StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

suhlasim s deadalosem.

prispevek cislo 1100

[Marks]

Musím tě zklamat, já nedávám díly jak Daedy
A spíše zde na fóru jsme všichni nenormální Přímo abnormální

zajímavý díl

[Marks]

coldvel: Děkuji

kasparova655365 píše:

Musím tě zklamat, já nedávám díly jak Daedy
A spíše zde na fóru jsme všichni nenormální Přímo abnormální

skoda,od Deadyho uz jsem dostal 3 dily

[Marks]

Já ani nevím, kolik jsem jich od něho dostala

Já ano 1 chci více

[Marks]

Budeš mít tolik příležitostí Ale více soupeřů, kteří jej budou chtít také

kasparova655365 píše:

A spíše zde na fóru jsme všichni nenormální Přímo abnormální

Jsme abnormálové Teď jen bacha, aby se Sam neproměnila na Magnusovou xD

[Marks]

Neboj, Magnusovou do toho tahat rozhodně nebudu... Možná ve StarGate Genesis

[Marks]

Zdravím,
chtěla jsem díl vydat, až když budou jezdit formulky, ale nakonec jsem se rozhodla, že jej vydám teď. Takže přeji krásné čtení a zanechte pod dílem nějaký komentářík

Epizoda 13 : Zaútočit první, part 4

Lantea, Atlantis, balkón – o čtyři hodiny později
Mezitím, co oni pracovali, tak John s Rononem a Teylou sledují na jednom z mnoha balkónů na Atlantidě paprsek, který dopadá na štít. Ronon nemohl být nápomocen a tak pronesl: „Měl bych se dát na vědu.“
„Proč to?“ zajímalo Johna, kterého to zaskočilo.
„V těchto situacích nejsem moc užitečný. Když přijde na boj, na dostání se někam, nebo třeba někoho zabít, jsem ten pravý. Ale když na štít útočí paprsek, nevím, kde můžu přiložit ruku k dílu“, odpověděl Ronon.
„Hej, proto jsme tým. Jako „Fantastická čtyřka““, řekl John a Teyla s Rononem na něj nechápavě pohlédli, protože jim to vůbec nic neříkalo. Bylo to pochopitelné, když nepochází ze Země.
„Je to komix. Superhrdinové bojují se zločinem a tak. Já bych byl pan Fantastický. Ronon by byl Věc, McKay Lidská Pochodeň a ty Neviditelná Žena“, vysvětlil jim John.
„Nejsem neviditelná“, odvrátila jej od fantazie, kterou prožíval.
„Ne. A McKay není Lidská Pochodeň.“
„Jak to že ty bys byl pan Fantastický?“ zajímalo Teylu.
„Protože to byl jejich vůdce a já jsem… Já jen říkám, že oni byli skvělý tým a my jsme skvělý tým. A oni používali svoje síly k… Však víte.“ John pohlédl na oba dva a raději už o tom přestal básnit.
„Jdu se podívat, jak to jde McKayovi“, řekl John a rychle se „vypařil“ z balkónu.

