Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

pokracovani

Ztroskotání, part 2
„Zapněte štít a nabijte zbraně.“rozhodl Ellis. „Palte!“ Z Apolla vystřelily asgardské střely a neškodně narazily na štít lodi.
„Střely nemají účinek.“ohlásil poručík.
„Naše štíty jsou pod 60%.“vyjekl Rodney.
„Na to, jak ta loď vypadá, je celkem dobrá.“prohlásil O´Conner.
„Celkem?!“vyprskl George. „Než se dostaneme k 302, zbudou po nás jenom trosky.“a podíval se na loď. Vypadala podobně jako loď třídy Aurora, jenom mnohem horším stavu.
„Přišli jsme o hyperpohon a většinu zbraní. Štíty jsou pod 40%.“
„Tohle dlouho nevydržíme!“vykřikl George a vyběhl nahoru k obrazovce.
„Jdeme dolů!“ohlásil druhý důstojník, poručík Palter.
„Podsvětelný motor! Hned!“poručil Ellis.
„Nejde to, pane. Neodpovídá. Kontakt se zemí za 40 vteřin.“
„Převeďte energii do štítu na příď a můstek.“navrhla Mackenzie.
„Co nám to pomůže?“zajímalo Ellise.
„Budeme mít šanci.“
„Udělejte to!“rozhodl Ellis. Poručík Palter převedl energii do štítů na přídi, ale Apollo se řítilo k zemi pořád.
„Dopad za 5, 4, 3…“už se před nima začínal objevovat povrch planety.
„Díky, to vidíme.“odsekl Georgie. Během pár vteřin narazili čumákem do země.

Jako první se probral Ellis, kterého náraz vymrštil z křesla. Pomalu a se zasténáním se otočil. Na zemi u stěny, kousek od něj, ležela Mac, tak se k ní doplazil, protože to byl první člověk, kterého viděl.
„Plukovníku, plukovníku.“zatřásl s ní. „Plukovníku…Mac, vzbuďte se!“ Malinko se pohnula a po chvilce se probrala.
„Co to…?“
„Ne, nehýbejte se.“řekl Ellis, když se chtěla otočit.
„Asi mám zlomené žebra.“hlesla a rozhlídla se okolo. „Ronone!“vyjekla a rychle vstala. Ronon byl doslova zaražený v čelním skle.
„Běžte zkontrolovat ostatní, já jdu zjistit, co je s ním.“
„Jsme v pohodě.“ozval se o chvilku později. Mac se otočila a zjistila, že se zrovna postavili John s Georgem.
„Jsi v pořádku?“zeptal se John Mac.
„Asi mám zlomené nějaké žebra a velkou bouli na hlavě, ale jo, jsem. Zato Ronon v pořádku rozhodně není.“
„Jak ho odtamtud dostaneme?“zděsil se John.
„Nemám tušení.“přiznala Mac. „Zatím tu zůstaň, já se jdu podívat na ostatní.“
„Nemůže mluvit.“oznámil Ellis, když Mac přišla k Sandersovi.“
„Ukažte…Má zlomenou čelist.“zkonstatovala po tom, co ho prohlídla.
„Nemůžu se pohnout.“zaskučel Palter.
„Jste tam zaklíněný.“
„Jak ho dostaneme ven?“zajímalo Ellise.
„Jednoduše.“řekla Mac a pomocí telekineze vylomila kontrolní stolek.
„To je lepší. Díky.“poděkoval Palter a vyšmajdal ven. „Asi mám zlomený kotník.“
„Určitě.“prohlásila Mac po chvilce. „Vy jste v pořádku, plukovníku?“
„Mám zlomené zápěstí.“
„Dobře, pak to dáme do kupy, jenom musíme přijít na to, co s Rononem.“
„Mac…Mac…určitě mám vnitřní krvácení.“ozval se Rodney a za pomoci O´Connera se postavil.
„Tak si zase zpátky lehni. Podívám se na to…Proč myslíš?“
„Protože nemám žádné viditelné zranění.“
„Aha.“zabručela Mac a dala mu jednu ruku nad hlavu a druhou mu přejížděla nad tělem. „Nic ti není. Jseš v pořádku.“zkonstatovala po chvíli.
„To není možné. Zkus to znova.“
„Rodney! Momentálně v tuhle chvíli jseš zdravější než já! O´Connere! Ty jsi v pohodě?“
„Jo, pár odřenin a tak, ale jinak dobrý.“
„Fajn. Už někdo zjistil, jak Ronona z toho vyndat?“
„Možná…kdybychom…kdybys telekinezí vybila víc toho okna a my ho jenom přidrželi a vytáhli…“navrhl John.
„Dobře…všiml si někdo, kde vůbec jsme?“hlesla Mac po chvíli a dívala se přes okno. Došlo jí, že se s celou přední částí lodi až po můstek zarazili do země.
„Kde je vůbec Todd?!“vykřikl Ellis.
„Tady není.“
„Díky za skvělý postřeh, doktore McKayi!“odsekl.
„Asi utekl.“navrhl Winterson.
„Parchant. Taky na nás mohl počkat.“prohlásila Mac.
„Připravená?“
„Jo.“přikývla a vyrazila okno. John, George a O´Conner Ronona opatrně položili na zem.
„Odkud je všechna ta krev?“vyjekl George, když se pod nima začala objevovat kaluž.
„Jeho noha! Tepna…je to z tepny!“vykřikla Mac. John si rychle sundal bundu a tlačil na ránu.
„To nestačí! Dovolíte?!“vyhrkla Mac a odepla Ellisovi opasek a zaškrtila jím Rononovi nohu nad ránou.
„Takže podpora života je pod 40%, hyperpohon je mimo, zbraně jsou mimo, navigace taky a podsvětelné motory jsou poškozené. Při troše štěstí je zprovozním, ale nevím, k čemu by nám byly, ledaže bychom chtěli zabrat hlouběji. Jo, a abych nezapomněl, nefungují dálkové senzory a vnitřní fungují jenom v části, která trčí ven.“shrnul jejich situaci Rodney.
„To je skvělé. Kde vůbec jsme?“zabručel Ellis.
„Pravděpodobně v nějakém ze starých nepoužívaných dolů.“odpověděla mu Mac.
„Ještě lepší.“
„To nám ale nejspíš zachránilo život.“namítla.
„Vždyť se to taky může na nás sesypat.“vyštěkl Ellis.
„Kdybychom se nezabořili sem, ale spadli bychom na normální zem, tak už bychom nevedli tenhle stupidní rozhovor! Takže když dovolíte, teď půjdu na ošetřovnu pro nějaké věci!“vyjela na něho Mac.
„Ne, to nedovolím!“odsekl.
„Plukovníku, v téhle chvíli jsme na zemi, takže myslím, že mi tady nemáte co poroučet!“vyštěkla Mac a pak zabručela tak, že to slyšel jenom John: „Tu čelist si měl zlomit on, aspoň by chvilku držel hubu a neotravoval.“
„Budu tě navigovat. Některé sekce jsou uzavřené.“řekl Rodney.
„Neříkal jsi, že senzory nejdou?“zarazila se.
„Podařilo se mi je zprovoznit…To, jak jsem geniální, mi řekneš pak, teď běž.“
„Perfektní. Tu nohu mu co dvě minuty povolte, a´t se mu tam dostane krev.“
„Dobře, ale teď už běž…a Mac! Opatrně.“pobídl ji John. Jenom přikývla.
„Musíš to obejít, jsou tam zablokované dveře.“řekl Rodney, když se dostala do jedné ze zdevastovaných chodeb.
„To je sice pěkné, ale kudy? Nic jiného tu není.“namítla Mac.
„Vpravo…tam ty dveře jsou otevřené.“
„No to teda nejsou!“
„Zkus zabrat.“
„Či jsem Rambo?“odvětila, ale vzala nějaký kus trámu a dveře po chvilce vypáčila.
„Za tohle mám u tebe 2 krabice zmrzliny.“zafuněla a držela si žebra.
„Ještě dvě chodby a jseš tam…Teď vlevo.“ Mac prošla kolem jedné zpola zasypané chodby, ale po pár krocích se zastavila a vrátila. V chodbě, kterou minula, bylo něco jako bazilišek-obrovský had s velkými zuby. Mac začala potichu couvat zpět do svojí uličky, ale o něco zakopla a spadla. Když dopadla, vykřikla bolestí, protože se praštila do žeber. Bazilišek si jí všiml a začal se k ní plazit.
„Mám tu problém. Je tu obrovský had a chce mě sežrat!“vyjekla vyděšeně do vysílačky. Rychle se zvedla a utíkala na ošetřovnu.
„Nic tu nemám!“namítl Rodney. „Aha…už jo.“dodal po chvíli. Mac doběhla k ošetřovně. Dveře byly pootevřené tak málo, že si musela rychle sundat vestu, aby prošla. Začala hledat, pro co tu přišla. Bylo to obtížné, protože po nárazu věci vypadly z poliček a válely se různě po zemi. Celou dobu slyšela, jak se bazilišek dobývá dovnitř. Dveře už stačil celkem slušně promáčknout.
„Rodney! Potřebuju jiný východ!“křikla přes vysílačku po tom, co do velké tašky naházela věci, o kterých si myslela, že budou potřeba.
„Žádný jiný tu není.“
„V tom případě chci náhrobek z bílého mramoru a věnec z lilií.“odsekla.
„Vylez ventilací.“poradil jí John.
„Nezvednu ruce a už vůbec se nevytáhnu…a žebřík tu taky není.“
„Poličky! Vylez po poličkách!“
„To mě nenapadlo.“přiznala Mac a telekinezí postavila poličky na místo, hodila si tašku přes rameno a začala lézt po poličkách. Bazilišek už pomalu strkal hlavu dovnitř. Telekinezí vyrazila poklop ventilace a rychle se vytáhla dovnitř. Bazilišek byl vevnitř a viděl už jenom její nohy. Rychle vyrazil. Mac se skrčila v rouře a držela si žebra. Bazilišek narazil hlavou tam, kde ji cítil. Jenom vyjekla a začala se plazit na opačnou stranu, než chtěla.
„Dostaneš se k jídelně.“řekl jí Rodney.
„Jak je…Rononovi?“
„Ztrácí hodně krve.“
„už tam budu…uf…au.“vyjekla Mac, když doskočila na podlahu jídelny. Stoly i židle byly převrácené a na stěně byl zbytek něčeho, co připomínalo špenát. Zašla do kuchyně a vzala nějaké jídlo a pití. Pak se vydala na můstek.

