Star Trek Atlantis 0x01 Complete

Tak jsem se rozhodl napsat svojí první povídku. Měla by to být povídková série spojující SG a ST. Zatim je to první část prologu. Jak říkám, je to má prvotina, proto mě prosím nekamenujte.

STAR TREK ATLANTIS

0x01 Burdens of Past (Part I)

Boje s Ori v naší galaxii pokrčovaly. A popravdě řečeno ne moc úspěšně. Země postupně ztrácela spojence: Tok‘rové i Goa‘uldi byli nejspíš vyhlazeni. Alespoň se nepodařilo kontaktovat žádnou jejich loď. Boje se také dotkly svobodných Jaffů – také zde slavili Ori ůspěchy. Zbylé lodě Jaffů, které přežily devastující porážky, evakuovaly obyvatelstvo z jaffských planet a odletěly hledat útočiště neznámo kam. Ani několik lodí, které nasadili Asgardi v naší galaxii nedokázalo situaci zvrátit. Boje se postupně blížili až k Zemi.
Pak přišla další rána: Atlantis se náhle odmlčela. Do soustavy Atlantis vyrazil Daedalos…

… „Blížíme se k soustavě, plukovníku“
Hlas navigátora majora Prescotta Amblera zněl napjatě. Plukovník Caldwell se mu ani nedivil. Bylo dost pravděpodobné, že Atlantis byla zničena. Těsně před odletem Daedala se SGC pokusilo kontaktovat Atlantis galaktickým mostem bran. Neúspěšně. Kvůli předpokladu, že se něco stalo s mostem v pegaské polovině dráhy, bylo do SGC převezeno ZPM z Atlantidy, aby mohla být Atlantis kontaktována přímo. Výsledek zděsil každého, kdo byl pokusu otevřít bránu přítomen. Osmý symbol nemohl zapadnout. Důvod byl nasnadě – atlantská brána buď není na svém místě, nebo byla zničena. A pokud byla zničena brána, celé město nejspíše také. Přesto vedení SGC doufalo, že Atlantis přišla jen o bránu a město přežilo. Proto byl Daedalos poslán zpět k Atlantis.
Nyní uvidíme, pomyslel si plukovník.
„Rozumím, Scotty. Připravte se přejít do normálního prostoru.“ Celé osazenstvo můstku bylo napjaté, takže si ani nevšimlo familiérního oslovení. Zato major se mírně zarděl a zahuhlal:
„Ehm... rozkaz, pane.“
Caldwell stiskl tlačítko intercomu a promluvil: „Posádko, tady plukovník Caldwell, za malou chvíli přejdeme do soustavy Atlantis. Veškeré osazenstvo nechť se dostaví na svá stanoviště. Zbraně ať se připraví k palbě.“
Major Ambler se po chvíli opět ozval: „Pane. Strojovna hlásí, že za 30 sekund přecházíme do normálního prostoru“
„Děkuji, majore. Senzory,“ kývl směrem k nadporučíkovi McQueenové, „překunfigurujte nastavení pro normální prostor.“
„Rozkaz !“
„Přechod za pět sekund…“
Plukovník se zadíval na obrazovku před sebou. Míhaly se na ní modré čáry hyperprostoru.
-čtyři-
Ruch můstku se zesílil. Nebo se to plukovníkovi jen zdálo? Všichni jsme napjatí, pomyslel si rozmrzele a nepřestával zírat na obrazovku.
-tři-
Bože, dej ať se doma pletou…
-dva-
Přece nemůžou být mrtví…
-jedna-
„Přechod !“ Na obrazovce se začal odehrávat již známý výjev. Přesto nikdy nepřestal Caldwella fascinovat: Modrá postupně přešla do světle modré, až se na obrazovce na zlomek sekundy objevil bílý prstenec. A pak už známá čerň vesmíru. Pustá, depresivní a přesto protkaná hvězdami – nitkami naděje.

