Stargate:Last Ancient - New Age, part 4

pěkně vymyšlená svatba

Tak co
Zkusíš sem dát pokračování, nebo ne

omlouvám se za menší zpoždění...jsem včera usla dřív, než jsem si na povídku vzpomněla:D

Střes se...

Střes se vraždy! Od ní vede cesta ke krádeži a odtud je jen krůček ke lži

J.Tuwim

Mackenzie se rozhlédla po místnosti, ve které už nějakou tu chvíli seděla. Kromě lidí se tady za těch pár hodin nezměnilo vůbec nic. Staré dřevěné židle a stoly byly na svých místech, stejně jako barový pult, za kterým leštil sklenice zarostlý hostinský. Prohrábla si vlasy a vstala od stolu. Vzala dopitou skleničku a vydala se k baru.
„Ještě jednou.“řekla a skleničku poslala k hostinskému.
„Ty máš ale výdrž, děvče, to ti teda povím.“uchechtl se muž. Mac se jenom smutně pousmála a přikývla. „Špatný den?“
„Špatné všechno.“zabručela. Hostinský se chápavě pousmál a nalil jí do čisté sklenice nějakou tyrkysovou tekutinu. „Dík.“zahučela a vzala si ji.
„Nemyslíš, že to už stačí?“zajímal se.
„Ani ne.“zavrtěla hlavou. „Je mi fajn. Vážně.“maličko se pousmála a zamířila zpátky ke stolu. Cestou ji to maličko táhlo na pravou stranu. Sedla si na židli a zakoukala se do desky stolu. Nudila se.

„…mno a to je všechno.“smál se John.
„Teď lituju, že jsem tu u toho nebyla.“usmála se Mac a posadila si malého Jacoba na klín. Měl upatlanou celou pusu od nějaké přesnídávky. „Sarah už svačila?“zajímala se.
„Jo, měla rohlík s nějakou marmeládou.“přikývl Sheppard a natáhl se na stolek pro pití. Mac se jenom usmála a podívala se na hodinky. „Měli by tady být co nevidět.“podotkla a rozhlédla se kolem. Na ranči bylo jedno z krásných ran. V ohradě se popásali koně, oba psi leželi na verandě a dřímali, Sarah si hrála s nějakým pejskem a panenkami a John s Mac seděli na zápraží.
„Dovedl bych si představit takový život.“zamručel Sheppard spokojeně a natáhl si nohy.
„Jaký? Na ranči?“podivila se Mac.
„Samozřejmě.“pousmál se.
„Pár měsíců.“přikývla. „Ale pak bych se asi začala trošku nudit….a ty taky.“
„Ale je to fajn odpočinek.“zívl si. Mac jenom souhlasně přikývla a utřela Jacobovi pusu. Najednou oba psi zvedli hlavu. Za malý moment se postavili a začali vrtět ocasem.
„Jsou tady.“pousmála se a dala Jacoba na zem. „Tak jdeme, šup.“pobídla ho a chytla ho za obě ručky. Klučina se vydal vrávoravě vpřed. „Sáry, pojď. Děda je zpátky!“zavolala ještě. Sarah hodila hračky na zem a rozběhla se k nim. „Běž napřed.“pobídla Johna. „Nám to bude trošku trvat.“pousmála se Mac a podívala se na Jacoba, kterého strašně zaujal mravenec lezoucí po sloupu. Jenom se usmál a obešel dům. Příjezdovou cestou se blížilo auto. Oba psi se rozštěkali a začali běhat do kolečka. Auto přijelo a zastavilo. Z něho vyšel Chris se Sam.
„Ahoj!“pozdravil Chris a rozhlédl se. Zhluboka se nadechl. „Konečně doma.“usmál se.
„Jak bylo?“zajímal se John.
„Dokonale.“vyhrkla Samantha. „Muzeum v Sydney je to nejlepší, co jsem kdy viděla…“skoro nadskakovala.
„Jo, strávili jsme tam celý den.“uchechtl se Chris. „Kde je Ginny?“zajímal se.
„Tu jsme!“křikla a snažila se donutit Jacoba, aby šel aspoň dvě minuty správným směrem.
„On chodí!“vydechli Chris a Sam zároveň.
„Klid, je to na kameře.“pousmál se John.
„A jsme tady.“skoro si oddechla Mac, jakmile dorazili k autu. Oba je objala. Sam se okamžitě vrhla k Jacobovi. „Jak jste se měli?“starala se.
„Úžasně.“usmál se její táta a dal pusu Jacobovi a následně potom Sarah. Sam položila Jacoba na zem.
„Začal chodit hned další ráno potom, co jste odjeli.“řekla Mac. „A od té doby nepřestal.“ uchechtla se. „Ho, hou! Kampak?!“vyjekla, když si to malý Jacob namířil někam pryč. Udělala dva kroky a chytla ho.
„He, he, he.“zachechtal se.
„Žádné he, he, he…tady budeš.“pousmála se a dala ho Chrisovi do náručí. „Jenom být váma, tak zaliju studnu betonem, zavřu stáje, schovám klíčky od auta, ovladač od televize a vyhodím všechno, co má kabel delší jak dvacet centimetrů.“uchechtla se. „Protože to všechno bylo ve vážném ohrožení.“
„Neboj.“přikývl Chris a zadíval se na ně. „Slušelo by vám to tady. Neuvažovali jste, že by…“
„Ne, tati!“vyhrkla Mac. „Váš syn je dokonalá antikoncepce.“rozesmála se. „Potom, co mě vyvedl z utopické představy o tom, že si bude hrát celou dobu se Sarah, tak si myslím, že další dítě nebude ještě hodně dlouho. Teda ono to chvilku fungovalo….teda do doby, než Jacob vyrval většině panenek vlasy a utrhal jim končetiny.“pousmála se. Zbytek se rozesmál.
„Bylo všechno v pořádku?“staral se Chris dále.
„Jasně. Já naháněla krávy, předáky a Jacoba, pak se tu porvali oba psi, z Fiera jsem se snažila dostat ještě něco víc a Alexe dotlačit k tomu, aby konečně zavolal a objednal ten náklaďák.“
„Porvali se psi?“vydechl Chris.
„A ne jenom oni, že, Nette?“podívala se na muže, který stál opřený o auto. Ten jenom sklopil oči a přikývl. „Ray a Diesel se maličko nepohodli kvůli jedné divoké hárající psí slečně, která nakonec stejně utekla. Ale jsou v pohodě a hodní jako beránci.“pousmála se a podrbala Raye za ušima. Chris jenom přikývl, ale pak se podíval na Netta a zpátky na svoji dceru.
„A co se stalo s nima?“kývl k muži.
„Přehnail to s pitím a trošku si rozbořili svoje obydlí.“mávla někam dozadu. „Ale dohodli jsme se, jak to vyřešit, že?“
„Jo, šéfová.“přikývl Nett a maličko se pousmál.
„A to jak…?“zajímal se Chris.
„Postaví si to znova. A zničené věci se jim strhnou z platu. Vlastně už strhli.“pousmála se Mac.
„Aha.“hlesl. „Spěcháte?“
„Zítra ráno bychom měli být zpátky.“odpověděl John.
„Ale na oběd zůstanete, že?“zajímala se Sam.
„Jistě.“pousmála se Mac. „Jinak oběd je pořád v troubě.“
„Vařilas?“zbystřil Chris. Mackenzie jenom přikývla. „Co máme dobrého?“
„Pečené kuře a brambory. Potom jabkový kompot a pokud zbude místo, tak tam je ještě buchta. S rybízem.“odvětila jako by nic. Christopher se jenom mlsně oblízl.
„Nemůžu se dočkat.“zajásal.

Mac se jenom maličko pousmála. Tehdy se jí zdálo, že je všechno dokonalé. A teď seděla tady, v nějaké zapadlé hospodě a nalívala se tou hnusně zbarvenou břečkou. I když teď už jí tak hnusná nepřišla. Možná si na ni při páté várce zvykla. Lokla si a zapila to něčím, co měla v placatce u sebe. Otřepala se a znova se rozhlídla kolem sebe. Uvnitř nebylo moc lidí. Jeden zakuklený chlápek seděl v rohu, nějaký skupinka mužů hrála karty u stolu vprostřed místnosti a na baru seděli dvě hodně zanedbané ženy.

„Slyšela jsi, co se stalo na Ikaru?“zeptal se z ničeho nic John a uhnul skupince vědců, kteří se o něčem hádali. Pomyslel si něco o tom, že ty chodby jsou snad čím dál užší.
„A co to má společného s možností dát Wintersonovi vlastní tým?“rozesmála se.
„Nic, jenom mě to tak teď napadlo.“pokrčil rameny.
„Jo, slyšela.“přikývla. „Je to bezpochyby zajímavé, ale nechtěla bych.“zabručela.
„No to já taky ne, ale představ si takhle starou loď, jako je Destiny. Celkem síla.“
„No to jo. Asi by mě maličko deprimovalo, být na lodi a moct se spojit s rodinou jenom pomocí těla někoho jiného.“otřepala se.
„Znáš někoho z nich?“zajímal se.
„Párkrát jsem mluvila s Youngem.“přikývla. „A chtěla jsem tady mít Scotta, ale on mi ho šlohl.“zahučela. „O Rushovi jsem jenom slyšela a díky bohu za Rodneyho.“uchechtla se.
„No to mi povídej.“souhlasil.

