Stargate Universe - pokračování seriálu

Mé pokračování SGU od S02E20. Zveřejňováno i na ringforu, kde mě jeden ze čtenářů doporučil vydávání i zde. Takže pro ty, co nenavštěvují ringforum již brzy zveřejním několik prvních dílů imaginární třetí série SGU.

[Aiwendill]

Na Ringfore si pod nickom BlueDragonFS? Lebo ak plánuješ vydávať tú tretiu sériu, ktorú si dával aj tam, tak to bude veľmi kvalitné čítanie...

ne ne, FromMontana

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 01

Pohřešovaní

Soumrak. Rovná plošina, silnice bez jakýchkoli vozidel či jiných strojů, s překvapivě pevným, ale pro chodidla příjemně měkkým, tmavě modrým povrchem. Obé strany této jakési silnice, vedoucí z nedohledna, jsou lemovány podivnými budovami, dole v záři zapadajícího slunce zářícími všemi barvami a čím dál vzhůru pohasínající, až v několik desítek metrů vzdálených vrcholcích barva budov splývá s tmavnoucí oblohou. Pravidelné tvary staveb přerušuje jen jejich zaoblené dělení do bloků a opakující se horizontální, nepříliš z fasády vystupující římsy trojúhelného průřezu. Nic nenasvědčuje tomu, že by ve stěnách byla nějaká okna či dveře nebo jiné otvory. Kovově lesklý povrch nedovoluje ani v nejmenším nahlédnout do nitra budov.
Tu se daleko před pozorovatelem vynořily dvě postavy. Musely nějakým způsobem vyjít z celistvé stěny staveb po levici. Neforemné tvary postav přicházejí rychlým krokem blíž, téměř utíkají, ale poněkud těžkopádně, jako by jim rychlejší běh ztěžovalo něco, v čemž jsou oblečeny. Ano, blyští se již lesklé hledí přileb. A lze už rozpoznat neforemné obrysy rukavic, návleků na nohou i na rukou, kryt hrudi, těžké, zcela jistě magnetické boty. Obě osoby jsou oblečeny ve skafandrech. Poznáváme je, jsou to staré antické skafandry z Destiny.
Vypadá to, že mají hodně naspěch. Jedna z osob je o několik kroků napřed. Vidíme již, že v pravé ruce drží zbraň, podobající se zakňaktelu. Druhou rukou ztěžka mává na svého kolegu, jenž drží v ruce šedý kufřík. Proč spěchají? Kam mají namířeno???


Na palubě prastaré antické lodi Destiny, o 359 dní dříve.

Doktoru Rushovi to trvalo přesně dvě vteřiny, než se rozkoukal a uvědomil si, co se děje. Právě byl probuzen ze stáze a jeho komora se otevřela. I přesto, že cítí malátnost a lehkou únavu v končetinách, rychle vykročil z komory. Nikdo jiný zatím probuzen nebyl, jak hned vidí. Přitočil se k ovládacímu pultu stázových komor a zjišťuje situaci. Vše se zdá být v pořádku, nastavený automat jej probudil přesně po třech letech, tak jak to měla posádka Destiny v plánu. Teď jen stačí probudit potřebné osoby, aby zkontrolovaly stav lodi před tím, než uvedou znova do života i zbylé, vojenský i civilní personál. Plukovníka Younga, doktora Brodyho, poručíka Scotta, seržanta Greera a Elie, pokud ovšem…. Rush nedokončil myšlenku, jeho pohled na okamžik utkvěl na displeji. Doktor zbledl a několika skoky se octl před stázovou komorou, kterou se Eli měl snažit opravit. Komora je prázdná, nic nenasvědčuje tomu, že by ji někdy Eli použil!
O deset minut později jsou výše zmínění vzhůru, krátce se po třech letech, které jim utekly jako voda, pozdravili a plukovník Young ihned uvádí Rushe do obrazu:
„Doktore, seržant Greer nebyl v komoře, už jste zjistil, co může být s Eliem?“
„Nevím, plukovníku,“ odvětil prudce Rush, „musím na můstek!“
“Poručíku, jděte s doktorem, vemte si ve zbrojnici zbraň a vysílačku a ohlašte mi situaci. Já jdu s Brodym do komunikační místnosti spojit se se Zemí.”

Rush usedl do velitelského křesla, Scott zůstal stát na plošince u vchodových dveří na můstek. Doktor aktivoval počítač a netrvalo to dlouho než pronesl:
“Nezdá se mi to, loď má mnohem víc energie, než by měla mít…poručíku, dejte mi vysílačku, musím mluvit s plukovníkem!”
Poručík ohlásil svému nadřízenému, že s ním Rush chce mluvit, ale nestačil ani dokončit větu a z reproduktoru se ozval podrážděný Young:
“Dejte mi toho doktora okamžitě, jdeme za vámi na můstek!”
Rush však již sahá po aparátu:
“Plukovníku, Destiny má dobyté zásoby energie, Eli musel cestou někde nějak dobýt..”
“Jak víte že on? A kam jste dal komunikační kameny?”
“Ty jsou přece i s komunikačním zařízení tam dole…”
“Nebyly tam, ani kameny ani ten zatracený přístroj! Rushi, co se tu děje? Jestli zase něco víte..!”
“Ne, nevím! Přijďte sem, musíme zorganizovat průzkum lodi, něco tu nehraje!” ukončil rozmluvu doktor Rush a strčil poručíku vysílačku prudce do ruky.