„Jak dlouho to je, co nemáme s Apollem kontakt?“zeptala se Sam.
„Jsou to 4 hodiny.“odpověděl Radek. „Neodpovídají ani na volání.“
„Za jak dlouho tady bude Daidalos?“
„Do hodiny.“
„Dobře, informujte Caldwella a postavte tým.“

„Doufám, že se odsud přinejmenším dostaneme, protože jinak jsem to táhla zbytečně.“prohlásila Mac, hodila tašku na zem a opřela se o zeď.
„Zahojíš mu to?“zeptal se O´Conner.
„Ani náhodou. Sotva stojím. Vzala jsem tlakový obvaz a něco na srážlivost krve.“
„Nezašijeme to?“ozval se Ellis.
„Zašít? Zbláznil jste se?“
„Máte přece kurz první pomoci, ne?“
„No to ano, ale tam bylo šití povrchových ran, ne tepen. A pokud vidím, cévní chirurg tady s náma není!“odsekla Mac a hodila Johnovi obvaz a vytáhla z tašky ortézy.“
„Dejte mi tu zraněnou ruku.“řekla Ellisovi a dala mu na ni ortézu. Když zapínala poslední zip, přitlačila trochu víc.
„Au!“vyjekl Ellis. „Nejste zrovna nejjemnější!“
„Jsem, ale jenom k tomu, kdo si to zaslouží…Paltere, teď vy.“
„Dám si to sám, postarejte se o ostatní.“řekl. Mac mu podala ortézu a šla k Wintersonovi.
„Majore. Pojďte honem.“
„Jsem v pořádku, madam.“namítl George.
„Ne, nejste. Ty rány jsou dost hluboké a krvácí. Některé budou možná na šití. Vyčistím je a zalepím, popřípadě vytáhnu střepy.“prohlásila nekompromisně Mac a vzala dezinfekci.
„Hotovo. A ani to nebolelo, že?“ušklíbla se po chvilce.
„Bolelo.“zaskučel George a šel za Rononem.
„O´Connere, jsi na řadě.“
„Nebudeš mi to tam to…ehm…“zarazil se, když se podíval na ránu táhnoucí se skoro až k rozkroku.
„Čistě profesionálně.“pousmála se Mac. „Buď rád, že jsi nepřišel o malého O´Connera.“
„Hahaha.“ušklíbl se.
„Mac?! Tohle asi není dobré, že?“ozval se John a ukázal na Rononvu křivku na EKG, která byla dost nepravidelná.
„Ne, to není. Dej mu tohle!“a hodila po něm injekci.
„Adrenalin? Proč zas tohle? To neexistuje nic jiného?“
„Určitě jo, ale tohle ti dokáže zvýšit tlak a to potřebuje.“
„Aha.“
„Dobrý, O´Connere…Johne? Pojď.“a odvedla ho kousek na stranu.
„Jseš si jistá, že ty žebra máš zlomené?“zeptal se.
„Já nevím, ale skoro nezvednu ruce a při každém nádechu a prudším pohybu to bolí…Teď to bude štípat, tak vydrž.“řekla a přiložila dezinfekci na dlouhou ránu na paži.
„Pak…sss…au…pak se ti na to podívám.“nabídl se John. Mac přikývla.
„Jenom se podívám ještě na Sanderse.“
„Ten adrenalin zabral.“ozval se George.
„Fajn. Tak jo, Sandersi, a tímhle neuděláme v tuhle chvíli vůbec nic. Jenom nemluvte, ano?“ Sanders přikývl.
„už?“zeptal se John. Mac přikývla.
„Pojď vedle. Jako jediná holka tady máš jisté výhody.“prohlásil a za ruku ji odvedl za roh chodby.
„Sundej si to.“řekl. Mac se pomalu vysoukala z bundy.
„S tím trikem mi musíš pomoct.“hlesla. John jí ho opatrně stáhl.
„Wow.“vyvalil oči. Mac měla vzadu v okolí žeber jednu velkou modřinu. „Jak to bude bolet, řekni.“ Přikývla. John jí žebra začal pomalu a jemně prohmatávat. Mac sebou sem tam trhla, ale nic neřekla.
„Nevypadá to na to, že bys to měla zlomené. Jsi jenom hodně potlučená, ale jinak v pořádku.“zkonstatoval a sjel rukama úplně někam jinam.
„Ne! Co to děláš?“zašeptala.
„Co kdybychom se odsud nedostali?“prohodil John a přitáhl si ji k sobě.
„Dostaneme se odsaď. Johne…přestaň…někdo přijde…dost!“konečně ho zarazila. „Začínám se podobat Šmoulovi, jsem unavená a Ronon nám na zemi vcelku úspěšně simuluje tepenné krvácení!“
„Jak chceš.“pokrčil rameny a pomohl jí natáhnout zpátky tričko.

„Máme tým a Daidalos čeká jenom na nás.“ohlásil Radek.
„Díky. Rayi! no tak Rayi, netrucuj!“snažila se ho Sam přivolat k sobě. Ray jenom zalezl víc pod schody.
„Mac ho nevzala sebou, protože by se neměl kde venčit a nechtěla, aby dělal loužičky na rozích Apolla. No a on se teď urazil a já bych ho ale ráda vzala s sebou.“
„Aha. Zkoušela jste piškoty?“
„Zkoušela jsem všechno.“povzdechla si Sam.
„A zkoušela jste mu vysvětlit situaci?“
„Cože? Psovi? Co by z toho měl?“podivila se.
„On je hodně chytrý. Nezapomínejte, že ho cvičila Mac. Zkuste to. Vemte něco, co jí patří a dejte mu k tomu čuchnout a pak mu to vysvětlete.“
„Ach jo. Rayi..no, ano je to od Mac.“přikývla Sam ne zcela nadšeně, protože Ray se zašil ještě hlouběji. „Poslouchej…má nejspíš problémy a já potřebuju, abys šel se mnou a pomohl mi. Rayi…no tak…udělala to, abys nebyl dlouho zavřený. Neblbni, má tě ráda….Pojď, vylez. Rayi, Mac potřebuje pomoc.“ Ray se neochotně vyšoural ven.
„Madam, na chvilku se objevil signál Apolla.“vyjekl Chuck.
„Kde?“
„Z planety, kolem které měli oblet. Bylo to jenom pár vteřin.“
„To stačí. Rayi, pojď.“

„Na chvilku se mi podařilo zprovoznit vysílačku a vyslat signál. Při troše štěstí to zachytili. Ale to je konec dobrých zpráv, protože i když vyletí právě teď, tak vzduch máme jenom na 17 hodin.“shrnul to Rodney.
„A když Rononvi dáme kyslík z bomby? Pomůže to?“zeptal se George.
„Dá nám to asi dalších 15 minut.“řekl za chvilku Rodney.
„I to je čas navíc.“souhlasil Ellis.
„Čím ještě snížíme spotřebu?“zajímalo Johna.
„Tady nejde o spotřebu, ale o energii…ta dojde za 17 hodin. Můžu povypínat vše nepotřebné…teda to, co nám ještě zbylo.“
„Podporu života nepotřebujeme. Stačí, když necháš zapnutou jenom recyklaci vzduchu. Potom nech vysílač. Zbytek vypni.“navrhla Mac.
„I světla?“
„Máme baterky.“přikývla. „Tak do práce! Dejte baterky do každého rohu a pár jich nechte dole. Nad Ronona chci tu nejsilnější!“
„V šuplících je pár halogenů.“ozval se Ellis.
„Fajn. Tak jeden nad Ronona a další tak, aby Rodney viděl.“
„Máme známky života v části nad zemí.“ozval se za chvilku Rodney.
„Ty potvory mě štvou.“prohlásila Mac a postavil se.
„Jsou to lidé.“namítl Rodney.
„Záchrana?“zajímalo Paltera.
„Eagerové.“hlesla Mac po chvilce.
„Museli nás zachytit!“vyhrkl O´Conner.
„Co budeme dělat?“
„Teoreticky se tady nedostanou, dokud se neprohrabou.“řekl Rodney.
„Takže máme…jak dlouho?“zajímalo Ellise.
„Tak dvě hodiny.“odhadovala Mac.

„Dálkové senzory ukazují, že kolem planety je loď podobná třídě Aurora.“ohlásil důstojník.
„Za jak dlouho tam budeme?“zeptal se Caldwell.
„Asi za 13 hodin.“
„Hned jak vyskočíme z hyperprostoru, zapněte štíty.“

„Co budeme dělat?“zeptal se vyděšeně Rodney.
„Nebudeme panikařit a zbytečně plýtvat vzduch.“řekla Mac.
„Co takhle připlácnout někde C4?“navrhl George.
„Tak jo. Winterson se mnou, zbytek tady počká.“
„Ale Mac…“ozval se John.
„Dost! Bez debat. A půjč mi vestu!“zarazila ho Mac. „Dík. Wintersone, jdeme!“
„Co si tím pomůžeme, když to vyhodíme do vzduchu?“zajímalo Wintersona.
„Můžeme způsobit sekundární výbuch.“
„No to sice jo, ale taky se na nás zřítí zbytek.“namítl George.
„Upřímně? Radši umřu zavalená než zastřelená. Jsme tady. Přidělejte to k těm tmavším panelům.“řekla Mac a z C4 začala tvarovat svého obvyklého sněhuláčka.
„Wintersone! Blíží se k vám 8 Eagerů.“ozval se Rodney.
„Osm?“vyvalil oči George a s Mac se schoval za roh.
„Už jdou.“řekla po chvíli. Měla pravdu. Na začátku chodby se objevilo osm Eagerů. Obě strany hned začaly střílet.
„Teď by se dost hodil ten vás oheň.“křikl George a přebil.
„Taky si říkám, ale bohužel to bylo tím jedem!“odpověděla Mac a odhodila Eagera.
„Tohle je na dlouho! Jdeme!“rozhodla po chvilce.
„Budu vás krýt!“křikl Georgie. Mac přeběhla za další výklenek. George vyběhl, ale okamžitě se zastavil, protože Mac za ním vykřikla. Otočil se a uviděl ji na zemi. Přiběhl zpátky. Měla na boku velkou spáleninu.
„Běžte!“
„To víte a Sheppard mě zastřelí rovnou. Pojďte!“a vytáhl ji na nohy, jednu její ruku si dal kolem krku a vzal ji kolem pasu.
„Budu aspoň držet štít…chvilku.“
„To by bylo fajn.“přikývl George a proběhli jedněma dveřma. Rychle je zavřeli a pokračovali dál. Mac stáhla štít.

„Co se stalo?!“vyhrkl John, když je uviděl. Rychle se vrhl k Mac a pomohl jí ke zdi, po které vyčerpaně sjela dolů.
„Odpalte to.“vydechla. George na nic nečekal a zmáčkl detonátor. Všechno se zatřáslo a ze stropu začaly padat kusy lodi. John přikryl Mac hlavu. Loď se najednou propadla ještě níž. Všichni zakřičeli. Loď se řítila níž a níž až na něco narazila. Ozvalo se tříštění plechu a obrovské rány. Po chvilce bylo ticho.
„Dobrý?“vyhrabal se zpoza stolu George.
„Jo.“přikývl O´Conner, který kryl Ronona.
„Mac? Mac…dobrý?“zeptal se John, který na ní ležel.
„Bolí…to.“vydechla.
„Co se tam vlastně stalo?“zeptal se znova a vyhrnul jí tričko. Objevila se celkem velká spálená rána.
„Začali po nás střílet.“
„A dál?“zajímalo ho a vytahoval sterilní polštářek a náplast.
„Jeden z nich po nás začal házet ty svoje…energy koule. Většinu jsem odrazila, ale pak se k němu přidal další a hodily dvě naráz. Zastavila…jsem tu, co letěla na Wintersona, ale z ničeho nic se…tam objevila další a ta mě trefila.“
„Aha, hotovo, ale zůstaň ještě chvilku ležet.“poradil jí John, když jí ránu zalepil.
„Co se ksakru teďkom stalo?“zajímal se Ellis.
„Propadli jsme se asi o 1 km hlouběji. Když jste to vyhodili do vzduchu, porušili jste stabilitu a my se jednoduše propadli. Kdybyste chvilku s tím odpálením počkali…“
„Rodney…kdybychom počkali, tak nás ti Eagerové zabijou!“namítla Mac.
„Ale nemuseli bychom být…“
„Dost! Projde signál na povrch?“zarazil začínající hádku John.
„Trochu. Možná tak zachytí známky života jinak nic.“
„Nebýt vás, vůbec bychom tady trčet nemuseli.“otočil se Ellis na Mac.
„Prosím?“
„Kvůli nám je moje loď na odpis. Kdybyste nebyla to, co jste, Eagerové by do téhle galaxie vůbec nepřišli!“
„Nemůžu za to, co jsem!“odsekla Mac.
„Zaútočili kvůli vám!“
„Myslíte, že z toho mám radost? Že mě baví mít neustále strach o své přátele? Bojím se chodit na planety, protože se děsím toho, že se tam objeví a já nedokážu lidi, za které jsem zodpovědná, ochránit i přes veškeré schopnosti, které na rozdíl od lidí mám! A jestli tady Ronon umře, budu si to do smrti vyčítat a s tímhle bych nedokázala žít.“ Během rozhovoru se oba postavili a teď na sebe zlostně hleděli. Nikdo z ostatních ani nehlesl.
„Co…?“zasténal Ronon. Mac se rychle otočila a vyvalila oči.
„Lež a nehýbej se!“řekla, když se zavrtěl.
„Co se…stalo?“
„Zřítili jsme se a ty si se zasekl v předním skle. Střepy ti prosekly stehenní tepnu, dále máš zlomené žebra a ztratil jsi hodně krve.“odpověděl mu O´Conner.
„Jak to, že se probral?“zašeptal John Mac.
„Nemám tušení.“pokrčila rameny. „Ronone, cítíš pravou nohu?“
„Jo.“
„A pohneš s ní? Stačí jenom trošku.“ Ronon s ní malinko pohl.
„Fajn.“
„Ehm, lidi…špatná zpráva je, že nám zbývá energie už jenom na hodinu.“ozval se Rodney.
„O kolik jsme přišli?“zajímalo Paltera.
„Asi o 2 hodiny.“
„Dobře… ale to nám dojde energie, ne vzduch.“podotkla Mac.
„Ale abys měla čistý vzduch, potřebuješ ten vydýchaný zrecyklovat a to nebude možné, když nebudeme mít energii.“namítl Rodney.
„To jo.“souhlasila. „Ale když přijdeme o energii, o ten čistý vzduch ne…bude tady, dokud ho nevydýcháme.“
„Aha…to mě nenapadlo…to nám dá další… asi půl hodinu.“vyhrkl Rodney.

