Povídky od T.P.

SGA: Wraiths revenge
1. Mise
2. Útěk
3.

To jsem zvědav..

Tak tedy,první povídka tohoto tématu.

SGA: Wraiths revenge
Povídka se odehrává někdy před dílem,kdy lidé "vytvořili" Michaela.
Je to o týmu SG-8. Kvuli kritikám z mé první povídky jsem se snažil napravit co nejvíc chyb co jsem tam napáchal.Např. za tečkami a čárkami dělám mezery.doufám že se vám to bude líbit.

Postavy:
Jane-por. Jane Weeslyová-Velitelka týmu. Je velice zaujatá programem Stargate.
Fajfka-des. George Wald-Ani on si nepamatuje,kde přišel k téhle přezdívce. Má smysl pro humor,časo si střílí z Jane.
Clark-voj. Charlie Clark-Fajfka mu někdy říká superman. Je zamlklý,někdy je trochu nemehlo.
Rog-des. Homer Rogger-Také má smysl pro humor,ale na tak jak Fajfka.Někdy dokáže být vážný. Je nejlepší v týmu v boji, umí výborně řídit F-302ku.

SGA: Wraiths revenge
Díl 1. Mise

Atlantida
"Crrrrrrrr!"
Ten nepřijemný hlasitý zvuk se rozlehl celým pokojem. Jane to málem vyhodilo z postele. Jen co se vzpamatovala, natáhla ruku a bouchla shora do budíku, aby přestal zvonit.
Jak ona nerada vstávala. Vždy típnula budík, ležela dál a nakonec znovu usla. Pak jí musel budit zbytek týmu, aby se ve dvanáct hodin vůbec šla nasnídat. Jenže dnes to bylo jiné.
S jejím týmem dostávali jen málo misí a dnes, když konečně dostali misi, tentokrát to byla teda pořádná, moc se na ní těšila. Ona přímo zbožňovala akci.
Tak se tedy přemohla. Odkryla peřinu a sedla si na postel. Oči měla úplně zalepené ospalky. Protáhla se a zívla. Dokonce se po chvilce uráčela i stoupnout. Podívala se jejíma obvyklýma mžourajícíma očima z okna. Dnes bylo nádherné slunečné ráno. Slunce nízko nad vodou, sem tam nějaký mráček, věže vrhaly stíny na tmavě zbarvený oceán.
Moře doslova blikalo, jak se světlo odráželo ve vlnách.
Při tom pohledu se jí zvedla nálada. Ona se dostala někam, o čem by jiní ani nesnili.
Konečně se vzpamatovala z jejích myšlenek a šla si umýt obličej, vyčistit zuby a převléknout se.
Asi za sedmnáct minut byla se vším hotová, připravená vyrazit na snídani. Hned jak vylezla z pokoje, někoho potkala.
"Á, Jane, co ty tu tak brzo po ránu? " řekl s úsměvem Clark, kterého potkala Jane jako prvního.
"Brý ráno Clarku." odpověděla ospale, avšak s úsměvem Jane.
"Jdeme na snídaní?" zeptal se Clark.
"Kam jinam, přece." vyřkla ze sebe Jane, protože jí nic chytřejšího nenapadlo.
Se plným tácem jídla v ruce si šli vybrat stůl. V jídelně bylo rušno, všichni si o něčem povídali, bylo slyšet i cinkání lžiček a tak různě.
U jednoho již seděl zbytek jejího týmu, tak tam si samozřejmě přisedli.
"Hm? Jane? Co ty tu tak brzo?" zeptal se Rog s výrazem, že Jane stává obvykle opravdu pozdě.
Jane neodpověděla, jen se tak na něj podívala s výrazem nech toho.
"Tak co, těšíte se?" zeptal se Fajfka-tak se mu říkalo proto, že jeho nos vypadá opravdu srandovně.
"Na co?" zeptal se Clark.
"Na co asi, na misi, supermane." Odpověděl posměšně Fajfka. Superman mu říká od doby, co ho poznal. Samozřejmě kvuli jeho přímení-Clark.
"Těším, konečně vyrazíme na něco pořádnýho." řekla natěšeně Jane.
