Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/WUTta3Dqmz

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky Stargate SG-13: 1x07 Teal'c

Stargate SG-13: 1x07 Teal'c


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Příspěvek 08.1.2009 16:41:57
milanus Airman
Airman

Příspěvky: 19
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Stargate SG-13

Stručný děj:
Příběh se odehrává po skončení SGA. Hlavní postavou se stává John Sheppard, který je, pro něj z neznámých důvodů, dočasně převelen k novému týmu SG-13. Ten se vypravuje především na vědecké mise. Hned na úvod se tým setká s novou vyspělou rasou brázdící hranice naší galaxie. Ta má velice nepřátelské úmysly.
První série se odehrává na mnoha planetách, kam je John i jeho tým poslán. Setkají se s primitivními i vyspělými bytostmi a snaží se získat co nejvíce informací o novém nepříteli.
První serii ukončí bitva svobodných lidí Mléčné dráhy proti tajemnému sokovi.


1x01 - Křest Ohněm I
Plukovník John Sheppard je převelen k novému týmu, SG-13, a vypravuje se na neobydlenou planetu. Tam má prověřit neznámé zařízení, které objevil jiný SG tým. John se postupně seznamuje s novými kolegy, kapitánem Rachel Richardsonovou, doktorem Davidem Veverkou a doktorem Shawnem Whitem.
Už po příchodu k mimozemskému zařízení má tým problémy s technikou díky rozpínajícímu se elektromagnetickému poli. To nabývá nečekaných rozměrů a SG-13 se vydá na ústup. Brzy na to se stanou svědky přistávání neznámé mimozemské lodi a při cestě zpět k hvězdné bráně se dostanou pod palbu...

Odkazy ke stažení:
Buď na konci prvního příspěvku nebo na:
http://rapidshare.com/files/181064463/SG-13_1x01_-_K__345_est_ohn__283_m_I.doc
http://files.filefront.com/SG+13+1x01+K345est+ohn2Idoc/;12909144;/fileinfo.html
nebo:
http://uloz.to/1139980/SG-13_1x01 - Křest ohněm I.doc


1x02 Křest ohněm II
SG-13 je zajata neznámými bytostmi. V cele se její členové potkávají s ostatními zajatci, kteří tvrdí, že byli uneseni z domovské planety. Věznitelé vypadají velice nebezpečně, a tak musí SG-13 uprchnout, dokud jim zbývá čas.
odkazy ke stažení:
Buď zde ve fóru:
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757
nebo na jiných serverech:
http://rapidshare.com/files/182868898/SG_13_1x02_-_K__345_est_ohn__283_m_II.doc
http://files.filefront.com/SG+13+1x02+K345est+ohn2Idoc/;12962730;/fileinfo.html
nebo:
http://uloz.to/1160382/sg-13-1x02-krest-ohnem-ii.doc


1x03 Osirané
SG-13 vysvětluje generálu Landrymu, co se stalo na poslední misi. Kapitán Richardsonová vyslýchá uprchlíky, kteří nejsou tak neškodní, jak se prvně mohlo zdát. Brzy se v celém komplexu rozezní poplašné zařízení.
Odkazy ke stažení:
Buď zde ve fóru:
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=229869#p229869
nebo na jiných serverech:
http://files.filefront.com/13252505
http://rapidshare.com/files/196063341/SG-13_1x03_-_Osiran_.doc

1x04 Fontána
SG-13 se vydává na neznámou planetu. Setkávají se s primitivními trpasličími lidmi, kteří nejsou zrovna hovorní. Ve vesnici se týmu podaří objevit podivná fontána, která má s architekturou místních pramálo společného.
Odkaz na díl je zde:
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=232751#p232751
nebo externě zde:
http://rapidshare.com/files/204107217/SG-13_1x04_-_Font_na.doc

1x05 Telepatie
Kapitán Richardsonová je postřelena a tým se s ní vydává zpátky k bráně. Její zranění se však zázračně zahojí a SG-13 se rozhodne odhalit tajemství mimozemské vesnice.
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=235571#p235571

1x06 Chulak
SG-13 se snaží genererálovi vysvětlit události předešlé mise, když se spustí
poplach, kvůli neplánované aktivaci brány z Chulaku. SGC obdrží Teal'cův identifikační kód a otevře Iris. Místo Teal'ca však bránou přijde skupina uprchlíků, která sděluje, že byl Chulak napaden. Z rozhovorů brzy vyplyne, že se jedná o stejné nepřátelé, jaké již potkal tým plukovníka Shepparda. Generál Landry tak vysílá SG-13 a dva týmy mariňáků na Chulak.

http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=236272#p236272

1x07 Teal'c
Sheppardův tým doprovázen jednotkou mariňáků prozkomouvá Chulak. Nedlouho po příchodu se dostane do přestřelky s útočníky.
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=237754#p237754


Minisérie:
Druhá strana I: První kontakt
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=235938#p235938
Druhá strana II: Váška na ocase
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=236713#p236713
Druhá strana III: Evakuace
http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=6757&p=237372#p237372

Pozn: Každý díl budu umisťovat jak na fórum, tak na další servery. Tak jako je
tomu u prvního příspěvku. První díl je též přidán do prvního příspěvku a na ostatní díly budou směřovat odkazy opět z prvního příspěvku do další části topicu. Takže v úvodním příspěvku vždy najdete to, co budete potřebovat.
Zde je první díl:
1x01 Křest ohněm I
Křest ohněm I.

Byl krásný letní den. Slunce příjemně svítilo a žádný mrak se neodvážil brázdit oblohu. To členům projektu Hvězdná brána, kteří trávili většinu dne v komplexu pod horami, muselo postačit umělé osvětlení. Den, noc, slunce, déšť, kdo by se o takové maličkosti staral. Úzkou šedou chodbou si vykračoval muž střední postavy. Jeho kratší vlasy trčely do všech stran, ale kdo by se něco opovážil říct svému nadřízenému. Každý vojensky znalý člověk pochopil, že takhle si to vykračuje pravý plukovník. V rukách nesl samopal, ze spodní části výstroje mu vykukovala pistole a ve vestě si posedával párek výbušnin, který by stačil na pořádný ohňostroj.

Nakonec důstojník dorazil do místnosti s hvězdnou branou. Kolem postávalo několik ozbrojenců a před točícím se kruhem do jiných světů vyčkávala uniformovaná žena poněkud menší postavy, která se rychle stala středem zájmu právě příchozího muže. Nejprve si prohlédl její upravené světlé hnědé vlasy táhnoucí se až k ramenům, pak se zaměřil na roztomilý obličej a úzké rty a když se plukovníkův zrak pomalu začal přesouvat k jiným partiím lidského těla, tak žena promluvila příjemným hlasem: ,,Vítejte do SG-13, plukovníku Shepparde.‘‘Přitom zasalutovala, a když její modré oči spatřily důstojníkovy rozcuchané vlasy, tak se tiše usmála. Plukovník též odpověděl zasalutováním a pak pronesl: ,,A vy musíte být kapitán Rachel Richardsonová. Vím, že mě přidělili celkem narychlo, ale měl jsem pocit, že váš tým má ještě další dva členy?‘‘
To už se za důstojnicí otevřela červí díra na neznámou planetu. Kapitánku to nijak nevyvedlo z míry. Přehodila si samopal z jedné ruky do druhé a pověděla: ,,Jistě, pane. Jak jste se určitě dočetl v naší složce, tak ta třináctka k nám rozhodně patří.‘‘
Plukovník se nepříliš přesvědčivě pousmál a pronesl: ,,Jistěže, dočetl. Bylo to skutečně dlouhé a poučné čtení.‘‘ Pak se mu vrátily vzpomínky na ráno, kdy se probudil s hlavou položenou na zavřených deskách nenačaté složky s označením SG-13. To mělo též za následek Sheppardův moderní účes.

