Zákon 50.000

No neházel bych všechno jen na vietnamce, sice v tomto případě jsou evidentně viní, ale najde se u i u nás dost lidí, kteří konzumují psí maso a není to až tak docela dávno, co se na dýchací potíže doporučovalo psí sádlo.
A co se týká pokuty 50000, já myslím, že v některých případech by to bylo i strašně málo. Mám na mysli případy, kdy třeba vidím někde v parku, nebo na veřejném prostranství, kde se předpokládá pohyb lidí běhat bez vodítka a bez náhubku psa nějakého bojového plemene a majitel nikde, anebo je vzdálen třeba více jak 50 m. V takovém případě, byť to zní krutě, bych toho psa asi okamžitě zastřelil, a ještě napařil majiteli opravdu vysokou pokutu, třeba i těch 50000, protože nic jiného si ten člověk nezaslouží, jelikož svým chováním ohrožuje ostatní. A může být ten pes jakýkoliv a může různé zkoušky z ovládání a všeho možného, prostě je to jen zvíře a jeho chování není pro každého předvídatelné. A taky si nemyslím, že všechna ta bojová plemena maj ve vztahu k člověku jednu z nejlepších povah, vezměte si třeba takového pitbula, to je sice pes, který je docela hravý apodobně, ale který také docela často zapomene rozdíl mezi hrou a bojem o život.
Co se týká vztahu mezi pejskaři a myslivci, vždy jde jen o domluvu, třeba v jedné vesnici, blízko které žiju, si ještě před pár lety myslivci a pejskaři dělali různé naschvály(třeba nařezávali posedy atp.), ale pak si myslivci uvědomily, že většina majitelů pozemků, na kterém provádějí honitbu má psa, a že by jim nemuseli právě oprávnění k lovu dát, tak se jednoduše dohodli, kam kudy si majitelé psů budou psi vodit a stanovily si jasné hranice, kam až můžou a kam ne, a to dodržují dodneška a je to v pohodě.

Stenly píše:

A co se týká pokuty 50000, já myslím, že v některých případech by to bylo i strašně málo.

To jako když to bude pražskej krysařík tak to bude bez pokuty a když to udělá bernardýn bo doga, tak se majitel nedoplatí???? Jako podle velikosti toho, co tam zůstane??

Je pravda, že někdy se s tím má problém vyrovnat celá plocha mojí podrážky...

no mohl bys to přečíst trochu líp a nevtrhávat to z kontextu

Kód: Vybrat vše

Mám na mysli případy, kdy třeba vidím někde v parku, nebo na veřejném prostranství, kde se předpokládá pohyb lidí běhat bez vodítka a bez náhubku psa nějakého bojového plemene a majitel nikde, anebo je vzdálen třeba více jak 50 m. V takovém případě, byť to zní krutě, bych toho psa asi okamžitě zastřelil, a ještě napařil majiteli opravdu vysokou pokutu, třeba i těch 50000, protože nic jiného si ten člověk nezaslouží, jelikož svým chováním ohrožuje ostatní. A může být ten pes jakýkoliv a může různé zkoušky z ovládání a všeho možného, prostě je to jen zvíře a jeho chování není pro každého předvídatelné. A taky si nemyslím, že všechna ta bojová plemena maj ve vztahu k člověku jednu z nejlepších povah, vezměte si třeba takového pitbula, to je sice pes, který je docela hravý apodobně, ale který také docela často zapomene rozdíl mezi hrou a bojem o život.

