SG: Phoenix 56.díl ...Jsme položili své živo

Patas my se vám nesmějem Jakop si taky užívá stavy
A co se spoileru týče, tak vám ho dám sem

Toto je spoiler!!!:

V příštím díle bude jeden mrtvý a jeden zraněný

A další část by mohla být v úterý odpoledne

Velmi zajímavé a mnohoznačné zakončení

„Lidé Země radujte se! Jsme v....“

Jinak díl pěkný jako vždy

PS:

Toto je spoiler!!!:

myslím, že spojením "a naposledy přešla k pultíku" jsi jasně určil kdo bude ten mrtvý už v tomto díle...

[Patas25]

No taky tím mohl myslet, že měla mnoho projevů a přišla jako poslední krok podepsat smlouvu.

Škoda, že se nemůžu vyjádřit k odhadům Jinak jsem rád, že se vám díl líbil

St0rm: Já mám stejný problém, tak si z toho nic nedělej.

Hezký díl, ale mam jednu technickou výtku.
Myslím že smlouvu by měli podepsat, velitel lodi jakožto její nejvyšší velitel a na druhé straně alespoň generál O´Neill. Dost mě zarazilo, že tak významnou smlouvu podepisovala Adria jakožto velvyslankyně a za posádku lodě Davis. Myslím že smlouva svým významem jak jsi popsal by měla být podepsána ekvivalentem prezident s prezidentem

To sice ano, ale tak prezidenti se nevedou a Nejlepší ekvivalenty co mají je Davis a Adria plukovník je velitel lodi (na palubě má absolutní moc) zatímco O'Neill je součástí sboru náčelníků (vysoce postavený, ale nevelí všemu) Adria je zástupce Země a Davis zástupce lodi, tak mi to přišlo logické

ehmm ty prezidenty jsem dával jen jako příklad určitého postavení osob co podepisují důležité smlouvy

Kdy bude další díl ?

ALL Jak mi říkal St0rm tak další díl by měl být někdy během dneška.

