Doufám, že se vám bude líbit.
Díl první
„Generále O’neille vítejte. Jsem rád, že jdete včas“ Pronesl prezident
„Jsem také rád, že jsem tady. Vyjel jsem radši o hodinu dříve, protože jsem počítal s tím, že nejspíše zabloudím.“ Usmál se gen. O’neill. „Ale stále nevím, proč jsem zde.“
„Vše se včas dozvíte. Už se čeká pouze na našeho speciálního hosta.“
O několik minut později
„Zdravím, já jsem Thor a tohle je Moeb. Je vyslanec vrchní rady Asgardů.“
Prezident na nic nečekal a hned začal: „Vítejte, jsem rád, že jste přišli. Doufám, že naše jednání bude úspěšné.“
„V to my také doufáme, ale neměli bychom se příliš zdržovat.“
„Souhlasím Thore. Já totiž stále nevím proč tu jsem.“ Zareagoval O’neill.
Prezident se hned ujal slova: „Jak jistě víte, Ori se šíří po naší galaxii a nyní se rozhodli, že zničí Zemi. To jim nemůžeme dovolit. Proto jsme kontaktovali Asgardy, s jejich pomocí bychom měli být schopni odrazit útok mateřských lodí Ori.“
Poté se ujal slova Moeb: „Asgardská nejvyšší rada je názoru, že nesmíme nechat Zemi padnout. Pokud Země padne, tak se Ori otevře cesta pro možný útok na Asgardy. To nesmíme dopustit. Proto jsou na cestě lodě na obranu. Nemůžeme jich ale mnoho postrádat. V tuto chvíli sem letí 7 lodí třídy O’neill, které by měli dorazit za několik hodin. Zatím jsou na orbitě pouze 3 naše lodě. Jednu z nich přejde pod vaše velení.“
„Děkujeme za vaši pomoc. Ceníme si ji.“ Odpověděl prezident
Poté dal prezident možnost klást otázky a O’neill se přihlásil o slovo: „Pane prezidente, za jak dlouho zde budou Orijské lodě?“
„Měli by zde být za necelých 24 hodin. Pokud již nemáte nikdo otázky, tak se přesuňte na lodě a převezměte velení. Generále O’neill, Cartrová a Miller zde zůstanou.“
„Ano pane“ Ozvalo se vícehlasně.
Po chvíli zůstali u prezidenta jenom 3 generálové. Prezident na nic nečekal a začal: „Generále Millere, Vy budete velet pozemním jednotkám pro případ, že by se nepřítel dostal na povrch. Generále Cartrová, Vy budete velet Marcuru, nové pozemské bitevní. Vy, generále O’neille budete na lodi třídy O’neill a budete vrchní , které jsou pod naším velením. Rozumí všichni svým rozkazům?“
„Ano pane“
„Dobrá, zaujměte svá místa na lodích. Hodně štěstí.“
O 11 hodin později na Mercuru
„Generále Cartrová z hyperprostoru právě vystoupilo 8 lodí na druhém konci sluneční soustavy.“
„Jsou to asgardské O’neily?“
„Ne. Jsou to orijské lodě! Nabíjejí zbraně.“
„Okamžitě mě spojte s generálem O’neilem a Thorem.“
„Ano pane“
Za několik sekund se na monitoru objevil O’neil s Thorem. Jako první začal Thor: „O’neile, naše lodě jsou ještě daleko. Měli by zde být až za několik hodin. Musíme zadržet ori do doby než přiletí. Je to naše jediná naděje.“
„Souhlasím pane. Doporučuji dostat je co nejdál od planety.“ Přidala se Cartrová
O’neil na nic nečekal a spustil: „Dobře. Přesuňte flotilu k Marsu a oznamte prezidentovi, aby začal s evakuací. Nevím na jak dlouho je můžeme zadržet.“
O několik desítek minut později
„O’neile, tady Thor. Naše lodě jsou v nedohlednu a má loď má vážná poškození. Žádám transport na palubu některé vaší lodi. Pokud to takhle půjde dál tak nemůžeme vyhrát.“
„ok Thore, přip...na…sp…“ Dále se ozýval pouze šum
„Generále O‘neile! Generále, jste nazivu?“ Ozval se jeden ze členů posádky.
