Stargate Evolution - Díl XVII - Expansion

a já to vidím tak, že se titul Bard přesune na dalšího z naší skupiny...

[Patas25]

Děkuji za pozitivní ohlasy. Avalonu se dle svého nevyrovnám, to je epické dílo samo o sobě. Prozatím jsou mé plány krapet více při zemi..

Jinak, na titul Barda si nevěřím. Stále je tu velká škála vynikajících povídek.

Jestly ho nedostaneš pak se tu někdo hodně splete.

uz je utorok, cas na dalsi diel

[Patas25]

Omlouvám se za zpoždění, díl dodám, až se chytnu s Jakopem a pošle mi jej po korekci. Bohužel škola docela bere čas a myšlenky.

[Patas25]

Omlouvám se za zpoždění, hold je těžké si najít mezi školou a přítelkyní chvilku klidu na nb.

Díl 1x06 Business relationship

Aventin byl název čerstvě obydlené planety u středu galaxie. Té planety, která poskytla útočiště Minervě a její posádce a také několika prostých obyvatel. Byl asi čtvrtý den na planetě, když byla brána znovu aktivována a na druhou výpravu se vydal dvoučlenný tým v jednom jumperu.
Patrik v doprovodu Julii se vydal na P3X-777, aby obstaral další technické vybavení.

P3X-777, O pár desítek minut později

S několika početným doprovodem byla dvojice dopravena do jedné vědecké laboratoře k váženému vědci na této planetě.

[img][./images/thumbs/arlos_1413620385.jpg]http://s30.postimg.org/nygwygvpt/Arlos.jpg[/img]

„Jmenuji se Arlos Kadawam, tak s čím vám můžu pomoci?“
„Myslím, že bychom se měli posadit, je tu pár věcí, které musíme prodiskutovat,“ řekla Julia a sedla na jedno křeslo u stolu vědce.
„Víme, že vaše planeta je proslulou a hlavně nestrannou obchodní destinací. Máme několik požadavků, a proto bude nejlepší začít s těmi většími,“ řekl Patrik.
„Když budete mít něco na oplátku, není to problém.“
„Nemáme zatím prostředky ani čas na výrobu, proto bychom rádi nějaké zařízení pro čištění vytěžené rudy, jako je například naquadah a trinium.“
„To je docela velký a drahý kus zařízení. Ale naštěstí pro vás jsem jak vlivný vědec, tak i vlivný obchodník. Nedávno se mi podařilo získat jeden kus oné technologie, po Goa´uldech.“
„Co za ni požadujete?“
„Tu loď, kterou jste přiletěli,“ řekl si místní vědec.
„Obávám se, že to není možné. Víte, o jakou se jedná technologii?“ řekla Julia.
„O velmi vyspělou.“
„To ano. Je to technologie stavitelů hvězdných bran. Je to náš jediný stroj a my jej potřebujeme. Ale jste vědec, tak vám nemusí jít ani tak o technologii, než spíše o informace. Za to zařízení si řekněte cokoliv, co by se vám líbilo ze znalostí stavitelů bran,“ řekl Patrik.
„Databáze stavitelů bran. Upoutali jste mou vědeckou část,“ řekl Arlos a naklonil se nad stůl, „ovšem, jak mám vybrat něco z databáze, když nevím, co ta databáze obsahuje?“
„Na tohle jsme mysleli. Tady na tom disku, který je kompatibilní s vaší technologií je seznam či obsah námi rozluštěné databáze. Když dovolíte, zajdeme si odkoupit nějaké obyčejnější nástroje a zařízení pro potřeby naší kolonie,“ řekla Julia.
„Jaké například? Mohli byste si je obstarat ode mne.“
„Nějaké nástroje pro opracování kamene, dřeva a podobně. Prostě vše, co potřebujete při stavbě nové kolonie. Ale na druhou stranu, byste od nás mohl odkoupit jistý kus technologie. Jednu z antických osobních zbraní, kterých je v této galaxii sotva tolik jako prstů na jedné ruce. I přesto, že se jedná o historický artefakt, je také dokonale zachovaná a plně funkční,“ řekl Patrik a vytáhl z batohu onu zbraň.

[img][./images/thumbs/asurangun_1413620565.jpg]http://s8.postimg.org/9xpz4jtkl/Asurangun.jpg[/img]

„Jak mám vědět, zda je ta zbraň pravá?“
„Je pravá. Kdyby existoval způsob, jak vám to doložit. Že se jedná o antickou technologii, můžete zjistit podle symbolů na boční straně,“ ukázal Patrik.
„Vyrýt nějaký text do materiálu je poměrně banální záležitostí.“
„Pane, když dovolíte. Při pohledu na tu zbraň, je ten dizajn podobný jako interiér jejich lodi,“ zapojil se do hovoru jeden ze strážců.
„Dobrá dám vám za ni dvacet tisíc kreditů, dostatek pro nákup onoho vybavení,“ navrhl Arlos, když podle symbolů na zbrani si potvrdil antickou technologii.
„Sto tisíc. Byl to pěkný pokus, ale snad si nemyslíte, že jsme si nezjistili poměrově hodnotu vaší měny.“
„Padesát!“ řekl se zvýšeným hlasem obchodník.
„Sedmdesát pět!“ odpověděl naopak klidně Patrik.
„No dobrá! Ale pokud bude nefunkční, na téhle planetě si nekoupíte ani montážní klíč!“ učinil Arlos kompromis a s rozhněvaným pohledem je vyprovodil.

Dvojice se vydala do města a za nové finanční prostředky nakoupili nástroje na opracování žuly a kamene, dřeva a také drobnosti pro výrobu pálených cihel. To vše je vyšlo na pětapadesát tisíc kreditů. Proto se rozhodli zakoupit menší zásobu vesmírného cementu, několik kusů izolačního materiálu a také v neposlední řadě zásobu jídla a nějaké sazenice různých plodin.

Když se po dvou hodinách nákupů vrátili zpět do vědecké laboratoře, tak Arlos Kadawam je již netrpělivě očekával. Prolétl si nabídku jejich vědomostí, o které jsou ochotni se podělit a již si vybral.