Lantea, Atlantis, Rodneyho laboratoř
Doktoři McKay a Zelenka sedí u počítačů a snaží se vymáčknout ze svých šikovných hlav všechny své nápady. Jenže ty jim asi po necelých čtyřech hodinách došli. Mezitím Rodney našel přibližnou frekvenci štítů, kterou tak moc Marks chtěl, a přeposlal mu ji na Odysseu. V laboratoři bylo podezřelé ticho, když za nimi dorazil John, který na to právě i poukázal otázkou: „Neměli byste se vy dva hádat nebo tak něco?“
„Nemáme se kvůli čemu hádat. Došli mu blbé nápady. Konečně“, odpověděl Rodney.
„Jestli to přežijeme, požádám o převelení“, prohlásil Radek, který doslova chce udělat to, co Elizabeth, ale on to neví.
„Ale prosím tě. Oba dobře víme, že jsi nejlépe pracoval právě pod mým vedením“, začal s tím Rodney a Radek se hned toho chytnul a odpálkoval ho na pravou míru: „Pod tvým vedením? Víš, že velím svému vlastnímu oddělení.“
„Prosím tě, oba víme, že tvoje oddělení stojí za prd.“
„Co kdybyste se vy dva, sakra, zase dali dohromady? Kolik nám zbývá času? Méně jak pět hodin, abychom přišli na to, jak se nenechat zničit tou satelitní věcí a vy dva se hádáte o tom, kdo pracuje pro koho“, zakřičel John, protože ty jejich dokolečka odehrávané hádky nemohl poslouchat.
„Všechna možná řešení končí katastrofálně. Na povrchu této planety není místo, kde by nás ta věc nedostala. To říkám já“, trknul Radek na pravý oříšek. Rodney pohlédl na Johna, kterého napadlo to stejné, co jeho.
„Nemyslíš snad…?“
„Ne“, řekl Rodney.
„Není náhodou poškozený?“ zeptal se John.
„Ne. Replikátoři opravili to, co jsme způsobili střelami. Jen na to nemáme energii“, odpověděl Rodney.
„Ale za předpokladu, že…“
„Potom by to šlo.“
„Co?“ zeptal se Radek, který nevěděl, která bije. Vůbec jim nerozuměl.
„Vrtná plošina. Už jste ji plně zprovoznili, ne?“ napadlo Johna.
„Dostatečně, ale nemůžeme ji vzít s sebou“, odpověděl Rodney.
„Vzít ji kam?“ zeptal se pořád netušící Radek.
„To nemusíme. Potřebujeme jen energii. Na roztlačení.“
„To by mohlo vyjít“, řekl Rodney a s Johnem odešli z kanceláře.
„Hej! Jaký máte plán? Hej!“ řval za nimi jdoucí Radek.

Lantea, vrtná plošina
Na vrtné plošině se nacházela doktorka Colemanová se svým týmem, který začal navrtávat kůru planety. Právě teď byla doktorka ve spojení s doktorem McKayem.
„No, naštěstí jsou všechny čerpadla zapojené.“
„Ano, já vím. Dodáte nám energii, kterou potřebujeme nebo ne?“ zeptal se McKay.
„Právě jsme začali vrtat do kůry. Můžeme vám dát tak devět procent toho, co chcete.“

Lantea, Atlantis, operační
John stál poblíž Rodneyho, který seděl před terminálem.
„Tolik k tomuto plánu“, řekl Rodney a pohlédl na Johna.
„Nedodá zbytek ZPM?“ zeptal se.
„Ne. ZPM je trochu zaneprázdněné maximálním napájením městského štítu“, odpověděl Rodney a John změnil tvář ve vteřině, kdy dostal nápad.
„A co kdyby neměl?“
„Co?“ nechápal Rodney.
„Co kdybychom mohli dočasně odklonit zátěž štítů?“
„No, stačila by minuta. Proč? Co tě napadlo?“
„Musíme za Ellisem“, řekl John místo odpovědi a oba šli za Ellisem, který byl v konferenční místnosti.
„Jeden z měsíců Lantey má kolem sebe pár svých dalších měsíců“, začal se seznamováním plánu John. Rodneyho o tom krátce zasvětil při krátké cestě za Ellisem.
„Které jsou velikostí asteroidů. Myslíme, že pochází z druhého měsíce, který už neexistuje.“
„Chtěli bychom tam poslat letku F-302jek, pod vedením majora Lornea, která by ho pošťouchla naším směrem“, dopověděl John.
„Chcete k nám přitáhnout asteroid? Je to moudré?“ zeptal se Ellis.
„Dnes ano“, odpověděl Rodney.

Prostor – o několik minut později
Šest F-302jek, pod velením majora Lornea, se blížila kdysi bývalému měsíci. Jeden asteroid, ke kterému F-302ky mířily, byl zrovna ten, který potřebovali.
„Tak jo, lidi. Musíme se dostat dost blízko, abychom ho zahákli. Potom ho trošku pošťouchneme a poletí jako loď. Velmi pomalá loď. Řízení bude pravděpodobně strašná otrava, ale v každém případě to bude jako loď.“
Piloti sedící v F-302jek vystřelují lana, která se zachycují do asteroidu. Potom se pomocí nich nechaly přitáhnout přímo na něj.
„Dobrá. Vezmeme tento velký balvan na procházku. Letouny tři a čtyři, motory na plný tah“, zavelel Lorne.
Obě F-302ky zažehly motory dle rozkazu. Asteroid se pomalu začal pohybovat.
„Ten parchant! Nakonec to možná přece jenom přežijeme. Letky jedna a dva, aktivujte motory.“

