Tak musím říct, že ačkoliv jsem momentálně zaseklá při četbě sedmičky, 5. film byl se mi líbil. Vlastně byl skvělý. Čtvrtý film mě trochu zklamal, zvlášť po výborném třetím filmu. Ale bála jsem se okleštění předlohy-a ono to pomohlo. JKR se věnuje tolika detailům a rozebírá emocionální rozpoložení hrdiny ve třech kapitolách. Tady se to vešlo do pár minut.
Už začátek, tak neuvěřitelně zařazený do mudlovského světa, scéna s Mozkomory v tom podchodu, to předurčilo směřování celého filmu.
Zkrácený souboj na Odboru záhad byl lepší než nějaký dlouhý boj, o to to bylo lepší a intenzivnější. Harryho vnitřní boj s Voldemortem ušetřil všechny dlouhého Brumbálova vysvětlování, které by mi tam akorát překáželo. Nemluvě o tom, že to bylo pěkně udělané. Zamíchání flashbacků byla i trochu symbolika toho, jak se postavy (a herci) změnily (vážně je to už tolik let?). Trochu mě mrzí, že některé postavy (Tonks, Moody) nedostaly víc prostoru, ale i tak se mi Tonks líbila, moc sympatická.
Vizuálně to bylo, imo, lepší než čtvrtý díl. Některé ty přelety nad hradem sice trochu místy vyznívaly uměle, ale někde to bylo velmi důvtipné a originální.
A poprvé od prvního dílu mě zaujala hudba. Byla totálně jiná, sice tam zpočátku zaznívaly původní Williamsovy tóny, ale trochu dunivých bubnů tomu rozhodně dodalo atmosféru a originalitu. A co víc, opravdu jsem si myslela "pěkná hudba", což se mi u předchozích dílů, kromě prvního, nestalo.
Myslím, že Yatesovi se povedlo i zachytit emoce, které byly v knize. Jistě, výměna názorů s Umbridgevou nebyla tak ohnivá, ale na konci to rozhodně bylo mnohem intenzivnější.
I na tak malém prostoru, který dostávají "velké hvězdy", se mi líbil hlavně Alan Rickman, ten snad nemůže nic zahrát špatně a role Snape jakoby na něj čekala. Nejlepší scéna byla s Umbridgovkou
Pravda, musela jsem si zvykat na usměvavého a kladného Garyho Oldmana, ale jinak byl taky super. A Imelda Staunton? Ta byla dokonalá. Její přátelské tvář, úsměvy a to všechno bylo prostě...děsivé

A pak ústřední trojice...hle, ony se ty děti snad ještě naučí hrát

Hlavně Radcliffe u mě dost stoupl, i když určitý pokrok je znát už od třetího filmu, tak myslím, že tady ukázal, že v něm přece jen ten herec někde je.
Na třetím filmu jsem byla dvakrát, u čtyřky mě to ani nenapadlo. Ale na tenhle film si zajdu ještě jednou. Hlavně proto, abych si ho, až dočtu sedmý díl, pořádně vychutnala a nemotaly se mi scény z filmu a knihy
P.S. Všimli jste si těch dvou scén, kde je záběr na Ginny? Jednou tam pěkně žárlivě kouká na Cho

Kerr Avon: Listen to me. Wealth is the only reality. And the only way to obtain wealth is to take it away from somebody else. Wake up, Blake! You may not be tranquilised any longer, but you're still dreaming.