"No Jane, ty divoško." řekl Rog, a málem se hned jak to řekl, srandovně uchechtl.
Jane se něj podívala, jako kdyby mu to chtěla oplatit nějakou další srandičkou. Ale přerušil ji Clark.
"Hmmm,výborné kakako." pochválil a hodil do sebe dalšího loka. Jenže hodil moc rychle a kakao na sebe vylil.
Tohle už vážně Fajfka nemohl vydržet a rozchechtal se nad celou jídelnou.
Ještě než všichni dojedli si ještě povídali o misi, a pak se šli všichni připravit. Však to znáte, oblečení, vesta, zbraně...
Po 45 minutách byli všichni seřazení u brány. Ještě si přehrávali v hlavě informace o misi.
Asi před rokem SG-12 navázala spojenecké vztahy s vesnickou kolonií na planetě kterou prozkoumálvali. Vůdce vesničanů byl pověřen kontaktoval vysílačkou která mu byla udělena Atlantidu, v případě nouze nebo nějaké důležité události.
Jedenjeho poddaný si vyrazil na lov na planetu, která byla opuštěná ale byla velmi bohatá na zvířectvo. Vrátil se do vesnice s tím, že tam uviděl wraithy. Nevěděl přesně co tam pohledávájí, hned jak je uviděl zmizel. Vůdce tedy kontaktoval Atlantidu. Misí SG-8 bylo zjistit, co tam wraithi dělají.
"Jsi nervózní?" zeptal se Fajfka Jane, když tým stál před bránou.
Jane ho ale nevnímala. Byla zadívaná do brány, strašně se jí líbila. Jak ty znaky modře svítily, nádhera. Antikové měli asi dobré návrháře.
"Hej?" řekl Jane trochu hlasitěji Rog.
"Jo, jo, eh, no?" vypustila ze sebe Jane.
"Jestli..." nestačil doříct Rog, Jane mu skočila do řeči:
"Jo, eh, ano, to víš že sem." odpověděla Jane. Byla sice zamyšlená, ale asi věděla, co Rog říká.
Do řídící místnosti vkročila Weirová.
"Á, vidím že tým je připraven. Můžete začít." rozkázala.
Brána se začala vytáčet. Jane se líbil i zvuk. Zaposlouchala se, a toho Fajfka využil aby si z ní pěkně vystřelil.
"Kdo neřekne "hají", nejde na misi." vyslovil tiše, aby to neprobudilo Jane z myšlenek.
"Hají." řekli Clark a Rog najednou.
Jane nic neříkala. Právě se zakoukala ještě víc, když se aktivovala brána.
Všichni tři chlapi se rozchechtali. Jane se po nich nechápavě poohlédla.
"Nejde, na misi, nejde, na misi!" skandovali.
"No tak SG-8, co to tam děláte?" řekla Weirová do mikrofonu.
"Omlouváme se!" řekli všichni najednou, postavili se do pozoru, a hned na to se rozchechtali na celou místnost s bránou.
Stráže a Weirová se jen usmívali. Jane si oddychla a pomyslela si: Ty chlapi...
"Tak, jdeme." řekla Jane jako pravá velitelka, před pořádnou misí.
Oni si teprve všimli, že brána už je aktivovaná.
Všichni čtyři skoro naráz prošli bránou...
P2A-885
...stejně tak se objevili na druhé straně. Žádní wraithové tam nečíhali, jen klid.
Jane se poohlédla kolem. Krásná planeta, vypadá to tam jak v Alpách mezi hřebeny. Slunce svítilo, sem tam nějaký mráček. Na první pohled bylo poznat, že je planeta bohatá na rostliny i ptáky. Tyhle planety měla Jane nejraději, klid, hory, lesy...
"Tak, kudy?" zeptal se Rog, který byl taky docela zaujatý z toho místa.
"Tudy." odpověděla Jane, a ukázala na pešinu, která měla po zhruba 50 metrech vkročit do lesa.
