Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Upozornění: Tato povídka pojednává o neurčité době ve Stargate Atlantis, jedné neznámé Wraithské hiveship a o zrození budoucích královen a jejich partnerech. Pokud se vám dělá špatně (byť jen z popisu) porodů, tak to raději nečtěte (a nebo tu část přeskočte).
Ačkoliv to byl nejhorší den Ghlaurova života, částí své mysli musel ke konci připustit, že nakonec to byla situace vcelku komická.
Ale zpět na začátek - Ghlaur byl Wraith, tedy člen jedné lidožroutské rasy, jejíž vnímání se od toho lidského docela významně liší. A jednou z těchto odlišností byl i jakýsi obdiv ze života, který má v genetické výbavě devadesát procent wraithů a to nejen vůči vlastní populaci. To bylo onen den jasně znát i na faktu, že Ghlaurova oblíbená uctívačka právě rodila a on neměl žádný zájem na tom, aby se její potomek nedožil příštího přistání na nějaké vhodné planetě, kde by mohl šťastně žít, přispět k zalidnění a po nějaké době se stát také součástí potravního řetězce.
Takový byl i rozkaz samotných královen a všichni věděli, že děti samy o sobě představují minimální nebezpečí, jelikož jsou v útlém věku velmi slabé a tím pádem "nepoživatelné". Takže se malá lidská mláďata, kterým Wraithové zajali nebo přímo snědli příbuzné, brala na loď také, kde si je Wraithští důstojníci vychovali do zásoby, nebo jako vlastní uctívače. Zabíjení dětí bylo prostě tabu a Wraith, jenž by se snížil k obdobné zlotřilosti, se mohl připravit na pořádnou scénu, co mu brzy udělá jeho královna.
Co se týče Ghlaura, byl to nejvýznamější vědec a čtvrtý nejvýše postavený Wraith na lodi - nad ním byla samozřejmě královna, její první důstojník a hlavní technik. On sám to ale viděl trochu jinak: zatímco oba výše postavení Wraithové nesli obrovskou míru zodpovědnosti za chod celé hive a trpěli nervovou psychózou z neúspěchu a královniny případné zuřivosti, Ghlaur měl svou vlastní laboratoř, dostatek meteriálu, vždy vyčištěné skalpely a minimální audience. Čili, byl to vskutku snový život, jenom ten den naneštěstí skončil... ale co, jednou to přijít muselo.
Začalo to pravděpodobně ve chvíli, když zjistil, že je plod v lůně jeho uctívačky špatně otočený a ven půjde asi nohama napřed. To by za jiných okolností nebyl takový problém - Ghlaur sám pomohl s porodem spousty dětí, mnohé z nich viděl i vyrůstat a pár jich i po nějaké době snědl (když došly zásoby). Špatné na tom bylo, že v té chvíli přiběhl do jeho laboratoře první důstojník a pokusil se mu něco telepaticky sdělit. Ale naneštěstí se Ghlaur tolik soustředil na svého pacienta, že to vzdal a místo toho nahlas vykřikl:
„Můžeš mi vysvětlit, proč ještě nejsi v líhni!?"
Z novorozeněte už byla vidět víc jak polovina buclatého tělíčka, které v Ghlaurových zelenošedých rukou jasně vynikalo. Byl tím tak zaujatý, že nedokázal ani pomyslet na to, co by měl v lodní líhni dělat.
Jeho uctívačka už od začátku hlasitě křičela, na což si Ghlaur během těch pěti tisíc let ordinování ovšem zvykl, zato prvního důstojníka to přivádělo k šílenství. „Odpověz!"
Tmavě růžový plod vyklouzl ven, následován placentou, a zatímco se Ghlaur natáhl pro skalpel k přeříznutí pupeční šňůry, došlo mu to.
Bylo to významné období v životě každé královny, kdy kromě desítek obyčejných trubců stvoří i novou větev Wraithského pokolení. To se dalo jasně poznat na jednom z kokonů, který se od druhých lišil tím, že byl zdvojený. Ghlaur ho naposled viděl už dorostlý, asi před třiceti hodinami, kdy se dalo jasně poznat, že v něm dorůstají budoucí zakladatelé nového úlu. Ale ta pravá chvíle, kdy jim bude muset sám pomoct na svět, přišla zrovna teď!
Odložil dítě a šel se rychle umýt. „Je všechno připraveno?"
„Už před hodinou!" odpověděl první důstojník a skoro ho vytáhl ven.
