Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
minule jsem to s délkou krapet přepálil, tak dneska dostanete přesně 4A4...stejně tak příští a přespříští týden (musím nahnat trochu času, když se mi psaní 8. dílu tak protáhlo)
malý spoiler pře čtením:
| Toto je spoiler!!!: |
| bacha na velice lehkou 18+ scénku |
a abych už nezdržoval, tak ještě poděkuji Jakopovi a vlastně i coldvelovi, který mi s dnešním (vlastně až tou částí příštího týdne) dílem neplánovaně pomohl, jeho oprávněnou "kritikou/otázkou"
14. Díl (Operace PLAZ – Operation REPTILE) PART I
„Zrada je jenom otázkou peněz.“ – Armand Jean du Plesis Richelieu
Mléčná Dráha, Hebridan, 16. Října 2009
Hebridan, který se po tisíce let pyšnil titulem symbiotická společnost, se před necelými dvěma roky vinou Oriů rozpadl na dvě předem dané a nikým nediskutované frakce. První z nich – utlačovatelé, s pomocí Oriů zotročili své dřívější osvoboditele z goa’uldské tyranie – Serrakiny. Miliony byly povražděny a další miliony zotročeny pod trestem smrti. Jejich těla měla být nástrojem vzestupu nového impéria, které se mělo významnou rolí zapsat do dění v Mléčné Dráze. Tomu však před čtyřmi dny odzvonilo. Z velkolepého plánu zbyla jen mrtvá nehybná těla, která pod vlivem neurotoxinu ztratila barvu a začala pomalu tlít. I přesto zůstala naděje, že alespoň jeden ze dvou národů přežije. „Tichý spojenec“ Země, velký národ Serrakinů. Více je ale vystihovalo pojmenování přeživší. Přeživší, kterých s přibývajícím časem stále více ubývalo. Apollo ani za pomoci jaffských Ha’taků, nebylo schopno přenést ani desetinu všech zotročených obyvatel, když se neurotoxin rozprostřel nad celou planetou.
„Pane, je konec,“ smutným hlasem oznámil nevyhnutelnou situaci Johnson, který již několik hodin přesluhoval.
„Rozumím, kolik se nám podařilo zachránit Serrakinů?“
„Branou jsme poslali zhruba padesát tisíc a jaffské Ha’taky dalších sedmdesát,“ rychle spočítal čísla, která se mu zobrazila na monitoru.
„Alespoň něco,“ oddychl si Ellis a nechal se spojit se Zemí, která netrpělivě čekala na jakékoli informace.
Ellis předstoupil před obrazovku, a když byl připraven, vydal pokyn k navázání spojení. Obrazovka se přeměnila z údajů o lodi na černou plochu, která velice rychle chytala barvy prostředí, v němž se druhé místo nacházelo. U obrazovky stál již svěží generál O’Neill, který si konečně dopřál pořádný spánek, i když nebyl tak klidný, jak by si přál.
„Ellisi, informujte mě.“
„Aschenský neurotoxin se po celé planetě rozprostřel zhruba o dvanáct hodin dříve, než jsme počítali, takže…“
„Číslo, plukovníku?“ musel O’Neill Ellise navádět k informacím, které chtěl vědět.
„Zhruba sto dvacet tisíc, pane.“
„Tak málo?“ vyjeveně koukal O’Neill, který počítal s mnohem větším číslem.
„Je mi líto, ale nebylo v našich silách evakuaci popohnat,“ omlouval celou záchrannou akci, i když věděl, že nemohl udělat víc.
„Alespoň něco,“ spokojil se O’Neill s vysvětlením a přemýšlel o dalším kroku.
Za to Ellis zažil déjà vu, když spolu s generálem pronesli tutéž chlácholící větu.
„Generále?“
„Vraťte se domů, plukovníku,“ povolal Jack celou posádku k Zemi, kde si dají všichni zasloužený odpočinek.
