Sam a Jack-Love story?

Tak jsem shlédl už po několikáte(nesčetněkráté) znovu celých 10 sezón(se slzou v oku). A stále mne mrzí jedna věc. Nevyužitý potenciál možného vedlejšího příběhu mezi Jackem a Samanthou. Je úžasné sledovat těch 8 sezón, kde se postupem času vzájemně oťukávají a stávají se z nich přátelé. Mezi nimi to e vzduchu vyselo vždy, bohužel scénáristé to tak neviděli. Zaplácli to linií s Peetem Shanihenem a konec. Zajímal by mne váš názor na toto téma, kdo ví, třeba se v třetím celovečeráku konečně něčeho dočkáme...
-!pokud už tu podobné nebo dokonce stejné téma je, tak se předem omlouvám!-

právě protože to je tak otevřený, tak je to tak zajímavý a člověk nad tim může přemýšlet...kdyby bylo jasně daný co a jak bylo nebo jak to mezi nima bylo tak by to tak zajímavý právě nebylo....si myslim já a myslim si že je dobře že to je tak jak to je...jako sondy do toho jak by to mohlo vypadat stačili alternativní reality....yslim že to bylo použito ve dvou dílech jako vedlejší děj....

čoveče, taky mě to docela mrzí, pamatuju si na ten díl, jak je jack se sam sám v jumperu v obležení jaffů, tenkrat si dali snad prvni pusu nebo neco na ten zpusob xD, nezapomenutelna epizoda

JJ to byl moc pěknej díl... Ale nedal jí pusu poprvé. Prvně jí políbil v ňákém díle z prvních sérií, jak uvíznul Jack s Tealcem v časový smyčce a mohli si dělat co chtěli. V jední smyčce dal Jack výpověď a políbil Sam. A pak možná ještě v jednom díle, jak byla základna něčim nakažená a všichni se chovali jako neadrtálci. Ale to si nejsem jistej Tak mě napadá, jestli by se na toto téma nedala napsat ňáká povídka

Je sranda takhle si promítat ten jejich nikdy nevybudovanej vztah a pak to porovnat, jak se O'Neill a Kowalski ke Carterové stavěli v Children of the Gods
Teď nedávno jsem to viděl a fakt to stálo za to...

Našel jsem an jednom blogu takovou povídku přesně na tohle téma, nemám to ještě celé přečtné ale je to docela povedené. Odkaz na blog neposílám a přímo to v kládám, jelikož odkaz nemám a povídku jsem pouze uložil a překopíroval, ale myslím že stojí za to se o ní s vámi podělit.

Titul: Mrs. O´Neill
Autor: Mainly
Překladatel: -
Žánr: romance/humor
Páry: Sam/Jack
Hodnocení: Děti
Délka: krátké
Časová osa: konec 8. série
Synopse: Jack znal Jacoba už dlouhá léta. Co se ale stane, když se má Sam seznámit s Jackovou matkou???

Bylo to asi půl hodiny od toho, co začala porada. Generál O´Neill pořád nervózně bubnoval prsty o stůl. Danielovi to po další půl hodině nedalo a zeptal se ho, co se děje.
„Je mi fajn,“ řekl stručně Jack.
„Jo, to vidím,“ zamračil se na něho Daniel přes brýle, ale radši se vrátil k výkladu. „Nemusíš mít strach, Jacku. Tahle planeta sice je pod vládou vláda Baala, ale už tam dlouho nebyl a po tom, co jsme Goa´uldy svrhli si nemyslím, že by se tam v blízké době chystal vrátit.“
„Ok. Tak kde je problém?“
„Problém?“
„Ale no tak, Danieli, vždycky v tom nějaké ale je.“
„No … tentokrát asi ne, spíš bych v tom viděl velké A.“
„A?“
„Ano, nejenom, že v půdě je velké množství naquadahu, ale také se domníváme, že by jsme tam mohli narazit na sarkofág.“
„Sarkofág?“ podivil se Jack.
„Ehm … ano. Taková ta velká zlatá oživovací rakev.“
„Sakra, Danieli, já přece vím, co to je. Jenom nechápu, proč, když je tam spousta naquadahu a sarkofág, nechal Baal tu planetu opuštěnou.“
„No … to nevíme, ale plus pro nás. Čím déle tam není, tím máme víc času.“
„Chtěli bychom vyrazit za hodinu, pane,“ to bylo poprvé, co podpl. Carterová promluvila. Během porady jen tiše seděla vedle svého CO a po očku ho sledovala, jak ťuká prsty o stůl.
Jack se na ni podíval a v jeho hlavě hned naskočila věta: „Můžete vyrazit, kdy chcete, Sam. Jenom, aby jste si stihla sbalit všechny ty svoje věcičky.“
Zatřepal hlavou, aby to zahnal a našel tak nějakou kloudnou větu.
„Je mi líto, Carterová,“ a přitom se na ni nedíval, „ale mám venku mnoho týmu. Budete muset počkat do zítřka. Ta planeta tam je přes 2 miliardy let, takže ji dalších 24 hodin nezabije.“
„Ano, pane.“
„Promiň, Jacku. Zase ten protokol?“ zeptal se ho Daniel.
„Jo, jo. Znáš to, když se někdo v Pentagonu nudí …“
„Jo.“
„Takže zítra,“ zvedal se už Jack, když za sebou uslyšel: „Ehm, ehm.“
Jack se zarazil v rovnání složek a otočil se za sebe.
„Walteře?“
„Promiňte, pane, ale máte důležitý telefonát.“
„Kdo to je?“
„Říká, že je paní O´Neillová.“
Jack mohl na sobě teď cítit oči všech členů SG-1. A Samin pohled, jakoby ho zrovna propaloval.
„Ehm …“
Nikdy se nečervenal. Popravdě si myslel, že to ani neumí, ale teď si připadal, že je červenej až …
„Hned tam jdu, díky, Walteře.“
„Ano, pane.“
Jack zamlkle vzal všechny složky ze stolu a v tichosti, aniž by se na někoho z nich podíval.
Sam vždycky, když si Jack stoupal, si stoupla taky, jsou v armádě, že jo, takže teď se sesunula na židli a překvapeně hleděla skrz hvězdnou mapu do jeho kanceláře.
„Puf,“ vydechla překvapeně.
„Ohoh …“ dostal ze sebe zase Daniel. Teal´c se na ně s neutrálním výrazem podíval a k překvapení všech to byl právě on, kdo ze sebe jako první něco srozumitelného dostal. Ti dva ještě byli v mírném oparu z toho, že mu volá jeho žena. Vlastně bývalá. Ale proč by se představovala: Paní O´Neillová? Že by síla zvyku? Vždyť už je to přes 8 let.
„Nevěděl jsem, že se O´Neill stále stýká se svou bývalou ženou.“
„No … to my taky ne,“ podíval se Daniel na Sam, která seděla jako hromádka neštěstí. Věděl, proč. Právě se rozešla s Petem. Před svatbou, bylo to nečekané, ale od začátku něco takového tušil. Vždycky měla ráda jenom Jacka. Co měla, má ho, stále a myslela si, že teď, když i ho opustila Kerry, že se mezi nimi konečně něco přihodí, i když stále nemohou. Daniel věděl, Jack mu to řekl, že Sam neví, proč se s ním vlastně Kerry rozešla, nebo jestli to byl on nebo ona, kdo učinil to rozhodnutí, prostě jí řekl, že už s ní není. Řekl to jenom Danielovi. Kerry se s Jackem rozešla, protože poznala, že Jack by ji nikdy nemiloval tak, jak miluje Sam. Nic jí o ní neřekl, ale po Pentagonu a blízkém okolí o nich kolovala spousta řečí. A když ji prý tenkrát viděla, jak za ním přišla na jeho zahradu a on se za ní díval, jak jela do SGC, tak věděla, že něco z těch řečí na tom bude pravda.
Sam se na něho pořád dívala skrz mapu. Jack na ni po očku mrkl a snažil se na ni nedívat. Věděl, na co myslí. Věděl, že si myslí, že volá jeho žena. Vypadal nervózně.
Sam si ani nevšimla, že Daniel a Teal´c se potichu vytratili. Byla tak zabraná do svých myšlenek, že to ani nepostřehla. Vlastně neodlepila oči od Jacka.
Jack konečně položil telefon a šel za Sam, což ji trochu vyděsilo, ale nečekala nic jiného, než že za ní přijde, protože tam zůstala sama sedět. Tak trošku věděl, že jí dluží menší vysvětlení, vzhledem k tomu, co se přihodilo během několika posledních dnů.
„Carterová?“ zastavil se mezi dveřmi a popotáhl si vrchní část mundůru ( asi jako na konci Threads, když se Daniel vrátil nahý ).
„Pane?“ sjela ho ne moc hezkým pohledem. „Jak se má paní O´Neillová?“ procedila mezi zuby.
„Má se fajn,“ zůstal stát u svých dveří pro případ, že by mu chtěla něco udělat. „Zve nás na večeři.“
„Cože?!?!?!????“ vyskočila Sam ze židle a Jack se ještě víc posunul ke stěně.
„Nás?“
„Ano, vás a mě.“
„Huh … pane … nemyslím si, že by to byl dobrý nápad.“
„Už jsem potvrdil, že přijedeme oba dva.“
„A hodlal jste mi o tom říct???“ Sam nevadilo to, že se jí Jack nezeptal, jí vadilo jenom to, že jeho bývalý žena pozve svého bývalého manžela ( to budiž ), ale hlavně JI na jejich večeři. A vůbec, jak o ní ví???
„V podstatě jsem neměl na výběr.“
„Vždycky máme možnost volby.“
„Carterová …“ zavrčel.
„Promiňte, pane, ale mně prostě nepřipadá jako dobrý nápad jít s vámi a s vaší bývalou ženou na večeři …“
„Ona přece není moje …“
„Miluješ ji?“ zeptala se z ničeho nic.
Jack překvapením nechal ústa otevřená, protože se chystal protestovat proti své bývalé ženě.
„Jistě, že ano. Protože …“
„Ne, ne, ne. Nic nevysvětluj. Věděla jsem to. Jenom jsem doufala, když teď … Byla jsem hloupá,“ otočila se a beze slova se slzami v očích odcházela z místnosti.
„Sam!“ křikl za ní.
Ani se neotočila. Skoro ani nepostřehla, že ji oslovil jménem.
„Sam! Budu jí vždycky milovat! Vždyť je to sakra moje matka!“
Samina ruka zamrzla na zábradlí a nastražila uši, jestli dobře slyšela. Jack se k ní pomalu blížil a jemně jí položil ruku na rameno. Sam se zhluboka nadechla a její velké safírové oči se na něho překvapeně dívali skrz malý rybníček.
„M … m … m …“ snažila se ze sebe něco dostat.
„Paní O´Neillová je moje matka. Se Sarah to nemá nic společného,“ rychle sundal ruku, kterou měl položenou na jejím rameni, protože přeci jenom, stále je jejím velícím důstojníkem.
„Oh, Jacku,“ zabořila z nenadání svůj obličej do jeho uniformy. Jack na chvíli zaváhal, než ji objal. A co, když tak se vymluví, že je Sam stále ještě přecitlivělá ze smrti svého otce.
„Já jsem … já jsem tak hloupá, promiň mi to.“
„Sam,“ chytil ji pevně za ramena, aby ji uklidnil a ujistil ji o pravdivosti svých slov, které se chystá říct. „To, co jsem řekl včera večer, tu bude navždy. A nikdy, nikdy bych se tě už nevzdal.“
Sam na něho chvíli nejistě koukala, ale když si vzpomněla na včerejší večer, věděla, že je to pravda.