„Nepřátelská loď opouští orbitu, pane.“ohlásil důstojníku.
„To není dobré.“prohlásil Caldwell.
„Budeme tam asi za 45 minut. Potom zjistíme, co se stalo.“

„Zbývá nám asi 10 minut.“hlesl Rodney.
„To zvládneme.“snažila se ho povzbudit Mac sedící u Ronona, který byl zase v bezvědomí. Najednou se všude objevily jiskry.
„Co to bylo?“vykřikl George.
„Celou dobu to jelo víc než mělo. Nevydrželo to. Jsme bez energie. Úplně.“

„Právě jsme vyskočili z hyperprostoru.“informoval Caldwell Sam, která přišla s Rayem v patách. „Po Eagerech ani stopy.“
„A po našich?“
„Taky ne.“zavrtěl hlavou. „Ale skenujeme povrch.“
„Aha.“hlesla Sam.
„Pane, máme tu něco zajímavého.“ohlásil důstojník po chvíli.
„Dejte to na obrazovku.“řekl daldwell. Na obrazovce se objevila řada polámaných stromů, velká rýha v zemi a kusy lodi.
„To bude ono.“vyjekla Sam.
„Pravděpodobně. Vemte tým a my vás transportujeme dolů.“
„Dobře. Rayi, pojď.!“

„Chce se mi spát.“hlesl Rodney.
„To nám všem.“ujistila ho Mac unaveně. „Zkus neusnout.“ Za chvilku se ozvalo chrápání.
„Za pokus to stálo.“zkonstatoval John opřený vedle Mac.

„Tady Carterová. Jsme dole a vypadá to tu, jako kdyby tady někdo provedl hloubkovou orbu. Všude se válí trosky lodi…zachytávám signál a devět známek života asi 1,5 km pod námi.“
„Rozumím.“potvrdil Caldwell. „Bohužel je nemůžeme přenést, protože tady se signál nedostává.“
„V tom případě začínáme kopat. Konec…Rayi! Vra´t se!“vykřikla Sam, když se Ray rozběhl na místo, kde se propadli a začal hrabat. Po chvilce začal štěkat. Sam s Jennifer tam přiběhli. Ray vyhrabal mrtvého Eagera.
„Dobře. Hodný.“pochválila ho Sam. „Tak rychle lidi! Potřebujeme je dostat ven!“
„Ehm…Sam…jestli se zřítili a podle těch trosek vidím, že dost ošklivě, bude jim docházet vzduch. Vypotřebovali energii k recyklaci.“ozval se Radek.
„Vypočítej kolik času máme.“
„Jsou bez recyklace asi hodinu.“hlesl Radek o pár minut později. „Došel jim vzduch.“
„Jennifer! Budeme potřebovat kyslík!“křikla Sam. Kellerová přikývla.
„Plk. Ellisi, slyšíte mě? Prosím odpovězte.“řekla do vysílačky. Ozývalo se jenom praskání. „Mac…slyšíš?“ Zase nic.
„Nemusí tam procházet rádiový signál.“ozval se Radek.
„Doufejme.“přikývla Sam. „Kde je Ray?“vyjekla. Odněkud se ozvalo štěkání.
„Máme vchod!“vykřikla Sam, když našla Raye v jedné díře. Během pár minut se tam spustil tým a objevil se v jedné z chodeb. Ray za chvilku vyčmuchal dalšího mrtvého Eagera.
„Budou na můstku.“řekla Sam, když se podívala na signál.
„Nedá se tu skoro dýchat.“postěžoval si Radek. Najednou se Ray se štěkotem vyřítil dopředu. Zbytek se rozutíkal za ním. Po pár chodbách se objevili na můstku. Ellis i oba jeho důstojníci leželi před křeslem, Rodney kousek od obrazovky, Ronon pod čelním sklem, vedle něho O´Conner s Wintersonem a Mac s Johnem nejblíž u dveří. Ray přiťapkal k Mac a začal ji oblizovat.
„Postarejte se o ostatní!“řekla Jennifer a přešla k Mac, která ležela nejblíž. Natáhla jí kyslíkovou masku.
„Rayi, počkej chvilku, nestepuj tady.“odstrčila ho pryč. Vyhrnul Mac tričko, protože viděla, že tam má něco zalepené. Když to sundala, Sam, která stála za ní, vydechla: „Vždyť to vypadá jako od jaffské tyčové zbraně.“
„To jo.“souhlasila Jennifer a zalepila jí to zpátky. Mac se za chvilku probrala.
„Ronon…jeho noha…“hlesla. Ray k ní hned přicupital a lehl si k ní. Dala mu ruku na hlavu.
„My víme. Jenom lež.“uklidňovala ji Sam, protože Jennifer byla u Ronona.
„Bude…v pořádku?“
„Určitě.“
„Ostatní?“
„Žijou. Dostaneme vás odsud.“prohlásila Sam. Mac za chvilku usla.
„Budu na Daidalu potřebovat připravený sál.“řekla Jennifer.
„Zvládne to?“zajímala se Sam.
„Ztratil hodně krve, ale tu nohu má slušně prokrvenou. Myslím, že to zvládne.“
„Dobře. Tak jo lidi, vezmeme je domů.“

Tak mi zase napiste, jak se vam to libilo a uzijte si novy skolni rok

Wow wow a ještě jednou wow...naprosto super část! Nevím co dodat, je snad, že se těším na další díl

tak líbit se mi to líbilo, i přesto, že jsem celý díl udržoval jakous takous naději, že Ronon....mno, ale to je jedno Jinak chválím výběr BC-304 ke zničení - radši Apollo než Deadalus

no paráda:) no já jsem rád že mi škola začíná až za měsíc ale jiný lidi lituju no

Nemůžu se dočkat dalšího dílu
Kdy bude další????

Super díl, až na jednu drobnou vadu.
Pokud si dobře pamatuji hodiny přírodopisu, tak Bazilišek není obrovský had, nýbrž malinká ještěrka.
Takže 19/10 bodů.

a co když myslela baziliška z Harryho Pottera?
nic ve zlým..jenom mě to tak napadlo

Earman píše:

a co když myslela baziliška z Harryho Pottera?
nic ve zlým..jenom mě to tak napadlo

jj presne toho sem myslela - jinak dalsi povidka v pondeli , kdyz uz bude ta skola...takl ji tam dam hned rano, at se mate na co tesit

Dobrá, až do teď jsem nechápal, proč si v Harrym potterovi zvolila spisovatelka zrovna Baziliška, tak jsem myslel, že to bude překladatelská chyba. Když jsem tedy zkoumal na internetu, dal jsem si zobrazit obsah Harryho v AJ, kde byl ten Bazilišek popsán, jako "Basilisk". Proto jsem si na wikipedii vyhledal Basilisk a zjistil jsem, že Harry potter se řídil podle řecké legendě o Basiliskovi, která vypráví, že Basilisk má být "King of sepents and reptiles", takže pravděpodobně had. Nic neříká, že je dlouhý několik desítek metrů, ale to už si mohli domyslet.
Takže ikdyž je název Bazilišek pro obrovského hada zcela mylný, není zas tak mylný, aby byl označen za špatné pojmenování.

Jako obvykle skvělá část....... Jeje pořád se opakuju, ale co nadělám, když je to pravda

Bazilišek byl zajímaví nápad a líbilo se mi jak jsi vystihla Elise

už se těším na další díl

Mackenzie: tak to jsem rád, že jsem to tipnul dobře

tak treba vam tahle povidka zprijemni 1.skolni den

Malá rodinná zrada
„To si tak někdo umí zařídit.“povzdechl si George ospale nad kafem.
„No jo no. Ono je to výhodné, chodit s tím, kdo dělá rozpisy služeb.“usmál se O´Conner a naložil si na talíř 3 párky, 2 volské oka a hromadu zeleniny.
„Asi bych se měl se Sheppardem taky vyspat. Třeba by mi pak dával míň nočních.“zívl George. O´Conner se rozesmál.
„Zkus mu to navrhnout. Ale teď vážně. Mackenzie má stejně odsloužených nočních jako ty, ne-li víc. A taky někdy dělá šestnáctky.“
„Hm…jenže teď je zahrabaná v posteli a ještě spí.“zamručel.

„Dobré ráno.“pozdravil John a hladil Mac po zádech.
„Dobré…jé tohle bych vydržela hodně dlouho.“zabručela spokojeně. „Rayi, vystřel!“řekla, když skočil mezi ně. Ray uraženě seskočil a cestou si dával dobrý pozor, aby na Mac pořádně šlápl.
„Zabral si mu místo. Vždycky spával vedle mě.“
„Tak já si vlezu do jeho košíku, ať může jít sem. Když dáš přednost psovi.“
„Ale no tak.“usmála se Mac a políbila ho.
„Tohle si dám líbit.“zamručel John spokojeně a přetáhl přes ně peřinu.
„Plk. Sheppard do kontrolní místnosti! Okamžitě!“ozvalo se z interkomu.
„Tady nemůže mít člověk chvilku pro sebe.“zaprotestoval, vylezl z postele, natáhl na sebe uniformu a vyběhl ze dveří, od kterých ještě na Mac křikl: „Za 5 minut ti začíná služba!“
„Vždy´t už jdu.“odpověděla a začala hledat uniformu. Po chvilce ji našla.
„Rayi pojď, jdeme!“ Ray se ani nehnul. „No tak, pojď…co je s tebou, kluku?“přešla k němu. Ležel stočený v košíku na předních packách a smutně koukal před sebe. Mac mu sáhla na čumák. Měl ho studený a vlhký, tak jak se patří. Po chvilce jí to došlo.
„Ty můj chudáčku.“řekla, přikryla ho dekou. „Určitě jsi nemocný. To je ale škoda. Dneska je v jídelně citrónová zmrzlina, tvoje oblíbená. Ale když jsi nemocný.“ V tu ránu Ray z košíku vyletěl a začal kolem ní poskakovat. „Tak pojď ty jeden uražený simulante.“pobídla ho a cestou podrbala za ušima.

