Osobně nevím, kde se ve mně bere síla na zhodnocení potom obrovském zklamání, jakým pro mě 4. série byla, ale možná díky poslední epizodě, která byla lepší, než většina 4. série.
Ale popořadě.
Z mého osobního hlediska byla 4. série jedno zklamání za druhým. Po několika měsíčním nadávání, kdy vyhodili Elizabeth a dali tam Sam, jsem to jakž takž překousla a začala se těšit. Hlavně kvůli slibům autorů, že napíšou propojený děj, že bude mít nějakou linii atd. To, že z Teyliny slavné linie nakonec nic pořádně nevzniklo, překvapení nebylo.
Prvních pět epizod se mi líbilo. Hlavně tedy proto, že úvodní epizoda měla zajímavou atmosféru. Lifeline mě naštvalo hlavně chováním Shepparda s McKayem, ale ztráta Elizabeth byla nakonec silnější.
Reunion, kdy oficiálně přišla Sam, se mi líbilo, protože to naznačilo přesně, co jsem chtěla. Aby mezi Sam a ostatními vznikly nějaké konflikty a Rononův přístup to sliboval. Tabula Rasa a Doppleganger byly sice vyplňovačky, ale obě se zajímavou atmosférou a neobvyklým dějem.
Ovšem pak přišly dvě hrůzy, které mi zkazily SGA dlouho dopředu – Missing a Travelers.
Z Missing si pamatuju akorát doktorku. Na to, že to mělo být o Teyle a začátek „story-arcu“, to bylo docela nuda, i když na jedno shlédnutí se to ještě dalo. Jenže je to zapomenutelná epizoda, navíc se spoustou chyb (doktorka, jako členka expedice si zásadně vykračuje neozbrojená, záchranný tým složený z hlavního vojenského velitele, mimozemšťana a astrofyzika…) A pak, jakmile je epizoda směřovaná na jednu postavu (a není to Rodney nebo Ronon), tak se to opravdu točí jen kolem té jedné, a to nemá ten správný „feeling“. O Travelers to platí dvojnásob. Z té epizody nevím vůbec nic, akorát, že jsem se smála, když Larrin mlátila Shepparda. Pokus o sitcom je největší problém pana Mullieho, který nepochopil, že píše sci-fi a ne komedii a že Sheppardovo střídání dvou úsměvů a tří šklebů epizodu nedělá. Když mu navíc dají prkennou, do kůže oděnou partnerku, na katastrofu je zaděláno.
The Seer byla hlavně vtipná v tom, jak přišel Woosley zhodnotit veleni Carterové a tady se poprvé projevila fatální chyba celé série. Jaké velení? Carterová v předchozích epizodách vůbec nebyla, a když už, tak se rozhodně nedalo říct, že by velela. V Tabula Rasa většinou poslouchala, co jí kdo navrhuje a ona to prostě odkývala a Doppleganger byl zase spíš o tom, co „Sam prožila v SG1 a jak se to teď hodí“. Ovšem The Seer jako epizoda byla hodně dobrá a já začala doufat, že by třeba mohli ze Sam tu velitelku ještě udělat. Chyba.
Následné Miller´s Crossing jsem si kvůli Missing a Travelers ani neužila, protože ač jsem se na ní těšila, prostě zklamání bylo a ta epizoda sama nebyla taková, jak jsem čekala. David a Kate byli super, ale nebylo to úplně ono. Od téhle epizody jsem si slibovala nějaké Rodneyho odhodlání, až třeba vztek nad únosem setry a nic z toho se nekonalo. Na druhou stranu jeho promluva se Sheppardem byla to nejlepší mezi těmito dvěma, co jsem v seriálu zatím měla možnost vidět.
Následné údajné finále poloviny řady, u kterého si ani nepamatuju název, mi dalo zalitovat, že ta pauza mezi díly není delší. „WTF“ moment, kdy epizoda skončila, nebyl ten, který bych čekala. Nebylo to sezení na okraji židle po napínavém ději a konci, ale spíš zmatek z toho, jak promrhali návrat Elizabeth, když naši Elizabeth vlastně jen tak mimochodem mimo záběr zabili a půlka epizody byla o replikátorech. Ti samozřejmě všichni umřeli. Jediné, co jsem si uvědomila, bylo, jak moc mi Elizabeth chybí.