*Den před telefonátem Jackovy matky*

„Oh, Carterová, vy jste stále ještě tady?“ zastavil se Jack u šaten, když s bundou v ruce odcházel z SGC.
„Pane,“ posmrkla a v rychlosti si utřela slzu, která jí tekla po tváři.
„Chcete svést domů?“
„Oh, ne, já … myslím, že tady ještě zůstanu a dodělám pár …“
„Neptal jsem se vás, co budete dělat, ptal jsem se, jestli pojede svým autem nebo vás mám odvézt.“
„Pane, já …“
„Máte pravdu, špatná otázka. Byl bych blázen, kdybych vás nechal řídit. Sejdeme se za pět minut u výtahu. A ať jste převlečená do civilu.“
„Pane …“
„Tohle nebyla prosba, Carterová, to byl rozkaz.“
A s tímto odešel ze šaten. Sam jenom stála a nakonec kývla: „Fajn.“
Nebral ne jako odpověď. Vlastně nebral nic jako odpověď. A to je zřejmě jedna z věcí, proč ho miluje. Možná se nevyzná ve fyzice nebo nestaví naquadahové reaktory, ale má mnoho dalších předností, které jsou v „normálním“ životě více k užitku.

„No to je dost, že jdete, Carterová,“ stál Jack nervózně před výtahem. „Už jsem myslel, že vám budu muset vyhlásit Code 9, jestli mi vás nějakej mimozemšťan neunesl,“ usmál se. Byl to takový ten jeho … šibalský úsměv. A právě ten tolik milovala. Jeho úsměvy mají mnoho podob, ale jenom jeden byl vždy pro ni. Tento, jediný. Dá se říct, že k ní vyjadřoval všechno, co k ní cítí. Vždycky.
Když se blížila k výtahu, Jack k ní byl otočený zády. Černé kalhoty, bílá mikina a ty jeho šedivé vlasy … Sem tam už je prolínala bílá a Sam se v podvědomí snažila zjistit, jestli je víc bílá ta mikina nebo vlasy. A když se na ni otočil, začala si uvědomovat, jak moc ho miluje. Pokaždé, když se na něj podívala v průběhu posledních 8 let, dívala se na něho jako na něco, co nemůže mít, ale k čemu vzhlíží a ví, že se k němu může vždycky obrátit. Jako na Prométheovi. Prométheovi … Ale teď zjistila, že už jí to nestačí. Za tak krátkou dobu se stalo tolik věcí a ona si nebyla jistá, nechtěla je sdílet sama. Nebyly to starosti, byly to běžné záležitosti. Když byla menší, snila o svém budoucím partnerovi jako o muži, který ji vždy políbí, když přijde domů a zeptá se jí, jak se měla, nebo jestli nepůjdou někam na večeři. Jako o muži, který by jí posílal na mobil zamilované bláznivé sms, jak moc ji miluje. Jako o muži, který ji nikdy nezraní a bude ji chránit a milovat po zbytek svého života. A Jack by tento muž mohl být. Vlastně jím už je, aniž by si to sám uvědomil. Celých 8 let.
„No, nebojte, pane. Vede odtud jenom jedna cesta a to tímto východem,“ usmála se na něho.
„A to se pletete, Carterová. Jsou tu přece ještě poklopy na povrch.“
„Oh …“
Dostal ji. Zase.
„To nevadí, Sam. Pojďte, jedeme domů.“
Výtah se otevřel a oba dva nastoupili. Jack zmáčkl tlačítko a Sam se na něho s nadějí v očích podívala. Sam … Tak jí neřekl už hooooooodně dlouho.