Mac vyrušila nějaká rána. Rozhlédla se kolem a automaticky sáhla za pas. Neměla tam sice pistoli ale nůž, ale tak lepší než nic. Dva chlapi, kteří hráli karty, právě vstali a něco po sobě ječeli. Jenom zavrtěla hlavou a zadívala se zase do stolu. Prstem jezdila po okraji skleničky.
Ozval se zvuk tříštěného skla. Znuděně se podívala a zjistila, že jeden muž rozbil o druhého půllitr. Povzdechla si a vstala. Zamířila k baru.
„Nemáte něco k zakousnutí?“zeptala se. Barman sledoval oba muže.
„Jistě. Co by to mělo být?“otočil se k ní.
„Co máte?“
„Zeleninový nákyp, rýži s masem, kuře v těstíčku…“vyjmenovával.
„Dám si to kuře.“zabručela.
„Hned to bude.“maličko se pousmál. Mac přikývla a sledovala oba pošťuchující se muže. „Tady.“řekl za chvilku a dal na pult talíř s nějakou plackou a masem.
„Dík.“pousmála se a odnesla si to ke stolu i s příborem. Chvilku to zkoumala, ale pak si maso napíchla a zkusila. K jejímu překvapení to bylo poživatelnější než některé věci z jídelny. S chutí se do toho zakousla a zkusila i placku. Připomínalo jí to listové těsto. Venku se najednou z ničeho nic ozval křik. Mac jenom znuděně koukla z okna. Lidé se tam skoro mohli přerazit, jenom aby utekli před něčím, co zatím neviděla. Viděla, jak okolo jednoho muže prolétla ohnivá koule. Trošku se pousmála a dala se zase do jídla. Hluk byl čím dál hlasitější. Netrvalo dlouho a dveře hospody se rozletěly dokořán. Oba pošťuchující se muži zmlkli a ztuhli uprostřed pohybu. Muž, který byl v rohu, zvedl hlavu a obě ženy, které seděly u baru, se zvědavě koukly ke dveřím. Jenom Mac se nevzrušeně cpala dál. Ani nevzhlédla.
„Ven!“nakázal mužský hlas. „Všichni ven!“zavrčel.
„Ale…“chtěl namítnout hostinský. Muž si vytvořil v ruce oheň.
„Okamžitě.“zavrčel. Mac jenom slyšela vrzání židlí a spěšné kroky. Nakonec zaklaply dveře. „Kohopak to tady máme?“skoro jí někdo zavrněl do ucha. „Našeho malého podrazáckého Antika. Tak kdo ti přistřihl křidýlka tentokrát?!“
„Dovolíš? Ráda bych dojedla.“otočila se na muže v klidu Mac.
„Samozřejmě.“pousmál se Áres a o krok poodstoupil. Mac si v klidu nabodla na vidličku další kousek masa.

„Delroy, madam.“oznámil Chuck dřív, než se stačil kdokoliv zeptat.
„A co by rád tentokrát?“zabručela Mac otráveně.
„Prý má nějakou důležitou zprávu a chce mluvit jen s vámi.“řekl.
„Taky ho můžu nakopat do…“
„Tušil, že to řeknete. Tak prý by to nebylo moudré.“uchechtl se Chuck.
„Moudré ne, ale jednou bych to ráda udělala.“ušklíbla se. „Pusťte ho.“povzdechla si. Bránou skoro okamžitě prošel Delroy.
„Krásné být zpět.“rozhlédl se a nadechl.
„Moc to tu neočuchávej a vyklop, co zase máš tak důležitého. A jestli to bude podobná zpráva jako minule…“
„Co? Nelíbilo se ti, že na jedné planetě pěstují pro Bohy speciální hřiby?“uchechtl se.
„Ano, Bohy zničíme tím, že jim na ty hřiby pošleme slimáky!“rozhodila rukama. „Tak o co jde?“
„Vím, kde je Genesis.“řekl hrdě. Mac se zarazila.
„Ano?“zeptala se opatrně.
„Ano.“přikývl. „Nerad bych to ale rozebíral tady.“uchechtl se. Pokynula mu jenom do zasedačky. Delroy se pohodlně usadil.
„Tak spusť.“pobídla ho.
„Má ji Áres.“odpověděl.
„Ehm…a co tě k tomu vede?“hlesla.
„Mám své zdroje.“
„Oh, jasně…já zapomněla.“ušklíbla se. „Ty samé zdroje, co zapříčinily jisté neúspěchy? Pardon, ale je mnohem pravděpodobnější, že perníkové chaloupce naroste kuří nožka, než že tvoje zdroje mají pravdu.“uchechtla se. John se jenom pobaveně pousmál, ale Delroy se zatvářil nechápavě.
„Věř mi, Pallas.“pousmál se. „Mám plán.“
„Jo tak ty už máš i plán. No potěš.“zahučela.
„Tohle od tebe není fér.“zavrčel. Mac jenom protočila oči a sedla si.
„Tak spusť.“pobídla ho.
„Už jsi vyčerpala svoji denní dávku sarkasmu?“uchechtl se.
„Můžu taky jít!“zavrčela a postavila se. Delroy se zamračil a pak spustil.

„Co tady děláš?“zajímal se Áres.
„Obědvám.“odpověděla a nabodla si poslední sousto.
„Podruhé už ti na to neskočím.“zavrčel.
„Neskočíš na co?“zeptala se a pomalu žvýkala.
„Že tě přátelé nechali. Že jsi tady úplně sama.“
„To po tobě ale nikdo nechce.“pokrčila rameny a vstala. „Věř si, čemu chceš.“zahučela a podívala se na vojáky, kteří na ni namířili zbraněmi. Jenom zavrtěla hlavou a vydala se za bar. Sklonila se a něco hledala. Pak dala na stůl flašku s nějakým pitím. Čichla si k tomu a trošku si nalila do sklenky. „Chm, dobré.“ohodnotila to a nalila si víc. „Chceš taky?“nabídla mu, a aniž by čekala na odpověď, nalila i druhou sklenici. Poslala ji k němu.
„Hraješ to dobře. Skoro bych ti i uvěřil.“zabručel muž.
„Ale já nic nehraju.“zavrtěla hlavou a obsah sklenice vypila najednou. Pak se jako by napila z placatky.
„Nic nehraješ, jo?“zavrčel.
„Ať řeknu cokoliv, tak mi stejně neuvěříš.“pokrčila lhostejně rameny. „Když řeknu, že jsem se na ně vykašlala, tak se mi podíváš do hlavy. Když řeknu, že mě to s nima přestalo bavit, že mám na víc, tak se mi podíváš do hlavy. Když řeknu, že jsi mi naprosto ukradený, tak se mi podíváš do hlavy. A když řeknu, že jsem tady, abych tě zase převezla, tak se mi zase podíváš do hlavy.“zahučela bezvýrazně. „Takže…jaký je v tom rozdíl?“povzdechla si a maličko vrávoravě obešla pult. Pak jí to ale nějakým nepochopitelným způsobem maličko zatáhlo doleva. Áres ji přidržel.
„Ale vypadáš roztomile, když se plantáš.“uchechtl se a pustil ji.
„Jo, jasně…jak myslíš.“zabručela a sedla si na stůl. „Nenecháš mě ani pořádně se opít, hm?“ hlesla. „Na zdraví!“špitla a napila se přímo z flašky. Áres jenom zamrkal.
„Nech toho!“zavrčel. „Je tě škoda!“ vytrhl jí láhev z ruky.
„Hééj!“zaprotestovala a natáhla se pro ni.
„Zapomeň na chlast. Půjdeš se mnou. Něco s tebou provedem.“ Jemně ji vzal za bradu a donutil ji, aby se na něho podívala.
„Jo?“škytla. „A co se mnou provedete, milý pane.“uchechtla se.
„Něco vymyslím.“pohladil ji.
„Proč…škyt…proč sis vybral zrovna…tuhle planetu?“zajímala se.
„Potřebuju planety, které mě budou uctívat. Tady jsou prostí lidé, bude to jednoduché.“ pousmál se a dal jí pusu na čelo.
„Jasně.“hlesla a opřela se o něho. V tuhle chvíli by ho nejradši pozvracela. Pevně ji chytil a jemně jí pomohl ze stolu.
„Jdeme.“podepřel ji. Jenom něco zabručela a poslušně šla za ním. Ještě se ohlédla za sebe. Vypadalo to, že se dívá na vojáky, kteří šli za nimi, ale ona věděla svoje.

„To není plán na šlohnutí Genesis, Mac. To je plán na tvoji sebevraždu!“zavrčel John a zalezl do postele.
„Který plán nemá chyby?“zabručela a shodila ze sebe tričko. „A tohle je nejlepší, co z Delroye kdy vylezlo.“
„Jasně.“zabručel.
„Poslouchej, jestli se s Áresem budu muset i vyspat, abych dostala Genesis, udělám to!“ zavrčela. John se na ni jenom podíval. Oblíkla si košilku a vlezla do postele taky. „Promiň, ale já už vážně chci, aby to skončilo.“hlesla a lehla si na něho. Začal ji hladit po zádech.
„Při představě, že…“hlesl. Cítila, jak se otřásl a naskočila mu husí kůže.
„Budu se snažit, aby se to nestalo. Slibuju.“dala mu pusu na nos. Podíval se na ni a pevně ji objal.
„Já vím.“zašeptal.

