Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

Mackenzie: Opravdu skromná kocábka. No už se těším na pokračování a dokončení děje

Škoda, že se tvoje povídka blíží ke konci, vydržel bych jí číst klidně další 2 roky

Celkom zaujímavá časť, kde je napätie v pozadí

"Radar zachytil další loď."hlesla Mac a vyskočila na nohy.
Právě plavaly okolo nějakého vymletého okna, když se za ním objevily bublinky.
"Někdo tam je." ukázala do jedné chodby Vanessa. Obě rychle změnily směr.

No. Aby už bolo o týždeň.

Moc dobrý, na další díl se moc těším

Tak sem si zase přečetl měsíční sousto (od té částí kdy utíká z cvokhausu). Takhle za sabou je to úžasný. A zvlášť ještě víc, protože jsem nevedel jestli jí fakt nehodláš zabít, když plánuješ za měsíc ten konec... díky díky díky za dobré čtení . A už se teším na další.

Tak jsem si dočetla všechny dosud nepřečtené díly... mooc se mi líbily... nejpěknější byla ta "skromná jachtička"

tak přidávám pokračování

Co je ztraceno, má být objeveno, part 2

"Jsou tu další tři."zamručela po chvilce Mac.
"Fajn, ale my známe zkratky." broukla Taylorová.
"Taky pravda."přikývla a plavala za ní. Po cestě narazily na pár zajímavých věcí. Mezi jedny z nich patřily i osobní štíty. Schovaly je a pokračovaly dál. Najednou naproti nim vystřelila nějaká postava a z druhé strany další. Mac se podívala na jeden osobní štít a připleskla ho na Vanessu a druhý na sebe.
"Plavem!"pobídla ji. Propluly prvním rozbitým oknem, které našly, a vydaly se k provazu, který nechaly celkem daleko. Snažily se co nejrychleji, ale měly je v patách.
"Kdo to sakra je!"zavrčela Mac.
"Nevím."štěkla Vanessa.
"Nikdo o tom neví."zamručela. "Provaz."vydechla úlevně, když ho viděla před nimi. Nadšení ji ale za chvíli přešlo. Dvě ze tří dekompresních bomb ležely na zemi a na nich zbytek provazu. "Do hajzlu."zavrčela.
"No tím pádem nahoru." hlesla Taylorová.
"Pokud ho setřesem a uděláme plánované zastávky, budem v pohodě."broukla Mac a následovala ji. Sem tam se otočily. Muži postupovali pomaleji. "Stůj. Jsme v osmnácti metrech."zamručela Mac a zastavila se, když jí hodinky zapípaly. Na chvíli zastavily, ale pak zase rychle šly nahoru.
"Nesmí nás dohnat, pokud ví, co máme!"
"Uvědomujete si, že nejbližší nemocnice je víc jak 20 hodin odsud, že?"zavrčela Mac. Ze stran na ně vyrazili nějací dva muži. Vanessa se ohnala nožem a zasáhla ho.
"Uvědomujete si, že mám velmi cennou věc?"zavrčela nazpět a vyrazila nahoru. Mac přeřezala několik hadiček tomu druhému. Původně chtěla sice pořezat jeho, ale trošku jí uhnul, tak se musela spokojit s tímhle. Vydala se za ní. Rychle se dostaly na hladinu. George a John jim hodili lana.
„Rychle pryč!“křikla Mac. Loď se dala skoro okamžitě do pohybu."Objevila se nějaká loď?" starala se a sundávala ze sebe výstroj.
"Ne." zamručel John. "Proč?"
"Někdo dole byl."zavrčela. "Nedělaly jsme přestávky."zívla si. Zaléhaly jí uši. "Vynořily jsme se moc rychle."
"Cože?"vyděsil se George.
"Jo."broukla. "Příznaky se objevují většinou nejpozději do osmi hodin od vynoření. Pokud to tak nebude, jsme v pohodě. Nejspíš."zamručela.
"Zatím jsme v pohodě." mávla rukou Vanessa.
"Zatím."zavrčel George.
"Tak hele." otočila se na něj. "Měla jsem nechat si vzít ZPM a nechat se tam zabít?" štěkla.
"Ne, jenom nechat si vzít ZPM."broukl.
„Rozlišují se dva typy. Podle mého je první o trošku lepší, ale nejradši bych neměla ani jeden. První typ znamená bolesti kloubů, otoky, vyrážky a větší únava. Druhý typ se projevuje kašlem, bolestí na hrudi, křečemi, halucinacemi a tak.“vypočítávala.
"Jdu se osprchovat."oznámila Mac. "Jsem celá od soli."zamručela, ale za chvilku se vrátila s lahví vody a džusu. "Co z toho?"otočila se na Vanessu.
"Vodu." zabručela. Mac ji po ní hodila a sama si otevřela džus. Půlku vypila skoro najednou. Vanessa se pomalu napila. Mac mezitím zapadla do té koupelky.
"Doufám, že to aspoň za to stálo."zamručel George.
"Georgi, nic nikomu není." broukl John a šel ZPM schovat.
"No ale ještě může být."

