JJTS - 14. kapitola - Budoucnost

vynikající díl

posedlíku: Moc děkuji, jsem poctěna, tvojí chválou.

Príbeh je zatiaľ zaujímavý. len neverím, že by Woolsey niekomu (komukoľvek), koho nepozná, ihneď vyklopil také veci. Možno neskôr, alebo vôbec (proste nejako by sa jej zbavili - premiestnili niekam inam /páska na oči ... a šup-ho bránou na Zem, prípadne na iné miesto/).
Ale je to Tvoj príbeh, tak to beriem.

Také myslim, že je to zajímavé. Avšak nevim proč souboj v Antarktidě, jestli se nemýlim není tam ropa, plyn, nic, jen led, tákže proč tam válčit, a než by ho pronásledoval Mig tak spíš Suchoj dneska je to jiný než za studený války, a to samý v Iráku nic z okolních zemí nemá v letectvu nic co by mohlo moc uškodit, obvzláště Irák ten dnes stíhačky ani nemá.

Puk, coldvel: na většinu vašich připomínek snad odpoví 4. dílek (kde se hodně věcí snad osvětlí) a za ty letadla se omlouvám v tomhle moc přehled nemám (zkr. něco tam létalo) a k dalšímu jsme v jiné realitě, která se bude o něco lišit.

Migi jsou k níčemu versus americké letouny, to je víhra předem souhlasím s Coldvelem suchoj by nějakou šanci měl, přecvi jen dnes jsou války jen o mačkání knoflíků kdy na sebe piloti pálej ze 50 km minimálně rakety. a je po boji.
A ano iráq příšel o všechny stíhače kvůly tomu že jim vládl Husajn a to se nelíbilo USA.
Jinak díl celkem zajímaví jen by mě zajímalo proč všichni umřely.

Máš to na konci, osud už je nepotřeboval, ale časem se k tomu ještě vrátím, (asi takhle patří to do plánu)
A pořád vám utíká jiná realita (k tomu Íráku), ale jak jsem již říkala, pánové ty letadla mi prosím odpusťte, protože já nevím jaký je mezi nimi rozdíl, snad to není taková katastrofa a jestli ano tak vám je přepíšu, aby měla dušička klid, protože já v nich rozdíl prostě nevidím (upřímně co byste chtěli od holky, popravdě mě šlo o to, že ty letadla měli být ruské a jiné z Ruska neznám )
Takže pardon

Vzhledem k tomu že Mig i ty nejmodernější dnes patří spíše do kovošrotu (pánové ze slovenska to pořád nezjistily pokud se nepletu) a suchoj je vrcholem ruské letecké techniky (stejně bych si rači sednul do něčeho amerického) pak ano je v nich rozdíl a velkej.

Ok, název stíhačky opraven (Chápu, Mig už jsem uklidila do šrotu )
deadalos: Díky, dobře budu si pamatovat, že rozdíl je velkej.

Já myslim, že je to jedno my chápem, Deadale? a nechci odbíhat od tématu, ale k tomu co si psal o vzdušným boji je to už na víc než 100 kiláků, a je to chaos, samý rušičky, klamný cíle a podobně, vyhraje ten kdo má víc raket, a nebo kanon.
Na to, že je to tvá první povídky jsi určitě dobrá narozdíl od jiných.

Doporučuju toto dokončit na skype, protože nechci zase rozject diskuzi. Která je absolutně off topic.
Jo narozdíl ode mě mam dvě povídky jednu bych nejrači smazal a ta druhá je pomal eště horší. Ani nevim proč jsem se do toho pouštěl.

Juchú, je tu pátek a s ním další část povídky. Tak tady to máte, doufám, že se vám bude líbit. Přeji příjemné počtení.

Kapitola 4 – Kritická hladina

Darren se potichu vplížila do nějaké obrovské místnosti a rozhlédla se. Dle vybavení usoudila, že jde o další laboratoř. Vzala jednu ze složek a nakoukla do ní. Byly tu rozbory nějakého plodu podobnému broskvi. Složku zavřela a vydala se do další místnosti. Najednou uslyšela hluk. Podle hlasu dva muži.