„Údaje tam jsou skutečně zajímavé, ale co mi zajistí, zda je to skutečně z oné databáze?“
„Nemáme důvod vás podvádět. Chceme navázat dobré vztahy, a proto veškerá data budou přímo z archivu stavitelů bran nebo z asgardské databáze. Ovšem musím vás upozornit, že neručíme, zda nějaké jejich projekty jsou skutečně proveditelné. Sami jsme zpracovali jen slabou část a skutečně jsou tam neskutečné taje,“ vysvětlila Julie.
„Dobrá, uskutečním s vámi onu transakci. Ale předem vás upozorňuji, že mám jisté střípky informací z té databáze a tak poznám, jestli data budou pravá, či falešná.“
„Dobrá, tak nám řekněte, co chcete?“
„Měl bych zájem o výzkum a vývoj energetických zbraní, bod číslo dvacet tři. A poté postup při transformaci atmosféry planet, bod číslo sedmdesát devět.“
„Dohoda zněla pouze o jedno to téma. Ale určitě dostanete možnost si odkoupit i další data,“ namítla Julia.
Místní vědec byl vyvalený na své židli a v ruce přehmatával psací potřebu. Nastala dlouhá tichá chvíle, kdy si kupující promýšlel, zda nabídku přijme.
„Je mi líto. Čistící zařízení je moc cenné za pouhé kusy informací, které třeba ani nevyužiju.“
„Dobrá tedy. Jedno téma a zároveň nějaké lekce v antickém jazyce. Abyste se nemusel spoléhat pouze na naše přeložené části,“ dodal Patrik.
„Sice na tom prodělám, ale beru. Chci veškeré informace o teraformování planet,“ řekl a pak se podíval na dvojici, jak si vyměnila pohledy.
„Copak. Čekali jste, že dám přednost zbraním? Já jsem obchodník a vědec, ne válečník. Zbraní je v dnešní době mnoho. Ale schopnost přetvořit planety na obyvatelné, nikoliv.“
„To máte pravdu. Půjdeme nyní odvézt první zásoby. Budeme to muset vzít natřikrát, přeci jenom jsme nakoupili hojně. Zároveň chvíli potrvá, než se ona část databáze zkomprimuje na krystal. Tak očekávejte nás do pěti hodin. To bude při soumraku na vaší planetě,“ řekla Julia a obdařila Arlose milým úsměvem, předtím než opustili jeho laboratoř.

Ha´tak Luciánské aliance, současnost

Pyramidová loď vystoupila z hyperprostoru a její senzory okamžitě začaly pátrat po místní soustavě. Na můstku lodi bylo pět členů včetně velitele, když důstojník obsluhující hlavní konzoly promluvil:
„Divné.“
„Co je divné?“ zeptal se velitel této lodi.
„Podle naší databáze, má být v soustavě jedna planeta s bránou.“
„Jak může brána podle vás zmizet?“
„Nemůže, někdo ji musel vzít,“ odpověděl onen důstojník.
„Dobrá, dokážete určit, kde brána dříve byla?“
„Samozřejmě, je to jedna z planet, na které se měla pěstovat kassa. Máme záznamy, tak podle toho dokážeme zjistit původní lokaci.“
„Najděte to místo a vyšlete výsadek. Zkuste najít nějakou stopu. Odešlete souřadnice planety Kefflinovi, ať pošle více lodí na prozkoumání přilehlých sektorů!“

Aventin, současnost

Osada, dá-li se tato skupina stanů tak nazvat, se za tu chvíli změnila k nepoznání. Noví obyvatelé se aktivně zapojili a na břehu již bylo několik desítek minimálně osmimetrových stromů. Každý dřevorubec ze Země by zde byl jako v ráji, protože lesy byly netknuté a kromě těchto výstavních kousků se po zemi našly notné zásoby palivového dříví, které bylo taky dopravováno do osady.

Filtrační systém na vodu byl už nějakou dobu dokončen a poskytoval tak nerizikové pití pro celou komunitu. Právě před chvílí se vrátil jumper z obchodní mise a dovezl nástroje pro opracování dřeva, což bylo přesně to, co potřebovali. Proto se asi sedm lidí pustilo do okamžitého zpracovávání dřeva, které později mělo být zpracované na desky a použito při stavbě lepších přístřešků, ne-li prvních domků. Celému tomuto rozvoji velel Igor, který měl podobné lekce na akademii a plnil svůj účel. Kdyby neutekli a zůstali pod praporcem Země, tak by byl vysílán na podobné mise, kde by pomáhal s rozvojem.

„Takže dobře, to chápete, tak hurá do toho!“ řekl a mávl rukou.

Poté se otočil a narazil na Martina Nováka, který právě dokončil ošetření zraněné ruky a nesl lékařské vybavení do centrálního stanu, pod vojenskou sítí.

„Jsou docela učenliví,“ usmál se Martin při odchodu na odcházející sedmici.
„Na motorovou pilu nejdříve hleděli z patra, ale už se nebojím se je tam nechat samotné, a kdyby přece něco, s jumperem jsme tam za chvíli.“
„Bude dlouho trvat, než to dřevo očistí. To nepočítám ani rozřezání na desky, když na to nemáme nástroje, ručně to potrvá dlouho,“ zauvažoval Martin.
„To není pravda. Brzy přivezou něco na způsob pásové pily i s podávacím pásem. Smontování bude trvat docela dlouho, ale nakonec se to vyplatí.“
„Takže budeme stavět zařízení a až pak okolo budovy. Jestliže ale budeme dále dřevo dovážet po vodě, je třeba to postavit někam blízko.“
„Už mám vyhlídnuté místo. Je to asi dvě stě metrů proti proudu řeky na břehu. Proto jsem už taky řekl ostatním, ať dřeva odchytávají tam. Za pár let, tam třeba bude nějaký jeřáb,“ představil svou vizi Igor.
„Jo za pár let. Ale já jsem původně myslel, že budeme více ve vesmíru,“ povzdechl si Petr a když viděl jejich pohledy, dodal, „Nebojte se. Chápu to, že musíme začínat s nohama na zemi. Tak já půjdu procházet nejnovější zprávy od zpravodajců. Přeci jenom, musíme ty zdroje využít, dokud jsou aspoň trochu aktuální,“ dodal Petr a odešel.

Můstek A.E.S. George Hammond, současnost

Plukovník Carterová seděla ve svém velitelském křesle, zrovna když loď dorazila do cílové lokace. Pozemská BC-304 vystoupila u jedné z planet na okraji galaxie.
„Tři kontakty na oběžné dráze. Jsou to Al´keshe!“ řekl důstojník ovládající zbraňové systémy.
„Navažte kontakt.“

[img][./images/thumbs/vlcsnap_558177_1413620566.png]http://s30.postimg.org/oun1os13l/Vlcsnap_558177.png[/img]

Plukovník se postavila a obrátila svou tvář k obrazovce na levé straně můstku. Tam se objevila Vala Mal Doran, stojící v pozadí na můstku jedné z lodí.

„Přinášíme pozdravy a zásoby ze Země,“ řekla Carterová.
„Vy jste tady vždy vítání. Sejdeme se dole na planetě,“ odpověděla dřívější členka SG-1.
„Přeneste mě spolu se zásobami a vybavením na planetu. Marky, máte velení,“ rozkázala svému kormidelníkovi, který již měl titul majora, a pak zmizela v bílém záblesku světla.

