Zdravím přátelé...
jak jsem slíbil, dnes stejně jako na Vánoce vydám speciálně pro Vás, věrné čtenáře předposlední část posledního dílu, což zní mnohem úžasněji než když to čtete...
(pokud stihnu psolední část upravit...s opičkou by to mohlo jít krapet hůř)...
ale dost už o zítřejší část a šup ke dnešní, která je upravena, projeta korekcí a přijata veskrze kladně ze strany pana Jakopa
čímžto mu děkuji za neúnavnou práci a Vám chci poděkovat za veškeré mně udělené hlasy v probíhající soutěži SG: Bard kde v tuto konkrétní chvíli nečekaně vedu (ale už jen o chlup) před loňským vítězem a obhájcem titulu mistrem St0rmem
20. Díl (Vládce - Sovereign) PART IV
Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Janus zrovna popisoval Johnovi nejzákladnější pravidla povznesených a říši Antiků, jejíž hlavní sídlo bylo ve vyšší sféře bytí na Proclarush Taonas, když se v záři hyperprostorových tunelů nad Omegou objevilo deset lehkých, pět výsadkových a jeden těžký křižník Aschenské konfederace, které se za vztyčujících se štítů shromažďovaly před dostřelovou zónou jaffských Ha’taků. Senzory Janusovy základny přílet Aschenů do soustavy zaznamenaly a daly to hlasitě najevo, čímž upoutaly na pozornost obou mužů.
„A kruci,“ zpozoroval John formující se bitevní linii a ihned začal utíkat k jumperu.
„Pluk…“ nestihl Janus včas zareagovat, když za Johnem prásknuly dveře.
„Co chcete dělat?“ podařilo se mu dohnat jej až v samotném jumperu, jehož zadní přepážka se začala uzavírat.
„Něco…“ otočil se na stojícího Januse, který vypadal, že chce Johnovi prozradit nějaké tajemství:
„…ale ještě nevím co,“ nastartoval pohonnou jednotku, která zvednula maličký jumper několik centimetrů nad podlahu neaktivního výtahu.
„Sám nic nezmůžete plukovníku! Ne proti celé aschenské flotile,“ přistoupil Janus blíž a nechal Johnovi zobrazit hlavní obrazovku, na níž běželo několik senzorických zkoumání naráz.
„Tak poletím zpět na Zemi a zkusím přesvědčit generála Landryho, aby mi poskytnul celou letku jumperů,“ položil jumper zpět na podlahu a vyžádal si od Januse aktivaci výtahu:
„V křesle na Atlantidě za mě může sedět i Rodney,“ ještě jednou rukama pobídnul Januse, který ale nijak nereagoval na jeho výzvu.
„Nemůžu vás nechat umřít plukovníku,“ zaskočil Johna zcela nepřipraveného, což mu umožnilo přiložit k jeho krku, spánku a uchu prsty, díky nimž zatlačil na specifické body, které Johna poslaly do říše snů.
Janus následně uzamknul řízení lodi, položil Johna na sedačku v zadní části jumperu a jen co to bylo možné, vydal se zpět do řídící místnosti, kde několik bezpečnostních prvků křičelo jako na lesy, upozorňujíce Januse na bezprostřední nebezpečí.
Můstek vedoucího Ha’taku
Na loučemi a několika konzolemi prosvětleném můstku se za obrovského hluku a paniky pohybovalo velké množství Jaffů, kteří zde jako záložní síla zůstali pro případ napadení Ba’alem, jenž by tak mohl rozdělit alianční síly umožňujíce mu snadněji pokořit pozemskou obranu. Aby mohl naplnit známé pozemské pořekadlo „Rozděl a panuj“ však nepotřeboval dělit své síly, nýbrž poslat na Omegu nepřítele, který má na Zemi a konkrétněji Serrakiny dlouhodobě spadeno.
„Torale, zachytáváme zprávu z aschenského křižníku,“ přepnul jeden z přítomných obsluhujících Jaffů hlavní obrazovku kde se postupně vyobrazovala překládající se zpráva.
