Stargate Pegasus : Divitae - 16 - Trilemma - KONEC

Stargate Pegasus : Divitae - 15 - Ragnarok

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

„….Namáháš se darmo. Spíš zraníš neporanitelný vzduch, než na mně mečem dosekáš se krve…“

- Macbeth

Letka tří Mirage 2000 dorazí k budově světové vlády, a každá odhodí dvojici termobarických bomb. Vrátit se dokáže jen jeden letoun, první byl sestřelen raketou vypálenou se sutin plechů starého Atomia, druhý je zničen střelbou dvojkanónu u zborcené radnice. Celé okolí je obsazeno povstaleckými jednotkami, neuznávajících vládu generála De Mertense. Město Brusel bojuje o přežití.
Na místo, zničené termobarickými bombami, přistává snad patnáct těžkých helikoptér, nevšímajících si nebezpečí všude okolo nich. Výsadkáři, věrní kolaborantské vládě, se zakopávají v troskách s příslibem brzké podpory. Věděli, že hned tak brzy nebude. Rebely se přece nepodařilo zničit ani v Londýně, a teď už ovládají celou jižní Anglii. Bylo chybou vlády, že ubezpečili své hadovité chlebodárce, že není nutné nechávat na orbitě jedinou větší loď, jen snad dvě letky Alkeshů pomáhaly s bombardováním existujících asijských ghett, od nichž by to nečekal nikdo.
Ani plukovník Wells, kdysi důstojník amerického letectva. Vytvořit plán je jedna věc, ale jak jej uskutečnit. Za dlouhého rozjímání pod falešným jménem v řadách armády Země, podřízené Apophisovi, měl času dost.
Londýn byl velké vítězství. Kdyby jen ti nespokojenci, kterým nestačil luxus a výhody, jen tušili, že se za jeho jménem skrývá poslední živý důstojník SGC, major Davis.
Prohlíží si mapy bojů, a zjišťuje možnou kolísavou loajalitu některých jednotek. Nikdy si nepřestal vyčítat, že přestože se mu podařilo zachránit podplukovníka Carterovou, nedokázal jí přesvědčit, že je třeba se skrývat a využívat co nejvíce intrik a úskoků k dosažení jejich cílů – osvobodit planetu od Goa'uldů.
Spojovací poddůstojník vtrhne do jeho zaneřáděné a napolo zničené kanceláře, kde čas od času zablikají porouchaná světla. Není se čeho bát, úplná protivzdušná obrana byla zajištěna už před několika hodinami.
Nenadálá návštěva mu předá nové zprávy od velitelů z první linie.
Výborně. Celá Anglie byla zajištěna, ale ztrácíme kontakt s jednotkami generálmajora Kuhleho. Jeho dvě divize Bundeswehru se měly postarat o centrální velení v Bruselu, ale zarazili se v polovině města, a loajální vládní jednotky se co nevidět postarají o ně. Čte dál.
Helemese. To bych do Ključkova neřekl, že se tak nakonec rozhodl. Jen ty ztráty civilistů, ty jsou zcela nepřijatelné, a vyšší, než jsem si myslel v těch nejhorších představách a možností. Od dohasínajícího zbytku doutníku na okraji stolu zapálí už přečtené sdělení, a pomalu pozoruje plameny, silně živené papírem.
Generálovy slzy pronikají špínou na tváři, a za nimi se objevují proužky čisté kůže.
Samantho, proč si jen nemohla pochopit, že musíme využít nenažranosti těch zrádců. Měla jsi mi tenkrát věřit.
Strop kanceláře se zatřese, a na několika místech se objeví praskliny. Určitě letí z jihu. Jakmile zničí Kuhleho mechanizované oddíly, máme ještě větší problém.
Davis popadne všechny nutné věci, zbraň do ruky, a odchází pryč, vojáci houfně opouští vybombardovaný podzemní komplex, doprovázeje svého velitele na nové, bezpečnější místo.
Obě strany se snaží minimalizovat ztráty nevinných životů, ale není to jen Londýn a Brusel. Desítky oblastí Evropy i světa, kam až zasahuje válečné snažení vládních i povstaleckých sil, jsou v jednom ohni.
De Mertens ztráci trpělivost. Taktické střely s atomovými hlavicemi ukončují boje v asijských oblastech. Jaká škoda. Ty šikmoočky a tmavé huby se rozhodně vždy hodily coby dar Apophisovi. Milióny otroků rozhodně byly dobrý daňový artikl pro Goa'uldské pány.
To málo štěpných hlavic se právě spotřebovalo, Apophis uvolil, že víc jich na Zemi nesmí být, zbylé zásoby byly pouze pro potřeby jeho žoldnéřských a Jaffských armád. Méně účinný uran a plutonium byl většinou vhodnější pro dobývání světů, než drahocenný naquadah.