Lantea, Atlantis, operační
Rodney s Johnem přišli za Elizabeth, aby ji mohli informovat o situaci s asteroidem, která by jim mohla pomoci, kdyby to Odyssea s Athenou nestihly v čas. Ještě mají tři hodiny cesty.
„Takže to funguje?“ zeptala se Elizabeth.
„Jo, i když pomalu, ale táhnou ho směrem k planetě“, odpověděl Rodney jdoucí za Elizabeth, která mířila do operačního.
„Měli by tu být, než nám dojde čas. Možná se setkají i s Odysseou a Athenou“, dopověděl John.
„Takže oboje bude velice těsné?“
„Ano, ale máme šanci, kterou nesmíme promarnit“, odpověděl Rodney.
„Dobrá. Oznámím to ostatním. Přepojte mě na reproduktory, prosím“, řekla směrem k Chuckovi, který jako předtím spustil rozhlas.
„Prosím o vaši pozornost. Jak všichni víte, dostali jsme se do problémů. Faktem je, že nehledě na to, kde se na této planetě ukryjeme, satelit Replikátorů nás bude schopen sledovat. Obě naše lodě jsou nacestě, ale není jisté zda-li přilétnou včas. Proto doktor McKay a podplukovník Sheppard našli poměrně vynalézavý způsob, jak zmizet z dosahu satelitu navždy. V průběhu tří hodin aktivujeme hvězdný pohon města a zamíříme do vesmíru. Atlantida opouští tuto planetu.“

Hyperprostor, Odyssey a Athena – o dvě a půl hodiny později
Obě lodě maximální rychlostí letěly hyperprostorem.
Jane s Kevinem přišli na můstek, kde tentokrát zaujali netradiční pozice. Jelikož to byl Kevinův bláznivý plán, tak usedl za pilotní konzoly, u které setrvával mnoho krásných měsíců. Jane usedla místo Sharon, která se přemístila k dalšímu panelu, u kterého nebylo křeslo. Musela u něj stát.
„Za dvacet minut vystoupíme z hyperprostoru. Začněte pomalu s přesměrováním energie do štítů a paprskových zbraní. Hlavně do štítů!“ rozkázal Kevin a Jane jen kývla hlavou a hned se dala do práce.
„Energie z prvního ZPM byla přesměrována do štítů. Druhé bude automaticky přesměrováno hned po výstupu z hyperprostoru“, oznámila po chvilce Jane.
Stejná situaci byla i na Atheně, která oproti Odyssee nedisponuje dvěma ZPM moduly. Helen sedla do svého velícího křesla a pohlédla na Nyklovou, která jí zobrazila veškeré údaje, které získávají od Atlantidy.
„Madam. Podle výpočtu vystoupíme z hyperprostoru přesně, kdy asteroid nasměrovaný pro zakrytí paprsku bude v jeho střetu. Bude to těsné“, oznámila jí Pavla. Helen chtěla něco po Pavlovi, jenže jaksi on na můstku nebyl. Nejspíše se schovával v kajutě, kde trucuje za fotky, které byly vyvěšeny na nástěnce. To si myslela Helen, než se objevil na můstku. Nic neříkal a usedl ke své konzoly, která mu zobrazovala stav štítů a zbraní.
„Štíty jsou na plných sto procentech a do zbraní byla převedena zbytková energie“, oznámil Pavel.
„Děkuji, majore.“
„Proč jste to udělala? To vážně chcete ze mě dostat, kdo se mi líbí?“ zeptal se nechápající Pavel.
„Jsme tam všichni, takže se nemáte za co stydět“, odpověděla Helen.
„Jenže vy tam nejste skoro nahá, já jo.“ Helen se zasmála a aktivovala vysílačku, kterou se spojila s Kevinem.
„Kevine, tady Helen. Podle propočtů to bude velice těsné, mohl bys přišlápnout trošku na plyn?“ zeptala se Helen. Během chvilky přišla odpovědět: „Klidně, ale jestli přetížím hypermotory, bude to tvoje vina.“

