SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

Tak teď ovšem nepobírám, co tím myslíš

Neměj strach neměj obavy, nejsi první a jistě né poslední, nikdo nejni dokonalý nemusíš se stydět.

rigix: Taky nevím co myslíš s tou poznámkou o smradu

Je to pravda je to tak, kde jsou koule tam je pták !

1x03 : Victus, PART II

9.3.2040,19:01
Průstřely Victova trupu zarůstaly a loď se hnala hyperprostorem k ústupovému bodu. Major Trent byl v péči lékařů a šlo poznat, že blouzní. Neustále sebou házel a mluvil ze spaní...
Přes bitevní vřavu bylo slyšet majorův hlas:
„Kapitáne zmizte, zdržím je!“
„Ano, pane!“
Zatím, co se Cheryl vracela k výsadkové lodi, udržoval Trent svou pozici a využíval tmu a stromy ke krytí. Přehodil pojistku na své zbrani, namířil nad vojáky nepřítele a zmáčkl spoušť. Z podvěšeného granátometu vyletěly dva projektily a dopadly mezi ně. S oslepující explozí jich padlo několik k zemi a major se chystal k ústupu, když přímo před něj dopadl výstřel z tanku a explodoval. Nestihl zareagovat, jeden z velkých šrapnelů vyletěl přímo proti němu a zarazil se do brnění v oblasti hrudi.
Brnění přestalo poslouchat a vyvrátilo se. Pokusil se pohnout a zjistil, že ztratil tlak v hydraulice. Spustil tedy elektronické systémy brnění a vypnul magnetické klapky. Nepřítel se rychle blížil k jeho pozici a on zápasil s desítky kilogramů vážícím plátem. Nakonec jej úspěšně vyrazil a vydrápal se z brnění. Chtěl využít tmy a odplížit se pryč, již však bylo pozdě. Ve tmě za ním se rozsvítilo několik baterek, ozval se štěkot zbraní a on ucítil několikanásobný průstřel nohy. S výkřikem padnul k zemi, udeřil se hlavou o kmen stromu a ztratil vědomí.
Vojáci k němu doběhli a zkontrolovali životní funkce, pak jeden z nich aktivoval vysílačku:
„Pane, jednoho jsme chytili!“
„Výborně! Okamžitě ho přeneste na loď ESA, s trochou štěstí z něj dostaneme, kam jeho kumpáni míří.“
Jednotka majora označila a polovina s ním zmizela v jasném záblesku transportu, zatímco druhá část šla překontrolovat brnění. Stačilo, aby se jej dotkli a autodestrukce se postarala o zbytek. Silná, koncentrovaná exploze spálila několik metrů kolem a zabila všechny vojáky stojící poblíž.
Na palubě lodi jej probrali jakousi injekcí a začali s velice nepříjemným výslechem a bitím, když do místnosti přiběhl jeden z vojínů.
„Pane! Zachytili jsme průlet atmosférou, snaží se zmizet.“
Velitel spustil obrazovku zabudovanou ve stěně a pozoroval malou hbitou loď, jak uhýbá salvám coilgunů a na poslední chvíli skáče do hyperprostoru. Otočil se ke svým podřízeným a znechuceně kývnul směrem k Trentovi.
„Ošetřete ho a nachystejte převoz na Empire, tam už si s ním poradí.“
Chystal se k odchodu, ale jasný záblesk na obrazovce jej zastavil. Otočil se k ní a s hrůzou v očích pozoroval gigantickou jadernou explozi v jižní Anglii. Během sekund se tyčil nukleární hřib až do stratosféry a v následujících minutách zakryl mohutný mrak Londýn.
Major znovu nabral vědomí až na stanici, kde byl mučen, vyslýchán a týrán všemi možnými prostředky. Po dvou týdnech přestal bolest vnímat a v naprosto malátném stavu jen přežíval...

