní nasypal sůl. S Westwoodem to škubnulo, jednomu ze svých věznitelů dal čelo a bolestí z plna hrda zařval „KU*VA!“ Hned nato se sesypal, ztratil kontrolu nad svým tělem, které bezvládně leželo v židli a třepalo se bolestí. Už necítil ani, jak ho tlučou, sledoval to všechno jako nezaujatý divák.
Z venkovního prostoru se ozval křik a střelba z automatických zbraní. Poskoci okamžitě vyběhli ven a v chýši zůstal jen velitel s Westwoodem. Velitel se na něj podíval a vytáhl kolt. Chris zavřel oči a s naprostým klidem se odevzdal smrti, konečně vysvobození. Slyšel pouze velitelův hlas říct „Vy---amerikána!“ a následoval výstřel.
Westwood byl překvapen „... smrt není zase tak bolestivá, po tom pekle, kterým si tady prošel, je to až příjemné...“ Něco však bylo špatně, pořád byl při vědomí. Otevřel oči a viděl, že jeho mučitel leží na podlaze a vytváří se kolem něj kaluž krve. Do dveří právě vbíhal voják v americké uniformě „Medik!“ zařval, když uviděl zuboženého Westwooda, jak se klepe na židli. Když přiběhl druhý voják, tak poručík ještě slyšel jakoby z dálky otázku „Od které jednotky jste vojáku?“ už však neměl sílu otevřít pusu a ztratil vědomí.

V plukovníkově kajutě se rozezněl zvonek a vstoupil Davis. „Pane, pokud se můžu zeptat... jste v pořádku? Celý den tady obcházíte jako tělo bez duše...“ Westwood chvíli zvažoval odpověď a nakonec se odhodlal k pravdě „Před třiceti lety se mi během čtrnácti dní zhroutil život, opustila mě manželka, byl jsem zajat a mučen a v nemocnici jsem následně zjistil, že obě mé dcery zahynuly při srážce vlaků. Dnes je výročí jejich smrti a s ním se mi každý rok vrací i vzpomínky na těch čtrnáct dní, které sem prožil... Tohle jsou první dvě medaile, které jsem dostal, obě v průběhu těch čtrnácti dní... purpurové srdce a vyznamenání za statečnost.“ Ukázal Westwood na stěnu, kde visely dva metály. Davis řekl pouze „Promiňte pane, nechtěl jsem“. Westwood jenom potichu řekl odcházejícímu Davisovi „To je v pořádku Jacku...“ a když se za ním zavřely dveře zopakoval sám pro sebe „... to je v pořádku...“

dobre ale ty jeho vzpominky sem trochu nejak vynechaval

No to se ovsem pripravujes o hodne, hodne ) zacatek mozna nevypada, ale to se rozjede

ok az dojdu z odplednaku prectu si to znova

Tak já osobně nemám moc rád tyhle vzpomínkové díly, ale když to vezmu z nezaujatého pohledu tak díl dobrý.

A protože rád slovíčkařím :

nějaké prášky proti bolesti a morfium

morfium je prášek proti bolesti

Tak tohle je ovšem brutální slovíčkaření z prášku -> tabletky si mi udělal prášek -> prášek to by nešlo!
Že nemáš rád vzpomínkové díly si už myslím psal Jinak jsem rád, že se líbilo.

A ja na začiatku príbehu, že aký Laos, akí vietnamci .... a tak. Až na konci sa dozviem, že to boli spomienky. (Aj keď záver je smutný ((myslím jeho dcéry)).)
Ináč, príbeh celkom dobrý a aj Sam, ktorá konečne nebola v armáde.