„Dobré ráno, co se děje?“zeptala se, když přišla do kontrolní místnosti. John se na ni usmál a George s O´Connerem se po sobě podívali.
„Brána svítí, ale není otevřená.“vysvětlil O´Conner.
„Vytvořila se stabilní černá díra.“oznámil za chvilku. „Přijímáme kód SGC.“
„Otevřete štít.“řekl John a s Mac seběhli po schodech dolů. Chvilku se nic nedělo a pak se objevil otec od Mac.
„Tati!“vyhrkla nadšeně a popošla k němu. Po pár krocích se zarazila. „Co to děláš?“vyjekla vystrašeně, protože v ruce se mu začala objevovat energy koule. „Co to děláš?! Přestaň!“vykřikla, ale bylo pozdě. Mac už jenom stačila vytvořit štít před sebou a Johnem. Její otec hodil kouli a zasáhl její štít, který se zhroutil, a Mac přeletěla přes celou místnost a rozplácla se o zeď, kde zůstala ležet. John zůstal jenom šokovaně hledět. Chritopher natáhl obě ruce, obrkroužil oblouk a vytvořil červí díru, kterou prošel.
„Mac! Mac…hej…dobrý?“vrhl se k ní John. Jenom užasle zírala na bránu.
„Co to…on mě…sakra.“dostala ze sebe.
„Já vím. Jsi v pořádku? Byla to pořádná šleha.“
„Ne, nejsem…teda jsem…O´Connere! Potřebuju vědět, kam šel!“
„Už na tom pracuju.“
„Vstávej.“ John jí pomohl na nohy.
„Au! Můj kotník. Sakra.“vyjekla a sedla si na schody.
„Co to do něj vjelo?“zajímalo Johna.
„Já nevím, ale rozhodně to není dobré. Choval se jako Eager. Jdu udělat něco s tím kotníkem. O´Connere, tu adresu, až ji budeš mít, chci tam jít. Johne ty to vyřiď se Sam.“a odpajdala pryč s Rayem v patách.


„Hotovo. Jít můžeme, ale máme být opatrní. Co noha?“oznámil John.
„Chodit můžu. Mám to stáhnuté. Nějakým nevysvětlitelným způsobem jsem tam natáhla svaly.“odpověděla.
„Volali z SGC, aby nás varovali.“ozval se George.
„To brzo. Co se tam stalo?“zajímalo Mac.
„Váš otec prý vyzkratoval 3 patra, omráčil většinu personálu, zranil 4 vojáky těžce a 15 lidí lehce. Říkal, že jste si něco zapomněla a tak vám to přinesl. No a pak zaútočil, vběhl k bráně, otevřel si ji a prošel.“vylíčil. Mac jenom protočila oči a povzdechla si.
„Ta planeta není v databázi, ale MALP ukázal podmínky vhodné pro život. Ale snad tvůj táta ví, co dělá.“zkonstatoval O´Conner.
„Tím si nejsem tak jistá.“povzdychla si Mac a prošla otevřenou bránou.

„Nikdo tu není.“zkonstatoval po chvíli hledání Rodney.
„Chytré.“ocenil to Winterson.
„Ale jak ho teďkom najdeme?“zajímalo Mac. „Když prohledáme poslední adresy, bude nám to trvat.“
„Použij telepatii.“poradil jí John.
„Je to daleko.“
„Zvládneš to.“
„Nejsem Google.“
„Dělej!“pobídl ji Ronon. Mac si povzdechla a zavřela oči. Trvalo jí asi deset minut, než ho našla. Byla na lodi a bavil se s Delroyem.
„Mám to! Je na lodi u planety, která se jmenuje Aghios.“
„Máš adresu?“zeptal se John.
„Nemusí, ta planeta je v databázi.“vyhrkl Rodney.
„Fajn, tak se vracíme. Daidalos je pořád na Atlantis?“zajímalo Mac.
„Co chcete dělat?“zeptal se George.
„Uvidíte.“řekla a prošla bránou.

„Mermomocí chcete zničit druhou loď?“pousmál se Caldwell.
„Jo, dala jsem si měsíční předsevzetí, sejmout obě naše lodě.“ušklíbla se Mac, když byli na palubě Daidala.
„Budeme tam za 10 minut.“ohlásil poručík.
„Můžu s tebou mluvit?“ozval se ode dveří John. Mac s ním odešla do jiné místnosti.
„Asi jsem docela nepochopil, co chceš udělat.“začal.
„Co je na to nepochopitelného?“
„Abych si to ujasnil: chceš, abychom tě přenesli na jejich loď, ty najdeš svého tátu a pak tě přeneseme i s ním zpátky?“ Mac přikývla.
„Jsi blázen!“vyprskl. „Tohle je sebevražda!“
„Udržím kolem sebe štít půl hodiny pod palbou. Přenesete mě, co nejblíž k němu. Vyjde to.“
„Na pohřeb ti nepůjdu! Tobě nestačila ta spálenina před dvěma měsíci, že?!“
„Johne…je to můj otec.“
„A ty jsi moje přítelkyně! Miluju tě a nechcu o tebe znova přijít.“
„Vrátím se. Slibuju!“ John si ji přitáhl k sobě a obejmul ji.
„Už tam budeme.“ozval se ode dveří Ronon.
„Jasně. Vrátím se, Johne. Slibuju!“zopakovala a odešla.
„Připravená?“zeptal se Caldwell.
„Jo.“přikývla.
„Bude to rychlé.“upozornil.
„Vím.“
„3…2…1…jsme na místě.“ohlásil seržant a okamžitě přenesl Mac na druhou loď dřív než zapla štíty.

Mac se objevila v jedné z chodeb plné Eagerů. Hned si kolem sebe vytvořila štít a proběhla mezi nima.
„Plukovníku! Pospěšte si!“ozvalo se z vysílačky. Vběhla na můstek a snažila se rozstřílet co nejvíce panelů. Potom chytla tátu za ruku.
„Můžete.“
„Nemůžeme tě zaměřit.“vyhrkl Rodney. Její táta i Delroy začali tvořit energy koule. Delroyovu odrazila, ale tátovu ne. Dneska už podruhé narazila do stěny.
„On s tebou jít nechce.“ušklíbl se posměšně Delroy.
„Já se ho ale neptala!“odsekla. „Rodney, dělej!“
„Snažím se.“ Mac jenom protočila oči a vytáhla z vesty injekci, kterou si píchla do nohy. Chvilku zůstala jenom opřená o stěnu. Potom natáhla ruku, ale místo toho, aby Eagerové odletěli, vyšlehl jí z dlaně oheň.
„Co to…?!“vykřikl Delroy a jen taktak stačil před sebou vytvořit štít. Mac pořád držela tátu za ruku.
„Už!“vkřikl Rodney a přenesl je na loď, kde už čekal John se stunnerem a Chritophera pohotově omráčil.
„Dobrý?“ozval se John. „Mac? Mac!“ Mac se sesunula na zem. „Mac? No tak. Sakra! Co to s ní je?“
„Zraněná není.“zkonstatoval Georgie, když ji prohlídl. „Co to má v ruce?“zeptal se. Mac pořád držela injekci.
„Co to je?“vyhrkl, když uviděl prázdný obal.
„Ona to udělala.“vydechl O´Conner.
„Udělala co?“ John vstal.
„S Kellerovou…ehm…na té planetě, když nás něčím trefili a unesli holky, tak se její telekineze změnila na pyrokinezi. S Jennifer pracovali na tom, jak toho využít. Kellerová oddělila ten jed z její krve a zkoušely to. Proto byla poslední měsíce tak unavená. Nikdy to nefungovalo, až dote´d. jenom myslím, že neodhadla dávkování.“vysvětlil. John se na něho vrhl a přitlačil ho pod krkem ke zdi. Winterson a Ronon ho odtáhli.
„proč o tom nic nevím a…jak to, že to víš ty?“
„Pomáhal jsem jim.“hlesl O´Conner. „Bude v pořádku. Za pár hodin se probere. Než budeme na Atlantis. Musíme letět pomalu. Hyperpohon dostal zabrat. Nechal bych ji tady ležet. Jenom bych ji přikryl.“navrhl. John našel přikrývku.

„Co se stalo?“zeptala se Mac o hodinu později a pomalu se posadila.
„Huso pitomá!“vyštěkl John. „Věděla jsi to celou dobu. Chtěla jsi to vyzkoušet!“
„Potřebovala jsem vědět, za jak dlouho to bude účinkovat, ale použít jsem to chtěla v krajní nouzi.“
„Nelži! Proto jsi tam chtěla jít sama, aby tě nikdo nemohl zastavit! Co bys dělala, kdyby se to nepovedlo?!“
„Nedělej scény.“odbyla ho a pomalu se postavila. O´Conner jí zkusil tep.
„Dobrý. Lepší než minule. Je to sice pořád trochu zrychlené, ale už to není na infarkt.“zkonstatoval.
„Děláš ze sebe pokusného králíka. Ty fakt nemáš všech pět pohromadě!“ John naštvaně odešel.
„Měla jsem mu to říct.“povzdychla si Mac. „Zase se se mnou nebude bavit.“
„Tak co?“vyhrkla Jennifer, když přistáli.
„Zase jsem sebou sekla. Budeme muset snížit dávku.“odpověděla Mac a masírovala si krk. John kolem nich naštvaně prošel.
„O-ou. Zjistil to, co?“
„Jo.“přikývla ne zrovna nadšeně. „No nic. Jdu zjistit, co se stalo tátovi.“
„Pojď se mnou na ošetřovnu. Prohlédnu tě.“
„Je mi fajn.“
„Mac.“
„No dobře!“

„Ahoj tati.“pozdravila, když přišla do cel. Ani se na ni nepodíval, a tak pokračovala. „Našli jsme ve vzorku tvé krve nějakou látku. Co je to?“
„Se zrádci se bavit nebudu!“odsekl Christopher.
„Ale no tak…Víš vůbec, kdo jsem?“
„Jsi zrádce!“
„Jsem tvoje dcera.“
„Má dcera by se nikdy nepřidala k těmhle!“
„Tohle k ničemu nevede.“povzdechla si. „Co se poslední věc, kterou si pamatuješ?“
„Nic ti…“chystal se říct, ale pak se zarazil. „Mac?“
„Ano, to jsem já.“
„Co se stalo?“zeptal se vyděšeně. „A proč jsem tady?“ Mac mu to ve zkratce vylíčila.
„Nic si z toho nepamatuju!“
„Tak to je špatné. V krvi jsme našli nějakou látku, ale nevíme, co to je.“
„Pokud si nic…nic nepamatuju a chovám se tak, jak jsi říkala…je to od Eagerů…teď s tím ještě…dokážu bojovat, ale později…jediný způsob, jak mě dostat zpátky…musím si vzpomenout.“chrlil ze sebe.
„Vzpomenout? Vzpomenout na co?“
„Nic ti neřeknu!“
„Nechám tě tady.“řekla Mac a odešla.