Dlouho šli lesem. Věděli,že wraithský tábor je daleko, wraithové se chtěli asi ukrýt, aby se o tom, co chystají, nikdo nedozvěděl. Tentokrát jim to nějak nevyšlo.
Po několika minutách se tým zabral do hovoru.
"Co si něco zahrát?" napadlo Fajfku.
"Třeba slovní fotbal?" odpověděl Clark.
"Co třeba na poslední slabiku." řekl Fajfka.
"Začínám. Atlantida." začala Jane.
"Ty seš ale fanoušek." vystřelil s zase z Jane Rog.
"Slovní fotbal je nuda, co třeba..." nestačil doříct Clark.
"Pssst, ticho, k zemi!" tiše rozkázala Jane.
Všichni hned ztichli, a přikrčili se. Uslyšeli jim známý zvuk. Zvuk šipky.
Každý hned zareagoval. Byli to sice srandičkáři, ale byli to celkem dobří vojáci. Až na Clarka, ten spíš byl dobrý vědec. Ale střílet z P-90 uměl.
Všichni se skrčili za nejbližším kamenem, nebo jinou skrýší. Šipka proletěla někde v dáli. Byla jen jedna, mířila od brány k táboru.
"No..." oddechl si Fajfka. Ostatní neměli chuť mluvit, před tím byli velice zaujatí do hovoru, ale teď, v pokračování už radši ztichli.
Samozřejmě, takový Fajfka ale nikdy nedokáže mlčet. Asi po 10 minutách zase začali klábosit.
Po dalších asi deseti minutách, kdy už vyzkoušeli další tři hry, spatřili další šipku. Letěla stejným směrem, zase jen jedna.
"Tohle už začíná být divné." zamyšleně řekla Jane.
"Hmm..." odpověděl zabručením Rog.
"Hele!" řekl tiše Clark, a zastavil se. Zastavil se celý tým, a podíval se doprava. Pod kopcem, po kterém šli, viděli letět šipku blízko nad zemí. Zapnula paprsek a vyložila pod sebe dva vojáky a...
"Vidíte to? To je wraithská královna!" vyhrkl ze sebe Rog, který se díval svým minidalekohledem, který měl tak rád.
"Nemá nějakou slabou stráž?" ptal se zbytečně Clark, všem to bylo jasné.
Šipka přistála na nějakém "parkovišti". Královna se strážemi šla asi 40 metrů, rozhlédla se kolem, jestli jí náhodou někdo nepozoruje. V tu chvíli se tým skrčil. Těsně, málem je viděla. Otočila se,a kývla na jednoho vojáka. Ten se skrčil, nahmatal něco na zemi ve trávě. Otevřel nějaký poklop. Do něj všichni vlezli, poslední voják zavíral. V tu chvíli Rog zamiřoval, aby vojáka trefil. Jane do něj ale strčila. Věděla, že tohle by vůbec nebyl dobrý nápad. V dáli zahlédli další šipku. Přistála na parkovišti, vše stejné jako u předchozí, akorát teď to nebyla královna ale nějaký velmi důležitý vraith. Zase vlezli do poklopu.
"To vypadá, jako kdyby si wraithi svolali..." Fajfka nevěděl, co má použít za slovo.
"Schůzi." doplnila ho Jane.
"Ano." řekl Fajfka.
"Tohle se wraithům vůbec nepodobá." divil se Rog.
"Co tedy uděláme?" ptal se všech Clark.
"Weirová nařídila jen pozorování." odpověděla Jane.
Jak tam leželi, Jane něco tlačitlo do kolena. Nezímalo jí to, ale teď když nastalo ticho, zaslechla za sebou slabé tiché pípání. Otočila hlavu, zvedla nohu, a tam viděla v hlíně něco hladkého a šedého. A v tom slabě blikalo nějaké žluté světýlko. Jane to vyděsilo k smrti, udělala to, co by udělal každý kdyby to viděl.
"R y c h l e p r y č !" zařvala jak nejlíp uměla, zvedla se a utíkala. To samé hned jak jí slyšeli, udělali i ostatní. Utíkali několik metrů, a jako když někdo ví, že každou chvíli za ním má vybouchnout bomba, skočili.

