SGA - Co by kdyby (20. díl)

V příběhu se nalézá mezi 15. a 16. dílem, ale dávám ho, až jako bunus k 16. dílu, protože patří k tomuto dílu. Líčí vztah mezi Čajou a Johnem, o kterém se zmiňuji v dílu 16. Dodatek vychází ze skutečné epizody S1/E14 - Útočiště, protože děj více méně jen opisuji, až na jisté detaily, tak jsem se rozhodla jen o stručný popis doplněný pár rozhovory, které mi nedaly. Jednoduše si tu moc nepočtete.

John je se svým týmem na průzkumu další planety. Brána je umístěna na orbitě planety, a proto sem přiletí jumprem. Hned po průletu bránou na ně zaútočí dvě šipky, když to s nimi vypadá bledě, z planety vyšlehne jistá energie a šipky zničí. Jumpru se nic nestane, a proto se John s ostatními rozhodne planetu prozkoumat.
Na planetě Prokulu žijí mírumilovní a prostí zemědělci, kteří vůbec nemají tušení o existenci wraithů. Ochraňuje je prý Atar, kterou chápou jako svoji bohyni. Když se tým o Atar chce dozvědět více, vesničané je odvedou za Čajou. Čaje je hlavní kněžkou a je také velmi půvabná, což Johnovi samozřejmě neujde. Tým se snaží vyjednat na Prokulu útočiště pro lidi, kteří by se zde schovali před wraithy, ale prosba je zamítnuta. John tedy navrhne Čaje, aby se podívala na Atlantis a doufá, že se mu podaří rozhodnutí změnit. Čaja přijímá.
Když John provádí Čaju po městě dozvědí se, že Čaja má antický gen. Doktor Beckett při prohlídce také zjistí, že je úplně zdravá, až podezřele.
John pozve Čaju na přátelský piknik na molu. Po chvíli povídání Čaja Johna políbí, ten jí ovšem vysvětlí, že už je zadaný a že mu to ve vztahu klape. Čaja je viditelně zklamaná, ale nevzdává se. Celou scénu náhodou shlédnou Jane, Katelin a Rodney. Zatímco Jane a Katelin to ihned roznesou po celé Atlantis, Rodney si vyčíhá Johna a vyčte mu, že je velmi neopatrné takhle se sbližovat s neznámou osobou a že vlastně podvádí Shiny. John je Rodneyho reakcí popuzen a pohádá se s ním.*
Rodneymu se podaří přesvědčit doktorku Weirovou, že při raní poradě, na které bude i Čaja, zapne scan a nascanuje si Čaju, aby zjistil, co je na ní tak zvláštního. Při poradě ovšem Čaja zjistí, že je scenována a prozradí na sebe, že je Antik a že přišla na Atlantis jen kvůli Johnovi, aby nebyla tak sama. John je tím velmi překvapen, ale než stačí cokoliv říct, Čaja zmizí zpět na svoji planetu s nejistím vysvětlením o napadení wraithy.
John se dlouho nerozmýšlí, bere si jumpr a letí na Prokulus. Zde už se wraithi připravují na sklizeň. Čaja alias Atar jim v tom včas zabrání a pozve Johna na Prokulus. Zde mu vysvětlí, že je povznesený Antik. Nemohla příhlížet tomu, jak wraithi ubližovali jejím lidem z Prokulu, a tak je přišla chránit. Ovšem ostatní Antici jí nařídili chránit jen Prokulany, a tak nemůže přijmout prosbu, aby na Prokulu hledali lidé útočiště před wraithy.
John to chápe a loučí se s Čajou. Čaja znovu vyzná Johnovi své city a nabídne mu podělení. Něco jako antické vyměnění myšlenek, pocitů, přání atd. John souhlasí. Čaja si s ním začne vyměňovat vzpomínky a netrvá to dlouho a napadne ji podívat se na tu dívku, o které jí John vyprávěl a s kterou mu to tolik klape. Jakmile Čaja zjistí jaké je Shiny rasy, okamžitě Johna z Prokulu vykopne s tím, že se již nikdy nemá vracet. **

*John se zadíval Čaje do očí. Trvalo to jen chvíli a mezi těma dvěma přeskočila jiskra Čaja se naklonila a Johna políbila. Ten byl chvíli zaskočen, ale potom se rázně odrhl a postavil.
