Zákon 50.000

Jelikož se stále znovu a znovu v různých časopisech propírá tzv. Zákon 50.000, ráda bych věděla, jaký názor na něj máte vy.
O co jde: tento zákon se týká pejskařů a určuje maximální možnou výši pokuty, která může být udělena za volné pobíhání psa v prostorách, kde to není dovoleno.
Mně osobně přijde tenhle zákon stejně nesmyslný jako zákon o bojových plemenech (a nejen proto, že stafordi, piti a všechna ostatní "nebezpečná bull plemena" mají ve vztahu k lidem jednu z nejlepších povah). Tedy, nepálilo by mě to tolik, kdyby se zároveň uzákonilo, že každé město musí mít odpovídající plochu, kde může být pes bez vodítka puštěn. Pod odpovídající plochou si představuju např. nějakou velkou louku, popř. ve větších městech nějaký menší parčík. Ono sice uzákoněno je, že v obci musí být plocha pro venčení psů. Ovšem zákon neupravuje, jak velká musí být, takže u nás např. máme plochu tak 2x5m těsně vedle hlavní silnice atp. což mi tedy absolutně nestačí. Smyslem tohoto nového zákona, mimochodem je to součástí Zákona proti týrání zvířat, je zabránit tomu, aby psi byli bez vodítka, neboť když utečou, tak pak strádají. Jen mi nejde na rozum: nestrádají náhodou psi víc, když je jim odepřen potřebný pohyb? A že některá plemena potřebují opravdu hodně pohybu, o tom žádná. Vážně si nedovedu představit takového NO nebo temperamentního zlaťáka, labíka, boxera nebo třeba mého chrta celý život na vodítku. Nehledě na to, že volný pohyb bez vodítka už ve štěněcím věku a hraní si s ostatními psími kamarády je pro výchovu psa dost důležité. Dojdeme snad až tak daleko, že psi budou moci vlasnit pouze boháči s velkým pozemkem nebo staré panelákové babičky, kterým je jedno, že tak tepmeramentní plemeno jako jorkšír nebo jezevčík, což je lovecké plemeno, vysloveně trpí, když musí trávit celý život v bytě a ven se dostane pouze na kratičkou procházku kolem domu a to ještě na flexině? Co mají dělat slušní pejskaři, kteří chtějí psovi dopřát dostatek pohybu? Já to bohužel řeším tak, že vyhláška nevyhláška, u nás v parku ji prostě z vodítka pouštím. Jednak vím, že mě poslechne, přivolání má dobré, druhak má košík (ne z důvodu, aby někoho nepokousala, páč ten můj vůl neumí ani vrčet, ale aby něco nesežrala a neotrávila se, takhle už nám umřel jeden pes), lidí ani psů si nevšímá, nikoho neotravuje, tak si můžou trhnout s tím, že ji budu zbytečně vláčet na vodítku tam, kde nemusím. Košík jí sundavám až na louce, kde aportujeme (můj pes je aportovací cvok). Pokud na ní už někdo je, nejdřív se zeptám, jestli to nebude vadit, když tam s ní půjdu a teprve když řeknou, že ne, tak ji tam pustím. Jasně, schvaluju to třeba v centru města, v blízkosti frekventovaných silnic, u dětských hřišť apod., tam je vodítko i pro toho nejvychovanějšího psa nutností, jelikož se může kdykoliv stát, že se např. něčeho lekne, uskočí a už by byl pod autem.
Co se polí týče, tak tam zase vadí volné pobíhání psů myslivcům. Musím říct, že je chápu, přeci jen není potřeba decimovat stavy zajíců, koroptví a já nevím, čeho ještě. Bohužel, někteří myslivci mají podle mě dost nepřiměřené prostředky jak situaci řešit. Takhle zastřelených psů, kteří byli na volno třeba jen deset patnáct metrů od majitele a kteří ani žádného zajíce nehonili, už bylo dost.
Já sama už jsem kvůli venčícím plochám psala na město. Vymluvili se, že bylo pár případů napadení psem a že jiné místo zkrátka není. Louky za městem, které jsem navrhovala, nejsou vlastnictvím města. Fajn, nejsou. Ale proč tam tedy staví novou čtvrť rodinných domů? A nebo kde se tam vzal Aisan? Zřejmě to koupili od státu, městu z toho žádné peníze neplynou, žáno. Ale jak všichni víme, prachy jsou až na prvním místě.
Tak mi to tak přijde, že zákon nabízí slušným pejskařům, kteří mají svého psa rádi a chtějí se o něj postarat se vším všudy, zajímavé dilema: pokutu nebo kulku. Záleží na tom, jestli narazíte ve městě na blba policajta či v poli na blba myslivce. Já nechci zažít ani jedno.