TO BE CONTINUDED

Budu rád za pochvaly i kritiky(doufám že jich nebude tak moc jak u mé první povídky )

nějak to nikdo nečte...

Našel jsem si chvilku a přečetl zatím jen prvních pár řádků, na zbytek se snad vrhnu později. Po prvních větách ale musím říct, že je to výrazně lepší než tvá minulá povídka. Bližší hodnocení si zatím odpustím.

Tak předběžně díky

No jestli ti je vážně dvanáct let, tak klobouk dolů nad písemným projevem... Slovní zásoba sice pokulhává, ale píšeš nečekaně pěkně

ó díky díky,mno je mi 12 no .ale pravda že kdybych nečetl žádnou povídku,takhle bych to nenapsal.kvuli tomu byly chyby na první-když jsem jí pal vůbec jsem nevěděl že tohle fórum existuje (věděl sem že o sg určitě nějaké je,ale nějak jsem se o to nezajímal),také jsem první povídku začal psát asi před 4 lety...
tak čtěte,čtěte

No, hezky psané.. Docela se mi líbí.. Ode mne máš palec nahoru..

ó díky díky... brzy přidám upoutávku na další díl.ale chtělo by to víc čtenářů...

K Tvému přání více čtenářů řeknu jen následující - dej tomu čas. Za prvé, ne všichni co čtou píší komentář a za druhé, což už jsem psal i jinde- ne každý má čas číst povídku zrovna v momentu(případně den) kdy ji autor vydá.

K povídce samotné Ti toho moc neřeknu. Zatím je to takové, že z toho může být všelicos. Nicméně jak už bylo zmíněno, na dvanáct let velmi pozoruhodné

díky. jasně,to chápu že to všichni nepřečtou hned...

takže další díl tu bude zítra večer.slibuji že v něm bude pozemský boj a nějaká letecká bitka.vesmírné bitvy dám do dalších dílů...

Takže,sice pozdě,ale přece je tu další díl. Obsahuje leteckou a pozemní bitvu. Doufám že se bude líbit.

