JJTS - 14. kapitola - Budoucnost

vynikající díl

Posledlíku chci se zeptat nebudou tvé komentáře nakonec jen jedno slovo ?

nechápu jak to myslíš

No že máš dost jednoduché a strohé komentáře tak jestly je nemáš v plánu eště více zjednodušit ? Moentálně tam máš 2 slova, tak jestly tam nemáš v plánunehcat jen jedno .
I když to už je trochu těžší komentovat jen jedním slovem.

Tak a dost. Do povídek sice moc nelezu, ale aby sis tady chatoval, a řešil něčí psaní... Zrovna ty. Hrubky, překlepy, to je jak někde ve zvláštní škole, dávej si na to už konečně bacha. A nepleť si to tu s chatem. Považuj se za oficiálně varovaného. G

Jako díl se mi líbil, ale zatim to neni nic pro mě.
Že si nedáš pokoj Deadale.

Codvel, Kramlík, posedlík - děkuji, jsem ráda že se líbí.
Jinak Codvele, nevím zda tato povídka bude úplně něco pro tebe, řeknu to na rovinu,

Toto je spoiler!!!:

s válkami a vesmírnými bitvami se tu moc nepotkáš, ano nějaké budou, ale asi ne moc.

OK pardon, já jen narážím na to že je podle mě lepší řící co autor dělá dobře a co špatně. Teda aspoň u začínajícího autora.
Jediné co s hrubkami dělám je automatický opravář zde, protože odmítam prlézat stránky na netu kvůli jednomu slovu.
No a musím souhlasit s Coldvelem, toto není nic pro mě. Mam rád povídky se spoustou bitev a zbraní a ještě lépe, s vesmírnými loděmi které jsou od shora dolů napěchované velkými zbraněmi.
Což se mi splní v příštím díle doufám, přeci jen brzo by mě to mohlo přestat bavit, a to by byla škoda.

Ok, pátek ..... Hmm, konečne mi daj všichni svátek. Ale než se vrhnu na víkendové lenošení dávám vám sem další dílek mé povídky. Hezké čtení

Kapitola 5 – Průšvih nad průšvih a zajímavé setkání

Zazvonil budík, o kterém ani nevěděla, že ho tu má. Za chvíli se otevřely dveře a v nich stála Lena. Než Dary stačila cokoli namítnout, hodila jí vojenskou uniformu. Darren se ani neptala a začala se do ní soukat.

„Je dobře, že ti sedí,“ ohodnotila Lena její vzhled, mezitím co se dívka česala.

Pak vyrazily spletitými chodbami. Teda, alespoň Darren se zdály spletité. Darren s Lenou došly na snídani, kde si právě na něčem pochutnával podplukovník Sheppard. Hned jak si jich všiml, naznačil jim, ať si přisednou.

Zanedlouho se ke stolu přiřítili dva vojáci. První byl menší postavy s blond vlasy a červeným melírem, druhý typický Rus už od pohledu, vysoký, statný a hubený. Tmavé vlasy a zelekavošedé oči.

„Zdravím, já jsem Andrew Donowan, seržant a pyrotechnik pomlčka letec,“ usmál se na Dary blonďák. Zvláštní byla jeho barva očí, upoutala snad každého. Zlatá. Měl snad doslova zlaté oči.

„No a já jsem Alexander Andrejevič Morunov, Rus a kapitán, jinak pilot a elitní odstřelovač, ale i s nožem si poradím,“ představil se tmavovlásek. Zdál se Darren zvláštní. Tak nějak až moc klidný na to, jak se chovali ostatní.

„Jo, pije všechno, co teče, krom vody, a nikdy se neopije,“ dodal Andy s klukovským úsměvem, za což ho Saša zpražil nemilým pohledem.

„Jaký je váš velící? Myslím, že se jmenuje Evan Lorne,“ zeptala se Dary.

Než ale kdokoli stačil znovu promluvit, vletěla skoro jako hurikán do jídelny doktorka Greyová. Profičela kolem Dary, ani se nenamáhala pozdravit zbytek svého týmu a brzdila až před McKayem.

„McKay, zůstáváš tady a budeš pracovat na ZPM. A abych nezapomněla, nic neznič.“ A s pocitem zadostiučinění odplula z jídelny jako bohyně pomsty.