Stenly Jen bych se ráda zeptala, co to sakra "bojové plemeno" je? Já teda o žádnou takovou skupinu na seznamu ČMKU ani FCI nenašla. Tohle je termín, který hodně používají média a poslanci typu Kořistka a Tejc, ovšem ani ti nedokázali definovat, která plemena tam patří. Nemluvím už o tom, že třeba piti nebo stafordi jsou díky velice přísné selekci jedni z nejlepších plemen ve vztahu k lidem, v anglii je dokonce doporučují k malým dětem jako tzv. baby dogs. Jediným problémem jsou u nich díky tomu, že byli v minulosti používáni ke psím zápasům, tolerance a snášenlivost s jinými psi, ovšem i to se dá včasnou socializací naučit. Samozřejmě pokud si takového psa pořídí zakomplexovanej debil, kterej je zná jenom z úžasných reportáží z novy a z blesku, pak je to jiná. Ale znám spoustu majitelů pitů a stafordů, kteří jsou zodpovědní a jejich psi nemají na volno vůbec žádný problém s lidmi ani se psy.
Samozřejmě i dobře socializovaný pes se může zkazit. Znám případ jednoho takového. Jedna paní měla fenku staforda, která chodila spořádaně na volno, kvůli jistým novou zmasírovaným lidem s košem. Jednou taky šly, fenka byla krátce po operaci zraněné nohy (dávali jí myslím umělý kloub). Přiběhl bišonek, který se venčil na volno, a feně se zakousl právě do té operované nohy. Fenka čekala, až jí panička toho hajzla z nohy sundá, ač jí to muselo bolet. Za pár dní se to opakovalo znovu. To už se fena naštvala a malého psíka přimáčkla košíkem k zemi (nic se mu nestalo). Od té doby musí chodit na vodítku, protože začala nesnášet malé psy. A divil byste se jí někdo? Kdo by si tady zasloužil zastřelit? Bojový staford nebo miloučký načechraný bišonek? A proč by měli právě tihle psi být perzekuováni? Proč agresivní, temperamentní a výbušný jorkšír, jezevčík, knírač, pudlík, bišonek atd. můžou chodit na volno, ale tihle psi ne?
Navíc zastřelení psa se často rovná zastřelení člena rodiny. Pokud ten člověk psa nezvládá, pak psa odebrat a umístit ho někde jinde, u někoho, kdo si s ním lépe poradí, to ano. Ale zastřelit?
Btw. zrovna nedávno jsem seřvala paničku malého černého pejsánka, jelikož na toho mého bázlivce bez přestání štěkal (teda nejdřív jsem ji slušně požádala, aby si ho uklidnila, když odmítla, tak až pak jsem jí zdupala, páč můj pes byl na vodítku a měl košík, ač není vůbec agresivní )

Stenly píše:

no mohl bys to přečíst trochu líp a nevtrhávat to z kontextu

= to byl vtip, myslím, že to z toho bylo dosti patrné.

A ano, musím souhlasit se Sirií, výraz "bojové plemeno" vymysleli nejspíš redaktoři na nově, když byla zrovna okurková sezóna. Samozřejmě jsou rasy, které by měli vychovávat jenom lidi, kteří je zvládnou, ale to není o bojovnosti těch psů jako spíš o schopnosti je dobře vychovat.
Známý má třeba bullteriéra a to je neskutečný pes-vůl, co si nechá všechno líbit, protože ví, že člověka kousnout nesmí (v jeho případě možná ani neumí)..

Bojová plemena jsou to proto, že hloupí pravicoví radikálové si je nechali vytisknout na trička...

Abychom se měli nad čím rozčilovat... pokud si ještě někdo myslí, že Zákon proti týrání zvířat je dostatečný, tak tohle ho snad vyvede z omylu:

Leden:

Praha - muž utloukl klackem malého psíka své družky

Přímda (Tachovsko) - občané města upozornili na to, že ve skleníku někdo drží velké množství psů. Než na místo dorazila kontrola, psi byli pryč.

Únor:

Česká Kamenice (Děčínsko) - majiteli byl odebrát 3,5 roku starý pitbull George. Na kost vyhublého psa s hlubokými hnisajícími ranami na krku (zřejmě od řetězu) se bohužel nepodařilo zachránit, majitel byl odsouzen k 400 hod. veřejně prospěšných prací.

Březen:

Video na netu - dva mladíci polili přivázaného psa hořlavinou a zapálili, načež sledovali, jak pes umírá.

Kauza Jarošov nad Nežárkou (Jindřichohradecko) - v budově bývalého kravína bylo ve strašných podmínkách drženo kolem 100 psů, 30 se podařilo zachránit, zbytek údajně někdo "ukradl". Majitelka v tuto chvíli buduje nový psinec v obci Zachotín, kde má již přes 30 psů.

Komorní dvůr (Chebsko) - na skládce byly nalezeny ostatky psů a dalších zvířat.

Přímda (Tachovsko) - občané opět upozornili na psy ve skleníku. Tentokrát psi nezmizeli. Skleník patřil Vietnamcům, kteří si ponechlai 4 psy a zbytek dobrovolně odvezli do útulku.

Lukov (Zlínsko) - bývalý řezník ubil křížence svého známého, který bydlí nedaleko, pes byl nalezen pověšený na háku a stažený z kůže (pachatel ho chtěl nejspíš použít do masných výrobků), byl odsouzen za týrání, dostal čtyřměsíční trest s dvouletým odkladem a pokutu 50 000.