Když procházeli chodbou, Ghlaur si ještě vzpomněl na svou uctívačku, ale raději tyhle myšlenky odsunul do pozadí. Tohle bylo důležitější!
Lodní líheň byla velká hala s přesně třiceti šesti kokony - víc nebylo pro jedno období královniny gravidity potřeba. Asi polovina z nich už byla otevřená a ve vzduchu se vznášel dotěrný pach jejich vody. Předmětem Ghlaurova zájmu byl patnáctý kokon vlevo, narozdíl od ostatních nepřiměřeně velký a nyní již s jasnými obrysy dvou nehybných těl. Už bylo načase je odtud vysvobodit - napnutá membrána dávala svému okolí zřetelně najevo, že se chystá brzy prasknout. Tak tomu sice bývalo kdysi dávno na jejich domovské planetě, ale tady nebylo na líheň dost místa a kokon s prasklou blánou už nebylo možné použít.
Ghlaur si zběžně vyznačil dráhu budoucího řezu a přijal jeden z nabízených skalpelů. V tomto případě musí provést řez přesně uprostřed, ne jako obvykle na pravé straně, po délce páteře plodu. A když všechno půjde hladce, blána udrží tvar a prázdná by se měla po čase smrsknout a srůst, takže v ní bude moci vyrůst další člen úlu. Opřel o měkkou blánu loket a dal se do práce. Jeho odhad byl správný - membrána vydržela řez. Dal telepaticky na srozuměnou ostatním, že se mají připravit, a sám ustoupil. Stěny membrány se v místě rozříznutí začaly pomalu kroutit a na podlahu lodi vytekl proud slizské kapaliny. Čtyři asistující Wraithové přistoupili ke kokonu právě včas, aby mohli zachytit obě těla a uchránit je před pádem. Rychle je položili na zem a přenechali Ghlaurovi dostatečný prostor.
Nejdřív jim oběma nadzvedl hlavu a jemně přitlačil na útlé bílé hrudníky. První z dvojice zakašlal, prudce se nadechl a počal jakoby zkušebně pohybovat prsty na rukou. Zato druhý z dvojice - při bližším pohledu budoucí královna - se nehnula vůbec. Ghlaurovi se na ní už od počátku něco nezdálo a teprve teď na to přišel: podle otevřených úst usoudil, že se snaží popadnout dech, ale díky zvukům z jejího hrudního koše bylo poznat, že má plíce plné vody. Tohle zjistění vyloudilo na tváři všech, co si četli jeho myšlenky, zděšený výraz - královna je zabije. V tohle případě už bylo navíc pozdě něco dělat. Novorozená princezna se jen několikrát prudce zachvěla a hned na to byla mrtvá. Kdyby se ji pokusili oživit rukou, možná by to působilo na pár minut, ale hned na to by ji zabil šok.
Ghlaur vstal a s kamenným výrazem se obrátil na prvního důstojníka. Ten mu odpověděl podivným úšklebkem, jakousi kombinací úsměvu a vzteku, přičemž ukázal na těla na podlaze. „Odnést!" přikázal ostatním, kteří okamžitě vyklidili pole. Ghlaur teď jen doufal ve své okamžité zabití, ale k jeho smůle mu bylo uděleno něco mnohem horšího. První důstojník pokynul ke dveřím: „Královna jistě očekává tvé hlášení."
Vyšli z líhně a během Ghlaurova přemítání o tom, jaký je asi Wraithský posmrtný život, pomalu mířili k trůnímu sálu. To však přerušil náhlý alarm, který se znenadání rozlehl po celé lodi, formou silné telepatické vlny. Oba Wraithové měli ve vteřině jasno: pozemská loď, asi čtyři jumpery a nedostatečná rychlost jejich hive.
Dobrá zpráva byla, že první důstojník ihned zapomněl, co chtěl udělat, nechal Ghlaura Ghlaurem a poklusem zamířil k můstku. Naneštěstí tu byla i špatná zpráva, a to, že jsou špatně vyzbrojení, zcela nechránění, a že to všechno vědí předem. Ale Ghlaur měl alespoň jednu výhodu - na svou smrt myslel pořád, jenom se změnily podmínky, tudíž se vyhl nepříjemnému momentu překvapení. Tak se jednoduše otočil a rozběhl se k hibernačním komorám, což bylo jediné místo, kam mohli novorozeného Wraitha odnést.
Snadno je dohnal a nedalo mu moc práce je přinutit, aby mu ho svěřili. „Dejte mi ho!"
