Neboj se, myslím na to, ale promiň o půl paté tu ten díl dávat nebudu..
To jsem v tu chvíli nevěděl ani o světě.
Tak první díl je zde, snad se bude líbit, je to takové rozjíždějící. Doufám, že bude vyhovovat délka dílů a v dalších už budu text prokládat i obrázky.
Díl 1x01 The Pilot
9. 1 2009 se do Sluneční soustavy dostal mateřský superúl. Atlantis se vrátila z Pegasu a pomohla při odražení nepřítele. Poté sestoupila do atmosféry a přistála na hladině Atlantského oceánu. V prvním týdnu zakotvila u amerického pobřeží za aktivního maskování a nabrala zásoby a materiál pro rekonstrukci. Nakonec byla navedena zpět na širý oceán a hlídána trojicí torpédoborců.
21. 1 2009 byl zvolen nový vrchní velitel, jímž se stal Barack Obama. Ihned po nástupu do úřadu mu byl odhalen program, Hvězdná brána. Prezident dlouhou dobu studoval přísně utajené záznamy a prozatímně nijak závažně nezasahoval do chodu SGC.
6. 10 2009 Luciánská Aliance provedla výpad proti pozemské základně Icarus. Na orbitě se střetla s USS Hammond a svým orbitálním bombardováním zapříčinila přetížení jádra planety a následné zničení základny s celou planetou. V tento den byla taktéž zahájena výprava na Destiny.
7. 2 2010 byla změněna vesmírná strategie. Byl to první vážný Obamův zásah do vesmírné politiky. Země od této doby ustoupila do ústraní, přerušila většinu humanitárních operací a začala pátrat po nerostných zdrojích.
31. 8 2010 začala výstavba nových těžebních stanovišť a byly zahájeny první vrty k nerostným zdrojům. Založení několika dalších vojensko-výzkumných zařízení.
2. 10 2010 nalezení vhodné planety mimo síť hvězdných bran. Zahájení stavby stanoviště typu Omega.
12. 12 2010 byla na Marsu nalezena stará antická základna.
1. 3 2011 byl uskutečněn zatím poslední útok na Zemi, kdy se Luciánská Aliance pokusila zničit pozemské velení nukleární zbraní.
13. 6 2011 zahájení stavby stanoviště typu Gama.
9. 9 2011 oficiální vznik Jaffské Republiky. Po dlouhém vyjednávání byla zavedena demokracie a každý muž i žena volili svého zástupce. Ne podle síly určitých provincií, jak tomu bylo dříve. Po dlouhých třech měsících byl zvolen mistr Bra´tac do čela Jaffské rady. Obdržel titul velmistr a v případě vojenského konfliktu pak měl vést sjednocený Jaffský národ, místo nejvyšší rady.
23. 2 2012 byly zveřejněny záběry Atlantis, které byly pořízeny krátce po přistání, ještě v době, kdy město nemělo v provozu maskování. Americká vláda za podpory dalších několika začleněných zemí, tento únik popřely.
21. 12 2012 byl na devátou hodinu naplánován mezinárodní projev prezidenta USA. Tento projev se konal v New Yorku na ostrově se sochou Svobody. K této příležitosti byla svolána řada novinářů a vše bylo přenášeno skrz několik kamer. Vysokorychlostní spojení tento projev přenášelo se zpožděním maximálně několika desítek vteřin do celého světa.
Pár minut před devátou upoutal novináře hluk motorů. Ihned spatřili loď s americkou vlajkou na přídi lodě a hned za ní byla řada dalších vlajek, od té ruské až po čínskou. Loď zakotvila na molu, poblíž již připraveného řečnického pultu. Jakmile muži v černém uvázaly loď, postavili se zády k plavidlu a zaujali postoj bodyguardů. Pak z kajuty vystoupil prezident v černém obleku, a jakmile stoupl nohou na molo, už se na něj spustil roj blesků a ostrovem zaznělo jenom cvakání fotoaparátů. Prezident Obama se do objektivů usmál a už za jeho zády vystoupil prezident ruské federace Vladimír Putin, který následoval svého kolegu. Postupně se z lodí vynořil představitel Čínské republiky, Kanady, Velké Británie, Německa, Francie a Jihoafrické republiky.