Duben

Halovice (Domažlicko) - v místě asijské tržnice byla nalezena mrtvola psa, který byl pravděpodobně zabit stejným způsobem jako prase při zabíjačce

Květen

Plzeň - majitelé nechávali osmiměsíční štěně křížence boxera a pitbulla zavřené bez vody a jídla v chatě, když pes proskočil zavřeným oknem, zmlátili ho, svázali a zavřeli znova

Červenec

Srbov (Chebsko) - V opuštěné stodole byla nalezena psí jakta, podrobnosti v mém minulém předminulém příspěvku.

Srpen

Bohuňovice (Chomutovsko) - u rybníka byla nalezena těla 27 mrtvých psů, psi byli otráveni, zbytek psů byl majitelce odebrán

Praha - muž hodil dva francouzské buldočky z Nuselského mostu, ani jeden pád nepřežil. Pachateli původně hrozilo roční vězení, nakonec byl uznán nevinným kvůli psychické poruše, kterou konstatovali znalci, musí ambulantně docházet na léčbu, což však dělal už předtím.

Září

Praha - šestiletý rotvajler byl s nasazeným náhubkem vyhozen z okna třetího patra, pes ochrnul na obě přední nohy a má poškozená játra.

Říjen

Líčkov (Lounsko) - psi na řetězu bez ídla a vody, zanedbaná štěnda, která majitelka údajně nakupovala na tržnici a prodávala dál, KVS majitelce uložila provést změnu krmení štěňat a vybudovat psům vyhovující ustájení.

Tohle NEJSOU všechny případy týrání, keré se staly v letošním roce, pouze jejich zlomek. A proč to sem píšu? Protože by se o tom MĚLO VĚDĚT. Neměli bychom zavírat oči před skutečností. Lidi jsou bestie, tak to je a bude. V bulváru není týrání psů moc vděčné téma, "chudáci pejsci" jistě nejsou tak atraktivní jako "psí bestie". Přesto bychom měli dělat vše, co můžeme, abychom podpořili změny v Zákonu o týrání zvířat.

PS. Ještě jsem se nezmínila o jednom druhu týrání psů, které je, zvlášť na vesnicích, rozšířené a tiše tolerované. To jsou vesničtí "záploťáci". Říkáte si asi Jaké týrání? Vždyť žrádlo mají, prostor pro běhání taky, co jim chybí? Odpověď? Zkuste si představit sami sebe, že vás někdo zavře do domu, kde máte veškerý komfort - jídlo, pití, ale nemáte tam televizi, DVDčko, přístup na net, hry, chodí za vámi jen vaše rodina. A tento dům nesmíte nikdy opustit. Jak se asi budete po čase cítit? Že pes a člověk není totéž? Omyl! Oba jsou to sociální tvorové, kteří ke své plné spokojenosti potřebují kontakt s jinými příslušníky svého druhu, potřebují nové podněty, získávat nové poznatky, zkušenosti. A teď mi řekněte, jestli to, co se děje na vesnicích, není týrání. Uf, to jsem se rozepsala. Jako vždy. Asi už s tím budu muset seknout

