Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Další supr díl...A Mac a spol se nám mění na vlkodlaky (možná )

Tak opět dobrej díl, aspoň mi něco dneska zlepšilo náladu

Upíři a Vlkodlaci jsou moje nej monstra a je zajmaví je vidět ve sci-fi

a že by se nám opravdu Mac měnila

Další super poránuzvednonaladič. Je zajímavé vidět upíry a vlkodlaky ve Stargate.

Jo jinak bych dalsi dil videla na zitrek vecer

Zajímavý námět, celkem dobré zpracování, četlo se to lehce...
Jinak mi tam nesedělo pouze proč, když má Mac tele kinetické schopnosti, proč toho prvního vlkodlaka (nebo co to bylo), co napad jednoho z nich, už rovnou neodhodila a zkoušela to nejdřív vlastní silou... Pak ještě bych místo luku a šípů dal přednost stříbrnejm kulkám, nebo tak něco, ale to je o případu, takže je to fuk... Jinak dobrý...

Já si myslím, že jsou ty povídky dobré jelikož to tak nějak trochu občas přepisuju a jsem mnohem dál než vy tak je to super... přepisuje se to úúúplně samo

tak pokracovani

Špatný den, part 2
„Mac, vzbuď se?“
„Co je?“zabručela ospale.
„Přišla jsem ti píchnout poslední antibiotika.“vysvětlila Jennifer. Mac jenom zpod peřiny vystrčila ruku.
„Hotovo.“
„Jak je O´Connerovi?“
„Ehm…no, víš…“
„Jennifer! Co je?“zeptala se Mac a posadila se.
„No, víš…on…“
„Jennifer!“
„Utekl.“vymáčkla se konečně.
„Ute…utekl?! Sakra!“vyjekla a rychle vstala. Zatočila se jí hlava, trošku se zakymácela, ale ustála to, a tak začala hledat uniformu.
„Mackenzie, vrať se zpátky! Okamžitě! Už ho hledají. Mac, prosím!“
„Ježíši…všichni utíkají…kdo je má honit…nemůžu se skoro pohnout a ještě ho mám hledat…“bručela, když se oblíkala.
„Nikdo neřekl, že ho máš hledat.“namítla Jennifer.
„Hotovo!“řekla Mac, která ji stejně neposlouchala, a svázala si vlasy do copku.

„Nemáš ležet?“zeptal se udiveně John, když se objevila u brány.
„Tys taky neležel, když jsi měl.“odsekla, ale pak pokračovala: „Chci pozorovatele v jednotlivých patrech! Všichni ostatní, ať jdou do svých pokojů! Hlídky ať mají stunnery, zaty nebo uspávací pušky-chci ho živého! Běžte a najděte ho!“
„Mac…“ozval se opatrně John.
„Měla bych být v posteli-jo já vím. Ale když tady běhá člen mého týmu proměněný ve vlkodlaka, nebudu jenom tak ležet!“
„Dobře.“přikývl, nabil pušku a vyšel ze dveří. Mac šla za ním.
„Madam, prý ho viděli v chodbě 6.“ozval se Winterson vysílačkou.
„Rozumím, jdeme tam. Je to jenom 8 chodeb.“přikývla Mac a s Johnem se rozběhli tím směrem.
„Co je?“zeptal se John asi po 5 chodbách.
„Musím si vyde…chnout.“vykašlala ze sebe Mac a držela se stěny.
„Vrať se!“
„Je mi fajn.“odsekla a rozešla se. Po pár krocích se zase rozkašlala.
„Mackenzie! Prosím.“snažil se ji přesvědčit.
„Johne, slyšíš to?“zeptala se. Za rohem se ozvalo zavytí. Oba rychle nabili. Zpoza rohu se vynořil O´Conner. Byl celý chlupatý s ostrými drápy a zuby.
„Kolik těch šipek budem potřebovat, abychom ho zastavili?“zeptal se John, když vystřelil druhou.
„Kellerová říkala, že jedna stačí a že zabírá okamžitě.“
„To se trochu spletla! Nemám!“křikl John. O´Conner se k nim blížil docela rychle. Mac chtěla vytáhnout zat, ale nestihla to. O´Conner k ní přiskočil a hodil ji obloukem ke zdi. Sheppard vytáhl stunner a střelil. Nic. Po chvilce i John letěl vzduchem. Mac, které se podařilo dostat k zatu, taky vystřelila. O´Conner se konečně zhroutil k zemi.
„Dobrý?“staral se John. Mac, která zase kašlala, jenom přikývla.
„Tady Sheppard, máme ho. Vemte ho do cely.“
„Neměl by jít…na ošetřovnu?“hlesla Mac.
„On ne, ale ty jo. Vstaneš?“
„Myslím, že jo.“přikývla a za vydatné pomoci zdi a Johna se postavila. Mezitím přiběhla Kellerová a pár seržantů. O´Conner byl úplně mimo. Naložili ho na nosítka a odnesli to cely.
„Ginny, teď si půjdeš zase lehnout, donesu ti čaj a ty v té posteli zůstaneš, protože celá hoříš a sípeš jak buldok, jasný?“ K jeho údivu nic nenamítala.

„Řekla jsem vám, že jedna bude stačit a vy jste do něho střelili pět. Bude mimo pár hodin.“zlobila se Jennifer.
„No, já bych vystřelil jenom jednu, jenže on se pořád přibližoval. A Mac nevypadala na to, že by něco udělala.“protestoval John.
„Jak je ji?“zajímalo Kellerovou.
„Teplota jí stoupla na 39°C a kašle čím dál víc. Než jsem odešel, usnula.“
„Je možné, že jsem jí těmi antibiotiky k tomu pomohla. Než jste odcházeli, byla v pořádku. A jelikož tu řádí nějaká viróza…“

Mac se probudila asi po 10 hodinách. Ne že by jí bylo lépe, ale chtěla vědět, jak je O´Connerovi, tak se vyhrabala z postele, navlíkla na sebe nějaké věci a šla do cel.

