Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Řada 1., díl 1., Od znova
V příjemném, chladném stínu vedle lesa se trčí malý, dřevěný srb.
Starý Anderson přišel z lesa s kárkou plného dřeva a vedle vchodu si ji svým tempem vykládá. Po práci si vzpoměl a ze staré lednice, potáhnuté medvědí kůží, vytahoval mrtvého daňka a nařezával na několik kousků. Pouze jednu nohu si pak nechal a zbytek vrátil zpět. Svým starým vojenským nožíkem si uříznutou nohu připravoval na několik porcí a i ty potom vrátil zpátky připravené položit nad oheň. Ze své studny vytáhnul dvě piva a obě dvě chlazené pak odložil k blískému stromu. Jedno rozdělal a napil se.
,,Teď je čas na tu horší část. Je čas naštípat dřevo". Po těchto slovech se rozmách a jak Viking uhodil svou ohromnou sekerou do prvního kusu špalku. Špalek se i přes všechny své suky rozletěl na dva kusy a oba dva zkončili na zemi. Připravil si ještě několik dalších polýnek na malé třísky. Inu, něčím se roztopit musí. Po trvdé práci si šel ke svým vychlazeným pivním bratrům a natáhl se na houpací síť. Návštěvu nečekal a nebál se proto usnout.
Starý americký veterán Tomas Anderson, dříve nazývaný generál poručík, už neslouží pod armádou několik let. Za své vysoké renty si ve skotsku levně koupil vlastní srub i s lesem a tráví v něm většinu času. Nikdy nečekal, že ho ve Skotsku někdy někdo navštíví a proto si užívá totálního soukromí.
,,Jste tu, pane?" ozvalo se před hlavními dveřmi: ,,Tady je Letectvo U.S.A." a několik příslušníků armády vstoupilo do srbu. Jedním z těchto vojáků byl i mjr. Davis pracující v pentagonu.
Tomas se náhle probudil. Vzpoměl si, kde je a šel se za vojákama. Po chvilném pátrání v paměti si i vzpomenul na známý hlas majora a že s ním několik měsíců pracoval. Už byl pomalu čas rozdělat oheň. Pozval proto četu návštěvníků, aby zůstaly a kulhavou chůzí šel vytáhnout další piva. ,,Promiňte generále, ale jsme ve službě." řekl mjr. Davis a jeden z vojínů nasadil na Tomasovo rameno jakýsi vysílač. ,,Odešel jsem do vojenského důchodu už před lety a tady nemáte pravomoce, tak dej tu věc pryč!" vykřiknul na vojáka. Než však stihl říct další slovo, vykřikl zas na něj major: ,,Pentagon vás povolalo zpátky do služby, další připomínky prosím až na místě."
Všichni se po dokonečení této věty ocitli na U.S.S Drindodey. Ihned po transportu se neznámým hlasem ozývalo:,,Vítejte na palubě pane! Já jsem plk. Mark Style, velící této lodi.". Zmatený Tomas po zpamatování udělal několik kroků k oknu. ,,Můžete se pohybovat a využívat všech služeb lodi, dokud nedoletíme na místo." prohlásil plk. Style a pak odvedl hosta k jeho pokoji a pustil mu Danielem Jaksenem točenou video nahrávku. U.S.S Drindodey potom skočila se dvěmi dalšími loděmi Ampera a Interdrone do hyperprostoru.
Celý večer bylo slyšet, jak generál poručík vede hlasité hádky s velitelem lodě o tom, že to byl vlastně únos. Plk. Style se brání, že pouze plnil rozkazy od generála Jacka O´niella a to bylo Andersena transportovat a odvést na stanoviště. Vyříkat si to prý má s pomocí komunikačních kamenů na místě doletu. Pokud se rozhodne nepřijmout nabídku, vymaže se mu cesta z paměti a vrátí ho zpět na Zem.
Na druhý den ráno se generál rozhodl vyjít z pokoje do jídelny. Ve frontě si vybral hovězí řízek s bramborou kaší a do misky si přidal pár okurek a rajčat na chuť. Po rozhodování i papriku přidal. Pomalou chůzí hledal vhodné prázdné místo. I většina posádky ale byla na raní snídani a stoly byli plné. Akorát jedna židle u několika lidí byla volná. ,,Smím si přisednout?" otázal se. Skupinka lidí, většinou jako personál strojovny, Tomase přivítala.
V příjemném, chladném stínu vedle lesa se trčí malý, dřevěný srb.