Přidušený výkřik nadporučíka McQueenové naznačil, že plukovníkovy motlitby vyslyšeny nebyly.
„Nadporučíku?“
„Pane, na tohle by jste se měl podívat sám“
Plukovník vstal a vyvolal si na pobočním displayi senzorový obraz. Naskočila mu husí kůže. Po celé soustavě byly roztroušeny wraithské mateřské lodě. Tři na orbitě Atlantiky, zbylých dvacet šest znatelně dále po zbytku soustavy. Ale to nebylo všechno. Na orbitě planety se nacházel objekt, jehož rozměry vyrážely dech: délka 15 km, šířka 3 km.
Dvě nejbližší hivky se začaly přesouvat směrem k Daedalu.
Plukovník naťukal několik příkazů do svého panelu. Na obrazovce se objevila Atlantica s vyznačenou pozicí Atlantis. Kolem planety pomalu obíhaly tři malé a jeden velký objekt. Další příkaz zobrazil senzorové stíny jednotlivých lodí. Caldwell pustil simulaci. Kužele „sleposti“ senzorů se protínaly, až se nakonec všechny protly nad domnělou pozicí Atlantis.
„Kormidlo, přeposílám vám svoje schéma. Přejdete do hyperprostoru tak, abychom se vynořili nad Atlantis v uvedeném čase. Pak okamžitě vypnete aktivní senzory, štíty, prostě vše podle čeho nás mohou vidět.“
„Ale,“ ohradila se McQueenová, „mohou nás vidět podle přechodu z hyperprostoru, pane.“
„Budou mít výhled zakrytý planetou,“ odpověděl pohotově poručík Ibkis u kormidla, který pochopil plán plukovníka Caldwella, „a ostatní jsou moc daleko na to, aby poznali náš směr.“
Caldwell přikývl. „Přesně tak. Za jak dlouho u nás budou ty lodě?“ Obrátil se k senzorům.
„Za 7 minut, pane.“
„Čas do skoku?“
„Ehm,… sedm minut, pane.“
„To bude zajímavý…“

„Wraitské lodě vypouští darty!“
„Čas do skouku?“
„30 sekund.“
Loď se otřásla.
„Opětujte palbu. Miřte na darty. Na mateřské lodě nestačíme!“ Zařval plukovník.
Několik teček wraitských stíhaček na taktickém zákresu zhaslo. Ale nahradily je další.
„ Vyhoďte jednu hlavici za loď a nastavte časovač na…“ obrátil se plukovník tázavě na kormidelníka.
„Patnáct sekund.“
„Nastavte ji na 17 sekund.“
Zbraňový důstojník okamžitě zareagoval. „Provedeno, pane.“
Loď se několikrát mírně otřásla, a pak se před ní otevřel modrý chřtán hyperprostoru. Ve chvíli, kdy se Deadalos objevil nad cílovou planetou explodovala jaderná hlavice. Několik desítek dartů bylo smeteno v jediném výbuchu…

Mě se to líbí... je vidět že už máš "trochu" načteno a tak to má styl. Sem zvědavej jak to bude dál, jen ten ST sem tam moc neviděl...

no jen tak dal, uz se tesim na dalsi pokracovani
je to dobre napsany a ma to dobry napady.

nedockavt, ale kde je dalsi dil Dobry zacatek, ja rad tyhle crossover zalezitosti:)

Hezké, příjemně se to čte! Tak se těším na další! Jak tam namontuješ ST - nezačíná období Star treku až někdy kolem roku 2200? Nebo tam bude nějaká cesta časem?

Můj ST bude v 24. století. A tohle je jen prolog, kterej to uvozuje, nebo spíše ujasňuje některé aspekty SG, které budu dál potřebovat...

Moc se mi tvá povídka líbí. Má to spád, děj i emoce.

Tak jsem sebou hodil a napsal další část prologu (ten bude nakonec asi na 4 části). Ufff!

STAR TREK ATLANTIS

0x01 Burdens of Past (Part II)

