Pomsta bohům pt. 10

Tohle je spíše úvodní povídka. Ještě není moc rozvedený příběh, který zatím nevypadá nejzajímavěji. Je to krátké a jediné, čeho tím chci dosáhnout je odpověď na otázku "mám pokračovat?". Jestli se ozve dost lidí, pak budu.

Kód: Vybrat vše

   „TÁŇO!“, zařval Redler běžíc ulicí. Prodíral se davem lidí utíkajících na opačnou stranu. Nad hlavou uslyšel explozi a mezi dav spadlo několik těžkých kamenných kusů obrovské katedrály, drtíc lidi pod sebou. „TÁŇO!“, vykřiknul znovu. Jeho hlas se ztrácel v jekotu k smrti vyděšených lidí kolem něj. Nemohla ho slyšet. Běžel do svého domu. Musel ji ochránit. Vždyť přišel na to, jak funguje kruh. Zachrání je. Dostanou se z planety. Další exploze ho odhodila na tvrdou zem. Rychle se zvednul. Uviděl kousek od sebe utržený kus masa. Za ním byl v ulici vytvořený kráter po dopadu střely. Běžel dál, už byl skoro tam. Slyšel svištivý zvuk další střely. Táňa vybíhala ze vchodu do jeho domu s nadějí v očích. Exploze ji na místě zabila. Po rozplynutí kouře viděl jen spálené zbytky svého domu. Stál na místě jako uhranutý. Svět kolem něj přestal existovat. Myslí mu procházely zmatené myšlenky. Ona.. Ne.. To není možné.. Já.. Vždyť tam stála.. Vždycky na mě čeká přede dveřmi! Musí být.. Já nesmím.. Půjdeme spolu.. Skrz kruh.. Projdeme jinam.. Na jiný svět.. Přežijeme! Budeme.. Budeme vždy spolu! Slíbil jsem jí to.. Slí.. . Klesnul na kolena. Z očí mu proudem tekly slzy. Podíval se na nebe. „vy svině“, řekl si potichu. „VY ZASRANÝ ČERVI!“, zařval vzhůru. Postavil se a rychle běžel přímo ke kruhu. Ke svému objevu. Nikdo nevěděl, jak funguje, dokonce možná ani nikdo nevěděl, že tam je... Velký, černý kruh. Nevěděl, jak dlouho běžel. Nepotřeboval to vědět. Necítil únavu. Nepotřeboval být unavený. Potřeboval se jim pomstít. Pomstít se za to, co mu udělali. Zemře při tom – ale vezme jich s sebou co nejvíc. Už stál v lese. V té podivné, prastaré budově. Vztahoval ruku k panelu s tlačítky. „Hej, ty tam!“, uslyšel za zády. Ohlédl se. „Nezdržuj“, řekl chladně. Stisknul první tlačítko. Druhé. Kruh se točil a uzamykal se na symbolech, jež zadal. „Co to…“, řekl udiveným hlasem muž za ním. Redler si ho nevšímal. Potřeboval se jen dostat jinam. Dostat se jinam dřív, než ti zatracení červi přijdou až k němu. Stisknul velké červené tlačítko uprostřed. V kruhu se objevilo něco, co připomínalo vodní hladinu. Pomalu do ní vcházel. „Hej… Co děláš… Počk…“. Redler prošel kruhem a dál už muže neslyšel. Vyšel na druhé straně kruhu. Stál uprotřed zarostlých ruin něčeho, co kdysi mohlo být městem. Vyrazil dopředu, hledat něco, co by se mu hodilo. Zaslechl zvuk. Připadal mu známý. Ohlédl se. Z brány za ním vyběhl muž, který na něj pořvával na druhé straně kruhu. Vodní hladina za ním zmizela. Muž se překvapeně rozhlížel kolem, pak se podíval na Redlera. „Co to… Kde to jsme??“, zeptal se zčásti překvapeně a zčásti vyděšeně.
„Proč jsi šel za mnou?“, odvětil naštvaně Rednel.
„Já… Už byli blízko… Výbuchy… Ty výbuchy…“. Muž se odmlčel.
Rednel se zamyslel a řekl: „Možná mi budeš schopen pomoct. Víš něco o Goa’uldech?“
„Něco… Možná… Vím, jak používat jejich zbraně, několikkrát jsem se připletl do výzkumu… Až se vrátíme, mohl by jsem se toho dozvědět víc, já…“. Znovu se odmlčel. Byl zmatený.
Rednel se na něj vážně podíval. „Ani jeden z nás se už nevrátí. Copak si to neuvědomuješ??“, řekl. „Jdu najít nějakou vodu. Možná jídlo. Možná zbraně. Až zjistím, kde jsou ti jejich takzvaní bohové, půjdu je navštívit. Pojď se mnou. Můžeme zemřít společně, nebo každý sám“.