Spojenecké Ha’taky taktéž opustily orbitu planety, která teď byla naprosto neobyvatelná. A to jen díky zradě Aschenů, kteří se naprosto neočekávaně obrátili proti svým spojencům, kteří však o této zradě doposud nevěděli, což hrálo v jejich prospěch. Apollo spolu s jaffskými mateřskými loděmi otevřelo hyperprostorový tunel, jehož ústí se nacházelo nad modrou planetou, jejíž orbitu hrdě hájila Odyssea, která stejně jako Apollo chránila jedno ze ZPM svým „vlastním tělem“.
Mléčná Dráha, Omega, 13. Prosince 2009
Když byla před několika měsíci zničena původní základna zasazená po vzoru SGC do hory, nikdo nečekal, že se Omega stane možná nejdůležitějším místem v celé galaxii. Nyní už to nebylo jen pouhé stanoviště, jehož hlavním úkolem byla těžba naquadahu. Nyní už to byla plnohodnotná kolonie, která i přes prvotní problémy dokázala přežít, na čemž mělo velkou zásluhu zásobování loděmi třídy Daedalos. Země však nemohla nést toto břímě do nekonečna sama. S příchodem nových „kolonistů“ dostalo velení Omegy těžký úkol. Jak efektivně přerozdělit to málo, co zde na každý den bylo. Úroda ještě neuzrála a veškeré nashromážděné zásoby se nacházely téměř na nule, nebýt zvýšené pohotovosti Země a jejich spojenců, kteří pochopili, že bez jejich pomoci nové ústředí rady Aliance Mléčné Dráhy nepřežije. Generál Brown, který dle své pozice převzal velení nad základnou, papíroval včerejší a dnešní agendu, když se ve dveřích objevila mladá poručice, jejíž hnědá hříva splývala s perfektními boky.
„Generále?“ jemným hláskem upozornila na svoji přítomnost.
„Poručík Williamsová, vás už jsem dlouho neviděl,“ lišácky se usmál generál, zatímco Williamsová pomalu zavírala dveře.
Pomalu a vyzývavě došla ode dveří ke stolu, na nějž položila obě své ruce a v hlubokém úklonu odkrývající naditý dekolt se zadívala do generálových očí.
„Chyběla jsem vám, generále?“
„Radši se na nic neptej a pojď ke mně,“ chytil generál poručíka za ruku, a když se přestala opírat, rychlým „chvatem“ ji přetočil zádní částí těla k sobě, zatímco si ji usazoval do klína.
Čerstvě oholený jako dětská prdýlka se jí něžně přisál ke krku, kde ji svými rty laskal a nebál se přidat i jazyk. Poručík Williamsová byla evidentně v rauši. Něžné vzdechy napovídaly, že onu činnost má více než ráda a generál ví, jak toho využít. Pomalu, detailně, laskal její krk zleva doprava, aby nevynechal ani jedno místo, které by mu pak mladá poručice mohla podobně oplatit. Williamsová se chytala za hlavu a pravidelným kroužením ve vlasech se ještě více vzrušovala. Když byl generál v nejlepším a Williamsová dosahovala vrcholu svého blaha, pomalu zajel rukou do kalhot, které si pomalu připravoval na tuto chvíli. Jemně pohladil do hladka vyholené partie a přesně podle dřívějších zkušeností dokončil, co načal rty a jazykem. Williamsová se v pravidelných intervalech kroutila a vzdychala, co plíce a hlasivky stačily. Po pěti minutách ustavičného orgasmu mladá poručice zastavila generálovy hbité prsty a svezla se po jeho nohách k zemi, kde si sedla na nohy a přesvědčila se, že je generál taktéž připraven.
„To je mi, ale dáreček,“ usmála se a něžně stiskla jeho úd, svými plnými, dokonale měkkými rty.
V první chvíli to bylo příjemné, ale pak se generál ocitl v ráji, z něhož by nevystoupil, i kdyby mu k hlavě přiložili pistoli. Jemné pohyby nahoru a dolu s přídavkem jazyku a následně i ruky, generála rozpálily tak, že měl co dělat, aby veškerý obsah malých generálů udržel v sobě.
„Přestaň,“ roztřepaným hlasem zastavil generál Williamsovou.