Nesčetné vlny se míhaly po vodní hladině. Velryba vyskočila z vody a plácnutím ocasu do ní opět spadla. Modré nebe bylo bez mraků. Jediné co narušovalo celistvost světle modré oblohy bylo jasně žluté slunce. Přesto by v jednu chvíli mohlo dobře cvičené oko zahlédnout tmavě modrou „hvězdu“. Na sekundu zazářila a opět pohasla. To, co již žádné oko spatřit nemohlo, byla stříbrošedá tečka, jež „hvězdu“ nahradila.
„Jsme na nízké orbitě, pane. Většina systémů vypnuta nebo v pohotovostním režimu.“ tentokrát zazněl hlas majora Prescotta Amblera vyrovnaně.
„Máme něco z povrchu na pasivních senzorech?“
„Nikoliv, pane. Mám přepnout hlavní obrazovku na vizuální zobrazení planety?“
Plukovník přikývl.
Na obrazovce se objevila Atlantica. Nad oceánem nebyly žádné mraky, proto se mohlo zobrazení značně přiblížit. Nakonec se obrazovka zastavila. Plukovník by přísahal, že vidí i zčeřené vlny, ačkoliv rozum mu pravil, že takové přiblížení není v silách jeho plavidla.
Nadporučík McQueenová se obrátila od své konzole: „Tohle je předpokládaná poloha Atlantis. Ačkoliv nevidíme až na dno, je dosti pravděpodobné, že…“
„4 wraithské lodě právě vstoupily z hyperprostoru na vysokou orbitu!“ Přerušil nadporučíka její přímý podřízený Harris, který se s ní podílel na obsluze senzorů.
Plukovník Caldwell přikývl. „To se dalo předpokládat. Vědí, kde jsme?“
„Ne, zahajují pátrání. Váš manévr vyšel. Vědí jen to, že jsme na téhle straně planety. Víc nic.“
Caldwell si málem zamnul ruce. „Výborně,“ vypadlo z něj, „výborně. Kolik času máme?“
„Přibližně dvě až sedm hodin“ Odpověděl navigátor Ambler a obrátil se ke své konzoli. Okamžitě se obrátil. „Oprava, máme necelou půlhodinu!“
„Vysvětlete to“
„Emmm, tedy,“ odkašlal si Ambler, „z hyperprostoru jsme vystoupili na nízkou orbitu. Ovšem ihned jsme vypnuli nebo zatlumili lodní systémy.“ Plukovník přikývl, jako že zatím chápe. „Sice nás proto nemohou objevit hned, ale neprovedli jsme korekce kurzu. Držíme si směr a malou rychlost, kterou nám udělil přechod z hyperprostoru.“ Major se odmlčel, jako by se mu nechtělo pokračovat, a sklopil zrak ke své konzoli.
„A?“ vybídl ho Caldwell.
„Promiňte, pane“ začervenal se major Ambler, „za 27 minut vstoupíme do atmosféry.“

„Dobrá, lidi. Půlhodina by nám měla stačit. Co lodě, které byly na orbitě už původně?“
„Přesouvají se na naší polokouli. Ta neznámá se dostane na dohled… právě … teď!“
„Na obraz!“
Na hlavní obrazovce se objevila obrovská dlouhá loď, nepochybně wraithského původu. Z podlouhlého tělesa vybíhaly do stran podivné konstrukce, které připomínaly dvoukilometrové krátery. Podobné otvory, byť menší, se nacházely i na horní i spodní straně lodi. Ve vesmíru se sice nedá mluvit o nahoře a dole, ale loď se tak na obrazovce jevila. Počet menších „kráterů“ nebylo možno poznat, ale na přivrácené straně kolosu na posádku zíralo pět větších otvorů. Ve dvou byly navíc rozeznatelné podivné konstrukce.
„Můžete mi přiblížit ty konstrukce?“ požádal Caldwell.
Na obrazovce se objevila první z nich. Byla to spleť pilířů a nosníků, jež mizela v útrobách velkého plavidla. Něco mi to děsně připomíná… ale co, sakra? pomyslel si plukovník Caldwell.
„Ukažte mi tu druhou“
Na obrazovce se objevila druhá konstrukce. Caldwell se postavil, jako by mohl lépe vidět. Již nebylo pochyb-
„Panebože“ hlesl někdo v zadní části můstku. Plukovník s ním ze srdce souhlasil. Konstrukce – stejná jako v prvním případě – již obrůstala podivnou, přesto známou, organickou hmotou. V již porostlé části konstrukce osazenstvo můstku ihned poznalo wraithskou mateřskou loď.
„Oni své lodě nestaví“ zašeptal Caldwell a zhroutil se do svého křesla, „oni je pěstují. A to na tomhle!“ zahrozil pěstí směrem k napůl vypěstované hive ship. „Dobrá monitorujte povrch a tuhle… jak tomu vůbec říkat?“
„Ultra hive ship?“ střelil svůj návrh někdo s náznakem humoru. Podle toho, co plukovník věděl o svých podřízených by tipoval Amblera.
„Breed ship?“ navrhla nadporučík McQueenová vážným hlasem.
„Breed ship. Breedka. To zní dobře.“ přikývl Caldwell. „Ok, sledujte povrch a tu breed ship.“
Na můstku se rozhostilo ticho. Jen cvrlikání přístrojů se rozléhalo místností. Myšlenky všech se rozlétly různými směry. Ve všech představách ovšem dominovalo město Antiků a jeho obyvatelé z Tau‘ri…

„Hyperkontakt! Na okraji soustavy!“
Plukovník Caldwell div nevyskočil za svého křesla. „Další Wraithové?“
„Ne, rozhodně to není jejich pohon.“ upřesnila své hlášení McQueenová. „Spíše připomíná hyperpohon Orionu.“
„Takže Antikové?“
McQueenová se sklonila ke své konzoli. Po chvíli vzhlédla. „Ne Asurani,“ pronesla roztřesenými rty, „tři lodě třídy Aurora a jedna velká. Upřesním údaje…“ Prsty se jí rozlétly po panelu její konzole. Pak sebou škubla. „Provedli hyperpřechod –„
Na chvíli se odmlčela
„- jsou také na orbitě planety…“