Prave jsem dosel z prace, tak za hodinku-dve bude

A nový díl je tady

Kapitola 07

Pohádka na dobrou noc

Thompson se vracel na svém kolečkovém křesle z jídelny na ošetřovnu a málem ho převrátili z protisměru se ženoucí reportéři. Když se otočil, aby za nimi zařval pár neslušných poznámek, zahlédl jednoho z reportérů, jak se odděluje od skupinky a někam odbočil. Poručík vyrazil za ním, jak nejrychleji mohl, na každém rohu a u každých dveří se zastavil a pokusil se “nenápadně“ podívat dovnitř, jestli někde neuvidí zatoulaného reportéra. Konečně na něj narazil v jednom z prázdných malých skladišť. Reportér vytáhl z tašky foťák, notebook a diktafon. Chvíli nad něčím přemýšlel a začal rozebírat všechny tři přístroje. Z jejich dílů sestrojil malý černý oválný balíček, nadzvedl poklop v podlaze a zastrčil ho mezi kabely. Thompson rychle zacouval do nejbližších dveří a počkal až reportér odejde. Když procházel kolem dveří zahlédl Thompson na jeho tašce identifikační placku novináře, na které stálo John Smith. „Padělatelům očividně dochází inspirace“ pomyslel si Tommy a vyrazil do skladiště. Nadzvedl poklop a podíval se dovnitř. Opatrně položil poklop zpátky a zapnul vysílačku. „Majore Gomézi?! Pošlete pyrotechniky do skladiště na palubě C-10. Velikonoční zajíček nám tu nechal nadílku. A žádný poplach, mám pocit, že má v plánu víc.“ Počkal na dvojici pyrotechniků, ukázal jim umístění nálože a poté vyrazil na můstek, kde majorovi vysvětlil, jak bombu našel. „Najděte mi identifikaci toho reportéra a podle fotky na licenci zmapujte pohyb po lodi“ rozkázal major. Na obrazovce se chvíli střídaly záběry ze stovek bezpečnostních kamer dokud se neobjevila stejná tvář jako na fotce. „Sledujte ho“ Kamery se postupně přepínaly. Od prostoru kam byli přeneseni reportéři, přes místo, kde ho potkal Thompson až po skladiště, které zaminoval. „Kde je teď?“ zeptal se major. Na obrazovce se objevil poslední záznam podezřelého, jak vstupuje do zasedačky. Thompson vytáhl z malé zbrojnice na můstku příruční zbraň a okamžitě vyrazil. „Majore bomba zneškodněna, vezmeme ji do laboratoře na analýzu“ ozval se jeden z pyrotechniků.
Thompson dorazil k zasedačce zrovna, když Adria podepisovala dohodu. Nakouknul dovnitř a snažil se najít atentátníka, ale mezi desítkami novinářů ho nemohl rozeznat. „Děkuji velvyslankyni za ta krásná slova“ pronesl Davis a došel ke smlouvě, kterou podepsal hned vedle Adrie. Podal jí ruku, kterou mu lehce stiskla a zadívala se mu do očí. Poté přešla naposledy k řečnickému pultu „Lidé Země radujte se! Jsme v....“ Během pár okamžiků se stalo několik věcí. Jeden z novinářů se postavil, Thompson na něj namířil a byl připraven vystřelit, ale muž pouze zvedl foťák a zaklonil se, aby měl lepší úhel fotek. Téměř zároveň s ním se zvedl druhý muž, jehož velkou část poručík nemohl vidět přes stojící kameru. Zdálo se mu, že má v ruce jakýsi váleček s knoflíkem. Najednou šáhnul do kapsy a obrovskou rychlostí vytáhnul pistoli, namířil na Adriu a bez váhání vystřelil. Thompson prostřelil zavázející kameru a zasáhl útočníka zlomek vteřiny před tím, než zmáčkl spoušť. Na pódiu se ozval bolestný výkřik a Adria i John Smith dopadli na zem v ten samý okamžik. Novináři začali panikařit a přivolaným medikům trvalo několik minut než se dostali ke zraněným. Nádherné bíle šaty byly od pasu nahoru nachové barvy a Adria ztrácela vědomí. Davis ji sice průstřel mezi ramenem a krkem obvázal kusem své košile, ale moc velký efekt to nemělo. Když se konečně novináři uklidnili a doktor se dostal na pódium byla už Adria v bezvědomí. Doktor ji dal injekci a na ránu připevnil tlakový obvaz. Ještě s jedním pomocníkem ji naložili na lehátko a bez jediného slova vyrazili na operační sál. Druhý doktor mohl u Johna Smithse konstatovat pouze smrt. Thompsonův zásah ho sice zranil, ale nezabil. Z pusy atentátníka kapala na podlahu bílá pěna. Doktor konstatoval, že rozkousnul kyanidovou kapsli, očividně se nehodlal nechat chytit. Davis s O’Neillem a Sheppardem opouštěli místnost a ve dveřích děkovali Thompsonovi za rychlou záchranu. Plukovník mezitím uklidnil místnost a pozval poručíka k pódiu, aby vysvětlil, co se právě stalo. Novináři ho zasypávali spoustou otázek a Thompson měl co dělat, aby stíhal odpovídat.