Když jsme vyhráli ten hokej a já konečně nemusím běhat vybírat vodu, tak tady další díl

Death to all world

Washington

„Zbláznil jste se?!!“ Vykřiknul O’Neill, když Jacob přednesl svůj návrh a pokračoval „A popravdě nechápu, co vám budeme platní, nemáme momentálně žádné lodě. Můžeme být rádi, že Ori a Anubis mají dost práce jinde a nechávají nás v klidu. Phoenix a Asgardé je nemohou odrazit pokaždé...“
Jacob přikývnul, že to chápe „Od vás by jsme potřebovali posádku pro lodě, povedlo se nám ukořistit několik ha’taků a máme pro ně málo lidí... A hlavně jde o Phoenix, pro náš plán je nezbytný.“
O’Neill následně Jacobovi vysvětlil, že Phoenix je samostatná jednotka a pokud po něm chce takovou šílenost, ať si to vyřídí osobně s kapitánem. „A pokud jde o posádky pro lodě, tak ty vám poskytneme...“ zavolal O’Neill za odcházející Selmak.

Švýcarsko

Adria seděla na zahradě u bazénu, zpracovávala nějakou tiskovou zprávu na svém tabletu a z reproduktorů zrovna hrála Beethovenova Fur Elise. Na obloze zářilo slunce a kolem voněla zelená tráva. Přes otevřené dveře slyšela uvnitř domu zabzučení a chvíli na to „Zlato, jsem doma!“
Davis se rozhlédl po hale a hledal Adriu, ta na něj zavolala přes otevřené dveře a tak Davis vykulhal po schodech do mezipatra a vyšel na zahradu. Adria se na něj usmívala z lehátka, měla na sobě čistě bíle dvoudílné plavky bez jakékoliv ozdoby.
Jack se s zalíbením díval na její tělo a pomyslel si „To nemá v šatníku nic jiného než bílou? Teda ne že by mi to vadilo, ale...“
Adria se na něj podívala a lehce naklonila hlavu „Samozřejmě, že mám v šatníku i jiné věci... ale bílou mám ráda“ řekla s úsměvem.
Zato Davisovi úsměv upadl. „Ty můžeš číst moje...“ začal Davis a Adria ho doplnila „... myšlenky? Samozřejmě, že můžu. To jsi si myslel, že umím jenom volat o pomoc do jiné galaxie? To by byla velice neužitečná schopnost...“
Davis si vybavil, co všechno se mu honilo hlavou, když byl s Adriou a začal se červenat.
Adria se na něj mile usmála „Nemusíš se za nic stydět. Popravdě mi přišlo rozmilé to tvoje „tak tomu říkám nožky“ hned jak jsi mě uviděl...“
Davis by se nejraději na místě propadl a Adria pokračovala „O soukromí se bát nemusíš. Kdybych chtěla k tvým vzpomínkám tak to poznáš...“ uklidňovala ho. „Krom toho nepoužívám telepatii často, připravuje mě o potěšení z konverzace“ poznamenala vesele.
Až teď si všimnula hůlky, o kterou se opírá a hned se začala vyptávat, co se mu stalo. Davis jenom zamumlal cosi neurčitého o bitvě. Adria k němu došla a natáhla ruku směrem k jeho boku.
„Ať tě to ani nenapadne!“ zvolal Davis, když mu došlo, že ho chce vyléčit. Adria k němu zvedla své krásné oči s nechápavým výrazem. „Ještě bych si na to zvykl... člověk musí nést následky a když jsem byl zraněn tak si to pěkně přetrpím... Kdyby si mě tahala ze smrtelné postele, tak neřeknu, ale tohle ne!“ zakončil rázně.
Adria jen pokrčila rameny a se slovy „Co takhle trošku zábavy před večeří?“ skočila ladnou šipku do bazénu. Davis nečekal ani vteřinu... pustil hůlku, sundal ze sebe kalhoty a tričko a skočil za ní.