Cela na Atlantis byla to nejdokonalejší, co kdy Leagnar viděl. Velmi účinný energetický štít, a žádná možnost úniku, taková alternativa je zde předem určená k selhání.
Jsou slyšet kroky. Šest Tok’rů odvede, dle jejich mínění, nejhoršího zrádce před soud rady. V obvyklém případě zrady, sama o sobě neobvyklé, by skončil v uzavírajícím se tunelu.
„Leagnare, bývalý Tok’ro. Jsi obviněn ze zrady své rasy a našeho společného přesvědčení. Přiznáš-li se, poprava bude rychlá a milosrdná.“
Po celou dobu přimhouřenýma očima probodával Egerii, radě pochopitelně předsedající.
„Dříve před tím bych si přál Tok’rům odhalit detaily mého činu ohledně bitvy s Raem.“
„Tedy mluv, pokud máš co říci.“ řekne přísedící Anise
Mnozí z Tok'rů v tuto chvíli dusí myšlenky svých hostitelů na, o poznání rychlejší způsob vyřízení starých záležitostí.
„Šlo o omyl. Špatně jsem odhadl taktickou situaci, a zbrkle jsem jednal. V mé velitelské lodi navíc selhala identifikace našich vlastních lodí.“
„Velmi přesvědčivý způsob lhaní, Goa'ulde.“ řekne chladně Egeria
„Jen ať mluví, naše královno. Ráda si poslechnu, jestli je tak dokonalý lhář, jakým se zdá.“ odvětí Anise
I zbylí přísedící tiše odsouhlasí jeho další pokus o obhajobu.
„Trvalo mi velmi dlouho, než jsem zjistil pravdu. Ra se celé tajemství pokusil skrýt. Nevím, jak vás všechny ovlivnila, když nás zrodila ze lži, vytvořené v její mysli. “
Rozčilené překřikování Tok'rů překvapí i jeho. Zloba některých hostitelů dokonce překonala zábrany symbiontů.
„Měli bychom toho Goa'ulda bezodkladně popravit, než otráví mysl mých dětí.“
„Postavila ses Raovi, našemu nejstaršímu bratrovi. Ano, je to bohužel tak, a s touto pravdou nic nenaděláme. Byly chvíle, kdy jsem si přál zemřít za to, čím jsem se narodil. Nástrojem lži a moci.“
Tok'rové vytahují zbraně, a přestávají se kontrolovat i poslední z nich. Tyto slova už překonaly i jeho dávnou zradu, vždyť popírá jejich vlastní podstatu! Jeho slova však zní dostatečně hlasitě i teď.
„A nejen kvůli těmto věcem. Donutila si mě mlčet, protože bych zničil jedinou reálnou šanci na změnu k lepšímu.“ Delek vyvádí Leagnara, jeho zbraň zaražená v Goa'uldových zádech.
„Je to pravda! Proč myslíte, že by jí Ra nechal žít? Proč by ji pro výstrahu nezabil a upevnil tak svou pozici, a místo toho jí ukryl ve stázi na utajené základně na tehdy primitivním světě, jejíž obsazení zabránil naposledy před dvěstě lety, při pokusu Quetesh o získání nových zdrojů?“
Delekova ruka sklonila zbraň, a navracela vězně před soud. Všichni Tok'rové těkali z Egerie na Leagnara.
Ticho protnul příchod Jacoba, který vše poslouchal, a Selmak rozhodně nehodlala mlčet.
„Já tam byla.“ řekla, a otočili se k ní.
„Na Queteshině lodi jsem tehdy byla na dlouhodobé misi. Měli jsme podezření, že hodlá přepadnout světy Heru'ura a vyprovokovat novou válku v dočasném spojenectví s Morrigan a Kronosem. Velká šance ke zničení utužené celistvosti vztahů Vládců Soustavy i samotného Raa. Do té doby docházelo jen k nevýznamným šarvátkám o državy.“
Selmak přeskakuje hlas, jakoby se jí příčilo mluvit dál, a třeba si jen připustit, že…
„Její loď se přiblížila k tomu světu, zvané místními lidskými obyvateli Pangara. A byla přepadena přesilou dvou Raových lodí třídy Era'lnot Ta.“
„Jsi si jistý, že šlo o Era'lnoty? Nebyly viděny už od dob velmi blízkých době vzestupu prvních Goa'uldů.“ ptala se Anise. Byla jediná z několika, kteří si všimli dobře skryté úzkosti královny.
„Bezpochyby. Quetesh palebná převaha donutila k odletu. Ještě při opatrném odchodu z mise jsem se o to blíže zajímal. Poslala ještě několik průzkumných lodí, mimochodem zmizelých. Z pochopitelných důvodů jsem celému incidentu nepřikládala důležitost. Až nedávno, při hledání veškerých zapomenutých Raových základen, jsem našli – naši královnu a matku.“
„Proč posloucháte a necháte se ovlivňovat slovy ničemného velezrádce a renegáta beze cti? “
Nikdo si není jistý už ničím. Opravdu, Atlantis má připravený štít i šanci na odlet. Antické senzory nedetekují ani ten nejvzdálenější pohyb, mimo formace Wraithů, provádějících diverzní útoky a nálety, přesně podle plánu.
Copak nemohl jen zešílet? Nebo je chce nechat, ať snad zešílí sami z jeho slov, v tuto chvíli značně reálných.
„Ty jsi tedy vážně ochoten tvrdit, že nám předala jen to, co chtěla? Jak by to mohla dokázat?“ zeptá se Delek
„Královny mohou něčeho takového dosáhnout, neúspěch – přesněji nervové zkraty znamenají smrt. Ví to jen ony.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Protože jsem našel svět, jejíž živé vody nás kdysi zrodily v jezerech a bažinách. Kde stále žije a vzkvétá ve své přirozenosti naše rasa, toužící po vědění a zkušenostech života mimo vody. Právě tam jsem se jako první Goa'uld po dlouhém věku degenerace a vzrůstajícího šílenství našich pomýlených druhů, vrátil, a mohl jim tak říci o velkém světě daleko za rodnými vodami.“