„Ehm … pane???“ otočila se Sam zmateně na předním sedadle a dívala se do zpětného zrcátka, jak se její dům ztrácí v dáli.
„Ano?“ řekl jakoby nic a dál se soustředil na cestu.
„Můj dům …“ skvěle, zase se zadrhává. Mysli, Sam, mysli!
„Co je s ním, Carterová?“
„No, že jsme ho minuli.“
„Já vím,“ zůstával pořád tak klidný.
„Ale … řekl jste, že jedeme domů.“
„Jistě, že jedeme. Ke mně domů.“
Kdyby Sam stála na nohách, tak by se asi skácela k zemi.
„K vám?“
„Ano. Přece si nemyslíte, že bych vás v takovémto stavu nechal sám doma. Po tom, co …“
Po očku se na ni něžně podíval. Už o tom nechtěli mluvit.
„Díky, pane,“ podívala se na něho a Jack na krátko odtrhl oči od silnice a podíval se na ni. Nic neřekl. Jeho oči hořely a v koutku mu to na krátko cuklo.
„Co má za lubem?“ pomyslela si.

„No, uznávám, že to služebná dneska odflákla, ale to jste to tady ještě neviděla před týdnem, když jsem maloval,“ slyšela Sam Jackův zvonivý hlas z kuchyně.
„No tak v tom případě máme štěstí, že jsme nejeli ke mně.“
Teď mohl Jack od ní poprvé za tu dobu, co Jacob umřel slyšet v jejím hlase náznak smíchu.
„Tady máte ten čaj, co jste chtěla,“ položil jí ho na stůl před gauč.
„Díky, pane.“
„Už je docela pozdě. Máte hlad?“
„Ne, děkuju. Jedla jsem v kantýně.“
„No ale něco vám stejně udělám. Vypadáte …: *skvěle, nádherně, sladce, zranitelně, bojím se o tebe, chci tě, zatraceně!*“ křičela jeho mysl, ale on se ji snažil potlačit. „pohuble.“
„Pane …“
„E!“ dal před sebe prst, aby ji umlčel.
Sam se opět chystala protestovat, ale raději zavřela pusu, usmála se a zakroutila hlavou.
Přes Jackův obličej se také mihl úsměv.
„Můžu zapnout televizi, pane?“
„Jistě, jako doma, Carterová,“ ozvalo se z kuchyně.
„Díky, pane,“ natáhla se pro ovladač a zapla první kanál.
„Oh …“
„Copak se děje?“ přišel Jack opět do obýváku a v ruce nesl pivo.
„Nějaký film.“
„To je Zelená míle, Carterová.“
„Míle????“ dívala se na něho překvapeně.
„Neříkejte mi, že jste neviděla Zelenou míly,“ zapracoval Jack na svém nejvíc překvapeném pohledu. „Copak vy jste ještě neviděla Johna Coffeyeho? Je to jako kafe, jenom psáno jinak.“
Sam zavrtěla hlavou.
„Ah, tak to se odsud nehnete, dokud se na to se mnou nekouknete. Takže se pohodlně usaďte, bude to na dlouho. A za chvíli vám donesu tu polévku.“
„Ano, pane.“

Po celou dobu, co se dívali na film, se k sobě nenápadně přisouvali. Nejdřív šel Jack pro polévku, pak ji odnesl. Pak šla Sam na záchod a pokaždé, když si někdo z nich sedal, šoupnul se kousek k tomu druhému. Nakonec, když byl film tak v polovině a muž, kterého hrál Tom Hanks převážel Johna pomoct jedné ženě, Sam u něho byla tak blízko, že si mohla opřít hlavu o jeho hrudník. Jack ji po očku pozoroval. Asi po pěti minutách to udělala, ale on mohl cítit v jejím těle mírné napětí. Nevěděla, jak na to zareaguje. Aby ji ujistil, že je vše v pořádku, objal ji a víc si ji k sobě přitiskl. Jako tenkrát …
Sam si spokojeně oddychla a ke konci filmu už začínala usínat a Jack už taky „zabíral.“ Ještě stačil nastavit automatické vypnutí a pak už se nechal unášet do říše snů. A o čem se mu zdálo? No přece o ženě, která mu leží na srdci. A to doslova.
Ovšem kolem druhé hodiny ranní se Sam začala neklidně vrtět.
„Jacku …“ zašeptala ze spaní.
Jack se se škubnutím probudil a chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že na jeho hrudi spí žena, kterou miluje.
„Jacku …“ řekla tentokrát víc nahlas, ale v jejím hlase byl znát strach. Sevřela pevně jeho tričko.
„Jacku, ne!!!!!!!!“
„Sam!“ pevně ji chytil, když zjistil, že ji ta noční můra vzbudila.
„Nemůžeš umřít!“ zmateně po něm koukala.
„Jsem tady, jsem tady,“ objal ji a ona se začala pomalu uklidňovat.
„Zdálo se mi, že …“ popotahovala.
„Já vím,“ znovu ji objal a zvedl ji z gauče i s dekou, kterou je přikryl, aby jim nebyla zima.
Beze slov ji přenesl do své ložnice a položil ji na postel.
„Už je to pryč, jsem tady,“ zakryl ji a stiskl jí ruku.
„Neodejdeš?“
„Ne.“
„Nikdy?“
„Říkal jsem ti přece, že jsem tady pro tebe. Vždycky, když mě budeš potřebovat. Vždycky, když mě budeš chtít,“ skoro zašeptal svá poslední slova.
*Chtít.*
„Chci tě,“ podívala se na něho. Najednou byla kompletně vzbuzená.
„Sam … já nemůžu …“
„Ty mě nechceš?“ začaly její ruce bloudit po jeho těle.
První, co se Jackovi vybavilo při těchto slovech byla ta šatna, kde po něm před 8 lety skočilo. „Bože! Tohle není dobré! Začíná tu být docela horko,“ začaly se mu hlavou honit myšlenky a pocity, které 8 let schovával.
„Ne, bože! Chci tě! Tak moc, že to nejde ani popsat slovy, ale právě si … sakra, právě si měla noční můru, ztratila jsi otce a … Máš v sobě hodně bolesti.“
„Ale ty jsi tu se mnou. S tebou se nebojím ničeho. S tebou není žádná bolest, žádný strach, žádný smutek ani osamění. Jacku, zničili jsme největší hrozbu pro tuhle galaxii. Mohli jsme nespočetkrát zemřít v obraně tohoto světa. A pokaždé, když jsem si myslela, že jsem tě ztratila, moje srdce krvácelo. Měla jsem pocit, že umřu. A teď, když můj otec zemřel, uvědomuji si, že smrt je blíž, než si myslíme. Nechci na ni čekat s otevřenou náručí. Už se nechci dál trápit. Chci být s tebou, Jacku.“
A při posledních slovech, aby mu nedala možnost protestovat, přitiskla její ústa na ta jeho.
„Sakra, chlape, tohle by jsi neměl dělat,“ nadával sám sobě. „Je to špatné v mnoha směrech! Bože, je tak křehká! Jestli ji zraníš …“
Když už na sobě neměl tričko, donutil Sam, aby se od něho odtrhla. Nesouhlasně zakňourala, ale on jí tohle musí říct.
„Sam … Bože, nikdy bych … nechci tě zranit.“
„Nezraníš mě. Zraňovali jsme se sami celých 8 let. Proto jsem se rozešla s Petem.“
„Kerry … rozešla se se mnou, protože poznala, že tě … miluju,“ podíval se na ni a i přes tmu v pokoji viděl, že se v jejich očích začíná zjevovat dříve potlačovaná vášeň.
„A já za tebou tenkrát přišla, abych ti řekla, že tě taky miluju.“
„Nikdy už bych nemohl být – nechci, nebudu, nemůžu s někým jiným! Moje city k tobě jsou … tak velké, že se jich bojím.“
„Láska není věc, které bychom se měli bát, Jacku. Musíme ji poznat, protože na nás čekala hodně dlouho.“
„Já vím,“ sklopil hlavu a pak se na ni znovu podíval. Myslela to vážně. Chtěla ho stůj co stůj. „No …“ řekl váhavě, „ pořád mě chceš?“
Na Saminé tváři se objevil ten největší úsměv, jaký kdy mohl v poslední době vidět.
„Vždycky,“ zašeptala a pak už byla celá jeho. A on byl její.
*