SGA: Wraiths revenge
Díl 2. Útěk

Všichni spadli. Už zavírali oči, čekali výbuch. Jenže nic, leželi už asi 10 vteřin, jenže pořád nic.
"Je to vůbec bomba?" zeptal se Rog.
"Nevím, ale padáme odsud." rozkázala Jane.
Clark si šel pro zbraň, protože jí nechal ležet na místě, kde pozorovali wraithy, když utíkali. Už jí zvedal ze země, a v tom si všiml že jeden wraithský voják stojí před poklopem, a druhý z něj leze. Už namiřoval zbraň, ale wraith byl rychlejší. Vystřelil ze stunneru. Modrý zářivý výstřel se rozplynul na jeho těle, a on spadl omráčen na zem.
"K zemi!" zařval Fajfka. Ještě že se skrčili, dva výstřely proletěly těsně nad jejich hlavami.
"Clarku!" volala Jane.
"Je jen omráčený." uklidňoval Rog, a plížil se do nějakého místa, odkud by se dalo dobře střílet.
Z poklopu vylezli další tři wraithové. Dva běželi do jedné blízké skrýše za velkým kamenem. Toho rog využil a jednoho sestřelil. Vypálily po něm dva vojáci, ale stihl se včas skrčit.
Fajfka si lehl za jeden masivní kořen, a začal pálit po wraithech. Jane odtáhla Clarka do bezpečí a připojila se k obraně. Podařilo se zabít už čtvrtého, ale z poklopu vlézali stále další.
Rog uviděl dva vojáky, jak běží k šipkám. Tomu musel samozřejmě zabránit. Začal po nich střílet. Jednoho trefil, ale nezabil. Věděl, že kdyby se dostali k šipkám, nedalo by se nic dělat. Proto se zvedl, a po kopci běžel aby se dostal co nejblíž k šipkám. Jen jak ho wraithi uviděli, že vstal a běží, prolétlo těsně kolem něj asi sedm výstřelů. Jenže je hodně těžké trefit v dáli rychle běžícího člověka. Potom už byl daleko a navíc všude bylo hodně stromů, takže si ho wraithové nevšímali.
Jeden wraith už nastupoval do šipky. Rog akorát doběhl na dobré místo, odkud by se parádně trefovalo. Wraith už startoval, a tu chvíli Rog vystřelil takovou dávku na kabinu, že by to nepřežil ani wraith co se nakrmil deseti lidma. Ovšem tam byl druhý, který si Roga všimnul, a schoval se za jednu z šipek, odkaď se mu také parádně střílelo. Rog po něm střílel neustále, ale málokdy se trefil. A když ano, wraith se rychle vyléčil. Proto vyndal z kapsy granát, zubama odjistil a hodil.
Granát nespadl hned vedle wraitha, to nebylo v plánu. Dopadl blízko šipky, ta sice nevybouchla ale převrhla se na wraitha. Fajfka za ním vyběhl, protože si nebyl jist jestli to vraith přežil. Když vyběhl zpoza stromů, k šipkám se blížili další tři wraithové. Rychle dorazil wraitha a poté se schoval za nějakou vyvýšeninu, a vyměnil zásobník.
Mezitím Fajfka a Jane stále bojovali na kopečku. Stále stříleli po blížících se wraitech. Jenže jeden wraith si to mazaně vzal okolo, a zezadu je oba omráčil stunnerem.
U šipek se situace vyvíjela lépe. Rog dalším granátem zabil blížící se wraithy.
"Jane, jak jste na tom?" volal do vysílačky. "Jane?!" opakoval. "Do háje." řekl si tiše pro sebe. Podíval se na šipky, a v tom ho napadlo něco mazaného.
Jane ležela na zemi, a nad ní wraith. Už natahoval ruku, aby se nakrmil. Jenže najednou přerušil to co chtěl udělat, a podíval se nahoru. Nad ním šipka se zapnutým paprskem. Proletěla nad všemi čtyřmi, všechny uložila. Wraithi co na zemi bojovali vystřelili několikrát po šipce, to ale samozřejmě nemělo žádný význam.
Kdo by nepochopil, že řídí šipku Rog. Otočil se, a začal pálit po wraithech na zemi. Několik výbuchů, asi dvanáct mrtvých wraithů. Boužel ale Rog zapoměl na šipky co zůstaly na zemi. Všechny už vystartovaly. Rog proletěl nad nimi, a mířil k bráně. Šipky se otočily a dohnaly ho. Roga zasáhl jeden výstřel a on si uvědomil, že ho pronásledují. Udělal pár úhybných manévrů a pak se snažil otočit. Nejdřív normálně zatočil doleva, ale to nebylo moc účinné. Stále byly za ním. Jediná šance bylo provést nějaký opravdu mazaný manévr.
Naklonil se čumákem nahoru, kousíček vyletěl, zpomalil co to šlo. Šipky se snažily zabrzdit, ale jelikož byly překvapené, moc se jim to nepovedlo. Rog nad pod ním prolétající šipkou zapnul paprskek. Prázdná šipka bez pilota spadla do lesa, zbyly z ní jen trosky. Ještě zbývalo sestřelit pět šipek. Jedna byla před ním, snadný cíl. Dva výstřely a výbuch. Druhá také byla před ním, avšak moc blízko. Rog to risknul. Dvakrát vystřelil a proletěl výbuchem. Narazila na něj větší troska, a boužel mu poškodila zbraně.
Šipky se teď musely všelijak otáčet, aby byly za Rogem ve správné pozici. Toho on využil, a letěl plnou rychlostí k bráně. Nádherně jim uletěl. Z takové vzdálenosti se šipky nemohly trefit. Rog začal zadávat adresu Atlantidy. V půlce zadávání si vzpoměl, že na Atlantidu šipka nesmí. Zrušil zadávání, ale nemohl si vzpomenout na žádnou opuštěnou planetu.
Notýsek. Ano, vzpoměl si na svůj notýsek, který měl moc rád a nosil ho na všech misích. Měl tam všechny informace, co na misích často potřeboval. Otevřel kapsu.
"Doháje, já ho zapoměl," řekl si tiše pro sebe."no to je vážně super. No ták, vzpomeň si, vzpomeň si ty hlavo pitomá."
V dálce už viděl bránu. Teď si vzpoměl na jednu adresu. Ale už vůbec nevěděl, co je na druhé straně.
Šipky už ho doháněly, kolem Roga prosvištěly desítky výstřelů. Musel to risknout. Člověku se v takových chvílích, když řídí mimozemský stíhač a honí ho několik dalších, opravdu těžko vzpomíná. Jeho rozhodnutí upevnilo, když viděl v dálce sestupovat do atmosféry wraithský křižník. Aktivoval bránu na tu neznámou planetu. Šipky se ho snažily v poslední chvíli sestřelit, ale nepovedlo se. Rog zmizel v horizontu událostí.
TO BE CONTINUDED