Destiny měla naplánováno, že během tří let dosáhne okraje další galaxie, kde s minimem energie, nutné k udržení štítů, po probuzení posádky, dobije své akumulátory sluneční energií v nejbližší hvězdě. Tu si měla sama zvolit z informací, zaslaných secími loděmi. Jenže Destiny je očividně mezi hvězdami této galaxie již mnohem dál, než pouze na okraji systému, zásoby energie odpovídají doplnění během cesty mezi galaxiemi.
Plukovník Young s doktorem Brodym nenalezli komunikační kameny, ani komunikační přístroj. Také laptop, zanechaný v komunikační místnosti zmizel. Na Youngův rozkaz byl ze stáze probuzen veškerý vojenský personál a ustanoveny byly trojčlenné pátrací týmy. Mají nalézt jakoukoliv stopu po zmizelém Ronaldu Greerovi a Elim, jakoukoliv stopu po tom, co se mohlo stát.
Desátník Barnesová se dvěma vojíny pročesává okolí brány a přilehlé patro, v němž se nachází i komora s KINO dávkovačem, v níž bydlel Eli. Nehledě na očividně před dlouhou dobou opuštěný nepořádek a na zemi pohozenou deku a kšiltovku prohlíží desátnice každý kout. A úspěšně. V rohu u sedačky, na níž Eli spával, se povaluje KINO. Dále měly události rychlý spád.
KINO mělo část paměti zaplněnou a už z prvních několika záběrů vyšlo najevo, že Eli pokračoval v dokumentování mise i poté, co zůstal na palubě lodi jediný vzhůru. Ze záznamu je patrné, že promarnil několik dnů marnou snahou o spuštění své komory, střídanou tichými rozmluvami se spícími členy posádky. Zaznamenal i svůj neurčitý pocit z toho, co se dozvěděl o desátnici Barnesové a sobě z archivu KINA prvních osadníku na Novu. Několikahodinové odpočinky proležel a více probděl než prospal na svém tvrdém lůžku a pak, víceméně již rezignovavše na opravu stázové komory, zabydlel se v raketoplánu, kde si prochází databázi dálkových senzorů.
A tu ho to napadlo! Galaxie, jíž Destiny prolétá, je v podstatě disk, placka, se spirálovitými rameny. Loď jí úmyslně letí napříč, ale kdyby…musí si to hned zkontrolovat…ano, dálkové senzory secích lodí, letících rozptýleně, jich několik zaznamenaly, vně galaxie, v její blízkosti. Několik je jich i v dosahu… O čem to Eli přemítá? Jak se svěřil KINU, zkusil pomocí navigačního počítače v raketoplánu vypočítat, zdali by Destiny vprostřed FTL mohla změnit kurz, pokud by obešel některé protokoly, a vyletět mimo galaxii během několika málo dnů, a to přímo k jedné osamělé hvězdokupě. Tam snad by již…Pokud by se mu podařilo nalézt v databázi vhodnou hvězdu a v ní pak dobýt energii, mohla by Destiny tento proces zopakovat vícekrát v dalších hvězdokupách. Otázkou však jsou zásoby vody a potravin, posádka by musela zůstat ve stázi.
Výpočty a simulace s nevhodným zařízením raketoplánu mu trvaly více dní, chvílemi přemýšlel, zdali by neudělal lépe, kdyby se věnoval spíš stázové komoře, mnohokrát upadl v pokušení usednout do křesla a vyvolat Ginn nebo Amandu, tyto myšlenky však vždy okamžitě odhodil stranou jako špinavý ručník, ta energetická spotřeba by se stala hrůznou tlamou, jež by polkla všechny. Vypočítal, že změnu kurzu bude nejvhodnější a nejúspornější provést v rozmezí tří týdnů až jednoho měsíce. Jenže to už bude jeho existence na palubě poněkud problematická. Ale i toto překonal.
Zabydlel se v raketoplánu, využil jeho energie a podpory života, venkovní chodby zablokoval, nechal jen minimálně recyklovat atmosféru na trase k nejbližší toaletě a čekal. Do raketoplánu si přinesl i skafandr a jednou za týden v něm obešel loď a navštívil přátele ve stázových komorách. Čas čekání si krátil procházením části lodní databáze, jež si uploudnul do počítače raketoplánu.
Ve vypočítaný čas spustil zmíněný manévr. Loď dobyla energii, Eli nemusel být vázán již jen na raketoplán, nastavil kurz k další hvězdokupě, od níž by se mínil odrazit na původní trasu do určené galaxie, kde již čekají další hvězdné brány. Zvykl si na samotu a ačkoliv mohl alespoň na krátkou dobu někoho z posádky probudit a zpravit jej o situaci, neudělal to. Co kdyby se dotyčného komora pokazila, co kdyby se stalo něco nepředpokládaného? Ne, vydrží to tu sám, dokud to půjde. K druhé hvězdokupě to má být pět měsíců, tak snad až potom svou samotu zkusí nějak vyřešit.

K druhé hvězdokupě však už nepřiletěl.

Den před propočítáném dobytí energie dlel Eli právě ve své staré kajutě s dávkovačem KINA, když tu se k jeho sluchu donesl povědomý zvuk.
Zvuk vytáčení brány.
Zrovna chtěl pokračovat v dokumentaci, KINO právě vypustil z dlaně. Vyskočil na nohy, a než se vzpamatoval, tři chevrony na bráně byly už zapadlé. Ještě když běžel ke stázovým komorám, nevěřil vlastně tomu, co slyšel a viděl skrze chodbu k dávkovači. KINO zanechal ve spěchu na místě, a jelikož nebylo uvedeno do vyhledávacího módu, zůstalo si klidně viset ve vzduchu.
V záznamu v nalezeném KINU bylo slyšet zařvání hvězdné brány při vytvoření víru a zanedlouho nějaké hlasy. Ty se částečně přiblížily, najednou z příšeří chodby vystoupil nějaký stín, napřáhl ruku se zbraní, podobající se zakňaktelu a posledním záběrem byl krátký, ale přesně mířený záblesk.

“Co tomu říkáte, Rushi?” dí plukovník.
“Nic.” Lakonicky odpověděl Nicholas Rush.
“Poručíku, vemte Brodyho, Jamesovou a TJ a jděte probudit zbytek posádky. Civilistům nic neříkejte, ať se hlásí ve svých starých kajutách! TJ, zkontroluj stav Lisy a doktora Volkera, toho pak přiveďte na můstek, společně i s Chloei.” nařizuje Young a odchází s Rushem na můstek. Tam se také o něco později odehrála porada velení lodi a nezbytných osob. TJ referovala o stavu Volkera, který se zdá být i s transplantovanou ledvinou po třech letech ve stázi v pořádku. Horší je to však s Lisou Parkovou, její vypálené oči nejeví žádné známky regenerace. Snad časem. Bylo rozhodnuto, že civilisté se zatím o neznámé návštěvě na palubě během jejich spánku dozvědět nemají. Dostanou nejnutnější příděl potravy, která i při nejvyšším šetření vydrží jen několik málo dnů; s vodou je to podobné. Jen gořalky, vypálené na Brodyho pokoutním destilačním aparátu, je zatím stále dost.
Během hodiny Destiny vyskočila z FTL. V té době pátrací týmy stále pročesávaly přístupné útroby plavidla, Rush s Brodym a Volkerem prohlíželi databázi a plukovník seděl mlčky a zamračeně ve velitelském křesle, bradu si podpírajíc pravicí. Přechod na podsvětelnou rychlost a přítomnost planety, pravděpodobně vhodné k nabrání zásob, jak lze usuzovat z dřívějšího chování lodi, probrala plukovníka ze zadumání.
“Poručíku Scotte, vystoupili jsme z FTL, v dosahuje je planeta, připravte tým!”
O deset minut později Brody vytáčí bránu a vypouští KINO na průzkum.
Ukázalo planetu kamenitou, žlutohnědý jíl poset okrovými balvany, mezi nimi občas rostlinka, bodláčí. Před bránou se otevírá svažující se údolí, z obou stran lemované skalnatým srázem. Mezi kamením probublává prameniště vody. Pronikavě temně rudá obloha na obzoru přechází v olověně šedou barvu. Na konci asi čtyři sta metrů dlouhého údolíčka se leskne ve slunečních paprscích hladina vodní plochy. Když KINO přiletělo blíže k vodní ploše, zaznamenalo jemné vlnky, které čeřil vítr na jeho hladině. Tu v záběru KINA je vidět pohyb ploutve těsně pod hladinou, voda je obydlena plovatci. Břeh patrně rozlehlejšího jezera je porosten travinami a kousek dál ve svahu je vidět i nějaké další keřovité rostlinstvo, mezi listím na svých větvích obdařené nějakými bobulemi.
“Složení atmosféry příhodné, snad jen o něco víc vzácných plynů, teplota příhodná, když se nebudete opalovat, tak vám zima nebude, plukovníku, myslím, že tým může vyrazit.” zhodnotil Brody situaci. Tým ve složení poručík Jamesová, vojín Carlos, Chloei, pod velením poručíka Scotta, je již připraven vyrazit, což také na následný pokyn plukovníka učinili. Brody jim přeje od ovládacího pultíku pěkné rybaření. Jamesová před sebou popostrkuje antigravitační vozík z KINA a na něm barel na vodu. Chloei se vystrojila do maskáčové vesty a na hlavu si posadila kšiltovku. Brána je vyhodila na planetě, sestoupili po rampě a jali se rozhlížet kolem. Chloei ovládá KINO a Jamesová pronesla:
“Konečně čerstvý vzduch, po třech letech!”
“Jo. Měli bysme ho napakovat do batohů a přinést na Destiny.” fantazíruje Scott a pokračuje:
“Poručíku, běžte s vojínem tamhle k těm keřům o trochu níž, podívejte se co to je za ovoce, když bude vypadat jedlé, nasbírejte ho co unesete! Já s Chloei jdeme dolů k vodě, uvidíme, co se bude dát dělat.”