Lantea, Atlantis
Mezitím, co obě lodě byly téměř u Atlantidy, tak před pár minutami měla Elizabeth krátký rozhovor s plukovníkem Ellisem, který se jí překvapivě šel omluvit. Elizabeth to velice překvapilo a byla ráda, že se přiznal, že udělal chybu. Ale Elizabeth ho chápala, musel to udělat, protože to byl příkaz generála O’Neilla a prezidenta Hayese.
Právě teď šel John s Rodneym ke křeslu, kterým bude řídit celé město.
„Takže Zelenka dělá poslední kontrolu změn ve zdrojovém kódu. Ale zatím to vypadá dobře. Vrtná plošina těží tolik energie, kolik to jen jde a její posádka bude přenesena na Apolla“, oznámil mu Rodney.
„Asi to nepřežije, co?“
„Ta vrtná plošina? Asi ne, ale třicet procent z našich energetických požadavků padne v prvních deseti sekund letu. Plošina nám bude dodávat energii, dokud se nevynoříme nad hladinu. V tom okamžiku přepneme na ZPM. Takže, když se nám podaří přerušit paprsek ze satelitu, který vážně využívá naši energii, mělo by se nám podařit dostat z něj tolik energie, abychom to celé zvládli“, shrnul celou situaci Rodney.
„Jak se daří Lorneovi?“ zeptal se John.
„Měl by dorazit během osmnácti minut“, odpověděl Rodney a jeden z vědců mu podal tablet s údaji, které potřeboval.
„Představení začíná“, řekl na to John.
„A jsi si tím jistý, že to zvládneš?“ zeptal se pro jistotu Rodney.
„Pilotovat město?“
„O čem jiném bych tak mohl mluvit?“
„Jednou jsem letěl s V22 Osprey“, řekl John.
„Bylo to velké jak město?“
„Tam jsem musel používat ruce a nohy, ale teď mi stačí sednout a pomyslet si: „Leť!““, odpověděl John.
„Tak jo, plácni do křesla a začni s předletovou kontrolou“, řekl Rodney a vydal se na zpáteční cestu. John zrovna sedal do křesla, když se ještě ozval Rodney: „Jo, jdu do operačního. Zelenka bude monitorovat energetický výstup ZPM ve strojovně. A… Hodně štěstí“, popřál mu Rodney.
„Tobě taky“, řekl John a Rodney odešel.

Prostor, Lantea – o třináct minut později
Třináct minut uběhlo jako voda a letka táhnoucí asteroid se téměř dostala k Lantee.
„Doktore McKay, slyšíte mě?“ ozval se Lorne.

Lantea, Atlantis, operační
V operačním byl jak Rodney, tak i Teyla s Elizabeth a Rononem.
„Stoprocentně. Jste na místě?“
„Blížíme se“, odpověděl major.
„Je přenos připraven? Zelenko, můžeme nebo ne?“ zeptal se Rodney.
„Můžeme, všechny nepotřebné systémy jsem vypnul“, odpověděl Radek, který byl v rozvodně energie.
„Máme zelenou. Buď ve střehu. Shepparde?“

Lantea, Atlantis, místnost, místnost s křeslem
Sedící John v Antickém křesle odpověděl: „Připraven, jestli někdy vůbec budu.“

Lantea, Atlantis, operační
McKay dostával na svém počítači údaje o pohybu asteroidu, který pomocí F-302jek byl táhnut přesně do bodu, kde je paprsek.
„Dobře. Majore, dohlédněte na to, aby letěl co nejpomaleji“, řekl Rodney.

Prostor, Lantea
„Jste si jistý, že by nestačilo narazit s tou věcí do satelitu?“ zeptal se Lorne.
„Ne, navedlo by se do stejné pozice. Tohle je to naše nejlepší šance“, odpověděl Rodney.
„Rozumím.“
Letky F-302jek se odpojily od lan a odletěly dál od paprsku, který nepřetržitě funguje.
„Balíček byl vypuštěn a nasměrován. Vracíme se zpět na Apolla. Hodně štěstí“, popřál jim Lorne.
„Vám taky“, odpověděl Rodney.

Lantea, Atlantis
Rodney pohlédl na Elizabeth, která jej sledovala celou dobu. Když souhlasně pokynula hlavou, řekl Rodney: „Dobře. Počítám dobu letu a současné rychlosti. Sedí to. Můžeme. Teď nebo nikdy.“ Rodney zmáčkl na pár krystalů a tím uvolnil Atlantidu z hlubin oceánu. Atlantidou to pěkně zatřáslo a všichni se něčeho přidrželi.
Atlantida pod útokem paprsku se dostávala na hladinu.
Elizabeth se usmála a doufala, že vše vyjde.
John sedící ve křesle, které se točilo dokola, se soustředil pouze na jediný úkol.
Rodney pohlédl na obrazovku a poukázal na Asteroid, který vstupuje do paprsku.
„Asteroid vstupuje do paprsku“, oznámil.

