Typické ráno:
Zhruba ve 4:30 otevřu oči. Podívám se na hodiny a řeknu si, že je ještě pěkně brzo. Jenže pak to začne:
Z klece se ozve malé rorýse: Čiiiiiiip! Čiiiiiiiiiiip! Čiiiiiiiiiiip! (Hlaaaad! Hlaaaad! Hrozný hlaaaad!)
Atyna na mě zírá upřeným, hypnotizujícím pohledem. (Vstávej, vstávej, vstávej... mám hlad a potřebuju ven, takže vstávej...)
Brita začne poskakovat, vrtět ocasem a pobafávat. (Hurá! Otevřela oči! Hurá! Pustí mě ven a dá mi najíst!)
Mé naděje, že si zvěř mého probuzení nevšimne a já budu moci zavřít oči a spát dál, bere za své, neboť ti hajzlíci mají zřejmě nějaký úžasný radar, takže vylezu chtě nechtě z postele, pustím psy na zahradu, nakrmím ptáče (už by se taky mohlo naučit žrát z misky), připravím žrádlo psům, pustím je dovnitř, nakrmím je, vlezu si znovu do postele, kde si po chvíli převalování uvědomím, že stejně už neusnu, takže stejně vstávám. Je pět ráno... ano, opravdu miluji naše zvířata.
"Mohu žít bez rodiny, svých přátel, ale nikoli bez chrta." beduinské rčení
Rekord v Battle Tower: Diamond - 46
Platinum - 20

- help these little guys hatch by click :-)