Ostatní lodě Wraithů dorazily na orbitu Atlantiky za několik sekund. Vychrlily několik stovek dartů, které se připojili k dalším stovkám, jež odstartovaly z breed ship. Asurani ovšem také nezaháleli. Proti dartům odstartovaly desítky dronů. Desítky dartů zanikly a desítky dartů je nahradily. Proti nim odstartovaly další desítky dartů. Vesmír se míhal záblesky zbraní dartů i asuranskými drony.
Po chvíli, během které bylo vypáleno přes tisíc dronů a tisíce dartů se tak změnilo v trosky, změnili Wraithové strategii. Do té doby chaotická a neuspořádaná střelba lodí i dartů se začala soustředit na jednu z Auror. Její štíty dokonce na chvíli zablikaly, ale okamžitě se ustálily. Asuarné také změnili palebné schéma. Drony jen prolétly rojem dartů a zakously se do jedné z hivek. Ta ihned zanikla v oblaku plynů, trosek a těl.
Jako bouře pomsty se Wraithové vrhli na poškozenou asuranskou loď. Štít opět zablikal, ale tentokrát na delší dobu. Jedna ze střel křižníků pronikla skrz a zahryzla se do povrchu lodě. Střela se zavrtala do útrob lodě, kde explodovala. Škody byly minimální, ale ke smůle posádky byly zničeny inerciální tlumiče. Ani vazby mezi nanity nedokázaly vydržet nápor několika set gé, a tak se Asurani rozsypali v hromádky nanitů. Nikým neřízená loď začala zrychlovat, prolétla bitevním polem a následována desítkami dartů směřovala k atmosféře.
Tento okamžik změnil bitvu v masakr. Zbylé asuranské lodě začaly pálit, seč mohly, zatímco předek velké lodě se rozevřel. Z útrob asuranského bitevníku vylétl paprsek koncentrované energie. Cestou k cíli zničil dva tucty dartů, které se mu připletly do cesty, a zasáhl nejbližší hive ship. Ta explodovala spolu s doprovodným křižníkem. Paprsek pokračoval dál ve svém směru. Ke smůle spousty Wraithů tam byla další mateřská loď. Oslabený paprsek sice loď nezničil. Jen rozřízl na dvě nestejnoměrné části. Několik desítek Wraithů, kteří teď poletovali prostorem, v tom ovšem velkou výhru nespatřovalo.
Breed slip se konečně přivlekl k bitevnímu poli. Také v jeho útrobách se skrývala mocná zbraň. Zatímco další hivky a křižníky padaly za oběť dronům a asuranskému paprsku, do štítů bitevníku začaly proudit svazky gravitačních paprsků. Loď statečně vzdorovala, ale slapové jevy nakonec roztrhaly její štíty a ihned nato i samotnou loď. Další Aurora sice padla téměř ihned na to, ale za ten okamžik s sebou vzala minimálně pět křižníků a jednu hivku. Začalo být jasné, že tuhle bitvu vyhrají Wraithové.
Poslední loď Asuranů se šikovným manévrem vyhnula gravitačnímu paprsku a zamířila si to k breed ship. Střílet už přestala, raději veškerou energii převedla do štítů. Vypadalo to, že na breedku chtějí Asurani zaútočit shora, ale u hlavy lodě náhle Aurora změnila směr. Neskutečnou rychlostí vlétla do otevřené tlamy soupeře. Výsledná exploze zničila přední pětinu breed ship. Ze zmrzačeného zbytku unikal vzduch, jako stříbrná vlečka…

„Myslím, že jsme viděli dost.“ Plukovník se opět posadil do svého křesla. Během bitvy rázoval po přední části můstku, a až zkáza poslední bojeschopné lodě Asuranů ho přiměla zastavit se.
„Nadporučíku McQueenová, riskneme malý záblesk aktivních senzorů. Výhled by měli mít zakrytý tou padající Aurorou.“
Nadporučík nejistě přikývla. „A směr?“
„Předpokládaná poloha Atlantis“
„Rozkaz!“
Plukovník několikrát klepl na svůj panel. Na pobočním displayi viděl teď senzorový obraz planety. Senzory ozářily hladinu i dno, ale kromě hejna velryb nic nezachytily.
„Pane,“ ozval se poplašeně pomocný senzorový důstojník Harris, „spatřili nás. Všechny darty míří naším směrem.“
Caldwell jediným klepnutím změnil zobrazení svého displaye. Spousta rudých teček teď mířila k Daedalu. „Přejděte do hyperprostoru. Okamžitě. Kurz: Země. Tady už nic nezmůžeme.“
„Ano, pane“
Během zlomku sekundy se před lodí otevřelo hrdlo hyperprostorového přechodu. V dalším okamžiku zmizel Daedalos z normálního prostoru a ponořil se do hlubin hyperprostoru.