Mac vyšla z koupelky v kraťaskách a tílku a s turbanem na hlavě. V kuchyni narazila na Vanessu. Ta seděla za stolem a něco jedla.
"Jste v pohodě?"starala se Mac.
"V naprosté." zavrčela.
"Upřímně? Taky mi z toho zrovna není nejlíp."zahučela.
"Mně taky ne, ale zatím na to nedošlo." pokrčila rameny a dopila láhev. "Teď jen musíme pít a pít..."
"Litr každou hodinu."přikývla a domazala si chleba s paštikou. S chutí se do něho zakousla.
"Pak to třeba nebude vážné." pokrčila rameny.
"Nemusí se to projevit vůbec, ale i kdyby se to stalo, navrhovala bych hned po připlutí do přístavu se stavit do nemocnice. Bude to jistota."zahučela s plnou pusou.
"Taky si myslím." přikývla. "Jdu spát." broukla. "Každou hodinu se napiju." slíbila.
"Dobře. Dobrou noc."pousmála se.
"Dobrou." broukla a zmizela.

Mac seděla na zádi a měla na klíně kytaru. Potichu vydrnkávala nějaké akordy, na které si vzpomněla. John ležel nedaleko a spal. Po chvilce jí to přestalo bavit a jemně si na něho lehla. Jen si ji přitáhl a zabořil jí hlavu do vlasů. Začala ho jemně hladit po tváři. Podíval se na ni.
"Co?"pousmála se.
"Spíš co u tebe?"usmál se.
"U mě? U mě naštěstí zatím nic."broukla. "Což je pro tuto chvíli hodně dobré." Začala si hrát s lemem jeho trička.
"Hmmm.“broukl a zavřel oči.
"Půjdu něco dělat."zahučela. Nevydržela jenom tak ležet a čekat.
Přikývl, "a co?"
"Nevím."pokrčila rameny. "Cokoliv."povzdechla si. "Třeba půjdu umýt nádobí ze včerejška a udělat maličko pořádek ve špajzce."
Přikývl, "kdyby něco, budu tady."
"Jasně."dala mu pusu a zmizela v lodi.

Uplynulo skoro devět hodin od chvíle, kdy se vypluli zpátky. George hrál na přídi s Vanessou Člověče, nezlob se. Mac mezitím přerovnávala něco jiného. John na chvilku zpozorněl. Měl dojem, že slyšel zakašlání. Byla to Vanessa.
"Pila jste?"staral se George.
"Jo, proč?" znovu si odkašlala.
"Nechcete si jít lehnout?"broukl.
"Ne, je mi fajn." usmála se. John se vydal za Mac. Našel ji ve strojovně, ale už z dálky ji slyšel sem tam zakašlat.
"Ták, jde se do postele." prohlásil nekompromisně.
"Je mi fajn, Johne."broukla a vytrhla se mu a začala se zase v něčem hrabat. "Jenom jsem se napila a zaskočilo mi pití."zamručela. Nikde kolem sebe pití neměla.
"Jistě, až na to že pití tu nemáš a kašle i Taylorová." šel a přehodil si ji přes rameno. Nezkoušela ani protestovat.
"Dobře."povzdechla si. Hodil ji na postel. "Ale teď mě dobře poslouchej."zamručela a shodila ze sebe mikinu. "Jsou tady ještě tři poloprázdné dekompresní láhve. Jakmile se to zhorší, použijte je. Dřív ne. Pořád platí, že každou hodinu musíme vypít litr. A hned, jak budete mít kontakt s pobřežím, volejte záchranku. Budou se ptát, co se stalo. Řekněte, že jsme dodržely přestávky před vynořením, a že nevíte, proč se to stalo. A jestli mi přineseš notebook, řeknu ti místo, které jim řekneš. Nemůžeme dopustit, aby našli to město." Jen přikývl a odběhl. Za chvilku byl zpátky. Mac něco na notebooku ťukala, ale pak ho natočila k němu.
"Tady."ukázala na jedno místo na mapě. "Řeknete, že jsme se potápěly tady. Je to dvanáct hodin plavby od Sydney a je tam přibližně stejná hloubka. A taky že nám začalo být špatně pár minut po vynoření."
Dobře," přikývl a lehl si k ní. Dal jí pusu na čelo.
"Nemusíš tady být."přitulila se k němu.
"Já chci."pohladil ji.
"Tak jo."dala mu pusu na nos. "Ale měl bys ještě říct Georgovi, co jsem ti řekla já."pohladila ho. Povzdechl si, nikam se mu nechtělo. Nakonec vstal a šel nahoru.
"Za jak dlouho budeme v přístavu?"zajímal se George, jakmile ho zbystřil.
"Hm dvanáct hodin."
"Vydrží to?"staral se.
"Musí." broukl a ještě mu řekl všechno, co měl. "Jdu za Mac." George jenom přikývl a vrátil se k Vanesse.
"Jste na řadě."řekla Vanessa.
"No jo."pousmál se trošku a hodil kostkou. "Mac má první příznaky."zamručel a koukl na ni.
"Hmhm.“zamručela Taylorová.
"Vy byste si taky měla jít lehnout."
"Ještě tohle chci dohrát."zamručela. "Jsem v pohodě."
"Máte to taky."zamručel. "Ať si říkáte, co chcete."
"Já vím, ale zatím to není tak hrozné." protáhla se. Chvilku na ni koukal.
"Další kolo?"pousmál se.
"Joooo." Zaradovala se. Usmál se a znova postavil pajáčky.