[Klenotka]

Tak jelikož já jsem přes kočky a psa si pravděpodobně nikdy nepořídím, tak by mi to asi mohlo být jedno.
Ale, no, spíš bych dávala vysoké pokuty za to, že si pejskař po svém miláčkovi neuklidí a člověk si pak právě na té zelené ploše (která není pro psy určená), nemůže ani položit deku nebo si sednout, aby si "do toho" nesedl. Co se týče jen toho pouštění bez vodítka - moc tomu nerozumím, ale asi by se to mělo konkretizovat na cestování hromadnou dopravou, případně na nějaká dětská hřiště, prostory před místy, kde se pohybuje hodně lidí a tak. Ale ne pro úplně volné pobíhání, to je dost divné.

Tak ne že by se mě venčení psa ve městech týkalo...teda aspoň ne zatím. Ale vzhledem k tomu, že jsem 4 roky chodila do školy přes sídliště, tak docela chápu, že by volné pobíhání psů nemělo být povoleno. Jednak proto, že páníčkové naprosto ignorují fakt, že by po svých miláčcích měli uklízet a jednak proto, že jejich miláčkové jsou po ránu poněkud nerudní...
Za sídlištěm, přes které jsem chodila, nebylo jen gymnázium, kde se předpokládá výskyt dětí a studentů od nějakých 11 let, ale i základní škola a mateřská školka s dětským hřištěm, takže se tam ráno vlastně vyskytovali lidé všech věkových kategorií, malými dětmi počínaje a důchodci venčícími psy konče. Ono není zrovna příjemné, když vás louže přes celý chodník zaženou na trávník, v němž přeskakujete šrapnely, a do toho proti vám volně běží nějaký jezevčík, rozvstekaný setkáním s dalším volně pobíhajícím jezevčíkem, který na vás cení zuby, zatímco si jeho panička někde povídá se svojí kamarádkou, s kterou nepomlouvala lidi už od minulého rána. Když se pak snažíte od sebe psa nějak odehnat a nedej bože ho odstrčíte (nikoli kopnete) nohu, tak najednou panička vnímá a začne na vás křičet, ale kdyby vás pes kousnul, tak by jí to vůbec nezajímalo.
Taky není vůbec příjemné, když vezete dítě do školky, vysadíte ho z auta a zatímco zamykáte dveře, tak se kolem dítěte začne motat nějaký cizí pes, o nemž nemáte ponětí, jak se zachová.
Nemluvě o dětském hřišti s pískovištěm plným šrapnelů.
Dokud se lidi budou chovat takhle nezodpovědně, tak se holt budou muset takové zákony vydávat. Ono totiž krom vysokých pokut na lidi nic jiného neplatí. Když jim jednou domluvíte, tak to příště udělají znova. A holt na své nezodpovědné páníčky budou dál doplácet pejskové, jak už to tak dneska bývá. Za pána to vždycky odnese pes.