,,To nemůžeme. Chci říct já už jsem zadaný,“ vysvětlil nakonec John.
,,Máš ženu?“ zeptala se Čaja.
,,Ne. Zatím spolu jen chodíme, ale dost nám to klape a tohle bych... tohle bych neměl dělat. Omlouvám se asi jsem ti to měl říct dřív.“
,,Jak už dlouho jste spolu?“
,,Půl roku.“
,,To je krátká doba.“
,,Ano to je, ale já... já jí miluji.“
,,Tak proč jsi tu se mnou?“
,,Protože jsem... bylo to jen přátelské.“
,,Na přítele ses choval až moc intimně. To jídlo, to prostředí,“ vytkla mu Čaja.
,,Asi jsem to přehnal. Omlouvám se, asi už půjdu,“ rozhodl John a odešel. Čaja se za ním dívala přesně tím pohledem, kterým se dívají ženy, které se nehodlají vzdát.
,,Viděli jste to?“ hlesla Katelin nadšeně a poposkočila na balkóně, z kterého byl skvělý výhled na molo.
,,Viděli,“ odpověděl nevrle Rodney a odešel.
,,Páni, Shiny zničí jestli se to dozví,“ povzdechla si Jane.
,,Máš pravdu. Já to řeknu holkám z laborky a ty zajdi do hlavní věže. Tam budou určitě ještě vzhůru,“ rozhodla Katelin a dodala vesele, ,,sejdeme se na pokoji.“
,,Podplukovníku,“ oslovil Rodney Johna. Zastihl ho zrovna, když vcházel do chodby.
,,Rodney, ještě jste vzhůru?“ podivil se John. Bylo mu trochu nepříjemné, že Rodneyho teď vidí. Cítil se ještě trochu provinile z toho, že co se stalo s Čajou.
,,Já jsem jen... nemohl jsem spát, a tak jsem šel do operačního a co vy?“
,,Ne, děkuju,“ odvětil trochu nepřítomně John.
,,Já se ptám, proč jste ještě vzhůru?“
,,Bývám dlouho vzhůru,“ odpověděl již trochu agresivněji John.
,,Varuji vás,“ začal Rodney, ,,nejen, že jste si začal s mimozemskou kněžkou, která není tou za kterou se vydává, ale také máte již fungující vztah s wraithem.“
,, Až a kdyby se vás to začalo náhodou týkat...“
,,Týká se mě, když si ta mimozemšťanka omotá velícího důstojníka okolo prstu a navíc jestli se to dozví Shiny, jste si vědom, co všechno může způsobit, aby se pomstila.“
,,Nechte toho McKayi,“ varoval John Rodneyho. Za rohem se objevila Čaja, která právě vešla do chodby.
,,Shiny vás miluje a vy milujete ji. Myslím, že by jste si to měl zavčasu uvědomit a když už ne to, uvědomte si alespoň že je...,“ Rodney se včas stačil otočit a naštěstí nedořekl slovo wraith. Čaja slyšela již dost. Nazlobeně se otočila a zmizela v chodbách Atlantis. John zpražil Rodneyho rozzlobeným pohledem a odešel.

**,,Nemohu odejít,“ řekla Čaja.
,,Můžu tě navštívit,“ navrhl John.
,,Myslela jsem, že máš dívku?“ flirtovně se usmála Čaja.
,,Mám, ale můžeme být snad přátelé,“ navrhl John.
,,Já bych chtěla být něco víc.“
,,To nejde a navíc patříš k jinému druhu.“
,,Nejsme tak odlišní jak myslíš.“
,,Jsme odlišnější než ty myslíš,“ odporoval John.