„Taková je pořád, z toho si nic nedělej,“ ozval se za Dary jemný hlas. Patřil muži s modrýma očima středně vysoké a hezké postavy a krátkými tmavohnědými vlasy. Než se stačila zeptat, představil se.

„Ahoj, jsem major Lorne, těší mně,“ a podal Darren ruku. Nevěděla čím to je, ale ten muž se jí líbil.

Když se s Lenou po snídani odebraly do laboratoře, celou cestu se Darren vyptávala, koho právě potkaly. Míjely doktora Becketta a doktora Nijeva. Pak se Darren seznámila s doktorem Zelenkou, Čechem, což ji překvapilo. Ten si s nimi i chvíli popovídal a nakonec pokračoval v cestě do své laboratoře.

Mezitím se na odchod chystaly týmy SGA-1 až SGA-8. Víc týmů jít nemohlo vzhledem k situaci. Stát se může cokoli.

Darren s Lenou se dobře bavily a práce jim šla od ruky, navíc učinily příjemný objev. Cestou do kontrolní místnosti se ještě stavily v laboratoři Zelenky a McKaye, kde Darren trochu pomohla McKayovi tím, že prohodila jednu z ovládacích destiček. Ani nevěděla proč to udělala, ale zprovoznila tak celý jeden systém.

Poslední, co viděla, když dorazily do hlavní místnosti, byl pohled majora Lorna patřící jí, a pak už jen jeho záda mizející v modré hladině. Pořád si nemohla zvyknout, že je to pravda, to všechno kolem ní.

Naneštěstí, než stačily Lena a Darren oznámit panu Woosleymu svůj nález -jednalo se o sérum, které urychleně léčilo modřiny a povrchová zranění kůže - přihnal se tam McKay se špatnou zprávou. Lodě nepřátel zrychlily. Nemají tolik času, kolik mysleli, a tak se z týdne staly tři dny. Navíc bylo jisté, že lodě letí k nim.

Ze zoufalého doufání, že lodě jen proletí, se stala marná naděje. Teď Atlantis bude muset čelit velkému nebezpečí, které ji možná bude stát více, než by si momentálně chtěl kdokoli připustit.

U týmu SGA-7 (tým „Divoké kočky“)

Dorazili na planetu, přesně podle plánu. Tým se skládal z dvou vojáků, bioložky a experta na techniku. Velitelem tohoto týmu byla kapitánka Marionet Lermontová. Právě díky ní tým dostal přezdívku „Divoké kočky“, i když nebyli zdaleka jediní, kdo nějakou dostal.

Třeba týmu podplukovníka Shepparda se tajně říkalo „Tým Shepi“ a tak dále, přezdívku měl snad každý tým.

Kapitán Lermontová ale rozhodně nečekala toho, na koho tu narazili. Podle všeho měla být planeta neobydlená a nezajímavá, proto tam taky byl tým Lermontové. V případě krajní nouze se sem mělo přemístit obyvatelstvo Atlantis.

A on tu stál jak bůh vítězství spolu se svými dvěma společníky a spokojeně shlížel na Marionet.

„Kruci, Todde, co tu děláš?“ ulevila si kapitán. Jeho tu vážně nečekala. Jako obvykle mu oči hrály podivnou jiskrou s dávkou jistoty. Měl s sebou dva společníky, napravo stál vyšší a snad mladší wraith s dlouhými rovnými vlasy až pod pás. Měl bystré zářivé oči a působil zvláštně příjemným dojmem. Nalevo stál o něco menší wraith s polodlouhými vlasy někam k lopatkám, měl je trochu vlnité. Na tváři měl tetování v podobě dvou čar nad levým okem. Tvářil se trochu znuděně, ale to ho přešlo ve chvíli, kdy uviděl Marionet.

„Má drahá Marionet, já tu na tebe čekám. A měla bys být o něco radši, než jsi. Přišel jsem, abych oplatil Atlantis, co jí dlužím,“ prozradil Todd kapitánce a ta se nezmohla na slovo.

„Víš, slyšel jsem o situaci, v jaké jste a wraithi, nezapomínají. Vy jste pomohli mně a já teď vám,“ vedl si dál Todd svůj monolog.