John se vrátil k Mac. Ta právě potichu kašlala do peřiny. Jen si k ní vlezl a dal jí pusu. Ještě chvilku kašlala, než se uklidnila. Beze slova se k němu přitulila.
"Bude to fajn."
"Začíná to..."znova se rozkašlala, "bolet."dořekla. "Nebude to fajn." Políbil ji a přitiskl si ji k sobě. "Je fakt....že to mohlo být dřív."zamručela.
"To jo, ale ty to zvládneš, jsi šikovná holka.“ Jenom na něho smutně koukla, ale pak se trošku pousmála. Dal jí pusu.
"Neměla jsem se potápět."broukla.
"No, tak bych to měl já." pokrčil rameny.
"Ne."zamručela. "Byla jsem unavená. To je další z pravidel při potápění." Znova se rozkašlala. "Když jsi unavený, neměl by ses potápět do velké hloubky."zamručela potichu.
"No, i kdybych šel já, tak to mám taky," řekl rozhodně.
"Jak je Vanesse?"starala se.
"Nevím, naposledy jsem ji slyšel kašlat a odmítala jít do postele, dokud nedohraje hru."
Přikývla a přitulila se k němu víc.
"Chce se mi spát."špitla.
"Tak spinkej." pohladil ji po vlasech.
"Budeš tady?"zeptala se a chytla ho za ruku.
"Jistě, nikam nepůjdu.“ Dal jí pusu. Přikývla a zavřela oči. Za pár chvil usnula.

George šel zkontrolovat Vanessu, která před chvilkou odešla s tím, že si jde lehnout. Našel ji smotanou v klubíčku se zavřenýma očima. Trošku je pootevřela, když ho slyšela přijít.
"Jak je vám? Pila jste?"staral se.
"Všechno mě bolí." hlesla.
"Za pár hodin budeme na pobřeží. Pila jste?"zeptal se znova.
"Trochu." Přikývl a zašel pro láhev s džusem. Pomohl jí do sedu.
"Aspoň půlku."broukl. Bylo poznat, že láhev drží opravdu s obtížemi, ale celou ji vypila. "Šikovná holka."natřepal pod ní polštář. Trochu se usmála. Pomohl jí zpátky do lehu. Zase zavřela oči. George u ní ještě dlouho zůstal. Všiml si, že John prošel kolem. Potichu se zvedl a šel za ním. Našel ho nahoře na palubě.
"Tak co?" staral se.
"Spí."broukl a promnul si obličej. "Taylorová?"
"To samé." Oba chvilku mlčeli.
"Máš tušení, co bude dál?"špitl George. "Viděl jsi to někdy?"
"Ne," hlesl, "ty jo?"
"Mac mě jednou vzala sebou, když se jela potápět. Bylo to někde na Bali. Měla sebou ještě nějakou skupinu potápěčů. Jeden z nich byl takový frajírek. Vždycky před ponorem seznamovala všechny se situací. Měli jsme sebou i místní průvodce. Ten hajzlík ji neposlouchal. V hloubce zpanikařil a rychle se vynořil. Mac vyplavala chvilku po něm. Byly jsme naštěstí jenom dvě hodiny od pobřeží. Ona byla v pohodě, ale pro jistotu si ji nechali chvilku v nemocnici, ale tomu chlápkovi začalo být špatně už na palubě. Mohl si skoro vykašlat plíce, celý se třásl a nikdo moc nevěděl, co v takových provizorních podmínkách dělat."zamručel. „Byli jsme tehdy v 15 metrech. Tady to bylo mnohem hlouběji. Jenže i tak vydržely dlouho."zahučel a koukal na vodu.
"A vypadalo to tak pohodově."broukl John. "Mluvil jsem chvilku před ponorem s Ginny." pousmál se.
"A o čem?" staral se.
"Těšila se na to, jak malá holka."pousmál se.
„Já si myslím, že to pro ně mohlo být úžasné, dokud je nezačali pronásledovat.“broukl Winterson. John se zahleděl na obzor.
"Blížíme se k přístavu." pousmál se. „Vidím to ještě tak na…hodinu.“ George přikývl.
„Jdu se podívat za Taylorovou.“zamručel, když slyšel kašel. John jenom přikývl. Vanessa ležela v posteli a sotva popadala dech. „Už tam budeme.“zašeptal. „Musíte to vydržet.“ zamručel. Rád ji neměl, ale nestál o to, aby umřela. Vypadalo to, že ho neposlouchá. Jenom si povzdechl a nasadil ji kyslíkovou masku. Trošku se uklidnila. Byla slyšet tlumená rána. Vykoukl na chodbu a pak do pokoje Mac. Ležela na zemi.
„JOHNE!“křikl. Rychle přiběhl dovnitř. Jakmile k ní doběhl, okamžitě k ní klekl.
"Chtěla jsem jenom na záchod."zašeptala.
"V pohodě." objal ji a pevně ji k sobě tiskl.
"Necítím...nohy."rozkašlala se.
"Neboj, doktoři to napraví, už jsme skoro na pevnině. Informoval jsem nemocnici." Jenom přikývla a znova se rozkašlala. Políbil ji do vlasů.
"Necho...nechoď nikam...prosím..."
"Nikam nejdu." pohladil ji. Pevně mu chytla ruku a rozkašlala se tak, že se skoro nemohla nadechnout. "Šššš." hladil ji po vlasech. Po chvilce cítili, jak loď jemně o něco drcla. Podle toho, jak slyšeli po schodech dupot, John si domyslel, že jsou v přístavu. Přišli nějací muži v lékařských oblecích. Okamžitě se začali vyptávat na podrobnosti. Přesně tak, jak Mac říkala.