„Deaktivujte své obranné systémy a umožněte nám extrakci Serrakinských uprchlíků z vaší kolonie. Nikdo přitom nebude a nemusí být zraněn. Nepřiletěli jsme bojovat ani prolévat krev nevinných osadníků,“ četl Toral prázdná slova z nichž nevěřil Aschenům ani nos mezi očima.
Ty samá slova samozřejmě četl i generál Brown, který byl skrz subprostorový kanál spravován o všem, co se ve vesmíru děje.
„To snad nemyslí vážně?“ nevěřil vlastním očím a jen pro jistotu si celou zprávu přečetl ještě jednou:
„Na to ať ihned zapomenou,“ udeřil generál Brown razantně do stolu a přikázal kolem kolonie zvednout jedním modulem nulového bodu napájený štít, který obepnul i blízkou polorozbořenou horu, která ještě nedávno ukrývala původní těžební základnu.
Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Pouhých několik minut uběhlo od zamítnutí vydání Serrakinského lidu do rukou Aschenů, když se můstkem Teal’covi mateřské lodě ozvalo pípání upozorňující na příchozí subprostorovou zprávu.
„Teal’cu, kolonie byla napadena šestnácti aschenskými křižníky. Proti jejich síle jsme bezbran…“ oslnil Toralův obličej výboj energie, doprovázený jiskrami a šířícím se ohněm, který se s dopadem několika triniových projektilů proměnily v loď trhající plazmu.
„Torale!“ vykřikl Teal’c v marné snaze změnit něco na osudu svého „bratra“, který jako první spolu se svými spolubojovníky zaplatil Omeze nejdražší daň:
„Torale…“ už jen ze setrvačnosti a s pocitem bezmocnosti vypnul šum obrazovky, kde se objevil ustaraný obličej generála Landryho.
„Generále, Toral…“ nenechal Teal’ca mluvit a sám se ujal slova:
„Je mi to líto Teal’cu, určitě je to pro tebe velká ztráta,“ soucitně zkřivil ústa a jemně kývnul hlavou, což statný Jaffa opětoval:
„Děkuji, generále…“ na chvíli se odmlčel a něco nesrozumitelného promluvil směrem k ostatním členům můstku:
„…ale ztráta to bude pro Ascheny, až pomstím Toralovu smrt,“ bylo evidentní, co má Teal’c v úmyslu.
„Teal’cu, nemohu vám dovolit udělat to, co se chystáte udělat,“ podíval se Teal’covi do očí:
„Chápu vaše důvody…a jindy bych s vámi i souhlasil, nicméně je třeba rozlišit větší dobro, což bude v momentální situaci šest a půl miliardy obyvatel této planety,“ volil svá slova obezřetně a úderně, aby donutil Teal’ca přemýšlet:
„Aschenové nikam neutečou a Omega je více než schopná se ubránit dostatečně dlouho, než se vypořádáme s Ba’alem, který zde bude už za tři hodiny…“ nemusel říkat víc, protože Teal’c pochopil a kývnul na znamení souhlasu, jak bylo u postaršího Jaffu zvykem.
„Mrzí mě to, ale z mé pozice nemůžu a ani nejsem ochoten obětovat šest miliard lidí…“ nestihl doříct svoji myšlenku, když se řídící místností roznesl zvuk signalizující příchozí videohovor odněkud z povrchu Země.
„Teal’cu, omluvte mě na moment,“ přepnul Walter obrazovku na druhý kanál, kde čekal Richard Woolsey.
„Pane Woolsey, co pro vás mohu udělat?“
„Vy pro mě ne…to spíš já pro vás,“ usmál se a nechal Lokiho odeslat na velitelství SGC zašifrovaný soubor, s nímž neměl Sujanha nejmenší problém přelouskat.
„Co to je?“ nechápal účel animace, kterou Sujanha obratem spustil.
„To je způsob jak ochránit Zemi aniž by zde museli zůstávat Jaffové, případně všechny naše lodě,“ jal se po Richardovi Sujanha slova, která doprovodil několika technickými popisy.
