Hvězdná brána: Cesta Antiků: 1x8 - Únik

Všechno začalo odchodem Altairanů z galaxie Ori. Cestovali galaxií, aby našli noví domov. Stvořili Hvězdné Brány, aby usnadnili cestování mezi jednotlivími světy. Ponořte se do světa nebezpečí a setkejte se tváří v tvář stavitelů Hvězdných Bran.

1. kapitola - Hledání nového domova píše:

Kdysi dávno ve velmi vzdálené galaxii Ori, žila velmi vyspělá rasa, která byla na přímé cestě k povznesení (vyšší sféra bití – opuštění lidského těla a existovat pouze jako energie). Po nějaké době se tento národ rozdělil na dva celky. Ori, kteří vyznávali horlivé vyznávání víry a Altairané, kteří věřili ve vědu. Vypukla válka a Ori se pokusily Altairany vyhladit. Nepovedlo se! Proto Altairané vynalezli zbraň, Archu pravdy, která by dokázala tyto lidi přesvědčit o pravdě. Tato zbraň se ale nepoužila a bylo už na čase odletět navždy z této galaxie.
„Už je čas.“ Řekla mladá žena s krátkými černými vlasy a se střední postavou. Na sobě měla bílou kombinézu (uniformu) s našitým štítkem se jménem Enna. Muž, který stál u stolu, na kterém stála velká černá bedna s červeným ovládáním na vrchu byl o něco vyšší než žena. Měl tmavé vlasy a hnědé oči a také stejnou uniformu se jménem Amelie. „Vím, jen –“ červené ovládání se rozsvítilo a poté zhaslo.
„Hotovo.“
Enna pokývla hlavou a řekla:
„Už musíme jít.“
„Počkat, moje poznámky!“ Zastavil se zrovna, když chtěl odejít. Otočil se a sebral blok, který ležel vedle černé bedny a dal se k odchodu. „Víš, včera jsem měl takový nápad.“ Chlubil se Amelie. „A jaký?“ Zeptala se Enna. Muž se usmál a to už šli dlouhou chodbou, která na vnější pohled působila temně. Celá chodba měla šedé zdi se svítícími lampami, které tu vše osvětlovali. Podlaha byla šedá a ušlapaná.
„O tom co ti teď řeknu, se ti ani ve snu nesnilo.“
„Tak nenapínej a řekni co to je?“
„Dobře, je to … jsou to … Astria portas.“ Oba se zastavili a chvilku na sebe hleděli. Po chvilce se Enna ozvala:
„Co že?“
„Věděl jsem že tohle řekneš. Astria portas by byla zařízení, která by sloužila k transportu lidí, věcí a čehokoliv jiného přes celou galaxii i mimo ni. Zde jsou mé poznámky, podívej se.“ Řekl a podal jí blok. „Hmm… máš to promyšlené, ale nemáme čas zde takhle stát. Ameliei.“
„Proč?“
„Chce nás vidět Augusta v řídící místnosti.“
„Co může chtít?
„To nevím, ale chce abychom tam přišli, tak tam půjdeme.“ A vrátila mu jeho blok.
„Dobře.“