O´Conner spal, tak si sedla ke zdi a za chvilku usnula taky. O pár hodin později ji probudil výkřik. Unaveně otevřela oči. O´Conner se právě sbíral ze země. Vypadal už jako člověk.
„Pomoz mi! Mac, prosím, pomoz mi!“vykřikl zoufale.
„Nevím jak. Daniel na tom pracuje.“
„Zkus mě vyléčit!“
„Tohle není nemoc nebo…zranění a já…to nezvládnu.“hlesla Mac.
„Mackenzie! Proměním se, jakmile slunce zapadne. Udělej něco!“prosil ji.
„Já nevím co! Opravdu. Věř mi, že bych udělala, co by bylo třeba, ale já nevím, co mám dělat!“
„Nevěřím, že zrovna tebe nic nenapadá!“prohlásil zklamaně.
„Tak fajn. Pro začátek zkusíme tohle. Zajdu za Kellerovou a řeknu jí, aby ti na noc dala nějaké sedativa. A Danielovi pomůžu, ať se to zrychlí.“slíbila.
„Děkuju.“vydechl úlevou.
„Zatím nemáš za co.“

„Mackenzie! Ty mě tak neuvěřitelně štveš! Proč neležíš?! Chceš tady sebou někde seknout? Po těch antibiotikech je tvoje imunita ještě…“
„Jennifer! Stop!“zarazila jí. „Nechceš dát O´Connerovi nějaké sedativa na noc?“
„Proč?“
„Ať si neublíží.“vysvětlila prostě.
„Dobře, ale ty si zalez zpátky do postele.“
„Ne, dokud se tohle nespraví.“
„Slyšela jsi o lidech, která umřeli na chřipku?“zeptala se Jennifer.
„Ne?“zarazila se Mac v půli kroku. „Ale já se nechystám zemřít.“
„To nezáleží na tobě.“
„Jsem teď velitel a je na mě, co kdo bude dělat! Ať je mi jakkoliv špatně, a to mi věř, že mi špatně je, musím se o ten problém postarat, takže logicky nemůžu ležet a nic nedělat! Jdu pomoct Danielovi.“

„Skvělé načasování. Právě jsem skončil. Nic tu není.“poznamenal, když se Mac objevila ve dveřích.
„A?“
„A nic.“
„Nic?“
„Nic.“přikývl Daniel.
„Co budeme dělat?“
„Nevím.“
„Ok, pošleme Lornův…tým s Rodneym na…MG4 808, jestli nenajdou něco v té databázi.“
„Kam?“
„Ta horká planeta…kde jsme uvízli.“vysvětlila Mac.
„Jo, aha.“
„Půjdu jim to říct, a pak, kdyby mě někdo hledal, budu u sebe.“

„Myslíte, že tady něco je, doktore?“zeptal se Lorne.
„Horko.“odpověděl Rodney a pořád pročítal databázi. „Ne, nic jiného tady není. Nic, co by nám pomohlo.“
„Takže se vracíme?“
„Asi jo. Je tady hodně o Wraithech a Ori, něco o Eagerech, ale jinak nic. Stáhnu ještě nějaké data, pak můžeme jít.“

„Našli jste něco?“zeptala se Mac Rodneyho pár hodin po tom, co se vrátil.
„Nic, všude je napsané o všem ostatním, ale o tom, jak vyléčit vlkodlaka je tam jedna věta pořád dokola, a to je léčením Antikem.“
„Víš, že bych udělala cokoliv, ale…já to prostě nezvládnu…ne teď.“

„Měla by si něco sníst. Aspoň tu polívku.“přemlouval ji John.
„Nemám hlad. Krom toho jsem před chvilkou zvracela.“odpověděla a přitáhla si peřinu víc k bradě.
„Ten čaj jsi vypila?“
„Jo.“přikývla.
„O´Conner už se proměnil. Kellerová ho přivázala na ošetřovně a dala mu ty sedativa.“
„Fajn.“znova přikývla. „Je mi strašná zima.“
„To vidím. Celá se třeseš.“poznamenal. „Přinesu ti ještě jednu deku.“ Jen co to dořekl, skočil k Mac do postele Ray, přitulil se k ní a oblízl ji. Objala ho rukou a lehla si mu na hřbet.
„Už dlouho se o mě nikdo takhle nestaral.“hlesla Mac.
„No, vidíš. Tak si to užij, ale nezvykej si na to.“usmál se John, dal jí pusu a odešel.

„Jak je mu?“kývl George k O´Connerovi, který ležel přivázaný k posteli.
„Jeho tlak straně kolísá. Chvílemi je extrémně nízký a vzápětí vysoký.“odpověděla mu Jennifer.
„To asi není dobré, že?“ozval se John.
„Rozhodně ne.“
„Co kdyby to Mac zkusila?“navrhl Rodney.
„Sotva stojí.“řekla Kellerová.
„Opovažte se jí to někdo navrhnout!“varoval je John.
„Navrhnout co?“ozvalo se ode dveří.
„Nic!“vyhrkli všichni.
„Chcete…potřebujete, abych ho vyléčila.“prohlásila Mac po chvíli.
„To je to tak vidět?“zeptal se Winterson. Mac pokrčila rameny.
„Zkusím to.“
„Neblázni.“vyhrkl John s Kellerovou.
„Zvládnu to.“trvala na svém Mac a přešla k O´Connerovi.
„Ty, Mac…já…co se dělá s úplně vyčerpaným Antikem? Když se mi tady skácíš, tak co mám s tebou asi tak dělat? Pamatuješ, jak jsi nám vysvětlovala, že táta ti říkal, že tvoje schopnosti jsou omezené tvou životní sílou? A ta je teď mnohem menší, protože jsi nemocná!“snažila se ji přesvědčit doktorka.
„Je mi líp.“
„Nevypadáš tak.“prohlásil Ronon, který před chvílí přišel.
„Fajn…fajn…máte minutu na to, abyste vymysleli něco jiného.“prohlásila Mac. Nikoho nic jiného nenapadlo, a tak se přisunula k O´Connerovi.
„Počkej! Chci tě ale celou dobu mít na EKG!“zarazila ji Kellerová.
„Dobře.“přikývla Mac.
„Jakmile ucítíš, že je ti špatně…nebo hůř než teď, okamžitě toho necháš, je ti to jasné?“ujišťovala se Jennifer. … „Hotovo…tak do toho.“ Mac natáhla ruce nad O´Connera. Levou nad jeho hlavu a pravou přejížděla nad jeho tělem. Když léčila menší zranění, cítila místo nich u sebe teplo, ale teď to bylo jiné. Ten pocit jí nebyl zrovna příjemný. Po celém těle cítila, jako by ji píchaly maličké jehličky. Ostatní se střídavě dívali na O´Connera a na Mac. O´Connerovi začaly pomalu mizet chlupy z tváře a z rukou. Trvalo to ale mnohem dýl než normální léčení.
„Stoupí jí tlak a má zrychlené dýchání!“ozvala se Jennifer po chvíli.
„Mac přestaň! Okamžitě!“vyhrkl John a odtáhl ji od O´Connera. V tu ránu se jí podlomily nohy. John ji zachytil a opatrně položil.
„Nemá puls! Potřebuju defibrilátor, rychle!“vykřikla Kellerová. „Ne, moment. Je zpátky.“
„Tohle ji jednou zabije!“prohlásil John.