,,Jen počkej,“ řekla Čaja a chytila Johna za ruce
,,Na co?“ zaváhal John
,,Podělíme se. Poznáme jeden druhého co nejvíc.“
,,Dobrá, ale do půlnoci musím být doma,“ zavtipkoval John.
,,Bude to trvat jen okamžik. Zavři své oči,“ poradila mu Čaja a soustředila se.
,,To je úžasné,“ konstatoval ohromeně John. Toulal se Čajinými vzpomínkami a pocity. Objevoval se mu před očima svět, o kterém se mu do dnes ani nezdálo. Čaja se mezitím začala soustředit na něco jiného. Procházela Johnovou myslí. Nevnímala nedůležité věci a směřovala přímo k tomu, co ji zajímalo, až to nalezla. Ze zvědavostí se podívala na Johnovu dívku a ihned jí zamrzl úsměv na rtech. Pustila Johnovy ruce a s těží sbírala slova, aby vyjádřila, co cítí.
,,Co se děje?“ zeptal se John. Nevěděl proč Čaja tak znenadání přestala a znervózňovalo ho to.
,,Ona je wraith,“ vyhrkla Čaja konečně tónem plným nenávisti.
,,Počkej, já ti to vysvětlím,“ začal John, ,,ona je jiná. Je milá a hodná...“
,,Vypadni z mé planety!“ rozkřičela se Čaja na Johna.
,,Počkej, není to tak, jak to vypadá. Ona...“
,,Vypadni a už se nikdy nevracej,“ zopakovala Čaja a zesílila svá slova jiskrami, které se jí začaly objevovat v otevřených dlaních.
,,Už jdu,“ rozhodl se John a okamžitě zamířil k jumpru.

Hlas
Shinina ruka zajela do známé přihrádky. Bez problému vytáhla malou pánvičku a postavila ji na již rozehřátou plotnu. Na plotně stály ještě dva hrnce. První v sobě ukrýval teplou polévku a druhý brambory. Shiny nalila na pánvičku trochu omastku ze skleněné dózy a po chvíli přidala obalený plátek masa. Nacházela se v malé místnosti vybavené jako prostá vesnická světnička s pecí a všemu co k ní patří.
Právě teď si toho všimla. Jiný myšlenkový tok stál přímo za ní. Otočila se. Na rtech se jí objevil ironický úsměv.
,,Vypadni. Tenhle sen mám jednou za dva měsíce a nedovolím ti ho zničit,“ zasyčela Shiny.
,,Musím s tebou mluvit,“ chladně odvětil wraith. Byl vysoký a statný. Bílé vlasy mu sahaly až k pasu. Obličej měl protáhlý, kůži zelenou. Oči se nelišily od hadích. Obličej mu zdobila dvě tetování. Jedno pod levým okem ve tvaru dvou lineárních vlnek. Horní byla silnější a delší. Druhé nad pravým okem ve tvaru třikrát rozděleného drápu. Oděn byl do dlouhého černého kabátu s řadou přezek a černých úzkých kalhot, ,,mám ti vyřídit vzkaz od mé královny.“
,,Co mi chce ta stará rašple,“ protočila Shiny oči v sloup. Wraith se automaticky naklonil, aby Shiny za její drzost potrestal, ale v čas si to rozmyslel a ruku opět stáhnul.
,,To je zajímavé,“ usmála se Shiny, ,,chtěl by si chránit čest své královny, jak ti káže povinnost, ale neuděláš to, protože mě potřebuješ.“
,,Jak vidím, začíná tě vzkaz zajímat.“
,,Ano, to ano. I když je tu něco, co mě zajímá mnohem víc, kolik toho vydržíš,“ Shiny se labužnicky opřela o stůl a zadívala se wraithovi do očí, ,,takže tvoje královna je ošklivá babizna, která je hloupá, zbytečná, k ničemu... vychrtlá, bláznivá... groteskní...“
,,Nebuď dětinská,“ pokusil se Shiny zastavit wraith, který při každé z nadávek silněji zaskřípal zuby.
,,Chlupatá s rozježenými, huňatými vlasy, na nic se nehodí, nic neumí... je sklerotická... má hloupý účes, nemá styl a všechny svým individuálním rozhodováním do týdne zabije,“ rozesmála se Shiny a vrátila se zpátky k plotně.