Řídící místnost nebyla moc velká. Byla to místnost s čelním sklem, před kterým se nacházely tři ovládací zařízení. To prostřední bylo k čelnímu sklu blíže než ostatní, které byli vzadu. Mezi těmihle dvěmi ovládacími zařízení se nacházeli velké dveře, které vedli do ony chodby. Celou tuto místnost osvětlovala lampa na stropě. Ve dveřích se objevila známá dvojce.
„Tak jsme tady, pane.“ Řekl Amelie. „Za chvíli budeme startovat, Enno, postarej se aby všichni byli na svých místech.“ Řekl Augusta, který stál před čelním sklem, za kterým byla tma. Augusta byl starší muž s šedými vlasy. Na sobě měl uniformu jako každý jiný.
„Ano, pane!“ odpověděla Enna a odešla.
„Ameliei, potřebuji s tebou mluvit ohledně té zbraně, kterou jsme vyvíjeli celá desetiletí.“ Řekl divným hlasem Augusta.
„Musíme ji tady nechat, že ano?“
Augusta jen pokývl hlavou a dodal:
„Já jsem toto rozhodnutí nevynesl. To nejvyšší rada Altairanů“
„Je mi to jasné.“
„Ty máš ale chytrou hlavu, bez tebe by jsme tuhle zbraň nikdy nesestrojili. Až najdeme náš nový domov, vytvořme nové zbraně. Tedy, jen pokud nějaký najdeme.“ Řekl Augusta a posmutněl. „Pane, myslím že bych něco měl.“
„Ano, a co?“ zeptal se Augusta. Amelie z jeho obličeje vyčetl, že ho to velmi zajímá. „Tu máte.“ Řekl a podal mu svůj blok. Augusta ho otevřel a začetl se. Po chvilce čtení sklopil blok a sedl si do křesla před hlavním ovládacím zařízením a znovu se zahleděl do bloku. Po další chvilce čtení blok znovu sklopil a usmál se. „Máš to velmi promyšlené, ale kde seženeme hlavní materiál? Takový materiál, který by byl velký supravodič a ke všemu odolný vůči stárnutí neznám. Je mi líto, bez tohoto materiálu tento plán nemůžeme uskutečnit.“ Řekl Augusta. „A co když v nové galaxii najdeme tento materiál?“ zeptal se Amelie. „Pak tento plán budu podporovat.“ A jak dořekl, rozezněl se alarm. Po chvilce se místnost začala třást.
Všichni cítili že stoupají. V tom se z čelního skla vyvalilo světlo a osvítilo vše, co v místnosti stálo. Vesmírná loď vystoupala z hory a zastavila se ve vzduchu. Všichni se zahleděli do krásné místy zasněžené krajiny. „S bohem, stýskat se nám nebude!“ řekl zvýšeným hlasem Augusta. Po těchto slovech všichni pocítili velký tlak a poznali že loď prudce vystoupala. Světlo v místnosti pohaslo a Amelie se zahleděl na malou zeleno-bílou kouli, která se vznášela v nekonečném vesmíru. „Máte pravdu, Augusto. Stýskat se nám nebude.“ Řekl a Augusta sáhl na červené tlačítko na ovládacím zařízením. „Vstupte do hyperprostoru.“ Přikázal a tlačítko pustil. Loď zrychlila a nekonečný vesmír se rozplynul a loď se ocitla v modrém tunelu, v němž pluly.
„Tak, a co bude teď?“ zeptal se Amelie. „Budeme v hyperprostoru do té doby, dokud nám počítače neukáží, že jsme opustili tuto galaxii, ve které by všichni nevěřící našli jenom smrt.“ Odpověděl Augusta.

::O dva týdny později::

Amelie sedí ve své kanceláří a vypočítává nějaké výpočty. Když si chtěl svůj vypočet zapsat, ucítil slabé chvění. „Opustili jsme hyperprostor.“ Řekl si pro sebe, vstal, sebral blok a zamířil ke dveřím. Když se objevil v řídící místnosti, uviděl skrz čelní sklo krásnou modrou planetu.
„To je … nemohu najít to správné slovo“
„Úchvatné, Ameliei, úchvatné. Pokud se ukáže že je tam dýchatelná atmosféra, tuto planetu můžeme nazvat naším domovem.“ Řekl nadšeně Augusta. Loď zpomalila a šla na přistání. Planeta byla lesnatá a hornatá. Loď přistála v údolí, mezi dvěmi horami. „Počítač ukazuje dýchatelnou atmosféru. Počítače také provádí skenování planety, je tu voda a další věci se ještě ukáží. Myslím že jsme našli domov.“ Řekl Augusta a vstal. Vyšel na chodbu a Amelie ho následoval. K němu se přidala Enna a další Altairané. Augusta sešel po schodech až ke dvěřím, které otevřel díky tlačítku vedle nich. Dveře se rozevřeli a dovnitř vletěl čerství vzduch. Všichni se nadechli a vystupovali z lodi.

::O hodinu později::

„Volal jsi mě, Augusto?“ zeptal se Amelie Augusty v řídící místnosti. „Ano, rada tuto planetu označila jako domov a všichni se shodli na jménu.“
„Ano?“
„Proclarush Teonas [praklarůš teonás]“
„Působivé jméno.“
„Ano. Ale o tom jsem s tebou nechtěl mluvit. Jak víš, rada má čtyři členy. Rada proto odhlasovala že budeš přijat do rady. Máš přece taky malí podíl na odletu z galaxie Ori.“ Řekl nadšeně Augusta. „Páni, to jsem velmi poctěn.“ Poděkoval Amelie. Ozval se pípaví zvuk vycházející z ovládacího zařízení. „Počítač odhalil neznámou látku.“ Řekl Augusta a na čelním skle se zobrazila tabulka a mapa planety. „Co je to?“ zeptal se Amelie. „Vypadá to jako nějaký zvláštní prvek, supravodič.“ Řekl Augusta. Ameliovi se rozbušilo srdce. „Myslím, že vidina vytvoření Astria portas vypadá nadějně.“

co na to říct......místy nepřehledné, místy jsou tam velké gramatické chyby. Nepochopil jsem (ale absolutně) smysl závorek....jasné, chceš vysvětlovat, ale to je právě to naprosto zbytečné.
Občas jsou tam také, řekl bych zvláštnosti

Řídící místnost nebyla moc velká. Byla to malá místnost

nebo

tři ovládací zařízení. To prostřední bylo k čelnímu sklu blíže než ostatní, které byli vzadu.