Domovský svět Goa'uldů a Unasů navštívil neobvykle oblečený cizinec v přesně padnoucích šatech se stopami výstřelů, a potrhaných okrajů. Bez rozpaků přijde k blízkému jezeru, a strčí ruku do vody. Jde o staršího hnědovlasého muže, nijak zvlášť zapamatovatelného.
Vytáhne dlouhý nůž, a vrazí si ho hluboko do prsou. Stačí jím trhnout, než se sveze zkroucený na břeh. Z krve vytékající z jeho úst je slyšet zasyčení a pískot, oznamující symbiontovi nutný odchod.
Pískne táhlý agresivní zvuk, a zmizí v hlubinách.
Je sám. Nádherné pocity jím prostupují, když si uvědomí čirost svého života, který není na nikom závislý. Co je pro něj zvláštní prožitek, musí být pro ty, co se zde v temnotách narodili a žijí, déle neúnosné.
Mrštným dlouhým tělem Goa'uld rozráží zakalenou vodu, míjejíce divoké příslušníky svého druhu, lišící se od něj zbarvením i velikostí. Míjí i jiné vodní druhy, ryby a mlokovité zjevy. V hloubce u dna si všímá mnoha škeblí, pohybujících se rychlostí pozemských krabů.
Na nejhlubším místě které v jezeře najde, kde vystupují špičaté hroty skal přímo z bahnitého dna, za sebe vydá neuvěřitelně pronikavý tón, který ve stejné frekvenci opakuje jak ve člověku slyšitelných parametrech, tak i v těch ultra a infrazvukových. Výsledek se nedostaví hned.
Šlo o zjevnou provokaci. Nesčíslně potomků, i několik královen, vyslyšelo volání potomka jednoho z nemnoha uniklých z rukou Unasů, hlídajících břehy, a vydali se s ním promluvit po svém způsobu.
Měli mnoho otázek k zodpovězení. Dávno minula doba, kdy si i poslední z nich uvědomil, že mají na mnohem víc, než znát jen to, co je nad a pod hladinou.
Nikdo nevěděl, kolik šťastně uniklých z fádnosti vod mohlo uniknout Unasům. Naučili se je nenávidět stejně, jako je nenávidí oni. To vše Leagnar správně předpokládal.
Připlavali první. Oba rozevřeli čelisti, a citlivými nervovými zakončeními se jimi k sobě připojili. Návštěvník byl v předávání informací mnohem dominantnější, proto spojení nebylo pro prvního obyvatele jezera příjemné.
V bouři záblesků a prožitků cítil skutečné emoce, tedy věci neskutečné.
Základní údaje o zázracích technologií, o moci a síle jejich rasy, těžce vydobyté na hlouposti těch starších, a domýšlivých. A kam ty první z nich dovedla touha po nesmrtelnosti a vlastní výjimečnosti.
Strašné, nepochopitelné, a přitom i stejně tak úžasné věci jim obsáhle sděloval, dokud nekolaboval vysílením.
Pomalým, a majestátným pohybem po dně, silně vířícím usazeniny, připluly i dvě královny. Ryby se obloukem vyhýbají početnému shluku symbiontů, v absolutně nepřirozených počtech.

V místě setkání pegasuské aliance proti Goa'uldům, došlo k nepříjemné situaci. Více než jen nepříjemné. Cestovatelé udělali chybu, že důrazně nežádali Tok'ry, aby neodvolávali hybridní loď. Císařovna si brzy uvědomila svou nově nabytou převahu, a zahájila bitvu. Všechny nekvalitně rostlé wraithské lodě byly ostatně k ničemu. Doslova se rozpadaly, jen dostaly první zásah, a ty dostávaly záhy, po vytracení momentů překvapení, a rozptýlených sil Goa'uldů, schopných je najít nepříjemně rychle.
Červené pulsy zbraní Cestovatelů neúčinně prskají na celistvý trup wraithské planetky, velmi pomalu nabíjející hyperpohon. Císařovna si byla vědoma, že jí tito neschopní lidé nemohou zničit, a využila času bitvyk jeho aktivaci. Vylepšení na základě technologií parazitů umožní planetce překonat mezigalaktický prostor, který už šest tisíc let odděluje jejich rasu na ty, kteří zůstali, a na většinu, schopnou letět i stovky let někde tam, mimo Pegas, jejich domov.
Tria spotřebovala většinu dronů, a Ayana se snaží zoufale spustit autodestrukci v naději, že hypermotor Wraithů by jím mohl být zničen, na což nestačili ani její drony ani Cestovatelé, přicházející o jednu loď za druhou.
Antička sama neví, proč Tok'rové odvolali jedinou loď, nutící císařovnu k poslušnosti, a všichni odešli i z Trie s tím, že jejich přítomnost zde už není nutná, a že k obsluze celé lodě stačí jen jediný Antik.
To, že tam nejsou nutní, si nyní vykládá tak, jak si to vyložit měla.
Subprostor na její výzvy k Atlantis mlčí.
Wraithská planetka nabila hypermotor, a zanechává za sebou zubožené zbytky Tok'ry zrazených strážců.