Celou místnost ozařovalo modré světlo, když do ní přiběhli dva muži, kteří se netvářili zrovinka militaristicky založeni. Prvního z nich zdobily kudrnaté černé vlasy a silné skleněné brýle a druhého krátké olíznuté hnědé vlasy a velice sebevědomý pohled. Oba muže zatěžovaly plné batohy a po nějaké zbrani plukovník pátral marně.
To už jediná žena v týmu SG-13 představovala své kolegy. Nejdřív brýlatého muže a pak jeho společníka: ,,A tady jsou naše dvě celebrity. Doktor David Veverka a Doktor Shawn White.‘‘
Prvně jmenovaný, doktor Veverka, postrčil své silné brýle o kousek nahoru a pak podal plukovníkovi ruku. :,,Velice mě těší, plukovníku.‘‘ Druhý z doktorů jen pozvedl ruku na důkaz pozdravu a promluvil: ,,Takže slavný John Sheppard k nám dorazil. Statečný zachránce celého vesmíru teď bude chránit nás slabé vědce v cestě za…‘‘ To už do svého kolegy strčil kudrnatý muž a pronesl: ,,Tady Shawn chtěl říct, že vás rádi vidíme.‘‘

Na podobné seznamování nebyl John zvyklý. Všemu měl vždy předcházet podrobný briefing o misi, na kterou se vyráží, tentokrát se však konal bez jeho účasti. Plukovníkovi bylo sděleno, že byl dočasně převelen k novému týmu. Dostal několik informací o misi a také ujištění, že na nové planetě nehrozí konflikt s nepřítelem, a tak bude mít dostatek času svůj tým poznat. Pak už si John pouze pamatoval, že se mise týká prozkoumání neznámého opuštěného zařízení. Nesrozumitelné vědecké pojmy o nové technologii mu z hlavy rychle odletěly.

Na delší přemýšlení nezbyl čas, poněvadž se ozvalo: ,,Hodně štěstí SG-13. Vraťte se brzy.‘‘ 
Jako první vykročila kapitánka Richardsonová, hned za ní John a jako poslední oba vědci.
Po rutinním průchodu branou tým stanul na planetě označené jako P9X-986. Po nebi se prohánělo několik mraků a svěží vánek se zdál mnohem příjemnější než vzduch v uzavřené základně na Zemi. Brána se nalézala na zelené louce, kterou ze všech stran obklopovaly lesy. Na určitých místech zůstávala sešlapaná tráva jako pozůstatek příchodu předchozího týmu.
Důstojnice se nadechla a pronesla: ,,Jsou tu lesy, louky, slyším zpívat ptáky a planeta je neobydlená.‘‘ Pak žena ukázala kamsi do dáli a pravila: ,,Zařízení, které objevila SG jedenáctka, je až za kopcem. Půl hodinka klidné chůze.‘‘
Doktor Shawn White podotkl: ,,Zase chůze. Když už byli tito obyvatelé tak vyspělý, proč nepostavili to zařízení blíž k bráně.‘‘
Do toho se vložil doktor Veverka: ,,Nemohli tušit, že sem po tisíci letech přijde ufňukaná návštěva. Kochej se přírodou, Shawne.‘‘
Kolega odvětil: ,,Kochat se přírodou? Víš, čím se kochám? Metro, nebo rychlovlaky a co takhle eskalátory? Ano, eskalátory, vskutku báječné zařízení. Stačí pouze jeden krok dalších sto se vezete. Žádné drny, o které můžeš…‘‘ Přitom doktor klopýtl o nerovnou zem a jen tak se udržel na nohou.

V čele si vyšlapovali cestičku kapitánka a nový člen SG-13. Důstojnice se usmála a pronesla: ,,Asi to není, co jste čekal, že? Žádní mimozemšťané, kteří z vás vysávají život, žádní mutanti, žádná akce. Mléčná dráha je teď dost mírumilovná, když už jsme porazili Goauldy a ty maniaky i s jejich novým náboženstvím.‘‘
John se na chvilku zaposlouchal do rozhovoru dvou vědců, kteří šli za nim. Když zaslechl něco o teleportaci a rozkladu částic, tak pohlédl na svou kolegyni a pravil: ,,Jak to s těma dvěma můžete vydržet, kapitáne?‘‘
Rachel opět s úsměvem na tváři odpověděla: ,,Než vyrazíte na misi, tak doporučuji poslechnout si nějakou chytlavou melodii, pane.  Pak vám zní celou cestu v hlavě a nevnímáte ty dva. Ale někdy je s nimi sranda, především se Shawnem, vlastně doktorem Whitem. Na poslední planetě místní chovali roztomilého mazlíčka, něco jako křečka. Našeho pana vědce ten tvor kousnul a on se pak celý osypal.‘‘

Zelenou louku vystřídal nepříliš hustý les. Důstojnice pokračovala v řeči: ,,Doktor Veverka je celkem fajn. Bohužel doktor White se považuje za druhého Einsteina, takže se s ním rozumně mluvit nedá.‘‘
Osmadvacetiletá hnědovláska zasypala plukovníka ještě několika historkami, než celý tým vyšel z lesa na otevřené prostranství. Na něm se pár metrů do výšky trčily kamenné sloupy stojící v dlouhých rovných řadách.
Doktor Veverka pronesl: ,,Páni, jak je to tu asi velké.‘‘
Kapitánka odvětila: ,,Vytáhni pípadlo, Davide, ať to zjistíme.‘‘
Do toho se vložil druhý sebevědomý doktor: ,,Vlastně to není pípadlo, drahá Rachel, ale citlivý senzor založený na…‘‘Když Shawn spatřil, že jeho kolegyně nedává pozor a drbe se na noze, tak znechuceně pověděl: ,,Ale tobě je to jedno, že?‘‘
Na to důstojnice pokrčila rameny a pravila: ,,Ale dělá to ty zvuky, ne? Píp, píp.‘‘
Imitace nebyla zrovna silná stránka kapitánky, ale přesto to vyloudilo úsměv na plukovníkově obličeji. Ten pak zavelel: ,,Najděte to zařízení, doktore. Čím dřív začneme pracovat, tím dřív můžeme odejít.‘‘

Oba doktoři vytáhli z batohů detektory s malou obrazovkou, které vydávaly pípající zvuky a vydali se hledat zařízení. Po chvilce vítězně zvolal doktor White: ,,A máme tady vítěze, dokonalý ničím nerušený výskyt energie.‘‘ Shawn tak dovedl celý tým až ke kruhovému objektu, velikosti hvězdné brány, který pokrývalo množství panelů s neznámými znaky.
John se otázal odborníků: ,,Takže, co to je? Mohli to zde nechat třeba antikové?‘‘
Na to hbitě odpověděl Shawn: ,,Ať, už to tu nechal, kdo chtěl, tak to definitivně nebyli antikové. Podívejte se na ty znaky a na design, to není jejich styl. Antikové raději…‘‘
Do toho se vložil i doktor Veverka: ,,Je to úžasné v porovnání s těmi sloupy. Jen se na ně podívejte. Pokud je to zařízení, stejně staré, jako sloupy, tak i po tisíci letech vydává neuvěřitelnou energii.‘‘
John se podrbal na hlavě, kde nehmatal svůj účes. Několikrát po něm přejel rukou a pak pravil: ,,Fajn, může to být nebezpečné?‘‘
Oba vědci současně odpověděli: ,,To nevíme.‘‘ Doktor Veverka pak pokračoval: ,,Potřebujeme minimálně hodinu na analýzu údajů a pak další na srovnávání symbolů s databází, co máme k dispozici.‘‘
Plukovník se znovu chopil slova: ,,Tak tedy analyzujte. Já s kapitánem se tu porozhlédneme.‘‘