19:26
Victus, ústupový bod
Cheryl zaklepala a vstoupila do Chrisovy kajuty. Našla ho u stolu a sedla si proti němu.
„Z majora jsme dostali jen pár srozumitelných vět, ale byla mezi nimi i adresa hvězdné brány.“
„A co s ní?“
„Jak to tak vypadá, zachytil něčí rozhovor. Z útržků, které jsme dali dohromady, je na ní záložní výzkumné centrum. Stejné jako to, co jsme zničili na Zemi.“
„To jste byli vy?!“
„A kdo jsi myslel? Santa Claus?“
„Vždyť jste málem zlikvidovali Londýn. Co všichni ti civilisté?“
„Jen plníme rozkazy... A přesně proto vzniknuli Black Knights. Děláme to, na co ostatní nemají koule.“
„Zabíjení nevinných?!“
„Co chceš slyšet? Že mám každou noc noční můry? Že mě budí křik lidí hořících v budově? Nebo snad, že nemůžu mít vážný vztah, protože každá mise může být poslední?!“
Chris si přejel rukou čelo.
„Promiň...“
„Tohle můžeme vyřešit později. Teď potřebuji kódovanou linku na velitelství.“
Davis spustil několik programů na svém počítači a spojil se s velitelstvím. Odešel z kajuty, aby dal své sestře možnost mluvit s velitelstvím o samotě. Po chvíli čekání byla přepojena přímo k admirálu Thompsonovi.
„Majore.“
Cheryl pozdravila lehkým pokynutím hlavy a začala mluvit.
„Na jedné ze stanic jsme objevili část plánů na nové hypermotory Společenství. Právě vám je posílám.“
„Výborná práce! Okamžitě je nechám přidat k rušičkám... Našli jste ho?“
„Ano... Major Trent nám dal k dispozici adresu brány. Na planetě jsou prováděny další testy ničitele sluncí.“
„Myslím, že víte co máte dělat.“
„Ano, pane... A pokud nedokážeme přesně lokalizovat základnu?“
„Výzkum musí být zastaven za každou cenu, i kdyby jste měli zničit planetu.“
Cheryl přikývnula a než se spojení ukončilo, admirál ještě dodal:
„Pokud to bude nutné, převezmete velení majore.“
Vypnula všechny programy a opustila kajutu. Chrise našla na můstku a předala mu admirálův rozkaz.
„Máme povolení k misi.“ Pak přešla k terminálu do něhož zadala adresu brány a ty se automaticky přepočetly na souřadnice. Chris kývnul na pilota a loď zmizela v hyperprostoru.

19:57
Výzkumné stanoviště Beta
Ve stínu měsíce se otevřelo hyperprostorové okno a z něj vyletěl Victus. Na můstku pilot hlásil:
„Nikde ani stopy po lodích, satelitech, nebo orbitálních základnách. Obyvatelstvo planety nepřesahuje tři miliardy.“
Chris se otočil k Auroře.
„Tohle nevypadá jako planeta s klíčovým výzkumem...“
„Určitě tady je. Tajný výzkum neschováš, když kolem něj chrastí zbraně...“
„Máš nějaký plán?“
Cheryl přikývnula.
„S jednotkou se vydáme na průzkum. Vy tady zatím zůstanete a v případě problému nás vyzvednete.“
Aurora vyrazila do skladu, zatímco Chris předal velení Longshoreovi a opět se odebral do své kajuty. Čtyři členové Black Knights se převlékli do brnění a dva, jedním z nich byla Cheryl, zůstali v civilu, aby nebudili pozornost. Za pomoci malé sondy, jenž sloužila jako zrcadlo pro signál, je transportovali na povrch a přešli na tichý chod.