Povrch planety, v místě výsadku a vyložení zásob byl písčitý, dosti podobný Abydosu. Hned u hvězdné brány byla rozsáhlá vesnice plná jednoduchých přístřešků, chránící hlavně před ostrým sluncem. Carterová se objevila v záplavě tuctů beden se zásobami a novým vybavením. Její přítelkyně Vala jí šla naproti od nedaleké platformy pro kruhy. Obě ženy se po přátelském pozdravu ihned objaly jako dobré kamarádky a vypustili trochu ženskosti.

„Sam, už je to minimálně měsíc, co jsme se neviděli,“ vytkla Sam Vala.
„To je pravda. V poslední době jde všechno do kytek. Víš, co se stalo na Chulacku?“
„Slyšela jsem o tom. Nečekaný útok Luciánské Aliance, zasadil Jaffské říši smrtelnou ránu.“
„Nejenom Jaffské říši. To, co asi nevíš je, že tam byla delegace a spolu s Radou zemřel i generál O´Neill.“
„Teal´c tam byl s nimi?“
„Ne ten se pořád snaží přesvědčit řadu Jaffských světů, mimo síť bran. A jen tak brzo se nevrátí.“
„Jak se to dozví, tak ho to dostane. Podle mých kontaktů, se od smrti Bra´taca Jaffská říše rozpadla asi na dvacet sektorů. Některé silnější, některé slabší. A když zemřel O´Neill, tak i na Zemi to nebude dvakrát dobré.“
„To ne. Měl velkolepý pohřeb. Jeho prázdná rakev byla uložena vedle generála Hammonda na hřbitově SGC.“
„Je mi líto, že jsem byla mimo. A odkdy má SGC hřbitov?“
„Nápad IOA. Je to na planině pár kilometrů od komplexu. Jsou tam už posledních pár let pohřbívání všichni, kdo padli při prosazování Země po celé galaxii. Nyní asi nejpopulárnější místo posledního odpočinku.“
„Myslím, že Jack by chtěl být pohřben někde u jezera.“
„On je u vody. Za jeho hrobem je rybník. A generál Landry najal sochaře, který udělal pěkný pomník právě u té vody,“ řekla Carterová a musela si utřít obličej.
„Bolest časem přejde.“
„Ta bolest jo. Ale teď důvod, proč jsme tady tak brzo. Potřebuji pomoc!“
„Pojď, půjdeme se posadit,“ odpověděla Vala a vedla plukovníka skrz tuto osadu. Obě dvě nakonec skončili v hojně zdobeném a rudém stanu, který jim poskytl příjemný úkryt před paprsky slunce.
„Po smrti Jacka, se ta hyena z IOA Coolidge ihned vrhl na uzavření základny Omega.“
„Proč chtěl zrušit mimozemskou akademii?“
„IOA chce více lodí, aby byli lodě, jsou třeba peníze. A základna Omega byla na ideálním místě a už postavěná, proto ji navrhl předělat na nějaké výletní letovisko pro civilisty, aby od nich získal peníze na stavbu křižníků.“
„Člověk by čekal, že po odhalení brány budou finance nejmenší problém.“
„To jsme si taky původně mysleli, ale jelikož politika našeho světa není celistvá, tak hodně států samo chce začít se stavbou takovýchto lodí. A protože máme pořád stejné zdroje, tak cena všech rud, alespoň na Zemi šla rapidně nahoru. Další těžební základny jsou sice ve výstavbě, ale dlouho ještě potrvá, než první začne dodávat.“
„Nechci být krutá, ale to je plus pro mě. Jen si vezmi, co mému lidu dáváte výměnou za to malé množství naquadahu,“ namítla Vala.
„To ano, ale odbočila jsem trochu. Zkrátka Coolidge nechal akademii zavřít a šestnáct lidí se rozhodlo zmizet. Ukradli jednu výcvikovou 304, pobrali všechno možné a utekli pryč. Před útěkem se jeden z nich vyjádřil, že utíkají právě proto, aby pomohli chudým rolnickým světům,“ pokračovala Carterová.
„A proto jsi tady. Protože já jsem sjednotila jedenáct planet ve vzájemné spolupráci a pomohla jim se oprostit od Goa´uldů a od Oriů.“
„Ne. Protože ty jsi opět v galaxii, jako hlavní zastupitel několika planet a máš rozsáhlou výzvědnou síť, o které ti uprchlíci vůbec nevědí, protože není zanesena v pozemské databázi,“ dokončila vysvětlování situace Sam a nalila si trochu vody.
„Uvidím, co zjistím. Ale pokud opravdu pomáhají, myslíš, že je správné je odchytit, zatknout a loď zabavit?“
„Nemyslím. To je rozkaz. A nemám jediný důvod si myslet, že svým slibům dostáli.“

Aventin, o pět hodin později

Den se pomalu blížil ke konci a opět se vrátil jumper naložen nyní opravdu do plna. Přistál ne na planetě, ale zamířil si to do levého hangáru lodi, aby tam vyložili zatím nejcennější kus goa´uldské technologie.

„Tak vy dva se tam budete ulívat, než my to odnosíme?“ vztekal se ihned Jan, jakmile uviděl, že pilotující dvojice v jumperu je dokonale uvězněna v antické lodi.
„No budeme. A karty jsem nechal doma, když si ale pohnete, tak za chvíli jsme venku,“ zařval smějící skrz věci Patrik.

Trvalo celých patnáct minut, než skupina čtyř lidí opatrně vyložila celý přístroj a pak dalších dvacet minut, než byl přístroj přesunut do spodní pumovnice, která nyní sloužila jako sklad vytěžených materiálů.