Tohle je jen takové mé povzdechnutí, zamyšlení. Prostě výkřik do tmy. Nemusíte číst, nemusíte reagovat. Jen to ze sebe potřebuju už delší dobu dostat. Je to spíš jen taková úvaha nad tím, kam to spěje česká (a leckdy i světová) kynologie, hlavně u některých plemen. To, co provádí třeba se seveřáky, NO, jorky, labradory apod. mě totiž dost štve. Nechápu, jak z úžasnejch saňovejch psů dokázali udělat plyšový medvídky. To, co udělali německejm ovčákům, je zvěrstvo největší. Jde mimo mě, jak ze schopnýho, talentovanýho krysaře dokázali udělat mrňaváho, neschopného psa. Jde mimo mě to, jak dokázali zprasit labíky a zlaťáky. No fakticky.
Aljašskej malamut a sibiřskej husky. Dvě nejznámější plemena severskejch psů. Jedno ceněný pro svou sílu, druhý pro rychlost, oba v zápřahu vynikající. Obě eistují už tisíce let, téměř beze změn. Až donedávna. Dnešní Alaskáni i Huskouni by v zápřahu těžce zklamali, což je možná taky důvod, proč se přestali používat. Ti načechraní medvídci, které dnes vídáme, s nimi mají s původními představiteli těchto plemen jen pramálo společného. Původní psi rozhodně neměli tak načechranou srst. V každém případě byli štíhlejší (což je dnes mimochodem proti standardu a takoví jedinci jsou vyřazování z chovu – no není to na budku?), měli delší čumák, víc elánu a energie do práce. Taky se jim záhadně ztratila podsada, tu dnes mají pouze psi žijící na severu. Brrr.
Německý ovčák. Podle některých „jediný správný pes“. No, možná tak před třiceti, čtyřiceti lety, než si získal masovou oblibu. Než se stal podstatně menší, štíhlejší, se slabší kostrou, tím pádem ztratil část pověstné vytrvalosti, než se jim zhoršil čich a hlavně než nějakýho debila napadlo dát do standardu, že mají mít skloněnou záď, což znamená, že hřbet nemá být rovný, ale směrem od krku se svažovat. Psům to nádherně devastuje nohy, ale podle některých to vypadá dobře. Byli to dobří psi předtím, než se stali prolezlí nespočetným množstvím dědičných chorob, hlavně DKK (dysplazie kyčelních kloubů). Než se jim zhoršila povaha tak, že ze sebevědomých, vyrovnaných psů se stala bázlivá a proto nervózní zvířata. Ne, neměcký ovčák už dávno není „správný pes“. Alespoň podle mě.
Jorkšír. Dřív užitečný krysař anglických dělníků se stal obětí miniaturizace těla a prodloužení srsti. Protože těžko kdysi měl tak dlouhou srst, aby jí táhl po zemi. Taky poptávka po co nejmenších jedincích plemeni hodně uškodila. Dnešní jorkové mají sice zachovaný svůj temperament, jsou to typičtí nezdolní teriéři s nevyčerpatelnou zásobou energie. Bohužel jsou tak malí a křehcí, že možnosti, jak tuto energii vybít, se povážlivě tenčí. Tyto už beztak mizivé možnosti ještě snižuje jejich krásná splývavá srst. A to ani nemluvím o problémech, které malá plemena provázejí a kterým tento pes taky neušel – luxace čéšky, problémy s fontanelou, chudozubost. Opravdu je mi jich líto.
Labíci a zlaťáci. Kdysi skvělí lovečtí psi, bezvadní aportéři. Dokázali si zapamatovat až patnáct míst dopadu předmětů a pak je přinášeli v pořadí určeném psovodem. Dokázali pozoruhodně snášet i zimu, nadšeně skočili pro kachnu i do ledové vody. Měli učenlivou povahu a spoustu energie. Byli opravdu vytrvalí. A dnes? Málokteré plemeno, jestli vůbec nějaké, je náchylné k tolika nemocem jako ti dva. Najít dnes zdravého labradora z linie nezatížené žádnou dědičnou chorobou je úkol takřka nadlidský. Stali se taky mohutnější, tlustější. Jsou méně vytrvalí a rozhodně už ani zdaleka ne tak odolní vůči počasí. Jejich povahy se taky rapidně zhoršily, psi se stali nervóznější, kousavější. No horor.
A řešení?
U seveřáků by hodně pomohlo rozdělení chovu na „pracovní“ a „výstavní“ linie. Každá by měla odlišné požadavky na uchovnění, společné by bylo pouze vyšetření na dědičné nemoci. U pracovních linií by bylo potřeba, aby se pes osvědčil v zápřahu. Jenom ti by dostali krycí list a mohli by být uchovněni. U výstavních by to zůstalo tak, jak je to dnes.
Co se německých ovčáků týče, tak tady by se hodilo nepouštět do chovu psy bázlivé a taky ty s DKK, a to včetně jejich sourozenců. Dnes je povoleno DKK 2/2, což je lehký stupeň dysplazie na obou končetinách. A pes jde do chovu, i pokud měl jeho sourozenec třeba DKK 4/4. Při dnešní populaci německých ovčáků si nemyslím, že bude málo jedinců. Jako další by měla zmizet skloněná záď. No, díkybohu tohle vše už se děje, tzv. obnovený NO je dnes znám jako plemeno Shiložský ovčák.
U jorků by pomohlo přestat šlechtit co nejmenší jedince, nebo je za chvíli budeme hledat s lupou, popřípadě mikroskopem. Stačilo by stanovit kohoutkovou výšku, pod kterou se nesmí jít. A taky by bylo potřeba zaměřit se na to, aby srst byla normálně dlouhá, ne aby jí pes vláčel po zemi. Jednoduché? No, jak se to vezme.
U labíků a zlaťáků by opět pomohl, stejně jako u německých ovčáků, chov se zaměřením na povahu a na odstranění dědičných nemocí. A hlavně by to chtělo přestat je prezentovat jako ideální rodinný psy. Jednak proto, že nic takovýho neexistuje, jelikož každá rodina očekává od psa něco jiného, a jednak protože jsou to lovečtí psi.
A všimli jste si na seznamu „postižených plemen“ něčeho? Ano, všechno jsou to populární plemena. Seveřáci díky Londonovi, němčouři pro svou učenlivost, jorkové pro srst a velikost, labíci a zlaťáci pro povahu.
Zdá se také, že podobný osud čeká i border kolii, nejlepšího ovčáckého psa na světě. Tam už je naštěstí chov na „pracovní“ a „exteriérovou“ linii rozdělen. A obě jsou diametrálně odlišné.
Tak co by celkově pomohlo? No, především, kdyby chov zůstával v rukách zkušených a poctivých chovatelů, kterým jde jen o prosperitu plemene a upevňování jeho přirozených vlastností. Pomohlo by, kdyby rozhodčí na výstavách dávali přednost původním typům psů.
Současný trend je ovšem takový, že pes, ze kterého nelze udělat gaučáka, je k ničemu. Takže to vypadá tak, že tu brzy budeme mít gaučáky a „perfektní rodinné psy“ ve 300 různých formách, ale jejich původní využití a účel bude v háji.