John minul desítky sloupů, až se mu jeho kolegové ztratili z dohledu. On sám nenalezl nic, co by stálo za zmínku, a tak se pokusil spojit, s kapitánem Richardsonovou, která se vydala druhým směrem. ,,Kapitáne, našla jste něco?‘‘
Když nikdo neodpovídal, tak plukovník znova aktivoval vysílačku a promluvil: ,,Kapitáne, slyšíte mě? Jak to u vás vypadá?‘‘ Na to se z malého sluchátka umístěného v Johnově uchu ozvalo nepříjemné praskání. Otočil se tedy, a vrátil se k zařízení.
Jen co došel na ono místo, tak spatřil oba vědce, jak sledují malý počítač připojený přes vodiče k panelu.
Po chvilce se mezi sloupy objevila důstojnice. ,,Asi mám rozbitou vysílačku, pane. Neslyším nic jiného než praskání.‘‘
Do toho se vložil Shawn, který zavrtěl hlavou: ,,Vysílačky jsou v pořádku. Jsme uprostřed elektromagnetického pole, které působí velice rušivě.‘‘
Pak se přidal i druhý vědec, přičemž ukázal na obrazovku monitoru, kde běhaly nejrůznější grafy na zeleném pozadí: ,,Podívejte se na to. Tenhle panel bude nejspíš nějaký generátor. Vytváří neuvěřitelné silné vlny.‘‘
Plukovník se podrbal ve vlasech a otázal se: ,,Můžou nám ty vlny nějak uškodit?‘‘
Doktor Veverka pokračoval: ,,To si nemyslím. Působí rušivě jen na naši techniku. Jen se podívejte, jak se obraz na monitoru seká.‘‘

Druhý z vědců zadumaně hleděl na obrazovku počítače: ,,To je nemožné. Pole, v kterém se nacházíme, zdá se má obdélníkový tvar, který sahá stovky metrů daleko. Tohle zařízení nemůže generovat tolik vln, alespoň ne tak přesně.‘‘
Doktor Veverka lusknul prsty a vesele se usmál: ,,Ledaže by mu něco pomáhalo. Nějaký vodič.‘‘ Vědec pak ustoupil od panelu a s malým počítačem se přiblížil k jednomu ze sloupů: ,,Nejsou z kamene, jak jsme si mysleli.‘‘ Pak několikrát ťuknul do svého počítače a otočil se ke kolegům: ,,Ty sloupy jsou z velice vodivého materiálu. Přenáší energii z jednoho na druhý a tím rozšiřují celé pole.‘‘

John nejprve pohlédl na kapitánku, která se tvářila více než nechápavě. Aby sobě i druhému nevědecky znalému společníkovi osvětlil situaci, tak se zeptal: ,,A k čemu je to dobré, kromě rušení vysílaček?‘‘
Úsměv z Davidovy tváře se pomalu, ale jistě, vytrácel: ,,Nemám tušení. Ale kdyby se nám podařilo zařízení zprovoznit…‘‘ Tentokráte prsty lusknul Shawn: ,,Tak dojde k rapidnímu vzrůstu energie uvnitř pole.‘‘
Najednou se ozvalo z úst doktora Veverky: ,,Tys to zapnul, Shawne? To pole začíná silit. Začíná hodně sílit.‘‘ Jen to doktor dořekl, tak se z jeho počítače začal linout dým. Vědec upustil nástroj a zděšeně pronesl: ,,Dochází k obrovskému růstu energie. Je to úžasné.‘‘
Nadšené vědce zarazil až plukovník Sheppard: ,,Měli bychom raději zmizet. Rychle!‘‘

Oba vědci popadli své batohy a celý tým kličkoval mezi sloupy pryč od zařízení. Důstojnice pokřikovala na doktory: ,,Říkali jste, že to není životu nebezpečné!‘‘
Shawn udýchaně odpověděl: ,,Nebylo, až teď. Ještě chvíli a bude z nás hromádka popela!‘‘

Čtveřice se vzdalovala od sloupů a zmizela v blízkém lese. Nejspíš by pokračovala dál, pokud by ji nezastavil doktor White: ,,Stůjte, to stačí! Jsme z toho venku.‘‘
Celý tým se zastavil a otočil se zpátky k řadám sloupů. Jen John sledoval vlasy důstojnice, které se chvěly ve větru. ,,Zvedá se docela vítr. Jste si jistý, že bychom neměli ustoupit trochu dál?‘‘
Doktor Veverka rychle odvětil: ,,Není zde nic vodivého, nic nám nehrozí.‘‘ Jen to vědec dořekl, tak se začaly stromy ohýbat v silném větru a prostranství plné sloupů zahalil stín. K uším celého týmu doléhal stále silnější dunivý zvuk, který přerušilo hlasité zvolání plukovníka: ,,K zemi!‘‘

S tím se všichni členové SG-13 vrhli na zem a jejich očím se naskytla úžasná podívaná. Teď už všem bylo naprosto jasné, co způsobilo poryv větru a dunivý zvuk. Nad pole sloupů se pomalu snášela  neznámá loď. Plukovník neměl zpoza stromů dobrý výhled, ale připadalo mu, že je loď minimálně sto metrů široká a další stovky metrů dlouhá. Zanedlouho zastínila celé pole a snesla se jen kousek nad tyčící se sloupy. Dunění utichlo a na krátkou chvíli nastalo naprosté ticho. Pak z prostřed pole šlehaly elektrické výboje a rychle se šířily z jednoho sloupu na druhý, dokud se nevytvořilo pole zelené energie. Několik blesků udeřilo do lodi a následně vystřelil několik metrů široký zelený proud a směřoval do středu spodní části vesmírného tělesa.‘‘

Celý tým udiveně sledoval vzniklou situaci. Jako první promluvil David: ,,To je úžasné. Podívejte se na ten tvar. Celá loď vypadá jako obdélník. Musí být stovky metrů dlouhá a ze strany můžeme spatřit pouze pár metrů veliké křídlo. Jak se něco takového vůbec udrží nad zemí? Měli bychom jít dál, abychom viděli celý její rozměr.‘‘
Důstojnice strčila loktem do vědce, jenž se nechal unést, a zeptala se: ,,Co to vlastně dělá? Ona přistává?‘‘
Slova se pak ujal vždy sebevědomí Shawn: ,,Neřekl bych, že přistává, spíš se mi zdá, že tankuje.‘‘
John pohlédl na kolegu ležícího vedle sebe a přispěchal se svým komentářem: ,,Takže to zařízení je benzínka?‘‘
Doktor White se ušklíbl a pokračoval: ,,Velice jednoduše a netechnicky řečeno, ale nejspíš ano.‘‘
Pak se slova opět chopil plukovník: ,,Fajn, ať to dělá cokoliv chce, lepší bude se vrátit k bráně a informovovat základnu.‘‘

Celý tým se zvedl a vzdaloval se rychle od lodi , i když oba vědci by nejraději zůstali.
Po deseti minutách cesty lesem běžel tým po ostřejším svahu. Plukovník zvolal: ,,Za tím kopcem už končí les a budeme u brány!‘‘ Jen to dořekl, tak kolem jeho hlavy prolétl červený paprsek a zarazil se do blízkého stromu. Hned na to druhý paprsek ustřelil větev poblíž Shawna. John vykřikl: ,,Kryjte se za stromy, jsme pod palbou!‘‘
Střely přicházely z vršku svahu, ale mezi stromy útočníky nikdo neviděl. Plukovník rozkázal: ,,Davide, Shawne, běžte k bráně! Krycí palba, kapitáne!‘‘
Oba důstojníci začali pálit do míst, odkud vylétlo několik dalších rudých paprsků. Doktoři rychle utíkali po svahu pryč z bojiště.

