Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Povídka zajímavá ale pořád tam někdo něco broukl to je samej brouk xD

tominocz: doooobře, zkusím v pokračování méně broukat

Zajímavé. Nedávno jsem dočetla Last Ancient a těšila jsem se na pokračování. A jaká náhodička!
Pěkný díl a těším se na další.

Mackenzie: Moc pěkný pokračování.
Jen takový malý dotázek??

Toto je spoiler!!!:

Babička na začátku je Mac???? Vím, že mi to neřekneš, ale i tak to zkusím

Předpokládám, že jo

Tak konečně pokračování. Je to zajímavý, ale chtělo by to pokračování, abysme věděli co a jak.

Zatiaľ , ale uvidím až na konci štvrtej časti, na ktorú stranu sa prikloním.

„Máme jenom pár tyčinek,“ zamručel John s povzdechem a zalovil ve svojí vestě. Tyčinku hodil Woolseymu.
„A co já?“ knikl Rodney. Sheppard se na něho podíval a sáhl do vesty Mac. Jednu tam našel. Podal ji McKayovi. „Dík!“ vyhrkl hladově a zakousl se do ní. Sheppard jenom přikývl a dál koukal na svoji ženu. Carson jí zatím píchl nějakou injekci a sedl si vedle. Zavřel oči a povzdechl si. Pomaličku se setmělo. To už se vraceli George se Swansonem.
„Nahoře je velká jeskyně. A vypadá to, že by na ni nemělo jít vidět od brány!“ broukl George.
„Skvěle, aspoň něco,“ povzdechl si Lorne. „Doktore, nemůžu dostat další prášek? Mám dojem, že mi ta noha upadne!“Beckett se na něho podíval a hodil mu platónek s prášky.
„Jeden! Zbytek mi vraťte!“ houkl. Lorne přikývl a vymáčkl jeden prášeček. Rychle ho zapil a natáhl se. Konečně mu bylo dobře.
„Měli bychom se dostat do té jeskyně,“ broukl po chvilce Woolsey. Všichni souhlasně zamručeli a pomaličku se tam vydali.

Do jeskyně dorazili až za úplné tmy. Swanson s Wintersonem svítili celou dobu na cestu, ale v půlce se Swanson vystřídal se Sheppardem. Jeskyně nebyla veliká, ale vypadalo to, že vede někam dál. Sheppard s Wintersonem šli prozkoumat chodbu, která ústila v jeskyni. Za chviličku se vrátili zpátky.
„Vzadu to je lepší, jsou tam dvě skoro oddělné jeskyně. Něco jako dvoupokojový byt,“ zamručel George.
„Už bychom s ní neměli hýbat,“ zaprotestoval Carson a kývl k Mac.
„Je to už jenom kousek,“ broukl Winterson. Doktor si povzdechl a přikývl.

príliš často a rýchlo po sebe opakované slová.
A pre porovnanie, takto si písala v prvej časti:

„Proč já?“
„Jsi dobrá.“ odpověděl prostě.
„To je vše?“ zeptala se udiveně.
„A co jsi chtěla slyšet?“ podivil se.
„Já nevím. Ale asi by mě to mělo potěšit.“ Odpověděla už s úsměvem.
„To by mělo. Už musím jít. Kdybys něco potřebovala, zavolej. Číslo znáš“
„Ech jo a já se tady zatím budu pokoušet dát do kupy další tři normální lidi. Tak zatím“
„Ahoj.“
Jack odešel, ale pořád ji nemohl dostat z hlavy. Plukovník Mackenzie Blacková dokázala bý celkem milá, ale když na to přišlo, uměla být i dost ironická, protivná a celkově nepříjemná, teď se jí ale nedivil, že byla dost ironická. Když za ní před třemi týdny přišel na Sea Hawk (letadlová loď) měli zrovna cvičení na stíhačkách typu Eurofighter. Nelítali s nimi sice dlouho, ale když ji viděl dělat různé otočky a vývrtky a pak přistávat, tak musel unat, že na holku je dost dobrá. Krom toho v SGC neměli moc žen – důstojníků a mimo jiné byla celkem dobrou velitelkou.
O pár hodin později seděl Jack v jídelně a jedl svůj oblíbený modrý pudink.
„Můžu?“ ozvalo se za ním. Stála tam Mackenzie.
„Ty? Vždycky.“ odpověděl
„Nebudeš tomu věřit“ culila se od ucha k uchu, „ale mám prvního potenciálního člena.“ oznámila s radostí
„Dobře, kdo je to?“
„Major George Winterson.“
„Ten? Vždyť ho nesnášíš!“ vykulil oči Jack.
„Omyl Jacku. On nemá rád mě a to z několika důvodů. Mám vyšší hodnost, létala jsem na lepších letadlech a pořád mi nemůže odpustit, co jsem mu udělala ve škole.“
„Bude nadšený,Mac.“ poznamenal ironicky Jack.
„No tak, nekaz mi radost.“ řekla Mac už vážněji.
„OK, ale co dál? Je to jenom jeden ze čtyř.“ namítl.
„Na dalších se pracuje, jenom mi dej čas, dobře? Do konce týdne budu hotová. Jo a mohl by si mi ho prosím sehnat?“