„Moment, co tím chcete říct? Že můžeme Zemi ochránit i jinak, aniž bychom byli nuceni bojovat na přímo?“ rostl na Landryho rtech velký úsměv, který Sujanhovo potvrzení jen umocnilo:
„Ano, teď když je Atlantida připojena k dokovací stanici, budeme schopni s pomocí termální energie napájet štít, který dokáže obepnout a ochránit celou Zemi…“ došlo Landrymu až teď, co by to v důsledku znamenalo:
„Toho si ale všichni všimnou…museli bychom prozradit program hvězdné brány široké veřejnosti,“ což však byla malá cena za funkční ochranu všech životů na modrém klenotu.
„V tom případě by si měl prezident připravit pořádnou řeč,“ usmál se Woolsey, pod jehož vedením organizace EARTH podobnou alternativu již několik měsíců pilně připravovala.
Hank pouze zakroutil hlavou, nechal Waltera přepnout kanál, kde čekal netrpělivý Teal’c čekající na nějaké zprávy:
„Teal’cu, za několik minut se s vámi spojím, prozatím zůstaňte prosím na orbitě,“ jen pro jistotu poprosil Teal’ca aby neporušil své slovo, což snědý Jaffa nedělal, pokud měl na výběr.
Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Toralova pyramidová loď se pod dopadem energetických střel a několika coilgunových projektilů proměnila během krátké chvíle v explodující kouli horké plazmy, která se šířila nitrem trhající se lodi. První ztráta na životech přišla jen několik minut po opuštění hyperprostoru. Obrana se však nechtěla nechat zahanbit a s o trochu lepší manévrovatelností na své straně se s obrovskou vervou pustila do svého nepřítele. Aschenové v poklidu popocházeli po svých můstcích, kde se v jejich zádních částech promítala vesmírná bitva do 3D holografů.
„Přesuňte první a druhý úderný svaz blíž k Ha’takům, ať nemají tolik možností manévrovat…“ hrál si s interaktivním bitevním plánem, na nějž se promítala všechna důležitá data v přímém přenosu:
„A přesuňte Punitor nad koloniální štít,“ zcela bez emocí přepnul na detailnější pohled na obrovskou kopuli, která prozatím nedala znát nic o její síle:
„Pošleme jim pár našich projektilů,“ doufal v rychlý průnik a krátký průběh boje, po němž by mohli Aschenové nejen zajmout Serrakiny, ale i získat nejnovější alianční technologii, která byla i nadále několik desítek let před tou, jíž disponovali samotní Aschenové.
„Pane, obránci útočí na výsadkový svaz,“ hlásil jeden z operátorů veliteli Punitoru, který ihned přesunul záběr holografu zpět na chladivý vesmír, kde se několik lodí výsadkového svazu ocitalo pod zhušťující se palbou.
„Držte jej mimo palbu Ha’taků a přikažte oběma úderným svazům, ať ty lodě trochu sevřou a zmáčknou,“ měl v plánu dostat jaffské pyramidy do přímého palebného pole coilgunových zbraní, které jako jediné mohly tuto bitvu ukončit v řádu desítek minut, oproti několika hodinám, které při šarvátce bodových zbraní hrozily.
„Kde jsou kluzáky a 302jky?“ sledoval Brown díky senzorům bitvu stejně jako velitelé všech bojujících lodí v přímém přenosu.
„Už jsou na cestě,“ spravil jej Freyr o situaci, která se po krátké chvíli promítla i na obrazovku, kde byly vidět pozemské i Jaffské kluzáky pomalu stoupající atmosférou a snažily se co nejrychleji dostat do dění ve vesmíru, kde koncentrované palbě podlehlo jedno ze zlato-černých plavidel. Ani to však nezabránilo zbylým pyramidovým lodím zahnat do svého středu jednu z útočících lodí, která byla mohutnou palbou ubíjena, až pod neúnosnou palbou selhal štít odkrývaje trup čisté žluté energii. První zářez na pažbě obranných plavidel přišel v tu nejvhodnější chvíli, neboť se do bitvy konečně zapojily stíhačky, jejichž středem právě proplula pětice coilgunových projektilů vystřelených z před bitvou chráněných lodí – třetího výsadkového svazu.
„Generále, zdá se, že pět lodí drží dál od bitevního pole,“ ohlásil velitel letek a když mu byl následně dán přímý rozkaz, přenechal křižníky Ha’takům a sám zavelel k útoku na pětici transportních lodí, které zaměřily své bodové obrany doprostřed přilétajících plavidel.