Barack Obama zaujal místo za řečnickým stolem a zbylá šestice vysoce postavených politiků, stoupla za něj a všichni čekali, až se novináři uklidní. Banda několika desítek seriózních zpravodajců, seděla na jakési tribuně a měly nádherný výhled na politickou smetánku, a kousek oceánu, který byl nyní naprosto prázdný, jenom nad ním prolétaly hlídkující helikoptéry.
„Dámy a pánové, jsem rád, že jste sem přišli a vítám taky diváky u televizních obrazovek. Všichni si nejspíš pokládáte tu jednu a samou otázku, co má dnes to představení znamenat“ začal prezident a podíval se na oporu, jež měl v zádech.
„Je na čase, abychom vám odhalili celou pravdu. Ale předem upozorňuji, že po této tiskovce se zcela změní váš pohled na život, na svět, na vesmír. Uvidíte, že veškeré mezinárodní spory na naší planetě jsou zcela malicherné a bezvýznamné,“ řekl prezident a udělal si pár sekundovou přestávku.
„Je tomu již šestnáct let, co americká vláda před vámi tají pravdu. Je tomu již šestnáct let, co naše planeta udělala největší krok v celé lidské historii a vy o tom nemáte ani ponětí. Vlády desítky zemí pak pomáhaly toto tajemství střežit a v tichosti se připojily k boji za naši svobodu. Ale já už jsem řekl dost. Ta pocta, vyslovit ono tajemství, nenáleží mne. Proto předávám slovo muži, který má nemalou zásluhu na lidském pokroku,“ řekl Obama, pokynul na příslušného člena tajné služby v černém obleku a ustoupil dozadu ke svým politickým kolegům a čekal. Trvalo pár vteřin, než se na místě u pultu, kde před chvíli stál, objevil jasný záblesk a na místě stanula osoba v tmavě modrém obleku.
Tento příchod byl doprovázen zběsilým cvakáním fotoaparátů a nevěřícími pohledy. Jedné ženě se dokonce podlomily kolena, ale nedaleká ochranka jí ihned pomohla na židli a nabídla láhev vody. Muž stojící na pódiu zvednul svou ruku a dal znamení, že chce trochu klidu.
„Dobrý den, v prvé řadě bych chtěl poděkovat představitelům začleněných zemí, za jejich podporu a důvěru, že ono odhalení nechali na mne,“ řekl muž a poté, co přejel pohledem po zmíněných, upřel pohled do kamery.
„Jmenuji se doktor Daniel Jackson a já mám právě tu čest a potěšení podělit se s vámi o největší tajemství, jaké kdy na naší Zemi bylo. Roku 1928 tým pod vedením profesora Langforda v Egyptské Gíze objevil starobylé zařízení zvané Hvězdná brána. Toto zařízení bylo složeno z materiálu, který si na Zemi nevyskytuje a mělo funkci dosud nevídanou. Roku 1997 bylo toto zařízení spuštěno a já měl tu čest být v první průzkumné výpravě, která byla podniknuta na cizí planetu. Od tohoto roku americké jednotky a později i jednotky všech zainteresovaných zemí navštívily stovky, ne li tisíce podobných světů a navázaly kontakt s mimozemskými rasami,“ řekl první část svého přednesu Daniel a pravou rukou si trochu uvolnil kravatu.
„Některé rasy byly primitivní, jiné vyspělé. Některé rasy byly rozvinuté, jiné vymřelé. Některé rasy byly přátelské, jiné nepřátelské. Některé rasy nás napadly, jiné nám pomohly. Od té doby jsme ušli opravdu dlouhou cestu a vybojovali jsme si své právoplatné postavení v galaxii, právo na život, právo na svobodu!“ řekl Daniel s důrazem.
„Získali jsme mnohé technologii, a za pomoci jedné technologie jsem tu byl před chvíli dopraven. A řeknu vám, to je teprve začátek. Celý vesmír se právě nyní pro každého z vás otevírá!“ opět zdůraznil Daniel a pomalu si začínal užívat napjatou pozornost posluchačů.
„Za těch šestnáct let jsme získali opravdu impozantní technologii, a právě nyní se vám předvede!“ řekl Daniel a ukázal směrem za novináře, kde se objevila letka F-302.