Wraithové - už tak dost zmatení náhlým útokem - mu ho vydali bez jakýchkoli protestů a odběhli být užitečnější, coby piloti dart.
Ghlaur sevřel to bledé tělo v náručí a pokračoval v cestě, tentokrát ale na opačnou stranu, k hangárům. V duchu uvažoval, co bude nejvhodnější k útěku. Dart si vzít nemůže, protože v blízkém okolí není ani jedna obyvatelná planeta. Stejný problém by byl tedy i křižník, navíc s jeho velikostí by se stali snadným terčem. A beztak si všechny pravděpodobně rozebrali piloti. Jeho myšlenky přerušil tak silný otřes, že ztratil rovnováhu a narazil bokem do stěny chodby. Počkal, až se podlaha přestane tolik chvět, načež se rozběhl dál a ještě rychleji. Jako jediná možnost zbývala jedině náhladní loď, která je o něco menší než jumper, zato stokrát méně využívaná, ale k současné situaci se hodí víc než dobře.
Tou dobou byly už hangáry skoro prázdné, ale nákladních lodí se nikdo ani nedotkl. Vybral si tu, co stála nejblíž. Naštěstí nikdo neměl čas si ho všímat, nebo ho rovnou zastavovat. Nastoupil dovnitř, odložil svůj náklad do vedlejšího sedadla, zkontroloval všechny systémy a dostal se z hive dřív, než ji zlatý paprsek střel z jumperů úplně zdemoloval.
Loď se rozprskla v nádherně světélkujícím oblaku a její kusy se rozletěly všude kolem. Několik zbylých dart se jim snažily uniknout, ale jen dobrovolně vletěly přímo do rukou nepřátel. Ghlaur udělal pravý opak. Na jednu stranu hrozilo, že je zasáhnou poletující trosky a obrovský žár prakticky roztaví povrch lodi, ale na druhou stranu... jiná možnost tu nebyla. Ztěžka se vyhýbal alespoň těm větším kusům, co letěly přímo naproti němu, obloukem se vyhnul středu exploze a nakonec loď nechal, aby jen klouzala tlačená silou výbuchu, mezi troskami na opačné straně. Než vypl všechny systémy, ještě mu nahlásily nějaká menší poškození, což byl pro něj docela úspěch. Nakonec, pilotování nikdy nebylo jeho silnou stránkou.
Bylo po všem. Chvíli jen nehybně seděl a sledoval, jestli do nich nějaký žhavý kus bývalé mateřské lodi hodlá narazit. Pak toho nechal a obrátil svou pozornost k nejcenějšímu předmětu v téhle mizerné části vesmíru. Novorozený Wraith měl ještě zalepené oči a krom toho ho stejně nestihli umýt, takže na něm teď tuhl nepříjemně páchnoucí povlak plodové vody. Jeho tělo bylo křídově bílé, což mu zůstane až do dospělosti, a úplně krátké vlasy měly nezřetelný šedý nádech.
Nějakou dobu ho jenom pozoroval - terpve, když sebou nováček začal nespokojeně vrtět, telepaticky mu položil otázku: Je ti zima?
Na to novorozený Wraith znenadání otevřel oči a sledoval svého opatrovatele, aniž by mrknul. Potom mu myslí odpověděl - vzhledem k tomu, že byl na světě teprve několik hodin, dost zřetelně. Nebyla to žádná souvislá slova, prostě jen souhlas.
Ghlaur mu v úsměvu ukázal zuby a tentokrát hlasitě řekl: „Nemáš ani ponětí, jak jsi pro nás důležitý."
Sundal si kabát a přikryl ho. Pak se vrátil zpět do křesla a kromě předpovídání pravděpodobného odletu lidské lodě, uvažoval nad tím, co bude dál. Nikde v okolí žádná planeta, energie taky není věčná, zbraně mizerné a jedinou praktickou věcí je nouzový signál. A taky to bylo už potřetí, co věděl, že zemře. Protože - vzhledem k neporušeným bílým dlaním jeho chráněnce - bylo úplně jasné, že někdo ho bude muset krmit.
Tiše si povzdechl a v hlavě vykouzlil předběžný plán. Prostě poletí. A když nenarazí na žádnou planetu ani loď, snad někdo zachytí signál - kdokoliv, kromě lidské populace galaxie Pegasus! Ironicky se pousmál nad těmi úžasnými vyhlídkami a otevřel si prádznou lodní databázy. Tímhle krámem se snad ještě nikdy neletělo. Položil ruce na ovládací desku a začal pomalu zapisovat všechny své znalosti, aby to jednočlenné Wraithské pokolení mělo z čeho čerpat, až tu bude samo. To bylo zrovna důležité...
