život a smrt - poslední.

Po velice velikem neuspěchu nového pokračování moji staré povídky LS sem dlouho truchlil ale potom mi doslo ze to musim jeste jednou slusit, a tak sem setavil tohle, nebude to tak megalomanské a doufam ze se v tom tak nezamotam, a skousim pozit více příme řeči a popisu... to u LS hodně chybělo, no a to je asi tak na uvod všechno, a když se tohle nebude líbít tak na to asi definitivně kalím, a kdyz se to bude libit tak mozna dopisu i LS bo to mam uplne megalomansky vymyšlene
jo a nazev se asi jeste párkrát zmení protoze me opravdu nic lepsiho nenapadlo

upi píše:

Part 1

"Proč tohle děláme?" řekl muž v černé kápi a namíříl svoji zbraň na jiného muže před sebou. Kapuce mu padala hluboko do obličeje a plášt s rukávy, na ni navazující, se těsně dotýkal země. V ruce svíral nový model laserové pušky, zbraň se s každou vteřinou více třásla, ale nebylo to nervozitou muže, ale tím že se v ní kumulovalo čím dál více energie. Muž, který stál proti střelci se pousmál a s ledovým klidem aniž by nějak reagoval na první otázku, zeptal se: "Četl si už dneska noviny?"
"Noviny už nečtu dost dlouho, problémy tohohle světa už mě moc nezajímají, mým jediným cílem je zrušit kletbu a pak už jenom odejít z tohohle světa." odpověděl ten v černém.
"A co potom? Co tě tám čeká? Většina lidí se smrti bojí! Co kdyby sis to zkusil užít a ne se jenom zběsile hnát za mnou. Kletbu nejde zrušit, naše síly jsou velmi vyrovnané a ty to víš, já tě zabít nechci, ale sám zamřít také nechci, držím tě v šachu a čekám, až ti dojde, že můžes žít normálně, i když budeš žít trochu déle než ostatní."
"Ne, ty se nebojíš o mě, to ty máš jenom strach ze smrti, a mě to už nebaví, jak dlouho po tobě už jdu? Osm stovek let?"
"Proto sem se tě ptal, jestli si už dneska četl noviny. Už je to devětsetčtyřicetosm let pět měsíců a dva dny nesmyslného vraždění nevinných."
"Kdyby ses nechal zabít hned na začatku nemusel zemřít nikdo jiný, ale ty se za někoho vždycky schováš a pak to ten chudák odnese za tebe. Pamatuješ na Slavkov? Vlezl si za hromadu rakouských vojáků a já se pak musel skoro dvě hodiny prosekávat s jedním mečem skoro celou armadou, abych se k tobě dostal a nakonec si stejně zdrhnul. Jediné k čemu to vedlo bylo to, že sem nechal Napoleona vyhrát."
"Jo, to byla nuda celou dobu sledovat, jak se snažíš přes ně dostat, ale kdybys pak svůj meč po mě nehodil a normalně se mnou bojoval, možná už by si tu kledbu zrušil dávno."
Muž v černém to nevydržel a povolil spoušť své zbraně, okamžitě vystřelila. Laser zasáhl plášť protivníka, který se sám stihl střele za letu vyhnout. Ani se nezadýchal, jediná jeho reakce byl pošklebný úsměv. Podíval se na svůj plášť "Dej tomu ještě třista let a naučíš se i střílet, s tím mečem ti to šlo líp."
V střelci tenhle výsměch vyvolal vztek a začal po své oběti zběsile pálit. Netrefil nic jiného než zeď za ním a občas se do cesty střele připletl i plášť, ale to byl vrchol snažení. Muž ještě chvíli střílel, než si uvědomil, že jeho oběť stojí za ním. Udeřil ho do boku a střelec se sunul v agonii k zemi.
"Někdy si přečti noviny, ať víš, jak se tahle společnost mění, začíná být stejně divoká jako doba, ze které pocházíme. Na draky už asi nenarazíme, ale v hlubokém vesmíru bude možná i něco užasnějšího" Muž se narovnal na svou oholenou hlavu si nasadil červenou kapuci a na zem hodil nějakou minci. Odešel. Odešel tak rychle, že to muž na zemi ani nepostřehl. Prostě najednou byl pryč. Muž na zemi se pokusil vstát, ale bolest v boku ho znovu složila k zemi. Omdlel.