Co se týče uklízení exkrementů, tak tady jsem naprosto pro vysoké pokuty. Copak je jedno sehnutí tak těžký? Když si pořídím psa, tak po něm snad i uklízím, ne? Já sama po svém psu vždycky sbírám. Mě taky rozčiluje, že pomalu není kam šlápnout, nehledě na to, že ten můj kretén ty hnusy s oblibou žere přes všechna moje nadávání. Já ho seřvu a on na mě pak čumí stylem: "promiň, nezlob se na mě, už to neudělám. No tak, buď zase kamarádka!" Důsledně nějakou chvíli ignoruju (délka záleží na tom, jak rychle zareagovala na moje zavolání, že to je fuj), než teda řeknu, že už se na ní nezlobím. Co myslíte, že udělá druhej den? Pokaždý, když vidím nějakýho pejska, jak kadí a jeho páníček se ještě kouká jinam, tak se provokativně zeptám: "Nechcete půjčit sáček?" Zajímavé, že mi ještě nikdy nikdo neodpověděl, že jo U jedný ženský s jezevčíkem už to vypadalo nadějně, jenže pak jsem viděla, že s tím jen utírá psu zadek, páč má průjem a ten přece sbírat nejde, ne? Hm, já to vždycky sbírala docela v pohodě, tak nevím... Jen pozor, nezaměňovat nesbírání s volným pobíháním.
Co se týče toho, aby psi neohrožovali lidi, tak jsem psala, že by měli někde na vhodném místě udělat dostatečně velkou plochu, kde by se mohli psi vyběhat bez košíku jak chtějí. U frekventovaných silnic, škol, dětských hřišť, na náměstích a podobně bych taky volné pobíhání psů zakázala. Na ostatních místech když už na volno, tak s košíkem. Košík přece ještě žádnému psu neublížil (pokud to teda není doga, která když pohodí košíkem opancéřovanou hlavou, tak to nemusí dopadnout dobře , i když doga je jedním z nejláskyplnějších plemen).
Potíž je právě v tom, že psa si dneska může pořídit každej a bohužel si je lidi leckdy pořizují jako módní doplněk, aniž by se starali o to, co skutečně potřebují. Například jezevčík je lovecký pes, povahou dost podobný teriérovi, tedy temperamentní, výbušný, se spoustou energie a velkou potřebou pohybu, schopný celý den lítat po lese. Když si člověk takového psa pořídí jako gaučáka, tak se není čemu divit, že jsou nervózní, agresivní.
Všechno je to o tom, že lidé si neumí svého psa vychovat. Většina si hold nedokáže uvědomit, že pes není dítě. Navíc nechápe tak jako my. Nejlepší cesta pro výchovu psa je stanovit jasná, jednoduchá pravidla a těch se držet.
Jo a co se týče těch jojoještěrek (právě těchhle nevychovaných, zakomplexovaných psisek), tak ty taky nesnáším. Naštěstí jsem žádnýho takovýho navolno ještě nepotkala. Kdyby to nějakej zkusil, tak nejdřív seřvu psa, že stáhne ocas mezi nohy a zmlkne a následně paničku, že si to za klobouk nedají ani jeden. Ono mi taky vadí, když jdu se svým psem (dost bázlivé povahy) a najednou na nás začne štěkat nějaký podvraťák, kterého panička umírňuje pouze slovy "Ale no tak, fuj, Bertíčku," což milý Bertíček vesele ignoruje, místo aby ho pleskla přes čumák. Neříkám pořádně praštila, to ne, jen takový pohlavek úměrný velikosti psa. Nejsem zastáncem bití psů, toho svého jsem neuhodila ani jednou, ale taková rána, která by sice moc nebolela, ale pejskovi by dost důrazně řekla, že tohle ne, by přece neublížila.
Mimochodem, co je divného na úplně volném pobíhání psů (tedy pokud nemyslíš venčení stylem páníček šoupne psa na ulici před dveře a za deset minut ho zavolá dovnitř, což je naprosto debilní styl) divného. Volné pobíhání by samozřejmě mělo znamenat, že pejsek má zvládnutou základní poslušnost (aneb pravidla slušného chování, jak já říkám, čili přivolání, chůze u nohy, odložení) a psovod ho má plně pod kontrolou. I když teda můj pes mi nechodí u nohy, ten mi chodí za nohou Místo aby šla vedle mě, tak jde za mnou jak ocásek. Ale přesně - já jdu doleva, ona taky. Já doprava, ona taky. Ale vyhovuje nám to.
Jinak pohyb bez vodítka je pro výchovu psa dost důležitý. Cvičí se tím jednak fixace na psovoda, jednak správné sociální chování. Tak třeba pokud má pejsek jako štěně možnost hrát si s jinými psy, jakkoliv velkými, tak s nimi v budoucnu obvykle nemá problém. A navíc pohled na hrající si psy je úžasnej. Stejně tak pokud se denně na procházce dostává do kontaktu s lidmi. Naučí se je zkrátka ignorovat, i když je na volno. Ví, že mu od nich nic nehrozí, že nic nedělají (s výjimkou veterináře), tak co by se vzrušoval? Naproti tomu pejsek, nejlépe jezevčík nebo jorkšírek, kterého jeho úzkostlivá panička bere do náruče pokaždé, když se k nim blíží pes jen o trošku větší než ten jejich, má potom problém. Nenaučí se, jak se k takovým psům chovat. Nenaučí se ani správný "psí jazyk"m kterým mezi sebou psi mluví (a že je bohatý, patří sem držení hlavy, ocasu, uší, výraz tváře, zuby - a že otevřená tlama nemusí znamenat jen agresivitu)- Jediné, co se tak dozví, je, že větší psi jsou nebezpeční (vycítí totiž strach paničky, která je ochraňuje) a že u své paničky můžou hledat ochranu. Stejně tak je to s lidmi. Když si pejsek jako štěně zvykne, že ho jiní lidé můžou pohladit (typické: "Jé, to je ale hezký štěňě, můžu si ho pohladit?"), vidí, že se od nich nemá čeho bát. Že jsou hodní. Když ale jde jen na rychlé vyvenčení ven a pak zpátky domů, případně procházku kolem baráku (je to přece ještě štěňátko, to nemůže chodit na dlouhé procházky, vždyť by to byla chudinka! a ty ho radši nehlaď, ať mu neublížíš, vždyť má křehounké kostičky!), moc lidí nepotká. Nebude vědět, co jsou zač. Jediné, co se tak dozví, je, že psi jsou nebezpeční. O lidech nic neví, takže když pak s nimi jako dospělý přijde do bližšího kontaktu, ví o světě jen tolik, že je tam čeho se bát. Tak radši pouští hrůzu jako první. Taky ví, že u paničky může hledat ochranu. A tak vrčí, pouští hrůzu. Jediné, co se za svůj život totiž naučil, je, že lidé, popř. psi, jsou nebezpeční. A panička se diví, proč tak najednou začal vyvádět, když přišel do puberty.
Já si vzpomínám, že když byla moje Atyna malá, ráda si hrála v parku s jinými psy. Měli jsme tam pár psích kamrádů, které když jsme potkali, tak jsme se zastavili. Pejskové se krásně vyblbli a vydováděli, my si zase pěkně popovídali. Jednou se nás tam takhle sešlo pět - Atyna, dva střední kříženci, jeden ovčák a štěně bígla. Byla to pořádná mela, ale pejskové se pobavili. Nebo loni, když tu byla výstava psů, tak jsme šli jen na čumendu. Atynka se tam skamarádila s jedním malamutem. Po chvíli mu normálně skákala po hlavě, což si dobrák pes nechal líbit (málokterý dospělý pes ublíží štěndu). Nikoho tím neobtěžujeme, jelikož jsme je nepouštěli u dětského hřiště nebo když šla kolem třeba nějaká školní třída dětí. Ačkoliv ono je obvykle dost jednoduché poznat, kdy má pejsek přátelské úmysly. Například když vidím, že se ke mně blíží pejsek s vrtícím ocasem, otevřenou tlamou a celkově radostným výrazem, tak ho beze všeho pohladím, jelikož z jeho chování vím, že mi neublíží. Naproti tomu když se ke mně blíží pes, který najednou strne, zabodne do mě oči, nejlépe ještě nastraží uši, vztyčí ocas a naježí hřbet, tak k němu určitě nepůjdu blíž, ale budu dělat pomalé pohyby, zavolám na majitele, ať si ho dá na vodítko. Stejně tak nebudu hladit psa, který je přikrčený, má stažený ocas mezi nohama, sklopené uši. V prvním případě by mě mohl kousnout, aby dokázal, že je šéf, ve druhém zase ze strachu, jelikož by se bál, že mu něco udělám. Ale ono je to kolikrát těžké, poznat, co chce pes říct a nikdy to není stoprocentní.