Oběžná dráha Země

„V galaxii se objevila třetí strana, napadají državy Goa’uldů i Ori a vždy vyhladí celou planetu...“ vysvětloval zrovna Jacob Westwoodovi u něj v pracovně.
Plukovník ovšem pořád nevěděl, co je na tom špatně „Mě se zdá, že to je dobře... oslabí naše nepřátele a budeme mít šanci na výhru.“
Jacob to vyvrátil jednoduchým argumentem „Vyhlazují jakoukoliv planetu, je jim jedno jestli je svobodná, nebo ne. Zabíjejí civilní obyvatelstvo.“
V tomhle bodě neměl Westwood moc na výběr. Na jedné straně se mu nechtělo strkat Phoenix mezi kladivo a kovadlinu, ale na straně druhé mu smlouvy Aliance nařizovaly jednat. Jasně v nich stálo, že jsou zodpovědní za všechny rasy v Mléčné dráze, za všechny planety, na kterých Aliance založila život. „Dobrá tedy, co potřebujete od Phoenixe?“ zeptal se Westwood, Jacob spokojeně přikývnul a začal mu vysvětlovat plán.

Kdesi v Mléčné Dráze

Na oběžné dráze planety poletovaly trosky hat’aků a poslední právě explodoval. Mezi troskami se pohybovalo několik neznámých lodí a opodál stála více jak stočlenná flotila plavidel různé velikosti. „Veliteli, poslední loď nižších zničena!“ ohlásil na můstku jedné z lodí muž, který obsluhoval zbraně. „Vyhlaďte ty krysy...“ pronesl se znechucením a odporem velitel. Pár vteřin na to z flotily vyletělo dvacet raket, které vstoupily do atmosféry a explodovaly. Obrovská síla jejich exploze zažehnula atmosféru a během minut zůstal z planety jenom holý kus kamene. „Vezměte nás k další“ rozkázal velitel.
Flotila se stočila od planety, ale ještě než skočila, tak jedna z lodí naprosto nesmyslně vypálila rudý paprsek do prázdna vesmíru. Ten chvíli letěl vakuem a z ničeho nic se objevila exploze zamaskovaného al’keshe. Flotila teď již nesledována skočila do hyperprostoru.

Anubisova domovská planeta

„Můj pane, do soustavy se blíží křižník Ori, vysílají na všech frekvencích... prý si chtějí promluvit.“ Anubis se na svém trůnu pohrdavě zasmál a máchl rukou ať otevřou kanál. Na obrazovce se objevila tvář mladého muže a Anubis okamžitě spustil svým zkresleným hlasem a s arogancí sobě vlastní „Naši noví neznámí vám musejí dávat pořádně na frak, když se plazíte ke mně!“
Muž na obrazovce nejevil známky znepokojení „Mám pro tebe prostý návrh... dokud budou v galaxii Oni, tak budeme ztrácet oba dva. Dočasný mír by měl uvolnit dostatek prostředků pro boj s naším novým nepřítelem.“ Anubisova černá maska se vlnila v nastalém tichu, které přerušilo až jeho „Budiž! Teď vypadni, než si to rozmyslím!“ a okamžitým ukončením přenosu.
„Rozešlete nové rozkazy flotile a zavolejte Ba’ala... mám pro něj práci“ rozkázal Anubis a jeho první muž okamžitě vyrazil plnit úkoly.

Zničená planeta

Na oběžné dráze se vznášel Phoenix a po povrchu se pohybovalo několik skupin ve skafandrech, aby zjistili co se stalo. „Vypadá to, že nějakým fúzním zařízením zapálili kyslík a vodík v atmosféře...“ hlásil jeden z vědců přes vysílačku na můstek.
„Jediná výhoda je, že to na nás nemůžou použít ve vesmíru.“ Zkonstatoval Westwood „Přeneste je na palubu. Kormidlo nastavte vypočtený kurz a vpřed“. Pár chvil poté se Phoenix otočil a zmizel v hyperprostoru.