„Měli bychom to sestavit vedle ve skladišti. Přeci jenom, stačí jeden šílenější let a tento kus šutru by si mohl zahrát kuželky,“ navrhl Petr.
„Jo sestavit. Ví někdo jak?“ zeptal se Jan.
„Dostal jsem rychlou lekci. Navíc je tady kompletní schéma toho přístroje. Napájené bude z lodního zdroje a také bychom zde měli sehnat jeden vozík a u samotného zařízení nějaký podavač. Kdo by to chtěl zvedat v rukou?“ odpověděl Patrik, předal datový krystal a sám otevřel řídící jednotku přístroje, která byla plná krystalů.
„Podle Kadawama se zařízení skládá ze čtyř částí. První je nějaká velká drtící nádrž, kde je surový materiál drcen něčím na způsob ultrazvuku. V druhé části prochází ten prach filtrací a nepoužitelné příměsi jsou z koloběhu odstraňovány. Ve třetí fázi je materiál přetaven do kapalné formy, což je u naquadahu velice citlivá záležitost, a příměsi jsou znovu odstraňovány způsobem, který zatím nechápu. Poslední fáze, prosté cihličkování,“ řekl Patrik.
„Nechápeš?“ chytil se Petr.
„Hele, tak když ti to bude vysvětlovat starý děda, z toho půlku v Goa´uldštině, tak taky by ses zcela nechytal!“ urazil se Patrik.
„To bude fakt. Myslíš, že to s tím schématem dokážeš sestavit?“ otočil se na Jana.
„Vezmu si Micuki a Patrika a za pár hodin to snad bude.“
„Aha, Patrika,“ zamyslel se Petr, „tak to radši okolo toho zřiď ochranné štíty.“
„Teď se bát nemusíš. Vzhledem k tomu, že si mě za kormidlo posadil ty a já se během deseti minut musel naučit to, co ty sis cvičil měsíce, šlo mi to celkem dobře. Já jsem zase celé měsíce přecházel od procesů těžby až ke zpracování. Toto je můj píseček, tak se laskavě neboj, že bych měl něco zničit,“ urazil se Patrik.
„Ne že bych ti nevěřil, ale copak nevíš, jak je tekutý naquadah nestabilní?“
Patrik se na to zhoupl ze špiček na paty a nakonec dodal.
„Vím jak je to nestabilní. Navíc to zařízení je opatřeno integrovanými bezpečnostním systémem, který tu pomocí záření onu nestabilitu vyrovnává.“
„To je dobré vědět. Pro začátek, je to výborný kus technologie. Ale po sestavení se zamyslete, jak zvýšit jeho výrobní kapacitu. Přeci jenom mi to připadá jako přístroj do dílničky na zahradě. To v pozdější fázi nepokryje potřeby civilizace. Ale tak, nechám vás zde,“ řekl Petr a odešel pryč.

Paluba A.E.S. George Hammond, současnost

Pozemský křižník byl ustálen na orbitě pouštní planety mezi loděmi třídy Alkesh. Plukovník Carterová byla stále na planetě a velení nad lodí připadla na majora Markse. Ten ovšem nezaujal pozici ve velitelském křesle a stále seděl na místo hlavního pilota a právě prováděl diagnostiku systémů, když objevil malou nesrovnalost. Nesrovnalost byla konkrétně v záznamech subprostorového signálu a nyní procházel data a po chvíli mu došlo, co v rukou má.

Major divoce zmáčkl sérii knoflíků a navázal soukromou komunikaci s plukovníkem na planetě.
„Madam, tady Marks, slyšíte mě?“
„Ano Kevine?“ odpověděla neformálně.
„Prováděl jsem rutinní diagnostiku, která mě upozornila na komunikační záznamy. Procházel jsem ta data a myslím, že jsem něco našel.“
„Souvisí to nějak s Minervou?“ zeptala se Sam, a při uvolnění kanálu se typicky podívala na Valu a očekávala odpověď.
„Ano, je to několikaminutový signál z nouzových majáků. Zachytili jsme to čirou náhodou, že jsme letěli právě sem. A to už signál dozníval.“
„Máme pozici?“
„Ano, a je poměrně blízko.“
„Dobrá, vracím se zpět na palubu. Zanes mi to na mapu a připrav komuniké se Zemí,“ řekla do vysílačky a okamžitě se rozloučila s Valou, než zmizela v bílém paprsku.

Vala ještě chvíli seděla a dívala se do prázdna, když pak skousla ret, vstala a ve své skříni našla bohatě zdobenou skříňku. Po otevření z ní vyndala šedavou kouli přesně padnoucí do dlaně. Zapojila svou vnitřní sílu a aktivovala jej.

Aventin, současnost

Veškerý objednaný materiál už spočíval u tábora. Teda vše kromě nástrojů na opracování kamene, ty už byly u plánovaného dolu západně od tábora. Blízko této lokace byl také les a samozřejmě řeka, což nabízelo přímo ideální způsob transportu materiálu do vesnice.
Jako první tady byla práce právě pro hrubou sílu. Nad kvalitnějším materiálem byly nánosy písku a zeminy a nejrychlejší odstranění bylo prosté. Julia se rozhodla právě pro to použít trochu trhaviny z jejich omezených zásob. Proto umístila nálože a z bezpečné vzdálenosti odpálila.

Nyní ovšem pro kolonisty bylo prioritní zprovoznit nově koupenou pilu na dřevo. Zprovoznění této pily znamenalo zpracování dřeva na trámy a desky a tudíž v konečném smyslu stavět stabilnější a pohodlnější příbytky.
Zapojení oné pily si vzala na starost Megan Robertsová s menší pomocí Tukana a dalších několika kolonistů. Bylo zapotřebí prvně stabilně ukotvit jak samotné srdce stroje, tak přiváděcí pásové zařízení. To znamenalo vykopat základy, asi patnáct metrů od řeky, na rovném a stabilním místě. I když na znalosti a vědomosti přistěhovalců se nedalo spoléhat, vše vynahradili sílou a chutí do práce. Ze své původní planety byly zvyklí tvrdě pracovat za horkého počasí a málo vody, což právě zde nebyl problém. Nakonec to byl také důvod, proč základy pro celý stroj byly vykopané za méně než dvě hodiny bez jakýchkoliv mechanických prostředků.
Megan byla spíše vyučená k navrhování lodí, strojů a zařízení spíše teoreticky, ale dobře si dokázala poradit i s vedením práce v terénu. Proto po vykopání základů se do nich vložily ocelové traverzy tvaru I a tvaru převráceného U, které se následně zalily betonem z mimozemských přísad. Vše se následně pečlivě zapřelo a nezbývalo než čekat.

Jako další novinku či vymoženost si vzal na starost Markus. V lodních zásobách objevil náhradní kamery, senzory a příslušné vybavení. Proto vše připravil a celý svůj zbytek dne strávil s instalací oněch systému v okolí brány. Kamery zabírali bránu z několika úhlů a byly přitom dobře skryté, že by je spatřil až podrobný průzkum výklenků, kamenů a stromů. Také zapojil několik druhů senzorů, jako například radiační, termální a senzory známek života. Všechna tyto zařízení byla umístěna přímo do DHD, ve spodní části, která normálně sloužila už jen jako podstavec. V tomto místě byl také umístěn vysílač, který vše přenášel do základny, či do samotné lodi.

Aventin, další den ráno

Noc byla opět chladná a syrová. Teplota na teploměru spadla sotva pod deset stupňů, ale na trávě se opět ráno objevila rosa. Majestátná Minerva stále byla na místě nedaleko kolonie a i její trup byl poset kapička jinovatky, což přidávalo ještě na lesku v ranním slunci.
Ráno Megan spolu s Igorem zhodnotili stav betonu a oba se shodli začít s montáží až po obědě. Prodejce sice informoval, že při správném složení beton bude, tvrdnou čtyři hodiny. Ale nikdo s mícháním neměl takové zkušenosti a proto pár hodin navíc nestálo vůbec za řeč. A taky lidé nechtěli, ať funkční části pily nepřijdou do styku s jinovatkou, přeci jenom to bylo draze vykoupené zařízení.