Na můstku Destiny se doktor Rush s doktorem Volkrem probírá databází a záznamy dálkových senzorů. Pojednou se z Volkerovy konzoly ozvalo zapípání. Volker se přitočil k pravé polovině konzole a pak se podíval na displej:
“Doktore Rushi, zachytili jsme nějaký signál! Zatím přichází jen nějaké torzo, pozor, teď se to opakuje…”
Ale to mu již za zády stál Rush a koukal mu přes rameno.
“Volkere, pusťte mě k tomu!” Rush usedá na Volkerovo místo a zároveň volá plukovníka Younga, aby přišel ihned na můstek. Než dotyčný přichvátal, Destiny přijala signál již několikrát zopakovaný.
“Plukovníku, je to číselný signál, ve dvanáctkové soustavě. Opakuje se pořád dokola, po každém čtvrtém zopakování je pravidelnost přerušena vždy stejným číslem v desítkové soustavě. Tady jsme vám to přepsal na papír.” vysvětluje Rush Youngovi a strká mu do ruky popsanou stránku z poznámkového bločku.
“Destiny vyhodnotila, že se zdroj signálu nachází tři týdny daleko ve směru naší cesty, v oblasti, pokryté bránami.” přidává svou Volker, aby nezůstal za Rushem pozadu a taky něco rozumného pověděl.
Plukovník Young si přečetl přepis číselného kódu na papírku, zatnul viditelně zuby, svraštil čelo do hlubokých vrásek a řekl k Rushovi:
“Nemáme čas ani prostředky, abychom se pídili po nějakém signálu z hlubokého vesmíru! Doktore, zabývejte se potřebnějšími věcmi a nechte to plavat! Ještě to zase budou nějaké drony a ty tady vůbec nepotřebujeme! Nejdřív potřebuju spojení se Zemí, doporučuji vám, abyste to vyřešil!” Na ta slova se otočil a odešel z můstku.

Dole v údolí na břehu jezera je už jasně vidět, že se voda jen hemží nejrůznějšími rybkami a roztodivnými živočichy. Matt Scott hopsá po kamenech a nic netušící ryby chytá až překvapivě lehce do rukou a hází na břeh. Jen málokterá mu vyklouzla. Tu se však zarazil, z podřepu vzpřímil a tasil pistoli. Chloei volá, co se děje, ale Scott ji posunkem dává znamení, aby mlčela. Směrem k poručíkovi rozráží hladinu divný tvor, vypadá jako kříženec přerostlého trilobita a plovací housenky, na hlavě má tykadla, kusadla a velké členité rudé oči. Matt nečeká, až potvora připlave těsně k němu a vyleze za ním na kamení a zabíjí ji několika přesně mířenými výstřely do hlavy a do zad. Potvora udělala ještě několik pádných temp a pak se bezvládně vyhoupla na hladinu.
“Jestli bude chutnat jako kreveta, tak nás čeká skvělá večeře!” volá poručík na Chloei, “musíme to vytáhnout na břeh a naložit na vozík!”
Když nakládali ryby, ozvala se v amplionu rádia, která se při sbírání s vojínem Carlosem dostala do blízkosti hvězdné brány:
“Poručíku, něco se děje s bránou, vydává divné vrčení a rudne!”
Poručík Scott na nic nečeká a roztláčí antigravitační vozík vzhůru do mírného svahu zpět k bráně. Chloe vytáčí při běhu bránu zpět na Destiny. Výchozí symbol musí zadávat vícekrát, brána nechce jej přijmout. Nakonec se však přeci smilovala a před naší čtveřicí i jejím získaným nákladem potenciální potravy se otevřelo stříbřité oko červí díry. Scott poslal členy svého týmu s nákladem na loď a těsně než sám opustil planetu s šílící bránou, všiml si jejího zarudnutí na vnější části oblouku tělesa brány a kol se tetelícího vzduchu.

O něco později se z Destiny pokoušejí bránu na planetě znova vytočit. Šest prvních zámků zapadlo, sedmý ne. A o hodinu později nešla zadat adresa již vůbec. Jakoby brána na druhé straně vůbec neexistovala. To se již ale přinesené ryby a onen tvor podrobují nedobrovolně, ale svolně přísné prohlídce v lékařské laboratoři, kde TJ za pomoci Varra zkoumá, zda budou poživatiny poživatelné. Vypadá že budou. Jen vody v prameništi se týmu mohlo podařit nabrat víc.
Camilla Wrayová řeší s plukovníkem Youngem nastalou situaci v jeho pracovně. Dokud nedosáhnou spojení se Zemí a nevysvětlí se zmizení Greera a Eliho, povládne na palubě tužší vojenský režim. Milá zástupkyně civilního dohledu nad programem hvězdné brány si však po svém vynutila spoluúčast na všech rozhodnutích, které padnou z plukovníkových úst.

Destiny si spokojeně letí v FTL a zanedlouho i dočerpává svou energii. Příštího dne se snad náhodou v prostoru brány setkali proti sobě jdoucí plukovník Young a doktor Rush.
“Plukovníku, co to mělo znamenat s tím signálem? Vždyť tu máme možná šanci se setkat s civilizací, hledající přátelské rasy, podobně jako pozemšťané?? Vždyť by nás mohli dostat domů!”
“Zrovna od vás, Rushi, to náramně pasuje, mluvit tu o návratu domů! Já vám dal jiný úkol! Ten signál nemusí vás a ani nikoho jiného na lodi zajímat, už proto, že jakákoliv civilizace může být pro nás po předchozích zkušenostech nebezpečná!”
“Jednou vám to připomenu, plukovníku! Mám dojem, že my dva spolu opravdu nikdy neskončíme!”
Ale poslední věta zastihla jen Youngova záda, mizející ve dveřích.

