Jsem docela zvědav na vaše názory

Naše civilizace vzkvétala.
Začalo to Velkým třeskem.
V jediném okamžiku se zrodil vesmír, horký a rozpálený.
Pak první hvězdy.
Zářily v mračnech plynů a prachu osaměle, jakoby dávaly naději.
Naději druhým hvězdám.
Prázdnota se zaplnila teplem a bílou září. Kolem nových hvězd začaly kroužit planety.
Byly žhavé a jen od pólu k pólu se převalovaly rudé oceány.
Ale vesmír pomalu chladl. A planety s ním.
Pršelo dlouho.
Planeta chráněná příkrovem vzduchu modrala.
Pod hladinou oceánu se v paprscích slunce uhlík spojil s uhlíkem do pevné vazby.
To aby mohl přibrat další. A další. Od každého prvku.
Vodík. Dusík. A kyslík.
Zelené kuličky. Zelené válečky. Zelené lupínky.
Trilobiti.
Pevnina. Obrovská a pustá. Hnědá a—
Tu smíchala se modrá se žlutou v ideálním poměru.
Přeslička, plavuň, kapradí.
Země se nadechla a žáby radostí zpívaly v chór.
Mloci válčili mezi sebou –
Zašlápl je dinosaur svou hroznou vahou.
Ovládli všechno. Zemi, vzduch i nejhlubší moře.
Byli velcí. Silní. Žili stovky let.
Rychlík nezastavil, mnoho jich však vystoupilo.
Přežily jen myši – sajíce evoluce med.
Svět rozlámal se v rozvrásněné kry.
Černá zem byla dobrá pro chůzi po dvou nohách.
Ale nestačila.
Rozlezli se do všech koutů světa,
vztyčili pyramidy podle vzorů na obloze.
Chtěli až k nebesům –
Ale Temno zbrzdilo je.
Války a víra v různé bohy ničila jejich svět.
Vývoj šel však dál.
Naše civilizace vzkvétala.
Zem nám byla malá, ale jedno bylo jisté:
Tam nahoře je jich nespočet.
Mysleli jsme, že je vesmír nekonečný.
Brzy nám však celý patřil.
Naše civilizace vzkvétala.
Nebyly války. Nebyly rozpory. Poznali jsme lásku.
Od osvícení nás dělil už jen krůček.
Ale náš vesmír chladl.
Slunce rudla a temněla.
Na planety se vkrádal mráz.
Světla ubývalo a světy umíraly.
Naše civilizace kdysi vzkvétala.
Ale ZPM bylo vyčerpáno.
Začalo to Velkým třeskem.
V jediném okamžiku se zrodil vesmír, horký a rozpálený.
Pak první hvězdy.
Zářily v mračnech plynů a prachu osaměle, jakoby dávaly naději.
Naději druhým hvězdám.
Prázdnota se zaplnila teplem a bílou září. Kolem nových hvězd začaly kroužit planety.
Byly žhavé a jen od pólu k pólu se převalovaly rudé oceány.
Ale vesmír pomalu chladl. A planety s ním.
Pršelo dlouho.
Planeta chráněná příkrovem vzduchu modrala.
Pod hladinou oceánu se v paprscích slunce uhlík spojil s uhlíkem do pevné vazby.
To aby mohl přibrat další. A další. Od každého prvku.
Vodík. Dusík. A kyslík.
Zelené kuličky. Zelené válečky. Zelené lupínky.
Trilobiti.
Pevnina. Obrovská a pustá. Hnědá a—
Tu smíchala se modrá se žlutou v ideálním poměru.
Přeslička, plavuň, kapradí.
Země se nadechla a žáby radostí zpívaly v chór.
Mloci válčili mezi sebou –
Zašlápl je dinosaur svou hroznou vahou.
Ovládli všechno. Zemi, vzduch i nejhlubší moře.
Byli velcí. Silní. Žili stovky let.
Rychlík nezastavil, mnoho jich však vystoupilo.
Přežily jen myši – sajíce evoluce med.
Svět rozlámal se v rozvrásněné kry.
Černá zem byla dobrá pro chůzi po dvou nohách.
Ale nestačila.
Rozlezli se do všech koutů světa,
vztyčili pyramidy podle vzorů na obloze.
Chtěli až k nebesům –
Ale Temno zbrzdilo je.
Války a víra v různé bohy ničila jejich svět.
Vývoj šel však dál.
Naše civilizace vzkvétala.
Zem nám byla malá, ale jedno bylo jisté:
Tam nahoře je jich nespočet.
Mysleli jsme, že je vesmír nekonečný.
Brzy nám však celý patřil.
Naše civilizace vzkvétala.
Nebyly války. Nebyly rozpory. Poznali jsme lásku.
Od osvícení nás dělil už jen krůček.
Ale náš vesmír chladl.
Slunce rudla a temněla.
Na planety se vkrádal mráz.
Světla ubývalo a světy umíraly.
Naše civilizace kdysi vzkvétala.
Ale ZPM bylo vyčerpáno.