Oba generálové postávali před dveřmi operačního sálu a Davis seděl kousek vedle nich opřený o zeď. Měl na sobě tu samou zakrvavenou košili bez rukávu, co před třemi hodinami v zasedací místnosti. Dveře se otevřely, tři asistenti vytlačili lůžko na kterém ležela v narkóze Adria a zmizeli někde za rohem. Jako poslední vyšel chirurg. „Měla štěstí, o dva centimetry doleva nebo dolů a byla by mrtvá, kulka těsně minula tepny vedoucí do srdce. Veškeré poškození jsme opravili, teď je to na ní a jsem si jistý, že se zotaví. Přece jenom není člověk, při nejmenším ne na naší úrovni.“ Všichni tři čekající si s úlevou oddechli, i když každý z jiného důvodu. Generálové se šli vyspat, přece jenom byli na nohou přes čtyřiadvacet hodin. Davis únavu ignoroval a šel za Thompsonem, který seděl na ošetřovně na posteli a pročítal si novinové články z celé planety o tom, jak zachránil Adriu. „Tak je z tebe hrdina Tommy“ ten zvedl oči od obrazovky „Doufám, že mě taky povýší, nebaví mě být jenom poručík, když ty jsi major.“ Jack se pousmál, ale jeho hlas zůstal vážný. „Díky, že jsi ji zachránil, vím, že po tom co provedla v naší realitě to muselo být těžké rozhodnutí, ale udělal jsi správnou věc a nikdy ti to nezapomenu...“ Tommy se zkoumavě podíval Jackovi do tváře a pobaveně vykřikl „Ne, to snad ne. To nemyslíš vážně. Do ní? To jako fakt?!“ Davis zčervenal až za ušima a tiše odpověděl „Jestli ti jde o to, jestli jsme spolu něco měli, tak tě můžu ujistit, že ne. Sice ji znám jenom necelé dva dny, ale mám vedle ní zvláštní pocit.“
„Jacku ten tady máme všichni...“
„Já vím, ale ve mě narozdíl od vás nevyvolává strach“ řekl Jack a jenom doufal, že ho Tommy pochopí.
„Bojím se o tebe chlape... na staré kolena se nám ještě zamiluješ...“
Jack už vstával, že půjde do své kajuty „ O mě se bát nemusíš. A ty se uzdrav, když na vozíčku dokážeš chytit atentátníka a najit bombu, tak se nemůžu dočkat, co předvedeš v plné síle.“
Jack ležel ve své kajutě a přes velkou únavu nemohl usnout. Pořád se ve vzpomínkách vracel do té hodiny po prvním jednání, kterou strávil o samotě s velvyslankyní.
„Přála jste si se mnou mluvit?“ zeptal se Jack, když za ním Adria zavřela dveře. „Ano, chtěla jsem se omluvit...“ Jack si nebyl jistý, co tím myslí a tak raději mlčel, po chvíli Adria pokračovala „...je mi líto, že jste musel ve svých snech trpět, ale na tak velkou vzdálenost bylo za potřebí silného emociálního zážitku, aby se povedlo spojení.“ Jack už začínal tušit odkud vítr vane „že jste mě zavolala vy tuším od prvního okamžiku, co jste na palubě, ale nejsem si jistý, proč se omlouváte, udělala jste vše nutné pro záchranu své planety.“ Adria se laskavě usmála „Chci se omluvit za to, že jsem vám ublížila, za to, že jsem vytáhla z hloubi vaší mysli to nejhorší, co se vám kdy stalo Jacku... je v pořádku když vám budu říkat křestním?“ Davis přikývnul na znamení souhlasu, ale pořád si nemohl zvyknout na milou a příjemnou Adriu „Madam ujišťuji vás, že v mé paměti jsou daleko horší vzpomínky...“ Adria si sedla naproti něj a pokračovala „horší ano, krvavější ano, ale žádná tak traumatická. Sama moc dobře vím jaké to je ztratit rodiče. Pořád vidím, jak můj otec padá v agónii k zemi a nad ním stojí převor... v té době jsem byla ještě malá, ale pořád si pamatuji poslední větu, kterou mi Daniel řekl, než si pro mě přišli... Je lepší zemřít jako dobrák, než žít jako bestie...“ I v šeru Jack viděl, jak se po její tváři kutálí slza. Nemohl tam jenom tak sedět a dívat se jak trpí... přesedl si k ní a chytil ji kolem ramen, načež ona položila svou hlavu na jeho rameno a dál v tichosti plakala. Davis si jenom pomyslel, že je neuvěřitelné, jaký má Adria vliv na lidi... znají se sotva dvanáct hodin a teď tu sedí v potemnělé kajutě v objetí. Když se později uklidnila, tak mu začala vyprávět o jejím výcviku na Celestu a následné křížové výpravě, věci které neřekla doteď nikomu. Očividně byl pocit důvěry oboustranný...
Když si v hlavě tenhle scénář přehrál asi šestkrát v řadě tak konečně usnul...

A přeju dobrou noc

Jeden ze slabších dílů, vlastně tam jen nikoho zastřelili.

Tak to ses, chlapče, trochu netrefil časem(s tím přáním)

Díl napínavý a hezky vykreslený(i když dějově nepříliš obsáhlý). Už když se na palubě začaly objevovat cizí osoby tak jsem se divil, že je neproskenovali nebo jinak neprohledali a ukázalo se to jako správná úvaha. Ještě něco:

Toto je spoiler!!!:

Kde je jedna bomba, je i druhá... nebo tak nějak se to říká. Co ty na to?

Osobně si myslím že Davis Adrii nějak moc důvěřuje....jsem zvědavý jestli s tím něco plánuješ.
PS: máš to v nadpise špatně očíslované

Vim ze netrefil no ale pasuje to za takovy pohadkovy odstavec na konci... Timhle konci ukecane dily priste se bude strilet, v dalsim taky. A pokud se nepletu tak dalsi dva zase
EDIT: Cislovani opraveno