20:23
Ošetřovna
Trent se během okamžiků zcela uklidnil a nehybně zíral do stropu. Jeden z doktorů k němu přistoupil se stetoskopem, major po něm skočil, obmotal mu gumovou hadičku kolem krku a udusil jej. Sestřička se rozběhla k východu, ale Trent po ní hodil kovovou misku a zasáhl ji do hlavy. Překontroloval další místnost a když byla prázdná, prošel na chodbu.
Potkal pár lidí, kteří se za ním otočili, když viděli jeho nemocniční roucho, ale nevěnovali mu příliš pozornosti. Dorazil do skladiště, kde zůstala dvě brnění a prohlédnul si je. Do Aurořina by nevlezl, ale druhé vypadalo, že mu bude akorát. Shodil ze sebe oblečení a nasoukal se do něj, helma mu však nepasovala, tak ji nechal ležet na podlaze. Udělal krok ze skladu, když se rozezněl lodní interkom:
„Celé posádce. Major Trent zabil jednoho z doktorů a je na útěku. Bezpečnostní opatření epsylon.“
Rychle vyběhl na chodbu, rozhlédl se a vyrazil pryč ,jak nejrychleji mohl.

20:31
Můstek
Chris se nervózně otáčel ve svém křesle.
„Máte ho?“
Longshore zavrtěl hlavou.
„Už jsme ho měli téměř zaměřeného, ale zase zmizel.“
Do rozhovoru zasáhnul pilot.
„Pane! Z hyperprostoru vystupuje třicítka lodí Společenství... Začali jsme vysílat nouzový signál! Zaměřili nás!“
„Bojová stanoviště! Uzavřete přepážky, snad toho magora alespoň zdržíme.“
Pilot chtěl vyletět ze stínu měsíce, ale loď odmítala poslouchat. Místo toho se otočila zády k planetě a skočila do hyperprostoru. Poručík vyskočil z pilotního křesla, hbitě vykopnul panel pod ním a začal se hrabat v obvodech. Chris mezitím otevřel kanál s bezpečnostními týmy.
„Je ve strojovně. Záložní řídící místnost. Při první zámince střílejte, pracuje pro Společenství!“
Longshore se zamyslel.
„Proč by vysílal nouzový signál a hned poté skočil s lodí do hyperprostoru?“
„Pravděpodobně proto, že ho zachytí Black Knights a hned jak nás zkusí kontaktovat, zaměří je.“
Záložní řídící místnost
Na podlaze leželo několik mrtvých členů posádky a nad nimi stál major. Jeho tvář se potila a obličej vypadal jako v bolestné křeči. Za dveřmi se ozvalo několik dutých zvuků a chvíli poté byly pohlceny ohnivým výbuchem. Skrz otvor vletěl kouřový granát a po chvíli následovala zásahová jednotka s dýchacími maskami.Major zadržel dech, namířil na dveře a zmáčkl spoušť. Chvíli před samotným výstřelem však lehce škubnul puškou vzhůru a kulky zasáhnuly stěnu nad dveřmi.
Hned poté skočil za jeden z pultů, aby se kryl před palbou vojáků. Když přestali střílet vyklonil se, vystřelil a tentokrát zasáhnul. Jeden z týmu spadl k zemi s několikanásobným průstřelem. Major zoufale vykřiknul: „Neeee!“ a kašlajíce zahodil zbraň, jak nejdále mohl. Vojáci se pomalu blížili k pultu a stále na něj mířili. Byli od něj metr, když se postavil, rukama svíral zábradlí a řval na ně:
„Zastřelte mě! Zastřelte! Dělejte zas...“
Poslední větu nedokončil, bolest ho zkroutila, hned poté se však postavil a skočil po jednom z vojáků. Ostatní chtěli vystřelit, ale loď v tom samém okamžiku tvrdě vypadnula z hyperprostoru a všichni upadli na podlahu.
Major, posílený brněním, se s protivníkem přetahoval o pistoli a když ji už měl v ruce a otáčel ji proti vojákovi, projela jeho tělem další vlna bolesti. Vojín okamžitě využil situace, zbraň mu vytrhnul a namířil na majorovu hlavu. Jakmile krátkodobá bolest přešla, podíval se přímo do hlavně, levačkou rychle vyrazil proti vojínovi a zmáčknul mu kohoutek. Kulka prošla Trentovou hlavou skrz a na zdi za ním vytvořila rudý cákanec. Poslední, co naprosto překvapený voják viděl, byly pohasínající oči.