Krystalické tunely zarůstají, i s mrtvolami zabitých Tok'rů, mimo jiné i s tělem Egerie. Selmak nebyla jediná, kdo udal konkrétní a pravdivé vědomosti. Dohromady jen více a více potvrzovaly ohavnou pravdu. Pravda způsobila strašné krveprolití, a nejeden Tok'ra zvolil sebevraždu jedem, kteroužto možnost měl k dispozici vždy a všude každý z nich. Místnosti v tunelech i na Atlantis se modraly výboji zat'knat'ktelů a TER zbraní. Jen pouhá chvíle stačila na úplné rovrácení, ještě před chvíli sebejistých, Tok'rů. Nakonec se většina z nich přidala na Leagnarovu stranu. Jen Anise a hrstka dalších si vybrala nákladní loď k úniku pryč. Celá jejich existence, za kterou bojovala ona i ostatní, byla k ničemu. Nikdy nebojovali proti Goa'uldům. Oni jimi byli. Jejich služebníci, o nic lepší než Jaffové a ty desítky a stovky důstojníků a techniků, věrně sloužících Apophisovi a Sokarovi.
Atlantis navždy opouští Lanteu. Antické město vzlétá k obloze. Je k ní ukotvena černá Leagnarova loď. Jacobem Carterem v ovládacím křesle, a Leagnarem, rozvážně hledícím na bránu v konstrolní místnosti, kde byl úplně sám. Bylo mu jedno, jestli zemře. Egerie je znovu vedla do zkázy jako otroky, a to zkrátka nemínil dopustit.
Nešlo mu ani tak o to, aby se přidali na jeho stranu. Pokud šlo o něj osobně, mohli zničit Atlantis i jeho loď.
Chtěl jen, aby znali pravdu.
K Atlantis skočí z hyperprostoru flotila různorodých lodí. Tollánské křižníky, jedna orbánská a dvě Hebridenské lodě obklíčí celé město, a zaměřují všechny své zbraně na centrální věž.
Leagnar rozčileně otevře komunikační kanály.
„Jsem Goa'uld Leagnar. Kdo jste, jestli se smím zeptat?“
Daniel na tollánském můstku hlasitě zakleje. Opravdu to dokázal.
„Musíme vás zastavit ve vašem plánu, Leagnare. Nic z toho se vám nepodaří, to vám zaručuji.“
Goa'uld se srdečně zasměje. Skvělé. Aspoň že někdo odhalil mé dlouhé snažení.
„Vy jste přece Daniel Jackson, člen SG-1. Je mi ctí, že vás konečně poznávám, a gratuluji vám k vaší brilantní práci. Opravdu. Bohužel vám musím sdělit, že co se má stát se stane.“
„Pokuste se zapnout hyperpohon, a tuto planetu neopustíte živí. Máme připravené bomby, které bez odporu proniknou i antickým štítem.“
„O tollánských technologiích jsem slyšel. Stejně jako o tom, co s nimi udělali Asgardi.“
Daniel mlčí. Neví, co si o něm má myslet.
„Nejsme nepřátelé, doktore Jacksone. Plukovník Maybourne vám vzkazuje, že…“
„Nemluvte nesmysly. Oba dobře víme, že to nemluví on. Nemůže.“
„Tím bych si nebyl tak jistý, doktore Jacksone. Jsem to já. Harry Maybourne. A zároveň nejsem.“ řekne obyčejným, lidským hlasem.
„Zanechte těch hloupostí. Odešlete nám frekvenci vašeho štítu, aby mohla být Atlantis obsazena.“
„Je mi líto, ale ani já, ani Leagnar to neuděláme. Na Zemi probíhá povstání.“ mluví stále lidským hlasem.
„Jak to můžeš vědět?“
„Byl to můj nápad. Je to divné, být s někým, kdo žije stovky let, a vědět o něm úplně všechno. Tihle tvorové si toho totiž pamatují tolik, že to až děsí. A pamatují si všechno do úžasných detailů.“
„Jestli tě skutečně nechá mluvit – chceš říct, že jsi zradil celý náš druh?“
„Věř, že se Zemí neměl Leagnar nic společného. Byl vězněn a mučen Sokarem. A víš, co to znamená. Bylo štěstí, že pro něj Apophis vybral mě. Takhle můžu našim lidem pomoci lépe než vy Jacksone.“
„Nevěřím ti ani slovo. I kdybys mluvil ty, nikdy bych ti nevěřil. Tobě se nedalo věřit, ani když jsi byl člověkem, Maybourne.“
„Je mi líto, že to bereš takhle. A zatímco spolu mluvíme, můj přítel vypočítal dráhu odpalu dronů na obranu před tollánskými bombami. Snad se ještě potkáme.“
Atlantis vstupuje do hyperprostoru, připravena na mezigalaktickou cestu. Odpalované drony s jistotou ničí vypuštěné bomby i přes jejich vysoký počet.

Kdo ví, proč si Cimmerii Goa'uldi vybrali jako první cíl svého odvetného útoku. Asgardský nejvyšší velitel Omrenel věděl proč. Jak lidské. Že by pohnutky jejich hostitelů ovlivnily až tak jejich úsudek? Hanba stará tisíce zkrátka nemohla být jejich nepřáteli zapomenuta. Lodě Asgardů zůstávají rozděleny v mnoha malých uskupeních, velmi vzdálených od sebe. Vidina snadného vítězství musela zatemnit rozum Apophise. Vydal rozkaz, aby zahájily frontální úder na planetu, a nešetřily ranami na Omrenelovu flotilu
Udělal přesně to, co asgardský velitel chtěl. Eskadry bitevníků se spojují, a systematicky vnášejí palbou zmatek do řad protivníka, jejichž štíty pdají velkou rychlostí. Chaotická palba Ha'taků způsobuje více škod mezi Goa'uldy, než zamyšleným cílům, nutících je bojovat nad atmosférou a ve velké blízkosti.
Druhá flotila, Sokarova, je z větší části odražena palbou bombardovacích kolosů, vynořených z pole asteroidů. Třetina Ha'taků byla zničena, a zbytek byl odvolán. Jen Nemisy pokračovaly v cestě, jejich štíty mohly docela snadno snést i těžkou střelbu ničitelů planet.
Osmero bitevních lodí Asgardů, celá bojová rezerva, odstřelila šest Ha'taků, chránících Apophisovu Modrou loď.
Tentokrát udělal kardinální chybu on, že nezapojil loď do přímého boje, kde by jí kryly zbylá plavidla.
Výstřel primární zbraně rozbije na kusy tři nejbližší Asgardské lodě. Ty ostatní věděly o slabině vlajkové lodi, a bez štítu jsou modré krystaly trhány výbuchy nárazů energetických střel. Sekundární palba nezabrání zničení lodi, ale přece Apophis svému osudu unikne. Dvojice Alkeshů zmizí v nenávratnu, za nimi silná tlaková vlna, jejíž síla rezonance naruší ještě jednu bitevní loď, a těžce jí poškodí.
Sokarovy Nemisy ulehčily přece jen poráženým formacím Ha'taků, a dlouhé výstřely obelisků skrz naskrz prostřelují silné protivníky. Už jich několik vybuchlo, ale na získání iniciativy to nestačilo ani omylem.

