jak Kramlík správně podotknul je tu středa a co to znamená? poslední části je třeba
a jelikož vás určitě od posledně zajímá spoustu otázek, tak vám hned prozradím že na ně odpovědi nedostanete
(možná jen na některý) a abych vás ještě víc napnul...vlastně není nic, čím ybch vás mohl napnout, takže to vzdám a při té dnešní dobré náladě vám prdnu poslední část 14. dílu => užijte si to, a rozhodně zanechte poznámky, připomínky, dojmy...cokoliv
14. Díl (Operace PLAZ - Operation REPTILE) PART III
Mléčná Dráha, BP6-3U2, 14. Prosince 2009, O hodinu později
Stejně jako Daedalos, tak teď i Apollo vyskočilo v záři obrovského slunce poblíž první planety této sluneční soustavy, v níž se podle Warrickových informací nacházela nejmenší těžařská kolonie, tentokráte zaměřená na dolování trinia. Heimdall ihned začal se skenem a opět velice rychle nalezl onu planetu, kolem níž tentokráte stálo menší bojové uskupení aschenských a hebridanských lodí.
„Plukovníku, u planety registruji osm lodí. Pět aschenských a tři hebridanské, zpozorovali nás,“ ukázal Johnson Ellisovi data, která mluvila jasně.
„Zapojte ZPM, štíty na sto procent, nabijte všechna sila, přední railguny zamířit na hebridanské lodě a asgardské paprsky na Ascheny,“ rychle vychrlil rozkazy a jako již tradičně si kvůli výhledu stoupnul k přednímu průzoru.
„Hebriďané vypouštějí stíhače. Třicet…oprava, čtyřicet kontaktů,“ opravil se Johnson, který na rozkaz zvýšil v hangáru bojový stupeň na číslo jedna, čímž dal stíhačům zelenou.
Apollo otevřelo hangárová vrata, z nichž v rychlém sledu za sebou vyletělo dvaatřicet strojů doprovázených dvojicí jumperů. Ty se ihned zamaskovaly a nehledě na počty nepřátelských stíhačů zamířily k bojovému uskupení křižníků, které představovaly mnohem větší hrozbu. Obě skupiny bojových letounů během několika minut překonaly vzdálenosti mezi sebou a zhruba v polovině mezi oběma stranami křižníků se do sebe pustily. Hebriďané měli lehčí početní výhodu, tu ale smazávala výzbroj naváděných raket a hlavně obratnost, jíž se žádný nepřítel doposud nevyrovnal. 302jky ještě před přímým střetem zaměřily své první cíle a vypustily rakety. Ty si velice rychle razily cestu ke svým nepřátelům, ale jen tři pětiny dosáhly svých cílů. Téměř bez námahy pozemští stíhači zničili hned polovinu příchozích a s obrovskou chutí se pustily do zbytku. I tak pozemská strana ztratila po pár vteřinách bojů tělo na tělo hned dva stíhače, kteří se nestihli vyhnout příchozí palbě energetických pulsů. Úhybnýé manévry doprava, doleva, vývrtky, zpomalení, to všechno používali pozemští stíhači, kteří velice rychle převzali dominantní roli v této malé přestřelce a bez větších potíží sundali tři čtvrtiny této malé flotily. Zbytek se dal zbaběle na úprk pod ochranná křídla svých mateřských křižníků, které byly o situaci plně informovány.
„Hebridanské stíhačky se dávají na ústup,“ oznámil Johnson, který podrobně sledoval vývoj situace a co pár vteřin Ellise informoval o aktuálním dění.
„Ať pronásledují stíhače a zaútočí na křižníky. Jsou jumpery na místě?“
„Jumper jedna i dva hlásí stoprocentní připravenost, vyčkávají na signál,“ potvrdil umístění jumperů na předem stanovených souřadnicích.
„Heimdalle, vypočtěte přesné souřadnice skoku hyperprostorem na orbitu pod první aschenský křižník,“ zrodil se Ellisovi bláznivý, ale smělý plán hodný úspěchu.
Výpočet však oproti očekávání netrval ani tři vteřiny. Gantové se na obrazovce objevily souřadnice a vypočítaný čas letu hyperprostorem, což se Ellisovi náramně líbilo.
„Počkáme, až 302jky zahájí palbu, v ten moment skočíme do hyperprostoru a za…?“ otočil se směrem k Gantové.