20:54
Můstek
Jádro motorů právě procházelo kontrolou a opravami po tvrdém vykopnutí do normálního prostoru. Jeden z doktorů podával na můstku hlášení po předběžné pitvě.
„V majorově hlavě jsme našli goa’ulda...“
Chris doslova vykřiknul.
„Cože?! To si něčeho takového nevšimnete při vstupní prohlídce?!“
„Po pravdě ne... Proč testovat člověka na parazita, který je již téměř třicet let považován za vyhynutého?“
„Máte ještě něco?“
„Ano. Země jej pravděpodobně naklonovala. Nemá pigmentaci ani tvar, jako původní goa’uldi.“
„Takže ti parchanti se pokusili vytvořit hada, který by dělal, co se mu řekne?“
„Pravděpodobně. Ale neúspěšně, nedisponoval dostatečnou silou, aby majora ovládnul. Jeho symptomy jsme považovali za následky mučení. Proto se také sám zastřelil... Na chvíli získal úplnou kontrolu nad tělem.“
„Díky doktore.“
Lékař se odebral z můstku a Longshore pozoroval tvář svého velitele, moc dobře věděl, co se děje v jeho hlavě. Musel se rozhodnout, zda riskovat posádku a loď při záchraně své sestry, nebo ji nechat na pospas smrti a ochránit své podřízené. Poklepal ho po rameni a promluvil.
„Dobře víš, že s tebou zaútočíme i na pekelnou bránu. Bojujeme bok po boku již sedm let, jíš s muži v jídelně, všechny je znáš jménem... a ještě nikdy jsi nás nezklamal.“
„Díky, ale teď potřebuji být chvíli sám...“
Zvedl se z křesla a odešel do své kajuty, kde si sedl ke stolu s hlavou v dlaních.