John s Georgem nervózně přecházeli po nemocniční chodbě. Sem a tam. Nakonec po hodně dlouhé době vyšel doktor. Okamžitě se k němu vrhli.
"Tak co?" zajímali se.
"Měly by být v pořádku."pousmál se doktor. "Pár hodin si ještě pobudou v dekompresní komoře. Neměly by pak ale alespoň jeden den letět letadlem. Pokud možno spíš dva, abychom měli jistotu. Jenom mě zaráží jedna věc. Vypadá to, že plukovník je zkušený potápěč, tak nechápu, jak se to mohlo stát."zavrtěl hlavou. George se podíval na Johna. Ten se jen pousmál.
"To se může stát i zkušeným potápěčům."řekl v klidu.
"No nepochybně."přikývl doktor. "Potápím se už dvacet let a při všech bezpečnostních opatřeních se mi to ještě nestalo."pousmál se. "Ale je to vaše věc."pokrčil rameny s šibalským úsměvem.
"Jistě, někdy je lepší nepátrat po věcech, po kterých vlastně člověku ani nic není." pousmál se George. "Člověku hrozí větší nebezpečí, než když žije v nevědomosti."
"Já si to myslel."pousmál se doktor. "Přijďte zítra. Budou už na normálním pokoji."
"To jsem rád." pousmál se John. "Přeji pěkný den."rozloučil se s nimi doktor a otočil se k odchodu.
"Pěkný." řekli oba a odešli.

George i John se nahrnuli na návštěvu, hned jak to bylo možné. John se sklonil k Mac, která vypadala, že spí. Jakmile se k ní naklonil, objala ho a políbila.
„Dobré ráno.“cvrnkla ho do nosu a pošimrala.
„Jak ti je?“staral se.
„Fajn.“usmála se.
„Co vy, plukovníku?“zajímal se George.
„Jsem v pohodě.“zamručela Vanessa. Ozvalo se zaklepání a do pokoje přišli dva doktoři a několik sester.
"Mohli byste nás chvilku nechat, pánové?"pousmál se doktor, se kterým mluvili včera. Jen přikývli a rozloučili se.
"Co se děje, doktore?" starala se Mac.
"Jenom nám po vás bylo smutno, tak jsme se na vás přišli podívat."uchechtl se doktor. "Standardní vizita."broukl. "Co nohy, lepší?"zajímal se.
"Můžu si s vámi zatančit tango, jestli chcete."pousmála se.
"Beru to jako ano." pousmál se a prohlídl ji.
"A vy?"otočil se potom k Taylorové.
"Jsem v pohodě."
„ No, dámy, myslím, že si dáte oběd ještě tady a odpoledne můžete jít."pousmál se. "Jenom až se příště budete potápět, dejte si větší pozor."
"Nebojte, doktore," řekla Mac.
„Děkujem, pěkný den."zamručela Vanessa.
"Není zač."pousmál se. "A plukovníku, koukal jsem, že tady nejste poprvé."uchechtl se. Mac jenom s úsměvem přikývla a pokrčila rameny.
"Potápění je nebezpečné."uchechtla se.
"To jistě." usmál se a pomalu odešel.

„Takže ZPM je už zapojené, Rodney je nadšený, Taylorová protivná a ty…“povzdechl si John o pár dní později už na ranči. „A ty zůstáváš pořád tady.“řekl smutně.
„Třeba ne na dlouho.“usmála se tajemně. Sheppard na ni jenom rychle koukl. „Nevíš, kdo to tam na nás dole měl spadeno?“zeptala se.
„Ne. SGC to místo zabezpečilo, nikdo tam bez povolení nesmí. Nikdo se tam ale už neobjevil. Ty sis ničeho nevšimla?“ Mac jenom zavrtěla hlavou a pokrčila rameny.
„Mohl to být kdokoliv.“zamručela. „Nic hned rozpoznatelného.“
„Chm. V SGC na tom dělají.“
„Měl bys jít.“ pohladila ho. „A já mám ještě koně na trénink.“
„Uvidíme se zase v neděli.“dal jí pusu.
„Buď opatrný.“pohladila ho. Jenom se usmál, nasedl do auta a odjel. Mac si povzdechla a vydala se do ohrady ke koním.

tak dneska krátce, stručně aktuálně ...doufám, že se povídka líbila a další bude zase za týden

pěkné, ale rád bych měl jednu připomínku

"Měly by být v pořádku."pousmál se doktor. "Pár hodin si ještě pobudou v dekompresní komoře. Neměly by pak ale alespoň jeden let letět letadlem. Pokud možno spíš dva, abychom měli jistotu.

Nemá tam být spíše měsíc?

DAVE!: Ne, má tam být den

a to jsem si to před tím četla ...střelte mě někdo ...opraveno

Mackenzie


máš to mít

Pekná časť. Síce nie akcia, ale dobre napísaný dej.
Teším sa na pokračovanie.

Kód: Vybrat vše

„A ty zůstáváš pořád tady.“řekl smutně.
„Třeba ne na dlouho.“usmála se tajemně.

Tak možno už čoskoro príde Mac na Atlantis?

hmm..opět velmi zajímavé na daší díl se opět moc těším.

ááá zase jsme o kousek víc nažhvanei na další díl... Tohl oddechové duo býlo príma.. Už se nemůžeme (ne)dočkat finálového...... zničení atlantis ??

Co takhle další díl

jo, jo...povídka je tu...se omlouvám, balila jsem
a povídka není zkontrolovaná, takže se omlouvám za chyby ...

Náš největší úspěch...

Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme.