Opravdu vyčerpávající a opravdu jsem to nedočetl až do konce jenom kousek, ale problém je v tom, že se vždycky objeví někdo tak neskutečně debilní jako Dara Rolins, která si pořídí Jack-russel teriéra a udělá z něj gaučového psa, jenom proto, že se objevil ve filmj maska.. takhle by se našlo ještě mnohomnoho plemen poslední dobou se tohle děje i s rhodéským ridgebackem a to jenom proto, že má po páteři pruh srsti proti směru... tím se dostáváme zase k otázce jak se z obyčejných psů stávají tzv. "bojová plemena"

Přešlechťování: mám vlastní zkušenost i s tím, že někteří lidi na pokrytí fen využijí jiného psa než je nakonec uveden v průkaze původu štěňat, tím také postupem času dochází k degradaci (alespoň dle mého skromného názoru..)

gravidus: Souhlasím. Přehnaná popularizace určitých plemen je vždycky jenom ke škodě. Hlavně když se spolu s tím nezdůrazňují i určité potřeby toho plemene. A je fakt, že na chudáka Ridgebacka jsem zapomněla.
A to, co píšeš o tom krytí, je pravda a je to dokladem smutého faktu, jak moc u nás kynologie upadá.

Ve skutečnosti byla pro mě zkušenost s kynologií natolik odstrašující, že jsme toho s rodinou a psem nechali.

Jak už jsem psal, máme jezevčíka, drsňáka, a má myslím víc než dobré předky jeho dědeček je inter.champion, champ. SR a ČR, zkrátka pes jak má být a ten náš podle fotek podědil hodně z jeho kladů, bohužel má jenom CAJC,protože pak přišla nehoda, kdy přišel o oko, jenomže všichni z oboru říkali, že není důvod proč by nemohl být uchovněný, protože o oko přišel úrazem... navíc všechny myslivecké zkoušky dokázal dělat na výbornou... Jenomže což naplat, na poslední výstavě, kterou k uchovnění hafan potřeboval jsme se setkali s panem komisařem - čur*kem (pardon slušněji nejde vyjádřit), kteřý řek, že právě proto nám ho neuzná... a je zajímavé, že každoročně, kdy hodnotil psy vyhrával jistý pán, s jeho nepříliš zdařenými svěřenci, kteří měli rozhodně křivý postoj, známý co tam s námi byl, řek, že mají špatné osrstění, předkus,.... a mimo to byli nevychovaní a každého kdo na ně šáhnul pokousali (vzhledem k tomu, že drsnosrstý jezevčík má mít z jezevců nejklidnější a nejmilejší povahu) navíc konverzace mezi těmi pány byla následovná:
1: Čau pepo
2: Čau láďo...
1: Jak se máš, jsme se dlouho neviděli..
2: Naposledy na máni narozeninách...