Jednu chvíli střílel plukovník a kapitán přeběhla o několik stromů dál, poté se ukryla ona a kryla palbou svého nadřízeného. Takhle to proběhlo třikrát, než se k dalšímu přesunu chystal plukovník. Uběhl malý kousek, přičemž pálil na zdařbůh, když mu červený paprsek prolétl nohou. John pocítil velice ostrou bolest a chytl se za stehno. Na jeho rukách se objevily první kapky krve a on se neudržel na nohou. Poklekl na zem a na malý moment odklopil zrak od zranění. Pohlédl mezi stromy a nabyl pocitu, že na něj v dáli někdo míří. Okamžitě sebou cuknul a po čtyřech se plazil za nejbližší strom, když kolem jeho hlavy prolétla další střela.
Za ním se ozývala zuřivá střelba ze samopalu, která se rychle přibližovala.
Kapitánka skočila po svém velícím důstojníkovi a společně se kutáleli po dlouhém svahu dolů. Kolem nich probleskly dva další paprsky, dokud se oba pozemšťané neskutálely do hlouby svahu mimo dostřel nepřátelských zbraní.





Přeji příjemné čtení.
Naposledy upravil milanus dne 12.4.2009 21:29:30, celkově upraveno 13

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
je to dobré, vážně ano, líbí se mi styl a celkově to zatím vypadá velmi dobře. Jediné, co bych vytknul, je to uploadování na server. Má to jen necelých 5 stránek wordu, což je celkem standardní (24 hodin má přes 10 na díl) takže nechápu důvod, proč to nedat sem celé a uploadovat. Pakliže sem dáš celou povídku, tak nebudu mít co vytknout :) ( i když si nejsem jistý, jestli téma nových silných neznámých má ještě možnost nabídnout nějaké nové, neotřelé možnosti - v každém případě se nechá překvapit
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

Destiny Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1226
Bydliště: Pegasova galaxie, Atlantis
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Moc dobrá povídka. Líbí se mi tvůj stil psaní a děj byl krásně srozumitelný. Rozhodně se těším na pokračování :)
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek
Můžeme být jen tím čím jsme. Nic víc, nic míň. (Kahlan Amnell)
Není tak těžké za přítele umřít, jako najít takového, aby umírat stálo za to.

milanus Airman
Airman

Příspěvky: 19
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Okay, rozhodl jsem se tedy jednotlivé díly umisťovat jak na fórum, tak uploadovat na jiné servery. Každému podle libosti. Díly budu přidávat průběžně, ale nemůžu zaručit přesné časové intervaly. Druhý díl nejspíš přidám příští týden, dřív to asi nestihnu, i když by si to díl zasloužil. Bohužel necelá polovina lidí v práci onemocněla, takže si užiju pekelný víkend. K tomu budu muset připočíst odpočívání po víkendu...no prostě druhý díl nejspíš příští týden. Pokud se mi bude dařit psát jeden díl týdně, bude to snad fajn :D

Ve srozumitelnosti se pokusím pokračovat. Tým má sice dva vědce, ale také má Johna a kapitána Richardsonovou, kteří jsou techničtí antitalenti, takže jakákoliv vědecká fráze bude vyslovena tak, aby ji pochopili tito dva. Když to pochopí oni, vy to pochopíte taky.

PS: Hlavní postavy budou představovány průběžně a s nimi i jejich tajemství. Kdybych všechno vychrlil v prvním dílu, nebylo by to podle mě to pravé ořechové.

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
S tím se nedá nesouhlasit :) A jeden díl týdně by byl fajn :) takový normální interval, není to moc :)
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

*Jack* Uživatelský avatar
Chief Master Sergeant
Chief Master Sergeant

Příspěvky: 724
Bydliště: Východní Čechy, Orlickoústecko; nápověda: Je tam vedro jako v tanku!
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Nebylo to špatné, ačkoliv si myslím, že si tam nemusel dávat zronva Shepparda, když ho stejně ani nevyužíváš tak, jak bys mohl (jako, že chybí na všechno jeho chytrej komentář nebo vtipná hláška). Klidně by tam mohl být někdo jiný a ničemu by to nevadilo, i když na tohle se dá zvyknout... :)
Potom se nemohu ubránit dojmu, že částečně ale viditelně recykluješ postavy z SGA a to je vzhledem i národností stejný vědec Veverka spolu se Shawnem, který zase představuje alternatývu McKaye. Tohle mě napadlo krátce po začátku, ale pak už mi to ani tolik nevadilo, protože jsem proti původní SGA nic moc neměl... 8)
Každopádně jsem zvedavej jak to vyvyneš dál... :wink:
Nejnovější tvorba:
    TASK FORCE: 1x04 Hrdinův sen V. (ZDE)
    Obrázek
Můj povídkový seriál:
    STARGATE - 24 hodin: (ZDE)
    Nejlepší námět a zpracování v povídce roku 2008 i 2009!
Další projekty:
    Osudový skok: Společná sci-fi povídka 5-ti autorů (ZDE)

milanus Airman
Airman

Příspěvky: 19
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Co se postav týče. Rozhodl jsem se pro Shepparda, aby zůstala nějaká návaznost na SGA. John není chodicí vtip a tým zatím nezná, třeba se ještě rozvtipkuje, až se otrká.
Díky příběhu, který plánuji, potřebuje SG-13 nějaký mozek. Kdybych zvolil ženu, tak bude připomínat určitě Carterovou, takže je mi jasné, že zvolení mužské postavy připomíná Rodneyho. Shawn možná půjde až do extrémů, protože příliš normálních vět z něj nevyleze. Na rozdíl od Rodneyho nemá žádný smysl pro humor. Na druhou sranu je též sebevědomý a celkem rozmazlený. Jak se později dozvíte, tak dokončil vysokou školu už v 18-ti letech. Žádné vědce nerespektuje, kromě D. Veverky. To je jeho dlouhodobý přítel, kterého si velmi cení a nenaváží se do něj, ač samozřejmě ví, že je mnohem inteligentnější.
Druhého vědce jsem zvolil jako Čecha, ne kvůli Zelenkovi, jen chci použít několik narážek. Jinak Veverka je sice vědec, jako Shawn, ale v dalším průběhu pochopíte, že je snesitelný a příjemný. Taky už se mi nechtělo tvořit žádné cizí jméno, tak jsem vsadil hold na domácí.
A co se týče kapitána Richardsonové, tak ta se snad Teyle podobat nebude. Narozdíl od ní neumí tolik bojovat, je spíše jemnějšího charakteru. A jak se v průběhu příběhu dozvíte, tak není na základně příliš oblíbená, protože kapitánem je z protekce, díky otci generálovi.

I když to tak možná nevypadá, nepopírám podobnost s již existujícími charaktery nebo jejich vlastnostmi. Obdobné poskládání SG týmů přineslo úspěchy, tak proč na něj nevsadit. Jen tyhle postavy hodíme na jiné mise a uvidíme, jak se to vyvrbí.