„Dámy a pánové, představuji vám novou realitu. Představuji vám vesmírné stíhačky F-302 které se ukázaly velmi efektní v otevřeném boji! Tyto stroje jsou dominantními predátory, jak v bitvách v atmosféře, tak v nehostinném vakuu,“ řekl Daniel a zvedl ruky k těmto strojům.
„A představuji vám také vesmírné křižníky, vybavené nejmodernější technologií, nejmodernějšími zbraněmi, a nejmodernějším pohonem, umožňující cestu do dalekých galaxií!“ řekl Daniel a ukázal opět za novináře na přilétající stroje.
„USS Daedalos, USS Odyssea, Apollo, George Hammond, Sun tzu, Lví Srdce, Beethoven a Korolev,“ přímo si užíval představování těchto křižníků a nakonec stál s rukama vítězně nad hlavou, nad nimiž kroužily pozemské křižníky, které byly zaměřovány objektivy. Po krátké předváděčce se tato osmice rozletěla do stran a pozornost se pak přenesla opět na Daniela.
„Je to naše malá, ale silná flotila. Tyto lodě se osvědčili i proti několika násobné přesile a úspěšně obhájili zájmy naší planety. Obávám se, že dneska toho více neodhalíme, ale než se s vámi rozloučím, mám pro vás ještě poslední překvapení,“ řekl Daniel jen tak mimochodem a přejel pohledem po tvářích prezidentů a pak se obrátil k publiku.
„Na svých cestách jsme objevili mnohé technologie. A jednou z takových, je město, nejmocnější rasy naší galaxie, která tu žila před námi. Dámy a pánové, představuji vám Atlantis, pýchu Antické rasy!“ řekl Daniel a ukázal na oceán za sebou, kde se již rychlé kamery zaměřovaly na město, které právě vypínalo své maskovací pole.
To si ihned vysloužilo obdiv a nemalý hluk, obzvlášť když z hlavní věže začaly startovat jumpery, které udělaly krátký přelet nad ostrovem se sochou Svobody a potom si to zamířily do ulic New Yorku. Když se novináři dostatečně nabažili, obrátili svou pozornost na pódium, kde už stihl zmizet Daniel a na jeho místě opět stál prezident spojených států.
„Starobylí Mayové kdysi předpověděli v tento den, konec světa. Já jsem ale toho názoru, že tento den je konec světa jak jej známe. Právě nyní pozemské křižníky oblétávají svět, aby dokázaly pravdivost, naší dnešní řeči. Ale já občany všech zemí a států nabádám, není důvod k panice. Země je vůči mimozemskému útoku dobře bráněna a taky ty skeptické z vás předem ujišťuji, že tyto lodě a veškerá technologie nenáleží jen vybraným státům. Nejsou to americké, ruské či čínské lodě. Jsou pozemské! Odedneška celá Země, celá naše planeta bude táhnout za jeden provaz! Prostředky, které jsme získaly, ochrání náš modrý drahokam, nasytí Země třetího světa a každý člověk na této planetě dostane možnost zapojit se! Ale vše se dozvíte během několika dnů, kdy vás budeme informacemi jenom zaplavovat!“ řekl prezident a poté také se všemi představenými politiky zmizel v záplavě bílého světla.
Ihned, co byl tento proslov odvysílán, lidé doslova vyšli do ulic a začali prodiskutovávat ty novinky a všichni čekali a doufali, že uvidí jeden z oněch křižníků, který byl v televizi. Mezi lidmi se v hojném počtu našli tací, kteří tvrdili, že je to fám, že je to nějaký žert. Ale proč by si takhle utahoval prezident USA, Ruska, Číny a dalších významných států.
Trvalo téměř pět hodin, než křižníky obletěly planetu a mezitím se Američané z nejbližšího okolí jezdili podívat na ono antické město, které poklidně plulo na hladině, hned vedle amerického symbolu, sochy Svobody.
Po této prezentaci se začaly ostatní státy, které doteď nevěděly o programu Hvězdná brána, ozývat a žádaly si nějakou kompenzaci. A tak proběhly dvě takové kampaně či jednání. Jedna na veřejné úrovni a jedna na diplomatické úrovni, kdy se sešli zástupci všech zemí včetně Íránu a dalších problémových zemí. Nakonec byli všichni zástupci dopraveni na Atlantis, kde již byla připravena jedna obrovská místnost. Stovky lidí si nyní usedli na svá místa, za vlaječku a název svojí země a byli připraveni jednat. Jejich stoly byly sestaveny do kruhu a byly ve třech řadách, přičemž zadní řada byla vyvýšena než ta před ní. Nakonec do tohoto středu vstoupil jediný zástupce, který měl toto jednání řídit. Byl jím zástupce IOA Richard Woolsey.