„Sam … myslím, že by jsi měla vědět, že moje matka je …“
„Celá ty?“ otočila se na něho Sam, když jeli autem. Jack celou cestu nervózně bubnoval prsty do volantu. Sam byla překvapivě klidná.
„Proč jsi tak nervózní?“ podívala se na něho a potlačovala smích.
Jack skoro nepostřehl, že mluvila.
„Jacku?“ jemně se dotkla jeho ramene.
„Hm?“ zmateně se na ni otočil.
Tentokrát už se ale rozesmála.
„Uklidněte se, generále.“
„Oh, to se ti lehce řekne.“
„Proč jsi mi o své matce nikdy nevyprávěl? Myslela jsem, že …“
„Už žádnou nemám?“ mrkl na ni a pokrčil rameny. „Moje matka mě měla docela brzo. Můj otec byl o hodně starší a nedožil se ani mojí první svatby. Po smrti …“ odkašlal si, „po smrti Charlieho jsem se uzavřel do sebe. Dlouho jsem s matkou nemluvil, ale za poslední 2 roky jsme si byli docela dost blízcí. Moje matka byla vždycky ta žena, která seděla doma, vařila a postarala se o děti. Vlastně … jenom o jedno. Můj otec byl taky voják. Pak ho při jedné misi střelili … no … do choulostivého místa a já už tak nemohl mít sourozence.“
„Oh můj bože …“
„Jo, no … naši se tenkrát málem rozvedli. To bys nevěřila, co takové zranění může přivodit.“
„Můžeš být klidný,“ položila svou ruku na jeho, „já bych si tě nechala.“
„Oh, útulek pro staré armádní veterány? Hezké,“ dal jí pusu na tvář a dál vyprávěl a přitom se věnoval řízení. „Měla jsi vidět, jak moje matka vyváděla, když jsem se rozhodl dát se taky k armádě.“
„To věřím.“
„Ale jak víš, ve StarGate programu moc volného času není, ale když … když jsi začala chodit s Petem …“
„Mateřská náruč byla pořád otevřená.“
„Jo …“ špitl, „takovej starej chlap a žene se matce do náruče.“
„Proč jsi mi to nikdy neřekl?“
„Co?“ podíval se na ni a smál se. „Poslyšte, Carterová, ten váš nový přítel … nemám z něho dobrý pocit, vlastně rve mi srdce, že jste si někoho našla. Dokonce jsem se už byl vybrečet mamince na rameno? Ale no tak!“
Sam jenom kroutila hlavou. Teď je mu do smíchu, hrdinovi.
„Ne, tak zase … ne brečel, ale ty jsi …“ nechtěl navazovat rozhovor na Saminu matku. Věděl, co se jí stalo a proto doufal, že si Sam bude alespoň rozumět s jeho matkou.
„Máma tu byla vždycky pro mě.“
„Jako pro mě táta,“ dívala se Sam před sebe. Jack viděl, že posmutněla.
„Jo.“
Chvíli bylo v autě hrobové ticho. Jack tentokrát přidal ke svému ťukání na volant ještě nervózní vrtění na sedačce. Jako by ho pálila.
Sam párkrát zamrkala, aby zahnala slzy a podívala se na Jacka.
„No? Tak co mi ještě povíš o rodinném životě Jacka O´Neilla?“
„Můžeš se ptát.“
„Doooooobře, … hm … vlastně mám jednu otázku,“ podívala se na něho se zvědavým výrazem.
„Jak se moje matka dozvěděla o tobě?“ vyslovil to za ni.
„Jak to víš?“ plácla ho po rameni.
„Protože už od začátku ti to vrtá hlavou. O své práci moc nemluvím, ale o krásných modrookých blondýnách s dlouhýma nohama ano. Moje matka zná předpisy a už, když jsem jí říkal, že pracuji se ženou, věděla, která bije.“
„Jednoduše ty v jiném podání?“
„Ona je já ve složitější podání. Vlastně ještě v horším než jsem já.“
„Takhle by jsi neměl mluvit o své matce, Jonathane O´Neille!“ napomenula ho, ale smála se. „Ty v horším podání?“
„No, však sama uvidíš,“ mrkl na ni a Sam šílela.
„Jackuuuuuuuuu,“ očima ho prosila.
„Ne – e,“ naschvál se na ni už neotočil.
„No paráda,“ překřížila si Sam ruce přes hruď a trošku nafoukla škraně, aby Jack jasně věděl, že je uražená. To je chlap, toto!
Jak vlastně bude jeho matka vypadat? Jack o ní mluvil hezky, jako takhle. Proboha, snad to nebude taková ta paní s natáčkami na hlavě a s válečkem v ruce!!!