„Nějaká změna?“zajímalo Shepparda o pár hodin později.
„Mac pořád spí a teplota se dost rychle blíží ke 40°C, ale jinak vše při starém. A O´Connera udržujeme v umělém spánku. Mac mu dost pomohla.“
„Můžu k ní?“
„Nezlob se, ale pokaždé, když si k ní sedneš, se vzbudí. Potřebuje se pořádně vyspat.“
„Jo, dobře. Tak až se vzbudí, dej mi vědět.“přikývl John a odešel.

„Jak jsi se vyspala?“zeptala se Kellerová další den ráno.
„Nevím, ale aspoň jsem spala.“odpověděla rozespale Mac.
„Jak je ti?“
„Horko. Co se stalo?“
„To, co jsem říkala, že se stane!“odsekla Jennifer. „Ale pomohlo to.“
„Chci to dodělat. Už to skoro bylo.“
„Ty jsi šílená! Upřímně? Jestli to uděláš, zabije tě to!“
„Je mi líp…“
„Ne, není! Máš to utlumené práškama, protože je to horší!“ Jennifer naštvaně odešla.

Pomóc, pomóc! Rychle!“volal O´Conner přivázaný k posteli o pár hodin později.
„Co se…?!“přiběhla Jennifer, ale zarazila se v půli věty, když uviděla na zemi ležet Mac. „Já ji zabiju! Co se stalo?!“
„Vyléčila mě…já se probudil a…už jsem jenom viděl, jak padá. Díky.“dodal, když ho odvázali. „Bude v pořádku?“
„Doufejme. Dejte ji pod skener.“řekla Kellerová. „Ty tady počkej.“

„Puls má relativně pravidelný, ale teplota je 40,3°C. Zaveďte jí infúzi, dejte jí antivirotika a studené obklady. A chci, aby u ní pořád někdo byl, a kdyby chtěla z postele, tak ji zastřelte…ne, víte co? Zavolejte Shepparda. Toho doufám poslechne!“

„Co se děje?“zajímalo Johna.
„Máš nějakou práci? Myslím důležitou.“zeptala se.
„Ani ne. Proč?“
„Potřebuju, abys u ní zůstal. Sice vyléčila O´Connera, ale jí není o nic líp, spíš naopak.
„Takže mám u ní zůstat?“došlo Johnovi.
„Jo.“přikývla.

„Dobré ráno.“
„Kolik je hodin?“zeptala se Mac.
„Bude deset.“odpověděl jí John. „Cos to vyváděla?“
„Je…O´Conner v pořádku?“
„Na rozdíl od tebe? Jo, je v pořádku. Kellerová říkala, že tady zůstaneš minimálně týden. Máš jenom ležet a pít čaj-horký.“
„Hm.“ Mac se rozkašlala. „Bolí mě úplně všechno.“
„Nemáš nikde trajdat.“
„Ty jsi na mě tak ošklivý.“zabručela.
„Nemyslel jsem to tak. Jo, na chodbě čeká O´Conner.“
„Tak ať…jde dál.“
„Mám ještě práci, tak ho pošlu a já přijdu večer.“řekl John a dal jí pusu na rozloučenou.
„Ahoj.“pozdravil O´Conner.
„Ahoj.“pousmála se Mac.
„Díky moc.“
„Není…zač.“
„Ale je. Nedovedeš si představit, jaké to je.“
„To nedovedu.“souhlasila a zase se rozkašlala.
„Prý jsi kvůli mně dvakrát omdlela.“usmál se O´Conner.
„To víš no.“pokrčila s úsměvem rameny.
„Už půjdu, ať se můžeš vyspat. Dobrou noc.“

„Á, Sam. Už jsi zpátky?“podivila se Mac asi o 3 dny později.
„Dovolená skončila.“přikývla Sam, která se objevila ve dveřích. „Slyšela jsem, co se tady dělo. Musím uznat, že jsi to zvládla perfektně.“
„Díky.“
„Jak ti je?“
„Začnu vybírat 5 $ od každého, kdo se mě na to zeptá… Je mi líp. Teplotu už mám jenom 38,9°C. Jak sis užila volno?“
„Perfektně. Motorky a tak. Mimochodem, máš pěkného koně a pozdravuje tě táta.“
„Jo, dík…cože?“došlo Mac po chvíli, když už Sam byla u dveří.
„Hezky odpočívej!“křikla Sam.
„Ne, počkej! Jak víš o Asfale?! Sam! Kruci!“snažila se ji zastavit, ale Sam už odešla a Mac jenom přemýšlela, jestli je to to, co si myslela.

*Jack* : takze Mac nepouzila svoje schopnosti proto, ze je to pro ni dost vycerpavajici a sem tam se taky muze chovat jako clovek , stribrne kulky jsou fajn napad, ale i kdyby roztavili vsechy stribrne retizky, naramky atd. pochybuju, ze by to bylo dost a predpokladam, ze na Atlantis v zasobach nemaji stribrne doly a taky nez by to vyrobili to by taky zabralo cas...doufam, ze to na vysvetleni, rpoc je to tak a ne jinak staci...pro dnesek jsem se uz vycerpala

Jinak: anketa rozhodla, ze Mac tehotna teda bude a povidku se vzpominkami na povzneseni mam uz dopsanou...jestli chcete v povidkach videt jeste neco dalsiho tak si napiste a ja se vam budu snazit vyhovet - tak to je konec novinek
takze piste a nezapomente napsat nazor, diky a prijemne cteni

Zhodnocení jedním slovem: WOW!
Super, vážně. Líbil se mi nápad s těma vlkodlakama a upírama .

A když už jsem tom, hrozně by mě zajímalo, co kdysi měla Mac s Wintersonem. Kdysi, někde v prvních dílech, bylo něco naznačeno...nebo, alespoň proč se ptal: "Proč?", když ho přijala do týmu. Prostě, co se stalo v minulosti, jaký byl jejich stah...teda, jestli mě chápeš. Ok, pochopím, když to nepochopíš.

Další skvělý díl. Každá kapitola je lepší a lepší

už se nemůžu dočkat další

tak další díl a opět supr..já už vážně nevím, co mám psát

Jako všichni ostatní, nemám co psát.
20/10 bodů (Je to pitomost, ale i tak)

teď jsem dohl můje resty po týdenní dovolený v Pařži a nemůžu si to vynachválit..jak návštěvu Paříže tak i povídky....prsotě bomba....super....nelze vyjádřit slovy....