21:18
Motory prošly testem a nikde nedošlo k žádnému problému, loď byla připravena ke startu. Její kapitán však ne. Zvonek na dveřích se rozezněl, ale Chris nereagoval. Zazvonil ještě dvakrát, než se postavil a dveře otevřel. V dlouhé, rovné chodbě vedoucí k můstku stála ve čtyřstupu prakticky celá posádka a v jejich čele Longshore. Chris se na něj tázavě podíval.
„Peatere?“
„Já ti říkal, že s tebou zaútočíme i na pekelnou bránu...“
„Díky, ale...“
„Žádné ale. Pokud ten rozkaz nevydáš ty, zbavím tě velení a stejně je poletíme zachránit.“
„Majore počítáte s tím, že by to mohlo být považováno za vzpouru?“
„Ano, pane! Ale když náš kapitán je tvrdohlavý mezek.“
Chris se usmál, ale oči měl lesklé od slz. Zhluboka se nadechl a lehce zlomeným hlasem zavelel:
„Všichni na bojová stanoviště.“
Posádka se postavila do pozoru, hlasitě zahřměla: „Per Victoria!“ a vyrazila na svá místa. Když šel Chris s Longshorem na můstek, Peter trochu tišeji poznamenal:
„Vždyť víš, že jim jsou nějaké ideály Aliance ukradené... Už dávno není, co bývala. Nebojují za ni, ale za tebe a za jejich loď.“
„Ale i tak je to šílenství. Jedna loď proti třiceti? Tohle by udělal jen blázen.“
„A ty máš bláznovství v krvi. Tvůj otec vedl šílenější bitvy než tahle...“
„Můj otec měl technologickou převahu.“
„A tu máme teď i my. Nepřítel neví, čeho jsme schopni.“
Před můstkem ho Davis se slovy: „Díky.“ objal. Oba vstoupili do místnosti, usadili se na svá místa a loď zmizela v hyperprostoru.
Jen pár vteřin před vstupem na bojiště spustil Chris interkom.
„V případě, že se nevrátíme, vám chci říct... Bylo mi ctí a radostí, sloužit s vámi. Per Victoria!“
Zbraně byly přepnuty z plně automatického systému na poloautomat a na desítkách pozic rozmístěných po palubách seděli střelci. Každý z nich ovládal, s podporou počítačů, až deset věží. Loď s lehkými otřesy vystoupila z hyperprostoru, z jejího hangáru se vyhnaly všechny sondy a byly plně připraveny chránit trup.
Od planety se blížilo čtrnáct těžkých a patnáct lehkých křižníků, hned za nimi se držela letadlová loď, jeden z posledních Excaliberů, z jehož hangárů se hrnuly stíhačky. Victus zahájil palbu z plazmových děl na přídi a stejně tak i z velkorážních kanónů. Hned úvodní salva se postarala o těžký křižník, který nedokázal uhnout koulím plazmy. Ty jej zasáhnuly přímo do čumáku a rozprskly se po celém trupu, vytvářejíce díry v trupu.
Společenství začalo střílet jen o chvíli později a rakety, projektily coilgunů a energetické výboje svištěly proti Victu. Mohutná loď se širokou vývrtkou otočila na záda a zase zpět. Manévr ji dostal mimo palebné pole coligunů, ale řízené střely si stále hledaly cestu. Na necelých dvě stě kilometrů si je na paškál vzala bodová obrana a ve zmenšujícím se prostoru mezi loděmi se objevovaly desítky výbuchů. Posledních pár raket bylo zastaveno sondami a Victus se konečně dostal kam potřeboval... přímo mezi nepřátelská plavidla.
Každá věž na jeho trupu střílela, každé silo bylo otevřené a všechny manévrovací motory jely naplno, když kličkoval mezi loděmi. Na krátkou vzdálenost nestíhaly systémy zaměřovat a tak se některé rakety dostávaly až na trup. V hrubém organickém pancíři zelo několik děr, ale stále šlo jen o povrchová zranění.
Když se do boje zapojily i stíhače, začal mít Victus málo děl. Na jeho levoboku právě dostával lehký křižník zásahy od několika palebných pozic, plátování odletovalo na všechny strany a motory ztratily energii. Bez možnosti manévrování se řítil stále vpřed a po chvíli narazil do svého těžkého bratříčka. Trupy se o sebe začaly drtit a Chris bleskově reagoval:
„Přesuňte sondy na levobok. Raketová sila patnáct až šedesát, pal!“
Z Victova trupu se vyřítilo téměř padesát nukleárních střel a hned za nimi se vytvořil ochranný štít. Bodová obrana nepřítele po nich sice střílela a povedlo se ji odstranit více jak polovinu, ale ostatní doletěly k cíli. Několikanásobná naquadriová exploze roztrhala dva kolidující křižníky, poškodila další dva a smetla z prostoru několik desítek stíhačů.
Drobné vítězství však nebylo zadarmo... Zatímco se sondy staraly o vykrytí radiace z explozí, byla druhá strana minimálně krytá. Těsně u lodi se odmaskovalo několik desítek stíhačů a vybombardovaly trup. Chvíli nato dopadlo několik raket a jeden jasně žlutý pulz. Loď se otřásala pod brutální silou útoku a automatické systémy bleskově uzavíraly průstřely v trupu. Pilot vykřiknul:
„Jsme v dosahu vysílání!“
„Jednotce Black Knights. Letíme pro vás, neodpovídejte. Přesně za deset minut aktivujte zaměřovací majáček! Davis konec!“
Na obrazovce se objevil odpočet a loď se znovu otřásla pod tvrdým zásahem. Můstkem se ozvalo ostré varovné pípání. Jedna z lodí na pravoboku právě vypálila atomovky i přesto, že všude v okolí Victa byly její spojenecké lodě.