„Ale, ale, dneska jsme nějací rychlí,“ usmála se poručice, stoupla si a velice pomalu si začala sundávat kalhoty, pod nimiž skrývala krajkové prádélko Victoria’s Secret a dlouhé nohy s kůží jako z alabastru. Při svlékání se nezapomněla otočit a jemně kroutit prdelkou, aby ještě více zvedla generálův periskop. Když se kalhoty ocitly na zemi, generál vystřelil ze židle, aby také sundal spodky. Naneštěstí byl tak nažhavený, že s sebou málem praštil na zem, jak se mu nohy zamotaly do nohavic. Vše však s přehledem ustál a jako správný muž se postavil do pozoru. Williamsová s úsměvem od ucha k uchu, přešla ke generálovi, pohladila ho po líci a něžně jej políbila. Následně mu hupsnula do náruče, aby si ji mohl pěkně položit na stůl. Jak bylo zamýšleno, tak se taky stalo. Generál v lehkém předklonu konečně pohodlně nastavil protějšek pro svého malého generála a se vší parádou jí ho tam našrouboval. Jemně pokrčen v kolenech začal přirážet a nebál se pevnějšího stisku nohou, které se kroutily kolem jeho krku. Williamsová se svíjela a vzdychala tak hlasitě, že bylo zhola nemožné, aby je někdo neslyšel.
„Přidej, přidej,“ vzrušeným hlasem skoro až křičela Williamsová, když se otevřely dveře a v nich stál generál O’Neill.
„Fra…“ zarazil se uprostřed slova, když spatřil tu božskou krásku v negližé.
„Jacku!“ vrátil Brown O’Neilla do reality.
Ten s pardonem zavíral dveře, ale nedalo mu to a musel si malou škvírkou uchovat ten pohled k nezaplacení. Když se o pár minut později dveře otevřely, vykoukla z nich skoro holohlavá hlava generála Browna. Zkontroloval blízké okolí chodeb, a když nikoho neviděl, otočil se na oblečenou Williamsovou.
„Vzduch čistý, můžeš kotě.“
Williamsová opatrně vykoukla a s poslední pusou se vydala zpět na své ubikace, kde parta dalších čtyř poručíků mastila Texas hold’em’poker. Když Williamsová zahnula do prvního koridoru vedoucího na ubikace, narazila na O’Neilla, který stál opřený o zeď s výrazem malého kluka, který předčasně objevil dárky k vánocům.
„Až budete mít čas, stavte se,“ usmál se Jack a nechal Williamsovou s ruměnci na tvářích prosmýknout se jako malou lasičku.
Pak už se nezdržoval a vyrazil za Brownem, který s již připravenými skleničkami čekal na zaklepání.
„Pojď dál,“ ozvalo se zpoza dveří.
Jack vplul dovnitř a posadil se ke stolu, naproti Brownovi.
„Co?“ viděl Jackův výraz, který ještě před chvílí pozorovala sama Williamsová.
„Kaňoure,“ vystřelil Jackovi úsměv od ucha k uchu.
„Příště bys mohl zaklepat,“ podíval se po Jackovi káravým pohledem.
„Já klepal, ale poručík Williamsová to asi převzdychala,“ pokračoval v narážkách a náramně si to užíval.
„A i přesto si vešel?“ tušil Jackovu odpověď.
„Vždyť víš, že si nemůžu pomoct,“ napil se kvalitní brandy a položil ji dál od hranaté flašky, v níž byla ještě půlka obsahu.
„Každopádně, co tě přivádí?“ utekl Frank k jinému, zřejmě vážnému tématu.
„Serrakinové!“
„Tuším, kam míříš, ale neboj, vše zvládáme v naprostém pořádku, úroda sice ještě neuzrála, ale Orbánci a dokonce i Langarané nám bránou posílají jejich nevyužité zásoby. Nebýt otravy tím toxinem, mohli jsme si vzít zásoby z Hebridanu, ale to je teď pasé,“ nemohl si Jack nevšimnout rozhořčeného tónu.
„Což mě přivádí…“
„No?“
„Warrick zjistil adresy několika planet, na nichž Hebriďané zotročují zbytky jeho lidu.“
„A my tam pošleme naše lodě, aby je přivezli sem, že?“ dokončil myšlenku za Jacka.
„Nemůžeme je tam nechat,“ vysvětloval rozhodnutí IOA a vrchního velení armádních složek Jack, který byl poslán, aby to Brownovi sdělil osobně.