Taky celkem pochybuji, že by Altairané nazvali tu planetu Praclarush Teonas, pokud se nepletu - tento název znamená něco jako země ohně, nebo tak, takže u takové modré planety jak ji popisuješ mi to nesedí. A v neposlední řadě nalezení toho supravodivého prvku.....to bylo už moc
A taková perlička na závěr - koukám že vědci jménem Janus měli dokonalé nápady - tady brány, Archu pravdy, ten v budoucnosti stroj času...

Tak předně, ačkoliv varuji, že mě objektivní názor Dark Angela učinil trochu více skeptickým než normálně (už tak to bývá dost), nechápu smysl úplně první vysvětlivky:

gootter píše:

povznesení (vyšší sféra bití – opuštění lidského těla a existovat pouze jako energie)

Myslíš si, že lidi z tohoto fóra, mimochodem menuje se to "SG-1 a SGA", což taky něco značí, nevědí, co je to povznesení? Promiň, že to tak rozebírám, ale to je opravdu jako by si vysvětloval člověku, co sleduje tři mušketýry (žádná souvislost) a napsal: "...a měli s sebou kord (dlouhý úzký druh meče užívaného hlavně jako bodná zbraň)..." Sry ale fakt to tak vypadá...
Pak k tomu Janusovi, nejsem si jistej jestli to tam nebylo někde psaný, ale není to náhodou doba krátce před odletem Alteranů z Galaxie Ori? Tak mi vysvětli jak může ten Janus, i když je to antik, žít od té doby až do doby 10 000 let před současností, což je dle seriálu nepřímo naznačeno jako pár milionů let a když ne tak pár set tisíc. Mám dojem, že ani v Arše Pravdy nebylo řečeno, že to byl Janus, ten Janus z Atlantis, takže je to tenhle Janus nebo nějakej jinej a pak jak by to bylo možný, že žil asi tak dlouho jako rasa Antiků potom co se oddělila od Orijů...
Jinak ty "Asterportas" nejsem zrovna odborník na latinu či antičtinu, ale mám dojem, že to byli "Astria Portas" (s tím "S" na konci si nejsem jistej), což znamená Hvězdné brány a průměrnej antik by měl minimálně rozumět tomu slovu, takže by jim nemusel tolik vysvětlovat, co to je, ale to je z toho všeho asi nejmenší.
Celkově to na mě moc dojem neudělalo, ač už nejsem tak pln skepticismu jako na začátku, protože tě zase nechci odradit od tvorby. Nicméně, myslím si, že pokud bude mít ještě pár lidí stejný názor radil bych ti spíše, abys ještě chvíli počkal a trochu se vypracoval, než budeš psát.
Toť můj názor, sorry jestli jsem byl tvrdej ale některý věci, zvláště jako ta první, mě vadili... No nic, to je vše, co jsem chtěl napsat.
Ostatním: Omlouvám se za ten sloh...

ten antik co vymyslel Archu pravdy a Hvězdný brány se myslim menoval amelius

Werostir píše:

ten antik co vymyslel Archu pravdy a Hvězdný brány se myslim menoval amelius

Ano ano já vím... už jsme to opravil a upravil jsme i dalsi chyby

Astre Portas by melo byt tou "lidskou" latinou a Astria Portas je "antickou" latinou.

2. kapitola - Není galaxie bez nepřítele píše:

„Víš to jistě?“ zeptal se rozklepaným hlasem Amelie. „Senzory na této lodi patří k těm nejlepším. Ano, vím to jistě.“ Odpověděl Augusta a vstal. „Pošleme tam tým v lodích, aby to tam prohlídly.“ Dodal k tomu Augusta. „Dobře. Jdu se podívat ven. Nadýchat se čerstvého vzduchu. Být zavřený v této lodi víc jak dva týdny je hrozné.“ Řekl Amelie a odkročil ke dveřím. „Počkej!“ zvolal za ním Augusta. „Jdu s tebou.“ Řekl a přišel k Amelieovi. Ten pokývl hlavou a oba dva se vydali po schodech až úplně dolů. Amelie stiskl červené tlačítko vedle dveří a ty se otevřeli. Amelie s Augustou vkročili na zelenou trávu, kterou zakrýval stín lodi.

„Co bude dál?“ zeptal se Amelie. „No, když jsme byli na oběžné dráze, zjistili jsme že se v této soustavě nachází ještě dalších pět planet. Pokusíme se je prozkoumat a popřípadě navázat diplomatické vztahy s místními obyvateli.“ Odpověděl Augusta.