„Ano jsem, ale mám nejspíše otřes mozku. Spojte mne znovu s Thorem.“
„Pane, vypadla nám komunikace. Mohu ji zprovoznit, ale zabere to trochu času.“
„Tak na co čekáte! Dejte se do toho, ať je to co nejdřív!“
Mezitím na Mercuru
„Generále Cartrová, už nemůžeme ori dále zadržovat. Už skoro zničili Thorovu loď a loď generála O’neila je těžce poškozena a my samy máme vážná poškození.“
„Poručíku, spojte mne s gen. O’neilem!“
„Bohužel. Komunikace nefunguje.“
„Tak mi dejte prezidenta!“
„Tady prezident. Generále Cartrová podle našich zpráv se nám v boji nevede moc dobře. Musíte je ještě zadržet!“
„Ano pane prezidente, jsem si toho vědoma, ale pokud to takhle půjde dál, tak zničí celou flotilu.“
„Já vím, ale……….“
„Poručíku, co se stalo s komunikací?!“
„Nemáme tušení generále. Moment. Přijímám vysílání od generála Millera. O můj bože. Na odvracené straně Země se vynořilo dalších 5 lodí ori. Dostáváme další zprávy ze Země. Podle těch zpráv byl zničen Bílí dům, pentagon a mnoho dalších důležitých budov. SGC zatím odolává, ale byla zničena přístupová cesta ke komplexu.“
„Zkuste znovu zavolat generála O’neila!“
„Ano pane.“
Po několika sekundách se na monitoru objevil obličej gen. O’neila: „Cartrová. Co se děje? Nemůžeme navázat spojení s planetou.“
„Pane, veškerá komunikace s planetou je rušena. A je dost možné, že už ji nemá ani kdo přijmout. Bílí dům je spolu s pentagonem zničen. SGC podle zprav, která jsme dostali před přerušením spojení, odolává. Ale nejspíše už bylo také zničeno.“
„Pokud je tomu tak, tak nemáme jinou možnost než se stáhnout. Déle už se naše flotila držet nemůže a asgardské lodě jsou v nedohlednu. Thor souhlasí s mým názorem.“
Cartrová nejdříve nevěděla co si má myslet, ale nakonec se rozhodla odporovat: „Ale pane. Nemůžu tu jen tak nechat miliardy lidí. Celý svět na nás spoléhá!“
„Cartrová! Pokud neodejdeme, tak zemřeme všichni! Nedá se nic dělat. Ihned po přijetí souřadnic skočte do hyperprostoru! To je rozkaz!“
„Ano pane“ Řekla smutně Carrtová.
„Generále O’neille vítejte. Jsem rád, že jdete včas“ Pronesl prezident
„Jsem také rád, že jsem tady. Vyjel jsem radši o hodinu dříve, protože jsem počítal s tím, že nejspíše zabloudím.“ Usmál se gen. O’neill. „Ale stále nevím, proč jsem zde.“
„Vše se včas dozvíte. Už se čeká pouze na našeho speciálního hosta.“
O několik minut později
„Zdravím, já jsem Thor a tohle je Moeb. Je vyslanec vrchní rady Asgardů.“
Prezident na nic nečekal a hned začal: „Vítejte, jsem rád, že jste přišli. Doufám, že naše jednání bude úspěšné.“
„V to my také doufáme, ale neměli bychom se příliš zdržovat.“
„Souhlasím Thore. Já totiž stále nevím proč tu jsem.“ Zareagoval O’neill.
Prezident se hned ujal slova: „Jak jistě víte, Ori se šíří po naší galaxii a nyní se rozhodli, že zničí Zemi. To jim nemůžeme dovolit. Proto jsme kontaktovali Asgardy, s jejich pomocí bychom měli být schopni odrazit útok mateřských lodí Ori.“
Poté se ujal slova Moeb: „Asgardská nejvyšší rada je názoru, že nesmíme nechat Zemi padnout. Pokud Země padne, tak se Ori otevře cesta pro možný útok na Asgardy. To nesmíme dopustit. Proto jsou na cestě lodě na obranu. Nemůžeme jich ale mnoho postrádat. V tuto chvíli sem letí 7 lodí třídy O’neill, které by měli dorazit za několik hodin. Zatím jsou na orbitě pouze 3 naše lodě. Jednu z nich přejde pod vaše velení.“
„Děkujeme za vaši pomoc. Ceníme si ji.“ Odpověděl prezident
Poté dal prezident možnost klást otázky a O’neill se přihlásil o slovo: „Pane prezidente, za jak dlouho zde budou Orijské lodě?“
„Měli by zde být za necelých 24 hodin. Pokud již nemáte nikdo otázky, tak se přesuňte na lodě a převezměte velení. Generále O’neill, Cartrová a Miller zde zůstanou.“
„Ano pane“ Ozvalo se vícehlasně.