Prostor, Lantea
Bylo tomu tak. Asteroid se dostal přesně tam, kam potřebovali.

Lantea, Atlantis
Atlantida byla téměř na povrchu a tak Rodney oznámil Johnovi: „Jsme na povrchu. Aktivuj hvězdný pohon.“
Atlantida se dostala pár metrů nad oceán, ale výše už letět nemohla.
„Nejsme dost vysoko. Zpomalujeme!“ zakřičel Rodney.
John se přestal soustředit a nadzdvihnul hlavu.
„Nefunguje to“, řekl John a Rodney, který se přesunul k dalšímu terminálu, se jej zeptal: „Co děláš špatně?“
„Jasně, sveď to na mě! Nemáme dost energie.“
„Jasně, moje vina“, sváděl to jeden na druhého.
„Nejde to. Tak jaký jiný důvod by to mohlo mít?“ zeptal se John.
„Už ti nemůžu dát více energie!“ zakřičel Rodney a hned potom se ozvala Elizabeth: „Vypni to!“
„Co?“ nechápal Rodney.
„Vypni štít“, odpověděla Elizabeth.
„Za chvíli jsme ve vesmíru. Jestli chceš dýchat, štít je nutný.“
„Zapni ho později. Potřebujeme jen nakopnout, abychom se rozjeli“, řekl John.
„To by mohlo jít“, souhlasil Rodney a vypnul štít.

Prostor, Lantea
Paprsek už se pomalu dostával do středu asteroidu.

Lantea, Atlantis
„Dobrá, dej tomu, co jde“, řekl Rodney a John se opět začal soustředit.
Elizabethin nápad vyšel, Atlantida začala více stoupat.
Po několika metrech stoupání se město přestalo třást.
„Jde to. My letíme“, řekl s úsměvem Rodney.
Podsvětelný motor Atlantidy fungoval na plných sto procent.
Elizabeth se otočila směrem k balkónu, ke kterému směřovala, protože se chtěla na oblohu podívat z jiného úhlu tak, jako někteří ostatní, kteří tam zůstali.

Prostor, Lantea
Paprsek se pomalu dostával přes asteroid a bylo jen otázkou času, než jej prorazí a bude pokračovat v útoku na Atlantidu. Naštěstí ve správnou chvíli na správném místě se vynořily z hyperprostoru obě pozemské lodě, ale poněkud divným způsobem. Než z něj úplně vystoupily, Odyssea se od nich při mnoho násobné rychlosti odpojila a letěla rovnou pod asteroid, který byl proražen paprskem.

Prostor, Odyssey, můstek
Na můstku se během několika vteřin začaly objevovat jiskry, když do něj narazil Replikátorský paprsek. Marks na nic nečekal a rychle s pomoci Asgardských paprsků a Atheny jej po několika přesných trefách zničili.
„Satelit byl zničen“, oznámil Kevin.
„Atlantida je na orbitě planety. Volá nás doktorka Weirová“, oznámila Jane.
„Na display.“ Na display před nimi se objevil přímý přenos s Atlantidou.
„Skvělý načasování. Jsme vám vděčny, Marksi. Nebýt vás, už by nás trefil“, řekla s oddychnutím Elizabeth.
„Rád vidím, že jste v pořádku. Vstupte do hyperprostoru. Setkáme se na M35-117.“
„Ještě jednou děkuji… Za všechny. Weirová konec.“ Přenos byl přerušen a Kevin poplácal rukou konzoly za dobře dovedenou práci.
„Víš, že ty tvé nápady začínám mít ráda“, ozvala se Jane, která jen nevěřila vlastním očím.
„Nezvykej si na ně. Tohle už vážně nikdy nehodlám dělat“, řekl Kevin.

Prostor, Lantea
Atlantida během několika vteřin skočila do hyperprostoru jako Apollo. Athena se znova spojila s Odysseou a vyrazily hned za nimi.