Start druhé půlky vypadal slibně. BAMSR a SoW byly pěkné epizody, i když obě docela jiné. Ve SoW mi poprvé a naposledy za sérii nevadila Teyla. Scéna s královnou byla naopak pojata velmi pěkně a obešlo se to i bez kroucení očima.
Pak ale následovala řada více či méně povedených vyplňovaček. Mám ráda epizody zaměřené na postavy, ale třeba zrovna Harmony byla v podstatě o ničem a Trio, i když to byla docela fajn epizoda, v celkovém důsledku nic nového nepřinesla. Navíc úplně zmizela Teyla, což způsobilo opačný efekt, než jaký původně zamýšleli. Většina lidí ji buď nepostrádá, začala ji víc nesnášet, a ti, kteří ji mají rádi, nebudou nikdy spokojení. Celá ta věc vepsání těhotenství do seriálu byla chyba. Asi to nešlo vyřešit jinak, protože Rachel otěhotněla těsně před začátkem natáčení. Ale přepisovat celou načrtnutou sérii kvůli těhotenství se muselo nějak podepsat na výsledku.
Midway byla super epizoda. Nejlepší za sérii a jedna z nejlepších v seriálu. Ronon s Teal´Cem byli skvělí, i když jsem si neodpustila zasmání ve chvíli, kdy Teal´C říkal, jakého respektu se Sam dočkala ve velení.
Kindred, na tenhle dvoudíl jsem se těšila, po Midway natěšená – a kromě návratu Carsona a tedy Paula, už asi nikdy víc. Paul a David byli v téhle epizodě to nejlepší. Rachel, vracející se v celé „parádě“ zase to nejhorší a obě epizody to značně shodilo. Takže jsem to viděla jednou a víckrát ne, proč si ničit nervy?
The Last Man je ještě čerstvá a nestihlo se mi to rozležet. A ačkoliv za svými předchůdci pokulhává, pořád je to na tuhle sérii nadprůměr.
Ve finálovém zúčtování pro mě byla 4. série nejslabší. Spousta promrhaného potenciálu, občas až křečovitého textu, přeříkávaného ne příliš dobrým hercem (ano, nebudu zastírat, Rachel to odnesla a Teyla s ní), dějové díry velké jako Grand Canyon, že i přes celkovou snahu se přehlédnout nedají. Spousta domýšlení, vyžadovaná po divákovi. Tohle sice bylo v SG už předtím, ale tady to dostalo až směšných rozměrů např. ve „vztahu“ Katie/Rodney, kdy jsme je spolu viděli za tři roky spolu deset minut a on si ji najednou chce brát, načež z něj udělají třesoucího se a neschopného jedince.
Pozitivním přínosem pro mě byla Jewel. Ač mi chybí Paul a doktorka byla hodně nevyváženě napsaná a často sloužila očividně jako reklamní tahák, tak to nakonec úspěšně zvládla a pro mě to je člověk, kterého prostě nejde nemít rád.
Oceňuju taky snahu o lepší napsání McKaye a Shepparda. McKay je nejméně vyváženou postavou, a bylo to znát i tady, ale rozhodně to byl krok kupředu, kdy už aspoň omezili jeho vyděšené výrazy a v posledních dvou epizodách dostal David šanci i něco zahrát. Taky nám dali nějaký background pro Shepparda, což se počítá.
Naopak velká díra zůstala po Torri, jejíž Elizabeth prostě byla tím pojícím článkem mezi postavami a i jen její přítomnost dodávala jistotu. Nikdo se neptal „kdo tady velí?“, i když zrovna nebyla v záběru. Nebylo o tom jednoduše pochyb. Navíc měla vytvořenou chemii s postavami a Torri s herci, která se postupně během těch let nějak vyvinula.