„Počkej, Johne. Stůj!“
„Á, to jsi ty.“řekl nepříliš nadšeně a zase se rozešel, ale po chvilce se zastavil. „Řekl jsem ti, abys to nedělala!“
„Ten štít tam zůstane tak dlouho, dokud se neotočíš a nepodíváš se na mě.“prohlásil Mac. John se otočil.
„Co teda chceš?“
„Chci, aby si se mnou mluvil.“
„Ty vůbec nemáš pud sebezáchovy, Mac! A když už se ti něco stane, tak se oklepeš a jdeš dál! Jenže na světě jsou lidi, kterým na tobě záleží! Jsi jako led! Myslím, že když jsi se tehdy zřítila a potratila si…“
„Rozmysli si, co řekneš. Některé věci se těžko berou zpátky.“hlesla.
„Myslím, že jsi byla ráda.“dostal ze sebe John. Mac jenom zůstala hledět.
„Chtěla jsem další dítě, Johne, a myslela jsem si, že ty budeš ten pravý.“zašeptala a po tvářích jí začaly stékat slzy.
„Tvářila jsi se, jako by se nic nestalo!“
„4 měsíce jsem brala antidepresiva. K těm práškům na bolest, na tlak a další věci, musela Jennifer najít prášky, které by mi ještě více neublížily. Jenže to ty nevíš, protože jsi měl moc práce. Já v tu dobu chtěla skočit z nějaké hodně vysoké věže, protože mi bylo strašně špatně. Nevěděla jsem, co mám dělat. Když jsem byla na ošetřovně, nespala jsem celé noci. Jenom jsem ležela a brečela. Na víc jsem se nezmohla. Musela jsem se vrátit do služby a něco dělat, jinak bych se zbláznila. A to, co jsi před chvílí řekl…bolelo to a hodně.“
„To jsem nevěděl.“hlesl John.
„Chci, abychom z tohohle průšvihu, za který prakticky můžu já, vyvázli všichni živí a udělám pro to cokoliv! Za látka zabrala, jenom to chce zmenšit dávku. Nic víc.“obrátila se a rychle odešla.

„Tady jsi. Tvůj táta chce s tebou mluvit.“řekl Ronon, když ji našel na jednom z největších balkónů. Mac? Co se stalo?“vyhrkl, když viděl, že brečí.
„on si myslí…že je mi to jedno.“vzlykla. Ronon si k ní sedl a vzal ji kolem ramen.
„Co že ti je jedno?“
„Že jsem potratila. Chtěla…chtěla jsem další dítě. Klidně bych odešla z Atlantis, ale…on si myslí, že mi na ničem nezáleží.“
„Aha.“pochopil Ronon a objal ji pevněji. „John je vůl. Tohle od něho bylo blbé. Víš…každý chlap se chce o svoji holku starat, jenže ty se o sebe postaráš sama líp, než kterýkoliv jiný člověk.“
„Nikdy se o mě nikdo, kromě táty, nestaral.“hlesla. „Byla jsem na všechno sama.“
„Poradím ti. Nech ho, aby za tebe někdy něco udělal. Když ti bude chtít pomoct, nech ho.“
„Ale já…“
„Mac. Promluvím s ním, a jestli chceš, tak mu při tréninku jednu pořádnou vrazím.“ Mac se pousmála.
„Taky mi vadí, že když jsme v terénu, tak se o mě strašně moc stará. Jsem voják jako on. Mám stejný výcvik a on se mnou jedná jako s malou.“
„Chlapi mají ženy ochraňovat, ale ty mu nedáš možnost. Je to takhle odjakživa. Zkus to.“
„já se snažím, ale tohle neumím.“
„Měla by jsi jít za tátou a já mezitím promluvím s Johnem. A už nebul.“řekl a podal jí kapesník.
„Rozmaže se mi řasenka.“škytla.
„Nevadí. Tak pojď…ukaž se mi. Dobrý. Vypadáš perfektně.“
„Pořádně mu vraz.“pousmála se, když se každý vydal svým směrem.
„Neboj. Zítra to už bude v pohodě.“
TO BE CONTINUED

tak mi zase napiste, jak se vam to libi, dekuji a kdyby vas napadl nejaky nazev, tak napiste, me se nicc kloudneho vymyslet nepodarilo

opět velmi kvalitní povídka....super
a s názvem....hmmmm ňák mě nc po ránu asi nenapadne....

Bezva už se těším na další díl.
Za jak dlouho tu bude další?????????

Přidávám se úžasný díl

Dalsi dil bude ve stredu vecer okolo 20:00

Prostě skvělé.

Super a vrací se má oblíbená pyrokineze

Výborné jako vždy...dnes jsem to obzvláště potřebovala

POKRACOVANI

Vzpomínky na minulost, láska a zrada

„Pusťte mě!“
„Přestaň! Tím polem stejně nic neprojde.“zarazila ho znuděně Mac, když házel energy koule.
„Ty vzpomínky nejsou moje!“zařval.

„Musíš vysedat do rytmu toho koně, protože takhle je to nepohodlné pro vás oba.“křikl na Mac, které bylo 17 a jela v ohradě na koni.
„Nejde to.“
„Musí to jít. Jenom zavři oči…to je ono! Perfektně.“

„Co vidíš?“
„Tebe.“

„Přitáhni mu uzdu! Přitáhni ji!“křičel, když viděl, že si kůň dělá, co chce.
„Áá!“vykřikla Mac, když se kůň vzepjal na zadní a ona spadla. Christopher rychle přelezl ohradu a koně odehnal pryč od Mac.
„Dobrý?“
„Můj…kotník.“hlesla.
„Ukaž.“rozepnul jí holínku. Kotník měla červený a nateklý. „Bude to zlomené. Pojď, zajedem s tím k doktorovi.“

„Přestaň s tím!“
„Nic nedělám. Dostal si kombinaci látek, které tohle dělají.“odpověděla klidně Mac.

„…a porota došla k závěru, že absolutní vítěz v parkuru i drezuře se stává…Mackenzie Blacková a její kůň Tornádo.“ Mac vyjela z řady s černým koněm, přijela před porotu a oba se uklonili. Pak si objela kolečko a převzala pohár

„Eagerové tě potrestají!“
„Už se stalo.“povzdechla si.

„Ginny?!“vyhrkl Christopher, když otevřel dveře. Mohlo jí být asi patnáct.
„Ahoj tati.“hlesla.
„Co tady děláš?“
„Já…nevěděla jsem, kam jinam mám jít…teda spíš nemám kam jít.“
„Pojď dál.“
„Děkuju.“
„Dáš si něco?“
„Džus, jestli máš.“řekla a posadila se na židli.
„tady.“
„Dík.“ Oba chvilku jenom potichu seděli.
„Vím, že se to holkám neříká, ale nepřibrala jsi od posledně, co jsme se viděli?“zeptal se opatrně. Mac se pousmála.
„Jsem těhotná. V šestém měsíci.“
„Je ti 15!“vyvalil oči Christopher.
„Jo, já vím., ono se to tak nějak zvrtlo.“
„Salimitr tě vyrazila?“
„Matka? Ne. Utekla jsem. Je to asi 10 měsíců.“
„Co se stalo?“zajímalo ho. Mac byla chvilku potichu, ale pak hlesla: „Zastřelila jsem člověka. V jejím domě, její pistolí. Bála jsem se, a tak jsem radši utekla.“
„Aha…kdo je otec?“zeptal se a podíval se na její kulaté bříško.
„Peter Se…vždyť je to jedno. Oba jsme měli dost vypito.“
„Kde jsi celou tu dobu byla?“
„Tak různě. Levné motely a penziony, spacák a tak, ale teď mi trošku došly zásoby úspor.“
„Chceš peníze.“došlo mu.
„Ne!“vyhrkla Mac rychle. „Já chci…nevím…možná zůstat tu, dokud se to malé nenarodí a pak zase odejít?“
„Chceš to dítě dát k adopci?“
„Ne! Zvládnu se postarat o nás sama, i kdybych měla tancovat na barovém pultě.“
„Zůstaň tady, jak dlouho budeš potřebovat.“
„To nejde. Vpadnu ti sem a…“
„Zůstaň. Jsi moje dcera. Nevyhodím tě, pokud se mi nebudou ztrácet cennosti.“pousmál se Christopher.

„Nejsi moje dcera! Vypadni!“zakřičel.
„Tati! Zkus to, prosím. Zkus si vzpomenout. Sám si to říkal!“poprosila ho mac.
„Ne! Jste mrtví! Všichni!“

„Dobrý den, hledám Mackenzie Blackovou.“řekl Christopher jedné ze sester.
„A vy jste…?“
„Její otec.“vyhrkl.
„Tak to vám gratuluju. Máte překrásnou vnučku s mírami 52cm a 2,90kg.“usmála se.
„To už?! Mac mi volala asi před dvěma hodinama.“vyvalil oči.
„Šlo to rychle.“přikývla sestra.
„Jak je jim?“
„Jsou obě v pořádku a spí.“
„Můžu za nima? Na chvilku.“
„Tak pojďte.“ Sestra ho zavedla do pokojíku. Mac spala a v postýlce vedle sebe měla malinký uzlíček. Christopher vešel potichu dovnitř a chvilku se na obě díval. Mac otevřela oči.
„Ahoj.“pousmála se.
„Ahoj. Jak je ti?“
„Všechno mě bolí.“odpověděla unaveně.
„Je překrásná.“vydechl, když uviděl svoji vnučku. „Dobrá práce.“pochválil Mac a dal jí pusu na čelo. „Už víš, jak se bude jmenovat?“
„Abigail Eileen Blacková.“usmála se.
„Pěkné! Přijdu zase zítra. Pěkně se vyspi. Dobrou noc.“

„Zabiju tebe i tvoji dceru!“
„Tak to se opovážíš!“vyjela na něho Mac.
„přestává to!“ušklíbl se o chvilku později.
„V tom případě můžu jít.“přikývla a odešla.

„Plukovníku! Máte tady dopis.“zastavil ji Chuck, když šla k Sam.
„Dopis? Od koho?“zeptala se a vzala si ho.
„Od plk. Shepparda. Nemáte to trhat!“vyhrkl, kdy viděl, že se k tomu chystá.
„Dík. Sam je u sebe?“
„Ne. Je venku s Lornem.“
„Aha.“hlesla Mac a odešla pryč. Cestou roztrhla obálku. Byl v ní lístek.
„Molo. Dnes, 22.00. Pochopím, když nepřijdeš. John. P.S. Asi jsem ránu potřeboval.“ Mac si povzdechla, lístek složila a strčila si ho do kapsy.

Pomalu došla k celám a otevřela dveře. Stráže ležely na zemi v bezvědomí a cela byla prázdná.
„Sakra! Tady Blacková! Vyhlaste poplach a uzavřete místnost s bránou a hangáry jumperů. Vězeň utekl!“křikla do vysílačky. „Jennifer, potřebuju tě v celách.“ Celým městem se rozezněl alarm.

„Omlouvám se madam. Donutil mě to udělat.“hlesl jeden ze stráží.
„To nevadí. Najdu ho a pak z něj udělám fašírku. Aspoň jednou by mě mohl poslechnout.“

„Tak jo, lidi! V šipkách v puškách máte látku, která ho nutí vzpomenout si, kdo opravdu je. Stačí jedna šipka, víc ne! Měla by zabrat do pár vteřin, když ne, střelte ho stunnerem! Ale nezabije mi ho, prosím, a buďte opatrní.“shrnula to Mac o pár minut později. Všichni mariňáci přikývli.
„O´Connere, se mnou.“dodala ještě, když viděla, jak se John blíží k ní.

„Proč jsi chtěla mě? Mohla sis vybrat jakéhokoliv mariňáka.“ozval se O´Conner, když procházeli jednou chodbou.
„Nevím, prostě se mi nechtělo mluvit s Johnem.“
„Aha. Mac, nejsem dobrý stopař. Buď tak laskavá a najdi ho telepaticky, ať se můžeme věnovat svojí práci.“poprosil ji. Mac zavřela oči.
„Jo. Čtvrté patro, koridor 3.“řekla do vysílačky.
„Jsme kousek.“ohlásil se George.
„Fajn, my tam budem za chvilku.“přikývla Mac a s O´Connerem se rozběhli tím směrem. Proběhli pár chodbami a ocitli se na ochozu, pod kterým byl Christopher a na něho mířil George a John. Georgie nabil a vystřelil šipku. Nic se nestalo.
„Co to děláš?“vyhrkl O´Conner, když Mac přelezla zábradlí.
„Zachraňuju Wintersonovi jeho chloubu.“odpověděla a skočila. Trefila se, ale náraz byl tak silný, že se odkutálela pryč. Chtěla se postavit, ale zraněný kotník ji neunesl a ona spadla zpátky. Christopher vytvořil energy kouli a Mac štít. Koule se odrazila zpátky.