Cimmerijský válečník se slzami v očích vidí, jak je jeho vesnice spalována ohni boje nadpřirozených bytostí. Válečné vozy bohů vrhají blesky a zkázu na armády démonů, jejichž obludní služebníci se odmítají vzdát. I poslednímu dítěti na planetě, tedy těm živým, dochází, že bohové nemusejí zvítězit, když nejsou schopni své věrné tohoto světa ochránit.
Ragnarok.
Poslední střetnutí. Konec bohů i lidí. Válečník odloží sekeru, a padne k zemi. Jeho myšlenky jsou upřeny jen na jedinou věc – setkat se co nejdříve se svou rodinou. Není takový zbabělec, aby spáchal sebevraždu v den ragnaroku. Bude se modlit za rychlý konec.

Omrenelova velitelská loď dostává pořádně zabrat od přesily Ha'taků, nestačí je sestřelovat. Přeze všechno, nepřítel ustupuje. Asgardská flotila využila sebejistoty protivníka, a jako hrot kopí se probíjela plavidly Sokara a Apophise. Plně se poprvé projevila technologická převaha. Nebýt velkých lodí s obeliskovou zbraní, Ha'taky by byly ničeny téměř beze ztrát. Goa'uldi ve velkém zmatku unikají hyperprostorem, polovina lodí byla ztracena
Loď asgardského velitele chrání čtyři bitevníky, když jí definitivně selhaly štíty a zbraně. Omrenel v boji zjevně nedbá na svůj život. Chvályhodné, ale hloupé na to, že je jeden z nejstarších a ztráta jeho života by na samém začátku bitvy byla takřka zrada a i v mnoha ohledech dokonalý plán by se mohl zvrhnout v těžké ztráty.

Zářivé vozy bohů podobným skučícím valkýrám před očima přeživších lidí letí pročištěnými nebesy. Paprsky rozrážejí zemi, a na místě trosek jsou nové vesnice, a mnoho nechápavých lidí, domnívajících se, že zemřeli. Ne úplně všichni byli zpět navráceni k životu. Ti šťastní se vroucně modlili dlouho poté, co oslňující světla nebes zmizela i s bohy.

Třetí bitva u Cimmerie právě skončila.

Tak opravdu to čekání stálo za to. Super pokračování lidský odboj na Zemi, velmi zajímavé řešení ohledně Tokrů a ta finální bitva, to byl požitek číst.

jak to říct....
luxisní díl..těšim se na konečný závěr, jak to vyřešíš

- 16 - Trilemma

Toto je spoiler!!!:

Válka mezi Goa'uldy a Asgardy skončila. Konečné odpovědi dávných a blízkých pravd i lží.

Tak to sú velmi velmi zvědavé

Poslední díl je o stránku kratší. Když už jste měli vůli se prokousat těmi předchozími 60 stránkami...

Prijemne čtení

Stargate Pegasus : Divitae - 16 - Trilemma

Kód: Vybrat vše

Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=XxwUt1ChD40

„Konec dílo krášlí.“

- Publius Ovidius Naso

Hvězdná brána na Cimmerii přežila mohutné ostřelování pod ochranou asgardského štítu. Bizarní pohled na zelenou kruhovou plochu, s bránou, uprostřed zcela spáleného okolí, kam až lidské oko dohlédne.
Štít padne, a z oblak se vynoří dva objekty – asgardská bombardovací loď, pancéřovaná dvojitý, kaleným neutroniem, dávající tak lodi překrásné stříbřité zbarvení, a přibližně stejně velká goa'uldská loď, vyzbrojená obelisky. Zbraně obou lodí jsou nabité. Všechny tři obelisky goa'uldské lodi, stejně jako vrhače iontových střel. Tak blízko povrchu by exploze vypařily jak vlastní, tak nepřátelskou loď.
Z goa'uldské se aktivují kruhy, asgardská světlem ozáří místo několik metrů od kruhů.
„Bylo to velmi dávno, že?“ zeptá se Apophis Omrenela. Mají osobní štíty a zbraně připevněné k rukou, a nehýbají se ani o milimetr z místa. Goa'uld si povšimne zlatého symbolu na Omrenelovu rukávu.
Znázorňuje draka, jak překousává nějaký exotický meč napůl.
Apophis se zhrozí. Věděl, že i Asgardi znají recepty na dlouhověkost, ale netušil, že z té doby ještě může někdo z nich žít.
„Všiml jsem si vašeho pohledu, vládče. Jen jsem chtěl pro nás oba připomenout ty zlaté časy našich vzájemných vztahů. Věřím, že si ještě pamatujete, kdo to pokazil, a co následovalo. A kde je Sokar?“
„Ten je ve svém nechutně velkém paláci na Delmaku. Patrně nemá tolik odvahy, aby se s vámi zase setkal.“
„Ovšem. V tom případě jednám jen s vámi, stejně jako za oba, pravda?“
„Rozumíme si.“ Apophis se s velkým zájmem zadívá na svého oponenta „Porazili jste nás, proč projevujete slabost, a mluvíme zde, místo aby vaše lodi plenily naše říše?“
„Na vašem místě bych se příliš nechvástal a zachovával ostražitost a slušnost. „Ano, mohl bych dát k tomu příkaz, a má flotila by ničila jeden svět po druhém – zpustošili bychom vaši galaxii. Další miliardy lidí by zahynuly, ale většina z vás ne. Navrhuji obnovit předchozí dohody.“
„Jsem rád za realistické zhonocení situace. Přece jen je vám líto ubohých otroků a našich služebníků?“
Asgard se pochybovačně zašklebí. To by soudil člověk, třeba to byl i úsměv, kdo ví.
„Děláme to jak pro ně, tak pro naše mladé. Nečekejte, že je tohle konec. Pokud by se stalo, řekněme – něco jako invaze na naše svatá uzemí, naše rasa bude do posledního válečníka bojovat, dokud nebude i poslední symbiont mrtvý, ať by to stálo cokoliv. I pokud bychom měli ničit hvězdy, vytvářet černé díry a pronásledovat vás deseti galaxiemi – stane se to.“
Apophis zažhne očima. Asgard poprvé od začátku jednání pomalu mrkne a jeho černé oči nevysílají ani zrnko strachu nebo blafování.
„Smlouva o chráněných planetách je tedy potvrzena. Všechny předchozí dohody rovněž. Je to tak?“
„Tak.“ odvětí Apophis sebejistě
„Znám vás, vládče. Váš osud vás jednou dostihne. Vás i vaší rasy.“
„O tom pochybuji, veliteli.“