„Slyšel jsi to?“ ptal se první muž s hlubším hlasem.

„Ne neslyšel,“ odpověděl mu druhý a stále mířili chodbou k Darren. Ta se jen přikrčila a doufala, že si jí nevšimnou. Tohle by asi nevypadalo dobře.

„Co?“ zeptal se pak ještě ten druhý.

„Nevím, asi nic,“ odvětil mu první muž. Zřejmě si myslel, že se spletl. To už došli až k Darren, ta se tiše choulila pod jedním stolem.

Zamířili k jejímu úkrytu. Maličký kousek a uvidí ji, problesklo jí hlavou. Kužel světla se jí však o chloupek vyhnul, chvíli setrval těsně nad její hlavou a pak se stáhl. Vojáci za dalšího hovoru odešli. Darren si oddychla. Málem byla prozrazena.

Vyplížila se z úkrytu a vyrazila na druhou stranu než vojáci. Teď vstoupila do místnosti, ve které bylo jen křeslo. Stálo uprostřed a zdálo se neškodné. Dary k němu došla a dotkla se ho, nic, pohodlně si sedla. Zajímalo by mě, k čemu tohle asi tak je, pomyslela si.

Najednou zablikala světla a pak se rozsvítila naplno, křeslo modře zazářilo a kolem ní se cosi objevilo. Darren se rychle zvedla a rozhodla se vrátit, už toho viděla až dost. Tohle křeslo se jí nelíbilo, kdoví k čemu je. Už byla těsně u dveří svého vězení, když uslyšela hlasy. Vojáci, co ji měli hlídat, se vraceli. Rychle vklouzla do pokoje a usadila se na posteli. Doufala, že nevědí, že byla pryč.

Místo vojáků, které čekala, však do dveří strčil hlavu podplukovník Sheppard. Rozhlédl se a nakonec se na Darren usmál. Ta mu to oplatila.

„Chce s tebou mluvit pan Woolsey. Prvně nebylo moc času, měli jsme krizi, i když vlastně tu máme i teď,“ zafilozofoval John. Darren se zvedla a poslušně šla za podplukovníkem. Ten jí dovedl před kancelář Woolseyho, kde uvnitř právě několik lidí řešilo problémy. Nebylo jich málo, spíš naopak. John Dary zachytil a čekal před kanceláří, než vevnitř dořeší problémy a všichni kromě doktora Woolseyho odejdou.

„Takže mi říkáte, že ZPM je skoro vybité a navíc k nám míří dvě neznámé lodě? Jednu dobrou zprávu bych chtěl. To je tak moc?“ rozčiloval se Woolsey. Rodney sklopil oči k zemi. Za tohle všechno mohl on, teda kromě těch lodí. Jeden problém se sypal za druhým.

„Jak dlouho máme, než sem ty lodě doletí? Co budeme dělat?“ zeptal se trochu zoufale Woolsey. Tohle bylo hrozné a on netušil, co dělat.

„Pane, co si půjčit pár ZPM od replikátorů? Jednou to tým Shepparda zvládl, zvládnou to i po druhé,“ navrhl major Evan Lorne. Woolsey se po něm jen podíval. Tohle nechtěl slyšet a rozhodně se mu to nelíbilo.

„Tohle nejspíš není dobrý nápad, navíc posledně jsme měli výhodu, tentokrát jsme bez ní. Dokázali by to vůbec?“ zeptal se Woolsey.

„To zjistíme. Navíc doktor McKay říkal, že máme pár typů na planety, kde by se dalo najít pár ZPM.“ Lorne pokyvoval hlavou a přemýšlel. Woolsey jen kývl.
Vlastně mu nic jiného ani nezbylo, v tomto ohledu neměli na vybranou. Nutně potřebovali ZPM a to, ať se tento problém vyvine jakkoli.