„Navíc tam budou velké zásoby, aby uživili jak je, tak sebe,“ vypíchnul jeden z kladných bodů operace.
„Plus, s trochou štěstí získáme další těžební doly, aniž bychom utráceli další peníze a čekali, než se těžba vůbec rozjede,“ dokončil svůj plán, jak obměkčit Frankovo srdce.
„Mám snad na výběr?“ přikývnul Brown na další přísun uprchlíků, pro něž už teď velice těžko hledal zásoby a místo, kde by složili hlavy.
„Asi ne…“
„Kdy můžu očekávat přísun?“
„Do konce roku, bychom je rádi měli všechny u nás,“ dopil Jack svoji brandy a otočil dnem navrch, aby mu Frank nedolíval.
Následně se zvednul ze židle a vydal se ke dveřím, na nichž byla jmenovka generál-major Frank Brown.
„Jacku,“ zastavil O’Neilla ve dveřích.
„Neboj, nikomu nic neřeknu,“ zavřel za sebou a odešel do řídícího, odkud nechal přeposlat zprávu, že Omega je na přísun připravena.
Sám se poté odebral do nadzemní části, která se stále ještě dokončovala. Výtah Jacka vyvezl do druhého patra, které pokrývala vrstva prachu zachycená na malířských igelitech. Jack opatrně nakouknul, a když zde nikoho nezaregistroval, vydal se směrem k velké hale, která se nacházela v přesném středu budovy. Prach se vířil všude ve vzduchu a s přibývajícím časem, bylo těžší a těžší dýchat. To ale Jacka nijak nebrzdilo a po malé chvíli otevřel dveře do velké kulaté haly, v jejímž středu se pyšnil průhledný tyrkysově-bílou barvou prosvícený oktagonový stůl. Každá z osmi ostrých hran měla místo jen pro dvě židle. Uprostřed stolu se pak pyšnil znak s anglickým nápisem, pod nímž byly uvedeny i dialekty ostatních příslušných národů, včetně antického. Síla v jednotě. Slova, která pro Mléčnou Dráhu a její nově vzniklou Alianci znamenala víc, než si kdo uměl představit, přičemž si Jack vzpomněl na setkání, které před několika měsíci znamenalo formální vznik tohoto uskupení.
„Jsme pyšní, že i přes viditelné rozdíly v technologickém, fyziologickém a filosofickém vývoji, jste schopni zformovat v této temné době přátelství, které bude sahat mnohem dál, než si vůbec dokážete představit.“
Odtud zbývalo jen několik stovek kroků do jeho pracovny, do níž se s účinností k 1. 1. 2010 nastěhuje, jako vrchní radní, reprezentující zájmy Země v Alianci Mléčné Dráhy.
Mléčná Dráha, Země, Atlantida, 13. Prosince 2009
Uběhlo jen pár okamžiků, co se ozvala Omega, že je operace na záchranu Serrakinů spuštěna, když se na orbitě seřadilo Apollo, Sun-Tzu, Daedalos a Odyssea, která zde však nebyla kvůli záchranné operaci, ale kvůli patrole. Hammond ještě stále ležel v doku, kde na něj padal prach a písek, při dokončování oprav energetického vedení, po němž bude následovat několikahodinový test. Všichni tři velitelé se vměstnali na jednu velkou sto jedna palcovou obrazovku, u níž stál doktor Woolsey.
„Pánové, generál O’Neill se s námi právě spojil, operace PLAZ může začít,“ posvětil záchranné mise na třech různých planetách v nejbližších solárních systémech Hebridanu. Jako první v záři hyperprostorového okna zmizelo Sun-Tzu následováno Apollem a jako poslední skočil Daedalos, který měl cíl nejblíže.