Hyperprostor, Atlantis, operační
John přišel do operačního, kde už všichni začali oslavovat. Elizabeth se usmívala a nemohla tomu věřit, že Atlantida letí hyperprostorem na jinou planetu, o které Replikátoři nebudou vědět.
„Vy se tu bavíte a nepozvete mě?“ zeptal se John.
„Na oslavu zatím zapomeň, ještě chybí přistání“, odpověděla Elizabeth a objala se s ním.
„Dobrá práce, Johne“, pochválila jej ještě.
„Rodney, jak jsme na tom s energií?“ zeptal se John. Rodney se podezřele divně tvářil.
„Rodney?“ otázala jej Elizabeth. Během několika vteřin se ozval varovný zvuk a otřes města.

Prostor
Atlantida neplánovaně opustila hyperprostor.

Prostor, Atlantis, operační
„Co se děje?“ zeptala se Elizabeth.
„Vystoupili jsme z hyperprostoru“, odpověděl Rodney.
„To už jsme u M35-117?“ zeptala se Teyla.
„Ne, to určitě ne. Mělo by to trvat dvě hodiny. Hyperpohon se vypnul“, odpověděl Rodney.
„Proč?“ zajímalo Shepparda.
„To nevím“, odpověděl Rodney.
„Tak ho znova zapni“, řekl John.
„Nemohu. Nevím, co se stalo. Hyperpohon nebyl použit přes několik tisíc let. Když nevím, co se stalo, tak jej nemohu zapnout.“
„Kde jsme?“ zeptala se Elizabeth.
„Uprostřed ničeho. Žádné planety, měsíce ani brány“, odpověděl Rodney.
„Kolik energie máme?“ zeptal se John a Rodney se podíval do počítače.
„To není pravda.“
„Kolik?“ zajímalo jak Elizabeth, tak i Johna.
„Při současné spotřebě jen dvacet hodin. Pak přijde o štít. Bez štítu nebude vzduch a…“
„Můžeme použít bránu?“ zeptala se Teyla.
„Abychom ji mohli opět otevřít, musí mít nastavenou specifickou pozici. A my jsme se ztratili. Vystoupili jsme z hyperprostoru moc brzy. Vůbec ani nemám tušení, kde jsme“, řekl Rodney. A všichni se začali dívat jeden na druhého. Nevěděli, co dělat.
Atlantida letěla někam do neznáma.

End

Tyjo, věř mi, že v závěru čtení tohoto dílu jsem si pomalu chystala Zat'nik'tel
Unikla jsi chystaným dvoum výstřelům

„Abychom ji mohli opět otevřít, musí mít nastavenou specifickou pozici. A my jsme se ztratili. Vystoupili jsme z hyperprostoru moc brzy. Vůbec ani nemám tušení, kde jsme“, řekl Rodney. A všichni se začali dívat jeden na druhého. Nevěděli, co dělat.
Atlantida letěla někam do neznáma.

[Marks]

Vždy se něco musí změnit... Woolsey by už být velitelem nemohl, Carterová taky ne, takže jsem ji nechala žít

Jinak jsem tam pozměnila trochu více, než jsem měla původně v plánu, ale to až v dalším díle

pěkny díl

[Marks]

Děkuji

Řazení bude pravděpodobně strašná otrava

no podle mě to chtěj řídit a né řadit rychlosti protože i když poletí na max budeou velmi pomalí.

zavelen Lorne.

spíš zavelel takto by se to dalo pochopit že někdo dal jemu rozkaz.
jinak jedna z mých šílných teoriích byla že jí nezabiješ ale co to je jedno ale nechápu proč jim Odyssea nepučila dočasně ZPM navíc.

[Marks]

Chybky už byly opraveny...

Jinak, proč jim Odyssea nepůjčila vlastní ZPM, to se dozvíš v dalším díle... Jinak to bylo prostý, na Atlantidě si mysleli, že jim to vyjde až do cíle, jenže jaksi nevyšlo. A v tu dobu, kdy jim Odyssea mohla dát ZPM, už Atlantida byla na orbitě a chystala se na vstup do hyperprostoru. Kdyby se McKay podíval na energii, určitě by jim zavolali, aby jim půjčili.


Jinak, dnes jezdí F1 a jestli Massa dojede na stupních nebo na čtvrtém místě, tak díl bude ve středu...