Samozřejmě, souhlasím, ale to jsi ty, disciplinovaný psovod. Jenže většinu lidí, kteří venčí ve městě psy, tvoří právě ty úzkostlivé paničky s nerzvózními gaučáky. Navíc protože samy daleko nedojdou, nebo se jim ráno daleko nechce, tak chodí jen na krátké procházky kolem baráku, nebo venčí stylem, jaký jsi zmínila, že psa vyšoupnou za dveře, ať si jde kam chce. Pak se dějí ty věci, které jsem popsala.
A problém je v tom, že se nedá měřit dvojím metrem a na ty nedisciplinované doplácí zbytek. Je to smutné, ale je to tak. Celkem chápu, že pes se musí vyběhat, když je celý den zavřený v bytě, od toho s ním mají ale jít někam na louku, ne ho pouštět po sídlišti. Naneštěstí ten druhý způsob je daleko častější.
Já sice bydlím na vesnici, takže mám víc možností, kam s pejskem jít, aby se vyblbnul, ale když jdu ulicemi, většinou ho uvážu na vodítko, pokud vidím někde lidi nebo psy, nedej bůh kočky, protože nemám iluze o její poslušnosti, navíc, když vidí kočku, tak jí úplně přeskočí a dokud kočka nevyšplhá na zeď, tak se nedá ta moje bestie odvolat. Většinou jí odvazuju z vodítka až za vesnicí na louce, kde jí můžu bez problémů třeba házet balón, nebo může honit myši, což je oblíbená zábava. A nebo jí pouštím do vody. Je to totiž asi napůl kachna. Dokonce ponáří i hlavu, což jsem u psa neviděla. Jakmile ale zase vejdeme do ulic, tak jí uvážu.