Pomalu prošli vesnicí, kde je lidé bázlivě pozorovali. Zastavili se u kašny. Áres jenom pokynul vojákům a v tu chvíli se přenesli na loď. Osobně odvedl Mac do svojí kajuty. Ta se jenom plantala. Posadil ji na postel.
„Pomůžu ti z těch věcí.“řekl a stáhnul jí kabát.
„To je dobrý…zvládnu to sama.“hlesla. Z tohohle se nevykroutí.
„Aspoň jednou se nech obskakovat.“zašeptal a hodil černý kabát na zem. „Měla by sis odpočinout….a vyspat tu opici.“pousmál se a pohladil ji po tváři.
„Jsem v pohodě.“špitla.
„Jistě, že jsi.“zašeptal. Na její vkus byl moc blízko…moc moc blízko. Nějak nepostřehla, kdy se to stalo, ale najednou ležela na zádech, Árese měla nad sebou a jeho ručku šmátralku snad úplně všude.
„Promiň, Johne.“pomyslela si a nechala Árese, aby si dělal, co chtěl. Pak ji ale něco napadlo. „Co to děláš?“hlesla.
„Co bys řekla?“zavrněl jí do ucha.
„Já nemůžu.“špitla.
„Co?“vypadalo to, že ji skoro nevnímá.
„Nemůžu…dneska ne.“
„To mi ale nebrání v tom, abych si s tebou pohrál.“zabručel a pokračoval v tom, co dělal.
„Ale…“
„Neboj.“zabručel. „K dalšímu bodu se nedostanu.“trošku zavrčel.

Mac ležela na posteli a koukala do stropu. Vedle ní spokojeně pochrupkával bůh války Áres. Když se na něho podívala, tak jí ani tak děsivý nepřipadal. Povzdechla si a znova se na něho podívala. Jestli jenom dělal, že spí, tak to dělal skutečně dokonale. Protočila oči a rozhlédla se po přilehlém okolí. Vedle ní byla nějaká socha. Obalila se peřinou a natáhla se pro ni. Potěžkala ji a pak si klekla na postel. Znova se podívala, jestli ten zatracený chlap vedle ní spí, a když zjistila, že jo, praštila ho několikrát tou sochou po hlavě. Pak ji dala na své místo a rychle se oblékla. Za pas si dala nějakou zbraň, co u něho našla a vyšla ven. Stráže jí ale zastoupily cestu.
„Říkal,“ kývla dovnitř, „že se můžu jít projít.“hlesla bezvýrazně. Muži se jenom na sebe podívali a cestu jí uvolnili. Přikývla a vydala se chodbou pryč. Jakmile se ocitla sama, vklouzla do nějakého výklenku a z kabátu si vyndala na první pohled čistý papír. Chvilku na něm držela ruce. Začaly se objevovat čáry. Za pár minut se na papíře blýskala mapa lodi v celé své kráse. Jenom doufala, že je přesná. Vydala se podle ní. Po pár odbočkách ji ale zavedla do slepé ulice.
„Jo, jasně. Tak řeknu hned, že je na nic.“zavrčela a zmuchlala ji. Ona si zjistila cestu jinak. Zatímco si Áres užíval, ona se mu hrabala v hlavě. Po pár minutách se vymotala a namířila si to směrem k Genesis. Dostávala se do nejspodnějších částí lodí. Ubývalo tady lidí, a co jí vadilo víc, tak i světla. Plížila se u stěny a doufala, že jí tam Áres tu cestu nenastrčil schválně. Snažila se nedívat moc okolo. Vypadalo to, že tady o tu část se moc nestarají. Všechno bylo rezavé a sem tam rozpadlé.
„Jeden by řekl, že by Genesis zasloužila jiné místo.“zabručela a zabočila za roh. Vzápětí, ale skočila zpátky, protože u jedněch dveří bylo na její vkus moc plno. Napočítala šest vojáků. Povzdechla si a trošku se protáhla.
„Jak to jde?“ozvalo se odněkud. Mac nadskočila skoro metr dvacet do vzduchu.
„Debile!“zavrčela.
„Měla ses ohlásit.“zabručel hlas.
„Víš ty co? Dej mi ještě chvilku svátek, ano?“zavrčela a vysílačku vypnula. Otřepala se a nakoukla za roh. Nic se nezměnilo. Vojáci tam jenom tak postávali a o něčem se bavili. Mac vyskočila zpoza rohu a rovnou na ně vypálila ohnivou kouli. Při tom si vytvořila štít, který ji chránil před jejich střelami. Než stačili ohlásit, co se děje, leželi na hromádce.
„Dovolíte?“zabručela a přešlápla je. Otevřela si dveře. Jenom zalapala po dechu. Na stojanu uprostřed místnosti si ležela obrovská kniha. Osvětloval ji jenom pruh světla ze dveří. Rychle se podívala nahoru. Jenom pro jistotu. Co kdyby jí na hlavu spadla třeba gilotina, že? Když zjistila, že jí na hlavu nic nespadne, vešla dovnitř. Rychle vzala Genesis do rukou. Byla mnohem těžší, než si myslela. Maličko zafuněla, ale pak vyšla ven. Překročila hromadu vojáků a rozeběhla se chodbou dál. Mezitím zapnula vysílačku.
„ Tak co?“vyhrkl Delroy.
„Mám ji a je zatraceně těžká.“hekla a proběhla další chodbou. „Dostaň mě od…“zarazila se. V chodbě, do které právě vběhla, čekal zátaras v podobě Árese, k jejímu překvapení Hádese a několika vojáků. Skoro smykem zabrzdila. „Já věděla, že jsem tě měla střelit.“zahučela.
„Bolelo to.“postěžoval si Áres.
„Tady kamarád ti to pofouká, viď?“otočila se na Hádese. Ten se jenom ušklíbl.
„Vidím, že jsi ji našla.“pousmál se Áres.
„Jo, byla dole. Nudila jsem se, víš?“ušklíbla se. „A žádnou jinou knížku jsem tam nenašla. Vážně si myslíš, že bych tahala takovou bichli?“sladce se pousmála. Ona muži se uchechtli.
„Víš, jedno se ti musí nechat.“uznale pokýval hlavou. „Jsi zatraceně dobrá. Po všech směrech.“ pousmál se.
„Když jsme u těch poklon…nebylo to nejhorší.“pokrčila rameny.
„Jistě. Věděl jsem, že v té hospodě nejsi náhodou.“zavrčel Áres.
„Věř mi, nebo ne, v té hospodě jsem byla náhodou.“pousmála se. „A nebyla jsem opilá.“ dodala.
„To jsem viděl.“uchechtl se.
„Na to, co jsem vypila, jsem nějaká moc čilá, nemyslíš?“pousmála se. „Ať žije starý trik s druhou flaškou. Zapíjela jsem to, pamatuješ?“ Přikývl. „Omyl. Ve skutečnosti šel celý obsah do té placatky.“udělala maličké pukrlátko.
„Nechala ses takhle využít, jenom abys dostala tu knihu?“zavrčel, ale tvářil se nevěřícně. Jenom se pousmála, nevinně přikývla a v tu chvíli zmizela.
„CO!“křikl Hádes.
„Najděte ji! Palte!“štěkl Áres a vypálil oheň. Mac se jenom krčila v jednom výklenku a doufala, že ji netrefí, anebo že ten Delroyův vynález nezklame. Rozhlédla se kolem. Kousek od sebe viděla dveře. Telekinezí je otevřela.
„TAM!“křikl jeden voják a ukázal na dveře. Áres se ale zarazil. Mac si byla jistá, že ji hodlá najít telepatií. Rychle proběhla otevřenýma dveřma a zahnula do nejbližší chodby. Tady naštěstí bylo celkem prázdno. Proběhla ještě přes několik zatáček.
„Dostaň mě odsud!“zavrčela do vysílačky.
„Máme problém.“hlesl Delroy.
„Ale…a já myslela, že jsi tohle slovní spojení vypustil ze svého slovníku. Je mi jedno, ale prostě mě odsud dostaň!“
„Kolem je moc rušení, Pallas.
„A jak se asi odsud mám dostat?!“zavrčela a rozhlédla se kolem sebe.
„Má ta loď transportér?“
„A jak já to mám vědět?“vyjekla.
„Fajn…fajn…tak jinak.“zabručel. „Běž touhle chodbou a pak zahni doleva.“
„Budeš mi aspoň říkat, jestli je prázdná?“
„Je prázdná, běž!“pobídl ji. Mac se pro jistotu radši rozhlídla a vběhla do chodby.
„Kam teď?“zeptala se na křižovatce.
„Zase vlevo.“ Poslechla. Ještě chvilku ji takhle navigoval. „Máš před sebou nějaký panel?“
„Mám tu zeď,“otočila se, „zeď,“další otočka, „a do třetice…opět zeď. Potlesk dámy a pánové.“
„Mohla by sis to pro jednou odpustit?“zavrčel. „Snažím se tě odtud dostat! Zkus zeď. Snad vyjede.“
„Jo snad vyjede?“slyšel zabručení. Jenom protočil oči. Mac jela rukou po zdi a snažila se najít něco, co by aspoň vzdáleně připomínalo panel. Najednou jí přímo k nohám něco vyjelo.
„Asi to mám.“vydechla a koukala, co to je. Bylo tam naskládáno plno barevných krystalů.
„Vytáhni ten, který zajišťuje napájení štítu.“řekl. Mac jenom protočila oči.
„Jsem pilot, letec. Ne technik a ne inženýr. Nemám ponětí, který to je.“
„Jaké mají barvy?“
„Jakou bys rád?“zavrčela. „Mám jiný nápad.“řekla a kousek poodstoupila. Vytáhla zbraň, kterou šlohla jednomu vojákovi tam dole a namířila na panel.
„Ne, nedělej…“snažil se ji zastavit Delroy, ale ona vystřelila. Loď se otřásla a Mac proletěla na protější stěnu. „…to.“dořekl to. „Snažím se tě lokalizovat.“zabručel.
„Tam je!“uslyšela. Podívala se směrem, odkud přiběhla. Blížili se k ní vojáci.
„Dělej!“zavrčela a vytvořila si štít.
„Mám to!“vykřikl a v tu chvíli v bílé záři zmizela.