„Když už jsme u těch obyvatel, našli jste zde nějaké známky života?“

„Ne, bohužel. Jsme tu úplně sami.“ Znovu odpověděl Augusta a do jeho tváře vletěl sluneční svit. Mlčky šli dál a rozhlíželi se všude kolem. Okolo lodi se nacházelo pár stromů a velkých kamenů. Tohle všechno obklopovaly dvě velké hory, mezi kterými loď přistála. Amelie a Augusta došli k velkému kameni a usadili se na něj. „Ani nevíš jakou mám radost že se ten prvek našel.“ Řekl rozzářeně Amelie. „Jo, jestli to výjde, budeme na tom mnohem lépe.“ Řekl Augusta a v tom se rozezněl hluk. Amelie s Augustou koukli na loď a všimli se že se otevírají dveře od hangárů. Hluk ustál a z hangáru vylétla malá zelená loď válcovitého tvaru. „Letí prozkoumat ten „tvůj“ prvek.“ Řekl Augusta, když se na něj Amelie tázavě podíval. „Aha. Tak to jo. Hele, co když narazíme na nějakou rasu, která má špatné úmysly s touto galaxií?“ zeptal se. „Myslíš další nepřátele?“ zeptal se Amelie. Ten přikývl a Augusta řekl: „Ano, i to je možné. Kdyby senzory zachytili nějakou loď na orbitě planety, zvedněme štíty a počkáme. Když zaútočí, budeme se bránit.“ Řekl odhodlaně Augusta. Amelie znovu přikývl. Ozvalo se slabé pípání a Augusta zvedl ruku dlaní k tváři. Na zápěstí měl malou krabičku s tlačítkem. Druhou rukou ho stiskl a řekl: „Mluvte!“ přikázal a z krabičky se ozvalo: „Svolává se rada Altairanů.“ Řekl ženský hlas. „Dobře.“ Řekl Augusta a tlačítko pustil. „Tak jdeme.“ Řekl Amelie a vstal.

Zasedací místnost vypadala jako každá jiná místnost se stolem uprostřed. Amelie s Augustou se zastavili přede dveřmi. „Tvař se normálně, jasný?“ zeptal se Augusta. „Dobře, pane!“ Augusta nahodil vážný výraz. „Dobře Augusto.“ Řekl Amelie. Augusta sáhl na tlačítko vedle dveří a ty se hned rozevřely. „Už jste tady Augusto.“ Řekl Rolan, nevyšší v radě Altairanů. Rolan byl středního věku s tmavými, krátkými vlasy a seděl v čele stolu. „Ano, už jsem tady.“ Řekl Augusta a společně s Amelieem vešel. Amelie se usadil na první židli od dveří a Augusta naproti němu. „Tak rado, sešli jsme se tu zde, abychom prodiskutovali to, co bude s námi dál.“ Uvedl Rolan téma diskuze. „Měli bychom nejprve prozkoumat blízké okolí.“ Navrhl Mowen [mouven], který seděl vedle Ameliee. „Ano, a hned potom by jsme měli poslat tým na těch pět planet.“ Souhlasil Augusta. „Souhlasím.“ Řekl Rolan a otevřeli se dveře. Do místnosti vešla žena a šla k němu. „Říkal jsem snad nerušit, ne?“ řekl rozzlobeným hlasem Rolan. „Proč si asi myslíte, že jsem si vypnul komunikátor (krabička).?“dodal. „Pane, vrátil se průzkumný tým se vzorkem té neznámé látky. Už ho předali vědci Nolasovi, máte za ním zajít.“ Řekla žena. „Hmm…, vyšlete Arguse a jeho tým, aby prozkoumal okolí.“ Přikázal Rolan. „Ano, pane.“ Řekla a odešla. „Končím debatu.“ Ukončil schůzi a ostatní vstali a odešli. Když už vstávali i Augusat s Amelieem, Rolan je zastavil. „Pojďte se mnou.“ Požádal je Rolan. Přikývli a všichni tři vyšli ze dveří. Zabočili vpravo do dlouhé chodby. „Ještě jsem se chtěl zeptat Ameliei, jaký máš plán s těmi Astria portas?“ zeptal se Rolan. „Chtěl bych vyrobit síť po celé této galaxii. Nebo můžeme vybudovat základnu mimo Teonas a nemusíme tam cestam dlouho. Satačí jenom pár sekund a jste tam.“ Odpověděl vášnivě Amelie. „Přes celou galaxii?“ zeptal se udiveně Rolan. Zahli doleva do kratší chodby. „Ano, mám už vypočítané kolik je na to potřeba energie, jak zkonstruovat nějaký ovládací panel. Mám všechno.“ Odpověděl Amelie. Rolan jen pokývl hlavou a v tom se ozval Augusta: „Jsme tady, laboratoř pana Holase.“ Řekl a vešel do otevřených dveří na konci chodby vpravo.

Nolasova laboratoř byla čtvercovitého tvaru. Kolem dokola byl pult a na něm různé počítače a obrazovky s výpočty, kterým by jen málokdo rozuměl. Uprostřed místnosti stál stul, na kterém byly položeny šedé úlomky kamene. Zabírali celkem polovinu stolu. Za stolem stál muž s delšími černými vlasy. Na sobě měl bílí plášť a brýle. Byl mladý, ale přes to velmi chytrý a nadaný.