Lodě z okolí se hnaly pryč z dopadové zóny, zatímco Victus pálil ze všech dostupných hlavní po raketách. Deset jich sestřelil a když dostala zásah jedenáctá, její pojistka spustila předčasně. Jasně modrý výbuch odstavil z provozu jeden z těžkých křižníků a zároveň oslepil senzory. Kolem exploze se prohnala poslední střela a pronikla přes bezpečnostní opatření až k trupu. Sondy sice unesly první vteřinu exploze, ale hned nato byly zničeny a zbytek energie zasáhnul loď.
Victus sebou škubnul o několik metrů, všechno, co nebylo připevněno, popadalo na zem a plátování v místě zásahu se doslova škvařilo. Příďová děla dostala krásný výhled přímo na bok těžkého křižníku a za podpory příďových baterií ho pokropila. Po celé jeho délce se objevovaly výbuchy, úniky atmosféry a vše dokonala hořící plazma, jenž pronikla otvory do nitra lodi.
Na dostřel se dostaly další letky stíhačů a jejich malé otravné paprsky se snažily prořezat skrz trup. Zaměstnávaly bodovou obranu natolik, že i úderné věže musely střílet po raketách a ne zrovna úspěšně. Další a další konvenční střely dopadaly na Victův trup a vytvářely v něm desítky děr a spálenin. Nepřítel se již naštěstí neodvážil k dalšímu jadernému útoku, ale Victus i tak začínal podléhat.
Na obrazovce začal odpočet poslední minuty a oni ještě pořád nebyli v dosahu transportu. Chris nařídil prudkou otočku zpět k planetě. V obloučku loď utrpěla další tvrdé zásahy a spodní věže odstřelily další lehký křižník. Nejjednodušší cesta z klubka nepřátel vedla přímo kolem Excaliberu a Victus se stočil přímo proti němu. Obranné věže letadlové lodi po něm pálily, stíhačky střílely rakety, stejně tak i ostatní lodě. Jedna z řízených střel se zákeřně protáhla mezi dvěmi proudy coilgunů a zasáhnula záďové motory. Lodí projelo několik sekundárních explozí, polovina motorů zhasla a loď ztratila manévrovací schopnosti.
Chris se chvíli díval jakou rychlostí se blíži bok Excaliberu před nimi. Úvaha byla prostá... Je to třicet let stará loď a má trup jen z trinia. Otočil se na pilota a klidně zavelel:
„Poručíku, maximální rychlost.“
Muž se na něj sice podíval, zda to myslí vážně, ale rozkaz vykonal přesně. Zbývající motory se rozzářily a Victus začal zrychlovat. Všechny jeho věže střílely přímo na střed letadlovky a trhaly její plátování. Davis zapnul interkom a vydal dost možná poslední rozkaz:
„Připravte se na náraz!“
V nejvyšší možné rychlosti zarazili čumák lodi přímo do středu Excaliberu. Jeho oslabený a starý trup zapraskal pod brutální silou úderu a loď se zlomila v půlce. Victus prorazil přímo středem explodujících palub, zásob munice a stíhaček. Hned za ním se poloviny srazily a reaktory se přetížily. Jejich exploze odříznula zbytek flotily od Victa, který se teď hnal na dosah transportu. Z jeho přídi trčelo několik nosníků letadlové lodi, polovina trupu měla minimální vrstvu plátování, dvě třetiny věží byly mimo provoz a stejně tak hlavní hyperprostorové motory.
Na obrazovce dospěl odpočet k nule a senzory zaznamenaly rádiový majáček. Longshore okamžitě přenesl všechny Black Knights na palubu a z vysílačky se okamžitě ozval Aurořin hlas:
„Vybombardujte to! Planeta je bez obyvatelstva. Města jsou prázdná a známky života podvrh!“
Chris kývnul na střelce a ten spustil planetární bombardování. Na spodní části zádě se rozevřelo několik otvorů a z nich začaly padat velké černé koule. Hned nato následovaly jaderné hlavice namířené přímo na ledové čepičky na pólech, ledovce na horách a označenou lokaci s laboratořemi. Atomovky roztavily všechen led a černé koule svou explozí spustily nenávratné změny v atmosféře, planeta se během minut stala zcela neobyvatelnou.
Pilot spustil záložní motory a stisknul několik tlačítek. Stále bez možnosti manévrování se řítili k planetě a už začínali třít o vrchní vrstvy atmosféry, když se otevřelo hyperprostorové okno a ještě přidalo, již tak odsouzenému ekosystému.
Po necelých deseti minutách v hyperprostoru záložní motory selhaly a dotlučená loď vypadla do normálního prostoru. Během patnácti minut vystříleli statisíce kusů munice, přišli téměř o všechny zbraně a veškerá energie teď byla spotřebovávána na dorůstání trupu. Cheryl doběhla na můstek, vrhnula se Chrisovi kolem krku a hned nato mu jednu vrazila.
„Chceš se zabít?!“
Chris ji s úsměvem a beze slov zase objal a jejich prsteny vesele zářily. Po chvíli ho pustila a požádala o povolení k použití jeho pracovny, potřebovala si vyřídit hovor.
Na obrazovce se zase objevil admirál Thompson.
„Majore.“
„Admirále. Mise splněna, základna zničena.“
„Skvělá práce! A jak je na tom major Trent?“
„Mrtev. Detaily jsou v přiložené lékařské zprávě.“
„Dobrá tedy. Vraťte se, co nejrychleji budete moct, flotila Společenství je již na cestě a máme pro Black Knights další úkol.“
„Provedu, pane.“
Ukončila spojení a aktivovala vysílačku.
„Chrisi. jak dlouho budeme opravovat loď? Admirál nás potřebuje zpátky co nejdříve.“
„Při nejmenším deset hodin... V nejhorším vás hodíme přímo do bitevní vřavy.“
„Fajn, aspoň se prospíme.“
Vypnula vysílačku a odešla do své přidělené kajuty. Lehnula si na postel a pokusila se usnout. Ale opravdu jen pokusila, noční můry teď byly bohatší o další tři miliardy civilistů...

