Wanted píše:
Ultramarinus: no nevím, jestli v SSSR existovalo něco jako: hele, vím, ty víš, že umřeš, ale budeš strašně statečnej, že tam půjdeš... Jsem viděl třeba na K-19, jak se k nim chovali.
Pokud nenašli dostatek dobrovolníků takhle, hrozba okamžitým zastřelením od politického komisaře (politruka), nebo hrozba "znelíbení se" celé rodiny (manželka pracuje ve státní fabrice? Děti se učí ve státních školách? Rodiče žijí ve státních důchodcovských ústavech? No jen to ZKUS se znelíbit Straně...) fungovat mohly. A ta verze která tu proběhla - že se jim to prostě NEŘEKLO (že jdou na smrt) měla taky svoje kouzlo. Každopádně je to hnusnej a bolestivej způsob jak umřít.
Mě se naopak myšlenka elektrárny na pobřeží (pokud máš jen nevelkou pevninu) líbí postavíš jí tak aby vydržela co nejvíc - a když to bouchne, ztratíš (za předpokladu zničení kruhové oblasti od epicentra výbuchu) "jen" půlku plochy souše, co bys ztratil stejně. Navíc narozdíl od souše, na moři v "polo/kruhu zničení" žije (permanentně) mnohem míň lidí na km čtvereční, takže se sníží předpokládané ztráty na lidech. Taky jsem koukal na oblast ohroženou radioaktivním spadem:
http://www.beyondnuclear.org/storage/po ... 9943100026Netuším jestli s tím směrem a tvarem radioaktivního mraku má něco poloha elektrárny na pobřeží, ale drtivá většina všech těch smradů jde od japonska a (blízké zalidněné) Číny na druhou stranu - na širé moře a pak USA a Kanadské lesy. Nevelké Japonsko by mělo mnohem vážnější problémy, kdyby to šlo na druhou stranu (a třeba - jak říkám - vybrali "zranitelné" místo na pláži proto, že toho měla docela DOST vydržet a kdyby něco, svítit budou (způlky) ryby a ne lidi)...