„Ano, ale máme šanci, kterou nemůžeme promarnit“, odpověděl Rodney.

Tu by možno bolo lepšie: nesmíme

naše lodě jsou necestě, ale není jisté zda-li přilétnou včas. Proto doktor McKay a podplukovník

hodin aktivujeme hvězdný pohon města a zamíříme do vesmíru. Atlantida opouští tuto planety.“

Stejná situaci byla i na Atheně, která oproti Odyssee nedisponuje dvě ZPMka. Helen sedla do

„To by mohlo jít“, souhlasil Rodney a vyhnul štít.

„Dobrý práce, Johne“, pochválila jej ještě.

A toť asi vsjo.
Takže prečítané, ako sisi asi všimla a pozdejšie uvidíme čo si na nás pripravíš.

[Marks]

Jsem zahanbena Jinak děkuji

Jinak Odyssea má dvě ZPM, bylo to tam několikrát napsáno... Kvůli tomu se Rodney hádal s Elizabeth...
První ZPM dostala Odyssea ve druhém díle a o druhém ZPM bylo zmíněno v desátém díle



Edit: opraveno

Puk: lol, ''vyhnul štít'' xD

[Marks]

Nemám ráda svůj noťas, takže se nediv

Já se nedivím, ale představa vyhýbajícího se štítu je vskutku zajímavá xD

[Marks]

Překlep je překlep... Každému se to může stát...

Šak já to neřeším Jen mám moc bujnou představivost

Na začátek bych rád varoval, že si za to sama můžeš, přitáhla jsi na sebe pozornost v Leafově vlákně

U šestého dílu se konečně děj pořádně trhl a nebylo to v poměru 90% přepis seriálu, 10% úpravy. Od té doby dál se už dá mluvit o vlastním příběhu a musím říct, že Adriina invaze do SGC byla neočekávaná. I když bych se hádal, zda Tok'ra dokáže udržet na uzdě někoho jako Adri. Oproti Goa'uldům jsou papíroví a i Bha'al s tím měl problémy. (nemluvě o tom, že je proti jejich filozofii obsazovat hostitele bez souhlasu. To se však dá pochopit. Ideály, nebo osud galaxie)
Stejně tak jsem nečekal, že odpráskneš Asgardy po vzoru seriálu.
Plus u mě máš za uváženou délku dílů a využívání materiálu. Není to moc dlouhé ani krátké, tak akorát.
Co mi však jde proti srsti je sloh. Neříkám, že je to vyloženě špatně, ale ten slovosled a slovní zásoba, chtělo by to zapracovat. Neustále nám dvakrát oznamuješ jednu a tu samou událost, jednou jako vypravěč a podruhé ji opapouškuje postava. Viz:

Adria zavřela oči a vši silou se snažila použít své schopnosti.
V chodbě, kde byl Daniel s Kevinem, začala unikat chladící směs.
„Sakra. Chladící směs. Běžte od toho co nejdál!“ zařval Kevin a aktivoval vysílačku.

Takových redundancí máš deset na díl.

Athena se plnou rychlostí skryla za Měsíc, za kterým provedli Marksův manévr, který vymyslel před pár lety. Nejdříve se obrátili o tři sta šedesát stupňů a pak zahnuli ostře doprava směrem dolů. Bohužel netušili, že podobný manévr udělal i Daedalus, který se přímo na ně řítil plnou rychlostí.

Tohle jsem vyloženě nepochopil. Obrátit o třistašedesát jakýmkoliv směrem znamená, že jsi otočená úplně stejně, jako jsi byla před otočkou. Předpokládám, že myslíš sto osmdesát (půl otočky), ale kterým směrem? A proč se tak otáčeli?

Co mě žere naprosto nejvíc... čárky v přímé řeči máš naopak. Patří dovnitř, ne ven.

Kód: Vybrat vše

http://pravopisne.cz/2012/10/pravidla-jak-se-pise-prima-rec/

"viset" ne "vyset" není vyjmenované slovo po "v." Těch i/y ústřelů je tam vícero, ale tenhle mi zůstal v hlavě. Překlepy se stanou, ale místy máš špatně vyskloňovaná jména a podobně... Chce to korektora.

Mno ve výsledku... Když vynechám ty úvodní díly, je to vcelku originální pohled na válku proti Ori. Příběhově fajn, jen krkolomně napsané.