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 02

Nejistota

Soumrak. Po rovné plošině mezi kovově se v zapadajícím slunci lesknoucími stavbami spěchají dvě postavy v antických skafandrech. Vidíme jen jejich záda a to, jak se od nás vzdalují ulicí, na jejímž nedalekém konci stojí v nástupní rampu zabudován temný, nehybný, asi šest metrů v průměru široký kruh. Hvězdná brána. Postavy ve skafandrech přišly k bráně, ten se zbraní v ruce se otočil čelem k cestě, po níž přišli a vypadá to, že hlídá. Druhý popošel k levému boku nástupní rampy, otevřel kontrolní vstup do krystalového panelu brány, vytáhl odtud kabel. Rozevřel kufřík, takže lze spatřit, že uvnitř má nějaký podivný typ laptopu a propojuje tento s kabelem. Chvilku něco kutí, tu zámky brány dvakrát krátce zablikaly a brána se rozvrněla zvláštním tónem. Muž s kufříkem odpojil kabel, vůbec se nerozpakoval kontrolní otvor pod bránou uzavřít, jen zaklapl kufřík, pokynul hlavou svému soudruhu a oba se opět rychle vydali zpět, odkud přišli.

Na palubě Destiny o 354 dnů dříve.

Lisa Parková se zdržuje většinou ve své kajutě. Po zmizení Greera se o ni stará občas Volker, Camilla, nebo ji přichází kontrolovat Tamara Johansonová. Doktor Dale Volker však nemá mnoho volného času. Když tu není Eli a Lisa nevidí, zbylá trojice vědců má příliš práce. Proto také plukovník Young povolal k trvalé střídavé službě na můstku i Chloe. Taky si v prvním nestřeženém okamžiku sedla s největší rozkoší do velitelského křesla, rozvalila se v něm a připadala si jako princezna.
Lisa se prudce probudila ze sna. Leží ve své posteli, kolem ní všude jen tma a tma, ani jediný záblesk ze svítící lampy její oči nevidí. Zdál se jí divný sen. Tak skutečný a tak jasný, jako by to nebyl sen, jako by to byla před nedávnem zažitá vzpomínka.
Když ji o něco později navštívil Dale Volker, nechala se jím odvést na ošetřovnu, že potřebuje hovořit s TJ. O samotě. TJ provedla pravidelnou kontrolu Lisiných očí. Bohužel musela konstatovat, že se stav vůbec nelepší.
“Je mi to líto, Liso.” řekla TJ, “ale pořád je tu ještě nějaká naděje, že se to časem zlepší.”
“A pokud se to zlepší, uvidím zase jako dřív?”
“Liso. Nejspíš ne. Ale…chtěla jsi mi něco říct, ne?”
“Měla jsem sen. Ale tak živý, jako by to byla skutečnost.”
“Liso…”
“Já vím, to je běžné, takové sny, ale já v něm mluvila anticky, loučila se se mnou nějaká žena, mluvila též anticky, držela v náruči malé dítě, já odjížděla v nějaké podivném vznášecím autě pryč. A pak tma a tma a já na konci té tmy ležela mrtvá.”

“Tak co tu dnes máme?” vstoupil plukovník Young v dobré náladě do prostoru brány a postavil se podle doktora Rushe, sledujícího záznamy, vyslané KINEM z planety, v jejímž dosahu Destiny právě před několika minutami zastavila.
“Plukovníku, měl byste připravit tým, ta planeta vypadá slibně. Atmosféra, teplota, louka, stromy, nějaké ovoce, tamhle o kmen toho stromu se asi otírala nějaká zvěř,… brána vypadá v pohodě.” odpovídá Rush.
Ale plukovník již volá poručíka Scotta, aby sestavil tým. Chce se sám zúčastnit a taky vzít s sebou Adama Brodyho. Za patnáct minut je tým připraven před bránou. Plukovník Young, doktor Brody, poručík Scott, desátník Barnesová a Varro, jenž se k poručíku přidal cestou k bráně. Young jej zde sice moc rád nevidí, ale nahlas neprotestuje. Přehlédl své lidi a první vkročil do horizontu událostí. Rush počkal, až projdou, brána se zavřela.
Tým se rozestoupil na paloučku pod bránou a plukovník je rozděluje na dvě skupinky. On a Brody zůstanou u brány a zkusí sesbírat nějaké ovoce z okolních keřů a stromů, zbytek týmu má za úkol vkročit hlouběji do lesa a pokud bude možno, sehnat nějaké maso. Scott, Barnesová a Varro vykročili paloukem vpřed a brzy se za nimi zavřela hradba keřů a stromů.
“Brody, myslíte, že tato brána je v pořádku?” ptá se jen tak pro kontrolu Young.
“Hm, myslím, že je, tedy zatím se s ní nic neděje, nic co popisoval poručík nebo jiní z jeho týmu.” odvětil Adam Brody.
“Pojďme se podívat tady na to ovoce či co to je. Nepůjdeme daleko, kdyby zase začala vyšilovat, ať to hned víme.” navrhl plukovník.
Poručík Matt Scott s Varrem a Barnesovou zatím opatrně postupují dále do nitra lesa.
“Poručíku, co myslíte, propukne někdy Tamařina choroba? Najdeme na ni lék?” táže se po pár minutách mlčení Varro.
“Proč se ptáš? V databázi Novusanů Eli nic nenašel…”
“Záleží mi na tom…”
“Máme stále několik let na to, abychom nějaký lék nalezli.”
“Pokud zárodky té nemoci uspala stázová komora společně s TJ.”
“I tak by…”
Matta však přerušilo suché křupnutí něčeho pod jeho podrážkou. Nebylo to ani listí, ani větévka. Zvědavě se sklonil, aby si prohlédl to, co rozšlápl. Prsty zdvihl z lesní půdy několik popraskaných šnečích ulit, docela drobných, navlečených na šňůrce. Mlčky nález ukázal svým společníkům. Varro opětoval Mattův výmluvný pohled. Barnesová pochopila také.
Young s Brodym zatím očesávají ovoce z nízkých větví stromů v blízkém okolí brány. Young jedno nakousl a překvapivě se s odporem nezašklebil, ale ukousl si podruhé.
“Jablka.” pronesl s plnými ústy.
“Plukovníku.” ozvalo se z vysílačky.
“Příjem, poručíku.”
“Našli jsme nějaký primitivní náhrdelník. Mohou tu být inteligentní zručné bytosti.”
“Dávejte pozor. Máte už nějaký úlovek?”
“Zatím ne, ale viděli jsme několik stop různých zvířat, vesměs asi nějakých srnek a větších lišek.”
Varro se v tu chvíli vzpřímil na kraji křoví, kde si prohlížel jednu ze stop, které toto místo křížily. Ukázal směrem do křoví ke stromům, mezi nimiž prosvítalo světlo. Matt to pochopil:
“Plukovníku, Varro našel nějakou čerstvou stopu. Máme se po ní podívat? Brána je zatím v pořádku?”
“ Jo je. Běžte, za deset minut se mi ohlašte. Young konec.”