Na odvrácené straně Měsíce se Atlantis, na konci své cesty z Pegasu, probouzí v plné síle. Dlouho ztmavnělé prostory ozáří světla. Její obyvatelé rovněž ožívají, probouzejí se ze stáze. Taktéž Leagnar ztěžka dýchá.
Antické město Atlantis kdysi opustilo Terru, aby se mohlo jednou vrátit. To se nyní stane.
Goa'uld a bývalí Tok'rové ztěžka oddychují pro symbionty není hibernace nic příjemného, a s obtížemi se pomalu sunou chodbami, většina opřená o někoho dalšího.
Trvá celých deset minut, než se všichni vzpamatují z předchozí agonie.
Leagnar nemešká, a skrze ovládací křeslo připraví drony k možnému odpalu, zadává jim primární pravděpodobné cíle. S trochou štěstí se zatím nestalo nic. Svarog to v Pegasu určitě zvládl. Eliminace galaktického mostu se dá svést hned na sto možných nepřátel. Když je jich tolik, třeba toho využít aspoň nějak pozitivně A rychlejší mezigalaktický pohon nemají ani Asgardi.
V ovládacím křesle znovu slyší Maybournea. Dělá si starost, jestli to Davis zvládl.
A podle lidí máme nemorální způsob uvažování. Zato ta jejich neustálá touha po změnách a nereálné smýšlení je snad vede lépe. Můj hostitel je toho perfektním důkazem.
Město pod silným štítem letí podsvětelným pohonem k Tau'ri. Antické senzory neukazují jedinou válečnou loď, až na několik velmi malých na orbitě, nákladní lodě a Alkeshe.
Atlantis se vrátí na tvůj svět, hlavní planeta galaxie, musíš být velmi spokojený, Maybourne, pomyslí si Leagnar, cítící pozitivní myšlenky svého hostitele v tomto okamžiku.
Na Zemi bývalý major Davis s dalekohledem na oku upřeně sleduje obzor. Nic jiného ani nezbývá. Všechny lepší observatoře jsou v háji. Zbývá jen tohle.
I těm posledním váhajícím generálům stačilo připomenout západ USA, přeměněný na skleněnou desku, a jejich loajalita vůči De Mertensovi pohasla velmi rychle. Nakonec i ten omyl u Bruselu s Kuhlovými divizemi, vybitými do posledního muže, neznamenaly nic.
Stíhačka F-16 mu přelétne nad hlavou, a pokračuje v letu nad Moskvou. Kreml i většina města ustála i tento konflikt, okolní lesy jsou rozorány posledním pokusem o výpad, který učinily loajální jednotky. Půda je nasáklá krví, a plná střepin. Uprostřed Rudého náměstí zeje několik trychtýřů po dopadech dělostřeleckých granátů.
Antické město letí k zemské orbitě. Jeden z nedávných Tok'rů je téměř oslepen září Slunce.
Blízko planety se aktivuje hyperprostorové okno. Apophis. Načasování nemohlo být lepší. Leagnar sice předpokládal delší trvání konfliktu s Asgardy, a pojistky v podobě vzbouřené Země a antického města v případě vítězství Asgardů tak nebyly životně nutné.
Dvojici Ha'taků nechá přiblížit k létajícímu městu, a na Apophisovu výzvu umožní průchody lodí a kruhy přes štít. Zbylé osazenstvo cestou přesvědčil o svých plánech, a zavřel je pro jejich bezpečnost prozatím do cel.
V městském velínu zůstal sám. Vlastně on a Maybourne.
Těžce obrněná garda pozemských vojáků a Hadích stráží obsadí město v počtu dvanácti stovek. Leagnar jen přikývne, a ani se příliš nediví chvíli, kdy je zasažen zat'kniak'telem a spoután.
„Neuposlechl jsi, a proto zemřeš.“ odpoví mu s úsměvem Apophis na hologramu z lodi, sotva se adresát sebere z bezvědomí a vstane, rozhlížíc se po namířených zbraních.
„Proč si myslíš, že jsem neuzavřel dohodu se Sokarem? Zatímco mi vyhrožuješ, jeho lodě zde budou každou chvíli a zničí tě.“

„…jednal jsem, jen jak jsem musel. A udělal bych v této situaci totéž znovu.“ říká nevzrušeně Omrenel
„Vkládali jsme do tebe důvěru, že pomstíš naše padlé.“
„To se také stalo, nebo snad ne? Soudím objektivně, pokud řeknu, že byli rozdrceni a jakýkoli větší útok z jejich strany je na dlouhý čas neproveditelný?“
„To říkáš pravdu, nejvyšší veliteli Omrenele. Přesto jsi neměl dostatek práv k tomu, abys s našimi nejhoršími nepřáteli uzavíral jakýchkoli dohod.“
„Jak jsem řekl – morální aspekt celé věci je naprosto zřejmý. Kdysi jsme se ocitli za podobných podmínek v beznadějném konfliktu.“
„Chápeme, co vás k tomu vedlo, jde o zřejmý důsledek vašich osobních pohnutek z minulosti, o které nemá jediný člen Rady ani jemenšího ponětí. Z toho důvodu si myslíme, že by od vás bylo nanejvýš vhodné…“
„Ctěná Rado, vzdávám se své funkce Nejvyššího velitele asgardské flotily, bez jakýchkoli podmínek a závazků.“
Prohlásí Omrenel. Vláčet sebou jako hadrou nenechá. Oni si snad vážně mysleli, že je nějaký jejich nástroj pomsty bez vlastního myšlení a svědomí. Tak Loki byl taky nakonec jen jejich nástroj. Odstraní Asgarda z velení třeba jen proto, že se jim znelíbí jediným gestem. Každý aby se pak bál učinit vlastních rozhodnutí. U některých ani nemůže vědět, jestli jsou od něj, nebo ho sáhodlouhými řečmi nakonec jen donutili si to myslet.
Staré časy galaktického knížectví měly aspoň punc, na každém kroku zřejmé vznešenosti a noblesy.
„Pamatujte – oni zradili nás, my zradili je. Příští konflikt bude pro jednu stranu konečný. Věřte mi. Viděl jsem přesně tohle, když jsem byl velmi mladý. A nechci to vidět znovu. Domluvil jsem.“
dodá Omrenel, a jeho hologram zmizí ze síně.
A váha jeho slov zjevně dopadla tvrdě.