Glidery a 302jky zahájily úspěšné úhybné manévry a v dostatečné vzdálenosti od lodí vypustily své rakety a energetické pulsy, které se rozrazily až o vykreslující se oslabené štíty, jejichž sílu již několik projektilů pyramidových kolosů prověřilo. Oproti zbraním Gliderů, byly rakety primárně zaměřovány a sestřelovány jak na běžícím páse. Na štít nedopadla ani desetina raket, což v řadách útočníků vyvolávalo radost a v řadách obránců zmar:
„Rozdělte se,“ přikázal velitel letek a chtěl využít známého pořekadla:
„Rozděl a panuj,“ které snad i částečně fungovalo.
Roj malých stíhaček začal kroužit kolem svých cílů a postupně jejich povrch kropil energií a raketami vytvářejícími na jejich štítech úžasnou mnohabarevnou scenérii.
„Štíty konečně kolísají,“ vlila se do pilotů nová krev.
Z ničeho nic se nikým nepozorován nad jedním z transportérů odmaskoval jumper, který ze svých zásobníků vyslal několik dronů. Ty s velkou parádou prolétly kolem lodi na spodní část, kde zlikvidovaly před malou chvílí pálící zbraň.
„Sakra,“ litoval promarněné šance pilot jumperu, když mohl zbraň zasáhnout v mnohem lepší čas.
Teď se musel urychleně zamaskovat a uniknout z místa, do nějž aschenské transportéry začali soustavně pálit. Naopak v popředí se bitva opět naklonila do rukou Aschenů, kteří trpělivou a koncentrovanou palbou zničili hned dvojici pyramid, nechávajíce tak obránce v počtu pouhých osmi lodí, proti nimž stálo už „jen“ devět lodí v čele s Punitorem, který stále kropil koloniální štít svojí dvojitou baterií, kterou si konečně podal druhý jumper.
„Pane, zamaskovaný stroj antického designu zničil naše projektilové hlavně,“ ohlásil operátor sedící po boku můstku a čekal, jak bude chtít velitel Punitoru pokračovat.
„Koupil jim jen několik hodin. Přídí ke zbývajícím lodím a začněte čistit ten bordel,“ pohrdavě pohlédl na osm blikajících bodů, kolem nichž se pomalu začala utahovat smyčka.
A skutečně. Energie proudící do štítů pomalu přestávala stačit, což se podepisovalo i na přehřívání emitorů, které začaly mnohem rychleji slábnout.
„Převeďte energii z nepotřebných systémů do chladící soustavy,“ znělo na můstcích všech Jaffských lodí, které bojovaly simultánně jako jeden muž.
Velitelé všech lodí splnili příkaz a alespoň na chvíli zažehnali zničení emitorů a vůbec celých lodí. Vzápětí se kolem lehce posilujících štítů prohnaly obrovskou rychlostí pozemské 302jky, jímž došla munice. Naneštěstí jen několik desítek raket pročíslo hladiny štítů všech lodí, což způsobilo maximálně dvaapadesáti procentní pokles u jedné a jednadvacet u druhé, popřípadě pět u třetí aschenské lodě. Teď zaměstnávání zbytku nepřátelské flotily leželo na bedrech jaffských pilotů, kteří na snížení sílu štítů měli mnohem větší podíl. Jejich ztráty ovšem byly na druhou stranu vyšší než na straně mnohem mrštnějších pozemských strojů.
„Generále, není v našich silách zadržet aschenskou flotilu,“ navázal velitel jaffských Ha’taků spojení s podzemním komplexem, kterým konečně projelo osm bojových verzí mobilních tanků FIST.
„Až budou vaše štíty na minimální udržitelné úrovni, zamiřte pod náš štít, zde snad vydržíme dostatečně dlouho, než přiletí zbytek flotily spolu se třemi našimi loděmi,“ dal obráncům naději, že přece jen možná vyváznou z dnešní bitvy jako vítězové.
„Pochybuji, že Omega vzhledem k situaci na Zemi dostane nějaké posily, generále!“ neměl pro nevinnou lež Freyr nejmenší pochopení.