Konfucius

„Jak jsme na tom?“zajímala se Vanessa a seběhla dolů ze schodů.
„Krátce, dlouze?“zamručel George nevzrušeně a koukal do nějakých složek.
„Podplukovníku?“zavrčela.
„Ano, madam?“koukl na ni nevinně.
„Tak co?“pobídla ho.
„Mnóó.“protáhl. „Loď se k nám blíží, ZPM zapojené, jenom musíme ještě maličko zkorigovat personál.“broukl.
„Tak v tom případě tu stojíte ještě proč?“zavrčela a podívala se.
„Mám velice důležitý úkol, madam.“nafoukl se pyšně.
„Ano?“pozvedla obočí.
„Zajisté.“přikývl důležitě.
„A můžete mi říct jaký?“přiblížila se trošku k němu.
„No madam, mám sepsat všechno a všechny.“broukl.
„To se snad stačí podívat do záznamů, ne?“zavrčela.
„No to ne, madam. Ona pořád někdo přibývá a ubývá.“
„Běžte dělat něco užitečnějšího.“prskla a odešla.
„Rozkaz, madam.“broukl a protočil oči. Sešel po schodech a chtěl zmizet do města. Brána se ale otevřela a městem se rozezněl alarm. Zarazil se a vyběhl zase nahoru. „Víme, kdo to je?“ zeptal se.
„Přijímáme kód Calpoura.“broukl Chuck.
„Calpoura?“zamračil se a snažil si vzpomenout.
„Ano, pane…je z vesnice Thákur. Ta vesnice, co nás zásobuje zeleninou.“připomínal mu.
„Jo, už vííím.“protáhl. „Tak ho pusťte. Za ty rajčata si nezaslouží se rozplesknout se na štítu. Byly dobré.“pousmál se.
„ Jistě.“uchechtl se a stáhnul štít. Na Atlantis prošel menší mužík s hůlkou. Měl na sobě dlouhý kožený kabát a na hlavě ušanku. Členové bezpečnostního týmu na něho jenom zvědavě koukali a zbraně nechali složené. Mužík zůstal stát a trošku ustrašeně se rozhlížel kolem. George k němu seběhl.
„Calpoure, vítejte.“usmál se a natáhl k němu ruku.
„Podplukovníku Wintersone.“broukl a ruku mu stiskl.
„Děje se něco?“zajímal se George.
„Asi…asi ano.“špitl.
„Tak pojďte. Seženu Wooloseyho, Shepparda a plukovníka Taylorovou.“ukázal mu k zasedačce. Oba se tam pomalu rozešli. Za pár minut tam dorazil i Woolsey, těsně po něm Vanessa a v závěsu za ní Sheppard.
„Tak o co jde, podplukovníku?“zajímal se Woolsey.
„Tady Calpour pro náš něco má.“broukl George. Poslední tři příchozí se posadili na židle.
„Tak spusťte.“usmál se povzbudivě Woolsey.
„No, byli jsme na pravidelném nákupu potravin.“začal mužík. „Víte, chodíme na Galonu. Jsou tam každý měsíc obrovské trhy. Je to nákupní planeta. Většinou tam nikdo trvale nežije.“
„A dál?“pobídl ho Sheppard.
„Mí lidé se vrátili zpátky celí vyděšení. Od příchodu Bohů obchody na té planetě upadaly, ale jakmile jste je porazili, všechno se vracelo do starých kolejí.“
„Mohl byste přejít k věci?“zavrčela Vanessa.
„Plukovníku.“napomenul ji Woolsey.
„Proč se vaši lidé vrátili vyděšení?“zajímal se George.
„Říkali, že planeta byla zničena. Nic na ní nezůstalo. Jenom pár velkých lodí. Lodě Bohů.“špitl. Po téhle informaci nastalo v místnosti ticho.
„Mac je všechny zničila.“broukl John.
„Všechny asi ne.“namítl George.
„Měly ty lodě symboly?“zajímal se Woolsey.
„Říkali, že na lodích byl obrovský pes se supem, další prý měla na sobě obrovské blesky a poslední měla na sobě dvě hroty kopí.“
„Potřebujeme někoho, kdo ví, čí znaky to jsou.“hlesl John.
„Plukovník mi dala knížku o antických bozích. Možná tam něco bude.“pousmál se Richard.
„Anebo bychom se mohli zeptat přímo jí.“navrhl nesměle George.
„Víte dobře, že to nejde, podplukovníku. Nemůžeme jí říct nic, co se tady děje.“ George si jenom povzdechl. „Jdu najít tu knihu a pak vám dám vědět. Snad na něco přijdu.“broukl a vstal. Pomalu vyšel z místnosti.
„Děkujeme, Calpoure.“zahučel Sheppard.
„Pomohl jsem?“zajímal se.
„Rozhodně.“broukla jízlivě Vanessa.
„Můžu domů?“špitl muž.
„Samozřejmě.“přikývl George. „Doprovodím vás.“ukázal rukou ke dveřím. Muž vycupital ze dveří ven a zamířil k bráně, odkud prošel na svoji planetu.