„Pane Nolasi, tak co pro nás máte?“ zeptal se Rolan a přešel ke stolu. Amelie s Augustou také přišli blíž, aby lépe slyšeli. „No, tak vím jistě, že je to obrovský supravodič. Dokáže absorbovat energii v mnoha formách. Ať je to tepelná, jaderná a solární. A ke všemu je imunní vůči stárnutí.“ Řekl s úžasem Nolas. Amelie se usmál, ale když spatřil Nolasův výraz, zeptal se: „Je tam ale jedno ale, že ano?“ zeptal se Amelie. „Máte pravdu, Ameliei. Když jsem četl vaše poznámky o tom, co z toho chcete vytvořit, vypočítal jsem, že kdyby u Astria portas došlo k výbuchu, tento prvek by rozpoutal takovou explozi, která by byla schopna zničit celou planetu a ještě možná mnohem víc.“ Odpověděl sklesle Nolas. Chvilku bylo ticho, ale to vyrušil Amelie: „Ale v normálním případě by k výbuchu nedošlo.“ Chtěl se ujistit Amelie. „Ano, máte pravdu, proto bude vždy nutné planetu varovat…“ ujistil ho Nolas. Amelie jen vydechl a znovu se nadechl. „No, kolik tohohle spotřebujeme, abychom vytvořili kruh o průměru pět a půl metrů?“ zeptal se Rolan. „No, těžko říct. Asi tak desetinásobek toho co zde vidíte, nebo spíš dvacetinásobek. Těžko říct.“ Tipoval Nolas. „Děkujeme.“ Poděkoval Rolan a otočil se směrem ke dveřím. Amelie s Augustou se též otočili a všichni tři znovu vyšli do šedé ,na první pohled velmi chladné, chodby. Zatočili vlevo a šli dál. Zazněl slabí pípaví zvuk a Rolan zvedl ruku k obličeji. Druhou rukou stiskl tlačítko a řekl:

„Co se děje?“

„Pane, vrátil se tým Arguse. Nic nenašli kromě rostlin, trávy a kamenů.“ Zazněl velmi známí ženský hlas. „Děkuji.“ Ukončil konverzaci a pustil tlačítko. „No, tak se uvidíme zase jindy. Teď musím do řídící místnosti a pak vybrat tým, který poletí prozkoumat těch pět planet. „Pane, chtěl bych být v tom týmu.“ Požádal ho Amelie. „Proč?“ zeptal se Rolan. „Nevím, být tady mě už nebaví. Chci něco zažít. Prosím.“ Prosil Amelie. „No, dobře. Tak za hodinu v levým hangáru.“ Řekl Rolan a zmizel za rohem. „Já už taky budu muset jít“ řekl Augusta. „Jasně, tak se mějte.“ Rozloučil se Amelie a Augusta odešel. Amelie chvilku stál na místě. Pak si jenom povzdechl a otočil se.

Amelie šel do svého pokoje, otevřel dveře a vešel dovnitř. Rozsvítil a dveře zase zavřel. Jeho pokoj byl čtvercovitého tvaru. Na jedné straně u prostřed šedé zdi byli dveře. Napravo od nich byla široká skříň až ke stropu. Na proti ní byla postel a uprostřed místnosti koberec se malým kulatým stolkem.

Amelie zamířil ke skříni. Otevřel ji tím, že přejel dlani po ovládání na pravé straně skříně. Skříň se otevřela a z ní vytáhl zelenou kombinézu s nápisem Amelie na pravém rukávu. Přešel k posteli a kombinézu na ní položil. Poté znovu přešel ke skříni a vytáhl z ní malou bílou krabici. Přešel s ní ke stolku a otevřel horní víko. Z krabice vytáhl malou zbraň (vypadá jako krátká tlustá tyčka na obou koncích zaoblená s tlačítkem uprostřed).



::O pár minut později::



Amelie měl na sobě zelenou kombinézu s černým páskem a se zbraní zastrčenou v pouzdru. V tom někdo ťukal na dveře. „Dále!“ zvolal Amelie. Dveře se otevřeli a do pokoje vešla Enna. Na sobě měla úplně to samé jako Amelie. „Kam se chystáš?“ zeptala se Enna. „Zrovna jsem se na to samé chtěl zeptat tebe. Letím prozkoumat ty planety.“ Odpověděl Amelie. „Aha, tak to letíme spolu.“ Řekla s úsměvem Enna. „Ty taky letíš?“ zeptal se udiveně Amelie. „Hm, Rolan mě o to požádal. Letíme já, ty, Argus a jeho muži.“ Odpověděla. „Dobře, tak jdeme.“ Řekl Amelie a oba šli chodbou.

Po chvilce přišli k velkým dveřím. Enna je otevřela a oba dva vešli do velkého hangáru. Do hangáru se vešlo něco o kolo dvaceti malých lodích. Byli seřazeni ve dvou řadách.