Objevila se na Delroyově lodi. Byla malá a vlezl by se tam nanejvýš ještě jeden člověk.
„Leť, dělej!“pobídla ho. Jenom přikývl a skočil do hyperprostoru.
„No, gratuluju.“zahučel. „Dokázala jsi šlohnout Genesis, znehybnit jejich loď a předvést celkem slušné divadlo.“uchechtl se. „V té hospodě to byla pohádka se na tebe dívat.“ Mac jenom přikývla a knihu v kožené vazbě položila na palubní desku. Delroy to namířil na nejbližší planetu s bránou.

„Máte?!“vyhrkl Woolsey, John, George i Rodney nedočkavě, jakmile se Mac s Delroyem objevili na Atlantis. Mac jenom vítězoslavně zvedla ruku i s knihou. Ozval se jásot. John Mac objal a George ji poplácal po zádech.
„Za ten herecký výkon bych měla dostat Oscara.“uchechtla se.
„Byla fakt dobrá. Skoro bych jí to i uvěřil.“přikývl Delroy. „Mno…tak já se zase poroučím.“ mírně se uklonil. „Genesis mi stejně nedáte, tak co tady překážet.“zabručel.
„Dáme pak vědět, jak to dopadlo.“slíbil mu Woolsey. Jenom přikývl.
„Pallas, jsi dobrá.“trošku se pousmál. Mac jenom kývla.

„Nešlo to jinak.“zahučela Mac večer a pořádně se přikryla. John seděl na její straně na okraji. Jenom ji pohladil po hlavě. „Je mi ze sebe špatně.“řekla opovržlivě. „Ty jeho hnáty…furt je cítím.“ otřepala se.
„Musela jsi.“zahučel.
„Nemusela. Stačilo říct ne. Stačilo říct, aby přestal. “
„Ale to by poznal, že je něco špatně.“hlesl. „Brzo bude po všem. Netrap se tím a spi.“špitl a zadíval se oknem ven. Trošku nervózně poposedl.
„Co se děje?“starala se.
„Nic.“odpověděl rychle. Mac se jenom pousmála a podívala se na něho.
„Sedíš přímo u telepata. O co jde?“ Sedla si a pohladila ho po tváři.
„Nic.“zavrtěl zase hlavou.
„Johne, neštvi mě a vysyp to.“zabručela.
„Já jenom…ehm…“
„Ano?“
„Spala jsi s ním?“vysoukal ze sebe. Mac se na něho podívala a otočila mu hlavu k sobě.
„Ne.“řekla. John ji chvilku pozoroval, ale pak se pousmál. Vypadalo to, že se mu ulevilo.
Dal jí pusu a zalezl si na svoji stranu. Objal ji.
„Dobrou noc.“zašeptal.
„Dobrou.“špitla. Za chvilku cítil, že usnula. Jenom se na ni podíval a povzdechl si. Dal jí znova pusu do vlasů a za chvilku usnul i on.

teď jenom doufám, že veškeré kurzíva jsou správně
slibuju, že se budu příští pátek snažit neusnout a dát povídku včas

BTW: Děkuju všem, kteří zatím při soutěži poslali hlas

Táto časť sa Ti podarila. Veľmi dobre napísaná.

P.S.: Len tak ma napadlo, že keď majú knihu poviedka pomaly končí.
Koľko častí máš ešte v pláne? (Asi +-)
- Po skočení série máš v pláne vydať aj PDF na stiahnutie? (komplet)

užasný,supr,krásné víc přídavných jmen mě v souvislosti s touto povídkou nenapadá umíš perfektně psát a moc se těším na pokračování

vidím to do čísla 180...možná něco pod toto číslo a v PDF to určitě vydám ...a teď jsem přidala odkaz na stažení v PDF do povídky 160

jinak děkuju moc za pochvalu

Mackenzie: Tak jsem si dočetl poslední dva díly a jsou výborný jako vždy.

Toto je spoiler!!!:

Svatba na koních byla moc dobrý nápad. Jak si na to vlastně přišla?? A to jak Mac přelstila Area bylo taky povedené. Už se nemohu dočkat, až nějak využijí Genesis. Použiješ k tomu i tu místnost, kde byla Genesis uložená před těmy 10000 lety?

Jinak, že si dala to PDF a DOC tak rychle se mě mile překvapila. Jak tě znám, tak jsem to čekal tak někdy do týdne , takže ti tleskám .

PDF-ko stiahnuté a na pokračovanie sa určite teším

(Ak by mi vyšiel čas , určite by som sa na nejakom cone rád stretol s ľuďmi čo píšu také (podľa mňa) skvelé príbehy.)
Moja smola je TIME.

Tak jsem si přečetl všechny povdíký počínaje a tou s posunem v času.... Jestli jsem mel nejaký maaaalinký problem před tim tak tyhle poslední povídky byly proste imazing. A taky bylo zajimave pozorvat jak si behem dvou po sobe jdoucích dilu stáhla postavy z nekolika serialu ktere normalne nezařadíš nejdřív Alex Ryan z McLeod Doughtars, potom zbytek(skoro) SG-1 a nakonec i to SGU tam zatáhneš Tím si me dostala. Jen škoda že to vydíš už jen na tech 20 nebo kolik týdnů povídek. ja si vždycky po mesící vzpomenu žes em nan eco zapomel a pak bum...a uhanim si to sem přečíst:-) Takže super a určite se ti povede i zbytek takových dobrých povídek. (ja si nedovedu představit že bych neco takoveho psal )

Zdá se, že tu někdo opět zaspal

sgcatlantis: někdo jaksi nevydržel celotýdenní učení a zápřah ve škole a usnul dřív, než by byl rád
ešus: díky moc ... Alexe mám strašně ráda, takže jsem ho tam prostě musela dát (BTW: stahuju 7 serii, 8 nemůžu sehnat ) a teď jsem tam přidala ještě jednu věc - schválně, kdo to pozná?

A vím, že mě asi ukamenujete za to, že párkrát už to tu bylo, jakmile se dostanu k 3. části, ale holt to potřebuju pro další děj, takže to budete muset překousnout

Každý umírající umírá první, part 1

Každý umírající umírá první
Eugéne Ionesco

Po dlouhých týdnech mozkového hloubání a dloubání, bádání, překládání, dohadování se, vypití litrů kafe, popsání několika bloků a sešitů, jejich následném roztrhání a skoro spálení, mlácení hlavy o stůl, stěnu a Genesis, se skupina vědců konečně dopídila konce. Pyšně zamířili do kanceláře pana Woolseyho. Jakmile mu přednesli výsledek, Woolsey jenom zamrkal a přikývl. Měli se sejít za deset minut v zasedačce.