¨tak dal

„Jsem ráda, že to nebylo nic horšího než obyčejná chřipka. Tyhle lidi by to mohlo zabít.“oddechla si Jennifer, když se vraceli z jedné vesnice.
„To je nás víc.“přikývla Mac.
„Co navrhujete dělat večer?“zajímalo Wintersona.
„No, majore, vzhledem k tomu, že nemáte dopsané hlášení, váš úkol pro dnešní večer je jasný.“pousmála se Sam. George se zatvářil navýsost znechuceně.
„Já bych měl návrh.“ozval se John a vzal Mac kolem pasu.
„Jo to věřím.“ušklíbla se a ruku mu sundala. „Na misi ne.“
„No, jo chlape. Pravidla jsou pravidla.“usmál se Ronon. Šli po pěšině směrem k bráně, která vedla lesem. Byl teplý slunečný den a účel mise splnili, takže se teďko courali k bráně. Najednou někdo zpoza stromů hodil na pěšinu tři čmoudící kadidla.
„Pozor! 3 za stromy!“křikla Mac, ale bylo to k ničemu, protože stejně nic neviděli.
„Au!“vykřikl Winterson, z krku si vytáhl maličkou šipku a skácel se k zemi. Během chvilky byli na zemi všichni.

„Ou….moje hlava.“zaskučel John potom, co se probral na pěšině.
„To je nás víc.“zabručel George.
„Kde jsou holky?!“vyjekl Ronon a rychle se postavil. George s Johnem. Taky rychle vyskočili na nohy a zmateně se rozhlíželi.
„Mac! Sam! Jennifer!“volali, ale nikdo se neozýval.
„To je od Mac.“ozval se John a zvedl ze země „psí známku“.
„Jsou tady stopy. Těhle šest je našich a tyhle…jsou od tří mužů. Asi 1,80m vysocí a asi 80 kg. Podrážka je bez vzorku, takže nebudou moc vyspělí.“
„To je sice pěkné, ale co nám to pomůže?“odsekl George. „nevíme, kde jsou, ani kdo je unesl.“
„Vrátíme se do vesnice a zkusíme zjistit víc.“řekl John.

„Ou. Co to bylo?“zamručela Sam.
„Já…nevím.“pomalu se zvedla Jennifer. „Kde to jsme?“
„Nemám tušení.“přiznala Sam. „Mac…vzbuď se. No tak.“
„Vzbudí se sama, nech ji tak.“řekla jí Jennifer, když jí zkontrolovala puls.

„Chcete mi říct, že unášejí ženy, protože se jim rodí jenom samí chlapci? To jako že je chtějí na tohle?“ujišťoval se John.
„Ano.“přikývl jeden vesničan.
„Tak to budou mít s Mac radost.“ušklíbl se Ronon.
„Kde je jejich planeta?“zeptal se George.
„To nikdo neví.“odpověděl vesničan.
„No to je skvělé. Potřebujeme dostat z DHD poslední adresy. Pošleme na to Radka a Rodneyho. Díky za informace.“poděkoval John a společně se vydali k bráně.

„Co se stalo?“zaskučela Mac.
„No konečně.“oddechla si Jennifer.
„Musíme se odsud dostat. Kolik je venku lidí?“zeptala se Sam. Mac se nejdřív zatvářila soustředěně, ale potom to začalo přecházet na výraz strachu.
„Mac: Kolik je tam lidí?“zeptala se znova Sam.
„Já…nevím. Nefunguje to!“hlesla vyděšeně.
„Jako telepatie?“ujišťovala se Kellerová. Mac jenom přikývla. „A telekineze?“
„Taky nic.“
„Co budeme dělat?“
„Nebudeme panikařit – pro začátek. Ze stanů jsem už párkrát utekla – teda jenom jednou, když mě sestřelili jenže teď netuším kolik je venku lidí a přes stanové plátno toho taky moc neuvidíme.“
„Počkáme a uvidíme, proč tady jsme.“navrhla Sam.
„Dobře, ale stejně budeme muset sehnat naše věci, protože bude sice pěkné, že utečeme, ale nemáme vysílačku ani vysílač kódu..“dodala Mac.
„To se najde.“
„Záleží na tom, jak je to tu velké.“prohodila Sam. Dovnitř do stanu vešel mohutný zarostlý muž s černými vlasy a vousy. Sam, Mac i Jennifer se postavily a zpozorněly.
„Oblečte si to.“řekl a hodil jim k nohám nějaký chuchvalec.
„Ahoj,..ehm..v naší společnosti je zvykem, že se muž ženě, představí.“prohodila Mac mírně jízlivým tónem.
„Jsem Tyco. Vaše jména mě nezajímají.“
„Taky ti je nehodlám říct.“odsekla Mac a zvedla ze země kus toho, co tam Tyco hodil. Roztáhla to a poznala, že to je oblečení podobné šatům, které nosí muslimské ženy na Zemi.
„Tak na to zapomeň!“vyprskla a pustila na zem fialové šaty. „Za prvé: tahle látka strašně škrábe a za druhé: tahle barva nám nejde k vlasům.“pousmála se ironicky. Tyco ji praštil, až skončila na zemi.
„Tohle si oblečte! Za 5 minut se vrátím a pokud to nebudete mít na sobě, osobně vás do toho narvu.“pohrozil a odešel.
„Dobrý?“sklonila se Kellerová k Mac.
„Ty vole, to byla pecka.“otřepala se a masírovala si čelist.
„Asi bychom si to měly obléct.“řekla Jennifer a zhnuseně se dívala na šaty.
„Asi jo.“souhlasila Mac. „Jak to uděláme? Budeme hodné holčičky, nebo nesnesitelné mrchy?“
„Ty už sis vybrala.“usmála se Sam. „A my to uděláme podle situace.“
„Vypadám jako stará panna.“prohlásila znechuceně Mac, když se uviděla v zrcadle.
„Když jsem začínala v SGC, byli jsme na jedné planetě, kde byli staří Mongolové. Navlékli mě do podobných šatů, ale tyhle jsou mnohem horší.“
„Už jste?“ Tyco vlezl dovnitř. „Tohle si dejte přes vlasy. Ty nesmí jít vidět.“
„Vždyť vypadám jako kukla.“zašeptala potichu Jennifer.
„Pojďte za mnou.“vyzval je. Neochotně vyšly ven. Ocitli se na malém náměstíčku, kolem kterého byly stany. Tyco je dovedl za jeden z nich. Tam byly další ženy.
„Co umíte?“zeptal se.
„Jako co?“opáčila Sam.
„Vařit, uklízet, prát,…?“
„Nemůžu sloužit. Jsem voják, ne služka!“ušklíbla se Mac. Tyco jí dal další facku.
„Naše ženy musí jenom poslouchat a rodit naše syny.“štěkl. Mac, Sam a Jennifer se na sebe vyděšeně podívaly.
„Ta poslední věc se mi moc nelíbí.“neudržela se Jennifer.
„Mě se nelíbí ani ta první.“zahučela Mac.
„To nás nezajímá. Zítra přijde náčelník další vesnice vybrat si svou manželku.“ a odešel.
„Rodit syny, vybrat si manželku? Kam jsme se to zase dostaly?“zaskučela Mac.
„Jsem Anja. Pojďte. Musíme uvařit oběd.“představila se jedna z žen.
„Uvařit oběd? To neznají polívky z pytlíku? Naposledy jsem oběd vařila, když bylo Abby…9? To je 12 let.“
„Nakrájejte zeleninu na kostičky..“řekla Anja, podala všem nůž a něco, co připomínalo mrkev, květák a pórek.
„Co budeme dělat?“zeptala se Jennifer mezitím, co krájela perfektní kostičky.
„Nemám tušení.“přiznala Mac a schovala si jeden nůž. Sam udělala totéž.
„Odkud jste?“zeptala se Anja
„Z daleka.“odpověděla vyhýbavě Sam. „A ty?“
„Z Anavary. Jsem tady od svých 16 – ti let..“
„A je ti?“
„27.“
„Panebože.“vyděsila se Jennifer.