Richard Woolsey seděl u sebe v kanceláři a pročítal si strašně tlustou knihu. Stránky projížděl pouze očima a spíše se zaměřoval na popis a znaky Bohů. Zatím neobjevil toho správné, ale možná to bylo dáno tím, že byl velice žádanou osobou. Co pět minut ho někdo vyrušil s tím, že nutně potřebuje podpis, druhý zase, že potřebuje svolení, další pro jistotu potřeboval nutně rozebrat svůj výzkum a informovat ho o všech podrobnostech, takže kniha víc než v jeho ruce ležela na stole. Konečně měl chvilku klidu a mohl se dát do hledání. Knihu projížděl očima a snažil se najít slova, která by mu něco připomínala. Nevěděl, kolik je hodin, ale postřehl, že se venku už setmělo. Protřel si oči a protáhl se. Pak se opět začetl. V tu chvíli ale zamrkal a zrak mu padl na jeden z mála obrázků. Byl na něm muž ve starověké tunice a na ní měl obrázek blesku. Snažil se na straně rychle najít něco víc.
„Zdá se, že máme opět problém.“povzdechl si, když zjistil, komu patří. Začal listovat dál a doufal, že najde zmínku i o těch ostatních dvou. Nehledal dlouho. Byly hned na další straně. Jeden z mužů měl u sebe psa a nad hlavou supa a druhý držel v ruce kopí se dvěma hroty. Okamžitě vyskočil na nohy a natáhl se pro vysílačku.

„Po tom, co jsem pročetl skoro půlku té knihy, jsem konečně našel odpověď.“oznámil Richard pyšně, jakmile se o pár minut později sešli všichni v jeho kanceláři.
„Posloucháme.“přikývla Vanessa.
„Jde o Dia, Hádese a Árese.“řekl.
„To by Mac měla radost.“ušklíbl se George. „S Áresem si moooc rozuměla.“ John po něm vrhl ošklivým pohledem. Winterson jenom pokrčil rameny.
„Takže přežili jenom tihle?“broukl Sheppard.
„Pravděpodobně.“přikývl Woolsey.
„Pane,“ strčil dovnitř hlavu Chuck, „jde o tu loď.“
„Co je s ní?“zajímal se Richard.
„Přiletí dřív než za 10 hodin.“
„Dobře. Začneme s evakuací. Řekněte doktoru McKayovi a Zelenkovi, aby připravili ZPM na zapnutí maskování a později i štítu.“
„Jistě, pane.“přikývl a odklusal zase na své místo.
„To platí i pro vás.“otočil se ke svým společníkům. „Jděte se nachystat a pomozte s evakuací.“ Jenom přikývli a otočili se k odchodu.

Lidé pobíhali sem a tam. Někteří sháněli své věci, jiní své přátele a další své velmi pracně vytvořené či nalezené vzorky. Ať už to byly rostliny, malí živočichové, ještě menší bakterie anebo jenom výsledky svých výpočtů a nálezů. Na chodbách byl zmatek, lidé do sebe vráželi a vojáci se snažili situaci dostat pod kontrolu. Vědecký personál procházel po skupinkách na různá stanoviště, kde měli být teoreticky v bezpečí. Vypadalo to, že loď zrychluje víc, než předpokládali. Do příletu zbývalo asi pět hodin a stále většina věcí nebyla připravená. Vojáci se snažili mezi uklidňováním vědců nachystat i svoje věci a stanoviště. Letka jumperů a jejich piloti čekali v hangáru na povely. Další piloti čekali u svých 302 a některých pozemských stíhaček. Ty byly ale spíš jenom pro stav nouze. Do příletu lodi zbývala asi hodina. Většina Atlantis už byla evakuovaná jako vždy při nějaké podobné situaci. Ve městě zůstala jenom hrstka vědců, kteří dohlíželi na ZPM, maskování a štít. Zbytek obyvatel byli vojáci, kteří Atlantis hodlali bránit.

„Pane, loď je tady.“broukl Chuck.
„Jsme zamaskovaní?“špitl Woolsey.
„Jistě.“nafoukl se skoro uraženě Rodney a odběhl k jiné konzoli.
„Vysílají stíhače.“vyjekl Chuck.
„Rychle přehoďte na štít!“vykřikla Vanessa. Rodney rychle přeběhl k druhé konzoli a tím pádem se s Radkem vystřídal. Město se najednou otřáslo.
„McKayi!“zakřičela Taylorová.
„Dělám na tom, slečno dokonalá!“prskl a v tu chvíli se město opět otřáslo. Všichni se chytili prvního, co jim přišlo pod ruku. Plukovník si jenom sáhla na ucho a zapla vysílačku.
„Tady Taylorová, všichni stíhači a jumpery do vzduchu.“řekla rázně. Ze všech stran se ozývalo potvrzení rozkazu.
„Madam, nebylo by lepší si nechat třeba jumpery do zásoby?“zahučel John.
„Nemyslím si.“zavrtěla pevně hlavou. Sheppard jenom protočil oči.
„Pane, přišly jsme o několik stíhaček a přemisťují se sem!“křikl Chuck.
„Vyšlete týmy!“poručil John.
„302 jsou na orbitě.“broukl George. Město se znova otřáslo.
„Pane, z hyperprostoru vyskočila další loď!“oznámil Chuck.
„Jaká?“křikl Sheppard.
„304!“
„Daedalus?“hádal George.
„Ne…“zavrtěl hlavou zaraženě. „Posílají audio signál a zahájili palbu na nepřátelskou loď.“
„Pusťte to vysílání.“broukl John.
„Tady USS Nevada.“ozvalo se z vysílačky. John i George se na sebe udiveně podívali. „Říkali jsme si, že by se vám hodila menší pomoc.“
„Mac?“vydechl Sheppard.
„V celé své kráse, brouku.“slyšeli uchechtnutí. „Posílám vám dolů pár lidí.“zamručela a v tu chvíli se u brány objevily dvě jednotky vojáků. Sheppard jenom kývl a George seběhl k nim dolů. Hned jim začal rozdávat pokyny. Vojáci jenom kývali a pak se rozeběhli pryč.