Plukovník Caldwell (ovšem ani Wraithové, kterým to už bylo putna) tak neviděl jak se neovladatelná loď Asuranů noří do atmosféry. V ní se plavidlo začalo rozpadat.
Mnoho kusů kovu dopadlo na hladinu oceánu.
Jeden kus ale přežil i pád do vln a pokračoval ke dnu v jednom kuse. Ke dnu ale nedoputoval. Několik set metrů nade dnem se najednou zastavil a okamžitě explodoval. Na okamžik se objevila kopule několik kilometrů širokého štítu, jež ihned zase zmizela. Až na trosky lodě nebylo ve vodě na pohled nic neobvyklého…

Hodně dobrá povídka, pěkné zkombinované dohromady. Dobrý spád děje. Jediné, co mi vadilo bylo docela velké množství chyb.

myslíš gramatických?
Hergot 2x jsem to kontroloval...

dodododobrýýý!!!
nadherna ukazka taktiky boje ve vesmiru, a krasna ukazka toho, proc antikove prohrali valku. Jsem nadsen.

jj, super, vážne super, bezva,
možno že sa mýlim, ale zarazilo ma "nápor několika set gé", možno je to len moja nevzdelanost, ale kde maš taketo zrychlenie?
ale inač, super, tešim sa na dalši diel

Um... Apple... kde máš ty gramatické chyby? Několik nešikovně poangličtělých výrazů, to jo, ale hrubky? Četla jsem to dvakrát, ale kromě několika chybějících čárek, překlepů a jedné špatné čárky nad i jsem nic jako hrubice nezpozorovala.

Co se týče povídky, jenom chválu. Při téhle opravdu neusnete.

Tak, další část prologu je tady. Tentokráte už na Zemi...

STAR TREK ATLANTIS

0x01 Burdens of Past (Part III)


Místnost ukrytá hluboko pod Pentagonem nebyla na žádném plánu. Popravdě řečeno, nikdo z Pentagonu, kromě Oddělení pro mimozemské záležitosti, o ní nevěděl (o OpMZ ale nikdo koneckonců také nic netušil). Kruhovou místnost, do které vedly jen jedny dveře, tvořil velký kulatý stůl zapuštěný do podlahy. U pohodlných křesel kolem stolu se sice dala nastavit výška, ale jinak byla také součástí podlahy místnosti. Jediné co narušovalo masivní šeď stropu, bylo několik na sobě nezávislých klimatizačních a osvětlujících systémů. Střed stolu tvořila základní matrice pozemského holoprojektoru, sloužící k trojrozměrným projekcím. Pro dvojrozměrné zobrazení sloužily obrazovky před každým křeslem (taktéž součást hmoty stolu).
Místnost se utápěla v mírném přítmí, ale přesto bylo světla dost na to, aby se jednotliví zasedající viděli. Místa kolem stolu byla téměř zaplněna. Konkrétně jen tři byla neobsazena. Lidé už se začínali nervózně ošívat, když se konečně dveře otevřely.
„Promiňte,“ omluvil se Jack O‘Neill, „těm chlápkům tady dole se nezdál můj rybářský klobouk.“
Dodal a ukázal svou třpytkami posetou pokrývku hlavy. Pak se rozhlédl po přítomných. Několik lidí poznával, kývnul na Daniela Jacksona a na Cama Mitchella. Nakonec pozdravil i Hammonda, který vstal, aby se s ním přivítal.
„Díky Jacku, že jste přišel.“ Oslovil ho Hammond bodře.
„No, abych pravdu řekl, nevím co tady budu dělat. S Hvězdnou branou už nemám nic společného.“
„Potřebujeme každého, kdo má vaše zkušenosti a znalosti.“
„No když si to myslíte… Ale některé ryby by mé zkušenosti ocenily lépe.“ Dodal Jack a významným pohybem si sundal svůj klobouk z hlavy. „Čeká se ještě na někoho?“
„Ano, na podplukovníka Carterovou a pana prezidenta.“
„Ten má v dnešní schůzi taky prsty?“ Podivil se Jack, zatímco si sedal.