"Neboj se, nic to není" řekl krásný ženský hlas. Muž otočil hlavu, stála tam v bílých šatech. Usmál se na ni, věděl, že tu není, ale ten pohled na svou ženu vyvážil všechnu bolest. Věděl, že je už skoro devětset let mrtvá, ale on je rád, že se k němu stále vrací. Je to totiž jediná osoba, která ho odkáže odvést od bolesti, kterou způsobuje uzdravování kletby. Ta jej nenechá zemřít. Bude ho stále hnát dopředu dokud nedosáhne svého cíle. Mohl si s ní povídat, byl to přímo hlas ze záhrobí ,ale nemohl se jí dotknout, bylo to poze v jeho mozku, opatření proti probuzení, léčba by byla velmi nebezpečná, kdyby byl při vědomí. Ale byla to ona, ne jenom nejaká vzpomínka. Jediní oni dva mohli prolomit bariéru mezi životem a smrtí a dočasně se za ni postavit, bohužel realita si je po čace vzala zpět, proto se těšil, až dosáhne cíle a může z tohohle světa zmmizet a dostat se ke své ženě, kterou mu ten parchant zabil. Bavili se dlouho, znovu probírali celý svůj život, až se dostali k onomu dni. V tu chvíli se rozplynula, reality se od sebe odtrhly a on procitnul, procitnul v místnosti, ve které omdlel. Byla celá z kamene, hluboko pod zemí starého hradu. Rozhlídl se kolem. Strop místností měl velký rozpon, a proto jej podepíraly sloupy. Muž vstal, nahmatal si ránu na svém boku, již nic necítil. Přišel k jednomu ze sloupů, na první pohled celý z kamene a bez nějakých značek, ale většina takových míst měla své tajemství, schováno nějakým kouzlem. Sedl si doprostřed místnosti a začal vnímat okolí a různé poryvy moci, některé mohli patřit zvířatům, jiné lidem v hradě, ale kouzlo a trošičku jinou stopu, a proto se dá při větší pozornosti vypátrat.

"Sakra" zařval muž v červené kápi, když vstoupil do svého domu. Strhal ze sebe prostřílený plášť a prohlídnul si spáleninu na svém stehnu, kterou tam zanechala střela ze zbraně.
Je čím dál tím lepší, už na něho nestačím, budu se ho muset zbavit jinak, zabít ho ještě nechci, tenhle svět mě baví a začíná být čím dál zajímavější, tohle jejich dobývaní vesmíru. Asi na chvíli uteču na nějakou právě kolonizovanou planetu. Někam mimo Sluneční soustavu. Protože jestli za mnou bude chtít, tak bude muset najít způsob, jak se ke mně dostat, a to ho dovede k objevováni tohohle světa a téhle doby.
Mezitím co se mu hlavou honily myšlenky o změně myšlení svého pronásledovatele, proběhl domem do prvního patra a v koupelně našel malou pistoli, připojil k ní zespoda malou lahvičku a pistolkou si na spáleninu nanesl bílou pěnu.
Škoda, že se mi zranění jím způsobená nehojí jako ostatní.
Sešel do haly domu. Na sobě měl jenom tričko, protože rána na noze potřebovala vzduch. Sebral ze země noviny a začal si je číst. Byla to nuda jako vždy, ale stále je četl. Nevěděl proč. Nakonec ho zaujal článek o odměně za prozkoumání nové soustavy, kterou vědci z univerzity vytipovali. Nešlo mu o prachy, šlo mu o to vypadnout odsud, aby nemusel pořád bojovat s tím parchantem, co se ho už devět set let snaží zabít a de mu to stále lépe. Musím někde sehnat loď a posádku. Jako za Kolumba, ale tentokrát budu kapitánem já. Už mi žádný tlustoprd nebude rozkazovat.
Usmál se. Podíval se na nohu, rána už byla zatáhlá, pěna se rozpustila. Skočil do kalhot a ze skříně vytáhl nový plášť. Vyrazil ven sehnat loď.