Ale aj tak:

super zatím se mi povídky moc líbí,jen mám malou vítku, v jednom díle McKay říkal že si pamatuje uplně všechny adresy planet na kterých byli +ty které navštívil tým sg1 ale to jen tak naokraj

Týden utek jako voda a po povídce ani slova

Pravdu díš, sgcatlantis. Taktéž si to říkám.

tak vzhledem k tomu, že mám dneska svátek, tak vám sem povídku dám dneska

New Age, part 2

„Co myslíte, jak dlouho tady budeme?“ zajímal se Swanson a koukl na George. Překročili nějakou kládu.
„To nevím,“ povzdechl si.
„Dny, týdny?“ hádal druhý muž.
„Poručíku, já opravdu nevím, momentálně teď je důležité najít něco na jídlo a vodu. Jakmile budou mít McKay a Zelenka plná bříška, tak se začneme zabývat cestou domů,“ zamručel.
„Pane?“
„Hm.“
„Jak je na tom plukovník?“
„To já nevím,“ povzdechl si.
„Co když to nepřežije?“ knikl. George se jenom maličko zarazil a pak se zase rozešel.
„Ona to zvládne. Bylo to už i horší.“
„Ale to byla na Atlantis a doktoři měli potřebné vybavení,“ namítl zase Swanson.
„Co chcete slyšet?“ zavrčel najednou Winterson. „Bude v pořádku, a pokud vám tohle nestačí, tak si potichu myslete cokoliv jiného!“ vyjel na něho.
„Omlouvám se,“ odkašlal si. „Nemyslel jsem to tak.“
„To je dobrý,“ houkl George a koukal kolem. Zdálo se mu, že slyší šumět vodu. Na chvilku se zastavil. „Slyšíte?“ sykl potichu.
„Co?“ broukl Swanson a zaposlouchal se. „Tu vodu?“Winterson přikývl. „Vypadá to, že je dole,“ kývl tam zbraní. George znova přikývl a pomalu se tam vydal. Rozhrnul křoví a koukl z malého útesu dolů.
„Jo, voda,“ přikývl a šel po proudu dál. „Tady je to schůdnější!“ křikl a pomalu seběhl z kopečka. Projel rukou skrz vodu. Maličko se pousmál. Byla studená a průzračná. Nabral si trošku.
„Je to dobrý nápad?“ zajímal se z vrchu Swanson.
„To zjistím,“ pousmál se George a napil se. Pak se slastně oblízl, jako by to bylo to nejlepší na světě. „Byl to výborný nápad,“zazubil se a začal se svlíkat. Voda tam byla dost hluboká. Za chvilku byl jenom v trenkách a vrhl se do vody. Spokojeně si zavýskl.
„Co když vás něco sežere?“ hlesl Swanson.
„Tak umřu čistý!“ rozesmál se George. Tak dobře mu nebylo posledních několik hodin. Na chvilku se položil na vodu. Swanson ho závistivě pozoroval. Sklouzl taky dolů a pomalu se začal svlíkat. Strčil kus palce do vody, aby zkusil, jaká je. Trošku se otřepal, ale rychle do ní skočil. Jakmile se vynořil, rozesmál se. George na něho s úsměvem koukal.
„Co takhle si tykat?“ navrhl. „Asi tu strávíme delší čas…“
„Ok, proč ne,“ pokrčil rameny Swanson.
„Jsem George,“ usmál se a podal mu ruku.
„Eric,“ ruku stiskl. Chvilku se cachtali ve vodě, ale potom se rozhodli, že je na čase se posunout dál. Na břehu maličko oschli, oblékli se a vydali se zase na průzkum.