„Dobrý den, jsem rád, že jste se dostavili,“ ihned začal a podíval se na prezidenta spojených států, který seděl hned naproti.
„Národy již dříve začleněné do programu, mne vybraly, abych se ujal dnešního jednání,“ začal tak svou řeč.
„Všem, každému z vás bude nabídnuto zapojit se do mezinárodního programu a každá země dostane plány na naše stroje.“
„Právě nyní Spojené státy ovládají nejvyšší počet těchto křižníků, ale chci podotknout, že ty lodě budou hájit zájmy všech států.“
„Kolik těchto křižníků máte pod velením?“ vykřikl někdo z davu.
„Spojeným státům patří Daedalos, Odyssea, George Hammond a Apollo. Sun Tzu patří Číně, Lví srdce Británii, znovupostavený Korolev Rusku a Beethoven Německé spolkové republice,“ jakmile to dořekl, halou se ozval šum, který americký prezident přerušil typickým poklepáním soudcovským kladivem.
„Děkuji za vaše uklidnění. Vím, jak se právě cítíte. To že některé národy mají pod kontrolou lodě je nespravedlivé. A proto vznikla mezinárodní organizace IOA, která dohlíží na veškeré lodě, projekty a vesmírné operace. A já nyní, jakožto zástupce této organizace nabízím každému státu vstup a začlenění,“ dořekl Woolsey a každému zástupci byly rozdány kapacitní zařízení spolu se smlouvou.
Pro veřejnost pak byly spuštěny moderní servery s daty a informacemi ohledně projektu brány a věcí s tím související. Ony serverové jednotky ovšem první dny musely pracovat na maximální kapacity, protože zájem veřejnosti byl obrovský.
27. února 2013
Od zveřejnění brány uplynul už druhý měsíc a i po takové době zůstalo toto téma hlavním předmětem mnoha konverzací. Odhalení programu, kterého se všichni báli, proběhlo nakonec bez chybičky a způsob odhalení dostál svého účinku. Demonstrace bojových křižníků, stíhaček a samotné Atlantidy ukázala, že i když jsou ve vesmíru nepřátelé, tak má planeta impozantní obranu.
A přesto, že se po celém světě konala řada demonstrací, tak vláda příslušných zemí protesty téměř vždy zvládla beze ztrát na životech a tam kde k úrazu došlo, přistál záchranářský tým pomocí transportérů a ukázali, že ne všechna technologie může způsobit zkázu na planetě.
Během tohoto měsíce byla založena organizace Air Force Earth -AE, pod kterou se řadili veškeré letecké bojové jednotky. Pozemní vojenská síla nadále spadala pod SGC, které nyní dostalo mezinárodní podpory. IOA si zachovalo svou existenci a svou civilní povahu a tvořilo stále civilní dohled nad armádními složkami a také nad soukromými podniky, které začali podnikat s mimozemskými materiály, ať už to byly technologie, či různé plodiny, nebo chemikálie.
Během této doby, byly také na veřejné servery přidány informace týkající se vesmírných kolonií a byla u nich uvedena řada informací o jejich činnosti a dokonce i lokality. Země nebyla v přímém otevřeném konfliktu a tak se některá stanoviště odhalila, po jejich následném zabezpečení, proti nezvané návštěvě.
Zatím nejrozšířenější základny, byly umisťovány na strategické planety a stávaly se z nich vojenské stanoviště s velmi rozsáhlými ubytovacími prostory, které měly nabídnout nocleh uprchlíkům, zajatcům nebo výzkumným expedicím. Každé takové stanoviště mělo dostatečně vybavené laboratoře, o kterých mohlo snít sebelepší vědecké zařízení.