Woolsey pokýval na Shepparda a ten s Darren vešel dovnitř. Kancelář (už) byla, až na ty tři, prázdná.

„Darren, vzhledem k tomu, že tu máme trochu problém a vojáky potřebuji, rozhodl jsem, že vás bude hlídat jen jeden voják a našel jsem vám někoho, kdo vás snad zatím zabaví. Je to nejlepší bioložka, kterou tu máme, snad si budete rozumět. Poslali bychom vás na Zemi, ale za prvé, podle toho co zjistil doktor McKay, jste z jiné reality a my nevíme z jaké. Za druhé, díky vybitému ZPM se se Zemí ani nespojíme, A jinam taky nemůžete, doktor McKay zakázal jakékoliv procházení bránou, které není smrtelně nutné. Je mi líto, budete tu muset zůstat.“ Zdálo se, že ten obrýlený muž, byl se svým řešením celkem spokojený.

Najednou do kanceláře naklusala, tedy v jejím případě spíš spěšně vcupitala, žena v bílém plášti s rezavými vlasy staženými do drdolu a hnědýma očima, které částečně zakrývaly měděné obroučky brýlí. Mírně nervózně se rozhlídla, a když spatřila Darren, trošku se usmála.

„Ahoj, jsem Lena Jaščenko, přední bioložka této expedice.“ Mluvila potichu jako by se styděla. Dary si jí prohlédla Lena ji nepřipadala jako někdo, s kým by neměla vycházet. Bod pro ni.

„Ahoj jsem Darren Nix.“ Vstala a potřásla bioložce rukou. „Ráda tě poznávám a ještě víc se těším na spolupráci, i když asi nebudu na tvojí úrovni,“ spustila mile Dary. Byl to první člověk tady, u kterého jí přišlo, že si s ním má co říct.

„Nemyslím si, že to bude tak špatné, i já se těším na naši spolupráci,“ usmála se Lena. Woolsey si pod stolem mnul ruce. Jeden problém prozatím vyřešen.

„Ehm,“ odkašlal si Woolsey, aby na sebe upozornil. „Nyní vás podplukovník doprovodí k vašemu novému pokoji, kde budete prozatím bydlet. Snad se vám bude líbit. Ohledně věcí - ručníky a deky nebyly problém, co se týká oblečení, prozatím se budete muset spokojit s vojenským, nic jiného nemáme. Uvidíme se zítra ráno, předpokládám u snídaně. Zatím nashledanou,“ dodal a pokynul Sheppardovi k odchodu.

„Nashle,“ odpověděla mu Darren již v době, kdy ji Sheppard odváděl někam pryč. Otočil se na ni a usmál se. Darren se zdálo, že on bude jedním z těch, kteří jí budou tahat z průšvihů, kterých tady jistě natropí nemálo, a to i nechtěně. Občas byla strašné nemehlo.

„Tady teď budeš bydlet. Můj pokoj je o dvě chodby dál, ale hned naproti tobě bydlí major Lorne. Je to dobrý voják i chlap. No, bohužel už budu muset jít, tak se měj, nechám vás tu spolu, ano?“ kývl směrem k Leně, která celou dobu šla za nimi, a vojákovi, který je doprovázel.

Rychle se vrátil do kanceláře doktora Woolseyho. Když tam vstoupil, její majitel se zrovna zaobíral tunou papírů, roztroušených a nakupených všude okolo něho.

„Pane, se vší úctou, není to obrovský risk? Chápu, že kvůli ZPM jsme vyloučili Zemi a jiné planety, ale nechat ji jen s jedním vojákem pobíhat po Atlantis a k tomu ještě v laboratořích? Je sice hezká a okouzlující, ale taky o ní nic nevíme.“ Sheppard stál proti veliteli základny a přemýšlel.