„Pár povzbuzujících slov ještě nikdy nikomu neublížila,“ umlčel Freyra a naznačil mu, že by se měl opět pokusit proniknout přes komunikační kanál na aschenské křižníky.
„Od posledního souboje nad Hebridanem vylepšili svůj bezpečnostní systém, který prakticky znemožňuje jakýkoli zásah zvenčí,“ ještě jednou vysvětlil Brownovi, i když mu to dnes již jednou říkal.
„No jo, no jo,“ mávnul Brown rukou a přešel k počítači obstarávajícímu vykreslení bitevní mapy z dat senzorů.
„Drakane, Aschenové vás chtějí sevřít,“ zpozoroval Brown taktiku, kterou chtějí Aschenové využít pro použití svých coilgunových baterií.
„Víme, ale děkujeme,“ ozvalo se ve vysílačce.
Senzory pak už jen zpozorovaly, jak se smyčka kolem Ha’taků přestává utahovat a díky soustředěné palbě se rozpadá, přičemž se několika Ha’takům podařilo uniknout mimo hlavní palbu. V nejpříhodnější moment se oba jumpery opět naprosto nečekaně odmaskovaly a tentokráte se jednomu z nich podařil mistrovský zásah. Zrovna v moment střelby hlaveň zasáhla dvojice dronů, což vyústilo v enormní explozi trhající spodní paluby jednoho z křižníků na kusy. Piloti jumperu propukli v jásot a potřásli si rukama, zatímco se jejich stroj opětovně maskoval a vyrážel na jiné bojové souřadnice. Bohužel byli zbraňoví specialisté rychlejší a jeden z jumperů zasáhl energetický puls, který vyřadil maskování a odstřelil jeden z motorů, což způsobilo nekontrolovatelný spirálovitý let, který během několika sekund skončil ve štítu jedné z lodí.
„Ztratili jsme jeden z jumperů,“ oznámil Freyr pečlivě sledující senzory.
„Woodcombe, spojte se se Zemí, zkuste je požádat o letku jumperů, pokud je budou moci postrádat,“ chtěl zkusit štěstí, ale nedával tomu moc šancí.
Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Jen co generál Landry obdržel potvrzení od přichystaného prezidenta USA, obalilo jej bílé transportní světlo, které ho přeneslo z podzemního SGC, do oválné pracovny, kolem níž byly stejně jako kolem celého Bílého domu zapojené velice silné rušičky transportního paprsku. Rušičky však přijaly Odyssein potvrzovací kód, což paprsku, respektive generálu Landrymu umožnilo proniknout skrz a zhmotnit se přímo před usedajícím prezidentem, který byl generálovi pro skleničku na vodu.
„Hanku, vítejte,“ postavil se zase na nohy, upravil si svůj oblek a nabídnul jednomu z nejvýznamnějších generálů na celé Zemi ruku.
Koho zajímalo, že byl prezident společensky starší. Když máte někoho v úctě tak, jako prezident Obama generála Landryho, lze přehlédnout jisté „ústupky“.
„Děkuji, pane prezidente,“ přijal nabídku k posazení a jen co jeho pozadí ochutnalo měkkost místního sedáku, přehodil nohu přes nohu a pozoroval, jak si prezident rozepíná nejspodnější knoflík svého saka.
„Tak…“ pohodlně se usadil, stejně jako generál přeložil nohu přes nohu a sepnul ruce na kolenu:
„Dlouho jste tu nebyl, předpokládám, že mě jdete osobně informovat o posledních přípravách před bitvou?“ vyzvídal dobře naladěný Obama, který si ani v nejmenším nepřipouštěl možnost prohry s Ba’alovými silami.
„Vše je již několik hodin připraveno; to ale není důvod, proč jsem tu,“ vytáhnul z kapsy malý datový krystal, který bylo možné připojit do počítače v prezidentově pracovně.
Jen mžik uběhl od načtení potřebného programu, který spustil jednoduchou, avšak všeříkající animaci, k níž generál Landry nemusel moc věcí říkat.