Jak jsem říkal, příběh bude rozveden, nebude to jen obligádní mstící se muž. Pokud teda bude rozveden. To už je na vás. Tak co říkáte?
je to vyloženě momentální výplod, proto by se mi ta informace hodila

Mně osobně připadá, že tohle prostě rozvést musíš, když už jsi to takhle pěkně nakousnul

Těším se na pokračování, tak jen piš dál a rozveď to do detailů, protože by to mohlo být vážně dobré

Chcem vedieť čo bude nasledovať! Je to tak verné prostrediu klasickej brány a pritom také odlišné.... má to potenciál, len ho ukázať.
teším sa na pokračovanie, novinky v objavení technológií, a ako dopadne hlavný hrdina...

muj nazor??

super naprosta machrovina a pis dal po takovych kouscich mozna to odbornicy budou povazovat za novy styl prozy

a jeste maly namet udelal bych to tvrde o psancich ne jak sga a sg1 se stalou zakladnou, proste o parte borcu co se snazi prezit a s podobnym osudem treba at nekde ukradnou nejaky al-kesh a na tom at maji svoji branu a proste neco jako fire fly ale stim ze se snazi pomstit ne jenom prezit, ale me neposlochej jeste bych ovlivnil tvuj prirozeny talent

upi: ty parchante, ukradls' mi nápad!

Nemají mít pevnou základnu, to je něco jako základ celé té povídky. Jinak dík, jak vidím odezvu, budu pokračovat, možná ještě dnes

Jj, určitě pokračuj, začátek nebyl špatný.

jj, len tak dalej, pekne krasne, zaujimavý nápad s tou základnou na lodi, "mobilná základnňa"

Rozhodl jsem se udělat to, co řekl Upi: budu psát po krákých kouscích, které sem budu dávat co nejfrekventovaněji. Tentokrát to už není takové akční jako minule, ale to jste snad ani nečekali

Kód: Vybrat vše

   Muž se zatvářil překvapeně. Pak se v jeho očích pomalu objevoval strach. Zahleděl se na Rednela a potom zpátky na bránu. Strach vystřídala nejistota. „Myslím…“. Nejistota se vytratila. Byl rozhodnut. „Půjdu s tebou. Ať chceš udělat cokoli, půjdu s tebou. Ale jakmile narazíme na obývanou planetu, zůstanu tam. Do té doby se ti budu snažit pomáhat. Vlastně… Vlastně bych ti měl být vděčný. Díky tobě jsem přežil. Děkuji ti.“ Vztáhl k Rednelovi ruku. Ten se na ni podíval, ale nestliskl ji. Otočil se a řekl: „Nejdřív musíme najít vodu. Bez ní přežijeme ztěží. Rostou tady zelené rostliny, předpokládám, že bychom na nějakou měli narazit. Jdeme.“. Vyrazil, bez zřejmého zájmu ve svého společníka. Vybral si víceméně náhodný směr. Měli štěstí – narazili na úzký potůček blízko města. Rednel se k němu sklnonil a napil se. „Hej ty, nemáš u sebe něco, do čeho by se to dalo nalít?“, zeptal se svého společníka.
„Jsem Wed, ne ‚ty‘“, odpověděl. „A ne, nemám. Ale máme za sebou ruiny docela moderně vypadajícího města.“, dodal pak a také se napil. „A vůbec, co jídlo?“
„To vyřešíme později. Mohlo by tady něco růst… A MUSÍ tady něco být. Někdo jako ty u sebe určitě nemá zbraň.“
„A TY ji máš?“, zeptal se Wed uštěpačně. Rednel vytáhl zpoza opasku krátkou laserovou pistoli. Pak řekl Wedovi: „Takže jdeme do města. Poohlížej se po zbraních a čemkoli, do čeho dáme vodu a věci. Musíme něco zjistit o kruhu. Vím jistě, že tohle není jediné místo, kam nás může dovést. Najdeme další kombinace“.
„A proč prostě nezkusíš něco… Zadat náhodně?“
„Šance je nízká. A i kdyby, co kdy zkončíš na planetě bez atmosféry?“, řekl trochu pohrdavě Rednel a vyrazil směrem ke kruhu. Wed ho rychle následoval. Poslechl a díval se kolem sebe po čemkoli použitelném, ale trosky vypadaly opravdu prastaře.
„Jak… Jak jsi získal adresu téhle planety?“, zeptal se mlčícího Rednela.
„Z indicií kolem kruhu. Trvalo dlouho, než jsem rozluštil písmo, ale není tak odlišné od našeho. Nakonec jsem zjistil shodu některých znaků s těmi na panelu u kruhu, stejně jako na kruhu samotném. Toto místo bylo popsané jako… Zdroj, nebo místo původu, nějak tak se mi to podařilo přeložit. Doteď jsem se neodvážil do kruhu vstoupit.“
„Takže… Jsme sem šli vlastně naslepo?“
„Měli jsme na výběr?“. Na Rednelově tváři se objevila známka úsměvu.
„Když už znáš písmo, dokážeš rozluštit, co je napsané tady?“, řekl Wed a kopl do dost velké polozasklené cedule spadlé na zemi kousek od kruhu. Rednel se zastavil. Pak kývnul rameny a sklonil se k ceduli. Pomalu četl: „Vítej-te v N-e-w Y-o-r-k-u“