„Dvě celé, třicet dva setin vteřiny, pane.“
„…budeme pod křižníkem blokovat veškeré pokusy o vypuštění toxinu vlastním tělem,“ načrtl plán, který se spoléhal na přesné načasování, neboť toxin mohli vypustit prakticky kdykoliv po prvním útoku. Třeba i teď.
Ellis však doufal, že je na planetě ještě mnoho Hebriďanů, které prozatím nechtějí obětovat a věří, že si společnými silami s jednou 304kou poradí. Nebýt připojeného ZPM, asi by to byla krutá pravda, ale i přes takovou početní nevýhodu dokáže ZPM vyrovnat síly na dost dlouho, než se Apollu podaří zredukovat nepřátelské síly do stavu, který by hrál ve prospěch Země. Pozemští stíhači se mezitím ocitli na prahu dostřelové vzdálenosti aschenských zbraní, které byly o něco vyspělejší než ty, kterými disponovali Hebriďané. Když byla linie konečně protnuta, aschenské bodové zbraně spustily hustou, ale na tuto vzdálenost velice nepřesnou palbu, která stíhačům nedělala sebemenší vrásky. Ti s ladností jim vlastní obkroužili nebo zcela ignorovali příchozí palbu a přímou neměnnou trasou mířily k lodím. S ubývající vzdáleností se sice palba exponenciálně zlepšovala, nikoliv však do takové míry, která by se pro stíhače stala neúnosnou. Palebného štítu naopak využili hebridanští stíhači, kteří velkým obloukem otočili své stroje a opět zamířili ke svým nepřátelům, kterým došlo, že jim začíná hořet koudel u prdele.
„Apollo, tady velitel zelené letky, můžete skočit na pozici,“ dala kapitán Gormanová Apollu zelenou.
Gantová nahnala do hyperprostorových článků energii, ty vytvořily stabilní hyperprostorový tunel, kde už své povinnosti převzaly hyperprostorové motory ženouc Apollo vstříc bitvě. Přesně za dvě vteřiny a dvaatřicet setin se pod břichem jednoho z aschenských křižníků otevřelo hyperprostorové okno, z něhož vyskočilo Apollo a ihned pokropilo jeho štít várkou railgunových projektilů. Gantová spěchala, aby Apollo natočila do správné palebné pozice, umožňující Johnsonovi co nejdříve zaměstnat jeho štít čtveřicí asgardských paprsků, které jako vždy udělaly svoji práci a signifikantně snížily sílu štítu o pořádný kus dolů.
„Vypusťte rakety,“ urychleně přikázal Ellis, než se všechny lodě stačily otočit do palebné pozice.
Vrata sil se otevřela dokořán, rakety zažehnuly motory a dle daných souřadnic se zaměřily na své cíle. Téměř s nulovou příchozí palbou během deseti vteřin překonaly vzdálenosti a se vší parádou se rozrazily o fialové štíty hebridanských lodí. Bobtnající exploze dokreslovaly prohnuté štíty, které nedokázaly odolávat takové síle věčně. První emitory štítů se velice rychle usmažily a daly tak šanci proniknout explozím z raket i na trup, který se doslova rozpálil do ruda.
„První ze tří hebridanských lodí zničena, druhá má lehce poškozený trup, uniká ji atmosféra, třetí je na tom velice podobně,“ oznámil skvělé zprávy Johnson, který stejně jako Heimdall zachytil data naznačující nabíjení hyperprostorových motorů oněch dvou lehce poškozených lodí.
„Prchají, pane.“
„Nechte je, teď se zaměřte na Ascheny,“ usmál se Ellis, jehož plán fungoval přesně podle předpokladů.
Aschenské křižníky se konečně dostaly do perfektní ničím a nikým nestíněné palebné pozice. Všechny otevřely spodní vrata, z nichž se vysunuly coilgunové hlavně, které se v posledních bojích ukázaly jako to nejlepší, co proti pozemským křižníkům fungovalo.
„Nabíjejí coilgunové hlavně, pane,“ s ledovým klidem oznámil Johnson čekaje rozkaz pro Gantovou.
„Ať se odmaskují jumpery a vykonají rozkaz,“ rychle přikázal Gantové, neboť bylo zapotřebí naprosto perfektního načasování.