no na korekci sem to poslal Applovi...( pry to delal ce spěchu a usinal, tak ho pls nesezerte...) moje LMD se porad zhorsuje
cekam na ohlasy.... doufam ze budou pozitivni

ps.: nijak to nenavazuje na LS

Tak nažiadosť zdrvujuca kritika...
zaznemenala som zopar preklepov, ale ide skor o maličkosti, gramatiku nekontrolujem lebo ju neovladam(česku), a štyl?klasicky upiovský
je to zaujímavé, pripomína mi to highlandera(či ako sa píše), a zároven je to v niečom iné, každopádne dúfam, že sa dozvieme o nich viacej, čiže z toho vyolíva- píš ďalej

No myslím, že jsi to vzal za správný konec (nebo začátek:))! Tak je to správné - never give up!:wink: ...a přečetla jsem si to se zájmem. Jsem zvědavá co bude dál. Myslím, že píšeš docela stylově

jj tak diky moc slibuju ze se brzo pustim do dalsiho dilu

Leja píše:

a štyl?klasicky upiovský

???? da se to nejak blíže popsat????

aký? no charakteristický... každý má svoj štýl, prosto charaktrestický štýl

aha

edit: právě došlo k prvnímu přejmenování..... už se mi ten nazev libi vic snad tam chvilku vydrzi

Docela se mi to líbí, ale LS se mi zatím líbili víc. Zatím toho neni moc na hodnocení. Až se to rozjede, tak teprve poznám, jestli je to správná cesta nebo ne .

tak jo je tu dalsi dil.... a bez komentare vám ho tu dávám....

upi píše:

Část 2

„Proč tohle děláme?“ zeptal se muž v černé kápi a pozvedl zbraň. Druhý muž chvilku počkal, a pak s úsměvem nastolil svoji otázku: „Už si dneska četl noviny?“
„Kolikrát se mě ještě zeptáš? Víš moc dobře, že je nečtu!“
„Brzo budeš“ odpověděl muž v červeném. Nebyli u sebe tak blízko jako při minulém setkání, tentokrát nebyli ani v podzemí. Pro změnu se setkali na otevřeném prostranství v jednom z hlavních doků.
Muž v černém pomalu vyrazil ke svému terči. Cestou si pomalu šáhl levou rukou za záda. Vytáhl katanu. S pravou rukou pořád zvednutou přišel několik desítek kroků od červeného.
Ten to bral stále s humorem. „Vidím, že sis vzal moje slova k srdci.“ pousmál se.
V černém to už vřelo. Ještě udělal pár kroků stranou jakoby si chtěl obhlídnout pořádně situaci. Nakonec se rozhodl pro rychlou akci.
Hodil svůj meč po protivníkovi a doufal, že mu tím zakryje jednu únikovou cestu, salvou několika rychle vypálených střel se snažil zablokovat tu druhou. Muž však nepohnul ani okem. Stále se díval černému tam, kde by měl mít oči. Střely ani meč však nedokázaly dosáhnout cíle. Mezi těma dvěma bylo aktivní silové pole, které útok vykrylo.
Červený se pousmál a dodal. „Dnes se tě nebudu snažit zranit.“ otáčel se k odchodu, ale v půli cesty se zastavil. „Nebo ses těšil, že se zase setkáš s Narou? To potěšení ti nedopřeji.“
Muž v černém ještě nějakou dobu zíral na to, co se stalo, a pak vykřikl.
„To mě tady chceš držet, abych tě nemohl sejmout?“
„Ne, to ne. Ty si volný, ten štít obklopuje mě….“
„Copak, ze strachu si se schoval?“ ušklíbl se.
„Vidím, žes to nepochopil. Neschovávám se před tebou. Ten štít potřebuji k tomu, abych mohl ve vesmíru dýchat.“
„Cože?“ Muž v červeném ustoupil krok dozadu, aniž by z černého spustil oči. Ten si až teď všiml, že stál na širokém, ale velmi krátkém přemostění. Plošina se líně a s vrčením zasunovala dolů a pak pomalu do zdi.
Netrvalo dlouho a přišly otřesy, země pod červeným se začala pohybovat. Ten měl stále nasazen úsměv vítěze. Pod ním se totiž netřásla zem, ale jeho nová vesmírná loď. Nebyla moc vysoká, ale zato široká a dlouhá. Ale i tak na výšku měla skoro tři patra. Její tvar byl lichoběžníkový, zůžoval se k její zádi a rozšiřoval se ke špici. Vepředu vystřelovala z prostřední třetiny špice lodě.
„Mimochodem, pojmenoval jsem ji Nara“ zařval ještě, aby přehlušil motory. Loď se líně zvedala s náklonem doprava se pomalu otočila a vzdalovala se od muže na zemi. Ten ještě chvíli zíral, protože mu tohle vyrazilo dech.