Omlouvám se že je moc krátký,ono to spíš jen vypadá,protože hovory to pěkně roztahávaj. A v bitvách moc hovorů neni...

Na svůj věk píšeš dobře, to je pravda. Líbí se mi, že sis vymyslel vlastní postavy v týmu. Až budeš pokračovat v něčem dalším, zkus ještě více popsat jejich vlastnosti, co je pro ně typické a tak - vztahy mezi postavami musí opravdu fungovat.

A jednu věc ti vytknu:

Šlo o to, že na nějaké planetě objevil něco jeden vesničan z primitvní planety, který si na planetu vyrazil na lov z důvodu, že byla planetá velmi bohatá jak na rostiny, tak na zvíčectvo. Kontaktoval Atlantidu-bylo to jeho poslání, kontaktovat Atlantidu v nouzi apod.- že zahlédl při lovu wraithy připravovat něco jako malý tábor. Úkolem týmu bylo zjistit co tam wraithi kují za pikle.

Tahle to nemůžeš napsat. Věta "Na nějaké planetě objevil něco jeden vesničan" se do povídky nehodí. Zkus se u toho příště trochu zastavit a vymyslet, co to vlastně bylo za planetu a co ten vesničan objevil a rozepiš to třeba do odstavce.

Takhle dáváš do jednoho souvětí moc překotných informací. A hlavně v povídce nikdy nesmíš použít výrazy typu apod., atd... Čtenář chce vědět všechno, co měl ten vesničan za úkol.

A tohle taky nefunguje:

Utíkali několik metrů, a jako v každém filmu nebo seriálu skočili.

Pořád musíš mít na paměti, že píšeš povídku. To, že přiznáš, že se jedná o film či seriál povídku v podstatě degraduje. Je to tvoje dílo, tvůj nápad, postavy ovládáš ty a neřídí se podle žádného filmového nebo seriálového vzorce. Vytváříš nový svět a i když každý ví, že se jedná o námět ze seriálu, nikdy nesmíš dopustit, aby to tam bylo zmíněno.

Každopádně pokračuj v psaní, protože jedině psaním (a čtením) se budeš zlepšovat.