Pokud se mi bude chtít, napíšu dnes ještě další kousíček.

Leja: Mobilní základnu jsem tam původně chtěl dát a povídka měla být vůbec blíž konceptu seriálu Cowboy Bebop. Ale nakonec jsem vymyslel něco úplně jiného a i mobilní základna se rozplynula. Řekl bych, že časté změny "životního prostředí" povídce celkem prospějí - a Upi může aspoň napsat vlastní povídku s mobilní základnou na nějaké lodi

ten New York je fakt dobrej. Trochu mi to pripomina Planetu opic, jak tam našli tu sochu svobody.

vis zacal sem kdysik psat knihu skoncil sem asi na 26 strankach ale jestli ju najdu ve starem kompu tak ju spravim a zacnu to tu postupne davat a budu pokracovat (tedy za predpokladu ze se vam bude libit), a jinak vklidu mam dalsi namet:

ti dva se budou prochazet mestem a najdou nejaky zaznam jak ori nicily planetu, a zjisti o nich vic az dojdou k tomu ze je lidi skoro znicily a o zbytek se postarali goualdi , lidi se rozhodli odejit, ti co zbyli,

nebylo by spatne vedet do jakehho období si nás dostal ale typnul bych to tak na rok 2680 a zeme padla 2436 to by uz bylo moderni mesto( a tyky by bylo pravde podobnejsi ze je brana v new yorku) ale kdyby sme skoncily 2008 tak to new york jeste nebyl tak vyspely.

treba by tam mohly najit malou bytevni zakladnu - neporusenou a v tom par lidi ve stazi a udelaji tym a budou znovu vyhlazovat hady

upi: Seš vedle Jenom řeknu, že ti, co útočili na jeho domovskou planetu, byli Goa'uldi. Kde se tam vzali? Nech se překvapit!

dobre ja jen vim za baal zdrhal tak asi nekde zalozil malou kolonii a ziskal nejakou moc, a tak skusil sem to

a nebo nechces priznat ze sem se zase trefil a rychle si vymislel neco lepsiho

ale dobu sem trefil ne?? kdo by daval tak brzo branu do new yorku

a taky ja bych ju nikdy do newyorku nedal ja bych vytvoril na neutralni pude nebo v mezinarodnich vodach atol nebo neco jako atlantis verejne a neutralni

Ne, s Baalem to taky nemá nic společnýho Já přestal SG sledovat po poražení Goa'uldů a replikátorů, takže o Ori nevím skoro nic Těžko je zařadím do povídky... A navíc s nimi lidi ještě nezkoncovali, takže bych taky musel vědět, jak SG1 dopadne.

ja myslim ze to je jasne ori porazi a nakonec to rachrani nejaky (zasrany) american ktery pak v tom dalsim filmu odleti do minulosti a zacne tam vrazdit hady


nebo zemi napadli replici z sga a nebo se znicily sami

a az to bude mit tak 200 stranek tak ti tu knizku vydam

Pokračování dobré, má to spád:-). Konec mě docela překvapil:-). Těším se na další díl.