První roztočená a rozžhavená hlaveň dosáhl maxima svých otáček a vší silou hnala z komory rudý projektil, za nímž se jen kouřilo. V tom se pod dvěma aschenskými loděmi zároveň odmaskovaly malé zelené jumpery, které ze svých zásobníků vyslaly vždy dva drony na hlaveň. První jumper promarnil svoji šanci a rozpálený projektil se rozbil o Apollův bělostný štít. Druhý však vystřelil ve správnou chvíli. Žlutavé drony bez problému prolétly aschenskými štíty a při zastavení otáček coilgunové baterie ji rozcupovaly na hadry, což následně vyvolalo velice silnou explozi, když se coilgunový náboj roztrhl v explodující hlavni. V „břiše“ Aschenského křižníku teď zela obrovská díra, z níž kromě drahocenného vzduchu unikaly také životy. Druhotné exploze málem vyřadily celou loď z činnosti. Jen díky rychlé práci operátorů však loď stále držela pohromadě a byla ještě schopna byť limitovaně, pálit po Apollu alespoň bodovou obranou. Za to další tři aschenské křižníky taktéž vypálily po manévrující lodi tři coilgunové projektily, které se za krátký moment rozprskly o štít, a zároveň se ukázalo, že to byly i poslední. Posádky jumperů totiž nelenily a ihned proti zbylým třem hlavním vyslaly šestici trubců razících si cestu skrz trup do nitra lodi. Napáchané škody sice nebyly nijak markantní, ovšem absence nejničivější zbraně teď hrála do karet pozemskému Apollu.
„Všechny coilgunové baterie zničeny, pálí po nás jen bodovou obranou, síla štítů na čtyřiasedmdesáti procentech, lehké poškození trupu v sekci B5 na palubách osm až dvanáct,“ podal rychlé hlášení Johnson a nadále se věnoval již palbě, která konečně začala slavit první úspěchy. Štít jednoho z křižníků po brutální dávce plazmy téměř zkolaboval a nechybělo málo, aby tyrkysová modř prošla až na začernalý trup.
„Heimdalle, připrav se,“ zkusil Ellis využít jeho umu k vyřazení bojeschopných lodí, které pálily s takovou intenzitou, až se jim přehřívaly zbraně. Heimdall své vědomí opět upřel do jednoho, rychlostí světla, putujícího proudu dat, které se zastavilo na velice silných firewallech, které se od poslední bitvy významně zlepšily. Zatímco si Heimdall hrál, Apollo dostalo další silné zásahy velkým množstvím energetických střel snižujících sílu štítu lehce nad polovinu. Konečně se však zapojili i stíhači, kteří s malou pomocí jumperů drasticky rozcupovali své protivníky a ztratili pouhé čtyři stroje, což bylo vzhledem k okolnostem naprostá senzace. Do dění se hlásily i jumpery, které konečně znovu pomohly Apollu a zaměřily se na ničení zbraní, i když jen jedním dronem, neboť měli velitelé všech pozemských lodí nařízeno jimi zbytečně neplýtvat, když jich měla Atlantida ve spojení s antarktickou základnou pomálu.
„Pane, 302jkám došla munice, jumpery taktéž hlásí nízký stav dronů v zásobnících,“ oznámil jeden z operátorů v přední části můstku.
„Vezměte je na palubu,“ s hrdostí v hlase přikázal Ellis, neboť letci pod velením Apolla dokázali doslova nemožné.
„Rozkaz, plukovníku.“
Všechny 302jky a oba jumpery okamžitě zamířily zpět do svých hangárů, kde se velká spousta techniků dala do přezbrojování jak stíhačů, tak jumperů, jejichž drony Apollo ve svých zásobách disponovalo.
„Zaměřte zbylé rakety na všechny lodě, pěkně rovným dílem,“ vydal další možný rozkaz Ellis, i když věděl, že dál už to bude jen na Gantové a mušce Johnsona.
Johnson opět nabil sila, v nichž se nacházela druhá polovina zásob raket. Stejně jako předtím otevřel vrata sil a zmáčknutím tlačítka vypustil zbylé rakety, které se tentokráte musely potýkat se silnou palbou redukující jejich stav na pouhých pět. I to však stačilo na odpoutání pozornosti. Aniž by to někdo kvůli mnoha starostem s bitvou věděl, z hyperprostoru u první planety vystoupila dvojice zbylých pozemských křižníků ve službě. Sun-Tzu s Daedalem okamžitě proskenovali soustavu, v níž stejně jako předtím Apollo nalezli nepřátelské lodě, z nichž teď zbývala už jen trojice. Když dozněl hluk explodujících raket v uších aschenských operátorů, jeden z nich na senzorech zaznamenal další dvě lodě stejného typu, které právě vystoupily z hyperprostoru.