„Rodney?“
„Mám posledních 40 adres. Ale některé nejsou úplné. Bude to trvat.“
„Nemůžeme použít jejich podkožní vysílače.?“zeptal se John.
„Je to moc daleko, ať jsou kdekoliv.“odpověděl Radek.
„Až budete něco mít, dejte vědět.“

„Jak jste se vyspaly?“zeptala se Sam.
„Bolí mě záda. Zase.“zaskučela Mac a protáhla se. Párkrát to zapraskalo.
„Na horším jsem ještě nespala.“postěžovala si Jennifer. „Dělá se ti modřina.“upozornila Mac.
„No, taky to tak bolí.“přikývla Mac.
„Pojďte ven.“přikázal Tyco. „Všechny! Pyrel je tady!“ Všechny vyšly na náměstíčko. Na koni přicválala muž, který byl taky mohutný s vousem, ale bez vlasů. Pokud by se to mělo porovnat, Tyco by z toho vyšel líp.
„Pyreli, příteli!“pozdravil Tyco.
„Tyco, tady je jedna z mých nastávajících?“zeptal se Pyrel.
„Ano, vyber si.“ Pyrel procházel okolo řady a každou si pořádně prohlídl. U Sam, Jennifer a Mac se zastavil nejdéle. Když prošel, Jennifer chytla Mac za ruku. Ta ji stiskla.
„Vybral sis?“zeptal se Tyco.
„Myslím, že ano.“přikývl Pyrel.
„Tak kterou?“
„Tam tu.“ A ukázal na Mac. Ta jenom protočila oči a povzdechla si.
„Nepustíme tě.“zašeptala Jennifer.
„Budu v pohodě.“ujistila ji Mac.
„Nevím, jestli s ní nebudeš mít problémy. Je trošku divoká!“upozornil Tyco.
„Neboj, já si ji zkrotím.“vycenil zkažené zuby Pyrel, odhrnul bundu a poklepal na bič.
„Ginny, neblbni, ano? Slib mi to!“hlesla Sam. Jenom přikývla.
„Tak to bude za 25 000.“určil si Tyco. Pyrel mu podal váček s penězi.
„Tak pojď.“pobídl ji a surově ji vytáhl z řady.
„Zbytek zpátky do práce!“

„Jak jsi na tom?“zajímalo Johna o pár hodin později na Atlantis.
„Týmy jsou na pěti planetách, další čtyři už máme obhlídnuté. Tohle bude trvat dlouho.“
„Sežeň mi zbytek SG – 16 a Ronona. Půjdeme taky.“

„Ještě jsi neřekla ani slovo.“ozval se Pyrel.
„Nemám ti co říct!“odsekla Mac.
„Jsme doma.“řekl Pyrel a ukázal na hnědý stan. „Běž dovnitř!“
„No potěš pánbůh.“hlesla Mac. Vesnice byla mnohem špinavší a páchlo to tam zelím a rybinou. Ve stanu to zase pro změnu smrdělo jako ve starém kostele. Na zemi se válely kožešiny a v železných nádobách hořel oheň.
„Svlíkni se!“přikázal jí Pyrel.
„Tak na to zapomeň!“štěkla Mac. Dal jí facku.
„Svleč se!!“
„Ne! Ne, i kdybys mi měl urazit hlavu!“odsekla. Pyrel udělal krok k ní.
„Sáhneš na mě a zlomím ti ruku.“zasyčela Mac.
„Stráže! Odveďte ji do jejího stanu!“zavolal Pyrel, když viděl, že se ničeho nedočká.

„Doufám, že je Mac v pořádku.“ozvala se večer Sam, když se už chystaly spát.
„Určitě je. Musíme se odsud dostat!“prohlásila Jennifer.
„Je to tady jako pevnost.“
„Máš nůž.“
„To nestačí.“namítla Sam.
„Něco vymyslíme.“
„Bojím se, že Mac vyvede nějakou blbost.“
„To je nás víc.“přikývla po chvilce Jennifer.