*Jack* Uživatelský avatar
Chief Master Sergeant
Chief Master Sergeant

Příspěvky: 724
Bydliště: Východní Čechy, Orlickoústecko; nápověda: Je tam vedro jako v tanku!
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Jo vždyť já neříkám, že to je špatné. Nad očekávání se mi díl docela líbil a mám zájem si přečíst další. A podle toho jak charakterizuješ hlavní postavy, máš to asi dobře vymyšlený, takže není problém než by mohl být třeba u někoho jiného, kdo by to takhle udělal možná ještě levněji a pak ty charaktery kazil... :)
Přesto si ale myslím, že bývalý pilot vrtulníků a rozkazy neplnící Sheppard není moc dobrý nápad, i když se s ním možná dokážu vyrovnat, když to zatím vypadá, že se docela umravnil. Každopádně ale jiná postava by to taky nezkazila a návaznost je už v tom, že je to SG... :wink:
Ale nebudu ti do toho zbytečně kecat, ať můžeš přidat pokračování... :)
Nejnovější tvorba:
    TASK FORCE: 1x04 Hrdinův sen V. (ZDE)
    Obrázek
Můj povídkový seriál:
    STARGATE - 24 hodin: (ZDE)
    Nejlepší námět a zpracování v povídce roku 2008 i 2009!
Další projekty:
    Osudový skok: Společná sci-fi povídka 5-ti autorů (ZDE)

Destiny Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1226
Bydliště: Pegasova galaxie, Atlantis
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Já si myslím ,že máš velmi dobře promyšlené postavy. A pokud se jedná o Johna, jsem ráda, že jsi ho zahrnul do povídky. Narozdíl od někoho kdo si mylsí, že je jenom hláškující plukovní, jsi ho popsal opravdu dobře.
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek
Můžeme být jen tím čím jsme. Nic víc, nic míň. (Kahlan Amnell)
Není tak těžké za přítele umřít, jako najít takového, aby umírat stálo za to.

milanus Airman
Airman

Příspěvky: 19
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Přikládám druhý díl. Snažil jsem se ho zkrátit, jak to jen šlo, ale pár stránkám jsem se nevyhnul.

1x02 Křest ohněm II

John při padání ztratil samopal, a tak jednou rukou hbitě nahmatal pistoli ukrytou v pouzdře. Druhou rukou se držel za zraněnou nohu. Vedle plukovníka ležela důstojnice. Tvář měla přitisknutou ke zbrani a sledovala, jestli se útočníci neženou ze svahu dolů. Když nikde nezpozorovala žádný pohyb, tak odložila samopal a přiskočila k raněnému kolegovi. Ten s bolestivou grimasou v obličeji pravil: ,,Tak to vypadá, že jste mi zachránila zadek, kapitáne. Máte to u mě. Viděla jste, kdo po nás střílel?‘‘
Rachel zašátrala po kapsách a vytáhla bílý obvaz. Překousla obal a začala obvaz omotávat kolem plukovníkovy nohy. ,,Možná to jsou vaši přátelé z Atlantis, stýskalo se jim.‘‘
Johnova nohavice už byla téměř celá od krve, když kapitán Richardsonová konečně obvaz pořádně utáhla. ,,Je to čistý průstřel, pane. Myslím, že jsem zastavila krvácení.‘‘
Plukovník pohlédl na svou kolegyni, která se vžila do role doktora, a pronesl: ,,Nemůžu jít, kapitáne. Musíte se dostat k hvězdné bráně sama.‘‘
Zraněný muž to nestihl ani doříct a už ho důstojnice zdvihala ze země. Šum lesa přerušil krátký výstřel. Rachel zasáhl do zad zelený paprsek a ta se svalila na svého velitele. John se nemohl moc hýbat ani sám o sobě, a když na něm teď nehybně ležela důstojnice, tak plukovník pouze dokázal pozvednout ruku se zbraní a namířil do míst, odkud vyšel první výstřel. Než však někoho spatřil, tak ho zelený paprsek zasáhl do boku a on ztratil vědomí.

Uběhlo několik hodin, než se John probral. Když otevřel oči, viděl velmi rozmazaně a nedokázal rozpoznat jediný objekt. Několikrát mrkl a promnul si oči. Zdálo se mu, že se nachází v temnější chodbě, kde se kolem něj hýbou stěny. Když se zrak i ostatní smysly konečně ustálily, tak plukovník zjistil, že se nehýbají zašedlé stěny ani strop, nýbrž se hýbe on.
Před sebou spatřil dvě postavy v šedé zbroji. Každá z nich Johna držela za jednu nohu a vlekla jej za sebou. Oblečení neznámých osob připomínalo lehké brnění složené z mnoha plátů. Chránilo téměř celé tělo, až na ruce. Od ramen po lokty zůstávaly nekryté paže, které se podobaly těm lidským. Pouze nezvykle vybledlá kůže kazila dojem. Od loktu až po zápěstí pokračovala zbroj. Ruka zůstávala též nekryta a John napočítal na každé pět prstů, což ho utvrdilo v dojmu, že je vlečen lidmi, a že je opět plně při vědomí.
Konečně si Sheppard uvědomil, že necítí žádnou bolest, a že po zranění na jeho noze zůstaly jen zakrvácené prostřelené kalhoty.

Podlaha pozemšťana studila do zad. Málokdy se důstojníkovi stávalo, že by zůstal nespoután, když jej někdo vzal do zajetí. Proto se své situace pokusil využít. Prohmatával kapsy a snažil se najít nůž nebo pistoli. Bohužel jeho ruce stále nic nenacházely.
Jedna z postav, které táhly Johna po podlaze, pocítila zajatcovo škubání a prudce se po vězni ohlédla. Plukovník pořádně neviděl do obličeje věznitele, protože ten téměř celý schovala helma. Pouze oči a malý kousek nosu zůstávaly neukryty. Postava nepříjemně zavrčela, škubla Johnovou nohou a vlekla jej dál.

Tmavou chodbu vystřídala místnost plná podivných soch. Ty vyobrazovaly tvory, které zajatec ještě nikdy neviděl. Připomínaly mu zvířata podobná pumám s děsivým výrazem ve tváři.
Celou místnost osvětlovaly žluté krystaly mnoha velikostí na vysokých stojanech.
Sheppardovy nohy náhle dopadly na zem. Postavy jej přestaly táhnout a ustoupily o malý kus zpátky.
Plukovník opatrně vstal a pár kroků před sebou spatřil další osobu. Byl to starší muž, jehož tělo pokrývalo tmavé roucho. Rudé oči na starcově vybledlém obličeji probodávaly ty Johnovi. Tajemný muž přistoupil k Johnovi a hlubším hlasem pravil: ,,Odkud jsi, člověče?‘‘
Zajatec se nejprve rozhlédl kolem sebe. V místnosti postávalo osm mužů v šedých zbrojích, kteří pevně svírali zbraně. A právě na ty, se důstojník zaměřil. Velikostí se zbraně podobaly puškám. Dala se na nich rozeznat spoušť, mířidlo a cosi podobné zásobníku, co se do zbraně zasouvalo ze strany.
Pak John pohlédl na starce, dal ruce v bok a s ledovým klidem sobě vlastním pronesl: ,,Představ se ty a řeknu ti, kdo jsem já.‘‘
Vybledlý muž nic neodpovídal, pouze pozvedl pravou ruku nahoru. Dva z vojáků v šedých zbrojích donesli vybavení SG-13 a položili jej pět kroků od zajatce.
,,Naučili jste se používat palné zbraně. Sice primitivní, ale zdají se být účinné. Tvá rasa mě velice zajímá. Vypadáš silně, ne jako ti ubožáci, se kterými jsme se prozatím setkali. Na této planetě jsme však nezaznamenali žádný život. Kdo jsou tví lidé?‘‘
Plukovník Sheppard s přesvědčivým výrazem v obličeji odpověděl: ,,Tohle je má planeta. Žijeme v podzemí. Museli byste se prokopat hodně hluboko, aby jste nás našli.‘‘