Asi až za hodinu přijeli k domu Jackové matky. Sam očekávala nějaký velký starodávný hrad či nějakou pevnost, ale nic takového. Byl to krásný dům s bílou omítku a při zapadajícím slunci se leskla voda v malém rybníčku poblíž bílého laťkového plotu. Na druhé straně byla malá zahrádka s červenými růžemi a za dům vedla cestička. Když Jack zaparkoval auto dál od hlavního vchodu, Sam mohla zahlédnout na zahradě lavečku a jabloň a třešeň. A opodál zase menší zahrádka. Rajčata, papriky, kedlubny, jahody, hrášek.
Jack si všiml Samina zasněného pohledu.
„Je zahradnice. Za domem má ještě větší plantáž,“ usmál se pomohl jí z vozu.
„Vždycky jsem chtěla mít takovou zahrádku, jenomže díky SGC na ni nemám čas,“ přijala jeho ruku a Jack zavřel dveře a zamčel auto.
„S ní si užiješ.“
„Už jsi klidnější?“ podívala se na něho starostlivě, ale přesto s úsměvem, aby ho uklidnila, že ona je v pohodě. Zatím.
Jack zakýval hlavou, nejdřív pomaleji a pak nakonec rychleji.
„Přestaň,“ zasmála se a políbila ho. „Vždyť tou hlavou kýveš jak oslík,“ pohladila ho po tváři a na své vykouzlila nááááádherný úsměv.
„Bože, jak moc ji miluju,“ zhluboka se nadechl, vzal ji za ruku a vedl ji k vchodu do domu.
Večeře byla na 6. Jack Sam vyzvednul už ve 4, protože ji moc dobře znal. Pokud si oblíkala cokoli jiného než mundur v SGC, trvalo jí to neskutečně dlouho, ale pak jí to taky neskutečně moc slušelo! A taky, že jo. Sam pobíhala zmateně po bytě. Když ji Jack začal popoháněl, tak se nejdřív začala vymlouvat na to, že čekala, až přijde on, aby věděla, do jaké barevné kombinace se má obléct.
„Tohle se nehodí, v tomhle přece nemůžu jít na večeři k tvé matce …“ slyšel rozrušený hlas v ložnici a v napůl pootevřených dveřích viděl, jak do jednoho rohu letí červené tričko a do druhého zelenkavá sukně.
Jack to vyřešil jednoduše. Vzal si podle něho: „sváteční rifle“ a bílé triko. Sam to u něho nazývala: Jednoduchá elegance.
Nakonec se Sam vykolíbala ven v černých šatech, které jí tak slušeli, že Jack už zamykal auto a říkal, že nikam nepojede, ale Sam ho dovedla až k sedadlu a vlastnoručně ho připoutala.
„Nikam, generále,“ řekla mu s úsměvem a dala mu pusu.
„Bude ti v tom vedro!“ křikl na protest, když zavírala dveře.
„To víš, že jo,“ sedla si se samolibým výrazem vedle něho a poplácala ho po stehně. „Jedeme, pane,“ usmála se a Jack si myslel, že se zblázní.
„No to si snad dělá srandu!“ blesklo mu hlavou.