„Dobře, sejměte tu herku.“broukla Mac a sledovala stíhačky, které bojovaly mezi sebou. „Maličko mi kazí estetický dojem z celé planety.“uchechtla se.
„Rozkaz, madam.“pousmál se Marks a vyslal pár asgardských paprsků, které skoro v okamžiku zasáhly nepřátelskou loď. Tu ale ochránily štíty.
„Znova.“zavrčela Mac. Marks to celé zopakoval.
„Zásah, madam.“zaradoval se. „Ehm…“polkl. „Otáčejí se a míří na nás. Opětují palbu.“
„Štíty na maximum a palte!“zavrčela Mac a chytla se nějaké konzole, když se loď otřásla. Z několika panelů vytryskly jiskry. Všichni se jenom trošku přikrčili. Marks opět nabil zbraně a opět vystřelil. „Jo!“vyskočila radostně Mac, když viděla, jak se nepřátelská loď rozprskla na milion kousků. „Skvělá práce.“usmála se. „Udělejte ještě něco s těma stíhačkami. Jsou strašně otravné.“broukla. „Jdu na sebe hodit výstroj a pak mě prosím přeneste na Atlantis.“požádala.
„Jistě, madam.“pousmál se Marks. Mac jenom kývla a odběhla. Za pár minut byla zpátky i s vestou a zbraní.
„Jaký je stav?“zajímala se a ještě si upravovala pár věcí.
„Štíty jsou na 23% a všichni stíhači se vrátili zpátky.“ Při tomhle se Mac zatvářila potěšeně. „Máme jenom hlášených několik lehčích škod na několika palubách.“broukl.
„Fajn. Tak tohohle broučka vemte dolů na jedno z mol a vyprosíme si technika.“pousmála se. „Chci být u přistání, takže tu zůstanu.“ Marks se jenom pousmál. Mac si sedla do velitelského křesla a zmáčkla tlačítko pro komunikaci. „Tady USS Nevada, žádám o povolení k přistání.“
„Tady Atlantis, povolení uděleno. Západní molo je volné.“odpověděl Chuck.
„Rozumím. Zahajujeme přistávací manévr.“broukla. V tu chvíli začala loď klesat na orbitu. Za pár chvil měli na dohled staré antické město. Mac na něho jenom bez hnutí koukala. Trošku se pousmála. Za těch pár měsíců se ani trošku nezměnilo. Vypadalo pořád stejně dokonale. Pomaličku se blížili k molu, kde hladce přistáli.
„Atlantis USS Nevadě. Máme uvnitř ještě pořád nějaké vetřelce, tak si dávejte cestou pozor.“ zazněl ještě Chuckův hlas. „Jinak vítejte.“
„Díky.“broukla Mac.

Pomaličku procházela chodbami starého města. Jemně přejela rukou po chladně zdi. Musela se znova pousmát. Šla dokonale po paměti. Směr kontrolní místnost a místnost s bránou. Cestou potkávala vojáky, vědce, kteří zůstali, a několik dalších členů expedice. Prošla dveřmi směrem k bráně. Rychle na ni pohlédla. Pak prošla okolo ní a zamířila ke schodům. Nahoře stál Winterson se Sheppardem.
„A já o vás do téhle chvíle měla tak dobré mínění.“povzdechla si nahlas. Oba rychle koukli dolů. George jenom zavýskl a rozehnal se dolů. Skoro na ni skočil. Jenom se rozesmála a objala ho.
„Nikdy tě nepustím! Zůstaneš tady! Žádná loď, žádná Země, nic! Tady budeš!“ Neodpověděla, jenom se smála.
„Dovolíte, podplukovníku?“zaťukal mu jemně na rameno John. George se jenom odtáhl a tázavě se na něho zadíval. Sheppard ho trošku odstrčil a pak Mac objal a políbil ji. Jenom trošku vyjekla, ale pevně ho objala. „Souhlasím s Georgem. Zůstaneš tady.“
„Taky souhlasím.“usmála se a pohladila ho. „Ale než řeknu něco víc, měli bychom ještě pročistit Atlantis, ne?“