Vypadá to, že náš souboj právě opustil tuhle planetu beze mě, to je asi proto, abych se začal o tuhle dobu zajímat. On si myslí, že mě to tu bude bavit.
Už se to táhne moc dlouho, přece jej musím jednou sejmout a spokojeně pak odejít za Narou na druhý břeh, tohle prokletí mě ničí. Ale jednou sem se rozhodl, tak už se na tom nic nezmění, jenom doufám, že starší měli pravdu a s pomstou na mě čeká už jenom ona. Avšak přestávám věřit.

Musím se k němu nějak dostat ale jak. Asi to nakonec udělám a ty noviny si přečtu. Ale nerad.

„Kdo to byl, pane?“ přispěchala dívka ke svému veliteli v červeném. „Jste v pořádku?“
„To byla smrt, Kate.“ odvětil její velitel. Očividně neměl v úmyslu o tom dál mluvit, tak se snažil velmi rychle změnit téma.
„Jak je na tom loď?“
„Není to nic moc, spodní plášť je natrhlý a podsvětelné motory netěsní, máme problémy s palivem a je toho více. Cestou to budeme postupně opravovat, doufám, že máme dostatek materiálu. Balili jsme trochu narychlo.“
„Já vím, omlouvám se, ale bylo to právě kvůli němu.“
Kate si povzdechla „Můžu se ještě zeptat, kam letíme?“
Muž se pousmál a odpověděl „Já sám to ještě nevím, musím se podívat do plánů.“
Rozdělili se, zatímco žena pokračovala v cestě na příď, muž šel do své kajuty podívat se ,kam to vlastně mají letět. Zastavil se a ještě se vrátil na křižovatku chodeb a zavolal na Kate, aby ještě pro jistotu zkusili opravit zbraně, možná je budou potřebovat.

Černý se asi dlouho neobjeví, jeho zájem sahá maximálně ke zbraním, vždycky přijde do obchodu, vezme si tu nejnovější, zastřelí s ní prodavače a pak se pokusí zabít mě. Takhle to opakuje v nepravidelných intervalech, je mojí smrtí tak posedlý, že už nedělá nic jiného a daří se mu to stále lépe, já už mu přestávám stačit.

Sedl si do křesla své pracovny a kajuty. Hodil nohy na stůl a odpočíval. Snažil se nemyslet ale nějak mu do hlavy vyskakovaly otázky které už si nesčetněkrát zodpověděl, ale stále mu vrtaly hlavou, jak kletbu obejít aby sám mohl žít a černý zemřít jak si tak strašně přeje.