Amelie s Ennou pokračovali uličkou dál až ke skupince lidí, kteří stáli u jedné z malých lodí. „Tak poletíme?“ zeptal se vysoký muž se černými vlasy a krátkými vousy. Na sobě měl též zelenou kombinézu. Všichni obešli loď a nastoupili do ní po můstku, který byl součástí lodi.

V lodi to bylo velmi působivé. Byla rozdělena uzavíratelnou přepážkou. V té první části byli po obou stranách sedačky. Nad nimi byli úložné prostory. V další části byl kokpit s ovládáním. Před ním byli dvě sedačky. Pilot seděl vlevo a „spoluletec“ vpravo.

Amelie se Ennou se usadili do sedaček v první části spolu s dalšími muži. Argos si sedl na místo pilota. „Jste připraveni?“ zeptal se. „Ano.“ Odpověděli všichni sborově. Můstek se zvedl a loď se začala pomalu zvedat. Vyletěli dírou ve stropě a po chvilce loď zahalila tma. Byli ve vesmíru.



::O 6. hodin později::



„Jaká je vůbec šance, že tahle planeta bude vhodná pro život?“ zeptala se Enna. „To nevím, ale asi malá. Prozkoumali jsme už čtyři, ale tahle je nejdále.“ Odpověděl Amelie. „Už tam budeme.“ Uklidňoval ostatní Argos. „To už jste říkal před hodinou.“ Namítl unavený Amelie. „Počkat!“ zvolal Argos. „Co?“ zeptal se Amelie a vstal. Přešel k Argosovi a zahleděl se na žlutou planetu, místy modrou. „Páni.“ Udivil se Amelie. „Planeta je převážně tvořena pískem, místy i vodou. Vhodné podmínky k životu.“ Řekl Argos. „Známky života?“ zeptal se Amelie. „Ano, tisíce.“ Zajásal Argos. V zadu se všichni náhle probudili a šli se podívat blíže. „Počkat, náhlý nárůst energie.“ Zadivil se Argos. „Nabíjejí zbraně! Zamaskovat loď!“ vložila se hlasitě do debaty Enna. Argos sáhl na panel s nápisem ZAMASKOVAT uprostřed panelu. Zazněl divný zvuk a Argos řekl: „Tak jo, popoletím jinam.“ Řekl a planeta se začala sunout jinam. „Rozmysleli si to, střílet nebudou.“ Řekl klidným hlasem Argos. „Vleť do atmosféry. Přímo tam, odkud přicházel ten nárůst energie.“ Navrhl Amelie. „Co, myslíte že je to dobrý nápad?“ zeptal se Argos. „Rozhodně to za prozkoumání stojí. Jsme zamaskovaní, nikdo nás neuvidí.“ Řekl Amelie. „No dobře.“ Řekl Argos. Planeta se přibližovala. Po chvilce klesání se dostali skrz atmosféru. Povrch planety tvořila jenom poušť. Nikdo nikde. Loď přistála pře dunou. „Tak a co teď?“ zeptal se Argos. „Vyjdeme ven.“ Řekl a stiskl tlačítko pod nápisem ZAMASKOVAT. Zadní dveře se sesunuli dolů a vytvořili můstek na zem. Všichni pomalu v čele s Smelkem vyšli ven. Když všichni byli venku, pomalu vyšli na dunu a lehli si na břicho.

Za dunou se nacházel jakýsi důl. Do jedné z dun vedl vchod u němž hlídkovali stráže ve stříbrném brnění a s helmou ve tvaru hadí hlavy. Všichni chvilku koukali, co se bude dít. Po chvilce čekání z dolu vyšel jakýsi tvor. Měl tmavou šupinatou kůži. Dvě oči, malou známku nosu a ústa. Byl omotaný špinavým hadrem a za sebou táhl vozík plného kamení. Za ním vyšli další a další. Ten první vysypal vozík na jednu stranu duny a zase šel zpátky. Tohle dělali i další a šlo to pořád do kola.

„Mě se zdá, jako by to byli otroci.“ Řekl Amelie. „Tak to nejsi sám kdo si to myslí.“ Přitakal Argos. V tom všichni uslyšeli za sebou kroky. Otočili se a za sebou měli dvě osoby se stejným brněním jako měli strážní. Mířili na ně dlouhou tyčí. Po chvilce se konec tyče rozevřel s malým energetickým výbojem. „Kree!“ zvolala jeda z osob a přiběhli další.