Ale zpět na začátek - Ghlaur byl Wraith, tedy člen jedné lidožroutské rasy, jejíž vnímání se od toho lidského docela významně liší. A jednou z těchto odlišností byl i jakýsi obdiv ze života, který má v genetické výbavě devadesát procent wraithů a to nejen vůči vlastní populaci. To bylo onen den jasně znát i na faktu, že Ghlaurova oblíbená uctívačka právě rodila a on neměl žádný zájem na tom, aby se její potomek nedožil příštího přistání na nějaké vhodné planetě, kde by mohl šťastně žít, přispět k zalidnění a po nějaké době se stát také součástí potravního řetězce.
Takový byl i rozkaz samotných královen a všichni věděli, že děti samy o sobě představují minimální nebezpečí, jelikož jsou v útlém věku velmi slabé a tím pádem "nepoživatelné". Takže se malá lidská mláďata, kterým Wraithové zajali nebo přímo snědli příbuzné, brala na loď také, kde si je Wraithští důstojníci vychovali do zásoby, nebo jako vlastní uctívače. Zabíjení dětí bylo prostě tabu a Wraith, jenž by se snížil k obdobné zlotřilosti, se mohl připravit na pořádnou scénu, co mu brzy udělá jeho královna.
Co se týče Ghlaura, byl to nejvýznamější vědec a čtvrtý nejvýše postavený Wraith na lodi - nad ním byla samozřejmě královna, její první důstojník a hlavní technik. On sám to ale viděl trochu jinak: zatímco oba výše postavení Wraithové nesli obrovskou míru zodpovědnosti za chod celé hive a trpěli nervovou psychózou z neúspěchu a královniny případné zuřivosti, Ghlaur měl svou vlastní laboratoř, dostatek meteriálu, vždy vyčištěné skalpely a minimální audience. Čili, byl to vskutku snový život, jenom ten den naneštěstí skončil... ale co, jednou to přijít muselo.
Začalo to pravděpodobně ve chvíli, když zjistil, že je plod v lůně jeho uctívačky špatně otočený a ven půjde asi nohama napřed. To by za jiných okolností nebyl takový problém - Ghlaur sám pomohl s porodem spousty dětí, mnohé z nich viděl i vyrůstat a pár jich i po nějaké době snědl (když došly zásoby). Špatné na tom bylo, že v té chvíli přiběhl do jeho laboratoře první důstojník a pokusil se mu něco telepaticky sdělit. Ale naneštěstí se Ghlaur tolik soustředil na svého pacienta, že to vzdal a místo toho nahlas vykřikl:
„Můžeš mi vysvětlit, proč ještě nejsi v líhni!?"
Z novorozeněte už byla vidět víc jak polovina buclatého tělíčka, které v Ghlaurových zelenošedých rukou jasně vynikalo. Byl tím tak zaujatý, že nedokázal ani pomyslet na to, co by měl v lodní líhni dělat.
Jeho uctívačka už od začátku hlasitě křičela, na což si Ghlaur během těch pěti tisíc let ordinování ovšem zvykl, zato prvního důstojníka to přivádělo k šílenství. „Odpověz!"
Tmavě růžový plod vyklouzl ven, následován placentou, a zatímco se Ghlaur natáhl pro skalpel k přeříznutí pupeční šňůry, došlo mu to.
Bylo to významné období v životě každé královny, kdy kromě desítek obyčejných trubců stvoří i novou větev Wraithského pokolení. To se dalo jasně poznat na jednom z kokonů, který se od druhých lišil tím, že byl zdvojený. Ghlaur ho naposled viděl už dorostlý, asi před třiceti hodinami, kdy se dalo jasně poznat, že v něm dorůstají budoucí zakladatelé nového úlu. Ale ta pravá chvíle, kdy jim bude muset sám pomoct na svět, přišla zrovna teď!
Odložil dítě a šel se rychle umýt. „Je všechno připraveno?"
„Už před hodinou!" odpověděl první důstojník a skoro ho vytáhl ven.
Když procházeli chodbou, Ghlaur si ještě vzpomněl na svou uctívačku, ale raději tyhle myšlenky odsunul do pozadí. Tohle bylo důležitější!