Za těch pár metrů, co ušli k hlavnímu vchodu, už se Sam začala taky nervózně vrtět, čemuž se Jack jenom smál.
„Připravena?“ podíval se na ni.
Nervózně mu stiskla ruku a kývla.
Jack natáhl ruku a třikrát zlehla zaklepal.
Sam slyšela přicházející kroky a pak se dveře otevřely.
Otevřela jim žena, docela vysoká. Sam by jí tipovala tak kolem 70 let, ale v odhadování věku nebyla nikdy dobrá. Teorie, to jí šlo. A když měli ve škole výtyčky a šli měřit, kolik to bude metrů přes rybník, tak odhad měla vždy dobrý, ale na věk ne, to prostě ne. Ve škole ji totiž popletla hlavu jedna učitelka, tělocvikářka, tipovali by jste jí tak … 45 a to jste se báli, aby jste jí nedali hodně. A jí bylo 54! Sam měla vždycky dobrý vztah s učiteli a když jí tohle její učitelka řekla, nevěřila vlastním uším.
Paní O´Neillová měla vlasy … no vlastně Jack měl vlasy skoro jako ona. Teď už ano. DD Ale měla jich poměrně víc, že, a měla je svázané vzadu do takového typického drdolu pro starší dámy. A oči! Ty jeho oči! Tak po ní je Jack podědil! A vlastně … když se na ni tak dívá, i rysy v obličeji mají podobné. To snad není pravda! Jack vypadá jako jeho matka! To ne! Kdyby se Sam tak nervózně neklepala a její mozek by normálně fungoval, asi by si to hned ujistila pohledem na Jacka, že opravdu tak vypadá, když se po něm dívá 8 let, měla by to už vědět, ale přeci jenom, jistota je jistota, ale nemohla spustit oči z jeho matky. Měla na sobě obláčkově modrý kostýmek, na rukách pár prstenů a zlaté náušnice ve tvaru kapky rosy.
Jack se zhluboka nadechl.
A pak nastal ožehavý okamžik, však to znáte.
„Mami!“ dostal ze sebe nakonec Jack, protože Sam vypadala, jakoby měla omdlít.
„Synu,“ nechala se paní O´Neillová starší od svého syna obejmout.
Pak se s vlídným úsměvem podívala na Sam. Její hnědé oči vyzařovaly klid a byly v nich takové ty jiskřičky, přesně takové, jako má Jack.
„Mami,“ usmál se Jack a obtočil jednu ruku kolem Samina pasu. Měl strach, aby se mu nesložila hned tady, „tohle je … moje přítelkyně, Samantha Carterová.“
Sam jí podala třesoucí se ruku.
„Moc mě těší, že váš poznávám,“ potřásla si s ní a snažila se nějak normálně usmát. S hrůzou zjistila, že se asi xichtí jako úplný nemehlo.
Paní O´Neillová se na ni podívala skrz půlměsíčkové brýle a oběma rukama ji chytla za paže. Sam ztuhla jako prkno a Jack své matce věnoval zmatený pohled, ona ho ovšem nevnímala.
„Můj bože, Jacku,“ zašeptala, „když jsi říkal, že je krásná … mohl si aspoň trochu přehánět, vždyť tohle je učiněný anděl,“ usmála se na ni a Jack si oddychl.
„Pojďte dál, děti,“ položila jemně ruku Sam na záda a vedla ji do domu. „Řekněte mi, mé dítě, co vidíte na takovém chlapovi, jako je můj syn???“ řekla s úsměvem a Sam mohla zezadu slyšet: „Mamíííííííííííí!!!“ A to Sam rozesmálo.
Jack zavřel dveře a šel za nimi do obývacího pokoje.
„Posaďte se, večeře bude za chvíli, donesu vám něco k pití. Zlatíčko, budeš chtít víno?“
„Ne, mami, děkuju,“ ozval se Jack, ale jeho matka se na něho zamračila.
„Neptala jsem se taky tebe, Jacku,“ znovu se usmála.
Sam měla co dělat, aby se nerozesmála na celé kolo. Jack je podobný své matce. Ale strašně!
„Ehm …“ odkašlala si Sam a podívala se na Jacka.
„Klidně si dej, miláčku, budu řídit,“ pohladil ji po vlasech a Sam se začervenala, protože dělat tyhle cukrbliky a sladké řečičky před jeho matkou jí připadaly trošku mimo mísu, ale milovala je.
„Ano, prosím,“ nesměle kývla.
„Hned ti to přinesu. A Jacku,“ zavolala, když zacházela za roh, „nic jí neudělej. Ať je ve stejném stavu, až se vrátím zpátky.“
A z obývacího pokoje se znovu ozvalo ukňourané: „Mamííííííí!!!“
Když Jackova matka už byla z dohledu, Sam zabořila svůj obličej do Jackové košile a začala se hihňat.
„Hej! Co je tady k smíchu? Vždyť to je ponižování!“
„Jacku, proboha, uvědomil sis to??? Vždyť ty jsi celá tvoje matka! Myslím povahově, samozřejmě.“
„Ne, ne, ne. Jen to řekni.“
Jack věděl, že chtěla říct i něco jiného.
„Každý to říká, no tak, neboj se. Jenom to řekni: Jsem podobný své matce. Vlastně skoro vypadám jako ona. Jenom si nechat narůst delší vlasy a udělat operaci pohlavní a mám tady skoro dvojče mý mámy!“
A Sam se znovu začala smát.
„Jacku,“ lehce ho políbila, „přestaň. To jsi nezdědil nic po otci?“
„Ehm … pohlaví?“ zvedl překvapeně obočí.
„Jackuuuuu … já se snad tímhle večerem prosměju!“ tekly Sam až slzy.
„Ale s tím jsi měla počítat, zlato. Večer s generálem a jeho matkou vždycky stojí za to. Ostatně, jsem hrdý na to, že mám matčiny rysy, protože pak by sis mě asi nevzala,“ usmál se. Hned mu to ale nedošlo, zato Sam ano. Nebo to tak myslel?
Ale neměla čas na to, aby o tom mohla víc přemýšlet, protože jeho matka se už vrátila.
„Tady to máte, drahoušku,“ posadila se k naproti nim do křesla a podala Sam víno.
„Děkuju,“ usmála se a převzala od ní sklenici. Jack jí mezitím přejížděl jemně po zádech.
Sam se bála, že teď nastane ta trapná chvíle ticha, jenomže to neznala jeho matku. Znala Jacka a z toho vypadne vždycky nějaká hloupost, kupodivu teď mlčel.
„Musím říct, že jsem byla ráda, když jste přijala mé pozvání, Sam. Nevěděla jsem, jak daleko na tom s mým synem jste, tím mám na mysli …“ zarazila se.
Sam usrkla vína a zakývala hlavou.
„Já vím, ale je to v pořádku. Teď už ano,“ podívala se na něho zamilovaně. A zamilovaná, to teda ona byla. Celých 8 let. Jen a jen do něho. Myslela si, před ním měla spoustu mužů a když ho poznala, tak měla vážný vztah jenom s Petem, ale myslela si, že ty muže miluje. Ale nikdy to nebyla láska. Snad jen zaplnění samoty jejího srdce, ale její srdce milovalo jenom jeho. Vždycky.
„Jack o vás vždycky tak hezky mluvil.“
„Oh, to on si určitě zase něco navymýšlel,“ zasmála se. To víno ji začalo pomalu uvolňovat, už nebyla tak nervózní.
„No, to by na mého syna sedělo, ale ne, nebojte se. Vždycky o vás mluvil moc pěkně, vždycky o vás mluvil jako o ženě …“ teď se na chvíli zarazila. Chtěla použít ta správná slova. „kterou miluje,“ řekla nakonec pomalu a nejistě.
Jack dal Sam pusu na spánek.
„Jistěže miluje,“ řekl Jack a pořád se na Sam díval. Nespustil z ní oči.
„Opravdu ji miluje,“ pomyslela si jeho maminka, „ani na Sarah se tak nedíval.“
„Oh, promiňte, dámy, ale pán musí na pány,“ zvedl se najednou Jack.
Sam otevřela pusu, že něco řekne, ale nebyl čas.
„Pane bože,“ rozsvítilo se jí v mozku červené poplašné světlo, „co já tady s ní budu sama dělat? Jacku! Jacku, vrať se,“ prosila ho očima.
„Druhé dveře zleva,“ zavolala na něho ještě maminka.
„Mami! Nejsem malej! Vždyť jsem tady vyrostl.“
„To sice vyrostl, ale dodneška nevíš, kam sis schoval klíč od pokoje.“
Sam slyšela, jak něco zavrčel, ale pak se už jenom zaklaply dveře od toalety.
Samantha věnovala paní O´Neillové rychlý úsměv a ona se k jejímu překvapení zvedla a sedla si k ní na pohovku.
„Mně se přece nemusíš bát, Sam.“
„Ehm … nebojím se vás. Jenom … víte … setkání s Jackovou maminkou … ehm … chvílemi mám pocit, jakobych mluvila s ním.“
To jeho maminku rozesmálo.
„Jste opravdu taková, jakou mi vás Jack popisoval. Víte … můj syn to v životě neměl nikdy lehké. Jeho otec byl neustále pryč a sourozence neměl. Byla jsem na něho sama a řeknu vám, že byl pěkně kvítko,“ usmála se a Sam s ní. „Po tom, co Charlie zemřel, ho jeho žena beze slova opustila. Pak už mu jen přišel dopis od právníka, aby přijel k rozvodovému řízení. To ho ranilo ještě víc. Přestal sem úplně jezdit a zašil se v práci.“
„Ano, něco jsem o tom zaslechla. Když jsem nastoupila do práce, byl v mých očích hrdina. Věděla jsem, že má své … tajemné a temné já, ale pokud jde o tohle, nikdy jsem se ho na to neptala, protože jsem věděla, že je v něm hodně bolesti.“
„Ale když potkal vás … úplně se změnil. Ale znovu ho to zraňovalo. Zraňovalo ho to, že s vámi nemůže být. Ale teď …“
„Ano,“ usmála se. „Paní O´Neillová, já …“ začala, ale ona ji přerušila.
„Prosím, říkej mi Vanesso,“ položila jí ruku na rameno.
„Eh, … dobře, Vanesso,“ věnovala jí rozpačitý pohled, „chci vám jen říct, že váš syn je báječný člověk a já ho miluji. Skutečně ho miluji. Po tom, co všechno se mu stalo je neustále tak milý a něžný a nedá to na sobě znát. Skutečně ho miluji,“ usmála se a po tváři se jí kutálela slza.
Paní O´Neillová jí ji něžně utřela prstem.
„To já přece vím, dítě. On vás taky strašně moc miluje. Víc než kohokoliv, koho znám a o kom mi vyprávěl. A všechno to, co o vás říkal … vidím, že to byla pravda. Jste úžasná žena a věřím, že Jack s vámi bude šťastný. Co víc by si mohla matka přát než takovouhle skvělou snoubenku svého syna.“
„Snoubenku?“ vyhrkla překvapeně. To už bylo podruhé za tento večer, to ji toto téma překvapilo. Nejdřív Jack, teď jeho matka.
„Oh, mami, snad jí nevyprávíš tu historku, jak jsem poprvé lezl na strom,“ vrátil se Jack z WC a posadil se naproti jeho dvěma láskám. „Tuhle historku totiž vypráví každému, dokonce i Tedovi, kde je vlastně Ted?“ rozhlížel se dokola.
„Ted?“
„Její pes. Je tak malinkej, že na něho pravidelně sedávám. Tentokrát jsem neslyšel žádné zakňučení, že by povyrostl?“ začal se Jack škodolibě smát.
„Je na zahradě,“ zkazila mu jeho radost Vanessa O´Neillová.
„Oh.“
„Taaaaakže …“ usmála se Sam, zkousla si ret a podívala se na Jacka s hravou jiskřičkou v očích. „Co jste to Vanesso říkala o tom stromě?“
„To ne!“ zvedal se Jack, aby ji zadržel.