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Je skvělé, že jsi se poučil, že to není Janus, ale Amelius ale Amelie a Amelius je trochu jiné jméno, navíc Amelie (stejně jako Augusta) jsou ženská jména
Jinak si občas říkám, jestli ty chyby děláš schválně nebo ne, protože jich je obrovské množství.
A panel s nápisem ZAMASKOVAT mě tedy vážně odrovnal

Je to zajímavé... ale mě dostal ten důl do duny. Zajímalo by mě, jestli se při písečné bouří odstěhuje nejenom duna, ale i důl

Teď nevím, ale nebylo v seriálu řečeno že Alterané přistáli na Zemi a tam postavili první Hvězdnou bránu? Navíc pochybuju že před těmi miliony lety mohli potkat Unasy, natož Unasy jako otroky Goa´uldů(podle informací ze seriálu víme že éra Goa´uldů se datuje cca 5-8 tisíc let nazpátek).

[Dragon]

no tak jsem si to přečetl. nmápad dobrý, zpracování už, ale pokulhává, ale na druhou stranu každej má svoje začátky

tak teĎ k rozboru (pro změnu jsem zvolil jiný typ komentářů, pomocí citace, tak se všem omlouvám za tu délku a sloh)

Autorovi:
mě si klidně nevšímej a piš dál


K prvnímu dílu

vyspělá rasa, která byla na přímé cestě k povznesení (vyšší sféra bití – opuštění lidského těla a existovat pouze jako energie)

ou a já myslel že se po dosažení jisté úrovně změní v jahodoví puding, takže díky za vyjasnění

Měl tmavé vlasy a hnědé oči a také stejnou uniformu se jménem Amelie

moment, to se tak jmenuje ta uniforma? Ta uniforma Ta Amélie docela to sedí, ale ještě mě zajímá jak se jmenuje ten muž

Amelie sedí ve své kanceláří a vypočítává nějaké výpočty

neke výpočty se vypočítávají? Nicméně vím co jsi chtěl napsat a je dost možné že stejnou věc jsem napsal i já, ale jako čtenář soudím že by tam lépe sedlo
„A pracoval na svém projektu, ale když si chtěl zapsat nejčerstvější myšlenky/poznatky…“

Proclarush Teonas

nedám za to ruku do ohně ale mám zato že to znamená ztracen v ohni či něco na ten způsob, ale ověřovat se mi to nechce. Každopádně nevidím důvod to nějak kritizovat i když je to z pohledu jak to popisuješ značně nelogické jméno, ale budiž je to tvoje povídka, tvá příběhová linie…


jinak smysl toho jak nám to podáváš (vysvětlivky hranaté závorky(ty ještě budiž)…) naprosto nechápu nech čtenáře, tak použít vlastní fantazii a představivost nedávej jim vše na stříbrném tácu

a ještě mě napadá proč neprovedli sken planety z orbity? Proč přistávat a ohrožovat celou svojí rasu?


Samozřejmě by se toho dalo najít a vypíchnout víc, ale myslím že tohle stačí a navíc tě nechci odradit (i já měl svůj začátek )

K druhému dílu

„Víš to jistě?“ zeptal se rozklepaným hlasem Amelie. „Senzory na této lodi patří k těm nejlepším. Ano, vím to jistě.“ Odpověděl Augusta

Takže naše uniforma Amélie je v prvním díle naprosto klidná , ale tady už má roztřesený hlas?
Navíc senzory, patřící mezi nejlepší a stejně museli přistát aby zjistili že se na planetě vyskytuje vzduch? (jak to vlastně zjistily někoho vystrčily z lodě?)

všimli se že se otevírají dveře od hangárů.

no přeci jen mají hangár, tak když už mohly poslat na průzkum malé plavidlo a ne celou loď.
Ale i tak musím opět poděkovat. Doteď jsem jen velmi špatně chápal (ale přeci chápal) jak mohli Antikové prohrát s Wraithy, ale ty nám podáváš krásné vysvětlení. Tohle když si přečtou všichni tak již nebude na toto téma otázek. Jménem naší civilizace ti děkuji.

základnu mimo Teonas a nemusíme tam cestam dlouho. Satačí jenom pár sekund a jste tam.“ Odpověděl vášnivě Amelie. „Přes celou galaxii?“ zeptal se

1) mimo Teonas? Jsou na té planetě několik minut max hodin a už zkracují její jméno?
2) vynálezce hvězdné brány a pravděpodobně i nejlepší vědec Alterianů a neví že průchod hvězdnou bránou trvá jen několik milisekund? (i když tady jak tak přemýšlím, tak si nejsem jist, ale sekundy to nebudou)

že je to obrovský supravodič

sakra chlape co máš pořád s tím supravodičem? Ani brána je obří supravodič, ale Nagadah z kterého je to vytvořené (pokud tohle tedy není něco jiného) je super těžký prvek, radioaktivní prvek, prvek dávající kvantum energie… prvek který možná lecos vydrží, ale snad ne supravodič.

„Nevím, být tady mě už nebaví

ROFL tak to je na mě už moc, je tam s nadsázkou několik hodin po dvou týdnech cesty, a už ho to nebaví? To je jako by tě na dva týdny zavřely do vězení a po propuštění bys řekl už mě to nebaví, radši mě pošlete na průzkumnou misi bez záruk návratu.