Eleira: Ono je to i na té louce problematické. Na loukách ve městě (alespoň u nás) to není povoleno (ač já tam chodím, jelikož ten můj je taky aportovací cvok, navíc tam cvičíme odložení spojené s hledáním - dám povel lehni, zůstaň, a odejdu schovat hračku. Teď na podzim je to fajn, to schovávám za stromy pod listí. Pak se vrátím, pochválím, že zůstala a dám povel hledej. A to je pak radosti, když hračku najde!), a navíc patří do honitby, kde je zákaz pouštění psů kvůli myslivcům. Proto jsem psala, že pro volné pobíhání by byla nejlepší louka někde na okraji města, nebo ve velkých nějaký menší parčík. Pak by k problémům nedocházelo, jelikož by všichni věděli, že tam můžou potkat volně pobíhajícího psa. Samozřejmě všude se najdou blbové, ale s tím se musí počítat. A pak bych se s tou výší pokuty klidně smířila, jelikož bych věděla, že mám možnost někde venčit.
Jinak, jak už jsem psala, taky vodím na vodítku, z něj pouštím až v parku (nehrozí nebezpečí přejetí), kde má navíc košík, nebo když jdeme kousek do polí, i když tam teda košík sundavám.

Nejprve sem si chtěl přečíst vaše příspěvky ale stala se tu z toho diskuse a i když mě téma zajímá tak sem líná to přečíst.

Siria píše:

Dojdeme snad až tak daleko, že psi budou moci vlasnit pouze boháči s velkým pozemkem

Teď mě asi pejskaři nebudou mít rádi, ale já bych to hnal klidně i dál aneb kromě těch, kteří psa maj z užitečnejch důvodů, jako třeba horská služba, slepecký psi, policie a pod.bych psi povoloval max na nějaký oprávnění.

Můžou za to spíš pejskaři, než psi (ty obecně mi nevaděj, když jsou dost daleko ode mě) a s vodítkama to nemá nic společnýho,protože neni výjimkou, když vidim, jak pos na vodítku sežere na chodníku hovno (žádnej exkrement, ale poctivej točeňák), načež se ke mě rozeběhne a chce mi olzovat ruku, nebo ještě líp xicht a začne po mě skákat a zajímá to snad osobu na druhym konci vodítka? No jasně že ne.
Když s nima lidi nakládaj jak banda pípů, tak proč jim je nechávat? Pistole taky za nic nemůže, za to, koho zabije může jen její majtel. Se psem bych to neviděl jinak a to nejen z důvodů potrhanejch dětí a pomočenejch aut.

Já psa mám a nikdy bych ho za nic nevyměnil, je to člen rodiny a třeba i jeho zdravotní problémy (před několika lety přišel o oko) jsme prožívali s ním... Zkrátka bych zakázal psy jakožto dárky pro malý fakany, co si neumí ještě ani utřít p*r*el. A kdo nedokáže psa vychovat, dostal by preventivně přes hubu a ještě bych mu zakázal do budoucna děti, protože je to v mnoha ohledech dosti podobné...

gravidus ono to nejde tak bagatelizovat. Pokud rodiče ví, že starost o psa bude na jejich bedrech, jelikož dítě je ještě moc malé a pokud se budou psovi (a samozřejmě i dítěti ) dostatečně věnovat, tak proč ne? Prostě odpoledne vyrazí rodinka i s pejskem do parku, o víkendu se pojedou podívat třeba někam na výstavu nebo sportovní akci... takové dítě, když vyroste, tak asi bude mít ke psům trošku jiný vztah než to, které jeho maminka rychle přitahuje k sobě, když se blíží nějaký pes. Vždyť to znám sama, ségra celej život vyrůstala v rodině se psema (už když se narodila jsme měli dva, bohužel ani jeden z nich už nežije), tak o psech už něco pochytila a třeba když jdeme v parku, tak by ji ani nenapadlo ječet a uhýbat někam hoodně daleko, když se k nám blíží nějaký pes. Naopak já si myslím, že když vyrůstá dítě se psem, prospěje to oběma stranám. Ovšem rodiče musí být rozumní a neočekávat, že se třeba sedmileté dítě bude psu věnovat nebo se o něj zodpovědně starat.