Lodní líheň byla velká hala s přesně třiceti šesti kokony - víc nebylo pro jedno období královniny gravidity potřeba. Asi polovina z nich už byla otevřená a ve vzduchu se vznášel dotěrný pach jejich vody. Předmětem Ghlaurova zájmu byl patnáctý kokon vlevo, narozdíl od ostatních nepřiměřeně velký a nyní již s jasnými obrysy dvou nehybných těl. Už bylo načase je odtud vysvobodit - napnutá membrána dávala svému okolí zřetelně najevo, že se chystá brzy prasknout. Tak tomu sice bývalo kdysi dávno na jejich domovské planetě, ale tady nebylo na líheň dost místa a kokon s prasklou blánou už nebylo možné použít.
Ghlaur si zběžně vyznačil dráhu budoucího řezu a přijal jeden z nabízených skalpelů. V tomto případě musí provést řez přesně uprostřed, ne jako obvykle na pravé straně, po délce páteře plodu. A když všechno půjde hladce, blána udrží tvar a prázdná by se měla po čase smrsknout a srůst, takže v ní bude moci vyrůst další člen úlu. Opřel o měkkou blánu loket a dal se do práce. Jeho odhad byl správný - membrána vydržela řez. Dal telepaticky na srozuměnou ostatním, že se mají připravit, a sám ustoupil. Stěny membrány se v místě rozříznutí začaly pomalu kroutit a na podlahu lodi vytekl proud slizské kapaliny. Čtyři asistující Wraithové přistoupili ke kokonu právě včas, aby mohli zachytit obě těla a uchránit je před pádem. Rychle je položili na zem a přenechali Ghlaurovi dostatečný prostor.
Nejdřív jim oběma nadzvedl hlavu a jemně přitlačil na útlé bílé hrudníky. První z dvojice zakašlal, prudce se nadechl a počal jakoby zkušebně pohybovat prsty na rukou. Zato druhý z dvojice - při bližším pohledu budoucí královna - se nehnula vůbec. Ghlaurovi se na ní už od počátku něco nezdálo a teprve teď na to přišel: podle otevřených úst usoudil, že se snaží popadnout dech, ale díky zvukům z jejího hrudního koše bylo poznat, že má plíce plné vody. Tohle zjistění vyloudilo na tváři všech, co si četli jeho myšlenky, zděšený výraz - královna je zabije. V tohle případě už bylo navíc pozdě něco dělat. Novorozená princezna se jen několikrát prudce zachvěla a hned na to byla mrtvá. Kdyby se ji pokusili oživit rukou, možná by to působilo na pár minut, ale hned na to by ji zabil šok.
Ghlaur vstal a s kamenným výrazem se obrátil na prvního důstojníka. Ten mu odpověděl podivným úšklebkem, jakousi kombinací úsměvu a vzteku, přičemž ukázal na těla na podlaze. „Odnést!" přikázal ostatním, kteří okamžitě vyklidili pole. Ghlaur teď jen doufal ve své okamžité zabití, ale k jeho smůle mu bylo uděleno něco mnohem horšího. První důstojník pokynul ke dveřím: „Královna jistě očekává tvé hlášení."
Vyšli z líhně a během Ghlaurova přemítání o tom, jaký je asi Wraithský posmrtný život, pomalu mířili k trůnímu sálu. To však přerušil náhlý alarm, který se znenadání rozlehl po celé lodi, formou silné telepatické vlny. Oba Wraithové měli ve vteřině jasno: pozemská loď, asi čtyři jumpery a nedostatečná rychlost jejich hive.
Dobrá zpráva byla, že první důstojník ihned zapomněl, co chtěl udělat, nechal Ghlaura Ghlaurem a poklusem zamířil k můstku. Naneštěstí tu byla i špatná zpráva, a to, že jsou špatně vyzbrojení, zcela nechránění, a že to všechno vědí předem. Ale Ghlaur měl alespoň jednu výhodu - na svou smrt myslel pořád, jenom se změnily podmínky, tudíž se vyhl nepříjemnému momentu překvapení. Tak se jednoduše otočil a rozběhl se k hibernačním komorám, což bylo jediné místo, kam mohli novorozeného Wraitha odnést.
Snadno je dohnal a nedalo mu moc práce je přinutit, aby mu ho svěřili. „Dejte mi ho!"
Wraithové - už tak dost zmatení náhlým útokem - mu ho vydali bez jakýchkoli protestů a odběhli být užitečnější, coby piloti dart.