Druhým typem základen bylo několik stanovišť, které se nacházely v lokalitách s vysokým obsahem nerostných zdrojů. Země již dávno začala podnikat průzkumné výpravy, aby na dříve navštívených planetách našla skryté nerostné bohatství. Na takových místech pak byly zbudovány těžební tábory pro produktivní těžbu a bylo to jedno, zda se tato místa nacházela na planinách, nebo v horách, pod hladinami moře. Byla plánovaná taky rozsáhlá těžba v nehostinném vesmíru, pro kterou se navrhovaly speciální lodě a samotné těžící stroje.
Posledním typem vesmírného kolonie byla základna Omega. Toto stanoviště bylo zatím jediné svého typu a Země do něj vkládala své naděje. Této základně se jinak říkalo Akademie.
Začátkem února na serverech bylo vyhlášené přijímací řízení a IOA začala nabírat mladé studenty na tuto akademii. Zájem byl přímo obrovský a statisíce lidí zkoušely splnit velmi náročné a druhově obsáhlé testy. Tyto testy prověřovaly uchazečovi znalosti, dovednosti a schopnost improvizace. Z celé planety byla vybrána hrst vyvolených, asi o pěti tisících. Tato pěti tisícovka pak jela do třech táborů, ve kterých museli projít další řadou testů. V konečném výsledku byla vybrána poslední tisícovka uchazečů, mladší třiceti let, která dostala možnost studovat a učit se na oné akademii.
Pro SGC to byl rušný den. Během tohoto dne prošlo základnou pět skupin po dvou stech lidech. Právě nyní byla posílaná poslední skupina. Místnost s bránou byla právě plná lidí, z nichž každý měl u sebe dvě příruční zavazadla. Všichni s údivem pozorovali aktivaci brány na vlastní oči a každý její pohyb, milimetr po milimetru. Když nakonec vyprskla z horizontu vlna nestabilních částic, všichni to ocenili notnou dávkou úžasu a poté se vydali skrz bránu na svůj nový domov.
Přesun této dvou stovky zabral plných pětatřicet minut, protože každý si chtěl vychutnat svůj prvý průchod. Jedním z nich byl také mladík, který měl na zádech batoh a v rukou cestovní tašku. Levou ruku měl téměř prázdnou, až na průhlednou kartu. Až nyní na něj přišla řada a on konečně prošel skrz bránu.
Přibližně za 3 sekundy se octnul na druhé straně, na planetě se základnou Omega. Ihned po průchodu zalapal po dechu a trvalo pár vteřin, než tento instinkt překonal. Teprve nyní se začal rozhlížet po tom, kde je.
Brána se nacházela pod zemí, podobně jako komplex SGC. Ale tento prostor byl přírodně vytvořen a budil tím jeskyním dojmem. Brána se nacházela na výklenku, který byl obroušen a zpracován tak, že jediný přístup byl skrze most, který vedl ve směru aktivní brány. Most byl asi deset metrů dlouhý, ale stavěný tak, že by ustál vojenský pochod, nebo přejezd tanku. Na druhém konci mostu byl ostrůvek o poznání větší a směrem k bráně tam byly barikády a na nich připevněné věže s automatickými kulomety. Zadní část tohoto ostrůvku byla dosti podobná jako SGC. Dvě velké cesty vedly z ostrova do stran, do masité skály, kde byly vykopány tunely. Přímo naproti brány bylo tvrzené bezpečnostní sklo a za ním řídící místnost s DHD.
Další palebné pozice byly zasazeny do stropu, do půlkruhu a všechny měly palebný úhel na bránu a na most. Tyto palebné pozice byly stále obsazeny vojenskou hlídkou, protože nestáli cestě v normálním provozu brány. Po stranách brány stékaly dva téměř identické vodopády a dodávaly tak trochu exotického nádechu. Vodopády ústily do tohoto jezírka a voda pak dále unikala skrz sérii uměle vytvořených kanálů, protože jeskyně byla prvně pod vodou.
Na nově příchozí to budilo velice impozantním dojmem a i přesto, že jeskyně byla zásadně upravena, tak betonové stěny nádherně splývaly s přírodními stěnami. Celý zástup měl přibližně jenom minutu na prohlídku této místnosti, protože stále přicházeli noví a noví lidé. Příchozí za mostem zahnuli doprava a pokračovali v široké chodbě asi minutu či dvě chůzí. Poté jednotlivě nastoupili do výtahu a byli vyvezeni o pět pater výše. Tam se nacházelo velitelské centrum a ubikace pro vojenský personál. Trvalo dalších pár minut, než se skupina vymotala z komplexu a vyšla na denní světlo. Východ byl dosti podobný jako na Zemi. Akorát s tím rozdílem, že skála nad ústím tunelu byla příkřejší a nad tunelem se ještě nacházelo další patro, ze kterého tam byl přístup na terasu. Celá skupina se zastavila před tunelem a vlastně nikdo nevěděl, na co se čeká, ale odpověď se jim brzo dostala. Na terasu vystoupil muž a opřel se o zábradlí.