„Pane, další dvě lodě pozemšťanů vystoupily u první planety. Čas do příletu, pět minut,“ oznámil operátor, který se kromě senzorů také staral o coilgunovou hlaveň, která už delší dobu nebyla k dispozici.
„Připravte se na skok do hyperprostoru, nabijte spodní pumovnici raketou s ANSTINEM,“ rozhodl velitel jedné ze zbývajících lodí.
„Ale pane, je tam ještě více jak padesát tisíc Hebriďanů,“ oponoval muž starající se o senzory.
„Neměli tak zbaběle utéct,“ rázným hlasem ukončil debatu a naznačil svému operátorovi, že by měl začít poslouchat rozkazy.
Stejně jako ostatní operátoři i tento nabil planetární pumovnici raketou, jejíž vnitřek vyplňovala výbušná směs tvořící jednoduché molekulární prvky, které při explozi a následném sloučením se vzduchem vytvořily smrtící toxin. Všechny lodě zaměřily jinou část planety a ve stejnou dobu vypálily tři rakety do atmosféry.
„Plukovníku, Aschenové do atmosféry vystřelili rakety, zřejmě s neurotoxinem,“ ihned vyprskl Johnson informaci, když rakety zachytil na senzorech.
„Tentokrát ne,“ říkal si pro sebe Ellis a byl rozhodnut zastavit rakety za každou cenu.
„Gantová, tu nejblíže k nám sundejte našimi štíty, filtrací nic nepronikne, Heimdalle, raketu nejblíže atmosféře transportuj někam do pryč a Johnsone, ta třetí bude na vás. Musíte ji sestřelit, ještě než vstoupí do atmosféry,“ velice rychle přišel s jediným možným řešením.
Aschenské křižníky mezitím skočily do hyperprostoru směr Aschen, nechávajíc za sebou tři rakety, které se velkou rychlostí blížily k atmosféře. Meyersová ihned zvýšila tah motorů na maximum a i tak stíhala smést jednu z raket mohutným štítem jen na poslední chvíli. Heimdall naopak poměrně rychle vypočítal předpokládanou dráhu rakety a s přesností na setiny vteřiny provedl chirurgicky přesný transport. Podobně se dařilo i Johnsonovi, jemuž se podařilo railgunovými projektily zničit raketu ještě dvě stě kilometrů před bezpečnou linií. „Máme je všechny, pane,“ oznámil výbornou zprávu a deaktivoval veškeré zbraně.
„Pošlete údržbáře do poškozených oblastí, ať zazáplatují největší díry v trupu, zbytek permanentně uzavřete a upozorněte posádku,“ teď již v klidu rozhodl Ellis a nechal se spojit s oběma loděmi, které zrovna přilétaly k planetě.
„Pánové?“
„Abe, vidím, že si tady užíváš party a nepozveš nás,“ rýpnul si Caldwell do Ellise.
„Co ti mám na to říct, jsem prostě sobec,“ usmál se Ellis a velice rychle vysvětlil situaci.
Naproti tomu plukovník Ji vyrazil Ellisovi dech, když mu oznámil, co se stalo se zbylými dvěma koloniemi.
„Bastardi,“ pocítil to samé co Caldwell, když to poprvé zjistil.
„Posílám dolů jumpery, 302jky a nějaké mariňáky, doufám, že se připojíte,“ požádal o asistenci při osvobozování zajatců, aby je mohli hvězdnou bránou poslat na Omegu, kde na své nové obyvatele již netrpělivě čekali.
„S radostí,“ uklonil se hlavou Ji a odpojil se z přenosu.
„Abe, už si přemýšlel, co uděláš s Hebriďany?“ zajímalo Caldwella, který by věděl, jak s nimi naložit.
„Věř tomu nebo ne, ale ano, přemýšlel. Nejlepší bude je teď zpacifikovat, a jakmile odejdeme, nechat je jít třeba na Aschen.“
„To nemyslíš vážně?“ nevěřil Caldwell vlastním uším.
„Ale ano, jen si mě to nenechal dopovědět. Dáme jim jeden z našich tabletů, na němž budou informace o bitvě nad Hebridanem,“ vystřelil Ellisův lišácký úsměv do samotného nebe.
„Dobře, tohle se mi líbí, jen bychom to měli radši sdělit Zemi,“ uvědomil si Caldwell, že se Zemi již hodinu a půl neozvali.
mno, snad se díl líbil...snad si poté celý díl přečtete v celku, až sem přidám i odkaz na PDF, určitě vám to dá lepší obraz o celém ději, jak jsem již několikrát naznačoval