Starý Anderson přišel z lesa s kárkou plného dřeva a vedle vchodu si ji svým tempem vykládá. Po práci si vzpoměl a ze staré lednice, potáhnuté medvědí kůží, vytahoval mrtvého daňka a nařezával na několik kousků. Pouze jednu nohu si pak nechal a zbytek vrátil zpět. Svým starým vojenským nožíkem si uříznutou nohu připravoval na několik porcí a i ty potom vrátil zpátky připravené položit nad oheň. Ze své studny vytáhnul dvě piva a obě dvě chlazené pak odložil k blískému stromu. Jedno rozdělal a napil se.
,,Teď je čas na tu horší část. Je čas naštípat dřevo". Po těchto slovech se rozmách a jak Viking uhodil svou ohromnou sekerou do prvního kusu špalku. Špalek se i přes všechny své suky rozletěl na dva kusy a oba dva zkončili na zemi. Připravil si ještě několik dalších polýnek na malé třísky. Inu, něčím se roztopit musí. Po trvdé práci si šel ke svým vychlazeným pivním bratrům a natáhl se na houpací síť. Návštěvu nečekal a nebál se proto usnout.
Starý americký veterán Tomas Anderson, dříve nazývaný generál poručík, už neslouží pod armádou několik let. Za své vysoké renty si ve skotsku levně koupil vlastní srub i s lesem a tráví v něm většinu času. Nikdy nečekal, že ho ve Skotsku někdy někdo navštíví a proto si užívá totálního soukromí.
,,Jste tu, pane?" ozvalo se před hlavními dveřmi: ,,Tady je Letectvo U.S.A." a několik příslušníků armády vstoupilo do srbu. Jedním z těchto vojáků byl i mjr. Davis pracující v pentagonu.
Tomas se náhle probudil. Vzpoměl si, kde je a šel se za vojákama. Po chvilném pátrání v paměti si i vzpomenul na známý hlas majora a že s ním několik měsíců pracoval. Už byl pomalu čas rozdělat oheň. Pozval proto četu návštěvníků, aby zůstaly a kulhavou chůzí šel vytáhnout další piva. ,,Promiňte generále, ale jsme ve službě." řekl mjr. Davis a jeden z vojínů nasadil na Tomasovo rameno jakýsi vysílač. ,,Odešel jsem do vojenského důchodu už před lety a tady nemáte pravomoce, tak dej tu věc pryč!" vykřiknul na vojáka. Než však stihl říct další slovo, vykřikl zas na něj major: ,,Pentagon vás povolalo zpátky do služby, další připomínky prosím až na místě."
Všichni se po dokonečení této věty ocitli na U.S.S Drindodey. Ihned po transportu se neznámým hlasem ozývalo:,,Vítejte na palubě pane! Já jsem plk. Mark Style, velící této lodi.". Zmatený Tomas po zpamatování udělal několik kroků k oknu. ,,Můžete se pohybovat a využívat všech služeb lodi, dokud nedoletíme na místo." prohlásil plk. Style a pak odvedl hosta k jeho pokoji a pustil mu Danielem Jaksenem točenou video nahrávku. U.S.S Drindodey potom skočila se dvěmi dalšími loděmi Ampera a Interdrone do hyperprostoru.
Celý večer bylo slyšet, jak generál poručík vede hlasité hádky s velitelem lodě o tom, že to byl vlastně únos. Plk. Style se brání, že pouze plnil rozkazy od generála Jacka O´niella a to bylo Andersena transportovat a odvést na stanoviště. Vyříkat si to prý má s pomocí komunikačních kamenů na místě doletu. Pokud se rozhodne nepřijmout nabídku, vymaže se mu cesta z paměti a vrátí ho zpět na Zem.
Na druhý den ráno se generál rozhodl vyjít z pokoje do jídelny. Ve frontě si vybral hovězí řízek s bramborou kaší a do misky si přidal pár okurek a rajčat na chuť. Po rozhodování i papriku přidal. Pomalou chůzí hledal vhodné prázdné místo. I většina posádky ale byla na raní snídani a stoly byli plné. Akorát jedna židle u několika lidí byla volná. ,,Smím si přisednout?" otázal se. Skupinka lidí, většinou jako personál strojovny, Tomase přivítala.
- Toto je můj úvodní díl, doufám, že se vám bude líbit a i další díly. Snad sem dostanu nějaké čtenáře
..