Po chvíli se dveře otevřely podruhé a do místnosti vstoupila podplukovník Carterová spolu s prezidentem. Stejně jako před chvílí se s nimi Hammond přivítal jako první.
„Plukovníku, pane prezidente…“
„Omlouváme se za zpoždění,“ odpověděla Carterová, „ale naši analytici konečně zpracovali údaje z Daedalu a hlášení plukovníka Caldwella.“
„Myslím, že by bylo vhodné vás s výsledky seznámit, než přikročíme k hlavnímu bodu,“ navázal prezident. „Podplukovníku?“ Vyzval Carterovou a sedl si na volné místo hned vedle Hammonda.
„Děkuji, pane prezidente,“ řekla Samantha a přešla ke křeslu naproti dveřím. To mělo jako jediné před sebou navíc složitou klávesnici.
„Jak všichni víte, Atlantis se odmlčela.“ Odpovědí jí bylo tiché zamručení. „Pokusy o kontakt branou nevyšly, a tak jsme do Pegasu poslali Daedala . Ihned po vstupu do soustavy bylo zjištěno, že soustavu ovládli Wraithové. Ještě více znepokojující byla ovšem přítomnost neznámého typu wraithské lodě.“
Sam několikrát klepla do své klávesnice. Holoprojektor se rozzářil a nad stolem se objevila projekce podivné podlouhlé lodě s otvory po stranách i naspodu a shora lodi.
„Jak je to velké?“ Otázal se prezident.
„Přibližně patnáct kilometrů.“ Několik lidí zalapalo po dechu.
„Ehm… zjistili jsme jestli jde o válečnou loď nebo něco jiného?“ Nadhodil další otázku Daniel.
„Tady se právě věc komplikuje,“ odpověděla Carterová a prsty se jí rozlétly po klávesnici. Holoprojekce se zvětšila, takže byla rozeznatelná podivná konstrukce ve dvou z otvorů v lodi. Zároveň se rozsvítily monitory před křesly. „Na obrazovkách před sebou máte dva záběry pořízené Daedalem . Na prvním vidíte neznámou konstrukci.“ Hologram se přiblížil na první otvor. „Na druhém je již tato konstrukce porůstá organickou hmotou.“ Na hologramu se zobrazila druhá konstrukce. „Zde je již možno v konstrukci rozeznat hive ship.“
„Takže oni na tomhle staví své lodě?“ Ozval se jeden za zúčastněných s výrazným ruským přízvukem.
„Staví je nepřesné slovo. Lepší je pěstují. Posádka Daedalu už loď pojmenovala jako breed ship.“
„Tahle loď tedy,“ pronesl zamyšleně Daniel, „je jakýsi mateřský organismus pro wraithské lodě. Postaví se základní konstrukci a ta poté obroste. Nakonec se nově narostlá loď odpojí.“
Carterová přikývla: „Přesně to předpokládáme.“
Daniel ale neskončil: „Řekla jste, že s určením typu lodě je tady problém. V čem spočívá?“
„Tahle loď se dokáže uplatnit i v bitvě. Nese stovky, možná tisíce dartů a především nese ničivou zbraň.“ Holoprojekce lodi pohasla a podél vnitřku celé lodě se rozzářila jakási trubice. „Předpokládáme, že jeden z důvodů délky lodě je ten, že loď je tvořena dutou trubicí. Ta se nejspíše skládá z prstenců, generujících silné gravitační pole. Ve výsledku je možno z hlavy lodě vystřelit extrémně silné svazky gravitačních paprsků. Každý paprsek má jinou gravitační sílu, a proto je štít a následně i loď roztrhána slapovými jevy. Nevýhodou je malý dostřel. S rostoucí vzdáleností zbraň rychle pozbývá síly.“
„A jak jste na to vše přišli?“ Otázal se Hammond. „Ta loď na nás zaútočila? A co se vůbec stalo s Atlantis?“
„Pokud dovolíte, k Atlantis se dostanu později. K té breed ship: Ne nezaútočila na nás. My jsme tu smůlu neměli. Popravdě řečeno, Wraithové se bránili. Na soustavu zaútočili Asurané.“
„Asurané?“ Zamumlal Jack. „Proč by napadali Wraithy?“
„Jejich cíl nejspíš nebyl napadnout Wraithy. Chtěli asi napadnout Atlantis. Domysleli si, že pokud chtějí k Atlantis, musí přes ně. Asurani disponovali třemi křižníky třídy Aurora.“ Hologram se změnil. Nyní ukazoval schéma Aurory. „Není to zase tolik překvapivé, vzhledem k tomu, že Asurané používají technologii Antiků. Spíše bylo zarážející, že je doprovázela větší loď.“ Na holoprojekci se objevila větší loď, jejíž hlava připomínala čelisti vrtačky. „Tato loď disponuje ničivým vysokoenergetickým paprskem. Podstata paprsku je nám neznámá. Zjistili jsme jen, že funguje na principu kvantových jevů. A především také tento paprsek je antického původu. Totožný, ale silnější, byl nainstalovaný i na antickém obranném satelitu v soustavě, později zničeném Wraithy.“
„A jak dopadla bitva?“ Zeptal se zasedající se zřetelnými asijskými rysy.
„Zvítězili Wraithové. Nevíme, jestli obě strany věděli o zbraních soupeře, nebo jestli si Asurané mysleli, že mají silnější lodě… Každopádně když Asurané ztratili dvě Aurory a bitevník, poslední Aurora provedla sebevražedný nálet na breed ship. Ta přežila, ale 20% lodě bylo zaniklo v explozi. Wraithové dále ztratili celkem patnáct hive ship a nespočet křižníků. Ztráty dartů sahají do stovek.“
„Takže síla Asuranů byla zničena?“
„Asi příliš nerozumíte věci, pane Fukuyamo. Tohle byl zkusmý útok. Hlavní síly Asuranů jsou stále někde tam. To je hlavní problém. Žádná ze stran není dost silná na to, aby tu druhou zničila. Válka mezi Wraithy a Asurany se nejspíše povede dlouho.“
„Tak to je spíše dobré, ne?“ Pronesl Jack a opřel se do křesla. „Ty zlý se mlátí a my si můžeme dělat co chceme.“
„Není to tak růžové, jak si myslíte. Válka bude pravděpodobně vedena menšími střety na neutrální půdě. Mnoho obyvatel galaxie Pegasu bude trpět válkou. Stane se z nich válečná kořist pod nadvládou konečného vítěze.“
„Můžeme s tím něco dělat?“ Otázal se Hammond.
„Je mi líto. Tady se dostávám k nejdůležitějšímu. Daedalos zjistil, že Atlantis již není na planetě. Žádní trosečníci, žádné zprávy v lahvi. Je více než pravděpodobné, že jsme ztratili Atlantis. Tím naše zájmy v galaxii Pegasu končí.“
Do místnosti jako by vstoupila smrt. Všichni v skrytu duše doufali, ale tohle zhaslo všechny naděje…

