Jo, ale počítáš s mnoha důležitými věcmi, které v případě útoku na tu hivku VE VESMÍRU, nemají vliv.
1) přesun tepla. V atmosféře teplo předává okolní vzduch. Ve vesmíru se teplo předává sáláním, a vyžaduje delší dobu, atomový výbuch trvá poměrně krátce.
2) krátery co vidíme při pozemním (nebo podzemním) výbuchu jsou udělané v podstatě v hlíně nebo písku. V trupu o tvrdosti oceli a z materiálu který dokáže rozptylovat přijímanou energii na větší plochu, by to bylo jiné.
3) ty vysoké teploty se objevují na zlomečky milivteřin. Sice udělají důlek, ale je to jako bys promáchnul rukou nad svíčkou, nebo přeskočil přez ohniště (taky se spálíš míň, než když bys nad ní tu ruku držel, nebo v tom ohništi stál).
Tohle je stometrový kráter, který vytvořila 104kT bobma v r. 1962.
[img][./images/thumbs/sedan_plowshare_crater_1299720766.jpg]http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b6/Sedan_Plowshare_Crater.jpg[/img]
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... Crater.jpgProcentuální rozdělení energie výbuchu bomby:
tlaková vlna — 40–60 % celkové uvolněné energie (Ve vesmíru skoro nemá vliv)
tepelné záření — 30–50 % celkové uvolněné energie (kdyby byla tahle "teplota" koncentrovaná do paprsku, možná by to hivku sejmulo jednou ranou. jako pouhá "koule" ji to ale může tak maximálně pocuchat.)
ionizující záření — 5 % celkové uvolněné energie (nemá "ničivý" vliv, takže nepočítáme)
radioaktivní látky — 5–10 % celkové uvolněné energie (radioaktivní spad nemá ve vesmíru vliv, nepočítáme).
Elektromagnetický impuls
V součtu tedy 40-60% + 5% + 5-10% veškeré energie atomovky ve vesmíru nejde "do cíle", ale jinam. Stejnětak to "teplo" je všesměrové, takže cíli se dostane maximálně polovina z celé té energie, co jde do "tepla". Tedy pokud nevybchne přímo uvnitř....
A jo, hivka bez dartů by měla problém. Pokud by neměla rozumný a dostatečně hbitý systém bodové obrany místo těch jejích směšných děl, která používá na všechno.
wikina:
Celkové množství energie uvolněné jaderným výbuchem záleží na typu bomby. Většina energie je uvolněna ve formě tlakové vlny a tepelného záření. Ionizující záření je silně absorbováno vzduchem a tedy je nebezpečné pouze pro menší typy jaderných bomb. Tepelné záření je tlumeno nejpomaleji se vzdáleností od epicentra a tedy způsobuje největší škody u větších bomb. U jaderné bomby shozené na Hirošimu (explodovala ve výšce 550 m) byla teplota v epicentru přibližně 4 000 °C (povrch slunce má teplotu 5 000 °C), na několik sekund byla dosažena teplota asi půl milionu °C, na velmi malou dobu (v řádu několika milisekund) i několik (desítek) milionů °C (jen díky tomu lze zkonstruovat termonukleární zbraň).
Co hlavně odlišuje jadernou zbraň od klasických (chemických) výbušnin, je přítomnost elektromagnetického impulsu, ionizujícího záření, a hlavně uvolnění množství radioaktivních látek. Ačkoliv procentuální zastoupení radioaktivity na celkově uvolněné energii není velké, dávka záření, které jsou oběti atomového útoku vystaveny, má devastující účinky na jejich zdraví (a možná i na zdraví jejich dětí).