Vtom se stařec octl těsně před Johnem, uchopil ho pod krkem a jednou rukou ho pozvedl do výšky. Důstojník se začínal dusit, ale z pevného sevření se nemohl nijak dostat. Když stál teď podivný bledý muž blízko, viděl mu John pořádně do tváře. Jak stařec mluvil, tak mu z pusy chvílemi vyčuhovaly pro člověka netypicky špičaté zuby. Jeho hlas nabral ještě větší hloubky: ,,Prolhaný červe! Tahle planeta je mrtvá od povrchu až po jádro! Odkud jsou tví lidé?! Jak se sem takový ubohý tvor, jako ty dostal?! Mluv!‘‘
Plukovník zalapal po dechu a promluvil: ,,Asi nejste tak vyspělý, jak si myslíš, když jste nás neobjevili v podzemí.‘‘

Stařík vycenil ostré špičaté zuby a odhodil zajatce několik metrů do dálky. Ten se dokutálel až k nohám vojáků. Pak si věznitel upravil své černé roucho, rukou pokynul ostatním a pravil: ,,Však ty promluvíš. Dejte ho k ostatním!‘‘
Vojáci chytli Johna v podpaží a vlekli jej pryč. Důstojník sledoval starce, jak se před ním otevřely doposud zavřené dveře a vešel do mnohem větší místnosti, kde problikávalo spoustu světel. Pak už jej vojáci opět táhli temnou chodbou, kde kromě holých stěn nic vidět nebylo.

Netrvalou dlouho a John se octl v dalších potemnělých prostorách. Rychle poznal, že se dostal do vězení. To tvořila pouze jedna čtvercová cela. Z přední strany ji chránily úzké hranaté mříže, z nichž směrem do cely trčely bodáky. Z ostatních stran vězně obklopovaly tři tmavé zdi.
Jeden z vojáků zatáhl za páku kousek od mříží. Část z nich poodjela do stran, čímž se vytvořil užší vchod. Druhý voják neváhal ani vteřinku a postrčil plukovníka do cely, kterou John odhadl na přibližně dvacetkrát dvacet metrů. Rozhlédl se kolem sebe a zpozoroval osm lidí v potrhaných šatech, kteří se krčili v tmavých koutech a také se konečně shledal se zbytkem týmu, jenž se mu vydal naproti.
Jako první spustila kapitán Richardsonová, jejíž účes teď vypadal poněkud rozcuchaně: ,,Ráda vás vidím, pane. Netušili jsme, kam vás odvlekli, co vaše noha?‘‘
John odvětil: ,,Noha je v pořádku‘‘ Pak se podíval na oba vědce a pozvedl ukazováček: ,,A co vy dva tady děláte? Neměli jste běžet k bráně?‘‘
Slova se ujal Shawn: ,,Bohužel jsme to nestihli. Bylo jich na nás moc. Ačkoliv jsme vzdorovali do poslední chvíle, tak nás zajali.‘‘
To už se neudržel druhý z vědců a lehce praštil svého kolegu do ramene: ,,Nestihli jsme to, protože jeden z nás zakopl, Shawne. A pokud myslíš vzdorováním výkřiky ,Nestřílejte, vzdávám se!‘ , které jsi vyslovil v pěti různých jazycích, tak mě překvapuje, že nás rovnou nezastřelili.‘‘
Doktor White zrudl, ale pokračoval ve své obhajobě: ,,Já jsem nezakopl, uhýbal jsem před střelou.‘‘
Doktor Veverka zakroutil hlavou: ,, Vždyť po nás ani jednou nevypálili.‘‘
Doktor White velice sebevědomě pronesl: ,,Tomu se říká instinkt. Mé zkušenosti mi radily…‘‘

To už to nevydržel velitel SG-13 a okřikl své podřízené: ,,Dost už, nebo my z vás vybouchne hlava! Spíš mi řekněte, jestli máte nějaký nápad, jak se dostat pryč od těch muzejních panáků.‘‘
Shawn se olízl a pravil: ,,To vy jste tady odborník na takovéhle situace, Shepparde. Já jsem vědec. V tomhle středověkým vězení nevidím jediný počítač, a pokud se vy neumíte proměnit v myš a neprotáhnete se mřížemi, tak soudím, že naše šance na útěk jsou hluboko pod bodem mrazu.‘‘
Do toho se vložil opět Doktor Veverka: ,,O čem to mluvíš, Shawne? Jak můžou šance nabírat záporných hodnot?‘‘

Kapitán Richardsonová se zle podívala na své kolegy a rozzuřeným hlasem se na ně obořila: ,,To se musíte hádat i teď?! Nebylo by lepší se zamyslet, kde to vlastně jsme?!‘‘
Doktor White pohlédl na druhého vědce a klidným hlasem pronesl: ,,Jistě, nemá smysl se hádat. Stejně bychom brzy došli k závěru, že mám pravdu já, protože mé IQ má solidní náskok před IQ mého kolegy.‘‘
David chtěl z pusy vypustit několik nadávek, ale místo toho jenom pozvedl ukazováček a zatnul zuby.

John litoval, že mu věznitelé nenechali alespoň pistoli. Hádka dál nepokračovala, protože ke skupince pozemšťanů přistoupil mladší muž v potrhaných šatech: ,,Jsme na velikém plavidle. Oni si nás vybrali.‘‘
John na vězně pohlédl a přátelsky promluvil: ,,Já jsem John Sheppard. Tohle je kapitán Richardsonová, doktor White a doktor Veverka. Kdo jsou ti oni?‘‘
Muž se uklonil na znamení pozdravu: ,,Jsem Alan z Osiru a ti lidé zde pochází z mé vesnice. Před měsícem k nám připluly veliké lodě a všechny nás vzaly na palubu. Řekli nám, že jsme vyvolení, a že jim budeme sloužit. Každý týden odvedli desítky našich přátel a většinu z nich jsme už neviděli.‘‘

Muž udělal několik kroků k mřížím, ukázal prstem na jednoho z vojáků a otočil se ke skupince pozemšťanů. ,,On byl můj bratr, ale teď mě nechce poslouchat.‘‘
Vězeň započal mluvit k dozorci: ,,Poslouchej mě, Tokime! Já jsem Alan. Jsi můj bratr.‘‘
Strážný se otočil k cele a hlubokým pomalejším hlasem pravil: ,,Já ne Tokim. Já být Gargon. I ty být brzy Gargon. Pak my bratři ve zbroji.‘‘ Poslední větu strážný okořenil zabušením do prsou. Pak se opět zahleděl kamsi do prázdna.