Ti, co tuhle kletbu sestavovali, už nežijí a on sám nemá takovou moc, aby ji dokázal obejít nebo přizpůsobit. Možná společně bychom to dokázali, jenže jeho furiantsky tvrdohlavé myšlení mu nedovolí spolupráci se svým největším nepřítelem. Vím, že ho asi moc nepotěšilo, když jsem mu zabil ženu, ale je to už devět století, neočekávám, že se z nás stanou velcí přátelé, ale po takové době si už musel uvědomit, že tohle opravdu nemá cenu, a zkusit to nějak jinak, třeba kouzlo nějak obejít.

Rozehnal tyhle myšlenky a snažil se vnímat blízkou přítomnost. Tyhle úvahy jej vyčerpávali, a tak se snažil přemýšlet nad něčím příjemnějším. První věc, nebo spíše osoba, která ho napadla byla Kate, velmi se mu líbila už od prvního setkání. Není tomu ani dva dny, přišel do nějaké hospody s tím, že hledá posádku. Když se zeptal u baru na nějaký tip, tak ho hned poslali za ní. Netrvalo dlouho, nemusel ji nijak zvlášť přesvědčovat. Okamžitě tu práci vzala.
Otevřel složku a četl si přesnější data k jejich úkolu. Nebylo na tom nic zvláštního. Prostě malá výprava mimo sluneční soustavu.
Vstal a šel na můstek zadat nový kurz.

skorektil to Apple......
a já čekám na reakce.... jenom abych věděl jestli mám začít dělat další díl......

Určitě pokračuj dál, jsem zvědavej, jak to dapadne. Nebo spíš, co tam vymyslíš . Už se to začíná rozjížet, řekl bych, že správným směrem .

Takže Upi Aby si mohol pokračovať, chcel si moje popisanie. Proste pokračuj, je to ešte deravé, teda mi unikajú nejaké súvislosti, ale verím že vemyslíš, niečo zaujímavé. Trebárs k tým tvorco kliatby, alebo prečo sa snažia navzájom zabiť?

Pravdu poviediac, som si po prvom prečítaní prvej časti, nejak všetko nedával dokopy, a nemyslel na to. Na prekvapenie sa mi o tom trochu snívalo, a vyrobil sa mi celkom pekný príbeh. Snažil som sa h napísať, ale nejak sa mi to nepodarilo. Asi nechám len nejaký ten nápad pre teba do tejto poviedky a trochu ti s tým pomúžem. teším sa na pokračovanie, a ked budem mocť tak rád budem komentovať dalej.
S pozdravom, na celý víkend....

2nemoo: to byl zamer aby to na zacatku vypadalo zmatene a postupne se to pak vyjasnovalo, doufam ze tohle ti uz trochu pomuze....

kdyztak nekdy napis mi ten napad a ja neco skusim vymyslet... ale byl bych nejradsi kdybys neco vymyslel sam

tady mate trety dil

upi píše:

Část 3

Už jsme dva měsíce na cestě. Sedm lidí v malé konzervě. Neštve mě doba, po kterou jsme tu zavření, ale ten prostor je opravdu malý. Kate a já jsme se hodně sblížili. Musel jsem si vymyslet jméno. Jack. Stal jsem se Jackem. Je hodně tuctové, nikdo mě nebude podezřívat, že jsem si ho zrovna vymyslel.
Už dva měsíce letíme do nějaké soustavy. Vytipovali nám ji vědci. Pokud tam bude nějaká pěkná planeta, pojmenuji si ji.

Vstal. Byla ještě noc. Teda alespoň podle počítače, který si uchovával čas ze Země. Kate spala, nechtěl ji budit. Pomalu vstal, snažil se nedělat hluk. Potichu přešel místnost až ke dveřím, se skoro neslyšným zasyčením se otevřely. Ještě jednou se podíval na krásku ve své posteli. Zavřel dveře. Pomalu pokračoval chodbou až na ‚můstek‘ dalo-li se tomu tak říkat. Nebyl nijak přepychový, ale byl z něj nejlepší výhled. Měl totiž největší okno. Zahleděl se na hvězdy, všechny byly tak maličké. A zdály se naprosto nehybné. Jedna však byla nepatrně větší, to byl jejich cíl. Ale nebylo na první pohled patrné, že by se pohybovala. Všechno venku bylo tak klidné. Přitom letěli obrovskou rychlostí.
Zadíval se ven. Přemýšlel. Nad celým svým dosavadním životem. Konečně si mohl na chvíli odpočinout od nesmyslného pronásledování. Bylo to už strašně dlouho, co se to stalo, ale přesto si to pamatuje úplně živě. Stále neví proč to udělal. Neměl k tomu přece důvod.