„To, co děláš je špatné, La´mare.“hlesl Áron.
„já vím, ale oni mě nenechají jít.“odpověděl Christopher, kterému bylo okolo 20.
„dělej špeha. Dvojitého agenta.“navrhl.
„Co když se něco nepovede?“
„Půjdeš na Atlantis.“odpověděl prostě Áron. „Promluvím s Radou.“
„Dobře, za týden stejné místo a čas?“
„Jistě.“

Christopher padl na kolena.
„už to působí! Vemte ho zpátky!“rozhodla Mac a držela se za kotník.
„Dobrý?“zeptal se potuchu John.
„Skvělý! Doufám, že to na tebe nebylo moc riskantní.“odsekla.

„Zlomila si mu žebro.“podotkla Jennifer, když Mac skenovala nohu.
„Hm.“
„Nic jiného s tím nemáš. Prosím, už neskač.“
„Nebudu. Nevíš, kolik je hodin?“
„Bude deset.“
„Dík.“vyhrkla Mac a odpajdala.

„No Rayi, vypadá to, že jsem to podělal.“povzdechl si John a drbal ho za ušima. Ten jenom štěkl. „Už asi nepřijde. Je deset pryč a Mac pozdě nechodí. Jsem idiot.“ Ray souhlasně štěkl. „Dík.“
„Jsem tady. Co jsi chtěl?“ozval se ode dveří. John se rychle postavil.
„Ahoj…ehm…poj´d sem.“ Mac přešla k němu.
„Tak co?“ Ray si dal přední packy na zábradlí. Mac se podívala dolů. Na mole pod nima byl vzkaz z lístků růží.
„Promiň. Miluju tě.“ Mac se na to jenom chvilku tiše dívala, než se John ozval.
„Ginny…to, co jsem řekl, bylo hnusné…“začal.
„Řekl jsi to, co si o mně myslíš.“zašeptala.
„Je mi to strašně líto. Ujelo mi to. Měl jsem vztek kvůli tomu předtím. Promiň.“
„Nevím, jestli dokážu být s člověkem, který mi řekl tohle.“hlesla.
„Dej mi šanci.“
„Kolik jich ještě chceš?“ John neodpověděl. „Víš, kdybych tě měla ráda jenom o trošku míň, poslala bych tě do háje…uděláme dohodu. Když se mi něco stane a já se o tom pak už nebudu zmiňovat, bude to mít svoje důvody. Možná ti je někdy řeknu, ale kdy ne, necháme to být, jasné?“
„Naprosto. Víš, že jsi strašně komplikovaná bytost?“
„Jenom samostatná.“pousmála se. „Je to pěkné.“ukázala na vzkaz.
„Dík. Asi až moc romantické, ale účel to splnilo. Bál jsem se, aby nezačal vítr.“
„To věřím. Jdu za tátou.“
„Přijdeš potom ke mně?“
„Nevím, možná.“usmála se a odešla.
„Jo!“zaradoval se John a radostně odběhl.

„Běž, rychle! Jsou tady!“zakřičel Áron, kdyý vybíhali z lesa a pronásledovali je tři kluzáky Eagerů.
„Neutečeme!“vyhrkl Christopher.
„Ááá!“zakřičel Áron, který proletěl vzduchem.
„Árone!“vyhrkl Christopher a rozběhl se k němu. Áron ležel na zemi a byl hodně popálený.
„Běž.“zašeptal.
„Bez tebe ne!“
„Nebuď osel a vypadni!“
„Ne!“
„Běž.“vydechl a povznesl se. Christopher na nic nečekal a rozutíkal se k bráně.

„Mac!“vykřikl její otec.
„Jsem tady.“
„Pomoz mi!“
„Říkal jsi, že to musíš sám.“hlesla.
„Už nemůžu.“
„Bojuj s tím!“
„Jsem Eager!“prohlásil po chvilce.

„Zradil jsi nás!“vykřikl Delroya mířil mu pistolí na hlavu.
„To, co jsem dělal a co děláte vy, je špatné!“odsekl a taky měl nabitou zbraň.
„Za tohle zaplatíš.“prskl Delroy. „Věřil jsem ti!“
„To se uvidí.“prohlásil a vystřelil.

„Ne!“
„No tak, tati, prosím. Vzpomeň si! Když to neuděláš, jsme mrtví!“

Christopher seděl v křesle a díval se v televizi na fotbal, když se ozvalo zaklepání. Položil láhev piva a popcorn a šel otevřít. Ve dveřích stál John.
„Dobrý den…já jsem pplk. John Sheppard.“
„Ó, těší mě. Mac mi o vás hodně povídala. Pojďte dál.“usmál se.
John jenom polkl a vešel.
„Posaďte se. Pivo?“
„Ne, díky. Víte…ono…jde o…jde o Mac.“vysoukal ze sebe John.
„Doufám, že jste mě nepřišel stylově požádat o ruku?“prohodil.
„Je…“začal, ale pak se zarazil. Připadalo mu, že když to vysloví, udělá z toho neodvratný fakt.
„Co je sní?“hlesl Christopher.
„Je…“zase to nedokázal říct.
„Ne.“zašeptal Christopher a po tvářích mu začaly stékat slzy.
„Je mi to líto.“hlesl John.
„Jak?“
„Eagerové.“odpověděl. Christopher jenom něco zanadával anticky.
„Povznesla se.“dodal potichu John.
„Aspoň něco.“povzdychl si. „Jak to mám říct Abby?“
„Řeknu jí to, jestli chcete.“
„Ne, udělám to sám.“
„Né!“vykřikla zoufale Abigail.
„Je mi to líto.“hlesl Christopher a pevně ji objímal.
„Né.“plakal Abby.
„Šššt, bude to dobrý.“konejšil ji, ale po tvářích mu taky tekly slzy. Odněkud se přiloudal Ray a smutně si položil hlavu na Abigailina kolena. Jenom ho začala drbat.

„Ginny! Nejsem Eager! Nenávidím je, protože tě zabili!“vyhrkl Christopher a prudce oddechoval.
„Tati?“
„Jsem zpátky. Jsem to zase já.“
„Co jsi viděl?“zajímalo Mac.
„To, jak mi Sheppard přišel říct, že jsi umřela.“hlesl.

„Takže to byla nějaká látka…“začla Mac o dva dny později při večeři.
„…kterou do mě Eagerové dostali.“přikývl Christopher.
„Jak?“zajímalo ji.
„Přes tebe.“hlesl.
„Mě? Jak?!“
„Pamatuješ na tu planetu, kde jsi se dozvěděla, že jsem bývalý Eaget?“ Mac přikývla. „Delroy ti dal facku a tím tu látku přenesl na tebe, ale vzhledem k tomu, že nejsi Eager, ale Antik, tak ti to nic neudělalo. Ale když jsi mě strhla k zemi, přeneslo se to na mě.“
„Vždyť to už je dlouho. Proč až teď?“nechápala.
„Na Zemi jsem použil telekinezi, protože se mi nechtělo vstávat pro pivo a to tu látku nastartovalo. Jinak funguje, jakmile použiješ svoje schopnosti a já je nepoužívám. Až na to pivo.“vysvětlil její otec.
„Wow. Bude ti vadit, když už půjdu?“
„Za Johnem? Jenom běž. Normální život potřebuješ.“usmál se.

„Myslel jsem, že jsi na mě zapomněla.“prohlásil John, když otevřel.
„Na tebe? Nikdy.“řekla a políbila ho.
„Jo tak ty takhle!“pousmál se a vzal ji do náručí, položil na postel a odběhl zhasnout. Mezitím se svlíkl. Když si zalezl do postele, políbili se a John přes oba přehodil peřinu.

Tak pekne cteni a zase nazory prosim, diky

Tak dobrý díl to byl, avšak nezdá se mi, že by se Antik mohl jen tak povznést, kdykoliv se mu zachtělo. Mám takový pocit, že před povznesením se musíš na ten cíl dlouhodobě soustředit. (Jako Adria v díle, kdy se povznesla myslím 10x19)

Taky bezva díl.
Doufám že další bude co nejdříve.

rocketman : To neni ptřeba když ti (Antikovy) pomůže jiný povznesený Antik.

další skvělý díl, si připadám už jak gramofon, co pořád omílá to samé.....
rocketman: To si nemyslím - Rodney na to nebyl připravený a v díle Tao of Rodney by toho taky dosáhl (myslim povznesení) a tak si myslím, že když Antikové vše směřovali k povznesení, byli připraveni....ať tak nebo tak, je právo autora upravovat skutečnost pro své povídky....

já bych řekl že to byla velmi dobrá epizoda....taková retrospektivní..a to se mi líbilo

tak dalsi povidka...sice trosku driv....

Tajemství

„Zase?“ozvalo se ode dveří. Mac strnula uprostřed pohybu. U dveří stál s úsměvem John. Mac se zatvářila, jako by ji přistihl při něčem nevhodném, ale hned se vzpamatovala a vypla magneťák.
„Já…“
„Nemusela jsi přestávat. Stojím tady už tři písničky.“
„Ježíši.“
„Ale no tak. Když jsme sami, můžeš mi říkat Johne.“pousmál se. „Šlo ti to dobře.“
„Hm. S kým budeš trénovat?“zeptala se.
„S Rononem, ale ty si uhla od tématu. Zpívala si s těma písničkama.“
„No a?“opáčila.
„Bylo to úžasné.“
„Průměrné.“
„Nechceš někdy zpívat místo CD, když máme volné večery?“navrhl John. Najednou se zatvářila vyděšeně.
„Já…ne, ani ne…už jsem dlouho na pódiu nestála a ani nehodlám.“vyhrkla.
„Promiň…myslel jsem…co se stalo?“
„Nic. Už musím jít.“odsekla, vzala si věci a vyrazila ke dveřím, kde narazila na Ronona. „Ahoj.“pozdravila spěšně a zmizela za rohem.
„Co to s ní je?“zajímalo ho.
„Nevím.“pokrčil rameny John a uhnul jeho ráně.

„Hej, Wintersone! Můžu s váma mluvit?“zavolal na něho Sheppard o pár hodin později v jedné z chodeb.
„Jo, jasně.“přikývl.
„Ale ne tady.“
„Tak pojďme ke mně. Je to kousek.“navrhl George…“Tak o co jde?“
„O Mac. Potřebuju něco vědět.“řekl John a posadil se.
„Pivo?“
„Dík.“
„Nevím, jestli jsem ten pravý. Většinou jsme spolu jenom soutěžili.“
„Potřebuju vědět, proč přestala zpívat.“
„Aha.“ George se najednou zarazil. „Ona vám to neřekla?“ John zavrtěl hlavou.
„Tak v tom případě to vezmu od začátku. Zpívala na různých školních akcích i v klubech okolo. Potřebovala peníze a říkala, že tohle jí celkem slušně pokryje náklady. Zpívala taky na našem ukončení Akademie. Měla i tanečníky, se kterýma to připravovala a nacvičovala choreografii dva měsíce předem. Tanečníci byli vlastně taky kadeti. Každý něco dostal, ale to je jedno. Pamatuju si, že měla na sobě černé kalhoty s nějakým sametovým vzorem a top, který k tomu ladil. Vypadala fantasticky. Tehdy zpívala písničku od Britney Spears Crazy a Hit me baby one more time. Bylo to úžasné. Choreografii měla přesně podle toho jejího videa. Možná tam byly jenom drobné úpravy. Když dozpívala, všichni jí tleskali ve stoje. Musím přiznat, že i já. Potom mluvil ředitel akademie. Poděkoval jí a tak různě. Byl tam i O´Neill. Míval přednášky jednou za týden. Potom se ozval výstřel. Všichni začali křičet a utíkali pryč. Pak akorát vím, že se Mac, která se přikrčila za řečnický pult, postavila a chvilku se jenom dívala na Jacka. Potom si sáhla na levou stranu hrudníku. Na ruce se jí objevila krev . měla na sobě černou, takže to nebylo hned vidět, ale krvácela hodně. O´Neill ji už stačil jenom zachytit, když padala. Jel s ní i do nemocnice. Víc nevím.“ John jenom zůstal překvapeně hledět.
„To jsem nevěděl.“hlesl.
„Od té doby, co vím, už nikdy nikde nezpívala.“
„Jdu za ní. Asi bych se jí měl omluvit.“

„Ahoj. Právě včas. Dopsala jsem zrovna hlášení.“usmála se Mac, když si k ní John v jídelně sednul.
„Perfektně. Omlouvám se.“
„Za co?“nechápala.
„Za to dneska ráno. Nevěděl jsem to, dokud mi to Winterson neřekl.“
„Neřekl co?“
„Co se tehdy stalo. Proč nechceš zpívat.“
„Jakým právem?! Do toho ti nic nebylo!“bykřikla a postavila se. Lidí okolo ztichli.
„Myslel jsem…“
„Příště nemysli! Tady máš to hlášení!“štěkla a hodila k němu složku.