„Vítejte v akademii!“ začal a s úsměvem se podíval na dav pod ním.
„Jmenuji se doktor Zelenka a jsem jakýmsi ředitelem této akademie, děkanem této univerzity, guvernérem této kolonie. Stanice omega je nová experimentální kolonie, do které byly investovány miliardy dolarů. Vy jakožto první ročník musíte dokázat, že program se vyplatí. Bude vám umožněno pracovat s mimozemskou technologií, navštěvovat cizí světy, cestovat na palubách lodí. Prostě vše, o čem se vám donedávna snilo. Pokud tento projekt uspěje, vy budete novou generací, definitivně připravenou na život ve vesmíru. Jsem si jistý, že mé očekávání nezklamete a já se pak budu loučit s bandou doktorů, operátorů, techniků, archeologů a další řadou expertů,“ ukončil svůj projev doktor Zelenka.
„Za vámi na náměstí jsou připravení lidé, kteří vás nasměrují do vašich nových domovů a řeknou vám vaše přidělení,“ dodal ještě nakonec a ukázal směr, kterým má jít skupina.
Celý dav o dvou stech členech se otočil a zamířil po cestě z vojenského komplexu. Cesta byla dlouhá asi půl kilometru a ústila na náměstí, v jehož středě byla vodní fontána ve tvaru města Atlantis. Voda vytékala z hlavní věže a z několika dalších a stékala pod město a budila dojem jako skutečné antické město. Skupina prošla okolo fontány a zamířila ke stolům, které byly rozestavěny na konci náměstí. Přímo za stoly byla rozestavěná budova, která teprve nabývala základního tvaru.
Mladík prolítnul pohledem okolí náměstí a pak ihned zamířil do fronty k nejbližšímu stolu. Před ním stálo dalších pět nováčků, ale fronta ubíhala celkem rychle. Tak chvíli ve frontě strávil tak, že se rozhlížel po okolí. Viděl horu se základnou, a pár nejbližších budov, z nichž byly ještě některé nedokončené, ale dělníci pilně pracovali.
„Další,“ řekla mladá slečna a zdůraznila, že už je na řadě.
„Kartu, jméno, stát,“ zeptala se už nudně a nastavila dlaň.
„Jan Pospíšil, Česká Republika,“ řekl mladík a vložil ji do rukou svou kartu. Karta byla čiré barvy, ale při doteku se ihned rozzářila a na kartě se objevily základní údaje s fotkou majitele.
Dívka za stolem si vyhledala jeho jméno, poté vložila kartu do čtečky a sejmula mu otisky prstů skrz malý skener.
„Dobrá, vaše totožnost potvrzena. Zde máte kartu, mapu komplexu a pravidla kolonie. Jste ubytován v sekci B privát sedm,“ řekla dívka a dala mu vše do ruky a úsměvem jej odměnila. Jan vše ochotně přijal a uvolnil místo ve frontě dalším nováčkům. Jakmile si stoupl trochu stranou, rozbalil mapu a hledal místo, kde je ubytován. Chvíli trvalo, než se zorientoval a našel část kolonie s ubikacemi. Pak sebral své věci a zamířil směrem do budoucího domova.
Město na mapce bylo nakresleno v jednoduché formě a šlo se v něm celkem jednoduše vyznat. Podzemní komplex brány byl v jižní části a stál celkem osamoceně a stranou od města. Hlavní náměstí bylo trochu severněji a prakticky na okraji kolonie. Dále na všechny strany se rozrůstala kolonie a nabývala podoby města. Na západních okrajích byly ubytovny a na východní učebny a studovny.
Cesta z náměstí do sekce, kde byl ubytován, trvala asi deset minut. Jakmile došel do cíle, uviděl dům s popisovou značkou B7. Vlastně tady byla celá řada domů, určená k ubytování studentů. Jeho dům měl přízemí a první patro.
