Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Smysl lidského bytí by mohla být nevyčerpatelná úvaha, pro kterou by nemusel stačit všechen papír světa a přesto mě bude činit problémy napsat tady pár stránek.
Jako první mě napadlo, že každý člověk může věřit něčemu jinému a tak každý člověk může mýt i vlastní smysl bytí.
Nábožensky založený člověk věří že půjde do nebe nebo pekla, takže smyslem jeho života je chovat se podle pravidel, aby po smrti došel věčného klidu.
Vědec věří že tu jsme, abychom zjistili právě to proč tu jsme.
Blázen do Sci-fi může věřit že tu jsme, protože jsme bláznivý experiment jakési rasy, která na nás zkoumá smysl života.
Chudý vidí smysl života v tom být bohatý a užívat si.Bohatý vidí smysl života v tom být ještě víc bohatý a slavný.
Smysl bytí dospívajícího je být úspěšný a aby byl považován za dospělého.
Smysl bytí starého člověka je starost o to jaký měl život a o to jaké to bude po smrti.
Každý si zvolil svůj smysl bytí, ať už úmyslně nebo mu ho dal osud, a přitom ho každý pořád hledá.
Já vidím smysl v našem hlavním pudu a to pudu sebezáchovy, pudu přežití. Proč skoro každý jedinec tak touží po tom aby měl dlouhý, pěkný život a aby měl potomka, který tu bude po něm. Vždyť v celé historii této planety, již od jeho vzniku až do teď, se mohla stát malá chyba a my tu nemuseli být a co by to bylo v porovnání s celým vesmírem, vždyť jsme jen zrnkem písku v moři, které ani nemuselo existovat, kdo by se potom staral o to proč tu vlastně jsme.
Tak mě napadlo že základním pravidlem všeho je že všichni umřem a tak je i smyslem bytí smrt. Každý jdeme svým životem se svými problémy a nakonec končíme se svou smrtí. Jde jen o to jaký život máme a částečně jaký si ho uděláme.
Dalším smyslem lidského bytí by mohlo být pochopení smyslu lidského bytí. Třeba se jednoho dne narodí dítě a to dítě bude vědět vše, řekne nám o všem, my budeme všechno vědět a to bude konec všeho.
Další teorie co mě napadla, co když tento svět je jen myšlenka, že žijeme všichni v mohutné představě jakési vyšší bytosti, tedy nic z toho tady teoreticky neexistuje a tak tedy nemá ani žádný smysl a nemáme ho ani my.
Pro další úvahu bych se chtěl inspirovat jedním filmem, kde všichni lidé byli připoutáni k obrovskému počítači a ten počítač z nich získával energii. Přitom lidé o ničem nevěděli, všichni žili v jakési hře, která simulovala obyčejný život. Takže jejich smyslem v tomto filmu bylo, být baterkami pro stroje.
Nebo jiný scénář, co když existuje všemohoucí bytost, jakási vyšší síla, která nás stvořila. Ovšem k čemu by něco, co je všemohoucí, vytvářelo tento svět ? Kdyby to mělo nějaký hlubší smysl, může tato síla, jelikož je všemohoucí, rovnou udělat to, co by mělo být účelem našeho bytí. Takže jestli nás někdo stvořil musí to mýt spíš důvod zábavný, něco jako živoucí televize. V tom případě je naším smyslem bytí být všichni herci.
Vyčerpávající úvahu, z poloviny tvořenou úvahami ze Sci-fi a nadpozemských oborů, bych chtěl ukončit radou a to brát za smysl života radost ze života.
Jako první mě napadlo, že každý člověk může věřit něčemu jinému a tak každý člověk může mýt i vlastní smysl bytí.
Nábožensky založený člověk věří že půjde do nebe nebo pekla, takže smyslem jeho života je chovat se podle pravidel, aby po smrti došel věčného klidu.
Vědec věří že tu jsme, abychom zjistili právě to proč tu jsme.
Blázen do Sci-fi může věřit že tu jsme, protože jsme bláznivý experiment jakési rasy, která na nás zkoumá smysl života.
Chudý vidí smysl života v tom být bohatý a užívat si.Bohatý vidí smysl života v tom být ještě víc bohatý a slavný.
Smysl bytí dospívajícího je být úspěšný a aby byl považován za dospělého.
Smysl bytí starého člověka je starost o to jaký měl život a o to jaké to bude po smrti.
Každý si zvolil svůj smysl bytí, ať už úmyslně nebo mu ho dal osud, a přitom ho každý pořád hledá.
Já vidím smysl v našem hlavním pudu a to pudu sebezáchovy, pudu přežití. Proč skoro každý jedinec tak touží po tom aby měl dlouhý, pěkný život a aby měl potomka, který tu bude po něm. Vždyť v celé historii této planety, již od jeho vzniku až do teď, se mohla stát malá chyba a my tu nemuseli být a co by to bylo v porovnání s celým vesmírem, vždyť jsme jen zrnkem písku v moři, které ani nemuselo existovat, kdo by se potom staral o to proč tu vlastně jsme.
Tak mě napadlo že základním pravidlem všeho je že všichni umřem a tak je i smyslem bytí smrt. Každý jdeme svým životem se svými problémy a nakonec končíme se svou smrtí. Jde jen o to jaký život máme a částečně jaký si ho uděláme.
Dalším smyslem lidského bytí by mohlo být pochopení smyslu lidského bytí. Třeba se jednoho dne narodí dítě a to dítě bude vědět vše, řekne nám o všem, my budeme všechno vědět a to bude konec všeho.
Další teorie co mě napadla, co když tento svět je jen myšlenka, že žijeme všichni v mohutné představě jakési vyšší bytosti, tedy nic z toho tady teoreticky neexistuje a tak tedy nemá ani žádný smysl a nemáme ho ani my.
Pro další úvahu bych se chtěl inspirovat jedním filmem, kde všichni lidé byli připoutáni k obrovskému počítači a ten počítač z nich získával energii. Přitom lidé o ničem nevěděli, všichni žili v jakési hře, která simulovala obyčejný život. Takže jejich smyslem v tomto filmu bylo, být baterkami pro stroje.
Nebo jiný scénář, co když existuje všemohoucí bytost, jakási vyšší síla, která nás stvořila. Ovšem k čemu by něco, co je všemohoucí, vytvářelo tento svět ? Kdyby to mělo nějaký hlubší smysl, může tato síla, jelikož je všemohoucí, rovnou udělat to, co by mělo být účelem našeho bytí. Takže jestli nás někdo stvořil musí to mýt spíš důvod zábavný, něco jako živoucí televize. V tom případě je naším smyslem bytí být všichni herci.
Vyčerpávající úvahu, z poloviny tvořenou úvahami ze Sci-fi a nadpozemských oborů, bych chtěl ukončit radou a to brát za smysl života radost ze života.
Osobně myslím že plácám jedno přes druhý a neudržím myšlenku.
samozřejmě moje blbost.