Woolsey kopnul špičkami bot do sebe a odebral se do své pracovny, kde si ze svého stolu sebral modrou složku, na níž bylo velkým písmem napsáno Galaxie Pegas. Jakmile zkontroloval obsah, spojil se s plukovníkem Davidsonem, který vydal rozkaz Bishopovi. Ten zaměřil Woolseyho lokátor a jednoduchým stisknutím klávesy jej přenesl na výchozí místo v Pentagonu. Zde již čekali všichni členové IOA, kteří před sebou měli tytéž modré složky s nápisem Galaxie Pegas.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
„Zrada je jenom otázkou peněz.“ – Armand Jean du Plesis Richelieu
Mléčná Dráha, Hebridan, 16. Října 2009
Hebridan, který se po tisíce let pyšnil titulem symbiotická společnost, se před necelými dvěma roky vinou Oriů rozpadl na dvě předem dané a nikým nediskutované frakce. První z nich – utlačovatelé, s pomocí Oriů zotročili své dřívější osvoboditele z goa’uldské tyranie – Serrakiny. Miliony byly povražděny a další miliony zotročeny pod trestem smrti. Jejich těla měla být nástrojem vzestupu nového impéria, které se mělo významnou rolí zapsat do dění v Mléčné Dráze. Tomu však před čtyřmi dny odzvonilo. Z velkolepého plánu zbyla jen mrtvá nehybná těla, která pod vlivem neurotoxinu ztratila barvu a začala pomalu tlít. I přesto zůstala naděje, že alespoň jeden ze dvou národů přežije. „Tichý spojenec“ Země, velký národ Serrakinů. Více je ale vystihovalo pojmenování přeživší. Přeživší, kterých s přibývajícím časem stále více ubývalo. Apollo ani za pomoci jaffských Ha’taků, nebylo schopno přenést ani desetinu všech zotročených obyvatel, když se neurotoxin rozprostřel nad celou planetou.
„Pane, je konec,“ smutným hlasem oznámil nevyhnutelnou situaci Johnson, který již několik hodin přesluhoval.
„Rozumím, kolik se nám podařilo zachránit Serrakinů?“
„Branou jsme poslali zhruba padesát tisíc a jaffské Ha’taky dalších sedmdesát,“ rychle spočítal čísla, která se mu zobrazila na monitoru.
„Alespoň něco,“ oddychl si Ellis a nechal se spojit se Zemí, která netrpělivě čekala na jakékoli informace.
Ellis předstoupil před obrazovku, a když byl připraven, vydal pokyn k navázání spojení. Obrazovka se přeměnila z údajů o lodi na černou plochu, která velice rychle chytala barvy prostředí, v němž se druhé místo nacházelo. U obrazovky stál již svěží generál O’Neill, který si konečně dopřál pořádný spánek, i když nebyl tak klidný, jak by si přál.
„Ellisi, informujte mě.“
„Aschenský neurotoxin se po celé planetě rozprostřel zhruba o dvanáct hodin dříve, než jsme počítali, takže…“
„Číslo, plukovníku?“ musel O’Neill Ellise navádět k informacím, které chtěl vědět.
„Zhruba sto dvacet tisíc, pane.“
„Tak málo?“ vyjeveně koukal O’Neill, který počítal s mnohem větším číslem.
„Je mi líto, ale nebylo v našich silách evakuaci popohnat,“ omlouval celou záchrannou akci, i když věděl, že nemohl udělat víc.
„Alespoň něco,“ spokojil se O’Neill s vysvětlením a přemýšlel o dalším kroku.
Za to Ellis zažil déjà vu, když spolu s generálem pronesli tutéž chlácholící větu.
„Generále?“
„Vraťte se domů, plukovníku,“ povolal Jack celou posádku k Zemi, kde si dají všichni zasloužený odpočinek.
Spojenecké Ha’taky taktéž opustily orbitu planety, která teď byla naprosto neobyvatelná. A to jen díky zradě Aschenů, kteří se naprosto neočekávaně obrátili proti svým spojencům, kteří však o této zradě doposud nevěděli, což hrálo v jejich prospěch. Apollo spolu s jaffskými mateřskými loděmi otevřelo hyperprostorový tunel, jehož ústí se nacházelo nad modrou planetou, jejíž orbitu hrdě hájila Odyssea, která stejně jako Apollo chránila jedno ze ZPM svým „vlastním tělem“.