Po chvíli zůstali u prezidenta jenom 3 generálové. Prezident na nic nečekal a začal: „Generále Millere, Vy budete velet pozemním jednotkám pro případ, že by se nepřítel dostal na povrch. Generále Cartrová, Vy budete velet Marcuru, nové pozemské bitevní. Vy, generále O’neille budete na lodi třídy O’neill a budete vrchní , které jsou pod naším velením. Rozumí všichni svým rozkazům?“
„Ano pane“
„Dobrá, zaujměte svá místa na lodích. Hodně štěstí.“
O 11 hodin později na Mercuru
„Generále Cartrová z hyperprostoru právě vystoupilo 8 lodí na druhém konci sluneční soustavy.“
„Jsou to asgardské O’neily?“
„Ne. Jsou to orijské lodě! Nabíjejí zbraně.“
„Okamžitě mě spojte s generálem O’neilem a Thorem.“
„Ano pane“
Za několik sekund se na monitoru objevil O’neil s Thorem. Jako první začal Thor: „O’neile, naše lodě jsou ještě daleko. Měli by zde být až za několik hodin. Musíme zadržet ori do doby než přiletí. Je to naše jediná naděje.“
„Souhlasím pane. Doporučuji dostat je co nejdál od planety.“ Přidala se Cartrová
O’neil na nic nečekal a spustil: „Dobře. Přesuňte flotilu k Marsu a oznamte prezidentovi, aby začal s evakuací. Nevím na jak dlouho je můžeme zadržet.“
O několik desítek minut později
„O’neile, tady Thor. Naše lodě jsou v nedohlednu a má loď má vážná poškození. Žádám transport na palubu některé vaší lodi. Pokud to takhle půjde dál tak nemůžeme vyhrát.“
„ok Thore, přip...na…sp…“ Dále se ozýval pouze šum
„Generále O‘neile! Generále, jste nazivu?“ Ozval se jeden ze členů posádky.
„Ano jsem, ale mám nejspíše otřes mozku. Spojte mne znovu s Thorem.“
„Pane, vypadla nám komunikace. Mohu ji zprovoznit, ale zabere to trochu času.“
„Tak na co čekáte! Dejte se do toho, ať je to co nejdřív!“
Mezitím na Mercuru
„Generále Cartrová, už nemůžeme ori dále zadržovat. Už skoro zničili Thorovu loď a loď generála O’neila je těžce poškozena a my samy máme vážná poškození.“
„Poručíku, spojte mne s gen. O’neilem!“
„Bohužel. Komunikace nefunguje.“
„Tak mi dejte prezidenta!“
„Tady prezident. Generále Cartrová podle našich zpráv se nám v boji nevede moc dobře. Musíte je ještě zadržet!“
„Ano pane prezidente, jsem si toho vědoma, ale pokud to takhle půjde dál, tak zničí celou flotilu.“
„Já vím, ale……….“
„Poručíku, co se stalo s komunikací?!“
„Nemáme tušení generále. Moment. Přijímám vysílání od generála Millera. O můj bože. Na odvracené straně Země se vynořilo dalších 5 lodí ori. Dostáváme další zprávy ze Země. Podle těch zpráv byl zničen Bílí dům, pentagon a mnoho dalších důležitých budov. SGC zatím odolává, ale byla zničena přístupová cesta ke komplexu.“
„Zkuste znovu zavolat generála O’neila!“
„Ano pane.“
Po několika sekundách se na monitoru objevil obličej gen. O’neila: „Cartrová. Co se děje? Nemůžeme navázat spojení s planetou.“
„Pane, veškerá komunikace s planetou je rušena. A je dost možné, že už ji nemá ani kdo přijmout. Bílí dům je spolu s pentagonem zničen. SGC podle zprav, která jsme dostali před přerušením spojení, odolává. Ale nejspíše už bylo také zničeno.“
„Pokud je tomu tak, tak nemáme jinou možnost než se stáhnout. Déle už se naše flotila držet nemůže a asgardské lodě jsou v nedohlednu. Thor souhlasí s mým názorem.“
Cartrová nejdříve nevěděla co si má myslet, ale nakonec se rozhodla odporovat: „Ale pane. Nemůžu tu jen tak nechat miliardy lidí. Celý svět na nás spoléhá!“
„Cartrová! Pokud neodejdeme, tak zemřeme všichni! Nedá se nic dělat. Ihned po přijetí souřadnic skočte do hyperprostoru! To je rozkaz!“
„Ano pane“ Řekla smutně Carrtová.