Alan poklekl a smutně pronesl: ,,Tak vidíte, co provedli mému bratříčkovi.‘‘
Kapitán Richardsonová to nevydržela a hbitě přiskočila k cizímu muži. Pomohla mu vstát a odvedla jej k zadní stěně cely, kde posedávala většina ostatních vesničanů.
Doktor Veverka znechuceně pronesl: ,,To vypadá, že mu vymyli mozek.‘‘
Na to okamžitě zareagoval Shawn, když ze sebe vyhrkl: ,,Vymýt mozek, to by bylo nepřípustné, jak by mohli zničit jedno z nejvyšších IQ v celé galaxii.‘‘
Důstojnice se vrátila zpět ke svému týmu, kde se slova ujal John: ,,Nikdo nikomu nebude vymývat mozek. Někudy nás sem dostali, takže předpokládám, že loď přistála a my se dostaneme ven.‘‘
Že není všechno v úplným pořádku naznačil mlasknutím doktor Veverka: ,,Vlastně se pořád vznášíme několik metrů nad zemí. Elektromagnetické pole, které jsme prvně viděli, se výrazně zužilo. Do lodi už proudí pouze zelený paprsek z panelu. Když nás zajali, tak nás dovedli pod vesmírnou loď. Pod námi se vytvořila modrá energie, pravděpodobně nějaký energetický vír, který nás vynesl až na loď.‘‘
Plukovník se pousmál a promluvil: ,,Takže vy víte, kudy odsud?‘‘
Do řeči se pustil doktor Veverka: ,,Jistěže, ale za daných okolností je nám to úplně k ničemu.‘‘
John mrknul na své kolegy: ,,Fajn, tady je plán. Dostaneme se z tohohle vězení, vezmeme si zpátky naše věci a projdeme branou.‘‘
Shawn se příliš nestaral o plukovníkův plán, spíše si něco mumlal pro sebe: ,,Gargoni, kdo je tak stupidně pojmenoval. A co si proklatě myslí ten rambo? Čeká, že snad přemůžeme celou posádku? Bože dej, ať si mojí inteligenci s sebou vezmu do příštího života.‘‘

Za mřížemi se objevil třetí voják, měl stejnou uniformu, jako ostatní, ale navíc jeho záda zakrýval černý plášť. Ze zadu cely se ozval výkřik: ,,Už si pro nás přišli!‘‘
Mříže se opět rozjely stranou a kapitán dozorců vešel do cely. V ruce držel pušku a udělal několik kroků k Shawnovi. Pak pravil slizkým hlasem: ,,Ty, pojď se mnou!‘‘
Doktoru Whiteovi se ani pořádně nestihly rozklepat kolena a už před ním stál důstojník: ,,Půjdu já.‘‘
Kapitán znechuceně zvolal: ,,Uhni, červe!‘‘ a pokusil se Johna odstrčit stranou. Ten jej však chytl za ruku, v které svíral pušku, rozmáchl se a plnou silou uhodil vojáka pěstí do helmy. Strážnému vypadla puška z ruky a chvíli překvapeně stál. John zaúpěl bolestí a podíval se na své zápěstí, které celé zrudlo. Cítil jak mu něco křuplo v ruce, ale ani to mu nezabránilo vrhnout se na dozorce a natlačit ho až ke mřížím. Ozvalo se hlasité prasknutí, jak projely bodáky cely skrz zbroj strážného.

Jeden z vesničanů vycítil šanci a rozběhl se k východu. Pár kroků od něj, však padl k zemi, protože ním proletěly dva červené paprsky. Kapitán Richardsonová se okamžitě chopila pušky, která vypadla strážnému. Zbraň nijak nezkoumala. Od dozorců nestála příliš daleko. Zmáčkla spoušť a z pušky vylétl červený paprsek, který projel pevnou zbrojí střílejícího strážného. Jakmile důstojnice zahlédla, že poslední z nepřátel sahá po páce, kterou se zavírá cela, dvakrát stiskla spoušť a červené střely poslaly dozorce k zemi.

Plukovník sebral obě zbylé pušky. Prohlédl si vědce. Jednu pušku podal Davidovi, druhou si nechal. ,,To by byla první část plánu.‘‘ Pak pohlédl do kouta, kde se krčil zbytek vězňů, až na Alana, který pomalu kráčel k východu a bez jediného mrknutí sledoval tělo jednoho ze strážných, svého bývalého bratra. John zvolal: ,,Alane, pojďte s námi! Odejdeme odsud!‘‘ Jako by muže někdo polil kbelíkem studené vody. Pokynul ostatním vězňům rukou, a ti jej následovali.

V čele skupinky šel John a vedle něj kapitán Richardsonová. Těsně za nimi pospíchal doktor Veverka. ,,Teď zabočte doleva. Tudy nás přivedli.‘‘
Jen SG-13 zabočila do druhé chodby, vyšla proti nim čtveřice vojáků. Ti s uprchlými vězni rozhodně nepočítali, a tak než stihli pozvednou zbraně, dva leželi mrtví na zemi a třetí se pomalu kácel na podlahu. Čtvrtý ze strážných namířil na Rachel a užuž se chystal stisknout spoušť, když jeho helmou prolétla střela z Veverkovy pušky. ,,Skvělá trefa, doktore.‘‘ pronesl John.
Shawn běžel jako poslední člen týmu a mumlal si pro sebe: ,,Skvělá trefa, doktore. Jakoby věděl kam míří. Určitě vystřelil náhodou.‘‘

Chodba pochvíli skončila a Rachel zvolala: ,,Slepá ulička!‘‘ To už ale tahal za malou pákou ve stěně doktor Veverka. Před skupinkou uprchlíků se otevřela veliká místnost, na jejímž začátku stál veliký počítač. Polovina místnosti postrádala pevnou zem. Místo ní podlahu tvořilo modré silové pole. Doktor White přiskočil k počítači a začal do něj něco vyťukávat: ,,Je to neuvěřitelné, ale některé znaky poznávám. Rozhodně jsou antické.‘‘

Plukovník se rozhlédl po místnosti a rozkázal: ,,Zjistěte, jak nás dostat z lodi, doktore White. Vy, doktore Veverko, miřte na dveře a zastřelte cokoliv sem přijde! Kapitáne Richardsonová, vy půjdete se mnou! Vezmeme si zpátky naše věci a trochu tady zatopíme!‘‘
John s kapitánem pomalu běželi zpátky k věznici. Zanedlouho odbočili a směřovali chodbou do prostor, kde plukovník spatřil své věci naposledy.

Plukovník se zastavil, nakoukl z chodby do blízké místnosti. Poté dal důstojnici posunkem znamení a oba naráz vtrhli dovnitř. Rachel pálila po všem, co se pohnulo od vchodu napravo a John si vzal na starost stranu levou. Jejich výhodou bylo překvapení a během několika vteřin další čtveřice členů posádky padla k zemi.
Velitel SG-13 marně na podlaze pátral po svém vybavení a pak si vzpomněl na místo, kam zmizel tajemný stařec. Plukovník pokračoval k jedné ze stěn. Důstojnice jej slepě následovala, ačkoliv se tvářila dost nechápavě.
Část stěny byla světlejší a zdánlivě připomínala dveře. Jen co k nim John přistoupil tak se sami ve vteřině otevřely a oba důstojníci zírali do místnosti plné počítačů, různých terminálů a jiných zařízení.
Stejně udiveně na ně hleděli další čtyři strážci a i stařík v černém rouše, který postával až na samotném konci chodby.

John několikrát vystřelil z pušky a zasáhl jednoho z nepřátel. Kolem něj prolétl párek rudých paprsků, a tak se plukovník skrčil za nejbližší terminál. Když vystrčil hlavu nahoru, tak uzřel dalšího dozorce, který padá k zemi s dírou v helmě. Několik červených paprsků zasáhlo terminál, který poskytoval Johnovi úkryt a z něj vyšlehly jiskry a začalo se kouřit. To už na zemi ležel i třetí dozorce, jímž prolétlo několik paprsků z kapitánovy pušky. Plukovník se nenechal zahanbit, rychle se zvedl a poslal k zemi i posledního z vojáků.
Důstojnice Richardsonová spatřila dva batohy i zbraně a okamžitě se k nim rozběhla. Po dvou krocích se před ní z ničeho nic objevil stařík v černém rouše a povalil jí na zem. Ruce kapitánky přitiskl k zemi, koleno jí zarazil do břicha a vycenil na ní ostré zuby. Rachel nabyla dojmu, že se jí muž chystá kousnout a zděšeně vykřikla. To už jí kolem hlavy prolétla jedna červená střela a pak hned druhá. Stařík se chytil za hruď a svalil se na podlahu.