„Generále, je to to co si myslím,“ pečlivě prohlížel opakující se animaci vyobrazující velký mohutný štít obepínající celou planetu.
„Pokud myslíte štít Atlantidy napájený geotermální energií dokovací stanice, obepínající Zemi a chránící ji před všemi myslitelnými vesmírnými hrozbami, mezi něž řadím i Ba’ala? Tak v podstatě ano,“ chtěl Landry vyloudit na své tváři úsměv, ovšem jeden důležitý fakt mu to prozatím nedovoloval.
„To…to je úžasné,“ rozplýval se Obama nad možností, která by Zemi ochránila před všemi zloduchy, kteří by si dělali zálusk na jeho domovinu:
„Ale to by znamenalo…“ stejně i jako Landrymu po krátké chvíli euforie došla krutost a ironičnost situace, do níž jej Landry uvedl.
„Jop, máte ve svém stole ještě ONU řeč?“ natáhl se Landry rukou po dokumentech, jež mu Obama vytáhnul ze zamčené zásuvky jeho masivního stolu.
„Mí drazí Američané, lidé celého světa. Dnes před vámi nestojím jako prezident nejmocnějšího státu této planety, nýbrž jako pouhý občan a váš poddaný…“ přečetl si úvodní slova kratšího proslovu prozrazujícího přítomnost mimozemského transportního artefaktu nalezeného roku 1928 v Údolí králů, v Gíze:
„Trochu klišoidní, ale pěkné…“ trochu si rýpnul do výběru slov, která všichni znali především z apokalyptických filmů, v nichž Země čelila invazím z vesmíru:
„Možná byste si ji měl začít nacvičovat. Omega byla před několika minutami napadena aschenskou flotilou a bez posil ze Země nebude schopna vyhrát,“ jasně naznačil, co zamýšlí.
„Chmm…Hanku, do čeho jste mě to dostal,“ vypojil datový krystal z počítače a předal jej zpět do rukou generála Landryho:
„Nemůžu přece schválit odeslání lodí k Omeze spolu s prozrazením brány veřejnosti.“
„Můžete, on je to ve skutečnosti plán Richarda Woolseyho, který by bez svolení EARTH nic takového nenavrhoval,“ na chvíli přestal a sledoval, jak bude prezident reagovat:
„Samozřejmě vám nemohou nic přikazovat…jako vrchní velitel ozbrojených sil stále máte právo veta. Nicméně by byla škoda, ponechat Omegu jejímu osudu, když je teď možné Zemi ochránit jiným způsobem,“ zakončil Landry svoji návštěvu triumfálním úderem na správné místo.
„Když to podáte takhle,“ alespoň naznačil úsměv utvrzující Landryho v tom, že uspěl:
„Děkuji, pane prezidente,“ nechal se se svolením přenést zpět do SGC, jenž bylo stále napojeno na Teal’covu mateřskou loď, která se po krátké chvíli vydala ve společnosti všech pyramidových lodí, Daedala, Apolla a Suvorova k Omeze.
„A já si asi zavolám,“ promluvil prezident do míst, kde ještě před třemi vteřinami seděl generál Landry.
Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010, Janusova základna
Janus v klidu seděl vedle lůžka generála O’Neilla, vedle nějž na vedlejším lůžku pospávala vyčerpaná Gaia spolu se svým štěnětem - Parvou. Rukou přiloženou na jejím spánku jí předával část svých vědomostí, čímž lehce urychloval proces, kterým by si dříve nebo později stejně prošla. S lehkou bolestí hlavy po chvíli přestal a sledoval, jak se jeho svěřenkyně probouzí.
„Gaio, zlatíčko, jak ti je?“ zjišťoval, jestli dostatečně načerpala síly a jestli jí nové vědomosti nenadělaly v hlavě nějaké problémy.
„Jsme v pořádku, strýčku Janusi,“ měkkým roztomilým hláskem odpověděla Gaia a pohladila Parvu na růžovém heboučkém bříšku.
„Na, něco sněz,“ dal Janus Gaie něco ze zásob jumperu, s nímž John přiletěl a v němž ještě dlouho bude spát.
„Kde je táta?“ vyptávala se Gaia při zakusování malé energetické tyčinky, která sice nezasytila, ale pro Gaiu to více než stačilo.