Mezitím na Destiny.
Doktor Rush a Chloe jsou na můstku sami. Rush povoluje příjem tajemného signálu. Pravidelné opakující se pípání.
“Doktore, co to je?” ptá se udiveně Chloe.
“Numerický signál. Zachytili jsme ho v den probuzení ze stáze.” odpověděl Rush.
“Signál? Numerický? Ale to je přece důkaz inteligence! Jak to, že o tom nikdo neví?”
“Plukovník Young zakázal sledování signálu.”
“Proč?”
“Máme prý na starost důležitější věci, spojení se Zemí a tak…”
“Počkejte, doktore, chci si to poslechnout.”
“Jak je libo, Chloe. Jestli se to doví plukovník, přišla jsi na signál sama.” pokrčil rameny Rush.
“To je dvanáctková číselná soustava…opakuje se…a tady, tady se sestava čísel mění…to je desítková soustava….doktore, co si o tom myslíte?”
“To, že autor tohoto signálu má šest prstů na každé ruce.”
“A ta část v desetinné soustavě?”
“Divné, že? Víc snad zjistíme časem, senzory ukázaly, že zdroj signálu leží přímo Destiny v cestě.” řekl doktor Rush.
“Hm, mísí se mi to do toho něco jiného, jen na sousední frekvenci, zhruba stejně silné…” ozvala se po chvíli ticha Chloe.
“Cože? Jiný signál?” Rush vyskočil z velitelského křesla a přitočil se ke Chloeině konzole.
Když pustili nový signál přes syntetizér, ozvala se jim pípající stará známá číselná řada, avšak pouze ta dvanáctinná. Po čtyřech zopakováních byla řada doplněna nějakou skupinou různě vysokých a dlouhých tónů.
“To je snad…melodie…” užasne Chloe.
“Písnička.” usmál se Nicholas.

Na planetě.

Scott, Barnesová a Varro dřepí v houštině s puškami připravenými k výstřelu. Asi sto kroků od nich na kraji lesa pod křovím se pohybuje malá skupinka nějakých huňatých zvířat velikosti velkého psa. Nic bližšího však spatřit nelze.
“To nemůžeme střelit, co když to jsou ti inteligentní tvorové??” snaží se zastavit Scott Varra, který již má zaměřeno a prst na spoušti.
“Když to bude mrtvé dřív než se s tím seznámím, tak mě to nevadí! Matte, ti lidé na Destiny jíst něco musí! Na rajčatech a jabkách nepřežijou!” je rozhodnut střílet Varro.
“Já nemůžu zabít inteligentního tvora, takhle bezbranného a nic netušícího, nesmím!!” téměř nahlas pronesl Scott. I Barnesová se chtěla vmísit do debaty, ale Varro ji předešel a z pušky vypálil dvě přesně mířené střely.
“Ty máš svědomí čisté, Matte. Dokonce ses mi v tom snažil zabránit. Střelil jsem to já.”
Poručík hodil po Varrovi pohledem, dle kterého mu jeho jednání neodpustí. Varro vstal:
“Poručíku, pojďme pro to, odtáhnem to k bráně. Pospěšme si, dokud je brána v pořádku.”
“Dobře, Varro, máte pravdu, ať to posádka sní, jestli nebude mít zábrany. Já to ale ani neokusím! Barnesová, kryjte nás, kdyby těch tvorů tu bylo víc!”
V tom se z vysílačky ozval plukovník:
“Poručíku, vraťte se jen jak to půjde zpět k bráně, pospěšte si!”