„Jak nám asi tak můžeš pomoct?“ odsekla mu Marionet. Wraith se zatvářil ublíženě a trochu sklesle.

„Všiml jsem si, že vám zatím nedorazila na pomoc žádná vaše loď. Mohu pomoci, mám dva bojeschopné úly a tři křižníky. Pomůžu vám.“

Kapitán měla dojem, že si z ní dělá srandu, proč by jim tak pomáhal.

„A co za to? Hmm,“ zeptala se ho na rovinu. Věděla, že zadarmo to nebude.

„Dlužím vám jistou pomoc a potřeboval bych menší výpomoc s vylepšením lodních systémů a pár dalších věcí, pokuď to přežijete.“ Jak se dalo čekat, celý Todd. Jenže jeho pomoc mohla být to jediné co by je nějak dostalo z nejhoršího. Kapitán moc dobře věděla, že o tomhle se bude u Woosleyho velice vášnivě debatovat.

„Atlantis teď nezbývá než přijmout,“ ozval se wraith a vytrhl tak kapitánku z úvah. „Pokuď chcete přežít.“ Spokojeně se usmál a odkráčel bránou kdoví kam.

Jediné co po něm a společnících zůstalo, byl papírek v kapitánově ruce.

Za korekci děkuji - Andoriel Přiznávám, bez ní by to nešlo!
Na a příští týden se můžete těšit na nový objev, víc vám neprozradím.

„Zdravím, já jsem Andrew Donowan, seržant a pyrotechnik pomlčka letec,“
„Kruci, Todde, co tu děláš?“ ulevila si kapitán. Jeho tu vážně nečekala.

Co to sakra, pomlčka letec, takový označení v armádě neni a pochybuju, že stíhač bude taky vycvičený pyrotechnik to težko, ve vzdušným boji bomby nezneškodňuje, ježiši. Jako kdyby byl Todd kámoš ze školy a ne nepřítel na život a na smrt.
Musim ocenit, že se díly vydávají pravidelně už od začátku, díl nebyl špatný.

vynikající díl

coldvel - A) O Donowanovi si mysli co chceš, a navíc nikde neříkám, že je vycvičený a že vystudoval jako pyrotechnik (on jen prostě umí zacházet s výbušninami) to by ses, ale dozvěděl až později . Ok jestli to tak vadí, teď budu upřímná prostě to překousni.

B) O Toddovi a Marionet, ona je jediná, kdo se k němu takhle chová a věř mi, že tím Toddovi leze na nervy, ona ovšem jak se později dozvíš prostě nedělá rozdíly, Wraith a nebo ne, uvidíš časem a snad pochopíš, ona tak prostě mluví s každým.

Jinak díky, že díl nebyl špatný. A k těm intervalům, upřímně asi to nebude trvat dlouho, protože prostě nestíhám. Takže asi brzy budu přidávat jednou za 14 dní.

posedlík - Díky, jsem ráda, že se líbí!

Díl byl pěkný jinak musím souhlasit s Coldvelem.
Jinak to byl pěkný díl.

Nikdo jen tak od narození neumí zacházet s výbušninami, pokud to neni nějakej Talibanec, kterej se při tom odpálil nebo když se samoučil a utrhlo mu to ruce nebo hlavu.

Ach, koukám, že jsme se zase úplně nepochopili, i když při mém vyjádření to asi není snadné. Nechtěla jsem to sem psát, ale aby jsme si rozuměli.

Toto je spoiler!!!:

Donowan studoval původně dva roky jako pyrotechnik, ale ne u vojáků, ale jako policista, jenže pak zemřel jeho bratr (sestřelili ho) a on chtěl pokračovat v tom co dělal jeho bratr a tak se dal k vojákům, jako letec. Proto tedy není vystudovaný, nikdy nedokončil školu, ale zároveň něco o bombách ví. Proto tedy letec pomlčka pyrotechnik.

Ok snad je tohle pochopitelně, vím, že pochopit mé myšlenkové pochody je fuška, tak mi to odpusťte a zkuste to brát s mega velkým nadhledem.

Pokud byl jeho bratr pilot tak ho spíš sestřelili, než zastřelili. Ale jasně nebudu se v tom šťourat. Jen mně vadí: letec pomlčka pyrotrchnik, zní to ďivně.