O deset minut později:
Mac dorazila zároveň s Johnem. George doběhl jako poslední. Za to Rodney a zbytek jeho týmu netrpělivě přešlapoval na místě.
„O co jde?“zívl George.
„Přeložili jsme Genesis.“nafoukl se pyšně jeden vědec.
„Skvěle.“pousmála se Mac.
„Ani ne.“zahučel Rodney. „Ale jsme zase o kousek blíž.“
„Ani ne?“vydechla. „Já myslela, že když to přeložíte, budeme vědět, jak Svitky přečíst.“
„Máme jenom další část hádanky.“zahučel McKay. „První polovina Genesis je o dějinách národa, kterým byla stvořena. To až potom někdy. Ve zbytku jsou…my bychom řekli zaklínadla.“ John se jenom uchechtl.
„Zaklínadla? V dnešní době?“
„Ano. Jsou to mocné věty. Aspoň tak to tady píšou. Vynalezli prý jazyk mocnější než cokoliv jiného. Co jste řekli, mohlo se splnit. Pokud jste ten jazyk ovládali, mohli jste ovládat cokoliv a kohokoliv.“
„To znamená, že ji Delroy nesmí dostat.“pronesla jako by mezi řečí Mac. Přítomní jenom souhlasně přikývli.
„Píší, že vlastně našli podstatu slov. Obyčejní lidé si to prý ani neuvědomují.“
„Už se dostane k podstatě, doktore?“zahučel George.
„Jistě. Na jedné z těch stránek v historii se píše, že je potřeba najít někoho, kdo spřádá osud.“
„Na co?“zajímal se Woolsey.
„Aby nám dal další klíč.“povzdechl si doktor.
„Skvělé. A pak další, další a další.“zahučela Mac.
„To je možné.“zamručel Rodney.
„Jenom nevíme, u koho máme poprosit.“zamručel Winterson.
„Sudičky.“řekla Mac po chvilce.
„Sudičky?“zopakovali všichni. Jenom přikývla.
„Sudičky. Jsou tři. Jedna nit načíná, druhá spřádá a třetí přestřihuje.“odpověděla.
„Kde sídlí?“
„No tak to netuším.“pokrčila rameny. „Říká se, že jim podléhá i Zeus. Někde zase, že Zeus má moc zvrátit jejich rozhodnutí… Lišilo se to kraj od kraje.“
„V Genesis byla zmínka o nějaké planetě. Adresa.“ozval se jeden vědec nesměle.
„A to nám říkáte až teď?“vyjekl Sheppard.
„No…“špitl.
„Tu adresu.“pobídla ho Mac.
„Je nahraná v notebooku u brány.“odpověděl.
„Už jsme na tu planetu vyslali sondu. Má to háček.“zastavil je McKay.
„Proč to nikdy nemůže jít hladce?“povzdechl si George.
„Na té planetě je neskutečné vedro. Skoro 70°C. Teplota se i v noci pohybuje okolo 50°C.“zahučel.
„Krása.“povzdechla si Mac. „Padesát se dá vydržet. Půjdeme v noci. Pane Woolsey?“
„Je to na vás.“přikývl.
„Dobře. Rodney, co ještě o té planetě víš?“
„Asi kilometr severovýchodním směrem od brány je nějaký polorozpadlý chrám. Jediná stavba v okolí.“
„Fajn. Tak se sejdeme za půl hodiny u brány.“přikývla Mac a vstala.
„Víš, já…rád bych tady ještě něco dodělal. Pokud by to nevadilo…“vyhrkl McKay rychle.
„Jo, jasně. Zůstaň.“přikývla.

„Právě tam je příjemných 55°C.“ohlásil Chuck, jakmile se objevili u brány.
„Být vámi, tak moc nežertuju.“zabručela Mac. „Nebo tam mažete taky.“dodala a hodila po Wintersonovi nějaký krém. „Namažte se tím. Dala mi to Jennifer.“ Jenom přikývl a namazal si obličej a krk. Pak tubičku hodil Johnovi. Brána se skoro ve stejnou chvíli otevřela a oni prošli.

„Pf.“odfrkl si George, jakmile se objevili na planetě.
„Horko.“vydechla Mac. Všude, kam v té tmě dohlédli, byl písek a vyprahlá země.
„Ten chrám by měl být,“zahučel John a otočil se na místě, „tam.“ukázal směr. Pomaličku se tam vydali.
„Můžu dotaz?“zahučel Winterson.
„Vy můžete cokoliv, podplukovníku.“pousmála se Mac.
„Okamžitě po návratu toho využiju.“uchechtl se. „Ale proč jsme se sem sakra tak aktivně nahrnuli?“zahučel. „Je tu horko jak v peci.“
„Tak si, Jeníčku, hopni na lopatu.“ušklíbla se. „Vím já?“pokrčila rameny a setřela si pot z čela. „Slibuju, že příště na podobné místo pošlu někoho jiného.“zahučela.
„Děkuju.“přikývl. Od této chvíle toho moc nenamluvili. V tichosti došli až k rozvalinám nějaké staré budovy. Na první pohled vypadala jako mešita. Měla čtyři štíhlé věže, které by se daly přirovnat k minaretům, které obklopovaly kruhovitou budovu s kopulovitým stropem, kde byla sem tam díra. Opatrně vešli dovnitř a rozsvítili světla na zbraních. Na stěnách byly nějaké nákresy a uprostřed vysoký sloup. Přejeli po něm světlem. Byly na něm nějaké nápisy.
„Tak bychom to asi měli vyfotit.“zahučel otráveně George. „A pak někdo přeložit.“otočil se na Mac.
„Jo. Tak vy vyfoťte, já pak budu překládat.“ušklíbla se a sedla si ke zdi. George jenom něco zahučel a vytáhl z batohu foťák. Po chvilce si všimli, že je nebe nějaké světlejší. Začalo svítat.
„Kolik Rodney říkal, že tady má den hodin?“zafuněl George a otřel si zpocené čelo.
„Neříkal.“zavrtěla hlavou Mac a vstala.
„Jak jste na tom s fotkami, podplukovníku?“zajímal se.
„Už to bude.“zahučel Winterson. Mackenzie mezitím zkusila vyjít na slunce. Hned ale skočila dovnitř.
„Mám návrh.“hekla. „Zůstaneme zase do tmy. Nedá se tam vydržet.“ Přešla do stínu a rychle se napila. Za pár minut seděli ve zbytku stínu už všichni a vypadali, jako by právě proběhli nějakou bouří.
„Měli bychom vyrazit hned, jak se setmí.“zamručel John a poklepal bandaskou otočenou dnem vzhůru, jako by doufal, že z ní ještě něco vyteče. Mac po něm hodila svoji. „Dík.“ zamručel. Jenom přikývla. Trvalo několik hodin, než se zase začalo smrákat. Jakmile slunce zapadlo, vydali se co nejrychleji k bráně.



Když prošli zpátky do města, nikdy nebyli radši.
„Jak to šlo?“staral se okamžitě Woolsey.
„Horko jako v p…“začal John.
„V pekle. A to skoro doslovně.“přerušila ho Mac a otřela si čelo. „Jdu se zchladit.“zamručela a vydala se pryč. Cestou podala zbraň jednomu z vojáků.
„Máme fotky, ale překlad jsme nezačali, jelikož ten sloup byl přímo ve slunci. Pražilo na něho.“zamručel George a protáhl se.
„Měli byste se jít taky umýt.“řekl Richard. George i John přikývli a vyběhli po schodech nahoru.

„Byl jsem se kouknout na to, jak jsou na tom s tím překladem.“zamručel John večer a zalezl si k Mac.
„A?“zajímala se a přitiskla se k němu.
„Hádají se.“uchechtl se a objal ji.
„Nečekaně.“zahučela a zavřela oči.
„Ale co jsem viděl, tak toho mají celkem dost.“poznamenal. „Do rána by to mohli mít.“
„Musí taky někdy spát.“podotkla.
„Ne, tohle je důležitější.“
„Výborně, podplukovníku. Už myslíte, jako oni.“uchechtla se. Jenom ji polechtal. Trošku vypískla.
„Ticho. Vzbudíš Sarah.“zašeptal jí do ucha.
„Tak mě přestaň lechtat.“knikla.
„Jak si přejete, má paní.“pohladil ji.
„Chci mít zítra volno. Jsem utahaná a potřebuju dovolenou.“zamručela.
„Jak tohle skončí, tak někam pojedeme. Povídej, kam bys ráda.“
„Pláž, teplo, slunce…lenošení a drinky.“zasnila se.
„Nějaký malý ostrůvek?“začal ji hladit na bříšku.
„Hodně malý. Viděla bych to na Maledivy.“
„Už jsme tam byli.“namítl.
„Maledivy jsou hodně rozsáhlé. Plno maličkých ostrůvků…“
„Co Evropa?“
„Řecko?“
„To zní fajn.“pousmál se. Jenom ho objala.
„Těším se.“zahučela.
„Já taky.“zamručel a dal jí pusu do vlasů. Za chviličku slyšel, jak pochrupává.

Mac se ráno doploužila s hrnkem kafe do kontrolní místnosti.
„Máme překlad z té planety!“zastavil ji Sheppard a vypadal nedočkavě.
„A? Něco zajímavého?“zahučela a unaveně si protřela oči.
„Adresa.“řekl jediné slovo.
„No tu jsme našli i v Genesis. Nějak mě to nedojímá.“pokrčila rameny.
„Na té planetě jsou známky života, je obyvatelná a Woolsey tam chce poslat tým.“vypočítával na prstech.
„Dobře.“přikývla. „Proč má dojem, že zrovna to je ta pravá planeta?“
„Protože tam se prý Sudičky, nebo jak se ty můry jmenují, schovávaly kdysi.“pokrčil rameny.
„Řecky to jsou Moiry… kdo tam jde?“zajímala se a jenom protočila oči, když jí pod nosem přistála pravidelná denní dávka papírů k podepsání od Chucka.
„Tým kapitána Moora.“řekl. „Dostali už všechno potřebné. Vyráží za hodinu.“
„Dobře.“přikývla.

„Neplánovaná aktivace zvenčí.“ohlásil Chuck o pár hodin později. Mac jenom zvedla oči od rozdělané práce na jednom z notebooků. „Kód kapitána Moora.“
„Bezpečnostní tým do prostoru brány.“řekla Mac vysílačkou, když dlouho nikdo neprocházel. Do místnosti okamžitě vběhlo několik mužů v plné výzbroji. Zaujali pozice. Mac vytáhla zbraň a seběhla do půlky schodů. V tu chvíli ale prošli bránou dva muži, kteří se vzájemně podpírali, a za nimi vyšel skloněný muž, který táhl dalšího.
„Nestřílejte!“hlesl jeden z těch dvou podpíraných.
„Složte zbraně!“křikla Mac, když se brána zavřela. „Chucku, doktora!“ Seběhla po schodech dolů. „Co se stalo?“zajímala se a sklonila se ke zraněnému.
„Podařilo se nám zachránit jenom paměťovou kartu z bezpilotního letounu, madam, ale zaútočili na nás. Byli v přesile…skoro jsme se nedostali zpátky.“špitl kapitán.
„Ale jste doma…bude to dobrý.“poplácala ho po rameni. Mezitím dorazili lékaři. „Běžte na ošetřovnu a trošku si odpočiňte. Přijdu za chvilku za vámi.“pousmála se.
„Ano, madam.“přikývl a zalovil v kapse vesty. Podal jí maličký hranatý obal. „Ta paměťovka.“
„Jo, dík.“přikývla. Šla sehnat Rodneyho, dala mu kartu a pak zamířila na ošetřovnu.