Plukovník Young s doktorem Brodym stojí bezradně před bránou, u nohou několik batohů naplněných místními jablky. Brána se mírně chvěje, vydává bručivé vrnící zvuky a začíná z ní sálat mírné teplo.
“Brody, dělejte s tím něco!” rozkazuje Young.
“A co jako? Nejsem McKey!!!” brání se Adam Brody, ale i přesto přistoupil k poklopu kontrolního otvoru, otevřel jej a dívá se dovnitř.
“Ne, opravdu nejsem McKey.” zopakoval Brody a pokračoval: “Brána evidentně absorbuje energii, z atmosféry, ze země, kdoví odkud!”
“Proč to dělá?? Co se stane?”
“Nevím! Exploduje. Až bude hladina energie v bráně kritická, exploduje!”
“Za jak dlouho?”
“Za pár minut? Za hodinu? Každopádně to bude o trochu menší šlupka než kdyby bouchla brána v Mléčné dráze. Tyhle nejsou celé z čistého naquadahu, mají z něj jen určité komponenty.”
“Poručíku! Jak jste na tom? Musíme co nejdřív opustit planetu!” mluví do rádia Young a dostává se mu odpovědi:
“Jsme na cestě, plukovníku, během deseti minut budeme u brány! Scott konec.”
“Brody, vytočte bránu, vemte co unesete a jděte na loď. Počkám tu na ostatní!”
Doktor Brody tedy ještě bez problémů vytočil bránu a se dvěma batohy v rukou prošel na Destiny. Young za ním hodil ještě dva batohy zbývající a sestoupil na palouk pod rampou, odkud vyhlíží zbytek týmu. Když Scott, Barnesová a Varro přiklopýtali k bráně, táhnouc za sebou ony zastřelené tvory, těleso brány na vnější straně se již počalo vlivem rostoucí energie rozpalovat.
Brody už při svém příchodu na palubu oznámil doktoru Rushovi, že na planetě se s bránou děje s největší pravděpodobností to samé, jako na planetě předchozí. Rush okamžitě provádí diagnostiku brány. Ochranné protokoly mu doporučují okamžité přerušení červí díry. Deset minut pípání a červeného blikání bylo docela znepokojujících.
“Zavřete to!” křičí Young, když jako poslední proběhl bránou zpět na palubu Destiny.
“To není náhodná chyba, když tohle udělaly dvě brány po sobě chvíli poté, co byly vytočeny. Zkusím planetu vytočit za hodinu znovu. Destiny skočí do FTL až za pět hodin.” dí doktor Rush, když bránu uzavřel.
“Proč to ty brány dělají, Rushi??” ptá se po svém plukovník.
“Těžko říct. Může to být výrobní chyba, vadná série bran z jedné secí lodě.” odpověděl Rush.
Brody Rushe ještě doplnil: “A potom to může znamenat, že se se stejným problémem setkáme i u dalších bran.”
“Tak to může být problém. Každopádně nebudem branou na planety procházet dřív, než se to nevysvětlí! Na další planetu letíme raketoplánem.” rozhodl plukovník.
“Doporučuju, abychom bránu na příští planetě sledovali KINEM. Třeba se něco dozvíme.” navrhuje Rush.
“Jo, doktore, vemte si to s Brodym na starost.” řekl ještě Young a odešel.
“No jo, dokud se to nevysvětlí. Myslím, že tu už na vysvětlování máme víc věcí.” pronesl polohlasně Brody. Poručík Scott to ale slyšel a poněkud jej drbl do ramene, aby si příště raději dával před plukovníkem pozor na jazyk.
V lékařské laboratoři prohlédla TJ s Varrem a doktorem Rushem ony dva zastřelené tvory. Jejich postava dosahovala vskutku velikosti velkého psa, jeden z tvorů byl o něco drobnější a podle náznaků jakéhosi ženského genitálu, krytého ocasem jako u psů, lze usuzovat za samici. Druhý z nich, ačkoliv to tak na první pohled nevypadalo, mohl být samec. Podle vystouplé čtveřice cecíků samice, dvou na hrudi a dvou na břichu, jde patrně o jakési místní savce.
Těžko povědět, k jakému pozemskému druhu by se dali tito tvorové přirovnat. Hustá srst po celém těle s výjimkou hrudi a obličej s placatým nosem, jehož kořen vedl až z temene hlavy, ostré vystouplé delší uši, to by mohlo upomínat na opice, avšak téměř psí chundelatý ocas a všechny čtyři končetiny se podobaly spíše psovité šelmě. Prsty na dolních končetinách, nebo chcete-li nohou, byly baculaté a mohutné; na každé noze čtyři a pátý v oblasti kotníku. Na horních končetinách bylo všech pět prstů usazených vedle sebe, a to včetně prstu, zaujímajícího místo palce. Samotné prsty byly delší, útlejší. Prsty na nohou i rukou byly zakončeny zakulacenými drápky.
Pohybovali se patrně na všech čtyřech, přičemž jednu z předních končetin, popřípadě v sedě obě, mohli používat k primitivním úkonům. A snad ne až tak primitivním, jelikož oba měli kolem beder náznak bederní roušky, zhotovené ze spletených rostlinných šlahounů, na krku podobný náhrdelník, jaký poručík Scott rozšlápl a na hrudi jakési znaky, vypálené patrně žhavým předmětem.
Varro tvrdí, že když po výstřelech přišli ty tvory odtáhnout, ležel vedle jednoho z nich opracovaný dřevěný, zahnutý kyj. A totožné znaky, vypálené do hrudi, by mohly navozovat příslušnost k nějakému kmenovému nebo rodinnému klanu.
TJ trápí rozpaky, zda tyto tvory je rozumné a etické rozporcovat, uvařit a sníst. Její námitky ale stručně a jasně zapudil Rush:
“Až to bude na talířku, lidé nepoznají, že si to maso vyrábělo náhrdelníky.” Varro s doktorem souhlasí. Nemohli s jistotou vědět, že to jsou patrně inteligentní tvorové a posádka musí sníst něco výživného. Horší je to se zásobou vody.
Rush odchází zkontrolovat bránu na planetě a poté jde navštívit plukovníka Younga. Ten odpočívá ve své kajutě.
“Tak co brána, doktore?”
“Nic. Žádná odezva. Adresa neexistuje.” odpověděl Rush.
“Hm jo. Takže příště branou pouštíme jen KINO. Rushi, potřebuju si odpočinout, nechte mě vyspat.”
“Plukovníku,” nedá se odbýt Rush, “je tu ještě něco. Něco s tím signálem.”
“Jasně jsem vám přikázal, abyste si ho nevšímal!” durdí se Young.
“Já vím, ale objevil se další signál, nový, dokonalejší a jasnější. A ze stejného zdroje. Myslel jsem, že byste to chtěl vědět.” řekl Rush a plukovníka opustil, aniž by za sebou zavřel dveře, ačkoli Young se nadechoval a chtěl ještě něco pronést. Místo toho těžce vstal z křesílka a šel si dveře zavřít sám.
Po večeři, na níž se podávaly jablka na deset způsobů, leží ve své kajutě Matt s Chloe v posteli. Objímá ji a hladí po vlasech.
“Matte, já mám strach.”
“Neboj se, dával jsem si pozor.”
Ne, mám strach, strach co se stalo Ronaldovi a co se stalo Eliovi, vždyť to byl pro mě nejlepší kamarád, lepšího jsem v životě nepoznala.”
“Myslím, že je ještě potkáme, Chloe.”
“Matte, miluji tě, nesmí se ti nic stát, nesmí, nepřežila bych to!”
“Zůstaneš tu dnes?”
“Ráda bych, Matte, ale nemůžu, mám službu s Rushem na můstku, za chvíli budu muset jít…”

Když Chloe přišla na můstek, Rush seděl ve velitelském křesle, pil s kalíšku Brodyho pálenku, poslouchal neustále se opakující signál a pískal si na rty onu vloženou melodickou pasáž.
Destiny letí v FTL vstříc nové, chmurné budoucnosti.

STARGATE UNIVERSE: S 03/E 03

Uvěznění

Dvě postavy v antických skafandrech přistoupili k levé ze stran ulice. Jedna z osob se dotkla dlaní jemné prohlubně v jinak nepřerušené fasádě. Rozevřel se před nimi vchod do rozlehlé dvorany, lemované pavlačemi, schodišti, terasami. Konstrukce stěn v interiéru je totožná jako venku. Vprostřed dvorany, na nízké terase, ohraničené zábradlíčkem a přístupné šikovnou rampou, je v podlaze vyznačen osmiúhelník. Obě osoby vystoupaly na rampu a vkročily doprostřed geometrického znamení. O vteřinu později prostor rozzářil načervenalý transportní paprsek.

Na palubě Destiny o 349 dnů dříve.

Camilla Wrayová kráčí šedivou chodbou ke své kajutě. Potkala dva tři civilisty, směřující patrně k jídelně, zeptat se, jak je to se zásobami potravin a vody. To je za poslední dva dny pořád. Jde právě z porady s plukovníkem a doktorem Rushem. Destiny během několika hodin zastaví v dosahu další planety s bránou. Od poslední planety a události kolem tamější brány se nic nepřihodilo. Nebo vlastně ano. Dochází voda. A dochází jídlo. Zbývá asi patnáct kilo jablek, nějaké konzervy ještě z Novu a čtvrtlitrový příděl vody na osobu. Schůzku velení vlastně vyvolal incident, kdy se někdo neoprávněně pokusil dostat do uzavřeného skladiště s vodou. Když přišla před svou kajutu, praštil ji do očí křídou vyvedený nápis na dveřích: Čubko! Smázla nápis dlaní a vešla do kajuty.