Bylo už hodinu po východu slunce, když u ohně seděla asi dvacítka lidí včetně kolonistů a vychutnávali si snídani nyní složenou čistě z lodních zásob. Ranní jídlo vždy sloužilo jako taková porada, kde si lidé určovali následující kroky.

„Máme tady dobrých čtyřicet kmenů, to bych řekl, že je dostatečná zásoba do budoucna. Nyní bychom se měli spíše věnovat odstranění kůry, jako včera,“ řekl Igor, který se stavil taky posnídat.
„Tak když nepůjdeme do lesa, co máme dělat?“ zeptal se Tukan.
„Na dně řeky je zvláštní druh hlíny. V naší domovině se používá k výrobě keramiky a dokonce i cihel. Jsou to takové umělé kameny, ze kterých stavíme své domy,“ vysvětlil Igor.
„Dnešek bych ale věnovala lovu a průzkumu oblasti všemi směry. Přeci jenom žijeme tady už nějaké ty dny a vůbec to tu neznáme,“ navrhla Amata.
„Dáme vám mapy okolí a naučíme vás v tom číst. Máme pořízené záznamy kolonie několik mil na všechny strany. Jsou tam zaneseny kopce, řeky, lesy. Prostě jako byste se na krajinu dívali z vrchu,“ vysvětlila Micuki.
„To je úžasné,“ nadchli se domorodci.
„Vy jste to u vás nikdy neměli?“
„V naší domovině to nikdy nebylo nutné. Pouze tři vesnice, malé pohoří a zbytek byly jenom moře písku. Každý znal krajinu zpaměti,“ vysvětlila Amata.
„Tady to tak nebude. Máte se ještě tolik co učit,“ řekla s úsměvem Japonka.

A.E.S. George Hammond, současnost

K americkému křižníku se v prázdném prostoru připojila další dvojice lodí. Byl to čínský Sun Tzu a britské Lví srdce. Společně tato trojice lodí vstoupila zároveň do hyperprostoru a o pár minut později taky vystoupila.

„Jsme v soustavě madam. Jedna obydlená planeta na orbitě je hlídkující Ha´tak,“ zahlásil major Marks.
„Dobrá, dejte vědět ostatním, ať neútočí bez mého rozkazu,“ řekla Carterová a pak naznačila, ať se spojí s pyramidovou lodí.

pěkny díl

vynikající díl

Hezkej díl. Co více k tomu říct no .

Dobrý díl

Velmi mě zaujala tato pasáž

(hodil jsem tu větu „Další…“ na konec)

Nejspíš jsi přehlédl poznámku od korektora Povídka je zajímavá, jsem zvědav, jak se bude děj dále vyvíjet

[Patas25]

Pravda, to mi uteklo. Pravda, byla to poznámka od korektora.

Jinak k vývoji povídky. Tento děj mám tak dlouho v hlavě, že jsem si stihl vymyslet, tolik postupů vývojů apod.. a tolik jich i zapomenout. To je hold problém, se psaním na delší období.

Jo jinak to znamená Allied Earth Ships ?

patasi, nechcem ta nahanat, ale uz je utorok, mohol by si nam dat novy diel nech mame v skole a v praci co citat ??

[Patas25]

Už jsem tuto nemilou informaci taky zjistil. Vše záleží, jestli chytnu Jakopa, ať mi může poslat díl po korekci.

Edit: Díl po korekci mám, ale úterý padlo, protože jsem jaksi podcenil statiku. Díl dodám ve středu, okolo jedné hodiny odpolední.

[Patas25]

Vím vím vím. Jsem děsně spolehlivý typ. Děkuji Jakopovi za korekci a všem ostatním přeji příjemné čtení.

Díl 1x07 White meat

U.S.S George Hammond, současnost

Trojice pozemských lodí, plně vyzbrojených stála proti jedné lodi třídy Ha´tak.



„Chceme pouze ty lokátory. Jejich poslední signál pocházel z této planety,“ řekla Carterová.
„Nemám žádné informace o nějakém signálu, který by upoutal vaši pozornost.“
„Tak se zeptej tvých šéfů. Nebo vyřadíme vaši loď, a zatímco si budete poletovat vakuem, tak si lokátory najdeme sami,“ řekla Carterová, které začala docházet trpělivost.

Důstojník na nepřátelské lodi odhodlaně seděl ve velitelském křesle a zvažoval svoje možnosti.

„Tak jinak, je mi jasné, že právě zvažujete své možnosti. S Luciánskou aliancí máme již své zkušenosti a je mi jasné, že jste na svém místě zřejmě nový a nás nepoznáváte. Jinak byste se nepouštěl do křížku s trojicí pozemských lodí.“
„Pozemšťané?“ zeptal se velitel a pak dodal: „Vyčkejte!“
Mladý velitel se pak šifrovaně spojil se základnou na planetě.

Základna na planetě, současnost

„Pane, přijímáme komuniké na utajeném kanále,“ řekl muž, který vstoupil do Kefflinových prostor.
„Dobrá, přepojte mi to.“

Na obrazovce se objevil onen muž, který před chvíli komunikoval s pozemskou lodí.

„Pane, jsou tu, jak jste předpovídal.“
„Dobrá, jsou moje Ha´taky pořád za hvězdou?“
„Ano, mám je kontaktovat?“
„Ne, vyšli nouzový signál. Již jsem kontaktoval zbytek flotily, jsou připraveny na znamení zasáhnout.“

Mezitím na palubě A.E.S. George Hammond

„Nouzové majáky mají v sobě speciální těžký prvek. Zaměřte senzory, ať hledají Iridium 763,“ řekla Carterová.
„Ano madam,“ odpověděl Marks a provedl daný úkon. O tom, že nějaký supertěžký prvek ve schránkách je do teď nevěděl.

Chvíli trvalo, než senzory našli, co hledali ale nakonec přeci jenom.

„Máme je, jejich stopa vychází ze základny na povrchu.“
„Transport do izolační místn…“ začala Carterová, když ji major přerušil.
„Zachytáváme nouzový signál, vychází z onoho Ha´taku. Transport nemožný aktivovaly rušičky.“
„Bojová pohotovost, spojte mě s našimi!“ rozkázala Carterová a téměř okamžitě se na levé obrazovce zobrazil přenos z můstku zbylých lodí.
„Co se děje plukovníku?“ zeptal se čínský velitel.
„Je to past!“ řekla instinktivně zrovna ve chvíli, kdy z hyperprostoru vyskočilo sedmnáct lodí třídy Ha´tak, devět Al´kesh a jedna nákladní loď.