Vrátili se skoro až k večeři.
„Tak co?“ staral se Woolsey.
„Našli jsme vodu,“ broukl unaveně George. „A taky něco, co připomíná králíka,“ ukázal na nějaké zdechlé zvířátko ve svojí ruce.
„Výborně!“ zatleskal Rodney. „Jak ho uděláme?“
„Nevím, jestli se z toho všichni najíme,“ zapochyboval Sheppard.
„Nenajíme,“ zavrtěl hlavou George. „Dá si pan Woolsey, McKay, Zelenka a Carson. My si budem muset vzít tyčinku.“
„Souhlasím,“ přikývl John. Swanson mezitím přitáhl velké větve a nějaké chrastí. Hodil to doprostřed jeskyně a zapálil. Za chviličku celou jeskyní vonělo pečené maso. Rodney králíčka doslova hypnotizoval pohledem a nemohl se dočkat, až bude opečený. Beckett šel mezitím zkontrolovat svoje další pacienty.
„Co noha, podplukovníku?“ staral se a jemně oddělával z Lornovy nohy obvaz.
„Ani to moc nebolí, jenom mi dřevění zadek,“ zabroukl Evan. „Nemohl bych už chodit?“ skoro prosil.
„Vypadá to, že stehy drží,“ podrbal se na hlavě Carson a pořádně ránu prohlížel. „Zítra můžete na menší procházku,“ pousmál se nakonec a přešel ke Cooperovi. „A co vy?“
„Je mi naprosto výtečně. I malý Coopeřík to tvrdí,“ vyhrkl rychle a suverénně.
„To uvidíme,“ broukl doktor a zkontroloval mu ránu. Netvářil se moc nadšeně. „Vy si ještě minimálně zítra poležíte,“ pousmál se.
„Nééé, no táák!“zaprotestoval.
„Bez diskuzí,“ zavrčel doktor.
„Dobře,“ knikl Cooper a poslušně si lehl a koukal zkroušeně do stropu. Povzdechl si a zavřel oči. Začínal se tu pomalu ale jistě nudit. Carson se zvedl a šel se podívat na Mac. Povyhrnul jí tričko a odvázal obvaz. Maličko se pousmál.
„Co?“ staral se John, když to postřehl.
„Na to, jaké tady máme podmínky, se to hojí nezvykle dobře,“ odpověděl Carson s úsměvem.
„Fakt?“ vydechl druhý muž. Doktor jenom přikývl.
„Dám jí teď ještě jednu várku sedativ a zítra ji nechám, aby se vzbudila.“
„Fakt?“ vydechl znova.
„Fakt,“ přikývl. Sheppard se jenom pousmál a pohladil Raye, který Mac spal celou dobu na nohách. Dal Mac pusu na čelo a pohladil ji taky.

„Měli bychom zajít pro vodu,“ broukl další den Woolsey, když z jeho lahve nevytekla už ani kapka.
„Jsme dobrovolníci!“ usmál se zřejmě dobře naladěný Swanson a ukázal na sebe a George.
„Fakt?“ knikl Winterson a protřel si rozespale oči.
„Ale samozřejmě,“ mrkl na něho Eric. Nemohl se dočkat další koupele.
„Když to říká,“ protáhl se George a postavil se. „Za dvě hoďky jsme zpátky. Dejte nám láhve na vodu.“ Všichni začali hledat svoje bandasky a postupně je podávali oběma mužům. Ti je sbírali a dávali si je na opasek. Za chvilku se vydali na cestu.