Destiny vyskočila z FTL v blízkosti další planety. Plukovník Young, doktor Brody a doktor Rush se sešli v místnosti s bránou. Rush zadal adresu a navázal spojení s planetou, Adam Brody poslal do horizontu událostí KINO, které bude sledovat, zda se něco s bránou na planetě bude dít a jestli se vůbec bude dít.
“Byli jsme na planetě asi hodinu, brána začala šílet po nějakých čtyřiceti nebo pětačtyřiceti minutách.” říká plukovník Rushovi, který mu odvětil:
“Necháme bránu otevřenou po celou dobu, dokud se sama nezavře. Pak ji budeme po deseti minutách vytáčet znova. Srovnáme si alespoň čas, kdy se to stalo u předchozích bran a za jak dlouho se to stane nyní.”
“Pokud se ovšem něco stane.” prohodil doktor Brody.
Plukovník Young volá poručíku Scottovi, ať nachystá do hodiny šestičlenný tým. Buď půjdou na planetu bránou, nebo poletí raketoplánem. Primární úkol: doplnit zásoby vody.
Doktor Rush sleduje vysílání KINA z planety. Hvězdná brána je na planetě umístěna vprostřed kamenité planiny, lemované v dálce několika stovek metrů šedavými kopci, porostlými na vrcholcích patrně jakýmsi jehličnatým lesem. V dálce se rýsují hory. V blízkosti brány není vidět žádného rostlinstva, ba ani známek po živočiších. Po půl hodině zaznamenalo KINO mírný nárůst teploty v bezprostřední blízkosti brány. Pak se brána automaticky uzavřela.
“Za deset minut ji vytočte znova!” dává rozkaz Young.

Camilla leží ve své kajutě na posteli, kouká do stropu a myslí na svou lásku Sharon a na to, zda ji vůbec ještě někdy uvidí, alespoň skrze kameny. Ó jak jí chybí. Chybí jí její láska, její přítomnost, teplost jejího těla. Kdyby nyní mohla, vyměnila by celou svou kariéru u IOA za to, aby mohly být spolu. Proč jí lidé z Destiny dávají nyní najevo, že je to ona, Camilla, kdo může za to, že zde uvázli, prakticky bez možnosti návratu domů a nyní, bez komunikačních kamenů, také bez jakékoli naděje na spojení se Zemí, se svými bližními a s lidmi, kteří v SGC a HS pracují na jejich záchraně.

Doktor Rush znova vytáčí adresu planety, aby zkontroloval KINO. Brána se mu ještě podařila vytočit a KINO stále vysílá. Teplota v blízkém okolí brány stoupá, senzory KINA zaznamenaly prudký nárůst energie v bráně. Oblouk brány musel již před nějakou minutou začít se rozpalovat do ruda. Rush se rozhodl, že nechá bránu alespoň pět minut otevřenu. Ale po dvou třech minutách přestává být červí díra stabilní, syčí, bliká a prská.
“Vypněte to, Rushi, ať ta energie neprojde červí dírou na loď!” křičí Brody.
“Už jsem přerušil spojení, Brody, ale brána nereaguje!” tluče Rush do kontrolního panelu a zároveň hlásí plukovníkovi rádiem:
“Máme tu problém, brána nejde zavřít!”
“Jak to zase?!?!”
“Nejspíš ji napájí brána na druhé straně svou přebytečnou energií!”
“Rushi, co jste to zase prováděl?!” zuří Young.
“Já jsem provedl jen váš rozkaz, plukovníku! Nic víc!!” brání své činy Rush.
“Najděte řešení, hned!!! Jdu za vámi!” řval Young.
“Rushi, tady nepomůže ani odpojit zdroj od brány, pokud ji napájí ta na planetě.” říká Brody.
“Já vím, a Destiny nám nedovolí skočit s otevřenou bránou do FTL.”
“Než bychom obešli bezpečnostní protokoly, tak ta brána na planetě dávno exploduje a skrz červí díru to zasáhne i nás!”
“Nehledě na to, že nevíme, co se stane, když skočíme s FTL s otevřenou bránou! Doktore Brody, už vím, co dělat, počkejte tu na plukovníka!”
Doktor Rush nečekal na to, co Brody řekne a už vůbec ne na příchod plukovníka Younga a běží do místnosti s křeslem. Jde tu o posledních několik minut. V poklusu brzdil v zatáčce před vchodem do sálu s antickým křeslem, do něhož hodlá usednout a skrze lodní umělou inteligenci bránu uzavřít dřív, než bude pozdě. Jenže dveře od sálu jsou otevřeny a nad křeslem stojí zády ke vchodu žena.
“Mandy?” vztáhl paži na svou drahou Rush.
Žena se otočila.
“Doktore?”
“Liso? Doktorko Parková? Jak jste se sem dostala?” žasne Rush.
“Není na to čas, pak to vysvětlím! Teď musím udělat toto!” odpovídá doktorka Parková a rozhodně usedá do křesla. Křeslo ji přijalo, ruce a nohy obemknulo bezpečnostními pásky a elektrody se dotkly Lisiných spánků. Lisa zavřela slepé oči, Rush odstoupil ke dveřím, rukou si dme bradu a plnovous. Tu se ozývá z vysílačky plukovník:
“Doktore, co jste udělal? Brána se zavřela!”
“Cože? To já ne, plukovníku…”
“Co?”
“To doktorka Parková. Nějak přišla až ke křeslu a sedla si do něj. Nechápu to.”
Křeslo povolilo své sevření, Lisa vstala slepým pohledem obrácena k doktoru pravila:
“Pozdravuje vás.”
“Kdo?”
“Doktor Franklin.” a Lisa učinila jeden krok, druhý, třetí a jako kdyby zcela zdravě viděla, odešla ze sálu a zahnula na chodbu.

O několik chvil později na ošetřovně sedí již Lisa na lehátku a TJ jí svítí do očí. Přítomen je plukovník s Rushem a právě přibíhá Dale Volker. Plukovník jen tak mimochodem povídá:
“Poručík právě odlétá s týmem raketoplánem na planetu.” a tu se mu ozývá ve vysílačce:
“Plukovníku, vypadá to, že nikam neletíme.”
“Cože? Jak to zase? Co se stalo, Scotte?” nevěří svým uším Young.
“Pane, nevím, ale motory vůbec nereagují na žádný z pokynů, ani hlavní pohon, ani manévrovací trysky!”
“Počkejte tam, jdeme se na to podívat!” odpovídá nabroušený Young a pokračuje, obrácen k Rushovi a Volkerovi:
“Rushi, zůstaňte s Lisou, doktore Volkere, pojďte se mnou, zkontrolujete raketoplán!”
Cestou ještě přivolal k raketoplánu Brodyho.
Na ošetřovně Lisa Parková vypráví, co se stalo. Byla ve své kajutě a spala, tu se jí zdálo, že není sama sebou, že stojí u ovládacího panelu brány, kolem pobíhá několik cizích lidí, všichni opřekot mluví anticky, brána je otevřena, hladina červí díry přeskakuje a pak, pak se probudila a věděla přesně, co musí udělat, že musí sednout do křesla a dál pak…
“Liso, ty jsi ale zcela slepá, sítnici máš vypálenou, jak jsi se tam dostala?” ptá se TJ.
“Viděla jsem kolem sebe jen tmu, ale v hlavě, v představách, jsem měla cestu přesně před sebou, jako bych jasně viděla!”
“Nevrazila jsi do zdí?”
“Ne, ani jednou, připadá mi to jako když se zavřenými oči vzpomínáš na důverně známý prostor, ve kterém se vyznáš i potmě.”
“To nemůže být možné.”
“Poručíku, myslím, že na Destiny se už stalo víc nemožných věcí.” poznamenal Rush a odešel z ošetřovny, nejspíš na můstek.