„Tatínek je v Porta Navis (pozn. autora: Porta Navis = Gate Ship),“ dal něco k zakousnutí i Parvě, která pamlsek zhltla na jednou a oblízla si tlapky.
„Pořádně se najez, za chvíli se pustíme do uzdravování generála O’Neilla,“ pohladil ji po vlasech a odešel do řídící místnosti, z níž taktéž pozoroval bitvu na druhé straně planety, kde se jeden z Ha’taků odpoutal a co nejrychleji zamířil do atmosféry, aby se ukryl pod stále silným asgardským štítem.
Orbita
„Přesměrujte palbu na klesající loď,“ přikázal velitel Punitoru a sám tak nechal svého zbraňového operátora učinit.
Pyramidová loď měla dost energie na to, aby palbu energetických zbraní přežila, ale trojici rychle se přibližujících coilgunových projektilů nemohl štít zadržet. Jeden z projektilů napřed vyřadil štít a zbylé dva rozkrájely černý trup ve dvou místech. Jeden prošel zbraňovou platformou a druhý přesným středem lodi, což způsobilo její explozi a dopad velkých trosek vedle štítu, ale i přímo na něj, což mu však ani v nejmenším výrazně neuškodilo. Pro lidi pod ním to však i přes situaci ve vesmíru byla překrásná podívaná, vykreslující situaci nad nimi.
„Kruci,“ dnes již po několikáté praštil Brown do stolu, když se Ha’tak nestihl stáhnout pod štít a Země odmítla poslat další jumpery, které se měly starat o zabezpečení díry ve štítu, která se bude během několika minut po příletu Ba’alových sil zacelovat nad arktickým pólem.
„Collinsi, musíte zničit zbylé coilgunové hlavně,“ spojil se s posledním jumperem, který ještě létal ve vzduchu.
„Budu se snažit, pane,“ rozuměl svému úkolu a ihned se vrhnul na další nabíjející křižník, který zaměřil střed jednoho z Ha’taků, jenž se po delší době dostal do ideálního palebného pole.
Triniový projektil během sekundy pročísnul hladinu štítu a s obrovským zaduněním se zapíchl do severní strany zlaté pyramidy, končíce jen několik desítek metrů před energetickým jádrem. V ten moment Collins odmaskoval svoji loď a vyslal proti trinium střílející baterii dvojici trubců, kteří se senzačně zastavili už na štítu.
„Co to kur…“ nevěřil tomu, co právě uviděl.
„Pane, konečně se nám podařilo namodulovat naše štíty proti antickým zbraním,“ přišel jeden z operátorů na přesnou frekvenci, na níž jsou drony nastaveny.
„Výtečně,“ pochválil jej velitel lodě a nechal tuto specifickou frekvenci přeposlat na ostatní lodě.
Co však operátor netušil, bylo nechtěné odkrytí lodi přímé palbě, která jako nůž máslem procházela nevykreslujícími se štíty. Všechny Ha’taky se na tento konkrétní křižník zaměřily a během pouhých pěti vteřin jeho trup zkropily desítkami energetických pulsů. Operátor sice štít urychleně vrátil do předešlého stavu, ale škoda již byla napáchána a téměř celou posádku obalilo žluté v kruzích pulsující světlo teleportující je na palubu Punitoru, zatímco se jejich loď rozpadala na desítky větších pevných kusů.
„Díky pane,“ poděkoval velitel zachráněného křižníku.
„Vysvětlení?“ zjišťoval velitel celé akce, když jaffské zbraně naprosto ignorovaly aschenské štíty.