Mléčná Dráha, Omega, 13. Prosince 2009
Když byla před několika měsíci zničena původní základna zasazená po vzoru SGC do hory, nikdo nečekal, že se Omega stane možná nejdůležitějším místem v celé galaxii. Nyní už to nebylo jen pouhé stanoviště, jehož hlavním úkolem byla těžba naquadahu. Nyní už to byla plnohodnotná kolonie, která i přes prvotní problémy dokázala přežít, na čemž mělo velkou zásluhu zásobování loděmi třídy Daedalos. Země však nemohla nést toto břímě do nekonečna sama. S příchodem nových „kolonistů“ dostalo velení Omegy těžký úkol. Jak efektivně přerozdělit to málo, co zde na každý den bylo. Úroda ještě neuzrála a veškeré nashromážděné zásoby se nacházely téměř na nule, nebýt zvýšené pohotovosti Země a jejich spojenců, kteří pochopili, že bez jejich pomoci nové ústředí rady Aliance Mléčné Dráhy nepřežije. Generál Brown, který dle své pozice převzal velení nad základnou, papíroval včerejší a dnešní agendu, když se ve dveřích objevila mladá poručice, jejíž hnědá hříva splývala s perfektními boky.
„Generále?“ jemným hláskem upozornila na svoji přítomnost.
„Poručík Williamsová, vás už jsem dlouho neviděl,“ lišácky se usmál generál, zatímco Williamsová pomalu zavírala dveře.
Pomalu a vyzývavě došla ode dveří ke stolu, na nějž položila obě své ruce a v hlubokém úklonu odkrývající naditý dekolt se zadívala do generálových očí.
„Chyběla jsem vám, generále?“
„Radši se na nic neptej a pojď ke mně,“ chytil generál poručíka za ruku, a když se přestala opírat, rychlým „chvatem“ ji přetočil zádní částí těla k sobě, zatímco si ji usazoval do klína.
Čerstvě oholený jako dětská prdýlka se jí něžně přisál ke krku, kde ji svými rty laskal a nebál se přidat i jazyk. Poručík Williamsová byla evidentně v rauši. Něžné vzdechy napovídaly, že onu činnost má více než ráda a generál ví, jak toho využít. Pomalu, detailně, laskal její krk zleva doprava, aby nevynechal ani jedno místo, které by mu pak mladá poručice mohla podobně oplatit. Williamsová se chytala za hlavu a pravidelným kroužením ve vlasech se ještě více vzrušovala. Když byl generál v nejlepším a Williamsová dosahovala vrcholu svého blaha, pomalu zajel rukou do kalhot, které si pomalu připravoval na tuto chvíli. Jemně pohladil do hladka vyholené partie a přesně podle dřívějších zkušeností dokončil, co načal rty a jazykem. Williamsová se v pravidelných intervalech kroutila a vzdychala, co plíce a hlasivky stačily. Po pěti minutách ustavičného orgasmu mladá poručice zastavila generálovy hbité prsty a svezla se po jeho nohách k zemi, kde si sedla na nohy a přesvědčila se, že je generál taktéž připraven.
„To je mi, ale dáreček,“ usmála se a něžně stiskla jeho úd, svými plnými, dokonale měkkými rty.
V první chvíli to bylo příjemné, ale pak se generál ocitl v ráji, z něhož by nevystoupil, i kdyby mu k hlavě přiložili pistoli. Jemné pohyby nahoru a dolu s přídavkem jazyku a následně i ruky, generála rozpálily tak, že měl co dělat, aby veškerý obsah malých generálů udržel v sobě.
„Přestaň,“ roztřepaným hlasem zastavil generál Williamsovou.