„Má někdo ponětí, kde je Mac? Už tu měla být!“zeptala se Sam.
„Přijde až k bráně.“odpověděl jí Winterson. „Myslím, že s Sheppardem si potřebují něco vyřešit. Má ještě 10 minut.“
„Jestli přijde o minutu později, zaškrtím ji.“povzdechla si Sam a připla Rayovi vestu.

„Tady jsi. Za 10 minut odcházíte.“ozval se John ode dveří na terasu.
„Jo, já vím.“přikývla Mac a po chvilce potichu pokračovala. „Nestříleli na mě, ale na ředitele. Jenom jsem se tam postavila náhodou. Byla jsem měsíc a půl v nemocnici…Prostřelená levá plíce a 1,5 cm od srdce. O trochu výš a už tu nejsem. Jack byl u mě celou dobu. Než přijela sanitka, tak do mě pořád hučel. Říkal, že když to přežiju, pozve mě na večeři.“pousmála se. „Pak za mnou chodil do nemocnice častěji než táta. No a pak jsme spolu začali chodit. Ale od té doby jsem se na pódium už nepostavila, protože mám panickou hrůzu z toho, že se to bude opakovat.“
„Tady se ti nic nestane. Jenom to zkus. Jenom my dva.“
„Uvidíme.“pousmála se smutně. „Musím jít. Uvidíme se zítra.“rozloučila se a dala mu pusu. John ji ale chytl za ruku a přitáhl si ji k sobě.
„Tos odflákla.“usmál se a políbil ji. „Teprve teď můžeš jít.“

„Tak jo, panstvo…a dámo, můžem vyrazit.“zavolala, když scházela ze schodů. Seržant začal zadávat. „Rayi, neskač.“řekla, ale podrbala ho.
„Všechno v pohodě?“zajímalo Radka.
„V naprosté.“usmála se Mac.
„Našli jsme stopy energie. Velké.“ozval se Rodney.
„Myslíš, že by to mohlo být ZPM?“zajímalo George.
„Možná.“odpověděla mu Sam.
„7. symbol. Start!“

„HEPČÍK!“kýchl si Rodney hned po tom, co prošli bránou.
„Zdravíčko.“ušklíbl se George.
„Alergie.“zamručel Rodney.
„Tak kde máte tu svoji energii?“zajímalo Mac.
„Tam. Vypadá to, že v jeskyni.“ukázal Radek. Pomalu se vydrápali do strmějšího kamenitého kopce a vlezli do jeskyně, ve které byla úplná tma. Rozsvítili baterky a vydali se chodbičkou.
„Tady by to mělo být.“zastavil se Rodney po chvilce. Byli pořád v chodbičce, jenom na pravé stěně začalo prosvěcovat maličké modré světlo. Rodney i Radek se k němu přihnali a hned ho začali zkoumat.
„Skvělé. A…co to je?“zajímalo Mac.
„těžko říct.“pokrčila rameny Sam a dívala se na tablet, kde běhaly údaje. Najednou ze stropu začaly padat kameny a začalo se všechno třepat.
„Rychle tam do té chodby!“křikla Sam a ukazovala na odbočku asi 10 m od nich.
„Wow, vždy´t to vypadá jako fata morgana.“ozval se George, když se objevili v chodbě a podíval se na její slepý konec.
„Spíš jako vysoké elektromagnetické vlnění.“namítl Rodney a hned se k tomu, s Radkem v patách, pohotově vydal.
„Rodney! Stůj! Může to být…“snažila se ho zastavit Sam, ale bylo pozdě. Vlnění přejelo přes Rodneyho i Radka a oba zmizeli. Vlnění se rychle blížilo i ke zbytku. Než stačili cokoliv udělat, přejelo to i přes ně.
„Hej, Wintersone…vzbuďte se…no tak.“třásla s ním Mac, která se vzbudila první.
„Co…co se stalo?!“vyjekl a vyskočil na nohy.
„Asi nás to omráčilo.“zkonstatovala a rozhlédla se kolem. Zbytek se začal taky probírat a Ray už očuchával rohy.
„Kde to jsme?“zeptal se Radek.
„Říkala jsem ti, aby si stál!“vyštěkla Sam na Rodneyho.
„Mohlo to být…“začal.
„Tak dost, vy dva!“zarazila je Mac. „Potřebujeme se odsud dostat, takže co kdybyste se přestali hádat a společně pracovali na tom, jak odsud vypadnout? My se půjdeme porozhlídnout kolem.“
„Dobře.“přikývli.
„Rayi, pojď.“ Společně s Georgem opatrně sešli z kopce, na kterém byl skalní převis, ve kterém se objevili.
„Co myslíte? Kde teď jsme?“ozval se po pár minutách George.
„Nemám nejmenší tušení.“přiznala Mac. Pomalu se prodírali hustým pralesem.
„Teď by se nám hodila Rononova mačeta.“zaskučela Mac, když s dostali do míst, kde přes kapradiny skoro nešlo projít. Konečně se vynořili ven. Octli se na něčem, co vypadalo jako široká stezka. Vydali se po ní dál.
„Nesnáším bláto. Jsem zacákaná až po kolena.“ozvala se zhnuseně Mac po chvilce.
„Ale prý je dobré na pleť.“pousmál se George.
„To je možné, ale je mi to houby platné, když ho mám na kalhotách.“
„Já zas nesnáším tkaničky.“povzdechl si Winterson, když viděl tu svoji rozvázanou a zablácenou. Klekl si a začal si ji zavazovat, když se najednou ozval výkřik. Rychle se postavil.
„Plukovníku?!“zakřičel, protože ji nikde neviděl.
„Jsem tady! Dole!“ozvala se odpověď. Na stezce byla velká díra, teda na první pohled to tak vypadalo. „Jste v pořádku?“zeptal se, když doběhl.
„Myslím, že jo! Jenom to bahno budu ze sebe smývat roky.“odpověděla Mac.
„Hodím vám lano! Jenom kdybych ho sebou měl.“dodal už pro sebe. Rozhlídl se. Na jednom stromě byly liány. Rychle na něho vylezl a jednu odřezal.
„Hlavně ať nespadnete!“zavolala na něho Mac.
„A sakra.“vydechl, když jí chtěl odpovědět. Rychle sklouzl dolů a hodil jí liánu. Po chvilce se dostala nahoru.
„Co jste tam dělala?“
„To víte…chtěla jsem prozkoumat terén.“pousmála se. Ray se kolem ní začal motat. „Ty se na mě ani nedívej. Nevím, kdo tě bude drhnout.“ Ray měl místo svých obvyklých tří barev jenom jednu.
„Víte, kam jste spadla?“zajímalo George.
„Dolů?“odpověděla pomalu a zaraženě. George zakroutil hlavou.
„Z vrchu to vypadá jako stopa.“ Mac vyprskla smíchy.
„Vždyť to mělo na hloubku aspoň tři metry a na šířku pět.“
„Podívejte se sama.“pobídl ji. Mac si vylezla na strom.
„A sakra.“
„Vypadá to jak od Godzily. Hehe.“zasmál se George. V tu chvíli se ozval řev. Mac rychle sklouzla dolů.
„Rayi, k noze.“ Na stezce, ze směru odkud přišli, se vynořil tyranosaurus Rex.
„Kristova noho.“vydechl George.
„Běžte! Rychle.“pobídla ho Mac. Oba se rychle rozutíkali. Po chvilce seběhli ze stezky. Mysleli si, že by ho to mohlo odlákat, ale mýlili se. Běžel pořád za nima. Po pár set metrech narazili na skálu.
„Slyšel jsem, že prý nevidí to, co se nehýbe.“ozval se George, když už byl skoro u nich.
„Rayi, mrtvola.“dala povel Mac. Ray se okamžitě vyvalil na bok a vyplázl jazyk. Mac s Georgem se přitiskli ke skále. Tyranosaurus už byl skoro u nich.
„Wintersone, jestli to nebude pravda a on mě sežere, postavím vás před soud!“vyjekla vyděšeně Mac.
„Ano, madam.“ Tyranosaurus už byl u nich. Pomalu je začal očichávat. Už otevíral tlamu, že si pochutná na Georgovi. Mac dlouho neuvažovala a hodila mu do tlamy dva granáty, rychle porvala Wintersona za ruku a táhla ho pryč s Rayem v patách. Ozvaly se dvě rány a tlaková vlna je smetla na zem.
„Dobrý?“zajímalo George. Mac, která jenom seděla opřená o strom, přikývla.
„Úplně se třepu.“hlesla. „Jenom chviličku pauzu.“
„Díky.“
„Není zač. fajn, že můžeme…Stejně to nebyly jeho stopy. Byly moc velké a hluboké.“ozvala se Mac, když byli zpátky na stezce.
„Chtěla byste vidět jejich majitele, co?“
„Ani ne. Tohle mi stačilo. Doufám, že nezačne liják. V tropických oblastech jsou deště sice krátce, ale po dvou minutách jste jako byste vylezl z bazénu.“zkonstatovala Mac, když viděla na nima černé mraky. Ray mezitím doběhl k něčemu, co vypadalo jako kláda. Šmátral po tom packama a šťouchal čumáčkem. Najednou se to vztyčilo a Raye to celého obmotalo. Byla to obrovská anakonda.
„Rayi!“vykřikla Mac a rychle se k němu rozběhla, ale bylo pozdě. Anakonda už ho celého do sebe nasoukala. Mac se na to jenom vytřeštěně koukala. Za chvilku se vzpamatovala a rozběhla se k němu, ale George ji chytil.
„Je pozdě!“
„Pusťte mě!“vykřikla, vytrhla se mu a utíkala za hadem, který se rychle plazil pryč. Mac ho za chvilku dohnala a skočila po něm. Had se vztyčil, Mac rychle uhla, nabila a do hlavy hada vystřelila půl zásobníku.
„Co to děláte?“zeptal se Winterson, když ji doběhl.
„Beru si svého psa.“odpověděla, vytáhla nůž a hada rozřízla tam, kde byla velká boule. Když Mac zapíchla nůž do břicha, George se otočil.
„No tak, kluku, pojď, vylez ven…poj´d…ták…hodný. Pojď sem.“ Winterson se otočil. Ray už byl venku. Byl sice trošku rozcuchaný, ale v pořádku.
„Začíná pršet.“upozornil Winterson.
„Vidím., vrátíme se. Třeba měl zbytek víc štěstí.“navrhla Mac. Když George nic nenamítal, vydali se zpátky. Během chvilky byli mokří.
„Jednu výhodu to má. Budem čistí.“nadhodil George.
„Tak to je mi teď jedno.“zadrkotala zubama Mac.
„Už tam budeme.“ukázal na vrcholek.
„Tady Mac…jsme pod kopcem.“ohlásila se a začali se drápat do kopce.
„Neříkala jste, že tady deště trvají pár minut?“rýpl si Winterson.
„Nejsme na Zemi.“zavrčela. „Konečně.“oddechla si, když se vydrápali nahoru.
„Tak co?“zeptali se naráz Georgie a Sam.
„My nic.“odpověděl Winterson.
„Dole je bahno, dinosauři a Raye sežrala anakonda.“dodala Mac a svlíkala si promoklé věci.
„Pujč si bundu.“podala jí Sam svoji.
„Díky.“řekla Mac vděčně. Wintersonovi půjčil bundu Rodney. Za chvilku seděli všichni kolem rozdělaného ohně, sušili věci a Sam začala vyprávět, co zjistili oni.
„Tam v rohu je chodba, která končí jak kdyby v místnosti. Jsou tam nápisy po stěnách.“
„Zkrátíme to. To modré světlo aktivovalo telepat, protože ucítilo pohyb. Jsme na jedné z nejbližších planet.“vyhrkl Rodney.
„A nejlepší je, že tahle planeta má bránu.“dokončil Radek.
„perfektní.“zaradovala se Mac.
„Háček?“zajímalo George.
„Asi 30 km odsud.“hlesl Radek.
„Vyrazíme až zítra. Za chvilku se setmí, tak tu můžeme přespat. Je tu relativně bezpečně.“zkonstatovala Mac.
„Vezmu si první hlídku.“přihlásil se Winterson.
„Vždyť to půjdeme tři dny.“zaskučel Rodney.
„Omyl, Rodney. Ujdeme to celé zítra. Nehodlám v tom pralese strávit noc.“
„Souhlasím s Mac.“přikývla Sam.
„Fajn. Měli bychom se vyspat. Vystřídám vás za 4 hodiny, majore.“řekla Mac. George přikývl a sedl si ke vchodu. Během pár minut se všichni uvelebili ke spaní a usnuli.