„Nabíjejí zbraně a zaměřují všechny tři lodě,“ podal hlášení Marks.
„Všechny tři lodě rychlé přiblížení, boj na krátkou vzdálenost!“ přikázala Carterová pozemské eskadře a relativně mrštné křižníky zažehnuly podsvětelný pohon.

Dvacet sedm lodí proti třem. Nákladní loď opustila formaci, ale zbytek se přibližoval ke křižníkům. Ono ticho před bouří trvalo sotva pár vteřin, než vesmírnou nicotu překonaly desítky zlatavých pulsů a několik páru modrých paprsků, které ihned zatížili štíty jednoho Ha´taku a poslaly do pekel dva nalétající Al´keshe. Další série modrých paprsků pak dva Ha´taky vyřadila z boje a třetí zničila tak, že se loď explozí rozdělila na dvě části. Touto novou mezerou proletěl pilot se Lvím Srdcem a po opuštění trosek bylo z předních sil vystřeleno šest raket. Na každou pyramidovou loď namířené dvě rakety. V té době ovšem zasáhly Luciánské glidery a čtyři rakety sestřelili před dopadem. Jedna Luciánská loď ovšem to štěstí neměla a dvě termonukleární reakce jí shodily štít a tlaková vlna následně rozdrtila trup.
Luciánská flotila byla zredukována téměř na polovinu a to bitva trvala sotva necelé dvě minuty. Pozemské lodě doslova cupovali nepřítele s nevylepšenými štíty, snad ještě z před Anubisovi vlády. Ovšem síla jejich zbraní měla na asgardské štíty také účinek a na všech třech lodí spadla již pod třicet procent. Nejhůř na tom byla britská loď, které štíty držely pouze silou vůle a již se připravovala otevřít hyperprostorové okno, když důstojníci na všech třech lodích hlásili nový kontakt.
Tím kontaktem byla další dvanáctka Ha´taků, které právě provedly hyperprostorový skok zpoza hvězdy, kde byly až do této chvíle skryti před senzorovým odhalením.

Můstek George Hammonda

„Nepřítel ustal v palbě, navazují komunikaci,“zahlásil Marks.

„Už nemáte šanci, vzdejte se a odevzdejte nám vaše lodě!“ řekl lidem neznámý muž, o mnoho starší než první velitel.
„Hvězdice!“ řekla prvně pouze spojeneckým lodím, když si všimla, že je nepřátelské lodě obkličují a tak se veškeré tři sta čtverky stáhly do jednoho sektoru dosti daleko od sebe, přitom každá loď pokrývala jiný sektor.
„Nepřišli jsme bojovat. Původně jsme přišli pouze pro subprostorové lokátory z naší zmizelé lodi,“ snažila se získat čas Carterová, protože jí bylo jasné, že za každou minutu klidu se štíty lodi dobijí o půl procenta.
„Jak chytrý Keffline předpokládal, chytili jste se do naší pasti a nyní jste…“ začal starší muž, když se jeho můstek silně zatřásl a za pár vteřin byl skrz čelní průzor americké lodě vidět výbuch.

„Hlášení!“
„Nově příchozí lodě zahájily palbu na ty původní,“ hlásil Marks a ihned dostal rozkaz, stejně jako ostatní pozemské lodě, stáhnout pryč z toho osudného obklíčení.

„Co si o tom myslíte?“ zeptal se muž na monitoru, čínský plukovník a velitel Sun Tzu plukovník Kai Zhou.
„No jsem celkem ráda, že ty střely nejdou na nás. Podle našich skenerů jsou ty nové lodě už vylepšené. Už by to nešlo tak po másle.“
„Souhlasím, už bych se rád stáhl a provedl opravy. A to nemluvím o Lvím Srdci.“
„Máme tři paluby poškozené a několik sekcí bez atmosféry. Dveře od levého hangáru nereagují stejně jako bodová obrana. Také podpora života je mimo provoz a dýcháme rezervy,“ doplnil do porady britský důstojník, zatímco o kousek dále zuřila bitva ve prospěch nově příchozích.
„Dobrá oba dva se stáhněte. Opravte provizorně loď a vraťte se na Zemi. My tu počkáme na výsledek bitvy, a kdyby šli po nás, budeme vás následovat,“ zavelela Carterová a pak pozorovala na displeji, jak obě lodě mizí pryč.

Aventin, současnost

„Ne, nefunguje to!“ rozčiloval Jan, který pomáhal zapojovat nově koupenou čističku rud.
„Ale mělo by. Udělali jsme vše podle instrukcí,“ uklidňoval ho Patrik, který právě kontroloval zapojení řídících krystalů.
„Existuje jediné řešení. Ten parchant nás podvedl. Měli bychom se vrátit a poptat se na detaily,“ rozhodl nakonec Jan a oba se pak společně vydali poradit se zbytkem.

O pár minut později

Patrik, Jan a Micuki právě v plné polní nasedali do jumperu, aby navštívili Arlose Kadawama významného obchodníka, který jim za cenné informace prodal kus nefunkční technologie.

„Můžu jít s vámi?“ zeptala se Amata, jedna z představených kolonistů.

Trojice si vyměnila pohledy, až nakonec Micuki ukázala volnou rukou dovnitř.
„Máš nějaké zbraně?“ zeptal se Jan.
„Nůž.“
„Nebylo by špatné požádat Julii, ať všechny procvičí alespoň s omračovacími zbraněmi,“ řekl Jan a zavřel zadní dveře.

A.E.S. George Hammond, současnost

Poslední Ha´tak zablikal na obrazovce a zmizel. V této soustavě zůstalo pouze jedenáct lodí a všechny se stáhli okolo planety.

„Přijímáme komunikaci,“ nahlásil poctivě major Marks.
„Na monitor,“ odpověděla Carterová a ukázala na levou stěnu.

Na obrazovce se nyní zobrazil muž s doutníkem v ruce a skleněnou stěnou za zády.

„Děkuji vám za vaši účast.“
„Jak děkujete? Co to mělo znamenat?“
„Do interních záležitostí Luciánské aliance vám nic být nemusí. Za vaši působivou účast vám dám, pro co jste přišli. Ale je to první a poslední milost, kterou vám učiním. Jestli se ještě někdy přiblížíte k mým planetám. Tak už neodletíte!“
„Madam, zaměřil jsem oba lokátory.“
„Transport na izolaci. Prověřte, zda v nich nejsou výbušniny či nějaké patogeny,“ řekla Carterová a přitom se dívala Kefflinovi do očí, který se mírně usmál a ukončil spojení.