Air Force a co takhle ti, co mají psy na výstavy, chov, sportování? Například ti, co běhají agility, provozují dogdancing, coursing, závody? Ti, co třeba celý život zasvětili jednomu plemenu, které chovají pro jeho vlastnosti, které se snaží výběrem nejlepších rodičů zlepšovat? Kromě toho, hlavním problémem bych řekla je to, že nezodpovědní rádobypejskaři (ty ani pejskaři nazvat nelze) nesbírají a nechají svého miláčka všechno dělat. Kromě toho, jak už psal gravidus, i pro mě jsou naši psi členové rodiny.

Zvířátka... to je moje Nesnáším jejich utlačování svobody... Ale co je moc, to je moc. Já se zákonem tedy souhlasím. Nepřijde mi jako vhodné, aby si pejsci pobíhali kde chtějí. Ač je to k nim sice nefér (mi taky většinou chodíme kde chceme, že?)
Navíc netrénovaný pes, který poslechne leda tak na "volno" a "jez" by mohl zavinit dost vážné nehody a mohlo by dojít k zbytečnému zranění ať psa nebo člověka. Když je pes trénovaný a poslechne na slovo, tak proč ne. Jenže zvířata jsou stejně jako mi nepředvídatelná, takže nikdy dopředu nemůžeme vědět, co udělají. Je to k nim celkem kruté, ale na ulicích nebo na silnicích nemají volně puštění co dělat.
Ve městě je to samozřejmě horší. Já, jako člověk co žije na vesnici se dvěma psy to je celkem jednoduché. Můžou se vyběhat na zahradě, loukách atd. Ve městě je to samozřejmě horší, ale čím větší počet psů je, tím spíš by měli udělat něco proto, aby se psi doma nenudili a nemuseli chodit jenom na vodítku.
Když už dávám takový zákon, musím také respektovat zvířecí práva a potřebu volně běhat. Lidé by se hlavně měli chovat zodpovědně.
Se zákonem tedy souhlasím, ale na druhou stranu, je tu pro psy opravdu málo možností, což neschvaluji.
Ohledně uklízení "pokladů" svým pejsků jsem také pro vysoké pokuty. Lidé by měli být ohleduplní k ostatním, nejen k sobě nebo svému mazlíčkovi...

Tak tohle mě dokáže zvednout ze židle. Za to, že pes není na vodítku, chtějí dát nehorázné pokuty, ale tohle projde bez trestu (varování: slabší povahy nečíst!):