„Zdá se, že při frekvenci antických zbraní jsme chráněni jen na zbraně podobného stylu, čímž se naše ochrana zúží jen na určitý rozsah, který jaffské zbraně nezahrnuje.“
„To dává smysl,“ poškrábal se velitel Punitoru na bradě a sledoval, jak se jeden z Ha’taků pod těžkou palbou ocitnul na hraně smrti:
„Dodělejte je,“ odešel od velitele druhého křižníku a přešel k průzoru, kterým pozoroval, jak se pyramidová loď ocitá v plamenech:
„Musíme ale zabránit dalším ztrátám našich coilgunových hlavní,“ nahrál na odpověď jednomu z operátorů zbraní, který měl možné řešení:
„Mohli bychom neustále pálit kolem celé lodě naší bodovou obranou, což by teoreticky mohlo držet antickou loď v dostatečné vzdálenosti,“ nechápal velitel Punitoru, k čemu by takové mrhání energie bylo:
„Ale antické zbraně jsou naváděné mentálním propojením s řídícími systémy lodě…“ měl naprostou pravdu, ovšem nenechal zbraňového operátora dopovědět:
„To sice ano, ale díky této palbě bychom mohli být schopni včas měnit frekvence, aniž bychom naše lodě vystavovaly větším rizikům,“ dokončil nástřel svého plánu, po němž oba přítomní velitelé uznale kývnuli.
„Můžeme to zkusit,“ schválil postup velitel a sledoval, jak všechny zbylé křižníky pálí do všech koutů vesmíru ve snaze udržet maličký jumper v dostatečné vzdálenosti od štítů.
Janusova základna
Janus se pomalu vracel z operační místnosti, když se u jeho hlavy zastavila hlaveň Johnovi zbraně.
„Plukovníku Shepparde, zachránil jsem vám život,“ mluvil pro Johna naprosté nesmysly.
„Živ…o čem to kruci mluvíte?“ natáhnul kohout a přiložil prst na spoušť.
Janus kvapně zaměřil své myšlenky na Johna, čímž jej úplně paralyzoval, což mu, štěstí pro Januse, znemožnilo spoušť zmáčknout.
„C…co to…dě…láš,“ přemáhal hlas ve své hlavě, když jej zaplnilo několik desítek obrazů.
Když Janus přestal do Johnovy hlavy posílat sled několika desítek obrazů, John s bolestí hlavy upadl na kolena a snažil se vše pochopit.
„To byla…“
„Ano,“ stroze odpověděl Janus tušíc, na co se ptá a jak bude rozhovor pokračovat.
„To není…“
„Je to možné.“
„Vždyť jim můžeme…“
„Nemůžeme plukovníku, v tom to právě je, nemůžeme,“ opět přiložil prsty na krk, za ucho a spánek, posílajíc Johna do říše snů.
Na krátkou chvíli Januse přepadly výčitky a myšlenky, že by se snad dalo něco dělat, ale moc dobře věděl, že pokud by kontaktoval Zemi a řekl jí o následných událostech, Antikové by jej zastavili. Proto tuto alternativu ihned hodil za hlavu a zamířil na ošetřovnu, kde Gaia seděla u nehybného těla generála O’Neilla a pozorovala spousty přístrojů, které měřily jeho životní funkce.
„Takhle bije jeho srdce,“ stál ve dveřích a díval se, jak se Gaia dotýká obrazovky zobrazující činnost nejdůležitějšího orgánu těla.
„Jsi připravena?“ ještě jednou se optal Gaii, a když kývnula, stejně jako předtím ji posadil na Jackovo lůžko, přiložil své ruce na její hlavu a snažil se usměrňovat léčebnou energii tekoucí z těla Gaii do Jackovy páteře, která se již zcela zacelila. Co však bylo na povrchu v pořádku, nebylo zcela zdrávo v jejím středu, kde musela Gaia za Janusovi pomoci zacelit trhliny a vážná poškození míchy.
„K-kde to jsem?“ probral se Jack a jediné, co byl schopen vnímat, byl naprosto rozmazaný svět kolem něj.
Nerozeznával ani tvary, ani hlasy, které na něj mluvily. Janus jej stejně jako před chvílí Johna uspal a pohladil Gaiu po hlavě, která tentokráte nebyla tak vyčerpána a stačilo se jí pouze posadit, opřít se o polštář a sníst dvě energetické tyčinky.
„Začneme,“ usmál se na Gaiu, otočil Jacka na břicho a prostým naťukáním několika tlačítek na blízkém počítači spustil nad jeho tělo tři chirurgická ramena, která chtěl použít na vyjmutí triniových plátů z jeho páteře.
ZAKONČENÍ PŘÍŠTĚ