Tak co potom člověk může chtít, že?

Tak tohle je pro všechny odpůrce tzv. bojových plemen. Není to fake, je to jen jeden z tisíce podobných příběhů, které se odehrávaly v Německu, když tam vstoupil v platnost "zákon o zákazu chovu bojových plemen". Opravdu chceme něco takového i u nás?

Řekli mi, že jsem poslední svého druhu – Americký pitbulteriér, a já připustil, že jsem to jméno nosil s hrdostí, ale nikdy ne s arogancí. Ach, mohl jsem bojovat a bojovat dobře, jestliže to situace vyžadovala, ale ne nesmyslně s ostatními zvířaty, pokud mě ovšem nevyzívali nebo se nechovali jako blázni, když zkoušeli mou odvahu. Tolik jsem miloval všechny lidi, ledaže by ohrožovali mojí rodinu nebo její majetek. To bych bojoval i na smrt, pro mou rodinu. Můj pán mě trénoval od štěněte, abych ho respektoval, ale já jsem to všechno instinktivně věděl. Věci, které mi říkal jsem měl vrozené po stovky generací dobrých psů, něco z arény, něco z lovů a něco prostě jen ze společnosti našich pánů, vrozené po dobrých a statečných buldocích, jednou pro vždy.

Teď, když jsem zahnán a čekám tady na poslední odpuštění od Stvořitele, pokouším se přijít na to, kde jsme udělali chybu. Nezkoušeli jsme my buldoci dost těžce? Nebyli jsme snad dostatečně stateční nebo loajální? Nechránili jsme naše domovy, naše pány a jejich rodiny, jejich majetek našimi životy? Nemilovali jsme snad naše lidské pány celou svou bytostí? Snad jsme nedokázali dávat naší lásku a oddanost dost silně najevo, nebylo to natolik přesvědčivé, abyste nám dovolili existovat? Nějaké chyby se staly, to je pravda. Někteří mého druhu ublížili lidem, ale jen proto, že k tomu byli vedeni svými hloupými a nadutými pány. Některým z nás bylo dovoleno pohybovat se volně, kdy jsme se mohli dostat do problémů, když nás nějaký pes provokoval. Ale byli jsme tím vinni? Zasloužili jsme si vyhubení?

No a pak tu byly ty zprávy a reportáže. Tak dlouhou dobu to vypadalo, že jsme my buldoci jedinými psy, kteří kdy někoho pokousali. Přestala snad náhle ostatní plemena kousat z toho důvodu, abychom my buldoci vypadali nebezpečně? Jestliže ne, proč potom byly zlé zprávy jen o nás? Proč jsme byli většinou neprávem obviňováni, proč skuteční viníci nebyli zveřejňováni? Ostatně nemají psi vždy dost dobrý důvod, než pokoušou člověka? Proč ale vybrali zrovna nás? Bylo to proto, že jsme byli odvážní bojovníci, nejlepší, jaké svět mohl kdy vidět v boji? Mysleli jsme, že odvahu, houževnatost a statečnost lidé obdivují. Cožpak právě pro tyto vlastnosti neuctívají své sportovní a válečné hrdiny? Tak kde jsme udělali chybu? Mohli jsme něco změnit, aby za nás naši majitelé více bojovali, než nás lidé začali pronásledovat? Mám tolik otázek!