,,Jsi ještě dítě,“ ozval se wraith, ,,neumíš uvažovat.“
,,Ale umím, hele,“ otočila se zpět k wraithovi Shiny a poslala mu myšlenku, v které měl na sobě starou zástěru, roztrhané ženské šaty a květinový klobouk.
,,Nech toho,“ zastavil ji wraith a přitáhl si ji k sobě tak, že stáli těsně u sebe, ,,byla si tak slibná. Co se s tebou stalo?“
,,Nic,“ šeptla Shiny. Byl tak blízko jako tenkrát. Díval se jí do očí tím svým uhrančivým pohledem a najednou bylo všechno jinak. Byl to sice jeden z nejnudnějších a nejzásadovějších wraithů v celé galaxii, ale co na tom sejde.
,,Změnila si se, jsi tak nádherná,“ vydechl wraith a svou rukou obkroužil Shininy boky. Shiny si okamžitě uvědomila tři věci. Zaprvé musí mu dokázat, že není hloupá dilina, ale normálně myslící a uvažující dospělý wraith! Zadruhé ona patří Johnovi. Zatřetí měla by mu říct, že tohle je její sen a že si vytvořila svůj vlastní vzhled trochu odlišný od jejího skutečného vzhledu. No trošku... Shiny si vysnila vlasy, které drží tvar a nepoletují, a silnější postavu. Měla tedy plnější tváře, velká prsa, silné paže, měkké břicho a plné boky. Oděna byla do typického venkovského oděvu. Dlouhou nabíranou suknici překrývala sněhově bílá zástěra s krajkou, jenž ladila s nabíranými krátkými rukávy a rudou halenou s obrovským výstřihem.
,,Co mi vzkazuje tvá královna?“ vydechla Shiny, aby alespoň na chvíli přišla na jiné myšlenky.
,,Přidej se k nám.“
,,Cože?“
,,Opusť Atlantis. Stejně ti nenabízí žádné výhody. Přejdi k nám. Má královna ti nabízí pozici čtvrtého důstojníka. Osobně pak budeš velet pěším útočním jednotkám.“
,,Ano.. tedy,“ Shiny rychle zatřásla hlavou, aby zapudila touhu se pářit, ,,lákavé, ale budeš jí muset vyřídit, že nabídku odmítám.“
,,Proč? Tvá královna je mrtvá a ty se tu snažíš marně splnit její poslední přání i tou nejhloupější cestou? Už ses mstila dost dlouho.. To ti nestačí?“
,,Ne. Nezastavím se dokud nebudou všichni zničeni. Vzkázala jsem to snad jasně, ne? Válka ještě neskončila dokud já dýchám a dokud se vám nepodaří mě zabít. Mimochodem, ten úl, který jsem zničila před několika měsíci, jsem zničila s přispění lidí z Atlantis, takže proč bych se měla přidat k vám?“
,,Šíří se jisté fámy, že v tom měli prsty i nějací wraithi. Třeba Tansan, jeho královna a celý úl,“ wraithovi se objevil vítězný úsměv.
,,Odkdy věříš na fámy?“
,,Mají štěstí, že zničení onoho úlu nikoho nezasáhlo, takže to nikdo neřeší. Čekám na tvou odpověď,“ připomněl se wraith.
,,Tak mě přesvědč,“ ušklíbla se Shiny.
,,Mohl bych ti nabídnout i jisté osobní výhody,“ vyjádřil se wraith a přitáhl si Shiny ještě více k tělu. Položil jí ruce na boky a přitlačil ji ke svému tělu. Nebyla mezi nimi ani skulinka.Musel si být vědom toho, jak moc ji přitahuje a pak na to přišel! Zadíval se jí do očí a spatřil to. Ten vzhled byl jen iluze. Prodral se hlouběji do její hlavy a přinutil ji zobrazit její skutečnou podobu. Stála tam vychrtlá a rozcuchaná.