Byli zpátky dřív, než čekali. Bandasky s vodou se jim maličko pronesly po cestě nahoru. Celí udýchaní došli do jeskyně a bandasky odházeli na zem. Ani moc nevnímali, co se kolem děje. George jenom zvedl oči a koukal, kde jsou všichni a že je nikdo nevítá. Rozhlédl se a na tváři se mu rozlil úsměv. Většina lidí byla v koutku v kruhu okolo…
„Mac!“ vyjekl George a protlačil se dopředu. Koukla na něho a maličko se pousmála. Jenom se k ní sklonil a dal jí velkou pusu na čelo. „Už ti někdo řekl, že nám tohle nemáš dělat?“ zeptal se a byl vysmátý jak lečo.
„Jo, John, Evan, pan Woolsey, Rodney, Radek, Chuck, Cooper …ty,“ pousmála se potichu.
„Já se přidávám,“ usmál se Swanson. Znova se maličko pousmála.
„Plukovníku, potřebovali bychom adresu nějaké spřátelené planety,“ zamručel Woolsey.
„Adresu?“ špitla.
„Potřebujeme zásoby – jídlo, oblečení…“ upřesnil George.
„McKay kdysi říkal, že…že zná všechny,“ namítla potichu.
„To jsem nebyl k smrti vyděšený a vyčerpaný, měl jsem dostatek jídla a svoji laboratoř,“ namítl Rodney. Všichni se jenom uchechtli.
„Papír,“ zašeptala Mac a trochu natáhla ruku. Swanson zahrabal v kapsách vesty.
„Mám!“ vyjekl a podal jí bloček a tužku. Sheppard bloček pevně držel a Mac začala kreslit symboly. U šestého se zarazila a koukala na papír.
„Já…nevím, jaký je…“ broukla.
„Nevadí,“ pohladil ji John.
„Jo, v pohodě,“ pousmál se George. „Existuje jenom 38 kombinací,“ uchechtl se. „To máme za hoďku zfouknuté.“
„Kdo tam žije?“ zajímal se Swanson. Tušil, že bude v týmu, který půjde na průzkum.
„Haelové,“ zašeptala Mac.
„Jo, to jsou ti…charita?“ rozesmál se George. Mac se pousmála.
„Jediný překlad, co jsem našla…bylo, že…je to z velštiny. Znamená to…štědrý,“ řekla potichu.
„Budeme doufat, že to pořád platí,“ pousmál se Swanson. Žena přikývla.
„Máme s nimi smlouvu,“ řekl Woolsey. „Naposledy jsme jim poskytli zbraně a léky. Jsou na řadě. Měl jsem tu čest se s nimi setkat a bylo to naprosto v pořádku. Jsou to milí lidé.“
„Tak si říkám, pane Woolsey, nechcete si udělat menší výlet?“ popleskal ho po ramenu Winterson.
„Chm…možná bych měl jít,“ souhlasil.
„Vemte si moji vestu,“ broukl Lorne a kývl k vestě vedle sebe.
„Myslíte, že to bude nutné?“ polkl.
„No…snad ne,“ pousmál se Evan.
„Vyrazíme hned?“ zajímal se George. Swanson souhlasně zamručel a Woolsey přikývl.