Když přistoupil k hlavním dveřím, všiml si, že nemají vstup pro klíč. Na místo toho tam byla černá ploška velká jenom pár centimetrů. Jan zkusil chytnout za kliku a vejít, ale dveře byly uzamčeny. Najednou ho napadlo, použít svou kartu. Vytáhl ji a přejel, sní nad černým štítkem a během vteřiny se tyto dveře odemkly a otevřely. Konečně nyní mohl vstoupit do svého domova. Vešel do malé síně, ze které vedly schody nahoru a ve které byly jedny dveře. První složil své věci do rohu a vydal se na prohlídku. Dveře ústily do chodby vedoucí dozadu. Po pravé straně byly jedny dveře a po levé další dvojice. První se podíval do prvých levých, které za sebou skýtaly jakousi obývací místnost s jídelnou dohromady. Z této místnosti se dalo projít do kuchyně, která byla prostá, leč elegantní. Nakonec vyšel na chodbě z druhých dveří na levé straně. Proto ihned nakoukl do dveří na pravé straně, kde byl první soukromý pokoj. Ale uviděl tam už něčí věci, proto dveře zavřel a vydal se do horního patra. Už si ovšem vzal své věci a zamířil vzhůru.
V prvním patře byla pouze trojice dveří, z nichž jedny prosklené. Skrz tyto dveře již viděl, že je to vstup na terasu, která byla v zadní části ubytovny. Proto otevřel první dveře po ruce a vstoupil do dalšího soukromého pokoje, který byl ještě volný. Pokoj byl prostě a elegantně vybaven. Byl rozdělen na dvě části. První část, do které se vcházelo, byla ne až tak soukromá. Obsahovala tu pracovní část, ve které student mohl pracovat, studovat anebo relaxovat. V této části byl stůl a na něm počítač s připojením na síť Akademie. V druhé části oddělené stěnou, či regálem byla už jen na pohled pohodlná postel a na protější straně televizní obrazovka. V této části pokoje byly ještě jedny dveře, za kterými se schovávala prostá koupelna akorát pro jednoho člověka.
Jan odložil své věci, zkusil zapnout televizi, ale ta ještě nebyla připojena na centrální síť. Proto ji vypnul a zamířil na terasu. Až nyní si všiml, že se tam celou dobu ukrývá jeho nový spolubydlící, který seděl vyvalený na lavičce a nohy hozené na stolku. V rukou měl misku a v ní pokrm, který právě pojídal. Jan si okamžitě všiml, že u zábradlí je malá verze teleskopu a v rohu terasy moderní, plynový gril.
„Ahoj,“ pozdravil a zamířil si to k sedadlu vedle něj.
„Nazdar! Tak ty si můj spolubydlící?“ odvětil ihned mladík s miskou plnou cereálií.
„Ano jsem. Jmenuji se Jan. Jan Pospíšil,“ představil se a nabídl mu ruku.
„Já jsem Martin Novák,“ odpověděl a potřásl si s ním rukou.
„Jsem rád, že tu nejsem jediný Čech,“ ušklíbl se Jan.
„Jo a co jsem se dozvěděl, tak i náš třetí spolubydlící bude z České Republiky,“
„To jsem nečekal, že tady budeme mít tak luxusní ubytování, a celá ta kolonie je vyšperkovaná jako klidné městečko,“ vyjádřil svůj dojem Jan.
„Co už jsem četl ty letáky, je tu nejmodernější vybavení a samé experimentální laboratoře. V kuchyni máš pak nějaký druhy vysílačky či telefonu. Máme být na příjmu a čekat, kdy nás zavolají k pohovoru,“ vysvětlil mu Martin.
Dvojice konverzovala dalších deset minut, než je na terase navštívil poslední obyvatel tohoto privátu. Představil se jako Pavel Sedláček a přišel stejně jako Jan v poslední vlně. Po půl hodině se ozvala všechna tři komunikační zařízení a každý dostal individuální zprávu, kdy se má dostavit k pohovoru. První to časově vyšlo na Jana, který se měl dostavit až druhý den ráno kolem deváté hodiny.