„Podplukovníku, ani mně se to nelíbí, ale vojáky potřebujeme. Navíc doufám, že když ji zabavíme, nebude dělat problémy. Přeci jen je lepší zabavit ji prací v laboratoři, než aby pobíhala kdoví kde po Atlantis. Tohle je rozumná výmluva na to, aby s ní někdo pořád mohl být, a přitom se necítila tak pod dohledem a dělala nám potíže. A nebojte se, k ničemu důležitému se nedostane, nařídil jsem doktorce Jačšenko, aby ji nechala zkoumat nějaké květiny,“ odvětil Woolsey. Ani on se netvářil dvakrát nadšeně.

„Plevel, hm, ale snad máte pravdu a nic se nestane,“ dodal Sheppard.

Darren s Lenou vstoupila do pokoje a musela se usmát, byla tam velká postel s dekami a ručníky. Z pokoje vedly ještě jedny dveře do koupelny. Rozhodně si nemohla stěžovat.

„Nemyslím, že je to nějak zlé,“ pronesla Lena a Darren jen kývla, při čemž se stále ještě rozhlížela po pokoji.

„S oblečením si prozatím nelámej hlavu. To nejnutnější ti můžu půjčit, máme skoro stejnou postavu, a já toho mám kupy. Nějaká trička a tak si určitě vybereš. A hned, jak se to tu urovná, se podíváme na Zemi, jestli budeš moct, a něco nakoupíme.“ Tohle byla asi nejdelší řeč, co od Leny za tu dobu slyšela. Dary jen nadšeně přikyvovala.

„Smím se zeptat, jaká je tvá realita?“ položila otázku doktorka Jaščenko.

„Ach, má realita. Není to nejlepší od té doby, co USA začalo z nevysvětlitelného důvodu kopat na Antarktidě. Díky tomu vládne mezi zeměmi napětí. Po pravdě nikdo neví, co tam chce USA najít, a o to to přitahuje větší pozornost zejména Ruska, které si to nenechává jen tak líbit a dělá, co může, aby překazilo výkopy a vrty na Antarktidě. Ale ani Německo a Čína nejsou nadšené a ozývají se, i když zatím se nějak extrémně nezapojují. Kdo ví, co plánují. Říká se, že to, co se děje na Antarktidě, je vládní tajemství, o kterém ví jen málo lidí, a ty, co se pokusí do toho strkat nos, už nikdo neviděl. Není to dobré, ale ještě to není třetí světová, i když kdo ví, na jak dlouho.“ Darren se odmlčela. Nebyla ráda za to, že její země něco tají, a zajímalo ji, co to asi tak mohlo být.

Ale doktorka si spojila dvě a dvě. USA zřejmě našlo základnu v Antarktidě nebo alespoň tuší, že tam něco je.

Lena si všimla, že Darren je už docela unavená, a tak se jen usmála a řekla: „Tak pro dnešek dobrou, vyzvednu tě zítra v sedm hodin, ano?“ Dary bylo trochu jedno, kdy bude vstávat, hlavně že teď bude moct do postele.

„Dobře, tak zítra ráno,“ odpověděla. Hned potom co se rozloučily, padla Darren do postele a usnula. Pro dnešek toho měla až dost. Poslední, co slyšela, bylo přešlapování před dveřmi svého pokoje.

Korektura: andoriel - díky ti, moc a moc.
Tak snad jste si užili čtení, doufám, že ano. Budu ráda, když se jakkoli vyjádříte.
No, příští díl bude "Průšvih nad průšvih a zajímavé setkání"

Jen jeden dotaz v jakém vesmíru byli zníčen měsíc a planeta už nevím jaká ?
Jinak velmi zajímaví díl.
Mám teorie jedna ty lodě jsou jen nejaké reklamní a nechtěj nikomu nic udělat : D: D: D: , a ta druhá sou to těžce obrněné a ozbrojené válečné lodě které maj v plánu zaůtočit na Atlantidu.

Deadalos: Hmm, zopakuji ti to, bylo to v Darrenině realitě. A s těmi loděmi, nech se překvapit, i když si budeš muset ještě chvíli počkat. No, snad se dočkáš.

Jsem zvědavý na všechny věci, co Darren, ať už nechtěně či chtěně, udělá.
Jinak, vcelku pěkný díl.