„Tak to je velice špatná zpráva, „ řekl Hammond a prohodil si se Sam místo, „ale máme tu důležitější problém. Lodě Ori míří k Zemi. Veškeré lodě Země se již shromáždily na orbitě a Asgardi nám poskytli dvě své lodě, ale obávám se, že je to nedostatečná obrana. Podle průzkumu Odyssey dorazí Ori za - „ Hammond několikrát klepl do klávesnice. Ne jeho monitoru se objevila čísla. Za okamžik se na všech monitorech rozsvítila červená čísla odpočítávání. „ - šest hodin 27 minut. Naše možnosti jsou násled…“
Do místnosti náhle vrazil důstojník letectva. „Pane, lodě Ori se objevily na úrovni Neptunu! Odyssea přenáší svůj senzorový obraz na hologram.“
Projekce se okamžik na to změnila. Zobrazovala trojici lodí prolétajících kolem jasně modré planety.
„Šest hodin?“ Ušklíbl se Jack.
„Museli letět rychleji než jsme předpokládali. Nestihneme koordinaci lodí s pozemní obranou.“
„Ježiši!“
„Asi budeme potřebvovat jeho pomoc…“
Místnost pomalu zaplavovala panika. Nakonec vstal prezident a hřmotným hlasem zvolal:
„Ticho! Klid! Co antarktická základna?“
„Bude schopna zničit maximálně jednu loď.“
„Takový antický poslední výstřel,“ neodpustil si Jack další sarkasmus.
„Ano Antikové,“ probral se Daniel ze zadumání, „ti by mohli pomoct.“
„Nechci ti kazit radost, ale Antikové na Zemi nejsou několik milionů let.“
„Na Zemi přímo ne, ale kdesi v jiné sféře.“
„Ty myslíš povznesený?“ zamračil se Jack, „ty se přece nikam nemůžou míchat.“
„Musí nám pomoct!“ vykřikl Daniel odhodlaně, „vždyť Země je i jejich domovský svět!“
„A?“ Jackův hlas zazněl dost pochybovačně.
„Jacku, ty přece taky musíš vzpomínat na své rodné městečko.“
„Abych pravdu řekl,“ protáhl Jack, „jsem ho neměl rád. Hlavně sousedku, její psy a místní matikářku.“
„No dobře, špatný příklad. Ale oni ze Země pocházejí.“
„A jak jim chceš dát vědět, aby to s námi prodiskutovali? Budeme křičet a doufat, že nás uslyší?“
„Já už mezi nimi byl…“
„To nemůžeš myslet vážně,“ zhrozila se Sam.
„Ale můžu,“ usmál se Daniel smutně, „nebo spíše musím. Je to naše jediná naděje.“
Daniel se zvrátil do křesla, položil ohlavu na prsa a zavřel oči –
„NE!“ vykřikla Sam a vyskočila z křesla.
- dvě sekundy se nic nedělo. Pak Daniel otevřel oči a pronesl jasným hlasem:
„Sbohem“
Místnost zaplavilo oslnivé světlo. Jack přivřel oči před světlem. Nevěděl jak ostatní, ale předpokládal, že ani oni nemůžou vydržet nápor světla. Když světlo pohaslo a Jack konečně otevřel oči, byl Daniel pryč…