,,To...,“ wraith uskočil a nevěřícně vykulil oči, ,,to není možné! Kdy jsi naposledy jedla? Dávají ti vůbec najíst?“
,,Neboj. Dávají mi najíst a ano, je to opravdové jídlo,“ odpověděla Shiny.
,,Lásko,“ ozvalo se zvenku.
,,U Ga´Hoolu,“ sykla Shiny a rychle luskla prsty. Její tělo se vrátilo zpátky do původní podoby a wraith získal podobu obyčejného venkovana. Do místnosti vstoupil mladý, urostlý muž se světlými vlasy v obyčejném oblečení. Měl světle modré oči a trochu křivé obočí. Přestože byl již dospělý, v jeho tváři se jasně značily symboly dětství.
,,Ahoj. Právě připravuji oběd, ale přišel mlynář a já ho budu muset vyprovodit. Poradíš si?“ zašvitořila Shiny.
,,Jistě,“ odvětil muž. Pobílil Shiny zamilovaným polibkem na rty a jedním tahem jí rozvázal zástěru, aby si ji mohl přivázat.
,,Za chvíli jsem zpátky,“ usmála se Shiny a vyvlekla wraitha z místnosti. Místnost se ukázala chaloupkou. Venku byla rozsáhlá louka hustě porostlá lučním kvítím.
,,To není ten Pozemšťan, s kterým máš vztah,“ vydechl nevěřícně wraith, ,,to je tvoje další úchylka. Pachtovat se s lidmi. Je to odporné.“
,,Sklapni,“ právě jsi mi zničil krásný sen, ,,své královně vyřiť, že s úlem, který stál při občanské válce při druhé straně se pachtovat nikdy nebudu.“
,,Tvoje poslední slovo?“
,,Poslední,“ odvětila Shiny. Wraith se jen škodolibě pousmál a zmizel. Ten úsměv Shiny zasáhl. Odmítla ho, proč se tedy usmál? Musela pryč.
Zhluboka se nadechla a otevřela oči. Ležela v posteli ve svém a Johnově pokoji a John ležel vedle ní.
,,Děje se něco?“ zeptal se jí John. Nejspíše ho musela vzbudit.
,,Nic,“ odvětila chladně Shiny. Od té chvíle co ji postřelil na něj byla chladná, ,,jen zlý sen. Spi.“
,,Takhle už to nejde,“ usoudil John a pokusil si přitáhnout Shiny blíže k tělu, ale ona se mu vysmekla, ,,přestaň být tak chladná, vadí mi to. Přece jsem se ti už za to na Daganu omluvil.“
,,Tady nejde o omluvu, Johne. Ty nesnášíš wraithy.“
,,No a co? Jsou to nepřátelé,“ rozčílil se John.
,,Ale tím nesnášíš i mě,“ pronesla klidně Shiny.
,,To není pravda,“ vydechl John a rozpačitě si prohrábl vlasy, ,,ty vždycky tak překroutíš moje slova.“
,,Zde není co překrucovat. Nesnášíš wraithy jako takové a vše co představují a tím nesnášíš i mě. Dokud se nás nepokusíš pochopit, nepochopíš nic. Pro tebe jsme jen nepřátelé, prostoduché kreatury bez špetky soucitu, bez citu a bez lásky. To není pravda. My jsme citliví, smutní, zoufalí, zamilovaní, naivní. Jsme si navzájem tolik podobní, ale nikdo se nepodívá tak hluboko, aby to spatřil. Všichni nás soudíte jen podle prvního dojmu, ale co když je špatný. My si od vás musíme udržovat odstup, protože jinak by jsme začali pociťovat soucit, blízkost a to by nás pohltilo. Chápeš to?“
,,Jo, musíte se chovat jako potvory, aby vám nebylo líto, že nás sníte,“ ušklíbl se John.
,,Nic nechápeš,“ zavrtěla hlavou Shiny a zvedla se z postele. John ji zachytil a strhl ji do svého náručí.
,,Vše co chci pochopit jsi ty,“ vysvětlil John a podíval se Shiny s láskou do očí.