„Ale, ale, dneska jsme nějací rychlí,“ usmála se poručice, stoupla si a velice pomalu si začala sundávat kalhoty, pod nimiž skrývala krajkové prádélko Victoria’s Secret a dlouhé nohy s kůží jako z alabastru. Při svlékání se nezapomněla otočit a jemně kroutit prdelkou, aby ještě více zvedla generálův periskop. Když se kalhoty ocitly na zemi, generál vystřelil ze židle, aby také sundal spodky. Naneštěstí byl tak nažhavený, že s sebou málem praštil na zem, jak se mu nohy zamotaly do nohavic. Vše však s přehledem ustál a jako správný muž se postavil do pozoru. Williamsová s úsměvem od ucha k uchu, přešla ke generálovi, pohladila ho po líci a něžně jej políbila. Následně mu hupsnula do náruče, aby si ji mohl pěkně položit na stůl. Jak bylo zamýšleno, tak se taky stalo. Generál v lehkém předklonu konečně pohodlně nastavil protějšek pro svého malého generála a se vší parádou jí ho tam našrouboval. Jemně pokrčen v kolenech začal přirážet a nebál se pevnějšího stisku nohou, které se kroutily kolem jeho krku. Williamsová se svíjela a vzdychala tak hlasitě, že bylo zhola nemožné, aby je někdo neslyšel.
„Přidej, přidej,“ vzrušeným hlasem skoro až křičela Williamsová, když se otevřely dveře a v nich stál generál O’Neill.
„Fra…“ zarazil se uprostřed slova, když spatřil tu božskou krásku v negližé.
„Jacku!“ vrátil Brown O’Neilla do reality.
Ten s pardonem zavíral dveře, ale nedalo mu to a musel si malou škvírkou uchovat ten pohled k nezaplacení. Když se o pár minut později dveře otevřely, vykoukla z nich skoro holohlavá hlava generála Browna. Zkontroloval blízké okolí chodeb, a když nikoho neviděl, otočil se na oblečenou Williamsovou.
„Vzduch čistý, můžeš kotě.“
Williamsová opatrně vykoukla a s poslední pusou se vydala zpět na své ubikace, kde parta dalších čtyř poručíků mastila Texas hold’em’poker. Když Williamsová zahnula do prvního koridoru vedoucího na ubikace, narazila na O’Neilla, který stál opřený o zeď s výrazem malého kluka, který předčasně objevil dárky k vánocům.
„Až budete mít čas, stavte se,“ usmál se Jack a nechal Williamsovou s ruměnci na tvářích prosmýknout se jako malou lasičku.
Pak už se nezdržoval a vyrazil za Brownem, který s již připravenými skleničkami čekal na zaklepání.
„Pojď dál,“ ozvalo se zpoza dveří.
Jack vplul dovnitř a posadil se ke stolu, naproti Brownovi.
„Co?“ viděl Jackův výraz, který ještě před chvílí pozorovala sama Williamsová.
„Kaňoure,“ vystřelil Jackovi úsměv od ucha k uchu.
„Příště bys mohl zaklepat,“ podíval se po Jackovi káravým pohledem.
„Já klepal, ale poručík Williamsová to asi převzdychala,“ pokračoval v narážkách a náramně si to užíval.
„A i přesto si vešel?“ tušil Jackovu odpověď.
„Vždyť víš, že si nemůžu pomoct,“ napil se kvalitní brandy a položil ji dál od hranaté flašky, v níž byla ještě půlka obsahu.
„Každopádně, co tě přivádí?“ utekl Frank k jinému, zřejmě vážnému tématu.
„Serrakinové!“
„Tuším, kam míříš, ale neboj, vše zvládáme v naprostém pořádku, úroda sice ještě neuzrála, ale Orbánci a dokonce i Langarané nám bránou posílají jejich nevyužité zásoby. Nebýt otravy tím toxinem, mohli jsme si vzít zásoby z Hebridanu, ale to je teď pasé,“ nemohl si Jack nevšimnout rozhořčeného tónu.
„Což mě přivádí…“
„No?“
„Warrick zjistil adresy několika planet, na nichž Hebriďané zotročují zbytky jeho lidu.“
„A my tam pošleme naše lodě, aby je přivezli sem, že?“ dokončil myšlenku za Jacka.
„Nemůžeme je tam nechat,“ vysvětloval rozhodnutí IOA a vrchního velení armádních složek Jack, který byl poslán, aby to Brownovi sdělil osobně.
„Navíc tam budou velké zásoby, aby uživili jak je, tak sebe,“ vypíchnul jeden z kladných bodů operace.
„Plus, s trochou štěstí získáme další těžební doly, aniž bychom utráceli další peníze a čekali, než se těžba vůbec rozjede,“ dokončil svůj plán, jak obměkčit Frankovo srdce.