„No, dobře. Tak za hodinu v levým hangáru.

tak tohle už asi nevydychám…takto ohrožovat člena rady? Ano po průzkumném týmu, týmu který zjistí stupeň ohrožení, ale nikoliv takto.

vytáhl malou zbraň (vypadá jako krátká tlustá tyčka na obou koncích zaoblená s tlačítkem uprostřed).

bravo, právě si téměř dokonale popsal flétnu, ale zbraň v tom nevidím, tedy pokud to nefunguje tak že zmáčkneš tlačítko a z „flétny“, vlastně zbraně nevyletí projektil, pohánění stlačeným vzduchem. Prostě geniální popis geniální zbraně, jen doufám že se nezastřelí.

Amelie měl na sobě zelenou kombinézu s černým páskem a se zbraní zastrčenou v pouzdru.

sláva mocný autor se smiloval nad životem Alteriana. Tisíckrát díky i za něho.

V lodi to bylo velmi působivé. Byla rozdělena uzavíratelnou přepážkou. V té první části byli po obou stranách sedačky. Nad nimi byli úložné prostory. V další části byl kokpit s ovládáním. Před ním byli dvě sedačky. Pilot seděl vlevo a „spoluletec“ vpravo.

Ou jsem zmaten. Zdá se že tu popisuješ jumper tak jak ho známe, ale nechápu proč jsi si neušetřil práci a nějak šikovně nenapsal že onen stroj vypadal jako, nebo byl totožný jako…

„Nabíjejí zbraně! Zamaskovat loď!“

leť, leť…opravdu se nedivým že Antikové v Pegasu prohrály, když ani maskování neumí použít

sáhl na panel s nápisem ZAMASKOVAT

lol tak tohle je už opravdu moc.ještě by tam akorát mohl blikat u toho nápis zmáčkni mě.

stříbrném brnění a s helmou ve tvaru hadí hlavy.

já si to myslel že Apofis nebyl jen tak obyčejnej had, a teď mám konečně důkaz.

malou známku nosu a ústa.

pecka tak teď jsem naprosto zmaten, malou známku nosu, beru, ale ty ústa?

Tak opět i u tohoto díl platí to co jsem pal výše, tady že by se toho dalo vyzvednout více, ale co nechci tě naprosto odrazovat a až budu mít čas rád si přečtu další část (zatím jsem četl na doporučení)


btw:
bylo to psaný postupně, a bez smailíků a už vůbec se mi tam nechtějí dávat zpětně, takže věřím že jste si je domyslely

Na obranu: v SG bylo několikrát řečeno, že brána je z naquadahu a je to obrovský supravodič... Kritiku napíšu časem

Jóóóóóóóó!!!!!!!!!!
Dragone ty válíš!
Když sem viděl ten sloh, říkal sem si, tady se někdo rozjel, ale že takhle... Páni vážně už nemám ten pocit, co mívám, když jednou tejdně nevidim House, dokonale si mi to na pár dní vynahradil...

Abych ale jen neobsypával Dragona za hlášky a výčet, jakej bych do něho nikdy neřek, že by ho byl schopen (promiň, vážně ne ) a nepřidával se k těm zástupům kritiků, hodím sem taky něco objektivnějšího, a to, že cesta bránou, nejsem si jistej na jakou vzdálenost možná přes jednu galaxii trvá skutečně pár sekund, bylo to tak v několika (určitě tak dvou) dílech SG-1, i když na kratší cesty to může bejt milisekunda a je možný, že tu mluvím o cestě do Pegasu, na to teď nejsem schopen přesnějc odpovědět a taky nejsem sto si to někde ověřit, takže toť vše zatím ode mě...

A ještě pro autora: Sry za to jak jsem se na začátku rozjel, ale nemoh sem si pomoct, bylo to spíš jako reakce na Dragonovo podání kritiky, i když abych přiznal souhlasím s ním v mnohém a platí má poslední slova. Hlavně si můj příspěvek neber moc útočně proti tobě, prostě sem si nemoh pomoct, konec.

Napsal jsem další kapitolu zde:

Toto je spoiler!!!:

Ale jestli máte náklonost ke kritizování tak to ani nečtěte (nemám rád lidi, teří jenom vidí chyby a neumí ocenit snahu atd.

Kód: Vybrat vše

http://cesta-antiku.webnode.cz/a1-serie/

My tvojí snahu oceňujeme. Za ocenění stojí už i to, že se někdo odhodlá, pustí se do své tvorby a nebojí se s ní podělit s ostatními. Ovšem, ke každé povídce patří i správná kritika, díky které se můžeš poučit a vylepšit své chyby.
Už jen to, že si tvou povídku někdo přečetl, ba dokonce že sem do diskuze někdo napsal, bych bral jako pozitivní věc