Mac počkala dokud se úplně nesetmí. Do té doby dělala, jakože spí. Potichu se odplížila ke stanu, vytáhla nůž a rozpárala stanové plátno. Jako myška vyklouzla ven a rozběhla se do lesa.
„Utekla! Najděte ji!“ozvalo se za chvilku z vesnice. Zrychlila, ale po chvilce zakopla o šaty, které byly delší, než na které byla zvyklá. Než se postavila, Pyrel i jeho lidé už byli skoro u ní. Automaticky máchla rukou, ale místo toho, aby Pyrel odletěl dozadu, objevil se plamen a sežehl mu vousy. Mac užasle vyvalila oči. Během chvilky se ale zase rychle zvedla a chtěla utíkat dál, ale v cestě už jí stály stráže. Ty ji chytli a pevně drželi, dokud Pyrel nedošel.
„Zostudila jsi mě! Co jsem teď bez vousu?!“vyštěkl.
„Řekla bych, že mě to mrzí, ale to bych lhala.“odsekla Mac. Pyrel jí dal facku.
„Přivažte ji ke kůlu!...“

„Pyreli! Jak jsi spokojen?“zeptal se Tyco další den ráno, když se Pyrel objevil v jeho vesnici.
„Měl jsi pravdu. Je trochu divoká. Včera se pokusila utéct.“odpověděl. Sam a Jennifer zpozorněly.
„To mluví o Mac.“zašeptala Kellerová. Sam přikývla a poslouchala dál.
„Doufám, že už je to v pořádku.“
„Myslím, že 20 ran bičem a celá noc u kůlu by ji měly srovnat.“usmál se Pyrel. Sam a Jennifer se po sobě bezmocně podívaly.
„Takže jsi se k tomu nejlepšímu ani nedostal?“
„Bohužel, jsou s ní trochu problémy, ale není to nic, co bych nezvládl. Ale dneska to napravím.“

„Napij se.“pobídla Mac jedna z žen a dala jí napít.
„Díky.“vydechla vyčerpaně.
„To byla hloupost.“
„Pomoz mi utéct!“hlesla.
„Zase? Tobě to nestačilo? Tvoje záda jsou….“
„Já vím…Jenom uvolni ty provazy. Nic víc.“požádala ji Mac.
„Je mi líto.“řekla žena a odešla.
„Máme tu planetu, která potřebuje návštěvu.“prohlásil O´Conner.
„Fajn. Wintersone, jdeme.“prohlásil John.
„To bude ona!“vykřikl Ronon, když prošli bránou a on uviděl stopy.
„Tak rychle!“

Mac se soustředila na to, aby znova vytvořila aspoň malinký ohýnek a mohla se zbavit provazů, které se jí zařezávaly do zápěstí. Povedlo se. Opatrně vstala a pomalu doběhla ke koním. Byla sice přivázaná přímo uprostřed náměstí, ale všude byl naštěstí klid. Vzala si prvního osedlaného koně, naskočila na něho, i když jí pálely záda, a pobídla ho směrem k druhé vesnici. Na začátku druhé vesnice byly zapálené louče. Jednu z nich vytrhla a projela až do vesnice. Tam objela okruh a podpálila stany.
„Mac!“vykřikla Jennifer.
„Rychle! Vylez si za mě!“křikla, protože věděla, že Jennifer neumí jezdit. „Sam, vem si tady toho koně!“dodala a držela vedle sebe pěkného hnědáka. Mezitím Tyco vyběhl z jednoho z hořících stanů. Mac se na něho jenom podívala a vhodila louči do jednoho stanu. Pak pobídla koně a rozjela se za Sam. Za chvilku se za nima ozvaly 4 rány.
„Co to bylo?“zeptala se Jennifer, když se znova rozjely.
„Granáty.“odpověděla Mac a pobídla koně k trysku.
„Nechceš udělat to, co si myslím, že ne?“vyjekla Jennifer, když před nimi uviděla spadlý kmen.
„Skočit? Jo, chci.“přikývla Mac.
„Je to vysoké!“
„Jenom se drž.“poradila jí a v tu ránu skočily. Mac koně přibrzdila a podívala se, jak to zvládla Sam. Ta taky perfektně skočila.
„Dohánějí nás!“křikla Sam.
„Jennifer, přelez k Sam. Rychle!“
„Co chceš dělat?“
„Řekněme, že něco, na co je lepší jeden člověk.“odpověděla Mac Najednou se její kůň vzepřel a ukopl malý stromek. Mac ho zvedla a ulámala z něho větve.
„Nechoďte na ten okraj!“varovala je, protože stály na okraji štěrkovitého kopce, který se drolil, když tam kůň přešlapoval.
„Stůjte!“ozvalo se těsně za nima. Mac se otočila. O pár metrů dál stál Pyrel s Tycem. Mac na to nic neřekla, jenom její kůň nervózně přešlapoval a odfrkával.. Najednou Mac vykřikla, protože ji někdo srazil z koně. Rychle se zvedla a čekala další útok, ale nic se nestalo. Z útočníka trčel kus jejího dřeva. Pyrel s Tycem se k ní rozjeli – každý z jedné strany. Když kolem ní projížděli skrčila a stáhla Pyrela sena zem. Oba se skutáleli dolů z kopce. Když dopadli, Mac vykřikla a držela si pravé koleno.
„Zabiju tě!“
„To…těžko.“procedila mezi zuby a máchla rukou. Pyrel začal hořet.
„Mac!“zavolala Sam. Mackenzie se podívala nahoru a viděla, že se k nim blíží vojáci. Znova máchla rukou a vytvořila ohnivou stěnu. Jennifer se Sam se rozběhly k ní dolů.
„Je ti něco?“ptala se Kellerová.
„Moje…koleno.“Jennifer si k ní klekla a vyhrnula jí nohavici.
„O-ou.“
„O-ou.“přidala se Sam.
„O-ou?“nechápala Mac.
„Máš ho vyhozené.“vysvětlila Jennifer. Mac se zatvářila vyděšeně.
„Nechceš mi ho dávat zpátky tady, že ne?“zeptala se vyšším hláskem než obvykle.
„A jak se chceš dostat k bráně?“
„Tak mě tu nechte.“
„Na to zapomeň.“prohlásila Sam.
„Chytni ji za ruku.“pobídla ji Jennifer. „Na teď. 3…2…“
„Ne, počkej!“zarazila ji Mac.
„Co je?“
„Ehm….“snažila se Mac něco rychle vymyslet.
„…1…teď!“Jennifer vrátila koleno na svoje místo. Mac zakřičela.
„Vstaneš?“zeptala se Jennifer o chvilku později, když Mac jenom potichu ležela.
„Asi…jo.“hlesla. Pomohly jí postavit se. Mac zahvízdala a dolů seběhli tři koně.
„Žertuješ?“zašeptala Jennifer.
„To zvládneš, je to jednoduché.“přesvědčovala ji Mac.
„Ne, nezvládnu.“
„Umíš tančit?“
„Ani ne.“
„Nevadí, i tak to zvládneš.“
„Ne, Mac. Nezvládnu. To zvíře je velké. A je rychlé…hodně rychlé.“
„Jenn, vidíš tam ty lidi?“ukázala Mac na kopec. Kellerová přikývla. „tak to, co mám teď na zádech bude nic oproti tomu, co tam budeme mít, když na toho koně nevyleze.“ Jennifer polkla a znova se podívala na lidi sbíhající z kopce. V momentě se vyškrábala na koně. Mac i Sam se rozesmály.
„Vylezeš sama?“zeptala se Sam. Mac přikývla, dala levou nohu do třmenu a vyhoupla se do sedla. Když se octla nahoře, opřela se o šíji koně.
„Dobrý?“
„Jo…“vydechla.
„Co to děláš?“zeptala se Jennifer, když si Mac prohlížela třmeny.
„Dívám se, jestli by z toho nešel udělat western, ale nejde to. Je to moc krátké.“odpověděla a pobídla koně. Vyjely nahoru a vydaly se směrem, kde tušily bránu.