Stalo se to v dobách kdy mezi lidmi žili ještě elfové. V těch dávných dobách se jeden mladík zamiloval do krásné elfky. Netrvalo dlouho, a jejich láska rozkvetla natolik, že se vzali. Měli spolu několik dětí, prostě spokojená rodinka. Ale pak se to zvrtlo. Jednou se člověk nepohodl se svým kamarádem a ten naprosto bez důvodu vzal sekeru a zabil jeho ženu. Vysocí elfové pochopili, že lidé nemohou žít stále v míru. Rozhodli se, že nás opustí, všechny lidi, i ty dobré.
Ještě předtím však manžel požádal otce své ženy o laskavost. Rozhodl se obětovat svůj život jenom pro to, aby se pomstil. Vysocí elfové jeho žádosti nakonec vyhověli. Po několika dnech příprav upletli nad těma dvěma velmi složitou kletbu. Zbavili je jmen, udělali je nesmrtelnými. Jediní, kdo je mohli zabít, byli oni sami, nikdo jiný. Avšak pokud zemře jeden, zemře i druhý. Jeden žít chce a druhý se chce pomstít. Pomsta mu totiž zaručí, že se dostane zpět ke své ženě. A tak se černý snaží odstranit poslední překážku ke své milované. Poslední věc která ho dělí od smrti a odchodu na druhou stranu.

„Kapitáne, vstávejte!“ ozývalo se z chodby, spolu s hlukem běhu. Ozvalo se zaklepání, a mladík vstoupil do kajuty, ani nečekal na pokyn. Chvíli se vydýchával, a pak znovu zopakoval: „Kapitáne, vzbuďte se, loď začíná zpomalovat, už jsme blízko soustavy.“
Muž na lůžku se pomalu překulil, nějakou dobu mžoural jako by něco, nebo někoho hledal, pak si ale uvědomil, že Kate vstávala brzo ráno na hlídku.
„Už tam jdu.“ odbyl nevrle mladíka. Šel se umýt. Za nedlouho otevřel dveře kajuty a unaveně se s hrnkem kávy loudal chodbou na můstek. „Tak jo, konečně je to tady“ pronesl po příchodu do místnosti. Položil hrnek na dotykovou obrazovku konzole řízení. Začal si s ní hrát. Zamyšleně pozoroval data. Pak vstal a postavil se na stupínek za konzolí. Ze země mu vyjelo křeslo na které si sedl. Trošku popřemýšlel.
„Hned jak úplně zastavíme, vypusťte dvě scanovací družice ke každé planetě.“ Snad jich máme dost, ani nevím kolik tam je planet
odmlčel se, a pak pokračoval otázkou „ Jak je na tom loď?“
Kate popadla tablet a přišla k partnerovi. „Skoro všechno je připraveno, posílili jsme štíty, protože spodní plášť je stále natrhlý a v té rychlosti nemohl nikdo ven, aby ho opravil.“
Odložila tablet a postavila se za křeslo. „Myslíš, že budou problémy?“
Muž v křesle odpověděl: „ Nevím, ale upřímně doufám že ne.“