Atlantský oceán, současnost

Atlantský oceán byl nyní nejrušnější mořskou hladinou na Zemi. Atlantis již před nějakou dobou opustila americké pobřeží a pohupovala se na vlnách v mezinárodním prostoru. Okolo města byla největší flotila pozemských plavidel, včetně dvou letadlových lodí a pak desítek torpédoborců a dokonce ponorky například americké třídy Dallas, či jiných světových velmocí brázdily vodu v hlubinách. Tato vojenská linie byla propletena prakticky stovkami civilních lodí, které přiváželi turisty, další řadu vědců a učenců. Jejich prostor pro manévry byl vyhrazen v určitých částech, ale žádná loď se nemohla přiblížit blíže k městu na víc jak na pět kilometrů, bez řádného povolení.



Na jednom z mol stál plukovník Sheppard a díval se na přeplněný horizont.
„Už to není, jak to bývalo. Už prakticky nemáme soukromí,“ řekl a v ruce držel láhev vody.
„To ano. Ale mně to nyní vyhovuje více. Tady na Zemi je minimální šance, že se něco vymkne protokolům, když už nejsme ani výchozím stanovištěm s bránou,“ řekl Richard Woolsey.
„Mě ovšem chybí to vzrušení, jít do akce. Místo toho zde vítám různé vědce, bohaté turistíky a dokonce i bandu školních exkurzí.“
„Je to prakticky odměna za naši práci a snahu. Jste pro svět hrdina a stále je třeba chránit naše město před sabotéry.“
„Ještě, že mi zvedli plat. Jinak bych nastoupil na první volné místo v SG jednotkách.“
„Samotné týmy byly omezeny na akčních misích. Dnešní střety jsou spíše založeny na lodích,“ řekl Woolsey a na to se Sheppard zhoupl na špičkách.
„Tak o to tady jde. Slíbili vám velení nad lodí co?“
„Celá BC-304 pod mým velením. Zatím je ta loď ve výstavbě. Ale ještě osm měsíců. Ach jak já se těším!“ usmál se Sheppard a bedlivě pozoroval transportní loď, která právě kotvila u mola.
Loď byla ve srovnání s městem nicotná a tak dvojice na ní nahlížela téměř z výšky patnácti metrů. Pozorovali lidi, jak mizí ve spodních útrobách mola a jen čekali, kdy je jejich eskorta vyvede na vrch mola.
„Dneska to je co?“ zeptal se Woolsey.
„Studenti a několik vědců, kteří jsou v pořadníku na využití antických počítačových systémů.“
„Tak jdeme k nim,“ řekl Woolsey a oba dva se vydali k právě vylézajícím lidem.

P3X-777, současnost

Amata byla z této planety unešená. V životě neviděla tak rozvinutou civilizaci, podobnou jako země ve dvacátém století, jenom s tím rozdílem, že zde byly k vidění mimozemské technologie.

„Váš svět vypadá taky tak?“
„Troufnu si říct, že ještě lépe,“ odpověděl Jan.
„Jak kde, ale většinou ano. A jednou tak snad bude vypadat také Aventin,“ zapojila se do hovoru Micuki.
„Teď musíme doprava a druhý vrata. Tam má sídlo ten prodejce,“ řekl Patrik a ukázal cestu.

Čtveřice úspěšně dorazila do daného obchodu a opět je tam uvítala stráž, jako při první návštěvě. Ona ochrana je zavedla k majitelovi jménem Arlos Kadawam.

„Zdravím, vítejte zpět! Přišli jste mi prodat další informace? Četl jsem si ve vašich datech a stavitelé bran byli skutečně ctižádostiví.“
„Ano, to ano a jejich vědomosti plány a technologie je úžasná. Za to ten stroj, co jste nám prodal tak úžasný není!“ řekl Patrik.
„Je, sním snad nějaký problém? Copak jej tak znalí lidé jako vy nedokážou vyřešit?“
„Postupovali jsme dle vašich instrukcí a stroj nejede. Jelikož s tímto druhem technologií nemáme žádné zkušenosti, rádi bychom si promluvili s technikem, co daný postup sepisoval,“ řekl Jan, který trochu klidněji ovládal svá slova.
„Já osobně jsem podle těch instrukcí stroj zapojoval. Je to zcela jasné a jednoduché, neměl by s tím být problém,“ hájil se Kadawam.
„Ty instrukce jste nepsal vy. Že ne?“ dotázala se Micuki, která až do teď byla za zády dvou Čechů, „na senzorech mám jednu odlišnou formu života. Dle odhadu to bude hostitel se symbiontem.“
„Jaký senzor? Co vy si to dovolujete můj dům skenovat!“ rozhořčil se obchodník.
„Detektor známek života. Jenom ze zajímavosti jsem jej spustila. Ale mám pravdu, že jo?“
„Možná, to jsou moje soukromé prostory. Tím, že jste ten skener aktivovala, jste si to u mě výrazně pohnojili!“ řekl Arlos a konec věty doplnil gestem ruky.
„Chceme s ním mluvit,“ řekl Jan.
„To není možné.“
„Ale je. My můžeme jít za jiným odborníkem a obchodníkem a obrátit se na něj. Jsem si jistý, že taktéž ocení nabídku podívat se do našich získaných dat,“ nadnesl Patrik a už se tvářil, že je na odchodu. Jeho strategie se ukázala jako účinná. Arlos Kadawam, byl možná bystrý vědec a badatel, ale narazil na jeden z nestarších triků.
„Počkejte!“
„Nechám vás, sní chvíli promluvit na téma ohledně toho zařízení. Pod odhledem mých lidí a za menší poplatek.“
„Jaký poplatek? Ještě jsme nerozchodili první věc zde u vás koupenou. A chcete další poplatky? Dneska tímto poplatkem bude naše loajalita, k našemu oblíbenému kupci,“ vychrlil ze sebe Patrik, který ztrácel trpělivost.
To, co následovalo, by nebylo příjemné nikomu. Arlos Kadawam zrudl, nafoukl se a tvářil se, jako by měl vybuchnout. Při bližším pohledu šlo vidět, jak mu na spáncích tepá žíla.

„Klid, nádech a výdech. Nádech a výdech a nyní nás vezměte dolů, ať můžeme co nejdříve zprovoznit náš přístroj, získat tak potřebnou rudu a sjednat s vámi spoustu výhodných obchodů,“ doslova tak balamutil obchodníka Jan.

Vytočený vědec onu Aventinskou skupinu vedl do suterénu, kde museli sestoupat po dalších schodech, až skončili v jakémsi krytu. Stěny tohoto nouzového příbytku byly bytelné, a jelikož byl hluboko pod zemí, bylo by zapotřebí několik silných bomb, aby byl podzemní komplex zničen.
Jedna z menších místností byla právě ta, odkud vycházela ona známka života. Arlos je pustil dovnitř a sám zaujal místo v protější místnosti u sledovacích zařízení.
Čtveřice zaujala místo před osobou spoutanou v křesle, která měla hlavu svěšenou, a její obličej zakrývaly rozpuštěné vlasy.