,,Ach, Johne! Kdyby jsi jenom nebyl tak omezený,“ povzdychla si Shiny a nechala se od Johna políbit. Ten se usmál a svými prsty rychle zaútočil na Shinina žebra: ,,Kdo je tady omezený?“
Shiny se klidně procházela chodbou. Neměla co na práci a byla trošku zneklidněná z novinek, které se událi mezitím co byla na Daganu. Wraithové vyslali k Atlantis šipku, aby město naskenovala a ono se podařilo. Zelenka navíc zjistil, že k Atlantis míří tři úly. Budou tu do tří měsíců.
Shiny nervózně vydechla a zahnula do garáží. Jak očekávala, Tom se zrovna vrtal v jednom z jumprů, který byl poškozen při poslední misi.
,,Ahoj Tome,“ pozdravila Shiny.
,,Ahoj výcucníku,“ usmál se Tom s doutníkem v koutku úst.
,,Mohu ti nějak pomoci?“ zeptala se Shiny a mimoděk se procházela kolem Tomova pracovního stolu. Ležela zde spousta věcí od krabice s nářadím, přes spisy, až po barevnou zarámovanou fotku nějaké mladé dívky. Shiny fotku zvedla a se zájmem se zahleděla do tváře děvčete. Měla mnoho společného s Tomem.
,,Není třeba. Vlastně už končím,“ vysvětlil Tom a dále se bez obav vrtal v jumpru.
,,Kdo to je?“ zeptala se Shiny a ukázala na fotku, ,,je ti velmi podobná.“
,,To by měla,“ usmál se Tom, ,,je to moje dcera. Neříkal jsem ti o ní?“
,,Nevzpomínám si,“ zavrtěla hlavou Shiny po chvilce přemýšlení.
,,Stará se o ni moje bejvalka. Rozhodl tak soud. Plná péče! Zatáhla jí do jedné sekty a já už ji skoro čtyři roky neviděl, vlastně nevím jestli je vůbec naživu.“
,,To je smutné. Nemůžeš s tím nic udělat?“
,,Ne,“ zavrtěl Tom hlavou a zandal kryt do zdi jumpru.
,,Konečně jsem vás našel,“ ozval se poručík Ford ode dveří, ,,doktorka Weirová s vámi chce mluvit.“ Shiny se znuděně podívala na Toma a položila fotografii zpět na stůl, ale poté se vydala společně s Fordem do zasedací místnosti.
Již když vešli, vládla tu dusná atmosféra. Doktorka Weirová beze slova seděla za stolem a Shiny div nepropalovala pohledem. McKay si Shiny prohlížel obzvláště vážným pohledem. Zelenka byl duchem úplně nepřítomen. Teyla hleděla na zem a vypadala smutně. Shiny si šla rovnou sednout vedla Johna, který nejspíše uvažoval nad něčím vážným. Jakmile si vedle něho sedla, John jí položil ruku na koleno a nuceně se na ni usmál. V Shiny to vše vzbudilo nejistotu. Přinutila se být ve střehu a očekávat vše.
Doktorka Weirová začala, mluvila o spoustě věcí, které Shiny nedávaly smysl, ale všichni kolem je nejspíše velice dobře chápali a poté pustila to video.
Byl to záznam Shinina vzkazu wraithům. Upravená a arogantní říkala ta slova: ,,Tento vzkaz je určen všem wraithům. Já jsem Shiny, ta co studovala u Keraia Meidse a oznamuji vám, že válka ještě neskončila dokud já dýchám a dokud se vám nepodaří mě zabít,“ lehce zakašlala do ruku, ,,a to se vám nikdy nepodaří. Tak vám půjdu po krku, všem.“
V místnosti zavládlo ještě hrobovější ticho, které prořízl, až hlas doktorky Weirové: ,,Můžete nám vysvětlit, co vás vedlo k zbytečnému popuzování wraithů v již tak moc vypjaté situaci?“
,,No... ehm... to kašlání mě naučil Zelenka,“ pokusila se Shiny mírně zlehčit atmosféru, ale způsobila jen to, že doktorka byla ještě více popuzena a Zelenka se začal vytřeštěně rozhlížet po místnosti a koktavě vysvětlovat, že za nic nemůže.