Článek z Chebského deníku:
Sotva uvěřitelná náhoda vedla k tomu, že skupina dobrovolníků odhalila na Chebsku, v malé obci Srbov za Chvoječnou, psí jatka. V opuštěné stodole zabíjejí Vietnamci psy. Nechutné je na tom zejména to, že jim zvířata dodávají sami Češi. Psi hynou strašným způsobem. Těsně před smrtí jsou zbičováni a vystresováni, aby se do masa vyloučil adrenalin a bylo křehčí. Po podříznutí hrdla jsou ještě zaživa vhozeni do vroucí vody.
Jak to začalo
Ruf byl v útulku v Horní Hraničné půl roku. Minulý pátek přijela žena, která si vybírala většího psa. Po chvíli jí padl do oka Ruf, kříženec černé barvy. „Žena mi předložila občanský průkaz na jméno Monika Kollarová,“ uvedla k případu ošetřovatelka z útulku Marie Lokingová. Když zájemkyně nakládala psa do auta, všimla si ošetřovatelka, že vozidlo, bílý pick up, řídí Vietnamec. (Jak později dobrovolníci zjistili, je tento muž v Chebu známý pod jménem Martin). Oslovila jej proto s dotazem, zda si psa z útulku neberou kvůli tomu, aby jej zabili a snědli. Po ujištění, že tomu tak není a že bude Ruf hlídat na zahradě v Pelhřimově, odjel pes s novými majiteli. Přes to všechno se chtěla ošetřovatelka ujistit, že je vše v pořádku, a ihned po odjezdu auta volala městskou policii se svým podezřením, že to, co jí dvojice řekla, není pravda, a prosila strážníky o pomoc. Chtěla jen, aby řidiče a spolujezdkyni zkontrolovali. Dozvěděla se ale, že hlídka momentálně nemá čas. Možná to byl jeden z prvních momentů, který poté vedl k otřesným událostem.
Laxní přístup policie a pátrání na vlastní pěst
Protože se nedočkala pomoci u městské policie, vydala se po pracovní době Marie Lokingová do Pelhřimova sama. Malou vesnici projela několikrát, ale zahradu, na které měl být Ruf, nenašla. O celé události a svém podezření informovala Chebský deník. V dalším pátrání jí pomáhala redaktorka Deníku a další přátelé. Ještě v pátek se kolem patnácté hodiny vydala na policejní stanici na chebském Hviezdoslavově náměstí. Přístup vyšetřovatele byl ovšem více než laxní a nebylo znát nejmenší snahu o rychlé vypátrání psa. Svědčí o tom koneckonců i rozhovor mezi dvěma policisty, o němž si mysleli, že není slyšet. „Je to její blbost, že jim dala psa,“ řekl vyšetřovatel druhému z kolegů. Po tomto neúspěchu se ošetřovatelka společně s redaktorkou Deníku vydaly pátrat po zvířeti na vlastní pěst. Prvním cílem naší cesty byl Svatý Kříž. O této tržnici se z mnoha svědectví ví, že jsou zde v některých restauracích konzumováni psi. Následovaly Dolní Dvory. Zde, v areálu restaurace Mars, si dvojice Čechů byla naprosto jistá, že Vietnamci vykupují psy v Podhradu. „Můj kamarád jim prodal za tisícovku psa a oni ho snědli,“ řekl muž. „Tam běžně jezdí lidi a prodávají jim psy,“ byl si stoprocentně jistý. Jak jsme s paní Lokingovou v Podhradě zjistily, Vietnamci v obci skutečně bydlí, místní obyvatelé ale při zmínce o tom, že by měli vykupovat psy, značně znejistěli. Až dva místní senioři poznamenali, že se tu skutečně zvířata ztrácejí. „To tudy občas projíždí auto, a když vidí psa, naloží ho a odjede,“ uvedl jeden z nich. Naše cesta poté vedla do Lipové, kde se podle dalších svědků psi ztrácejí a svážejí se sem bílým pick upem. Při našem objevení u objektu, který obývají Asiaté, byli jeho obyvatelé v tu chvíli z nám neznámého důvodu v pohotovosti.
Auto jsme našli, co ale dál?
První den pátrání skončil nezdarem, proto akce dobrovolníků pokračovala v sobotu. V ranních hodinách objevil jeden z nich ten pravý pick up zaparkovaný před hernou v tržnici Pod Lipami v chebském Poohří. Přijel s ním vietnamský muž, vynosil plné igelitky a přepravky od krve do místní restaurace a odjel jiným vozidlem. Znovu jsme se vydali propátrávat okolí. Naše cesta vedla do Komorního Dvora, kde se na jaře objevily pozůstatky několika zvířat. Tentokrát zde nebylo nic, takže jsme pokračovali do bývalého kravína ve Střížově. Podle některých lidí v tomto areálu bezdomovci přechovávají psy, které následně prodávají Vietnamcům. Rufa jsme neobjevili ani zde. Teprve večer po deváté hodině se dostavil první úspěch. Marie Lokingová se s přítelem opět vydala do herny v tržnici v Poohří. Do cesty jí vešla žena, která Rufa z útulku odvezla. Tvrdila, že jí pes utekl i s vodítkem, na kterém jej z Hraničné odvezla. Přivolaná policie v tomto případě projevila snahu pomoci. Podezření z týrání zvířat ale zřejmě není dost zajímavý případ. Nicméně se paní Lokingové podařilo od ženy zjistit, že zvíře z útulku vyzvedla na žádost vietnamského společníka za 400 korun odměny. Z jejích informací dále vyplynula dvě místa, kde by se mohla nacházet psí jatka.