Musím říct, že díl je perfektní. Popis bitvy byl skvělej, jen mě docela děsí, co děláš se starýma a mnou oblíbenýma loděma
Jen dotaz... kde sehnala země (společenství) plány na křižníky? Vždyť ty měla jen aliance, ne?

Russell:Pokud si přečteš poslední díl Phoenixe, tak zjistíš, že několik lodí Aliance zajala vzbouřená posádka věrná zemi. A pak: Říká ti něco reverzní inženýrství

Já jsem četl celýho Phoenixe, jen už si tolik nepamatuju detaily. Vím, že na lodích byla vzpoura, ale že sebrali lodě sem už zapomněl..

St0rm:

Toto je spoiler!!!:

Mimochodem, co znamená „Per Victoria!“ , to bojové heslo sem nějak nepochopil

Je to lehce upravená verze latiny, přímý překlad "pro vítězství" myšleno jako "hurá na ně!"

No, já jen, že "per" se někdy překládá jako "za", tak sem si říkal za koho, myslel sem že je to za zničení lodi, planety, nebo tak podobně. Něco jako:

Toto je spoiler!!!:

"Pamatujte na Alamo!"

[Patas25]

Díl supr, bez chyby napsaný. Ale staré alianční lodě disponovali aji štítama ne? Nebo ty byly tak rychle odstraněny??

Za 30 let se dá vymyslet dost dostatečně účinných zbraní aby to tak rychle zařídili

Měl to být refit Excaliberu, pokud to tam není zmíněno, tak pardon upravili, odstranili štíty a opancéřovali, ale pořád je to starý krám.

diel vynikajúci.... ako vzdy
tesim sa na další