Tato planeta byla dosti podobná Zemi. Oběžná doba okolo trpasličí hvězdy byla krátká, asi polovinu doby co Země. Ovšem rotace okolo vlastní osy byla o půl hodiny delší, než li na Zemi. Trojice českých studentů se během svého dne zabydlela a večer poprvé vyzkoušeli teleskop. Jakmile noční čerň pokryla kolonii, tak nebe odhalilo ne měsíc, ale asteroidové pásmo okolo planety. Téměř všichni noví obyvatelé kolonie museli své teleskopy využít, aby si tuto netradiční ozdobu noční oblohy prohlédli zblízka.
Druhý den ráno Jan vstal brzo, aby se na schůzku dostavil přesně na čas. Dostavil se do jedné společenské budovy ve středu kolonie. Ve vstupní hale jej nasměrovali do určené kanceláře a v přesně stanovený čas zaklepal a vešel. Po vstupu byl ihned překvapen, protože pohovor vedl doktor Zelenka, ředitel této kolonie.
„Dobré ráno,“
„Á dobré ráno, vy musíte být Jan Pospíšil,“ řekl svižným tónem a společně si potřásli rukou a poté oba dva usedli.
„Gratuluji vám k přijetí na akademii. Jsem rád, že se tady najde i několik zástupců mé vlasti,“ začal Zelenka, „zařídil jsem, abyste všichni z České republiky byli v jednom sektoru. Zrovna naproti vám přes cestu máte další trojici.“
Doktor se odmlčel, aby se napil svého čaje a pokračoval:
„Ale právě nyní vás více zasvětím do toho, jak to pro vás bude vypadat. Před vstupem jste všichni na Zemi museli projít srovnávacími testy. Tyto testy odhalily v prvé řadě znalosti, ale také reflexy a celkové chování pod stresem. Někdo byl vybrán kvůli znalostem, jiní třeba kvůli svým schopnostem. Na této akademii se vyučuje celá škála typů oborů, že vám je nyní tu nebudu vyjmenovávat,“ vysvětlil Zelenka a podíval se do svého počítače.
„Vy jste prošel zkouškami a nakonec jste byl vybrán jako technik,“ řekl Zelenka.
„Jaké bych měl nakonec uplatnění?“
„Na této základně získáte znalosti cizích technologií a v podstatě budete pracovat s naší databází a vyvíjet nové či užitečné technologie. Nakonec můžete pracovat na Atlantis, nebo získáte praxi při stavbě vesmírných křižníků a stíhaček, proto budete navštěvovat také pozemské doky,“
„Jako doky na stavbu křižníků tři sta čtverek?“ zeptal se s nadšením Jan, protože právě to jej zajímalo.
„Ano přesně tak. Prakticky se vydáte dosti podobnou cestou jako já. Jenom budete mít ten start lehčí,“ vysvětlil Zelenka.
„Já jsem pro. Nikdy jsem nebyl ten akční či vojenský typ, já jsem se spíše řadil k těm chytrým.“
„No a teď se vám to vyplatilo. Na váš účet bude brzy zaslán rozpis, kde se máte hlásit, ale nyní vám můžu říct, že ještě tři dny budete mít volno na aklimatizaci,“ řekl Radek a postavil se.
„Ať se vám tu daří,“ řekl, podal mu ruku a rozloučil se. I když byl ředitelem této kolonie, tak musel odbýt kus své práce a provést taky pár pohovorů, jako jeho podřízení.
Poté Jan strávil své dopoledne průchodem po kolonii a sledoval veřejné budovy jako obchody, restaurace či dokonce i čistírny. Tyto veřejné budovy poskytovaly své služby ne za pozemské peníze, ale za kredity. Kredity mohl jednotlivec získat svým studiem, či jinou ohodnocenou činností. Byl to způsob, jak podpořit jedince ke studiu a za jejich píli je odměnit. Jan se před polednem navrátil do svého domu a šel se také představit dalším českým nováčkům, bydlící skutečně jen pár kroků od nich.
Jakmile jej pozvali dovnitř, shledal, že jejich dům je přesnou kopií toho jeho. Trojice sousedů se představila jako Petr Čermák, Patrik Müller a Igor Hnízdo.
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Ako neangličtinárovi mi tie názvy kapitol nehovoria nič. 
Prečo nedávate názvy v "normálnom" jazyku (hlavne ak je zvyšok príbehu v češtine)? 