„Myslíte, že nám pomohou?“ podrbal se na hlavě Swanson, jakmile prošli bránou na planetu, která vypadala stejně jako většina dalších.
„Doufám,“ pousmál se Woolsey. Z dálky slyšeli lidské hlasy a sem tam někoho potkávali. Každý je s úsměvem zdravil a oni stejně odpovídali. Pomaličku došli přímo do vesnice. Jejich vůdci už musel dát někdo vědět, protože k nim šel doslova s otevřenou náručí.
„Přátelé, vítejte! Jsem tak rád, že jste naživu,“ usmíval se. „ Slyšel jsem, co se stalo,“ povzdechl si a potřásli si rukama.
„Zprávy se šíří rychle,“ zamručel George.
„Rychleji, než by se mohlo zdát,“ přikývl muž. „Bohužel obsazení Atlantis začíná ovlivňovat život ostatních lidí v galaxii. Bohové si z Atlantis udělali základnu a svatyni. Přejmenovali ji na...Olymp.“
„Olymp?“ pozvedl obočí Winterson. „Neříkala Mac, že se tak jmenuje Diova vlajková loď?“ otočil se na společníky.
„Asi si našel lepší,“ uchechtl se Swanson.
„Ah, ano, Mac, jak se jí daří? Chlubili se tím, že ji zabili, není to pravda, že ne?“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Richard. „Doktor říkal, že bude v pořádku,“ pousmál se.
„To je dobře, to je moc dobře,“ oddechl si. „Slyšel jsem, že některé naše přátele Bohové již navštívili,“ broukl utrápeně. „Proto naši lidé moc bránou už nechodí. Není to bezpečné.“
„To chápeme,“ přikývl Woolsey. „Poslyšte, Maere, potřebovali bychom od vás menší pomoc. Přikrývky, jídlo, oblečení, možná zbraně…“
„Zbraně ale nemáme tak vyspělé jako vy,“ hlesl stydlivě muž.
„To nevadí, my si poradíme se vším,“ usmál se George.
„V tom případě vám nechám nachystat všechno, co potřebujete. A co koně? Nebudete je potřebovat?“
„Koně by se hodili,“ usmál se Winterson.
„Můžeme vám poskytnout jenom dva,“ posmutněl opět muž. „Ale vybereme ty nejlepší,“ slíbil.
„Vyberte takové, se kterými nejsou starosti,“ poprosil ho Woolsey.
„Jistě, jistě,“ pokýval zamyšleně hlavou. „Určitě se budete snažit získat Atlantis zpátky, že ano?“ zeptal se najednou a znělo to naléhavě.
„Máme několik zraněných, ale myslím si, že jakmile bude Mac lépe, začne řádit,“ uchechtl se přesvědčeně George.
„Úžasné,“ zatleskal muž. „Dáte si něco? Ani jsem vám nenabídl.“
„Ne, to je dobré, potřebujeme jenom ty věci. Jakmile bude Atlantis naše, vše vám oplatíme,“ slíbil Woolsey. „Máte mé slovo.“ Maer se usmál.
„Pomohli jste nám v minulosti tolik, že toto je jen základní, co můžeme udělat,“ maličko se poklonil. To už se sbíhali lidé ze všech stran a nosili jídlo, pití, oblečení, přikrývky a dva vedli koně.
„Mac tady z toho tmavého bude nadšená,“ usmál se George a pohladil ho. „Je nádherný.“
„Jmenuje se Eclipse,“ poplácal ho starosta. „Je to ona. A tady tohle,“ ukázal na druhého, „to je Tabasco.“
„Tabasco?“ rozesmál se George.
„Ano,“ přikývl zaraženě mužík. „Mám nechat přivést jiného? Má to ve vaší kultuře nějaký zvláštní význam?“ staral se hned.
„Ne, to ne,“ usmíval se. „Jenom se tak jmenuje pálivá omáčka.“ George kouknul na koníka. „Má i podobnou barvu,“ usmál se zase.
„Ach,“ chápavě pokýval hlavou Maer. „To je zajímavé,“ usmál se. „U nás to znamená divoký a nespoutaný.“
„Tabasco v jistém slova je divoké,“ uchechtl se nějak moc zasněně Swanson.
„Mluvíme o tom samém?“ šťouchl do něho podplukovník.
„Jistěže,“ zazubil se Eric.
„Myslím, že máte vše,“ pousmál se starosta a koukal na osedlané koně obložené vším možným. „Pokud budete potřebovat něco dalšího, klidně se zase ukažte. Kdyby se něco dělo a my byli nedej bože obsazeni, pošleme vám nějak zprávu.“
„Děkujeme,“ pousmál se Woolsey. George vzal oba koníky.
„Ano, moc děkujeme, zatím nashledanou,“ mávl jim Winterson a pomalu se rozešel.
„Nashle!“ houkl Swanson.
„Nashledanou!“ křikl Maer. „A držte se!“
„Budeme!“ houkl Woolsey a přidal se k dvojici.

„Byl podivně milý,“ zahučel za vesnicí podezřívavě George.
„Je takový,“ řekl Woolsey. „Pokaždé, když jsem s ním mluvil, byl takový milý a ochotný.“
„V dnešní době to je velice podezřelé,“ uchechtl se Eric.
„To ano,“ přikývl George a začal zadávat nějakou adresu. Pro jistotu jinou, než prozatím bydleli. Prošli na neznámou planetu a od tamtud zadali adresu novou. Tentokrát přímo domů.