,,To není všechno,“ pokračovala doktorka Weirová, ,,tohle je to hlavní.“ Na obrazovce se objevila tvář wraitha. Bílé vlasy mu sahaly až k pasu. Obličej měl protáhlý, kůži zelenou. Oči se nelišily od hadích. Obličej mu zdobila dvě tetování. Jedno pod levým okem ve tvaru dvou lineárních vlnek. Horní byla silnější a delší. Druhé nad pravým okem ve tvaru třikrát rozděleného drápu.
,,U Ga´Hoolu,“ zaklela šeptem Shiny.
,,Ty ho znáš?“ otočil se na Shiny John a kývl, aby zastavili video.
,,Lépe než bych chtěla,“ povzdechla si Shiny.
,,Kdo to tedy je?“ zeptala se doktorka Weirová.
,,Můj první chlapec,“ ušklíbla se Shiny.
,,Puste to,“ nařídila doktorka Weirová.
Záznam se opět spustil a wraith na obrazovce se rozhovořil: ,,Jak jste jistě pochopili, máme velký zájem na tom zbavit se tohoto problému. Pokud nám ji vydáte, jsme ochotni cestou k Atlantis ušetřit všechny planety po cestě a ani na jedné nevykonat sklizeň. Jste si doufám vědomi toho, že v opačném případě nedokážete všechny tyto planety ubránit. Čas a adresu planety, na které proběhne výměna, zasíláme v příloze.“
,,Takže co uděláte?“ zeptala se Shiny hned potom, co záznam skončil.
,,Již jsme o tom hovořili,“ začala doktorka Weirová a opřela se o desku stolu, ,,je pravděpodobné, že vás odvedou do jednoho z úlů, které sem míří. Musíme si přiznat, že zatím nemáme sebemenší ponětí, jak je zastavit. A tak vás chceme požádat o pomoc. Mohla by jste se dostat do jednoho z těch úlů a zničila ho a i ty ostatní, co sem letí. Dokážete to?“
,,No... mohla bych to zvládnout,“ pronesla Shiny trochu moc arogantním tónem, ,,ale je zde otázka. Minule jste měli jisté výhradu vůči... tomu, jak jsem se musela v dané situaci najíst. Doufám, že si uvědomujete, že to teď bude obdobné.“
,,Obávám se, že nemáme na vybranou,“ odvětila doktorka Weirová.
,,Tak by se na nich krmil nějaký jiný wraith,“ podotkl McKay a ihned byl zpražen Johnovým výhružným pohledem.
,,Omluvte mě,“ omluvila se rychle Teyla a vyběhla z místnosti. Shiny neváhala a vyběhla za ní. Netrvalo to dlouho a dohonila ji.
,,Co se děje?“ zeptala se Shiny uslzelé Teyly jakmile se jí ji podařilo zastavit.
,,Nový Athos je jednou z těch planet, kolem které úly poletí,“ vyklopila ze sebe Teyla se slzami v očích, ,,a už se k nim nedokážeme dostat včas, aby jsme je evakuovali.“ Nový Athos byla planeta, na kterou se přestěhovali Ahosané, Teylin lid, poté, co odešli z Atlantis, aby si našli nový domov.