Místnost byla rázem čistá. Plukovník foukl do hlavně, ze které před chvílí vyšlehly dva paprsky a pomohl své kolegyni vstát: ,,Už bychom měli jít. Tahle loď vypadá jako ponorka a já vážně ponorky nesnáším.‘‘
Oba pozemšťané se pustili do svého vybavení. Při jeho sbírání kapitánka pronesla: ,,Tohle vypadá jako můstek. Sice tu není žádné okno, ale jen se rozhlédněte.‘‘ S tím ukázala na cosi připomínající hvězdnou mapu.
Plukovník na důstojnici mrkl a pravil: ,,A přesně proto, to tu necháme vybouchnout.‘‘
Důstojnice přestala přebírat věci a tázavě pohlédla na velitele: ,,Ale pane, co když je na palubě víc lidí?‘‘
John jen odvětil: ,,Slyšela jste Alana, oni jsou poslední. K bráně je to kus cesty a závodit s touhle lodí, kdo tam bude dřív, zrovna nechci. Takže jestli je tohle můstek, a my tu necháme trochu C4, bude z cesty k bráně příjemná procházka.‘‘
Plukovník podal část výbušnin své kolegyni a zbytek začal umísťovat na vhodné pozice. Rachel už víc neodmlouvala a bombu přilepila pod největší terminál, který její modré oči spatřily.

Pro oba pozemšťany bylo příjemné opět držet vlastní zbraně, a tak se i se zbytkem vybavení vydali na cestu zpátky. Proběhli několika temnými chodbami, když k jejich uším začala doléhat střelba.
Po pár krocích se zdálo naprosto jasné, že se v další chodbě odehrává přestřelka. John vykoukl zpoza rohu a uzřel Veverkovu ruku svírající mimozemskou energetickou zbraň, která vyčuhovala za stěnou a zběsile vyšlehávala rudé paprsky na skupinku vojáků v šedých zbrojích. Ti se krčili u zdí a opláceli doktorovu palbu.
Plukovník pokynul své podřízené a oba náraz vběhli do chodby. Využili momentu překvapení a pokropili několika dávkami strážné. Kulky z pozemských samopalů P90 si našly cestu skrz pevné brnění dozorců a poslaly je k zemi.

To už doktor White pokřikoval na uprchlíky i svého kolegu: ,,Už vím jak to funguje! Stoupněte se na energetické pole a já vás transportuji na povrch planety!‘‘
Vězni doktorovi příliš nevěřili, ale jeho kolega, David, je přesvědčil. Převedl je do části místnosti, kde místo podlahy pulzovala modrá energie a udělal první krok. Když ostatní zpozorovali, že se muž nikam nepropadl, tak jej napodobili. Skrz modré pole energie bylo vidět na povrch planety, jako by se na něj dívalo přes sklenici vody. Shawn několikrát ťuknul do terminálu a modrá energie opatrně snesla cestující dolů.
Náhle se z úst vědce ozvalo: ,,A safra. Chvilku potrvá, než se mi podaří vytvořit další energii pro druhý přenos.‘‘
John došel až na okraj podlahy a sledoval dírou v lodi, kde ještě před krátkou chvílí zářilo modré pole, povrch planety.

Krátce na to se ozval výbuch z přístupové chodby. Rachel z ruky odhodila pojistku od granátu a rozběhla se k vědci. Čapla ho za rameno a dotáhla k díře. ,,Na tohle nemáme čas. Musíme skočit.‘‘
Shawn pohlédl do otvoru v lodi a pak se zarazil: ,,Zbláznila ses? Vždyť je to nejmíň pět metrů! Chceš nás zabít?‘‘
To už k uším plukovníka Shepparda dolehl dupot přibíhajících strážích. Uchopil vědce za druhé rameno a pravil: ,,Řekněte paragliding, doktore.‘‘
,,Paraglaaa….‘‘
Oba důstojnici naráz seskočili společně i se Shawnem dolů z lodi. Dopadli na travnatou zem mezi sloupové řady, kde strávili začátek dne.
Doktor White křičel na všechny strany: ,,Au, můj kotník! Vyvrkl jsem si kotník! Není to fér! Jste všichni blázni!‘‘

To už vědce plukovník i kapitán zvedali ze země a utíkali s ním do blízkého lesa, kam před krátkou chvíli zmizela skupinka vězňů včele s doktorem Veverkou.
Když doběhli dostatečně daleko, tak plukovník vytáhl z vesty detonátor a zmáčkl rudé tlačítko. Nejprve nebylo slyšet vůbec nic, pak se však vesmírná loď, do které stále šlehal zelený energetický paprsek, pohnula o kus dopředu. Zelený paprsek si našel cestu skrz trup lodi a ústil až k nebesům. Plavidlo se stále víc naklánělo a pruh stoupající energie jej rozřezával. Kosmická loď se zarazila čumákem do země a ozval se tak mohutný výbuch, že otřásl celým lesem.
,,Aspoň se nebudeme muset vracet prozkoumávat to zařízení.‘‘ Pronesl sarkasticky plukovník a pokrčil rameny.


Earman Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 392
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
celkem kvalitní příběh, jen pokračuj dál :)
Víš jakej mám názor na čerstvou zeleninu. Ta je pro vegetariány, vitamínový paka, co cvičej! Red Dwarf

Dark Angel Uživatelský avatar
First Lieutenant
First Lieutenant

Příspěvky: 1473
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
mě se ti líbí, akorát
Snažil jsem se ho zkrátit, jak to jen šlo, ale pár stránkám jsem se nevyhnul.
proč? :shock: Když je to takhle dobré, tak není třeba zkracovat(podle mě), ale nebudu zasahovat...
Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Mé Povídky ZDE

Destiny Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1226
Bydliště: Pegasova galaxie, Atlantis
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Mě se to taky moc líbí. Rozhodně to nezkracuj, čím delší tím lepší :) Ale to záleží jen na tobě.
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek
Můžeme být jen tím čím jsme. Nic víc, nic míň. (Kahlan Amnell)
Není tak těžké za přítele umřít, jako najít takového, aby umírat stálo za to.

milanus Airman
Airman

Příspěvky: 19
Bydliště: Praha
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
6 stránek mi přišlo docela ubíjející, ale jak se znám, tak i některý další díly možná budou stejně dlouhý, možná delší. :D

PS: Jsem rád, že se to zatím líbí.

*Jack* Uživatelský avatar
Chief Master Sergeant
Chief Master Sergeant

Příspěvky: 724
Bydliště: Východní Čechy, Orlickoústecko; nápověda: Je tam vedro jako v tanku!
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Teprve teď sjem si udělal čas na to to přečíst a kromě toho, že nelituji ještě se mi to moc líbilo, takže už aby tu byl další díl... :) :wink:
Nejnovější tvorba:
    TASK FORCE: 1x04 Hrdinův sen V. (ZDE)
    Obrázek
Můj povídkový seriál:
    STARGATE - 24 hodin: (ZDE)
    Nejlepší námět a zpracování v povídce roku 2008 i 2009!
Další projekty:
    Osudový skok: Společná sci-fi povídka 5-ti autorů (ZDE)

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Mrtvé povídky