Někdo mluvil o právech zvířat. Chtěli, aby měla všechna zvířata pohodlný a šťastný život. To může být fajn pro jejich pudly a pekinéze. Ale my buldoci nestojíme o to zestárnout, ztloustnout a umřít v měkoučkých postýlkách. My potřebujeme víc! Zdá se, že lidé nepochopili, co opravdu potřebujeme. Snesli bychom cokoli, jen když jsme mohli dělat co jsme milovali. Ať to byl lov, boj, ochrana našich pánů, sportování a hry. Jestliže se lidé opravdu tak zajímali o práva zvířat, neměli jsme tedy právo na to, jak chceme žít a zemřít? Tolik jsme milovali to co jsme dělali! Nepohodlí, bolest, utrpení – to pro nás nic neznamenalo – copak to nemůžete pochopit? Nemůžete pochopit naší potřebu soutěžit? V čem spočívala ta krutost, jestliže jsme to milovali? Nemůžete pochopit, že my v životě potřebujeme výzvu abychom byli šťastni? A může se pravý buldok cítit šťastnější než když může soutěžit s rovnocenným soupeřem? Snad si mysleli, že když se nebojíme ničeho, můžeme napadnout je nebo jejich děti. Ale to by se nikdy nestalo, kdybychom k tomu neměli žádný důvod. Možná také kdyby nás k tomu donutili někteří naši páni, kteří absolutně nepochopili naši podstatu a vytloukli z nás lásku k lidem. Někteří byli opravdu šílení, když si mysleli, že budeme lepší bojovníci, když budeme bití, týraní a vyhladovělí! A když nás krmili střelným prachem, aby nám hnil žaludek, abychom snad byli vznětlivější! Jak mohou být někteří lidé tak hloupí! Někteří mí předci byli zápasníci světové třídy. Kdo mohl být tak hloupý a myslel si, že budeme lepší bojovníci, když nás bude bít a ládovat chemikáliemi?! Cožpak si neuvědomovali, že každý úkol splníme jen pro lásku k naším pánům a pro své vlastní potěšení? Ti co pochopili, věděli proč jsme v boji tak dobří. Protože jsme se narodili jako praví buldoci, kteří byli chováni po stovky let aby bojovali. Uvažuji nad tím vším a stále nemohu pochopit, proč chtějí naši smrt. Snad nás lidé polidšťují a myslí si, že sami by nesnesli to co my. Jak by to ale mohli srovnávat, vždyť my jsme stvořeni, abychom snášeli tvrdé podmínky a nacházíme v tom potěšení. Jsme pyšní na to jací jsme. Lidé musí být slabí na duchu, jestliže srovnávají naše pocity s jejich a jestliže toto je důvod proč pro ně bude lepší když nás utratí! Jaké nedorozumění! Někdy jsem je dokonce podezíral, že nás prostě nenávidí za to, jací jsme, protože jsme právě takoví, jakými by oni chtěli být. Zbabělci přece vždy závidí statečným a slabí silným, možná to je ten důvod, proč nás chtějí vyhladit po tisících. Ale jak mohou být lidé tak závistiví a hloupí, že nedokážou ocenit naší odvahu, loajalitu a něžné city, které chováme ke svým pánům a jejich rodinám? Mám tolik otázek!

Tak teď tu čekám – poslední žijící buldok. Můj pán mě ukrýval po celý rok ve stodole a ve sklepě, chodili jsme ven jen za tmy. A pak jsme byli prozrazeni někým, koho jsme považovali za přítele. Ten samý den pro mě přijeli, aby mě odvezli pryč. Odvezli mě na místo, kde byly stovky zuřivě štěkajících psů, zoufale volajících své pány. Vyndali mě z náklaďáku a hodili mě do nějaké veliké cisterny spolu s několika ostatními „zakázanými“ psy. Byli tam Rotvajleři, Dobrmani a jeden můj příbuzný – velký bílý Americký buldok. Někdo zabouchl těžké dveře, neprodyšně je utěsnil a pak jsem uslyšel jak pustili kompresor. Chvilku jsme si mysleli, že to bude nějaký vtip. Zatímco se ostatní psi krčili v rohu já a Americký buldok jsme se jako nevlastní bratři rozhodli jít si ostatní prohlédnout zblízka. Mysleli jsme, že s nimi ještě bude zábava, ale v tom se nám začalo špatně dýchat a můj jazyk mi otekl a moje oči a ušní bubínky bolely, jako by měly každou chvíli vybouchnout…