Adam Brody a Dale Volker pod plukovníkovým dozorem zkoumají příčinu závady, v podstatě totální nefunkčnost raketoplánu, nyní jediné možnosti obstarání potravy a vody.
“Tak jak jsme na tom?” je nervózní Young.
“Plukovníku, nerad to říkám, ale tenhle raketoplán nikam nepoletí, chybí to všechny důležité energetické relé a mimoto je spálené jádro ovládacího počítače. Někdo to tu musel sabotovat.” seznamuje plukovníka s nastalou situací Volker.
“Máme nějakou možnost to opravit?”
“Bez všech potřebných náhradních dílů? Ne.” odpověděl Brody.
“Nemáme.” potvrdil Brodyho stanovisko Dale.
Young se zmohl jen na jediné slovo, stačil jej však několikrát zopakovat:
“Ku*va!”
Plukovníkovo nadávání je slyšet i z chodby, kterou od doku odešel. Brody s Volkerem se mlčky po sobě podívali, Adam pokrčil rameny, sbalil nářadí a tím rezignoval už na jakoukoli snahu teď něco pro neurotického plukovníka podnikat.
Večer sedí Matt Scott na kraji postele, v níž odpočívá nahá Chloe, přikrytá jen zlehka pokrývkou. Matt si drží hlavu v dlaních. Je ticho.
“Matte?”
Nic.
“Matte, co se děje?”
Tichý, potlačený vzlyk.
“Matte, ty brečíš?”
“Ne.”
“Co se děje?” Chloe se v přikrývce pozdvihla a přitiskla se ke Scottovi.
“Matte, řekni mi to…”
“Proč? Co z toho? Jak mi pomůžeš? Vždyť jsem tě sám takhle ještě nedávno utěšoval…”
“Právě proto, Matte.”
Chvíle ticha. Nekonečná chvíle ticha.
“Chloe, na mě to dnes všechno spadlo. Nejdřív zmizí dva mí přátelé. Potom co jsem nenastartoval raketoplán, tak si mě to našlo! Co s tím můžu dělat? Nic! Lautr nic!!!”
“Matte, jestli se nevzpamatuješ, tak s tím už ani nic neuděláš!”
“Jsme tu uvěznění, nemůžeme projít bránou a ani letět raketoplánem…”
“Matte, Brody s Volkerem ten raketoplán brzy spraví, zkusím jim pomoct.”
“Ale ne včas, umřeme tu. Za den dva nebudeme mít vůbec žádnou vodu.”
“Matte…” chtěla ještě něco říct Chloe, ale zastavila se. O Signálu nemá mluvit, tvrdil Rush. O tom novém signálu. Ale i přes to, že jej mají zakázáno sledovat, cítí z oné melodie, která k Destiny připutovala odněkud z hlubin této galaxie, jistou úlevu a hlavně naději. Naději. Hladí poručíka Scotta po rameni.

Doktor Rush sedí na můstku ve velitelském křesle, doktorka Parková u jednoho z ovládacích pultíků. Poslouchají signál, který je opět o něco dokonalejší. Krom základního dvanáctinného číselného kódu je tu tatáž melodie o něco prodloužená a navíc řada dalších čísel ve dvanáctkové soustavě. Patrně nějaká šifra v neznámém jazyce, převedena na čísla.
“To je ten signál? Jak dlouho ho sledujete?” vyzvídá Lisa.
“Od našeho probuzení ze stáze. Plukovník Young slyšel tu první verzi a hned nám zakázal signál sledovat.”
“Proč?”
“Možná proto, že v tom prvním signálu byla krom základní části ve dvanáctkové číselné soustavě vložena pasáž čísel v soustavě desetinné.” podotkl Rush.
“Chcete tím něco naznačit, doktore Rushi?”
“Hm, co si o tom myslíte vy? Proč nám to zakázal?”
Doktore, vy podezíráte plukovníka, že…”
”Pšššt. Abyste neřekla nějakou hloupost!” napomenul Lisu před zbrklými úvahami Rush.
“Nepřijde sem?”
“Ne. Má jednání s Camillou.”

Plukovník Young skutečně v tu chvíli seděl v pracovně Camilly Wrayové. Řeší spolu situaci s akutním nedostatkem potravin a končící zásobou pitné vody. Camilla se plukovníku svěřila se svými obavami o posádku, o udržení morálky na uzdě. Za tři dny spotřebují zásobu potravin. To bude ale již bezpředmětné, poněvadž poslední příděly vody budou rozdány zítra. Zůstane jim sice ještě železná zásoba vody, posledních deset litrů, ale tu mají jen pro nemocné, kdyby bylo potřeba. Bude třeba od této chvíle hlídat skladiště ozbrojenou stráží, která se jen tak nezalekne případného útoku ze strany civilistů i vojáků.
“Nevím, zda to zvládnu, plukovníku. Bude toho na mě v příštích hodinách moc.”
“Máte mou podporu.”
“K čemu vaše podpora, když jsme ztratili už prakticky všechno.”
“Všechno ne. Máme ještě naši loď!”

Jestli mohu přispět drobnou radou - vydávej to v delších intervalech a ne tři kapitoly denně

dobře, přelouskala jsem první část a co mě pobavilo

"Rushi, co se tu děje? Jestli zase něco víte..!”

nevím proč
jinak povídky patří do Citace

- čte se to dobře, ale dal si tu sem toho hodně najednou, zbytek si nechám na jindy, ale jsem zvědavá, co tam bude dál

Zkus si přečíst Pravidla pro povídkovou sekci

Tam zjistíš co a jak.

Tak ja som to prečítal celé (po šetnástke ) a škoda, že toho nieje viac.

Dobré čítanie a dosť podobné dejové napojenie ako v seriáli. a
Rád si prečítam aj pokračovania.
A ešte raz škoda, že to zastavili (blb*i).

Puku ty mi to přímo bereš z úst.... Naprostý souhlas..
A ty nepřestávej vydávat . Hodně dobře se mi to četlo a vůbec mi nevadí, žes tady dal hned ty tři díly, jsem je měl vmžiku přečtené

takže odpovídám na všechny reakce: pravidla si musím přečíst, je fakt, že se mě do toho ještě nechce...

tři díly sem dal naráz, abych vás navnadil. JInak mám hotovou celou řadu (20 dílů) a ve vývoji je řada další

jsem tu na foru nováček a nevím moc co a jak, takže jestli sem se s mým seriálem zařadil někam špatně, tak uvítám, když mě někdo poradí

Seriál je umiestnený dobre , ale radšej si tie pravidlá prečítaj.

tak už sem pochopil, že samotná povídka se dává do citace, takže se příště polepším

Môžeš si ju do citácie vložiť, ak klikneš na upraviť, zvýrazniť celú časť a kliknúť na Quote. Malo by to hodiť všetko do citácie.

Ak sa mýlim, tak ma niekto opravte.