„Rychle za stromy.“sykl Ronon, když uslyšeli dusot kopyt. Klapot byl blíž a blíž.

„Někdo tu je.“upozornila Mac.
„Vrací se ti telepatie?“zeptala se Sam. Mac přikývla. Zpoza stromů najednou někdo vyskočil. Mac neváhala a vypálila plameny.
„Panebože! Ronone! Promiň!“vykřikla, když zjistila, kdo to je.
„Co to sakra bylo?“vyhrkl Winterson, který zrovna vylezl.
„To je místo telekineze.“vysvětlila Jennifer.
„Nevím, co bylo lepší.“poznamenal John.
„Johne!“vydechla Mac úlevou a sklouzla z koně. „Au!“vyjekla, když došlápla na zraněnou nohu. Odpajdala a opřela se o strom.
„Jste v pořádku?“staral se O´Conner.
„Jak kdo.“odpověděla Kellerová a trhla hlavou k Mac, kterou přidržoval John.
„Mizíme lidi.“pobídl je Sheppard a vzal Mac do náručí.

„Ahoj.“pozdravil John, když se přišel podívat na ošetřovnu.
„Ahoj.“pousmála se Mac a odložila notebook. „Jsem v pořádku. Mám jenom natažené vazy. Takže budu mít 14 dní ortézu.“
„Vidím, že jsi v pořádku.. „Telepatie zase funguje.“
„Zítra mě Jennifer pustí.“
„To je fajn. Ty záda ti bude muset někdo mazat, že?“
„Jsi dobrovolník?“zeptala se s úsměvem.
„Jestli chceš.“
„To si piš.“přikývla Mac a dala mu pusu.
„Odměna předem?“
„Ta bude až zítra…tohle byla záloha.“
„Že ti to za to stálo.“povzdechl si John.
„Stálo.“

Tak se mi zase nepodarilo vymyslet nazev - pokud vas nejaky napadne...napiste ho, pls, diky
Jinak bych chtela podekovat DarkLive za prepis - jinak by to neslo tak rychle
Jiank zase nazory,m prosim...dekuji

Další přímo velevýborný díl. Já už snad nemusím nic dodávat

Ou - výborný díl (mimochodem - říkám i něco jinýho? ) Jinak nové schopnosti jsou pozoruhodné...a já marně přemýšlím, jestli bych chtěl radši umět telekinezi nebo metat oheň

Řekla bych, že mě to mrzí, ale to bych lhala

řeknu ti teda metání ohně by mě vesnu nenapadlo.... ale je to hodně hustý a dobrýýýýý.....jsem zvědavý s čím přídeš příště..jen tak dál

Nemáš vůbec zač, však mě to baví jinak bych to ani nedělala ty povídky se mi fakt líbí, čtu je tu i od pár jiných lidí, ale podle mě je máš nejlepší

Jako vždy perfektní, nemám co dodávat . Jen to, že se těším na další část .

tak dalsi povidka...bude na pokracovani, to se objevi v sobotu

„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil Chuck.
„Kdo je to?“zajímalo Sam.
„Kód pplk. Sheppard, madam.“
„Stáhněte štít.“řekla Sam a seběhla dolů po schodech. „Co tak brzo?“
„Nikdo nám neřekl, že se ta plošina zhroutí.“zafuněl Rodney.
„Vypadám jako Popelka.“ušklíbla se Mackenzie a otírala si z obličeje prach.
„Ale krásná Popelka.“šplhl si John.
„Doktore Jacksone, máte tady zprávu z SGC.“ozval se Chuck. Daniel vyběhl po schodech a dal se do čtení.
„Prý našli nějakou základnu a po pár dnech zjistili, že je to kompletní…hm…řekněme spis o Oriích. Chtějí, pokud mám prý zájem, abych jim pomohl.“vysvětlil po tom, co dočetl zprávu a podíval se na Mac.
„A…chceš jít?“zeptala se.
„Já…rád bych…Ano, chci jít.“přikývl Daniel.
„Tak jo.“souhlasila Mac po chvilce přemýšlení.
„Pokud tě Mac pustila, tak můžeš.“prohlásila Sam.
„Ale kdo nám bude překládat?“zeptala se Mac.
„Ale no tak. Anticky mluvíš stejně dobře jako já, ne-li líp. A jinak se vždycky nějak domluvíte.“řekl jí Daniel.
„Hm.“
„Jdu si sbalit.“

„Nerada ho pouštím, Johne.“řekla potichu Mac u oběda.
„Vždyť to zvládnete.“uklidňoval ji.
„To jo, ale budeme jenom tři.“
„Jestli chceš, můžu ti přidělit nějakého lingvistu.“nabídl John.
„Daniel není jenom lingvista.“namítla Mac. „Má zkušenosti z předchozích let a byl to většinou on, kdo mě zastavil, když jsem chtěla udělat nějakou pitomost.“
„Hm.“zabručel John s plnou pusou masa.
„Díky, tohle mi fakt pomohlo.“
„Vždyť O´Conner je něco podobného.“
„O´Conner?!“vyprskla Mac. „On je též také střevo.“
„Hm.“zabručel znova John a cpal se dál salátem. „Hdy hodchází?“
„Prosím?“
„Promiň.“omluvil se a polkl. „Kdy odchází?“
„Zítra ráno.“
„Tak brzo?“podivil se John.
„Je zas nedočkavý.“

„Jseš si jistý?“zeptala se Mac Daniela další den ráno.
„Stoprocentně.“přikývl.
„V tom případě mi bylo ctí tě mít v týmu.“
„A mě byli ctí tě poznat, Mac…vlastně poznat vás všechny. Takže buďte tady hodní a nakopejte Eagerům zadek.“
„Kdyby ti bylo někdy smutno, stav se na návštěvu. Atlantis máš hned za rohem.“usmála se Sam.
„Budu si to pamatovat. Sbohem.“přikývl Daniel a objal Mac a Sam a s Johnem, Georgem, O´Connerem a Rononem si podal ruku.
„Opatruj se.“řekla mu Mac.
„Vy taky.“přikývl Daniel a prošel bránou na Zem.