Kdesi v Mléčné dráze

U planety zrovna probíhal souboj flotily a šesti Ori křižníků, které nehodlaly jenom tak přenechat planetu nepříteli. Dvěma z nich už kolabovaly štíty, ale dalo by se považovat za úspěch, že zničili tři lodě nepřítele. Lodě obou stran byly promíchány v chumlu, do kterého se chystal vpadnout nezvaný host. Světelnou vteřinu od boje se otevřelo hyperprostorové okno, ze kterého vyletěl Phoenix a okamžitě zahájil palbu na neznámé lodě. Jejich štíty vydržely neuvěřitelné množství zásahů, ale Phoenixova palebná síla to kompenzovala. Část neznámé flotily v čele s obrovskou letadlovou lodí se stočila proti nově příchozímu, zahájila palbu a vypustila stíhače.
Phoenix nečekal až ho někdo trefí a prudce manévroval mezi přilétajícími rudými střelami, přičemž se stále přibližoval k flotile. V ten samý okamžik explodovaly dva křižníky Ori.
Tři lodě nepřítele a Phoenix dostal několikanásobný zásah z hlavních zbraní. Celou lodí projel mohutný otřes a štíty spadly o dvacet procent.
„Petrove pošlete jim drony! Vystřelte všechny horizonty, cíle dle uvážení!“ zařval Westwood. Z Phoenixova trupu vylétával stovky metrů dlouhý pruh dronů doprovozen šesti horizonty, to vše podporovaly jak asgardské paprsky, které střílely na nejbližší cíle, tak i obranné věže, které pálily jako zběsilé po stovkách stíhačů, jenž právě doletěly.
Drony začaly narážet do nepřátelských křižníků, ale jejich štít je nepustil skrz, Phoenix všemi hlavněmi podpořil drony na dvou nejbližších lodích, čímž jim přetížil štíty a horizonty dokonaly dílo zkázy. Dva křižníky, každý při nejmenším šestkrát větší než Phoenix se rozlomily a jejich mohutná exploze smetla okolní stíhačky. Phoenix dostal několik dalších zásahů a vlna po explozi křižníků mu na síle štítů taky nepřidala.
„Pane, štíty na třiceti procentech!“
Westwood se chystal vydat rozkaz, ale byl přerušen mohutným otřesem lodi a následně pilotem. „Štíty na patnácti! A ztratili jsme hypermotor!“
Aby toho nebylo málo, tak se nedaleko bitvy otevřelo hyperprostorové okno a vylétla gigantická loď, proti níž byl Phoenix jen malé tečka. „Převeďte veškerou energii ze zbraní do motorů, super-cruise mód!“ rozkázal Westwood a pilot uposlechl.
Phoenix střílel už jen projektily, jeho motory se rozzářily ostře modrým světlem a vyrazil pryč z boje, nechávajíce za sebou poslední křižník Ori padnout. Phoenix zrychloval až na svou maximální hranici, hnal se normálním prostorem rychlostí téměř sto padesát tisíc kilometrů za vteřinu. Nepřítel jej zkoušel sledovat, ale jejich motory si mohly o takovém výkonu nechat jenom zdát.
Na palubě vlajkové lodi velitel na obrazovce ze záznamu sledoval taktický postup a manévry Phoenixe „Konečně rovnocenný protivník!“ zvolal.
Jeho pilot mu oznámil počet ztrát a také, že konečně dorazil Babylon. Velitel si urovnal lehké brnění a rozkázal ať mu nachystají transportní loď „Musím mluvit s radou.“
Phoenix již byl na druhé straně solárního systému a vznášel se ve stínu planetky, aby mohl opravit své systémy, hlavně pak hyperpohon. Celková bilance bitvy nebyla nic příjemného. Phoenix vyplýtval zásobu dronů i horizontů, polovina věží již nemá náboje, štíty téměř zkolabovaly a asgardské paprsky neměly kýžený efekt. Zničili jen pět velkých lodí nepřítele, stíhačky se nedají brát jako úspěch. Loď konečně nahodila motory a okamžitě zmizela v modravé záři hyperprostoru.
Oběžná dráha Země
„Zdálo se mi to, nebo to bylo antické město?!“ptal se Pavlov, když si prohlíželi záznam bitvy.
Westwood přikývnul „Sice není stejné jako Atlantis, ale rozhodně jsou si podobné... Co se to tu do hajzlu děje?“ Oba na můstku chvíli pozorovali obrazovku a Westwood po pár vteřinách ticha rozkázal „Spojte mě s Thorem...“
Sehnat vrchního velitele flotily bylo jednodušší než se zdá, během minuty se na obrazovce objevila jeho šedivá hlava. „Zdravím Thore, máme tady menší problém a přece jenom jste tady poněkud déle než my a mohli by jste nám pomoct s identifikací... V galaxii se, doslova od nikud, objevila nová agresivní rasa a jejich technologie se téměř rovná té naší... Jejich lodě neodpovídají žádné v naší databázi a... měli antické město, jiné než Atlantis, ale definitivně antické.“
Thor poslouchal a když Westwood domluvil, tak lehce zatřepal hlavou „To je nemožné plukovníku.“ Westwood pokynul rukou důstojníkovi u zadní konzole a ten přenesl Thorovi záznam bitvy. Vrchní velitel Asgardské flotily doslova vyprskl něco v jejich jazyce a v hlase bylo slyšet nenávist. Westwood opatrně zkusil „Předpokládám, že je znáte...?“ Thor už zase přešel do angličtiny „Ano znám, jsou to naši první a nejhorší nepřátelé, jsou to...“