„Kapitáne.“pousmála se, když ho uviděla ležet na posteli.
„Madam.“přikývl. „Omlouvám se, že nezasalutuju, ale mám zlomené zápěstí.“zamručel smutně a ukázal na ruku.
„To je v pohodě.“kývla. „Povíte mi, co se tam přesně stalo?“zeptala se. Kapitán se zavrtěl. „Nemusíte spěchat.“
„Nevíte, jak jsou na tom mí muži?“zeptal se.
„Budou v pořádku. Někteří dřív, jiné později.“pousmála se.
„To je dobře.“přikývl a napil se. „Když jsme prošli bránou,“začal vyprávět, „vypustili jsme UAV. Udělalo oblet nad okolím v rozmezí deseti kilometrů. Posílalo nám průběžně údaje. Po asi osmi kilometrech jsme viděli pustinu a skály. Na pustině bylo několik desítek vojáků. Byl tam tábor. Ve skalách byly jeskyně, odkud vycházelo světlo. Museli si letounu všimnout, protože asi patnáct minut potom se zpoza křoví vyběhlo několik mužů a zaútočili. Začali po nás střílet nějakým…kdo ví čím. Skoro jsme nestihli zadat adresu a projít zpátky. A pak už to znáte.“dovyprávěl. Mac jenom chvilku mlčela.
„Díky.“přikývla. „Měl byste si maličko zdřímnout.“
„Ano, madam.“broukl muž a uvelebil se pohodlněji. Mac se otočila k odchodu.

„Mac, Rodney tě hledal. Mimo jiné.“strčil hlavu do dveří tělocvičny John o pár hodin později. Mac se jenom zastavila v půlce otočky. Přikývla a vypnula hudbu.
„Co by rád?“broukla a protáhla se.
„Už stáhl data z té karty.“odpověděl.
„A?“
„Zajímavé. Máme aspoň trošku přehled.“řekl. „Máme i video i obrázky.“
„Půjdu se na to hned podívat. Jenom se osprchuju.“pousmála se.
„Sama?“uchechtl se.
„Ano, Johne, tentokrát sama.“rozesmála se a cestou ho pohladila.

„Tak spusť, Rodney.“pobídla ho, jakmile došla k němu do laboratoře. Seděl u svého laptopu a na něčem pracoval. V místnosti už byl i Woolesy, Sheppard a Winterson. McKay spustil obraz. Ve všem se shodoval v tom, co popsal kapitán Moor.
„Ve 3D by to bylo lepší.“zamručel George.
„No je možné, podplukovníku, že ve 3D to budete mít co nevidět. Možná i s realistickým prožitkem.“uchechtla se Mac. George se jenom zakřenil.
„Je možné, že by ty Moiry mohly být v jeskyních?“zajímal se John a ukázal na ně.
„Možné to je.“přikývl Woolsey. „Plukovníku?“
„Souhlasím. Měli bychom to zkusit.“přikývla.
„Budeme potřebovat velkou armádu.“podrbal se na hlavě.
„Dáme vědět Delroyovi a Toddovi.“zahučela Mac. „Ať si taky užijou.“
„Kolik budete potřebovat lidí?“zajímal se Woolsey.
„Hodně.“zamručela a otočila se na Johna. „Pár stovek?“ Ten jenom souhlasně přikývl.
„S Eagery a Wraithy by se to mělo dát dohromady.“zapřemýšlel George.
„Promluvím s SGC. Co si o tom budou myslet a kolik budeme moct postrádat lidí.“vyhrkl Woolsey a odběhl.

tak a další díl bude...ehm snad v pátek, ale to nezaručuju, protože budu mít přes noc oslavu svých narozek a jaksi...ehm ehm...no víte jak

V prvom rade: Všetko najlepšie.
Poviedka znovu kvalitne napísaná , tak sa teším na pokračovanie.

konečně nám jde počítač a já si mohla přečíst další povídku byla senzační bhoužel z pátka na sobotu jedu do olomouce proto si budu moc přečíst další díl až v neděli těším se na dálší část mimochodem blahopřeju k narozeninám

tak jsem tady s dalším dílem

Každý umírající umírá první, part 2

„Takže si tentokrát myslíš, že bychom je mohli konečně zničit?“protáhl se Delroy a usadil se do křesla pohodlněji. Mac přikývla.
„K tomu ale potřebujeme veškerou vaši pomoc.“
„Kolik?“zeptal se Todd jednoduše.
„Vše, co můžeš postrádat.“pokrčila rameny.
„Kdy byste chtěli zaútočit?“zajímal se Delroy.
„Jakmile budeme mít lidi, prostředky a povolení.“zamručela.
„Povolení?“zamrkali oba naráz.
„Byrokracie. Musí to schválit ještě jiní.“zavrčela. „Ale být vámi dávám dohromady armádu.“
„Zařídím co nejvíc volných lodí.“řekl Delroy. Mac jenom vyprskla smíchy. Ale pak si taktně odkašlala.
„Myslíš ty plechovky? Ale jo, mohl bys.“přikývla nakonec s vážnou tváří.
„Jak nám dáš vědět?“zajímal se Delroy a její poznámku ignoroval.
„Pořád máme tu společnou planetu. Vzkaz nechám tam.“pokrčila rameny.
„Dobře. Takže jsme domluveni.“zabručel Todd a vstal. Delroy ho napodobil. Mac jenom kývla.
„Zatím se měj, Pallas.“pousmál se a oba vyšli ze dveří.