Hrůzný nález, Ruf je mrtvý
Vzhledem k pokročilé době se další pokračování v pátrání po Rufovi odložilo na neděli. Skupina lidí se vydala na jedno z označených míst. Byl to Srbov u Chvoječné na Chebsku. U jedné ze stodol nás přes nos udeřil pach zetlelého masa a z půdy na nás štěkali tři voříšci. Udělali jsme několik snímků a vydali se prohlédnout okolí podél silnice. Věděli jsme, co hledáme, a to na základě zkušeností z Komorního Dvora. Naše tušení nás nezklamalo. V nedaleké požární nádrži plaval černý plastový pytel, ze kterého trčely kravské rohy. Společně s uříznutou hlavou býka tvořila obsah pytle i psí hlava. Je s podivem, že neuvěřitelný zápach dosud nezaujal někoho z místních obyvatel. V průběhu našeho obcházení okolí přijela několikrát ke stodole auta obsazená Vietnamci. Jedno z nich zacouvalo k vratům a cosi odvezlo. Bohužel jsme byli daleko a ještě jsme netušili, že odvážejí důkazy. Naše podezření, že se ve stodole zabíjejí psi, ještě zesílilo. Přivolaná policie nám tentokrát skutečně pomohla. Policisté z oddělení Cheb venkov kromě techniků přizvali také hasiče. Ti pomocí bidla prohledávali dno nádrže, ovšem bez dalšího úspěchu.
Svědci promluvili
Místní obyvatelé nás ujišťovali, že o zabíjení psů ve stodole vědí. „To by vám z toho bylo špatně, je to tu na denním pořádku,“ oznámil jeden z nich. „Už minulý rok se nám ztráceli psi. Teď máme dva zlé a na ty si netroufnou,“ uvedla další obyvatelka. S pomocí dalšího člověka se nám podařilo zjistit, že se ve stodole nachází několik koz ve strašných podmínkách. Bohužel jsme k tomuto poznatku dospěli až po odjezdu policie. Uvnitř jedné z místností bylo také několik zbytků a vnitřností ze zvířat. Otázka zní, zda to byly ostatky jen z vepřů, které zde Vietnamci porážejí, či zda tam byly i psí. To by nejlépe zjistila veterinární správa. K jejímu kontaktování ovšem došlo až po uzávěrce tohoto vydání. Co ale bylo více než jasné, byl psí obojek, který se nacházel v areálu. Byl to ten, se kterým odjel z útulku Ruf. Podle svědka byl jeho katem muž, který jej odvezl z útulku. Podařilo se nám dokonce nahlédnout do mrazáků v místnosti. Svědek označil, které ze zmrzlých kusů masa je psí.
Pátrání skončilo, ale my nekončíme
Tento úspěch nás povzbudil k další aktivitě. Lhostejnost okolí je pro skupinu dobrovolníků hnacím motorem. Rufova smrt se stala impulsem k založení občanského sdružení na záchranu týraných zvířat. Nehodláme jen nečinně přihlížet, jak čeští obyvatelé prodávají psy coby jateční zvířata, a nelíbí se nám, že v České republice porušují vietnamští občané zákon na ochranu zvířat. Když jsme viděli, kolik jejich automobilů odjelo v neděli s prázdnou, došlo nám, že jsme jim konečně takzvaně udělali čáru přes rozpočet. Podle všeho se totiž z těchto nelegálních jatek zásobují některé z vietnamských restaurací. Prosíme a vyzýváme všechny obyvatele regionu, aby přestali přehlížet tyto úděsné činy a odhodili svou lhostejnost.
Pokračování
Po napsání tohoto článku se na místo vypravila Státní veterinární správa. Našla mrazáky plné masa, neuvěřitelný zápach, kozy, slepice a kachny v naprosto nevyhovujících podmínkách. O dalším konání státních institucí budeme čtenáře informovat v dalších vydáních Deníku a Týdeníku.

Co k tomuhle říct?

To je nechutný, přečet jsem si jenom první odstavec a další ani nechci... Pokud se nechtějí přizpůsobit naší kultuře ať táhnou někam dop*dele. Nenávidím je...k tomu není co dodat...

Mrchy jedny šikmooký, ať si jedou žrát psy zpátky do Vietnamu, když jim to tam přijde normální.
To je tak neskutečná drzost. Nalezou do cizí země a nejsou ani schopný dodržovat tamější zákony. A je do nebe volající ostudou, že je v tom Češi ještě podporují a za pár korun vystaví zvíře takovému mučení. To by se opravdu člověk občas styděl za to, že je člověk

A nejhorší na tom je, že jim to jen tak projde. Aby se totiž mohlo vznést obvinění z týrání, muselo by se prokázat, že zvíře zemřelo zvlášť krutým způsobem... což samozřejmě nelze prokázat, neboť ze zvířete se najde maximálně hlava, maso nebo kosti, ovšem ani jedním z toho nelze prokázat, že bylo před smrtí týráno, a jelikož platí presumpce neviny... a za puštění z vodítka pokuta 50.000. Co víc říct?