A potom jsem se ocitl tady. Někdo přichází! Vypadá to, že se bude účtovat. Snad se teď konečně dovím, zda jsem byl dobrým psem, nebo kde jsem udělal chybu. Vždycky jsem se této chvíle obával, protože kdybychom přece byli dobrými psy, jistě by nás nezabíjeli. Já jen doufám, že tam kam jdu, budou i ostatní buldoci. A co když se psi i jejich páni dostanou po smrti na stejné místo! Možná se tam znovu setkám se svým pánem! Obávám se, že by tu mohl být. Když mě od něho chtěli odvést ti v té blýskavé uniformě, vystřelili na něho. Myslím, že ho zastřelili, přestože jsem nikdy neviděl člověka střílet na jiného člověka! Můj pán mě učil, že lidé respektují životy druhých, tak jak se to mohlo stát!!! Pokoušel jsem se ho chránit, ale ten uniformovaný očividně nestál o férový souboj. Když jsem na něho zaútočil, jeden z nich mi stříkl něco do obličeje, co mě tak pálilo v očích, že jsem vůbec neviděl. Zatím do mě další z nich střelil nějakou uspávací střelu, po které jsem se cítil trochu slabý a zmatený. Ovšem oni zapomněli, kdo jsem! Nepočítali s tím, že i přes slepotu a drogy budu znovu útočit! Jako pravý buldok jsem se vrátil do boje, chytil jsem za nohu toho nejbližšího a zaryl jsem své tesáky hluboko do jeho masa. Cloumal jsem jím silně, přestože mi bylo zle, donutil jsem ho řvát bolestí. Ale ten další mě chytil za zadní nohy, zatímco dva jiní mi utáhli ocelovou smyčku kolem krku a škrtili mě, dokud jsem neztratil vědomí. Když byl můj boj u konce, slyšel jsem svého pána. Plakal a volal moje jméno. Křičel na ně „Nechte mého psa! Pusťte ho, nechte ho jít!“ Zápasil s nimi, ale jich bylo tolik a on sám proti nim bojoval za mě! Když jsem pak procitl v kleci v náklaďáku, slyšel jsem zase střelbu a viděl jsem, že můj pán má velké problémy. Slyšel jsem ho mnohokrát říkat, že mě odvezou jen přes jeho mrtvolu, ale nikdy jsem nechápal co to znamená. Proč by mě někdo chtěl odvést pryč od pána, kterého mám tak rád? A jak by mohl být můj pán mrtev? Viděl jsem co se dělo u nás na dvoře. Můj pán utíkal do auta, kde měl schovanou pistoli a začal po nich střílet. Byl zuřivý a nelítostný a bojoval jako pravý buldok! Ale pak jsem viděl jak sebou jeho tělo škubalo pokaždé, když byl zasažen. Padl na kolena, krev mu vytékala z mnoha ran. Byl jsem šílený, když jsem to viděl a nemohl jsem se dostat ven, abych mu v tom nerovném boji pomohl! Cloumal jsem mřížemi tak zběsile, až jsem si vylámal zuby a moje dásně byly rozedrané a palčivé, ale nedostal jsem se ven! Nemohl jsem uvěřit, že bojoval s těmi lidmi kvůli mně! Myslel jsem, že já jsem jen starý buldok, ale on byl člověk – a jaký člověk! Byl můj pán, můj učitel, můj bůh. Jak se to mohlo stát??!! Když mě pak narychlo odváželi, střelba ustala. Poslední, co jsem zahlédl bylo to, jak se uniformovaní obezřetně přibližovali k tělu mého pána. Jeden z nich do něho kopnul, ale já myslím, že jeho zoufalý boj skončil.

Prosím, řekněte mi, že jsem svého pána nezklamal! Tolik doufám že ne! A jestliže jsem zklamal, potrestejte mě a pošlete mě na to nejhorší místo, jaké existuje! Kde nebudou žádní buldoci, žádné hry ani žádný pán, kterého bych mohl milovat! Přesto já stále doufám, že se rozhodnete jinak. Snad nakonec uznáte, že jsem byl dobrým psem, že jsem pro to udělal absolutně všechno a že mě dovedete na to druhé místo. Možná tam na mě můj pán už čeká!! Až se konečně shledáme, budeme si zase hrát, budeme utíkat a pak si lehneme do trávy, šťastni, že jsme znovu spolu. Já mu budu olizovat obličej a on se bude chechtat a na oko mě napomínat, tak jak to vždy dělal. Lehneme si do té měkké trávy a budeme pozorovat zapadající slunce, jako před mnoha lety za horkých letních večerů. On mě poplácá po hlavě, pohladí po zádech a řekne jaký jsem dobrý pes. Budu se ho ptát proč jsem dobrý pes a můj laskavý pán mi o tom bude povídat. Můj pán je moudrý, on bude znát odpovědi na mé otázky…

Co se mi na tomto příběhu líbí, je věrné vylíčení povahy těchto psů. Bohužel v době, kdy je toto téma stále aktuální, něco takového hrozí i u nás. I v Německu se totiž veřejnost "bojových plemen" bála. Došlo to tak daleko, že vešel v platnost zákon: všichni psi určených ras byli svým majitelům odebráni a hromadně utráceni. Psy určovali na ulici policisté s písmi atlasy v rukách. Zamyslete se, prosím. Opravdu můžeme TOHLE udělat tvorům, kteří na nás spoléhají a závisí?