O pár dní později:
Planeta, kde bylo stanoviště delta, byla hlučnější, než kdykoliv předtím. Stany a hlavní budova byly doslova v obležení. Vojáci přecházeli tam a zase zpátky, Eagerové znuděně seděli na zemi a o něčem se bavili a Wraithové stáli opodál ode všech a skoro na všechny vrčeli a cenili své bělostné zoubky.
„Nepamatujete si, v kolik mají přijít z Atlantis?“zajímal se velitel základny a otočil se na muže vedle sebe.
„Nevím, pane. Prý okolo druhé.“koukl na hodinky seržant, který stál vedle něho. „Je teprve tři čtvrtě na dvě.“
„Hm. Ještě se v klidu naobědvají, dají si po dobrém obídku dvacet a pak se dostaví.“zahučel otráveně. V tu chvíli se brána otevřela a začali procházet vojáci v černých uniformách s nášivkou Atlantis.
„Asi si odpustili odpolední schrupnutí.“uchechtl se seržant. Jeho velící, podle nášivek nějaký kapitán, si ho změřil pohledem a vydal se k nově příchozím.
„Plukovník jde poslední.“informoval ho jeden z právě příchozích vojáků, aniž by se stačil kapitán zeptat.
„Díky.“přikývl a kousek poodstoupil, aby se všichni vlezli. Prošla poslední skupinka lidí.
„Ne, tati. Nebudu o tom s tebou diskutovat!“prskla Mac naštvaně a snažila se dopnout si vestu.
„Jo, jistě. Ty si napochoduješ na planetu, kde je plno nepřátel, kteří by nejradši tebe,“šťouchl do ní Chris, „viděli mrtvou. Ale jistě. Klidně si riskuj život a nestarej se o mě. Já jsem přece jenom tvůj otec, který ti bude platit pohřeb, pokud tě zabijou.“
„Bude to platit letectvo, když už.“zavrčela. „Kapitáne.“kývla a zamířila k muži.
„No chápeš ji?“otočil se Chris na Shepparda.
„Ne. Ale Woolsey misi schválil, IOA taky, Pentagon taky, takže my poslechnout musíme.“ pokrčil rameny. Chris jenom něco naštvaně zavrčel.
„Jednotka je připravená, madam, Wraithové jsou tady a Eagerové taky.“oznámil jí kapitán.
„Díky.“pousmála se a konečně dopnula vestu. Najednou se před hlavní budovou utvořil hlouček Eagerů a Wraithů, kteří se překřikovali. Mac i kapitán se tam zadívali.
„Asi bychom měli…“kývla k hloučku znuděně Mackenzie. Kapitán jenom přikývnul. Velice pomalu došli k hloučku. Během té chvíle ji kapitán stačil informovat o situaci a dění před jejím příchodem. Uprostřed hloučku se po zemi válel jeden Wraith a jeden Eager. Plukovník i kapitán se na sebe podívali.
„No tak, nechte toho.“broukla Mac. Samozřejmě se to dle jejího očekávání minulo účinkem. Jenom si povzdechla. „O co tu jde?“zahučela a otočila se k jednomu Eagerovi, který dychtivě dění sledoval.
„Nějak se asi nepohodli.“uchechtl se, aniž by se na ni podíval.
„Běžte mi sehnat Delroye.“poplácala ho po zádech Mac. Pak si odepnula zbraň, podala ji kapitánovi, který stál za ní, a vešla k oběma bytostem. Postavila se nad ně. „Mohli byste…ehm…pánové…“snažila se. Pak si ale povzdechla, uhnula letícímu čemusi a pak vytáhla na nohy Eagera, který byl v tu chvíli nahoře, a šťouchla ho jiným směrem. „Zůstaň tam!“zavrčela. Eager si otřel krev z čela a nevraživě na ni hleděl. Wraith vyskočil na nohy a vrhl se na Eagera. Cestou srazil na zem Mac. „Tak teď jsem se naštvala.“zavrčela a vytvořila mezi mužem a Wraithem štít. Wraith do něho narazil a spadl na zem. Zavrčel a rychle vstal. Rozběhl se znova a znova narazil. „Tak dost.“zahučela a vběhla mezi ně. Wraitha telekinezí odsunula někam do pryč, ale Eagera přirazila na stěnu budovy. „Nechte toho!“zavrčela. „Budete mít dostatek příležitostí si energii vybít za pár hodin!“
„Urážel mě!“
„Jistě.“přikývla. „Je to Wraith. Ti provokují.“
„Ale…“
„Buď hodný a pustím tě.“zahučela, když sebou pořád šil. Koukl na ni a uklidnil se. „Hodný kluk.“přikývla. „Teď si běž dát špenát, abys měl dostatek síly.“ušklíbla se.
„Špenát?“zamrkal nechápavě.
„To je fuk.“mávla rukou a pustila ho. Hodil po ní jeden ošklivý pohled a prošel mezi dalšími lidmi. Wraith za ní jenom něco zavrčel a odešel na opačnou stranu. Hlouček se pomalu rozcházel.
„Volala jsi.“ozval se za ní Delroy. Otočila se. „Má paní.“dodal s úšklebkem a trošku se uklonil.
„Zase pozdě.“zahučela. „Zkroť si lidi.“
„Je to jenom přátelské pošťuchování.“uchechtl se.
„Jasně. Kdyby jednoho z nich našli s nožem v zádech, tak by to taky bylo jenom pošťuchování?“ zavrčela.
„Budu rád, když je zničíme a ty mi dáš už pokoj.“štěkl po ní a uraženě odešel. Mac jenom protočila oči a zamířila ke svým lidem. Odtáhla si tátu stranou.
„Ještě se zlobíš?“hlesla.
„Jenom se o tebe bojím.“pohladil ji. „Ale…“rozzářil se. „Jsem rád, že jsi mě vytáhla ven. Asi bych se naštval, kdybych o to přišel.“uchechtl se.
„Víš, deset tisíc let je dlouhá doba, nezapomněl jsi to?“rýpla si, ale v tu chvíli ležela na zádech na zemi. Jenom zamrkala.
„Ujde?“zeptal se nevinně.
„Jau…jo.“hekla a vyškrábala se na nohy. „Už mlčím.“ Chris se jenom usmál a koukl na hodinky. „Měli bychom vyrazit, ať jsme do večeře doma.“uchechtl se.
„Čekáme, až nám dá vědět Daedalos, že ostatní lodě dorazily.“odpověděla mu a šla zpátky ke svému týmu.

„Madam, přišla zpráva z Daedala.“poklepal jí na rameno kapitán.
„Jaká?“otočila se na něho Mac.
„Jsme na místě a připraveni.“ Jenom se usmála a přikývla.
„Sežeňte mi lidi dohromady.“pousmála se.
„A sežeňte jí nějakou bedýnku, aby ji bylo vidět.“dodal John.
„Sprosťáku.“pleskla ho a vstala. Pomalu se vydala k hlavní budově a vyhoupla se na nějakou bednu. Čekala, než se lidé, Eagerové a Wraithové shromáždí. „Takže dámy a pánové všeho druhu,“ začala, „přišla zpráva z Daedala. Všechny lodě jsou na místě a jsou připravené. Stačí jim odeslat zprávu a za pár minut jsou nad planetou.“oznámila jim. Davem se ozvalo zašumění. „V podstatě nemám co dodat. Skupiny jsou vytvořené, všichni vědí, co mají dělat, tak bychom mohli vyrazit.“ Seskočila dolů a přešla ke kapitánovi. „Dejte vědět Daedalovi, že můžeme vyrazit.“
„Ano, madam.“zasalutoval a odběhl.

„Máme,“koukl na hodinky kapitán, když se vrátil, „dvě minuty. Prý budou okamžitě pálit.“
„Fajn.“přikývla. „ZADEJTE ADRESU A JDEME. MÁME DVĚ MINUTY.“křikla. K DHD se nahrnul voják a rychle zadal adresu planety. Okamžitě potom, co se brána otevřela, se jí začal hrnout dav s řevem. Na základně zůstalo jenom několik málo mužů.

Jakmile proběhli skrz, okamžitě se všichni rozběhli na své pozice. Proběhli nějakým pichlavým křovím a rozběhli se mezi kameny k černým stanům. Mezi kameny byly sem tam gejzíry, které neočekávaně vybuchovaly. Z oblohy mezitím pršely střely z lodí a sem tam se to vypadalo přímo na ohňostroj. To bylo většinou, když vybuchla něčí loď. Planetu právě ozařovalo obrovské vycházející slunce, které barvilo vše do oranžova. Vzduch byl plný prachu. Nepřátelští vojáci vybíhali zmateně ze svých stanů a většina z nich si ani nestačila vzít nic víc než zbraň. Všude kolem začaly prolítávat střely různých barev. Mac zrovna přebíjela, když se k ní jeden dostal blízko, že v rychlosti vytáhla nůž a podřízla mu krk. Přebila zbraň a rozhlídla se kolem. Když jí pohled sklouzl na skály kolem a průrvy v nich, zarazila. Jedna průrva byla osvětlená a v ní stály tři postavy. Nebylo jim vidět do tváří, byly jenom jako černé obrysy. Mac jenom zamrkala a znova se rozhlédla. V dálce viděla Johna. Rozběhla se k němu. Cestou sejmula ještě několik lidí. Rychle ho čapla za vestu a strhla ho za jeden z balvanů.
„Co blbneš?“vydechl.
„Moiry…Sudičky…jsou tam.“mávla rukou k jeskyním. „Musím tam jít.“
„Proč ty?“zamračil se. „Proč ne třeba Delroy? Nebo tvůj táta?“ Tohle se mu nelíbilo. Mac se na něho zamračila.
„Protože Delroyovi nesvěřím nikdy Genesis ani svitky.“zavrčela. „A můj táta tam taky nepůjde.“prskla. „Krom toho mi ukaž kohokoliv jiného, kdo to umí přečíst? Hm?“ John mlčel. „Tak vidíš. Bude to v pohodě.“pousmála se. „Řeknou mi stranu, já to přečtu, oni umřou a ještě stihneme večeři.“dala mu pusu a pousmála se. Sheppard se na ni díval.
„Máš tu Genesis?“zeptal se nakonec. Jenom si poklepala na batoh na zádech. „Miluju tě.“ políbil ji.
„Já tebe taky.“pousmála se a pohladila ho. „Bude to v pohodě.“ Vstala a rozhlédla se. „Buď opatrný.“
„Ty taky.“přikývl. Mac se znova usmála.
„Velení má Sheppard.“křikla do vysílačky a rozeběhla se pryč. John se za ní díval, ale pak vyběhl zpoza balvanu a znova se zapojil do dění.