Lord Apophis se směje odporným goa'uldským akcentem. Nemůže se nabažit potěšení z nevědomosti jeho nevěrného služebníka. Sáhne do svého oděvu, a zapne okrouhlé zařízení. Změní se na Sokara.
„Celou galaxii se mi podařilo oklamat. Všechny, i tebe. Netvař se tak překvapeně, stejně už tu věc nepotřebuju. Absolutně nepotřebuju.“ dopoví, a okrouhlou věc zahodí. Je z něj zase on.
„To věru nepotřebuješ. Děkuji ti, že jsi mi objasnil poslední záhadu. Teď ti něco nového prozradím já – to že se za Sokara vydáváš, jsem byl přesvědčen okamžitě. Bylo mi jedno jakým způsobem. Jen málokterý živý Goa'uld totiž znal Sokara tak dobře, aby věděl s jistotou, že by se s tebou nikdy nedohodl, kvůli nikomu a ničemu, ať by jsi mu dal tři další galaxie nebo sto miliard otroků.“
„Zabijte toho shol'vu!“ zařve Apophis směsicí strachu a rozčilení
Namíří na něj palné i tyčové zbraně, ale nevyjde ani rána. Zato Leagnar poručí, ať je osvobozen, a Apophis zajat.
Neděje se nic, dokud nezmáčkne zlatavý krystal na své odložené „ozbrojené ruce“, vydávající pisklavou melodii.
Zopakuje svou výzvu, a ta je tentokrát splněna do písmene.
„Shol'va! Mai'tac Tok'ra!“ křičí bezmocně a zoufale Apophis
Ulmčí ho až zat'kniak'telem jeden z Jaffů, tvářící se neuvěřitelně tupě.
Město i s Ha'taky vstupuje do atmosféry. Leagnar posílá všem lodím, základnám a državám v galaxii subprostororem zvukový signál, stejný, jaký použil před chvílí.
Neslavně, a absolutně nedůstojně sesazený vládce galaxií, se probere zároveň

„Tak mě tedy zabij, špinavý shol'vo! Pro tebe ani pro ostatní se nic nezmění!“
„Ale změnilo Apophisi, ani netušíš sám jak. Jsi posledním ze všech?“
„Jak posledním?! Nedělej ze mě hlupáka, shol'vo!“
„Pochybuji, větším být nemůžeš.“
Znevážený a vztekem paralyzovaný bůh se pokusí o předem ztracený únik, ale ani prosebné pohledy a žhnutí očí na vojáky a Jaffy nepřinesou kýžený efekt. Jen to Leagnara znovu přiměje k smíchu.
„Dobře víš, kdo vymyslel technologii za'tarců. Sám jsi ji jako první využil, a to s velkým úspěchem. Jen si se měl lépe chovat k Nerusovým potřebám. Proto jsi také od něj obdržel jen základní princip, zato mně umožnil spolupracovat na poněkud dokonalejším projektu. Neměl tě rád, i Yu se dokázal brilantně překonat, a dávat mu všeho, čeho si poručil, třeba i na naquadahovém podnosu.“
„Nic, co řekneš, tě nezachrání. Tvou smrt si vychutnám.“
Leagnar se ušklíbne asi tak, jako by chtěl vyjádřit, že ta osoba za svou blbost nemůže.
„Zemřeš jen jednou. Nechci být někým, jako jsi ty.“
A plivne mu do obličeje. Šlo o Maybourneovo vyjádření. Koneckonců, i on musí žít s ohavnými vzpomínkami na doby, snad už nikdy nenávratné.
„Zasloužíš si vědět ještě jedno –. Svarog, Bynarr, dokonce i Baal a další vládci, včetně většiny výše postavených bytostí z naší rasy, bylo postupně nahrazeno. Jak jsem to udělal, se už nedovíš. Museli se chovat zcela identicky, dokud nedostanou znamení – v případě mé smrti by se zbytek pokusili povraždit, ať by byl následek jakýkoli. Jsem rád, že k tomu nemuselo dojít, a už zemřeš jen ty. Ach ano, abych nezapomněl – děkuji za zabití a nahrazení Sokara. Velmi jsi mi ulehčil tento palčivý a neřešitelný problém.“
Výstřel zat'kniak'telem pošle Apophise do dalších temnot.