Tohle Amanda neměla, a např. její osobní přátelství s Davidem Hewlettem se skoro neprojevilo. Nebyla ani velitel, ani vědec. Administrativní role jí nesedí a imo by místo velitele lodi bylo pro ni nejlepší řešení. Stále by byla v akci, ale měla by své vlastní velení.
Většinou tam prostě jenom někde byla, popř. jsme si museli domyslet, že někde sedí a velí. Ve finálových epizodách v půlce řady nebyla vůbec, což bylo až směšné. Pokud věděli, že se Amanda nebude moct uvolnit kvůli natáčení filmů, tak to měli přizpůsobit. Udělat ji buď velitelkou lodi, která by tam nemusela nutně pořád být, anebo zkrátka zvolit priority – SGA nebo filmy.
Bála jsem se, že Amanda bude příliš výrazná a vezme místo jako McKayovi se Zelenkou, tak Sheppardovi. Doufala jsem v nějakou přijatelnou rovnováhu, kdy bude bojovat o důvěru (Elizabeth trvalo skoro celou 1. Sérii, než si získala Sheppardův respekt), ale celé přizpůsobování dali do jednoho dílu. To je smutné, když měli k dispozici dílů dvacet.
Její role spočívala v tom, že někomu jenom něco schválila, s nikým se nepřela, se Sheppardem si akorát hezky povídala, ale bez vášně a zapálení, jako vedl třeba John s Elizabeth. A přitom zrovna tady, kdy by naopak mezi dvěma vojenskými veliteli mohl být konflikt, žádný nebyl. Většinu naznačili na začátku série a pak to prostě smetli ze stolu.
Nejsem si úplně jistá, co se stalo. Spíš to působilo jako pokus o propojený příběh, jakoby nevěděli, jak přesně ho psát. Děj byl víc zmatený, než dřív a po slibných začátcích zabředli do kaše vyplňovacích dílů, kde ani nebyl k vidění pořádně celý tým pohromadě a s chybějící hlavní postavou.
Někdo může 4. sérii považovat za skvělou, možná nejlepší. Tohle je jen můj skromný rozbor mých postřehů a názorů na tuhle sérii. Pořád tam byly kvalitní díly a pěkné momenty. Oceňuju vynikající práci s kamerou v některých epizodách a taky skvělou hudbu. Na některá kontroverzní rozhodnutí a chování postav, která ale bohužel byla postihnuta resetem, takže efekt se nedostavil, což je obrovská škoda. Ze Sheppardova rozhodnutí v Miller´s Crossing, z Ellisova konfliktu s lidmi v Atlantis, z Rodneyho otřesu po návratu Carsona…ze všeho se dalo něco vytěžit. Byla to série promarněných příležitostí a pro mě osobně jedno velké zklamání. Není to už ta SGA jako bývala, ztratila něco ze sebe, z původní myšlenky. Celá dynamika byla narušena a zničena odchodem hlavích postav a příchodem nových. Je jiná, jakoby jiný seriál a to je podle mě špatně. Měli šanci udělat změnu, ale zasekli se v půlce cesty. Neměli opravovat něco, co nebylo rozbité, jenom mohli provést změny, aby to zlepšili. A k tomu nemuseli vyhodit dvě důležité postavy a pokoušet se resuscitovat SG1 přivedením postavy, která v konečném důsledku dopadla nejhůř, protože ztratila sama sebe.
Navíc to musím ukončit smutným konstatováním, že jediný důvod, proč na Atlantis na 4. sérii koukat, je pro mě David Hewlett, občas David Nykl, když tam je a v posledních dvou epizodách i Jewel Staite. I když v Outcast skoro nebyl a ta epizoda taky nebyla špatná
Ani nevím, proč se vůbec obtěžuji s psaním nějaké analýzy, když si to tahle série už ani nezaslouží a já na ni doufám hodně rychle zapomenu.
Tak to vidím já.
Pokud jste dočetli až sem, gratuluji



,který skončil jako opravdová hvězda...