„Mami, prosím tě! Sam, zacpi si uši!“ snažil se Jack zadržet svou matku u večeře, aby vykládala Sam další – pro něho trapné, pro Sam naopak velice zábavné historky z Jackova dětství.
„Jen ji nechej, Jacku. Tohle by jsi mi dobrovolně neřekl,“ smála se Sam.
„To není pravda. To bych ti totiž NIKDY neřekl. Mami!“
Jenomže paní O´Neillová pokračovala, jakoby se nechumelilo.
„ … no a na to si vzal svoje nejlepší kalhoty, jaké tam našel. Byly mu malé, jenomže vykládej mu to. Měl svou hlavu. No a tak když na ten strom lezl, samozřejmě, že mu ty kalhoty ruply. A co pro něj bylo nejhorší, tenkrát se mu líbila jeho sestřenka, Elisa, tak ta u toho byla taky. Jack tenkrát zalezl do svého pokoje a nevylezl z něho skoro týden. Když pak Elisu tenkrát potkal, nemohl se jí ani podívat do očí. A takový to byl hrdina,“ smály se obě ženy, zatímco Jack byl červený jako rak.
„A říkal ti, jak poprvé loupal brambory? Řízl se do prstu, bylo to jen malé škrábnutí, ale on tady běhal po pokoji a křičel: „Já umřu, já umřu, já umřu!“
Sam vybuchla smíchy.
„A řekl vám někdy, proč mu říkáte Jacku a ne Jonathane?“
„Ne - e,“ zakroutila Sam hlavou a s očekáváním čekala, co z paní O´Neillové vypadne.
„Oh, pro Krista pána,“ schoval si Jack hlavu do dlaní.
„Tak mu totiž říkával jeho otec. Byl hyperaktivní dítě. Naší tehdejší sousedce, paní Smithersové, unesl kočku. Jmenovala se Ashley a vždycky, když viděla Jacka, začala prskat. Bylo mu tenkrát tak 10. Na naší zahradě si na ni počkal a odchytl ji. Chtěl ji prý vycvičit do cirkusu. Učil ji dokonce i plavat,“ utřela si slzy smíchu Jackova matka, když vzpomínala na jeho mládí, „Zamčel ji v naší kůlně a týden o ní nikdo nevěděl. Od té doby vždycky, když viděla Jacka, utíkala co nejrychleji pryč. Dokonce se mu i podařilo skoro podpálit jeho otci seník. Ten tenkrát zuřil a Jack dostal pěknej výprask. Proto to jméno nemá rád. Jeho otec mu tak říkával, když něco provedl. Ale on si nedal pokoj,“ jemně Jacka vzala rukou přes hlavu. „Kolikrát jsem ti říkala, aby ses rukou neopíral o hlavu u stolu. Nejsi v hospodě,“ pokusila se na něho zamračit, ale nakonec se přidala k Sam, která nemohla smíchem už ani jíst.
Jack se zhluboka nadechl, aby se uklidnil a v duchu si pořád opakoval: „Je to tvoje matka, je to tvoje matka.“
A dal ruku dolů. Nechtěl, aby viděly, jak je červený, protože čekal, že se začnou smát ještě víc. A taky se tak stalo.
Sam ale viděla, jak ho to mučí, tak se v rychlosti podívala na hodinky.
„Oh můj bože, to už je půlnoc?“
Jack zvedl překvapeně hlavu a věnoval jí rychlý úsměv.
„Myslím, že už by jsme měli jet, Vanesso,“ podívala se na ni, ale Jackova matka měla jiné plány.
„Kam by jste proboha chodili? Připravila jsem vám Jackův pokoj, můžete spát tam.“
„Eee …“ začal Jack.
„Jen se běž umýt, Sam. Jack mi zatím půjde pomoct sklidit stůl a umýt nádobí, že, synu?“
„Jistě, mami,“ zvedal se Jack a už bral Samin talíř.
Sam jen zvedla obočí a podívala se na Jacka. Ten je pokrčil rameny a kývl směrem ke koupelně, aby šla.
„Máte tam pár věcí, doufám, že vám budou.“
„Dobře, děkuji, Vanesso.“
„Za nic, drahoušku.“

Sam našla v Jackově pokoji pár jeho svetrů, zřejmě tu i občas přespával. Třeba, když nechtěla jet s ním na ryby.
Tak, jako ve svém domě, měl i Jack ze svého pokoje dveře rovnou do koupelny, takže se v pokoji vysvlékla a vzala si ze šuplíku ručník a šla do sprchy.
Když jí začala stékat po tváři teplá voda, spokojeně si oddechla. Čekala, že večer se bude odvíjet úplně jinak. Ale když jí Jack říkal, že jeho matka je ještě horší, než on, měl naprostou pravdu, jenom ona tomu nemohla uvěřit. Jack o své minulosti nerad mluvil, protože na ni chtěl zapomenout. Teď si chtěl zapamatovat život jen s ní.

„Mami, zas takováhle si být až nemusela,“ doutíral Jack poslední kus nádobí a položil ho na své místo v poličce.
„Promiň mi, ale Sam mi připadala ze začátku taková … moc svázaná.“
„A to sis musela dělat legraci zrovna z mého dětství?“
„A z čeho jiného? Na tohle nejraději vzpomínám. Jsi můj jediný syn, Jacku.“
„Ano, a momentálně jsem jediný ponížený syn v této místnosti.“
„Ale no tak, Jacku. Myslíš si, že tě kvůli tomu přestala milovat?“ zasmála se a pohladila ho po tváři. „Vidím to na ní, Jacku. Ona tě opravdu miluje. A já nemůžu uvěřit tomu, jak moc.“
Jack sklonil hlavu a usmál se.
„Myslíš si, že bych jí ho měl dát dnes večer?“
„Pokud si myslíš,že je teď právě ten správný okamžik …“
Jack chvíli mlčel, ale pak se na ni podíval, usmál se a přikývl. Jeho matka se taky usmála, chytla ho za paži a řekla mu: „Tak se jí zeptej.“

Sam vylezla ze sprchy, osušila se a oblékla si jedno z Jackových triček. Ani nepotřebovala nějaké kraťasy, protože tričko jí bylo prakticky až po kolena. Když zjistila, že Jack ještě není v pokoji, otevřela dveře od jeho pokoje a doťapkala do kuchyně. Když přicházela blíž, zaslechla, jak se Jack se svou maminkou ještě o něčem baví.
„Trošku se bojím její odpovědi.“
„Přece ti řekla, že tě miluje, tak čeho se ještě bojíš.“
„Nevím, jestli to na ni není příliš brzo, tím myslím, že právě …“
„Oh, můj chlapče,“ utřela si paní O´Neillová ruce a jemně mu položila ruku na tvář a usmála se. „Víš, co jsem tenkrát odpověděla tvému otci, když se mě na to zeptal?“
„Řekla jsi ne. Mami, děkuju, to mi teď vážně pomohlo,“ vydechl Jack smutně.
Sam stála jako přimražená. Nebyla schopna pohybu a jenom poslouchala. V hlavě měla najednou tolik myšlenek.
„Ano, řekla jsem ne, ale nikdy jsem ti neřekla, proč jsem řekla ne. Řekla jsem ne ne protože bych ho nemilovala, ale protože jsem se bála, že když si ho vezmu, nepřenesla bych přes srdce, kdyby se mu vážně něco stalo. A taky proto, že bych mu pak nemohla nakopat zadek, kdyby si vážně něco udělal.“
„Tak proč jsi pak řekla ano?“
„Protože jsem si uvědomila, že těmhle nočním můrám můžu udělat přítrž a taky proto, že láska překoná všechno,“ usmála se.
Sam stála za rohem a potichu posmrkla. V rychlosti si utřela slzu a vrátila se zpátky do pokoje.
„Myslím, že už by jsi měl jít za Sam, Jacku. Popřej jí za mě dobrou noc. Nechám vám tady něco k pití.“
„Díky, mami,“ políbil ji na tvář. „Dobrou noc.“
„Dobrou noc, zlato.“