„Majore.“zašeptala Mac o 4 hodiny později a jemně s ním zatřásla.
„E..co?! Promiňte, usnul jsem.“
„To nic. Věci už máte suché, tak se převlečte, já se dívat nebudu.“pousmála se.
„Můžu se na něco zeptat?“ Mac přikývla. „Myslíte, že to zítra zvládneme?“ Jenom se na něho podívala.
„Jo, zvládneme to. Je to jenom 30 km.“pousmála se.
„Plných dinosaurů a děr, co?“
„Zvládneme to. Vzbudím vás brzo ráno a vyrazíme. U brány budeme asi za 6 hodin, za 10 nejhůř. Zatím se podívám do té mapy, co obkreslili cestu.“
„Dobře. Dobrou noc.“
„Dobrou.“popřála mu Mac. George si lehl na její místo.

„Tak pojď, Rayi. Svítá. Vzbuď Sam a George a já vzbudím zbytek.“
„To už je ráno?“zamručel Rodney.
„Skoro. Tak vstávej.“
„Neviděl někdo moje brýle?“zamžoural Radek. Ray mu brýle přinesl.
„Ó, díky.“poděkoval a otřel si je.
„Máme všechno? Tak vyrazíme.“rozhodla Sam. Pomalu sešli z kopce, prošli zarostlou částí a objevili se na pěšině.
„Bacha, ať nezahučíte do té díry tamhle. Ono to vlastně není díra, ale stopa.“ozvala se Mac.
„A na to jsi přišla jak?“zajímalo Radka.
„Věřte jí. Mluví z vlastní zkušenosti.“zasmál se George.
„Jo, zahučela jsem tam.“

„Musím si dát pauzu.“zafuněl Rodney a posadil se na pařez.
„Ale no tak! Vždyť to už je potřetí za 2 hodiny.“zaprotestovala Mac.
„Už čtyři hodiny jsem nejedl!“
„Já nejedla asi 10 a nespala jsem v podstatě od včerejšího rána. Ty 4 hodiny v jeskyni se nepočítají, protože jsem se furt budila! Jdeme dál!“vyjela na něho Mac.
„Nikam nejdu!“
„Fajn, tak si tady zůstaň.“odsekla Mac. „A ty přestaň vrčet.“sjela Raye. Ten místo toho, aby ztichl, rozštěkal se a plížil se ke křaku, ze kterého najednou něco vyskočilo. Ray uhl a začal na to štěkat.
„To je Raptor!“vyjekl Radek.
„Viděla jsem ten seriál…ehm…Ztracený svět a nikdy to moc dobře nedopadlo.“vyjekla Mac. „Rayi, zpátky! K noze, slyšíš?!“ Ray k ní přicupital.
„Co teď?“zeptala se Sam.
„Pomalu půjdeme jinudy.“ozval se George. Začali couvat. Raptor skočil a svalil Mac na zem. Ray vystartoval a zakousl se mu do nohy. Ten ho odkopl pryč. Mac se rychle postavila a společně s Georgem a Sam do něho vyprázdnili zásobník.
„Rayi!“klekla si k němu. Krvácel na boku. Mac vytáhla z vesty obvaz a ránu zavázala. „Tak pojď, vstávej. No tak.“ Ray se pokusil postavit, ale spadl zpátky. „Co to děláš? Vstávej. Už je to jenom kousek.“přemlouvala ho.
„Musíme jít.“ozvala se Sam.
„Běžte. Doženeme vás.“hlesla Mac a drbala Raye za ušima.
„Mac…“
„Běžte.“trvala na svém.
„Tak jo. Jdeme.“přikývla Sam.

„Co chce dělat?“zajímalo Radka, když pokračovali dál.
„Nevím.“hlesla Sam, i když tušila, co je třeba.
„Ona to zvládne. Bude u brány rychleji, než my.“prohlásil George.

„Tak jo, Rayi. Bude to dobrý. Těžko říct, jestli to funguje i u zvířat, ale za pokus to stojí. Když to nebude fungovat, k bráně tě donesu.“ Ray jí olízl dlaň. Mac nad něho natáhla ruce.
„Skvělý.“pomyslela si, když cítil, co mu je. Měl zlomenou pravou přední packu a žebro.
„Hotov.“ozvala se o chvilku později. „Vstávej.“ Opatrně se postavil a ušel pár kroků, pak skočil na Mac a začal ji oblizovat.
„No jo…dobrý…to stačí…pojď, jdeme domů.“

„Tak, ale teď už si tu pauzu musím dát.“prohlásil Rodney a sedl si do trávy.
„Tady nemůžeme zůstat. Je to otevřené.“namítla Sam a rozhodila rukama po louce.
„Jak daleko je brána?“zajímalo Radka.
„Asi míli.“odpověděl George. „Za tím lesem.“ Najednou se ozval strašný řev. Všichni se otočili. Blížil se k nim tyranosaurus.
„Běžte k bráně! Rychle!“zakřičel Winterson.
„Co Mac?!“zajímalo Rodneyho.
„Zvládne to!“
„Nemá vysílač!“připomněla Sam.
„Vyšleme kód a necháme ho tam!“navrhl Radek. Všichni běželi, jak nejrychleji mohli, ale těsně před začátkem lesa Radek zakopl a svalil se na zem. Tyranosaurus k němu přiběhl a už otevíral tlamu, že ho sežere, ale jako by mu v tom pořád něco bránilo.
„Být tebou, nechám ho.“ozvalo se vedle Radka. Podíval se a tam stála Mac.
„Skvělé načasování.“vydechl úlevou.
„Chvilku ho ještě udržím.“řekla mu. Ray se tyranosaurovi pletl všelijak pod nohy. Nebezpečně blízko se ozval jiný, mocnější řev a na louku přiběhlo další zvíře. Bylo podobné tyranosaurovi, ale o polovinu větší. Tý-Rex si ho hned všiml, odběhl k němu a zaútočil. Chvilku se všechno třáslo a ozýval se hrozný řev.
„Viděl jsem Jurský park a nedopadlo to dobře.“uchechtl se George.
„Vše je v pořádku?“zajímalo Sam.
„V naprostém. Vyléčila jsem ho.“

„Aktivace zvenčí. Kód plk. Carterové.“
„Otevřete štít.“řekl John a seběhl po schodech dolů. „Vítejte doma!“
„Jídlo, sprchu, postel.“hlesla Mac, unaveně ho objala a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Taky jsem rád, že tě vidím.“ušklíbl se. „Co se stalo?“
„Dinosauři. Šli jsme 30 km k bráně na planetě dinosaurů.“vysvětlil Rodney.

„Jsou to jenom 4 schody.“přemlouval John Mac další den k večeru. Vyšli na pódium. „Teď si vem mikrofon a něco zazpívej. Říkala si, že se dobře zpívají písničky od Britney. Tady máš magneťák a CD s Karaoke. Vyber si písničku a prostě zpívej.“
„Není to tak jednoduché, Johne.“
„Ale je. Tady ti nikdo neublíží.“ Mac si povzdechla.
„Tak jo, ale běž ven.“ John nic nenamítal a odešel. Mac si vzala obal a prohlížela si písničky, které tam jsou. Slova od všech znala, ale nevěděla, kterou si vybrat. Po chvilce se rozhodla. Pustila ji, opřela se o stůl, na kterém stál přehrávač, a zavřela oči. Nedalo jí to a začala zpívat. Nejdřív potichu.
„K čertu s tím.“pousmála se a pustila ji znovu. Pamatovala si k ní i kroky, takže začala u toho i tancovat, jako by byla v tělocvičně, takže si ani nevšimla, že se John tiše přikradl dovnitř a nadšeně ji pozoruje.
„I´m crazy, but it feels alright…baby thinkin´ of you keeps me up all night!” při tomhle posledním sklouzla na zem a udělala provaz.
„Whoa! Perfektně!“tleskal John nadšeně.
„Nevšimla jsem si tě.“pousmála se.
„Bylo to úžasné. Když tohle děláš, tak vůbec nevnímáš. Zkusíš to někdy večer?“
„Tak jo.“souhlasila. „Ale budu zpívat nějakou pomalou.“
„Takže v sobotu večer. Máš na to tři dny.“pousmál se John.

„A teď dovolte, abych na jevišti po 13 letech přivítal plk. Mackenzie Blackovou. Zpívala…“uváděl ji v sobotu večer v provizorním sále Chuck.
„Asi omdlím.“hlesla Mac.
„Opovaž se! Vypadáš úžasně.“prohlásil Jhon. Měla na sobře dlouhé světle modré šaty s kratší vlečkou, stříbrné boty na podpatku a zvlněné vlasy.
„Dík, ale to mi nepomůže. Klepu se jak ratlík.“
„Takže písnička Shadow od Britne Spears v podání Mackenzie Blackové!“
„Tak běž.“postrčil ji John. Vrhla na něho jeden bezradný pohled a vešla na pódium. Hned potom, co se objevila, všichni se roztleskali. Jenom se pousmála a přikývla. Chuck spustil hudbu, než si stačila pomyslet, že by před sebou radši měla 6 Wraithů nebo 3 Eagery, musela, pokud si nechtěla udělat trapas, začít zpívat. Při druhé sloce se odvážila udělat i pár kroků. Všimla si, že se cítí čím dál líp. Když dozpívala, všichni začali nadšeně tleskat a hvízdat. Jenom se rozesmála, uklonila se a sešla ze schodů.
„Úžasné!“pochválil ji John a dal jí pusu.
„Bylo to úplně…“nemohla se vymáčknout Mac.
„Perfektní. Myslím, že když sem tam vystoupíš, nic se nestane. Co ty na to?“
„Jo, asi jo.“souhlasila.

Tak zase comments pls. a dasli povidka bude ve stredu(abyste se porad neptali ) , protoze v utery se nedostanu ke kompu z duvodu malovaní bytu