„Mám snad na výběr?“ přikývnul Brown na další přísun uprchlíků, pro něž už teď velice těžko hledal zásoby a místo, kde by složili hlavy.
„Asi ne…“
„Kdy můžu očekávat přísun?“
„Do konce roku, bychom je rádi měli všechny u nás,“ dopil Jack svoji brandy a otočil dnem navrch, aby mu Frank nedolíval.
Následně se zvednul ze židle a vydal se ke dveřím, na nichž byla jmenovka generál-major Frank Brown.
„Jacku,“ zastavil O’Neilla ve dveřích.
„Neboj, nikomu nic neřeknu,“ zavřel za sebou a odešel do řídícího, odkud nechal přeposlat zprávu, že Omega je na přísun připravena.
Sám se poté odebral do nadzemní části, která se stále ještě dokončovala. Výtah Jacka vyvezl do druhého patra, které pokrývala vrstva prachu zachycená na malířských igelitech. Jack opatrně nakouknul, a když zde nikoho nezaregistroval, vydal se směrem k velké hale, která se nacházela v přesném středu budovy. Prach se vířil všude ve vzduchu a s přibývajícím časem, bylo těžší a těžší dýchat. To ale Jacka nijak nebrzdilo a po malé chvíli otevřel dveře do velké kulaté haly, v jejímž středu se pyšnil průhledný tyrkysově-bílou barvou prosvícený oktagonový stůl. Každá z osmi ostrých hran měla místo jen pro dvě židle. Uprostřed stolu se pak pyšnil znak s anglickým nápisem, pod nímž byly uvedeny i dialekty ostatních příslušných národů, včetně antického. Síla v jednotě. Slova, která pro Mléčnou Dráhu a její nově vzniklou Alianci znamenala víc, než si kdo uměl představit, přičemž si Jack vzpomněl na setkání, které před několika měsíci znamenalo formální vznik tohoto uskupení.
„Jsme pyšní, že i přes viditelné rozdíly v technologickém, fyziologickém a filosofickém vývoji, jste schopni zformovat v této temné době přátelství, které bude sahat mnohem dál, než si vůbec dokážete představit.“
Odtud zbývalo jen několik stovek kroků do jeho pracovny, do níž se s účinností k 1. 1. 2010 nastěhuje, jako vrchní radní, reprezentující zájmy Země v Alianci Mléčné Dráhy.
Mléčná Dráha, Země, Atlantida, 13. Prosince 2009
Uběhlo jen pár okamžiků, co se ozvala Omega, že je operace na záchranu Serrakinů spuštěna, když se na orbitě seřadilo Apollo, Sun-Tzu, Daedalos a Odyssea, která zde však nebyla kvůli záchranné operaci, ale kvůli patrole. Hammond ještě stále ležel v doku, kde na něj padal prach a písek, při dokončování oprav energetického vedení, po němž bude následovat několikahodinový test. Všichni tři velitelé se vměstnali na jednu velkou sto jedna palcovou obrazovku, u níž stál doktor Woolsey.
„Pánové, generál O’Neill se s námi právě spojil, operace PLAZ může začít,“ posvětil záchranné mise na třech různých planetách v nejbližších solárních systémech Hebridanu. Jako první v záři hyperprostorového okna zmizelo Sun-Tzu následováno Apollem a jako poslední skočil Daedalos, který měl cíl nejblíže.
Woolsey kopnul špičkami bot do sebe a odebral se do své pracovny, kde si ze svého stolu sebral modrou složku, na níž bylo velkým písmem napsáno Galaxie Pegas. Jakmile zkontroloval obsah, spojil se s plukovníkem Davidsonem, který vydal rozkaz Bishopovi. Ten zaměřil Woolseyho lokátor a jednoduchým stisknutím klávesy jej přenesl na výchozí místo v Pentagonu. Zde již čekali všichni členové IOA, kteří před sebou měli tytéž modré složky s nápisem Galaxie Pegas.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
mno, snad nebudete touto částí zdrceni, či zklamáni, byl bych taky
a snad zanecháte nějakou tu stopu, plus vás určitě bude zajímat, co se chystám provést s následnou částí, kde lehce zabrousím do vod byrokracie 