Jack šel do svého pokoje. Sam ležela schoulená pod peřinou a spala. Teda Jack si to aspoň myslel. Usmál se a sklonil se k ní. Pramínek vlasů, který jí spadal do tváře jí dal jemně za uchu a na spánek jí vtiskl jemný polibek. Sam se pousmála, ale nepohnula se.
Jack si vytáhl ze šuplíků jedno ze svých triček, ale zapomněl si boxerky. V tu chvíli na to vůbec nepomyslel.
Vlezl si pod sprchu a stejně jako Sam se tam snažil uvolnit. Zdálo se mu, že přes sklo viděl nějaký pohyb, ale moc tomu nevěnoval pozornost.
Sam nespala. Pouze na chvíli zavřela oči a snažila se si to v hlavě urovnat.
„Můj bože, on se ji vážně chystá požádat o ruku!“
Nemohla tomu uvěřit. Toužila po tom, strašně moc, ale stále jsou v pozici: Nadřízený a jeho zástupce.
Když jí Jack políbil, než šel do sprchy, malinko se usmála. Ten už to má určitě všechno promyšlené. Co se týkalo těchto věcí, byl na Jacka spoleh.
Všimla si, že si nevzal boxerky. Vylezla z postele, vyndala je ze šuplíku a dala mu je do koupelny. Na chvíli jí blesklo hlavou, že by si dala sprchu ještě jednou, ale tentokrát s ním, ovšem když si uvědomila, že jsou v domě jeho matky, raději od tama hned zmizela, nebo by to vážně udělala.
Sedla si na postel, znovu se přikryla a čekala, až Jack přijde. Nemusela čekat dlouho.
„Hej,“ usmál se na ni, když viděl, že je vzhůru. „Probudil jsem tě?“
Zavrtěla hlavou.
„Nespala jsem.“
„Aaaaha,“ přikývl a zatřepal hlavou.
Sam se zasmála. Měl mokré vlasy a trochu ji postříkal.
„Jacku,“ políbila ho a projela svými prsty jeho vlasy, až nakonec skončila svou rukou na tváři, prstem mu jemně přejela přes rty. Stále se usmíval.
Jack jí viděl na očích únavu.
„Pojďme spát,“ jemně ji položil na postel a zakryl jí dekou. Sám ale do postele ještě nešel. Namísto toho začal zvedat všechny menší předměty na své skříni a stole, prohlížel je a štěrchal s nimi.
„Jacku, co to děláš?“ posadila se udiveně Sam.
„Viděla jsi film: Fotr je lotr?“
„Ano, ale to stejně nevysvětluje to, co děláš.“
„Hledám tady nějakou kameru, nebo aspoň mikrofon.“
To Sam rozesmálo. Ale po chvilce se ztišila. Vanessa už určitě spí.
„Jacku, tohle není žádný film a tvoje matka není tajný agent.“
„No, to by ses divila.“
„Jacku,“ vstala z postele a vzala ho za ruku. „Pojď do postele,“ usmála se na něho a tentokrát to byla ona, kdo ho uložil.
Když tam tak naproti sobě leželi, Jack ji pohladil po tváři a tak zvláštně se na ni podíval. Teda, nebylo to zvláštně, byl to ten nejzamilovanější pohled, jaký kdy Sam od něho viděla, vlastně od kohokoliv.
„Sam, …“ začal.
A Sam skoro přestala dýchat.
„Ty víš, že tě miluju víc než cokoliv na všech planetách a i v té nejvzdálenější galaxii.“
„Vím,“ usmála se. „Taky tě miluji.“
„Sam, já … už dlouho se tě chci na něco zeptat.“
„Jacku?“ posadila se.
Jack si taky sedl a vzal ji za ruku. Svou druhou rukou něco svíral.
„Sam … vezmeš si mě?“
Otevřel její dlaň a do ruky jí položil zlatý prstýnek s diamantem. Byl nádherný, podobal se skoro 7 symbolu Země. Znak a v něm zasazený diamant. Musel ho nechat vyrobit speciálně pro ni.
Jeho oči úplně hořely. Sam chvíli lapala po vzduchu a třesoucí se rukou ho uchopila.
Chvíli se na něho dívala. Těch pár sekund přivádělo Jacka skoro k šílenství.
Pak si ho nasadila na levou rukou a se slzami v očích ho objala a řekla: „Ano.“
Jack ji objal a držel ji tak pevně, jako kdyby měl strach, že mu najednou zmizí.
A v tom zaslechli, jak se z druhé strany pokoje ozvalo šťastné: „Anooo!“
A to je oba rozesmálo.
Jackova matka: tajný agent Vanessa O´Neillová, 007.
„Vítej Sam v naší rodině.“

KONEC

tak povídak jako dobrá...a kdyžtak jí přihoď i do sekce povídky

Earman píše:

právě protože to je tak otevřený, tak je to tak zajímavý a člověk nad tim může přemýšlet...kdyby bylo jasně daný co a jak bylo nebo jak to mezi nima bylo tak by to tak zajímavý právě nebylo....si myslim já a myslim si že je dobře že to je tak jak to je...jako sondy do toho jak by to mohlo vypadat stačili alternativní reality....yslim že to bylo použito ve dvou dílech jako vedlejší děj....

Podle téhle logiky by třeba mohli podobně mlhavě a nijak popisovat i hlavní děje seriálu/episody, když je tak zajimavé domýšlet si možnosti...

Jo, to byla hustá povídka. Snad jich časem bude víc

Raynor: Jenže tahle moje úvaha se týkala pouze Jacka a Sam....to co si ty zde řekl mi příde trochu mimo....

nadruhou stranu chapu proc to scenaristi vypustili, nekdy je holt tezke pripustit si city k nekomu, i kdyz vas zrovna nevazou nejaka pravidla a narizeni....

ahojky, pokud má někdo zájem o další Sam/Jack povídky, adresa je tato:

http://samandjack.sg1.cz/

poslední dobou už není stránka moc aktualizovaná, ale povídek je tam hromada...

mislím že jack a sam by se měli dát do hromady a bylo videt co k sam jack cíti třeba v díle časová smyčka kdy ji políbil mislím ze scenárista by na to nemel zapomenout

Mno, je pravda, že je to zůstalo nevyužito.
Mohli toho více využít, dát je dohromady a ukázat nám nějakou pěknou
sex. scénu mezi Jackem a Samanthou

dalibor.durcak Na co ty nemyslíš

Tak v sga nám dali najevo, že si spolu něco začali.

V SGA? Kde tam?

Tak za prvé, když Sam přišla na Atlantis a vybalovala si, mohli jsme vidět fotku Jacka a pak měla být jedna scéna v triu kde se k tomu přiznala, ale nakonec jí vystřihli.


a tady je ta scéna

Kód: Vybrat vše

http://uk.youtube.com/watch?v=_evV0kDWa5E&feature=related

To je hrozná šmola, že sa nikdy nedali dokopy...A pritom vo všetkých ostatných alternatívnch realitách boli spolu..aj v toľkýcch epizodach sa bozkávali, obíjmali a mali narážky...večná škoda

bindina píše:

mislím že jack a sam by se měli dát do hromady a bylo videt co k sam jack cíti třeba v díle časová smyčka kdy ji políbil mislím ze scenárista by na to nemel zapomenout

jejich vztah se nemohl uskutečnit kvůli tomu že byli oba vojáci a políbil ji proto že věděl že to nebude mít následky ale ještě předtím podal výpověď