Týmy vojáků prohledávaly Atlantis skoro celý další den. Řady nepřátelských vojáků ve městě se postupně tenčily. Skoro ze všech částí města se ozývala hlášení, že mají dalšího. Skupinky tvořili většinou tři vojáci. Mac šla s Georgem a ještě nějakým seržantem, kterého znala jenom od vidění. Sheppard mezitím zůstal v kontrolní místnosti a zjišťoval škody. Vanessa mezitím pobíhala po městě a snažila se zabít co nejvíc vojáků. Samozřejmě šla sama, takže po chvilce se dostala do menších problémů.
„Tady Taylorová!“zafuněla do vysílačky. „Jsem v severní části města a potřebuju pomoc.“ křikla a vzápětí se ozvala střelba. George s Mac a mladým seržantem se tam rozběhli, protože byli kousíček. Doběhli do chodby, kde byla Vanessa. Ta se krčila za jedním rohem a z konce chodby se blížili vojáci. Seržant proběhl na druhou stranu.
„Vem ji!“pleskla George po ramenu Mac a kývla k Vanesse.
„Co ty?“staral se a sbíral se země svoji nadřízenou.
„Běž, hned budu za vámi.“pousmála se a máchla rukou. Vojáci odletěli na začátek chodby. Někteří se ještě zvedli a znova se rozběhli. Mac znova máchla rukou a oni vzpláli. Jenom nadšeně vyjekla, poskočila si a rozběhla se za zbytkem. Dohnala je v další zatáčce.
„Jeden by řekl, že jsi měla Vánoce dřív.“poznamenal Winterson. Mac se jenom usmála a přebila.
„Madam, podle detektoru je ještě dalších pět vojáků v patře pod námi.“broukl seržant.
„Tak se tam jdeme podívat!“řekla rázně Taylorová.
„Můžu to vyřídit i sama. Vy byste měla jít na ošetřovnu. Ta rána na ruce potřebuje sešít.“ zamručela Mac.
„Jsem v pohodě.“odsekla.
„Tak jinak. Berte to jako rozkaz služebně staršího. Odchod!“zavrčela Mac. Vanessa po ní střelila pohledem. „Seržante, doprovoďte ji, prosím.“zamručela.
„Ano, madam.“přikývl a tlačil Vanessu před sebou.
„A my jdeme.“pobídla Mac George. Ten jenom radostně přikývl.
„Řekni, že tu zůstáváš.“po cestě skoro škemral.
„Proč?“pobaveně se na něho podívala.
„Ona je hrozná. Hlášení chce po nás včas, máme dalších x milion papírů na vyplnění před misí, během mise a po misi. Nesmíme hrát skoro karty, ani nic na ten způsob.“stěžoval si.
„Máte pracovat a ne si hrát.“uchechtla se.
„Ale no tak!“zaprotestoval. Mac na něho soucitně koukla. „Prosíííím.“udělal psí očka.
„Uvidíme.“broukla a seběhla po schodech. Koukla na detektor známek života. Zastavila se. „Jsou za rohem.“zašeptala.
„Oheň?“hádal.
„Chm. Možná.“přikývla. „Počkáme, až půjdou kolem?“koukla na něho.
„Ty si šéf.“pokrčil rameny.
„Anebo ne.“řekla v klidu a udělala dva kroky do chodby. Vojáci ji spatřili, ale nestačili ani vystřelit. Někteří se proletěli vzduchem a rovnou narazili na stěnu a další přeletěli jako ohnivá koule přes celou chodbu. Mac jenom maličko zamrkala. „Jak jsem sakra bez tohohle mohla existovat.“vydechla. George se jenom nadšeně usmíval.

„Chápete to?“vrčela Vanessa. „Ona si přijde a hned začne rozkazovat. Co si o sobě myslí?“ vztekala se a chodila po jeho kanceláři tam a zase zpátky.
„Je mi líto, plukovníku, ale taky jsem o tom nic nevěděl.“broukl Woolsey.
„Jak to?! Vždyť jste přece velitel téhle základny!“
„To ano, ale taky nevím o všem.“zamručel. „A někdy ani o všem vědět nechci.“dodal potichu.
„Ale přece…!“vyjekla zoufale a koukala do kontrolní místnosti, přes kterou šla Mac, a vypadalo to, že míří k nim. Za pár chvil zaklepala na dveře.
„Můžu, pane?“broukla.
„Jistě, plukovníku.“přikývl Woolsey a maličko se pousmál. Mac vešla.
„Plukovníku.“kývla směrem k Vanesse. Ta ani nepípla. Mac zalovila ve vestě a vytáhla nějakou obálku. Podal jí ji.
„Co je to?“zavrčela Vanessa.
„Dopis.“broukla Mac. Taylorová obálku rozlepila a vyndala papír, co byl uvnitř. Rychle to přečetla.
„TO JE VTIP?!“zavrčela.
„Co?“broukl Woolsey.
„Máme se vystřídat.“zamručela Mac. „Plukovník se má stát velitelkou Nevady a já se mám vrátit na post vojenského velícího na Atlantis.“vysvětlila Mac. „Je to rozkaz přímo z Pentagonu a IOA to schválila.“dodala.
„A vy s tím souhlasíte, plukovníku?“otočil se Woolsey na Mac.
„Já? Nemám s tím problém.“zamručela.
„Ale já ano!“vyštěkla Vanessa a nejradši by se na Mac vrhla.
„Je to rozkaz, plukovníku. Já za to nemůžu.“pokrčila Mac rameny. Druhá žena na to nic neřekla, jenom se vztekle otočila a odešla.
„Jak dlouho jste o tom věděla?“zajímal se Woolsey.
„Vím o tom asi 4 dny. Dostali jsme zprávu na loď.“zamručela. „A já poslala zpátky kladnou odpověď. Mluvila jsem totiž pár dní před odletem s generálem O’Neillem. Myslím, že jsem celkem v pohodě. Rozhodně víc, než před pár měsíci.“poslední větu řekla potichoučku.
„To jsem víc než rád.“maličko se pousmál. Mac byla chvilku potichu a koukala kolem sebe.
„Chybělo mi to tu.“přiznala.
„To vám věřím, plukovníku.“přikývl Woolsey. „Takže zůstáváte?“
„Nejspíš ano.“broukla. „Připadá mi to ale trošku nefér vůči Taylorové.“
„Nebojte, ona se vyvzteká a bude klid. Krom toho, jednotka bude nadšená. Nemají ji rádi. A ještě ke všemu dostane loď. Tak by si stěžovat ani neměla.“
„To asi ne.“přitakala Mac.

a další povídka bude nejspíš až v sobotu, protože teď jedu na týden do Paříže a Londýna a vracím se v sobotu odpoledne...snad