Ghlaur sevřel to bledé tělo v náručí a pokračoval v cestě, tentokrát ale na opačnou stranu, k hangárům. V duchu uvažoval, co bude nejvhodnější k útěku. Dart si vzít nemůže, protože v blízkém okolí není ani jedna obyvatelná planeta. Stejný problém by byl tedy i křižník, navíc s jeho velikostí by se stali snadným terčem. A beztak si všechny pravděpodobně rozebrali piloti. Jeho myšlenky přerušil tak silný otřes, že ztratil rovnováhu a narazil bokem do stěny chodby. Počkal, až se podlaha přestane tolik chvět, načež se rozběhl dál a ještě rychleji. Jako jediná možnost zbývala jedině náhladní loď, která je o něco menší než jumper, zato stokrát méně využívaná, ale k současné situaci se hodí víc než dobře.
Tou dobou byly už hangáry skoro prázdné, ale nákladních lodí se nikdo ani nedotkl. Vybral si tu, co stála nejblíž. Naštěstí nikdo neměl čas si ho všímat, nebo ho rovnou zastavovat. Nastoupil dovnitř, odložil svůj náklad do vedlejšího sedadla, zkontroloval všechny systémy a dostal se z hive dřív, než ji zlatý paprsek střel z jumperů úplně zdemoloval.
Loď se rozprskla v nádherně světélkujícím oblaku a její kusy se rozletěly všude kolem. Několik zbylých dart se jim snažily uniknout, ale jen dobrovolně vletěly přímo do rukou nepřátel. Ghlaur udělal pravý opak. Na jednu stranu hrozilo, že je zasáhnou poletující trosky a obrovský žár prakticky roztaví povrch lodi, ale na druhou stranu... jiná možnost tu nebyla. Ztěžka se vyhýbal alespoň těm větším kusům, co letěly přímo naproti němu, obloukem se vyhnul středu exploze a nakonec loď nechal, aby jen klouzala tlačená silou výbuchu, mezi troskami na opačné straně. Než vypl všechny systémy, ještě mu nahlásily nějaká menší poškození, což byl pro něj docela úspěch. Nakonec, pilotování nikdy nebylo jeho silnou stránkou.
Bylo po všem. Chvíli jen nehybně seděl a sledoval, jestli do nich nějaký žhavý kus bývalé mateřské lodi hodlá narazit. Pak toho nechal a obrátil svou pozornost k nejcenějšímu předmětu v téhle mizerné části vesmíru. Novorozený Wraith měl ještě zalepené oči a krom toho ho stejně nestihli umýt, takže na něm teď tuhl nepříjemně páchnoucí povlak plodové vody. Jeho tělo bylo křídově bílé, což mu zůstane až do dospělosti, a úplně krátké vlasy měly nezřetelný šedý nádech.
Nějakou dobu ho jenom pozoroval - terpve, když sebou nováček začal nespokojeně vrtět, telepaticky mu položil otázku: Je ti zima?
Na to novorozený Wraith znenadání otevřel oči a sledoval svého opatrovatele, aniž by mrknul. Potom mu myslí odpověděl - vzhledem k tomu, že byl na světě teprve několik hodin, dost zřetelně. Nebyla to žádná souvislá slova, prostě jen souhlas.
Ghlaur mu v úsměvu ukázal zuby a tentokrát hlasitě řekl: „Nemáš ani ponětí, jak jsi pro nás důležitý."
Sundal si kabát a přikryl ho. Pak se vrátil zpět do křesla a kromě předpovídání pravděpodobného odletu lidské lodě, uvažoval nad tím, co bude dál. Nikde v okolí žádná planeta, energie taky není věčná, zbraně mizerné a jedinou praktickou věcí je nouzový signál. A taky to bylo už potřetí, co věděl, že zemře. Protože - vzhledem k neporušeným bílým dlaním jeho chráněnce - bylo úplně jasné, že někdo ho bude muset krmit.
Tiše si povzdechl a v hlavě vykouzlil předběžný plán. Prostě poletí. A když nenarazí na žádnou planetu ani loď, snad někdo zachytí signál - kdokoliv, kromě lidské populace galaxie Pegasus! Ironicky se pousmál nad těmi úžasnými vyhlídkami a otevřel si prádznou lodní databázy. Tímhle krámem se snad ještě nikdy neletělo. Položil ruce na ovládací desku a začal pomalu zapisovat všechny své znalosti, aby to jednočlenné Wraithské pokolení mělo z čeho čerpat, až tu bude samo. To bylo zrovna důležité...
) příliš mi neseděla jedna formulace - užití slova evokovat v následujícím kontextu