„Mučili ji,“ řekl Jan a podíval se po místnosti, kde spatřil mimozemskou verzi kamery.
„Jak se jmenuješ?“ zeptala se Amata, která si klekla a snažila se jí podívat do tváře.
„Anis. My jsme Anis,“ řekla slyšitelně zlomeným hlasem.
„Anis?“ řekla Micuki a bedlivě si osobu ve zlatavém kostýmku prohlídla.
„Říká ti to jméno něco?“ zeptal se Jan.
„To ano. Také vám by mělo říkat. Je to Tok´ra!“

Atlantský oceán, současnost

John uvítal návštěvníky a předal je předem určenému personálu. Od té doby, co byl na Zemi, měl vojenský personál na Atlantis jednoduchou úlohu. Bedlivě střežit návštěvníky a zabránit jim v přístupu do vyhrazených prostor, jako byla centrální věž, či místo s křeslem. Z toho důvodu byla vytvořena atrapa křesla a energetického panelu v jiných částech města.
A to ze dvou důvodů. Aby se civilní vědci a návštěvníci mohli na tyto prostory podívat a v případě sabotáže by tyto dvě srdce města zůstaly utajeny před útočníky.

John prošel okolo skupiny studentů, kteří vyhráli ve školních loteriích a dostali možnost na celých sedm dní navštívit toto město. Takových návštěv tu bylo pět zároveň a každý týden se měnili. Jedna mladá dívka jej vyrušila z jeho cesty a zastavila jej.

„Pane, prosím vás, nemohl byste nám ukázat, jak se dostat do podvodního hangáru?“ zeptala se dívka na jediný hangár, který byl pro veřejnost otevřen.
„Ten tady nenajdete. Je ve spodních patrech na molu tři,“ řekl John a ukázal jim na blízký transportér. Celá skupinka studentů se tam nasoukala a John zadal příslušnou lokaci a při opuštění místnosti pronesl.
„Hezký pobyt,“ a jeho rozloučení bylo doprovázeno dívčím rozpačitým chichotáním.

Po tomto zdržení zamířil do centrální věže, kde jej už nikdo nevyrušoval, kromě druhé hodiny odpolední, kdy měli turisti přístup do místnosti s bránou pod bedlivou kontrolou průvodců a zvýšené ochrany.
Využil další transportér a zadal jako cílovou lokaci spodní patro centrální věže. Tento transport vyžadoval jeho přístupovou kartu, kterou musel podobně jako v komplexu SGC projet čtečkou.
Po pár chvílích došel do místnosti s energetickými panely. U těchto panelů našel Rodneyho, který právě prováděl údržbu jednotlivých ZPM slotů. Zapojeny byly pouze dva zdroje. Třetí byl uložen v bezpečnostním pouzdře a Rodney onu třetinu hlavního panelu odpojil. Právě vyměňoval vnitřní část, aby tak snížil ztráty energie o celého půl procenta.

„Jak se má náš průvodce?“ zeptal se hned kanadský vědec.

„Ale jde to. Je to pro mne taková dlouhodobá dovolená, když dohlížím pouze na turisty a pár výcviků,“ řekl a sedl si na jeden kufr s nářadím.
„Nudíš se a nevíš do čeho píchnout?“
„Já bych věděl do koho píchnout. Ale vztahy s podřízenými jsou zakázané,“ zašklebil se John, když se celé město zatřáslo a otřes doprovázel zvuk exploze.

Kefflinova domovská planeta, současnost

Základna na planetě nyní žila velkou aktivitou. Ještě před několika dny bylo toto místo klidné a zapadlé. Dneska se zde na povrchu vylodilo několik desítek lodí a shromáždili tuny různého materiálu.
Regent této provincie, Kefflin, důstojník Luciánské aliance, dostal právě pod svou vládu dalších dvacet sedm planet.

„Až se o tom dozví zbytek tvojí rady, nebudou nadšení, že útočíš na své spojence!“ řekla žena, která byla v Kefflinových komnatách a seděla ve stínu.
„A co by se měli dozvědět? Země na mě zaútočila a zničili veškeré spojenecké lodě, které mi přiletěli na pomoc,“ odpověděl Keffline, který stál a díval se z okna na rušné nádvoří u základny.
„Jenže pokud někdo zjistí, že tvoje lodě zničily zbytky spojeneckých.“
„Nikdo to nezjistí. Jenom pár mých vyšších důstojníků zná pravdu, nebo spíše znalo pravdu,“ řekl Keffline a opět pohlédl z okna.
„Co máš dále v plánu s novým teritoriem?
„Vydrancoval jsem veškerá skladiště a zásoby, co po tom zbabělci zbyly. Obydlené planety budou dále dodávat vytěženou rudu a sklizenou kasu do mých skladišť. Jsou tam ale tři planety, které pro mne nemají žádný význam.“
„Kolik je na těch světech lidí?“
„Dohromady přes sto tisíc. Nezapomeň na součást naší dohody, sestřičko!“ řekl Keffline a jak žena odcházela, tak dodal, „a díky za ten dárek,“ dodal a položil ruku na dřevěnou, vyřezávanou krabici, kde stál nápis: HAVANA.

A.E.S. George Hammond, současnost

Plukovník Carterová opustila můstek a setrvávala v jedné z laboratoří na spodní palubě. Tato laboratoř byla její soukromé útočiště, kde mohla hodit za hlavu odpovědnost velení a ponořit se do záhad a zkoumání.
Dneska její pozornost upoutala dvojice černých a malých skříněk. Poté, co senzory nezachytily žádnou trhavinu či patogen, je mohla Carterová bezpečně připojit k nezávislému počítači.

„Madam, vaše káva. Přejete si pomoct?“ zeptal se major Marks, který o své pauze navštívil velitele lodi.
„Oh, díky Kevine přijdete v moment, kdy jste potřeba,“ ocenila donášku černého nápoje.
„Jak pokračuje stahování dat?“
„Luciáni smazali všechna data, včetně záznamu lokace.“
„A co vyrovnávací paměť?“

Carterová se na něj podívala a pak složila hlavu do rukou.
„Vyrovnávací paměť. Co to se mnou je, že mě taková základní věc nenapadla!“ řekla a vycukla hlavou, a hned se prsty opřela do klávesnice.

Její příkazy a vlastně sepsaný program ihned získala data, která se uchovala.

„Je to nějaký video soubor.“
„Ale černé skříňky zaznamenávají lokaci a stav lodi v ojedinělém formátu. Nikoliv video záznamy.“
„Tak, se podíváme, co pak nám tu za film nechali,“ řekla Carterová a spustila záznam z Minervy.