Zlomek sekundy nato se začala otevírat brána v SGC. Vlastně nejen v SGC, ale i na všech ostatních planetách galaxie. Chvíli po otevření bran se zase zavřely. Nic zvláštního nikdo nezpozoroval. Vše se totiž událo v jediném zlomku sekundy. Galaxií se začaly šířit koule bílé energie, jejichž zdrojem byly planety s branami. Tam, kde se energie střetla s něčím oriským, se prostor mírně zavlnil. Všechny tyto věci jako by někdo v jednom okamžiku vymazal z vesmíru…

Sam stále měla oči plné slz, když jí před vchodem Pentagonu Jack dohonil.
“No tak Carterová, všechny nás zachránil. Nechcete si zajít na kafe? Znám tady kousek odtud útulnou kavárnu.“
„Asi máte pravdu. A myslím, že trochu rozptýlení by se mi hodilo.“
Sam nasedla do Jackova auta. V tuto pozdní hodinu byl takřka nulový provoz, proto se mohl Jack soustředit na rozhovor.
„On si to vybral sám. Je to hrdina – vždyť zachránil celou planetu.“
„Já to chápu. Ale, ale… stále se nemůžu smířit s tím, že je pryč. Furt čekám, že nám zavolá, abychom na něj počkali, nebo tak něco…“
„Rozumím, jak se cítíte. On se ale určitě někde na nás dívá a ze srdce rád by si s námi promluvil.“
„Jack má pravdu,“ ozvalo se ze zadního sedadla.

Jack leknutím sešlápl brzdu, že auto smykem málem vrazilo do řady vozidel stojících u chodníku. Oba se pak se Sam naráz obrátili dozadu. Seděl tam Daniel, úsměv od ucha k uchu.
„Ahoj vespolek, snad jsem vás nevyděsil.“
„Danieli,“ nemohla Sam uvěřit, že ho vidí, „ty ses vrátil?“
„Bohužel, nemohu se k vám vrátit. S vámi jsem mohl mluvit, jen proto, že jsem slíbil, že nic neprozradíte.“
„Co se stalo?“
„Dlouho jsem je přesvědčoval, aby zakročili – „
„Dlouho?“ ušklíbl se Jack, „stalo se to hned poté, co ses … povznesl.“
„U vás ano, ale tam plyne čas jinak. Jak jsem řekl, dlouho se diskutovalo, ale nakonec u nich převážily vzpomínky na domov a rozhodli se jednat. Navíc od nynějška přehodnotili své postavení vůči Zemi.“
„Jak ‘přehodnotili‘?
„Část Antiků se rozhodla žít mezi naší realitou a světem povznesených. Budou střežit Zemi, ale budou vás podrobovat zkouškám, jestli jste hodni jejich dědictví. Jak jsem řekl, nic nesmíte poslat dále.“
„Zkoušky?“
„Nic bližšího se nerozhodlo.“
„A kam budeš patřit ty?“
„Sám nevím. Snad si časem najdu své místo.“
„Doufám, že po nás nebudou chtít celosvětové průzkumy inteligence, „ zavtipkoval Jack.
„Nic krutého to nejspíš nebude. Skupinu povede Qurin.“
„Qurin?“ zeptal se Jack hlasem ‘uniklo mi něco‘.
„Pardon,“ omluvil se Daniel, „Qurin byl poslední předseda rady Atlantis na Zemi, než město odletělo do Pegasu. Jeho vztah k Zemi byl a je velmi vřelý. Na jeho počest si také ona skupina bude říkat Q…

Skutočne výborná poviedka, perfektne napísaná.. dúfam, že to bude mať čo najviac dielov