„Plk. Blacková…máte tady vzkaz.“řekl Chuck, když kolem něho Mac procházela.
„Já?“podivila se. „Od koho?“
„Přišlo to bránou.“
„Kdy?“
„Asi před minutou.“
„Aha…tak ukažte.“pobídla ho Mac. Chuck otevřel zprávu. „Wow, tak tohle je poslední bytost, od které bych čekala, že mě chce vidět.“vyvalila oči po tom, co dočetla.
„Můžu se zeptat, od koho to je?“
„Od Todda.“odpověděla. „Sežeňte mi prosím zbytek mého týmu, že je chci za 30 minut v zasedačce. Díky…Sam! Sam, počkej.“vykřikla, když se kolem ní přeřítila.
„Co se děje?“
„Dostala jsem velice zajímavou zprávu.“vysvětlila Mac.

„Mac obdržela velice zajímavou zprávu.“začala Sam.
„Chm. Dříve než teda začnu, mám dotaz. Nic proti tobě Johne, ale proč tady je i jeho tým?“
„Protože…“
„Potřebujete zálohu.“skočil Sam do řeči John.
„Zvládneme to.“vyhrkl George.
„O tom nepochybuju, ale dva týmy bych poslala stejně.“trvala na svém Sam.
„No dobře. Tak ať se dostaneme k pointě. Dostala jsem zprávu od Todda. Tvrdí, že má nějakou informaci o Eagerech. Poslal souřadnice planety, na které se, v případě zájmu, sejdeme za hodinu od doručení. MALPa už jsme vyslali a je tam pět známek života asi půl míle od brány.“
„Navrhuju vzít si jumper.“ozval se John. Mac přikývla.
„Dobře, tak vyrazte.“souhlasila Sam.

„Tamhle jsou.“ukázal dopředu Rodney, když proletěli bránou.
„Přistanu vedle nich.“řekl John.
„Chtěl jsem jenom tebe.“zavrčel Todd.
„Hm. Samotnou mě nepustí.“
„Předtím jsi sama byla.“namítl.
„Předtím o tom ale nikdo nevěděl. K věci.“
„Naši zvědové přinesli zprávy, že dostali informaci o planetě, kde mají Eagerové základnu.“
„To je skvělé, ale proč tam nejdete sami?“opáčil Mac.
„Protože ty jsi jediná, kdo..“
„Jo, dobrý, to stačí.“zarazila ho a otočila se k ostatním. „Asi bychom to měli prověřit.“
„Nejspíš.“přikývl John. „Ale ty jdeš s náma.“řekl Toddovi. Ten jenom pokrčil rameny. „Vlez dovnitř.“pobídl ho. Wraith jenom něco řekl svému doprovodu a zalezl do jumperu.

„Vzali jste sem Wraitha?“zůstala hledět Sam.
„Co kdyby to byla past?“prohodila Mac a řekla jí, co se dozvěděli od Todda.
„No, dobře. Co teda potřebujete?“zeptala se Sam.
„Loď. Ta planeta nemá bránu.“řekl Rodney.
„Apollo před chvílí přistálo. Promluvím s Ellisem.“
„Kdyby to povolil, tak chci tam co nejmíň lidí. Tzn. On a dva důstojníci. Víc ne. Je to zbytečné.“prohlásila Mac.

„Abych si to ujasnil. Chcete, abychom udělali přelet nad tou planetou a zmapovali její povrch.“
„Přesně tak.“přikývla Mac.
„A chcete jenom mě a dva důstojníky.“pokračoval Ellis.
„Jo. Vás, protože Apollo mi nejspíš nepůjčíte a dva důstojníky, protože s tím umí lítat. No a samozřejmě my.“
„Dobře.“souhlasil Ellis.
„Díky. Za hodinu vyrážíme.“rozhodla Mac a zvedla se k odchodu.
„Plukovníku, na lodi mám velení já, je vám to jasné?“zastavil ji Ellis.
„Ano, je mi to zcela jasné, ale velení nad týmem mám já. Ale jestli dovolíte, naše velení bych řešila dohodou a ne dohadováním o hierarchii.“řekla Mac s ledovým klidem a odešla.

„Tady Apollo, jsme připraveni ke startu.“ohlásil Ellis vysílačkou.
„Rozumím. Hodně štěstí.“popřála jim Sam.
„Jak dlouho poletíme?“zajímalo Wintersona.
„Asi 18 hodin.“odpověděl Ellis.
„V mezidobí nám můžeš říct víc o tom, co si slyšel.“otočil se O´Conner na Todda.
„Řekl jsem vám to.“ Víc nevím.“prohlásil.
„Jestli je to past…a na nás tam někde bude čekat wraithská flotila, zabiju tě!“vyhrožoval Ronon. Todd jenom přikývl.

„Ještě chvilku a ta zbraň bude mít od toho drhnutí díry.“pousmál se John po skoro 18 hodinách letu.
„Nudím se.“zahučela Mac.
„A pořádně, co? Ale to není tím. Nenávidíš čištění zbraní, pokud nejde o tvoje Falcona.“ Mac se pousmála.
„Možná mě trošku štve Daniel.“zahučela.
„Budeme na místě.“ozval se poručík Sanders. „Za 3, 2, 1, teď.“
„Tak jo. Vypadá to, že jsme tady jediní.“ozval se Rodney.
„Dobře, jdeme na oblet a sken planety.“rozhodl Ellis. Mac i Ronon vstali, John vyšel za Ellise, aby měl dobrý výhled a Rodney naklusal k počítači.
„Nic tady není. Na planetě nejsou žádné viditelné stavby.“řekl Rodney po obletu. Najednou zpoza jednoho ze tří měsíců vyletěla loď a hned začala střílet. Byli to Eagerové.
TO BE CONTINUED

Tak zase nazry prosim a porad plati, ze pokud mate nejaky namet, ktery vam v mych povidkach chbyi tak klido pido napiste ...diky
pekne cteni

jo je to pěkný..jako vždy...námět..kdybych si na něco vzpomněl tak ho napíšu..zatim mě ale nic nenapadá...

Jako vždy je to dobré.

také musím zkonstatovat, že to bylo velmi dobré

no tak už se těším až je Eagerové sestřelí.. Jo moc pěkný díl, škoda jen Daniela..

Huuustý ! Jen jsem napjatá, jak to bude pokračovat...škoda Daniela.

Kry bude další? Už se nemůžu dočkat