Tak hned na úvod. Mýtus o Atlantidě napsal Platón.
A dál. Asurani měli v sobě zaódováno, že nemůžou napadnout Antiky. Když byli ještě inteligentní (to bylo předtím, než se potkali s Tauriji, je pro pořádek), tak asi jim asi přišlo zbytečné lítat k městu někoho, koho stejně nemůžu napadnout. Něco jako "Letíme se přes půl galaxie podívat na Atlantis, jo aha, oni tu Antici ještě jsou, tak zas letíme zpátky." Oni prostě nebyli vůči Atlantis nepřátelští, dokud se nedozvěděli, že už tam Antici nejsou. Když zjistili, že už tam je někdo jiný, tak už jim stálo za to tam letět, protože vědeli, že budou moct zaútočit.
A Wraithové. Wraithové preferují dlouhodobá řešení. Oni nevedli válku s městem, nýbrž s Antiky. Ti to zabalili a odešli, což Wraithové asi poznali tak, že v galaxii nezakopli o Antika. Fajn město se potopilo, dejme tomu, že to Wraithové věděli, tak tam třeba nějakou dobu drželi hlídky, jestli se zase nevynoří a když ne, tak si řekli "Však vy ten štít nebudete mít věčně a pak vás voda zničí" a šli v klidu hnípat. Oni totiž během války museli být vzhůru patrně všichni, což jak jsme viděli, znamená značné problémy se zásobováním, takže pro ně bylo lepší jít si zchrupnout. A spali by dál, kdyby nepřišel kdosi nejmenovaný