„Hele, ale co s koňmi?“ zajímal se Swanson, když stanuli před skálou.
„Vezmeme je nahoru,“ pokrčil rameny George. „Maer nám dal i seno. Na pár dní nám vydrží. Máme i vodu. Budou v pohodě.“
„Jsem zvědavý, co nám tam nabalili,“ zvědavě prohodil Eric.
„To se brzo dozvíme,“ pousmál se Woolsey. „To jsme my!“ zakřičel do jeskyně. Nerad by, aby ho někdo zastřelil.
„My víme,“ ozvalo se zevnitř jeskyně a naproti nim vykulhal Lorne. „No ty kráááso, kůň!“ vyvalil oči. „Hustýýýýý!“ Právě příchozí se akorát uchechtli.
„Ustájíme je tady a ten zbytek nanosíme k nám,“ podotkl Richard a rozmáchl rukama přes první místnost. Koně odsedlali a začali nosit věci do zadní místnosti. Za chviličku se v jednom výklenku kupila pořádná hromada.
„Výborně, je tady seno pro koně,“ odhodil balík Sheppard. Ten patřil jinam. „Nějaké jídlo – ovoce, sušené maso, zelenina, nějaké pečivo…“ odbaloval balíčky dál. Pak odšrouboval jednu láhev. „Wow, pálenka na zahřátí, večer přijde vhod,“ usmál se. „Nějaká voda a…“ zkusil další láhev, „něco sladkého na pití,“ pousmál se. „Ten chlap je fakt světec.“
„To ano, s tímhle bychom měli vydržet do konce týdne minimálně,“ hekl George a hodil na zem nějaký chlupatý chuchvalec. „Prý deky,“ zafuněl.
„Teploučké,“ zavrněl Rodney. „Heboučké,“ pohladil deku a jednu si hned přivlastnil. Všichni na něho koukali. „No co, byla mi v noci zima,“ odkašlal si. Lorne jenom zavrtěl hlavou, ale taky si jednu nenápadně zabral a kolegiálně hodil další po Cooperovi. Ten po ní rychle chňapl a stočil se na ni. To bylo pohodlí najednou! George odnosil většinu věcí a šel k doktorovi.
„Jak je Mac?“ zajímal se.
„Je hodně unavená, částečně díky sedativům, ale taky kvůli zranění. Momentálně spí, a pokud můžu odhadovat, doba úplného uzdravení se bude pohybovat v řádech měsíců. Při tom, jak její organismus znám, to tipuju tak na dva. Při troše štěstí i míň.“ George jenom pokýval hlavou a přinesl jednu přikrývku Sheppardovi, který byl u Mac. Poděkoval mu a Mac jí přikryl.

jinak by mě zajímalo, jestli to, co píšu pod povídku někdo čte ....protože jsem psala, že povídky budu přidávat, jak se mi zachce

a mám jeden dotaz, další povídku chcete na Vánoce a pak poslední část na Silvestra, nebo přidat poslední část na Vánoce?...budu ráda, když mi to napíšete a já se podle toho rozhodnu

jinak doufám, že už se tam slova naopakujou, protože jsem si to teda četla po sobě (když jsem zjistila, že se mamčinému "jo, dobrý a opravený" nedá trošku věřit ) a nezdálo se mi, že by se tam něco výrazně opakovalo

Mackenzie, ještě, než začnu psát nějaké bláboly, bych Ti chtěla popřát vše nejlepší ke svátku. Tak a ted k povídce.
Za 1. Najdou se tací, co tvou povídku čtou(např. já)
Za 2. Já bych dala oba dva díly zároven(čím dříve, tím lépe a taky už nemám co číst).
Za 3. Podle mého názoru se tam slova neopakují(ono mně je to stejně fuk).
A nakonec za 4. Díl perfektní a nemám si na nic stěžovat.
Tot ode mne vše.

Táto časť je lepšie napísaná a aj slová ako: Knikl, Broukl, Kňučel, Mručel, Štěkl ... a p. sa naozaj často neobjavujú.
A k tomu vydaniu... Hoď to sem na Vianoce celé a na Nový rok (alebo Silvestra) nové pokračovanie. Znovu získanie Atlantis.
///Edit/// Aj ja čítam čo píšeš pod poviedkami, ale nie vždy cítim potrebu sa k tomu vyjadriť.
Ešte k tým: knikl, štěkl ... patrí skôr k civilistom (vedcom) kde sa od nich môže žiadať niečo čo nemajú v pracovnej náplni, ale nie v armáde kde sa veľakrát žiada aj niečo nad rámec ich povinností.

taktéž gratuluji ke svátku
a ted k tvým otázkám,povídku bych dala na vánoce a další na nový rok bude to takové stylovější za další to co píšeš pod povídkami si čtu a opakující se slova mi zas tak moc nevadí

nyní k samotné povídce skvělá práce jako vždy

Super! Další díl! Ale zase nic neříkající... Kdy bude konečně nějaká akce? No, trochu se ti tam slova opakují, ale ne moc, takže už je to v poho. Hele, jak to dáš, je to na tobě. Já budu rád za každý díl.