Planetka se pomalu sune mezigalaktickým prostorem, upravené na základě vědomostí zajatých Goa'uldů. Není to příliš, ale času je dlouho. Je velmi nepravděpodobné, že parazité zjistí směr cesty, nemluvě o době nutných zastávek. Planetka přeci vydrží mnohem, mnohem delší let hyperprostorem, než standardní Hives, Wraithská císařovna sleduje své zbylé služebníky, ukládající se do stáze. Nakazuje strážkyním, a zároveň svým dcerám, že cesta bude velmi dlouhá, a ať dohlédnou na všechny spící válečníky. Mezi nimi spí i několik málo královen.
Císařovna jde dál a dál, až dojde do komnaty, kterou tajila několik tisíc let.
Je v ní uskladněno datové zařízení. Potřebuje se ujistit o správnosti svých tvrzení.
Bylo v něm zachováno povědomí o tom, jak se větší část vydala na neskutečně dlouhou cestu do dalších galaxií, jakmile Pegasuská galaxie přestávala stačit, a přemnožení lodí i válečníků, což je donutilo to udělat.
Povědomí o stovkách hnizdních lodích, plné lidské potravy a válečníků, nelze zapomenout. Jen císařovna však měla tu čest se toho účastnit, na palubě planetky, ze které byly vidět další a další, doprovázené oněmi stovkami Hives. Nějakou dobu trvalo, než se v hyperprostoru ztratila i poslední loď.
I s jednou planetkou, a mnohými z dalších odmítajících, mohla tehdy obrodit nové pokolení Wraithů.
Bude to dlouhá cesta. I ona se ukládá k předlouhému spánku…

Město klesá strmou trajektorií do zemské atmosféry, štít rozpálený do ruda bezpečně pohlcuje veškerou energii tření. Těsně nad hladinou pozitivně zapůsobí inerciální tlumiče, takže Atlantis s jemným šplouchnutím přistane na hladině Černého moře. Senzory hlásí splnění plánovaných sekvencí letu. Přístav Sevastopol se matně rýsuje kilometry daleko v slabě prosvícené ranní mlze.
Leagnar pokynul
„Zadařilo se. Kdo by to byl býval řekl?“ ozval se Maybourne, rádoby schizofrénní představa. V plukovnické uniformě, ale zato bez čepice, a s rozepnutým kabátcem, s lahví Heinekena v levé ruce.
„Chybí ti fantazie, pokud jde o představu radosti. Kde je déšť okvětních plátků a otrokyní?“ řekne v duchu spokojený Goa'uld. Maybourne poznámku přeslechne, a přihne si. Pak řekne -
„Když si to tak zrekapituluju, tak těch náhod bylo trochu moc.“
Leagnar se zatváří silně ironicky. Náhoda. Nejen živá, ale i povznesená stvoření se na ní rády vymlouvají…
„Neřešil bych to. I tak nám to budě těžké. Účinky za'tarcového zařízení jsou jen dočasná, to víš.“
„Lidi si zvyknou. Žijete stovky nebo tisíce let, a stejně se obávate lidských reakcí. Není čeho.“
Kdyby mu to neřekl jeho hostitel, nikdy by tomu nevěřil. I ti, co se nenechali ovlivnit sarkofágem, nedůvěřují nikomu, koho dobře neznají nějakých sto let. Žádný živočišný druh není dokonalý…
„Jednou jsi mi tvrdil, že hrát si na boha může být prospěšné. Ale hrát si na ďábla nikdy.“ Odpoví plukovník na překotná slova, míhající se symbiontovou myslí.
„To ne. Ale i tak se o to pokusím.“
Neexistující postava zmizela ve změti myšlenek propojených bytostí.

Poražený Apophis v atlantiské cele se marně snaží jakkoli osvobodit. Dvojice Tok'rů přináší kovové, pevně uzamčené bedny, původně určené pro výzkum. Podivné hemžení uvnitř nepřidá sebejistotě vězně, a huláká všemi jazyky co zná, prosby o slitování. Všechny jsou nevyslyšeny.
Další Tok'rové svírají TER zbraně, připravení na všechno. Z beden jsou odstraněny pečetě, a otev řeny. Eratuští brouci skočí na svou oběť, ječící strachy a bolestí.
Takhle - pomalu a bolestivě, skonal poslední samozvaný bůh. Ti, kteří budou nést jméno i pověst Goa'uldů, budou mnohem rozumnější. To především.

zajímavý zakončení.....líbilo se mi

Velmi zajímavý konec. Zrovna tohle jsem nečekal, ale bylo to dobrý

Yop, Tak teď jsem tak trochu ztrácel ohledně tok´rů, ale jinak paráda !!

[Dragon]

jedným slovem
cool
nevím co dodat. prostě fantastické zakončení povídky
(nedivte se dal jsem dva díly na jednou)

Je to bajecna povidka, chvili jsme se stracel ale to byla moje chyba, mozny by bylo velice dobre dat vsechny dili do jednoho pripadne vice prispevku pod sebe, aby byly vsechny pohromade a mohl to kdokoliv precist naraz.

Dobře Kdo má zájem, může si tuhle povídku stáhnout odsud -

Kód: Vybrat vše

http://uloz.to/928716/stargate-pegasus.doc


Tak jsem konecne docetl povidku cislo 16. Musim priznat, ze jsem nekolik povidek vcetne te posledni musel cist 2 abych se uvedomil vsechny souvislosti. Pises podle me narocnym stylem. Jinymi slovy se clovek musim neustale soustredit, aby mu neutekla nejaka souvislost, aspon takovy mam z toho pocit, ale treba jsem jen prilis blby
Jinak co se tyce hodnoceni celku jako povidkoveho cyklu, tak hodnoceni je z moji strany vynikajici. Tezko lze neco vycist, snad jen jsem si nemohl predstavit Apofise jak v zaverecne scene prosi o zivot, kdyz se mi evokuje jeho statecne se postaveni Lordu Ba´alovi v Continuu.
Co rict zaverem. Urcite se slusi podekoval Vladu Draculovi za skvele povidky.
A necht je skutecnost, ze mam tyto povidky ulozeny na HDD na dny nudy, dukazem toho, jak je tento povidkovy cyklus kvalitni.

Pravda, narvat do 60 stránek hlavní a všechny paralelní děje, to jsem prostě musel psát tak, aby to čtenář chápal a měl od první do poslední strány zaplý výkon neuronů v hlavě.

Jinak by to byl už totální zmatek

EDIT : Kompletní povídka v PDF

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/2486001/stargate-pegasus-divitae-part-16-cetl.pdf

Jen pro zajímavost

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=nriTJ3YAPvs

Nejdokonalejší video přesně pasující na tuto povídku, doporučuji zhlédnout