Mac doběhla ke skalám a rozhlédla se. Hledala nějaké místo, kudy by mohla vylézt výš a nepotřebovala by k tomu výstroj. Několikrát proběhla kolem stěny, aby našla nejlepší místo. Zastavila se u jednoho místa, které jí připadalo nejlepší. Byla překvapená, když se dotkla skály, že pálí. Přetáhla si přes ruce bundu a začala šplhat nahoru. Pár centimetrů od ní se právě roztříštil kus skály. Jenom se tam vyděšeně podívala, ale lezla rychle dál. Konečně se vydrápala na plošinku, kterou k jejímu překvapení pokrývala měkoučká zeleňoučká tráva. Zůstala tam ještě chvilku sedět a zhluboka dýchala. Pořád k ní doléhaly zvuky boje. Ohlédla se dolů, kde právě něco bouchlo. Zjistila, že to byl jenom nějaký stan. Zkontrolovala si zbraň, náboje v ní, rožnula světlo a vešla do jeskyně. Kdyby neměla světlo z baterky, neviděla by ani na krok. Pomaličku šla dál. V dálce viděla mihotat se světlo, které osvětlovalo vzdálený konec jeskyně. Skoro proletěla stropem, jak se lekla, když na něco šlápla a ono to zapraskalo. Posvítila si na zem.
„Fůůůj.“otřepala se a nohou odsunula kus lebky na stranu. Pokračovala dál. Jakmile se blížila ke světlu, svoji baterku zhasla. Opatrně prošla až na konec chodby a všimla si, že ta se stáčí doleva, odkud vychází to světlo. Jakmile prošla i touto částí, zarazila se. Dívala se na kruhovou místnost, po jejíž stranách byly hořící pochodně. Uprostřed místnosti seděly tři ženy. Jedna mladá, druhá středního věku a poslední stará.
„Vítej, Pallas.“řekla ta nejstarší - Atropos, aniž by vzhlédla od niti, kterou předly druhé dvě.
„Nejsem Pallas.“zavrčela Mac.
„Na tvém jméně nezáleží.“řekla nejmladší, Klóthó.
„Pravda.“souhlasila Mac a pozorně je sledovala.
„Víme, proč jsi přišla.“ozvala se Lachesis, třetí z nich.
„Dobře…“hlesla Mac potichu. „V tom případě se to trošku zjednodušilo.“
„Chceš číslo strany v Genesis, mám pravdu? Abys mohla zničit naše bratry a sestry.“řekla Lachesis.
„Tak nějak.“přikývla. „Řeknete mi to v klidu, anebo si to mám zjistit sama?“broukla.
„Proč bychom ti to neměly říct?“pronesla tajemným hlasem Atropos.
„Jste jedny z nich. Když zničím je, zničím i vás.“vydechla nevěřícně.
„To ano. Ale pokud to je osud…nikdo se mu nevyhne. Jistě, budeme rády, pokud naši bratři a sestry přežijí, ale pokud ne, byl to osud. A my proti němu nic neuděláme.“pronesla truchlivým hlasem Klóthó.
„V tom případně chci číslo té strany.“řekla Mac.
„Není to tak jednoduché. Musíš být skutečně rozhodnutá, že to chceš. Aby si mohla armádu porazit, je zapotřebí dočasná změna ve tvé fyziologii.“upozornila ji Lachesis.
„Změna? Jaká změna? To nikde napsané není.“zamračila se.
„Na pár minut se pozmění celá tvá podstata. Na pár minut budeš jedna z nás. Budeš mít sílu jako Bohyně. Jako všichni z nás.“odpověděla jí Atropos.
„Aha.“hlesla. „Moment…“špitla. „To ale znamená, že moje…že mě to pravděpodobně zabije.“ vydechla. Všechny tři ženy rozvážně přikývly.
„Ale není to nezbytné.“dodala Klóthó.
„Jste sakra Moiry, Sudičky…měly byste to vědět!“zavrčela Mac naštvaně.
„Nevíme to. Nevíme to do chvíle, než se to stane.“řekla jí Atropos. Mac na ně šokovaně zírala.
„Abys Genesis přečetla, potřebuješ tu změnu podstoupit okamžitě.“upozornila ji Lachesis a podávala jí nějaký pergamenový svitek. Mac ho třesoucí se rukou vzala. „Přečti to.“pobídla ji. Mac text přeletěla očima, aby zjistila, co se v něm matně píše. Pak ho ale přečetla. Kolem ní se rozlila jasná bílá záře a měla pocit, jako by jí tělem prostupovalo horko. Po chvilce to přešlo. Jenom užasle zamrkala. Měla na sobě krásné dlouhé bílé šaty. Dala si ruku před sebe a na dlani se jí vytvořil maličký blesk. Jenom se pousmála.
„Tu stranu.“řekla.
„Je to strana DCCIX.“prozradila jí Lachesis.
„Potřebuješ k tomu i spojené Svitky.“poradila jí ještě Atropos. Mac jenom přikývla.
„Měla bys jít, než změna vyprchá.“pobídla ji Klóthó. Mac jenom znova přikývla, vytáhla z batohu Genesis i oba Svitky a zamířila ven stejnou cestou, jako přišla.

Sheppard se vrátil zpátky na svou původní pozici. Vojáci se už dokázali dostat mezi jejich stany. Viděl právě, jak Chris zabil nějakého nepřítele jeho vlastním mečem a ještě stačil po dalším vypálit energy kouli. K jeho překvapení tím zachránil Delroye. On sám právě zastřelil nějakého vojáka. Pořád se ale nemohl zbavit myšlenek na svoji přítelkyni. Znova vystřelil a na zem padl další nepřítel. Kousek od něho právě začaly dopadat trosky lodi, která se rozprskla na obloze. Rozhodl se rychle změnit pozici.
„Kde je Ginny?“křikl Chris, jakmile ho za sebou postřehl a mečem propíchl dalšího muže.
„Nahoře!“ukázal k jeskyním.
„Sama?“zavrčel.
„Říkala, že bude v pohodě.“hlesl a zastřelil dalšího.
„Říká to vždycky.“prskl a koukl k jeskyním. „No teda.“vydechl překvapeně a zadíval se na ženu v bílém, která měla v ruce knihu. John se podíval tím směrem taky.

Mac kráčela po trávou porostlém útesu. Po tvářích jí pomalu začaly stékat slzy, ale byla odhodlaná. Tohle musela udělat ona. Jemný vítr si pohrával s jejími vlasy. V levé ruce držela kus čistého bílého papíru a v pravé velkou tlustou starou knihu.

„Přátelé, rodina a má práce. Tři nejdůležitější věci v mém životě. Tři věci, pro které jsem ochotna obětovat skoro cokoliv. Chtěla jsem vám toho tolik říct a je mi líto, že k tomu už nebudu mít příležitost. Omlouvám se, že to musím být zase já, ale jinak to nejde. Je mi to líto.“

Všechny tyhle její myšlenky se postupně objevovaly na papíře. Došla k okraji útesu. Pod ní se stále ještě bojovalo. Střelba se ozývala všude kolem. Planina byla pokryta mnoha mrtvými těly. Mezi nimi stále ještě pobíhal zbytek přeživších, kteří se snažili mermomocí svůj status živého udržet. Maličko se jí ulevilo, když v dálce uviděla Johna, svého otce a zbytek týmu. Cítila, že pokud nezačne hned, tak už nikdy. Zavřela oči a nadechla se. Po chvilce je zase otevřela. Nic se nezměnilo. Otevřela těžkou knihu na správné straně a oba spojené svitky si položila na stranu druhou. Začala odříkávat verše. Zprvu se její hlas třásl, ale čím déle četla, tím pevněji zněl. Zbýval přečíst poslední řádek. Věděla, že v ní narůstá nová síla. Cítila to. Poslední řádek skončil. Zhluboka se nadechla. Kniha spadla na zem. Okolo ní se zvedl prudký vítr. Rozpřáhla ruce a myslela na jediné: ZNIČENÍ BOHŮ A JEJICH VOJÁKŮ. Dole se dělo něco nevídaného. Vojáci loajální k Bohům začali hořet a jeden po druhém mizeli. Jenže ona to neviděla, jenom cítila, jak z ní pomalu vychází veškerá energie. Chtěla to zastavit, ale nemohla. Najednou bylo po všem. Dole vše na pár okamžiků utichlo. Nikdo nechápal, co se právě stalo. Nakonec došli k závěru, že je to úplně jedno a lidé z Atlantis, Eagerové a dokonce i Wraithové se dali do radostného pokřiku. Mac otevřela oči a v tu ránu místo bitevního pole viděla nebe.
„MACKENZIE!!“zakřičel vyděšeně John, který ji celou dobu sledoval a rozběhl se za ní na útes.

Nemohla se nadechnout. Všechno kolem se jí míhalo. Znova jí po tváři začaly stékat slzy. Věděla, že ji nikdo nemůže zachránit. Najednou se nad ní objevila dobře známá postava.
„Co to vyvádíš, Mac? Tohle jsi dělat neměla.“hlesl smutně Gabriel a dřepl si k ní.
„Pomoz mi, prosím.“zašeptala.
„Nemůžu ti pomoct. Tohle nezachráním ani já, ani nikdo jiný. Nemusela jsi to dělat.“
„A kdo jiný…by je zastavil?“zašeptala.
„Kdokoliv.“povzdechl si.
„Gabrieli…“
„Št…vydrž.“zastavil ji. Maličko zakroutila hlavou.
„Je pozdě. Řekni jim, že….že je miluju, ano?“
„Mac…“
„Slib mi to.“naléhala. Jenom přikývl. Nemohla si nevšimnout, že mu ukápla stříbrná slza.
„Slibuju.“přikývl a chytl ji za ruku. Věděla, že se John blíží, ale už nemohla. Jenom se podívala na Gabriela. Jeho tvář byla smutnější, než kdy dřív. Všechna se začalo zahalovat do mlhy. Zavřela oči. Naposledy vydechla.
„Mac…“pohladil ji Gabe po hlavě. „Tohle se ti stát nemělo. Tobě ne.“ Vstal od jejího těla.
„Mac! Mackenzie!!!!“volal John a zadýchaně doběhl k ní. „Mac….nežertuj. Prober se.“zatřásl s ní a zkusil jí puls. Nenahmatal absolutně nic.
„Johne….je mrtvá. Nemůžeš ji vrátit zpátky.“ozval se potichu Gabe.
„Tak mi pomoz!“zavrčel mezi masáží srdce a umělým dýcháním.
„Ty to nechápeš…. Její životní síla a energie byly vypotřebovány na zničení Bohů.“
„Ale…. Přece…“nemohl tomu uvěřit. Začaly mu docházet síly. Věděl, že lékařský tým je na cestě, ale netušil, jak dlouho jim to bude trvat.

a další díl bude zase za týden v pátek ...a ráda bych, abyste mě moc neukamenovali za ten konec , jelikož ho potřebuju pro další díly

a děkuju za přání k narozkám

Tak to by mě zajímalo, kdo, nebo co jí oživí tentokrát