Snad se bude líbit a obrázky

Toto je spoiler!!!:

Babylonu

dodám hned, jak bude dokončen

St0rm: Moc pěkný a co mohu říct k dalším dílům. Čtenáři se mají na co těšit, protože to teď pořádně rozjedeš.

Zajímá mě, zda někdo uhodne, kdo to vlastně je.

Tipy posílejte pomocí jen pomocí
SPOILERU

No, vzhledm k Babylonu bych řekl že to sou:

Toto je spoiler!!!:

Furlingové

Jo a

Toto je spoiler!!!:

„Převeďte veškerou energii ze zbraní do motorů, super-cruise mód!“ rozkázal Westwood a pilot uposlechl.

tady asi někdo moc sledoval knight ridera co

Na knight riderovi sem vyrostl Ale tenhle výraz mám z F-22 je maximální cestovní rychlost, jestli sem to dobře pochopil

presne supercruise je termin pre nadzvukovu cestovnu rychlost inak super cast

Toto je spoiler!!!:

ale furlinogov by som netypoval. skor niekoho ineho ale necham sa prekvapit

Tak teď to začíná být napínavé honem další díííl

Toto je spoiler!!!:

mě napadaj Asurané? Podle podobného města

To je docela možné.... ale nevím. Když to byli staří nepřátelé asgardu tak to asurany vylučuje... Nemyslíte? Protože jsou z jiné galaxie a nevím jak by se dostaly do mléčné dráhy. Já osobně si myslím že to sou.... nevím nechám se překvapit tak honem dalsi dil

[Dragon]

sgcatlantis píše:

No, vzhledm k Babylonu bych řekl že to sou:

Toto je spoiler!!!:

Furlingové

...

nevyvracím a nepotvrzuji i když pravdu znám ale musím se ptát...

Toto je spoiler!!!:

Jak tě napadli zrovna oni? vždyť jsou/byli/měli být/budou členy Aliance, tak jak se dostaly k nepříteli číslo jedna?

prosím reakce do spoileru

Toto je spoiler!!!:

No, napadlo mě že si ten babylon převzal odtud: http://www.sga-project.com/forum/viewtopic.php?t=6004 Ten tvůj popis jejich města je podobný jako tam. A kdo říká, že v tomhle vesmíru Furlingové do Aliance vstoupili, a nebo že ji nezradili Když může být v tomhle vesmíru Adria hodná celebrita, můžou tu být i zlí Furlingové.