Po zastavení lodě a hrubém skenu soustavy zjistili, že je v ní třicet jedna planet a obrovské množství měsíců. Doufali, že alespoň jedna bude obyvatelná. Problém byl však v tom, že měli jenom šedesát skenerů. Nakonec se rozhodli jednu planetu prozkoumat sami a na zbylé poslat po dvou sondách.
„Odešlete na Zem předběžné informace o první analýze, nasměřujte loď na nejbližší planetu a připravte se na přistání.“ Toto rozdávání rozkazů ho opravdu bavilo. Asi do tří hodin dorazili k planetě, která obíhala na dvacáté dráze.
„ Pane, ta planeta vypadá dobře,“ ozval se mladík zírající na konzoly senzorů. „Je tam kyslík a voda. Sice obojího méně než jsme zvyklí, ale dá se tam žít.“
„Hmm, hned první planeta je obyvatelná. buď je to velké štěstí nebo je jich tu obyvatelných víc. No, každopádně ještě prozkoumejte aktivitu a známky života. Ať nevlezeme nějakým rozzuřeným marťanům přímo do náruče.“
„ V pořádku pane, nevypadá to že by tam byla nějaká civilizace.“
„ Dobře. Vezměte si zbraně a připravte se v nákladovém prostoru.“ Okřikl všechny ale Kate ještě řekl: „Zůstaň prosím tě tady, lásko, a pohlídej nás s lodí.“

„Po dvou na jedno vznášedlo! Tome, ty pojedeš se mnou. Tak nasedat lidi, máme před sebou těžký den.“ Povzbuzoval unavené lidi s nadšením malého dítěte, které právě dostalo svou vysněnou hračku.
Loď sestupovala do atmosféry. Před žárem ji chránil energetický štít. Kate bez problému a poměrně rychle dokázala najít nějaké otevřené prostranství pro výsadek. Byla to velká louka, na obzoru se rýsovala silueta hor. Rostla tu vysoká tráva, skoro jako na Zemi. Ještě před dosednutím lodě se otevřela vrata hangáru. Všichni však počkali, až se strojem sedne na zem. Pak až vyrazili na průzkum okolí. Byla to krásná planeta, s mírným podnebím pokrývajícím skoro celý její povrch. Nikde nebyla poušť, akorát velké ledové krajiny na pólech byly jediným extrémem. Vznášedla se velmi rychle a nehlučně rozlétla po louce každé jiným směrem. Postupně doletěli až k lesům, všechny vypadaly normálně. Brzo všem došlo, že to tu vypadá podezřele podobně Zemi. Jako její kopie, akorát jenom některých oblastí.
Potom, co zajistili blízké okolí a rozmístili senzory, se rozhodli vrátit k lodi a založit si na louce základní tábor, odkud budou podnikat své výpravy při rychlo-prozkoumávání planety.
Do druhého dne zbudovali tábor o několika malých budovách kolem lodě s výhledem na okolí. Pár dní odpočívali a kochali se okolím. Nakonec se rozhodli začít planetu studovat.

Ubíhaly týdny hrubého průzkumu, měli k tomu přesné směrnice. Některé úkony se prováděly pomocí senzorů lodě, ale jinak skoro vše museli zjistit oni sami. Složení půdy, vody, hrubou mapu povrchu, popis největších zvířat. Bylo jich tu hodně druhů, při každém novém objevu se dlouho hádali o jméno, ale bavili se tím.

„Podívej!“ Poklepal červený na rameno pilota vznášedla, když tak jednou letěli lesem. „Něco tam je.“ Pilot otočil vznášedlo. Zastavili dále od toho. Zbytek cesty šli pěšky.
Byl to první umělý objekt se kterým se setkaly. Už na první pohled vypadal velmi technicky vyspělý.

hallowed is Merlin, skorektil mi to..... a za to mu děkuji
a vam děkuji za ohlasy.... at uz kladne nebo zaporne....

edit:btw uz se blizime ke konci

vyvíja sa to zaujímavo, len... hmm zabil sekerou? aut , neviem prčečo, ale príde mi to ovela drastickejšie ako zastrelenie, zabittie mečom, díkou... čímkoľvek...
ale pokračouj

jaj ta vrazda byla v afektu a neproved to ani on..... on se to dozvěděl až potom co ji zabil

a je to schvalne takove morbidni

Myslím , že to má hutnou atmosféru. Při čtení se mi to rovnou vybavuje před očima

mi se to pred ocima vybavuje kdyz to pisu ))