,,Neboj,“ objala Shiny uslzelou Teylu, ,,tvým lidem se nic nestane, postarám se o to.“
,,Doktorko Weirová, Johne,“ řekla Shiny jakmile se opět vrátila do zasedací místnosti, spíše do ní vtrhla, ,,souhlasím s vaším plánem. Bylo by ovšem dobré kdybych vojáky, kteří mě budou předávat seznámila s jistými detaily o wraithech, s kterými se setkají.“
,,Takže,“ začala Shiny jakmile bylo v místnosti přítomno všech dvanáct vojáků a John s Fordem. Shiny připojila své wraithské zařízení k počítači a promítla se první fotografie. Byl na ní vysoký a urostlý wraith. Bílé rovné vlasy mu sahaly až pod pas. Tvář mu zdobilo jedno tetování přes pravou tvář ve tvaru blesku, oděn byl do pečlivě propracovaného černého kabátu. Ruce měl složené na prsou, v očích jistý a vítězný výraz a na rtech se mu rýsoval radostný poloúsměv, ,,tohle je první důstojník. Rozhodně bude přítomen. Je to jeden z nejlepších vojenských velitelů. Reaguje rychle a nedělá chyby. Je starý a má spoustu zkušeností. Vojáci jsou mu plně oddáni. Jeho vojáci jsou vždy výborně vycvičeni, na to si dává pozor. Odměny nabízí vysoké, proto jsou odhodláni riskovat. Před několika tisíciletími ztroskotal se svoji posádkou na opuštěné planetě bez brány, aby přežil musel se živit na své posádce. Nakonec ho zachránili, ale tento incident ho velmi poznamenal. Nyní je ochotný pro své lidi obětovat i svůj vlastní život.“
,,Odkud je ta fotka?“ ozval se jeden z vojáků.
,,Když jsou wraithky malé rády se inspirují od významných wraithů a významní wraithi se rádi stanou inspirací. Existuje jistý program, na kterém se aktualizují životopisy významných wraithů a jsou tam i fotky. Tato je stará padesát devět let, ale wraithi nestárnou, takže vypadá pořád stejně,“ odpověděla Shiny.
,,Opravdu ji tam chcete poslat?“ zeptal se Ford Johna.
,,Říkala, že to zvládne, a já jí věřím,“ odpověděl John.
,,Já nemyslel boj. Bude tam její bývalí a tenhle inspirativec,“ upřesnil Ford.
,,Já Shiny věřím a navíc není ani moc hezký,“ usoudil John při pohledu na fotografii.
,,Pro vás ne, ale pro ni to může být obdoba Leonarda di Capria.“
,,Jak se jmenuje?“ ozval se další voják.
,,Jména vám říkat nebudu,“ odvětila tvrdě Shiny a přepnula na další fotku. Tato nebyla tak ostrá a byla nejspíš vyfocena jen náhodou, protože wraith na ní se netvářil vůbec fotogenicky. Měl rovné bílé vlasy do půli zad na levé straně hlavy. Pravou stranu hlavy měl vyholenou a potetovanou vlnkami, které mu sahaly až k oku. Měl na sobě dlouhý černý kabát a ruce měl volně spuštěné kolem těla.
,,Proč ne?“ zeptal se voják, který seděl hned v první řadě a energicky se věnoval žvýkání žvýkačky.
,,Prostě ne,“ přitvrdila Shiny a zpražila vojáka ostrým pohledem.
,,Tak mu budeme říkat Josh,“ navrhl John.
,,Cože?“ ihned zareagovala Shiny.
,,Když nám nechceš říct jeho jméno. Musíme ho přeci nějak pojmenovat,“ pokrčil rameny John. Shiny se to viditelně nelíbilo, ale protentokrát to nechala být.
,,To byl pohled, co?“ naklonil se soused k vojákovi, kterého Shiny před chvíli zpražila ostrým pohledem.
,,Až jsem z toho spolknul žvejku,“ přiznal se voják.
,,Toto je druhý důstojník. Nejsem si stoprocentně jistá jestli se výměny bude účastnit, ale pro jistotu je tu pár věcí, o kterých bych vám ráda řekla. Zaprvé je to výborný navigátor a za druhé neumí vyslovit R. Nahrazuje ho L. Je na to dost citlivý, a tak si z něho nedělejte legraci. Mohl by to vzít osobně a chtít to okamžitě řešit,“ představila Shiny druhého důstojníka a přepnula na poslední fotku, na níž byl zobrazen Shinin první chlapec. Fotka byla tak přirozená, že ji nejspíše fotila sama.
,,Tohle je třetí důstojník. Vynikající stratég s proškolením ve střelných a sečných zbraních. Je bystrý a pohotový,“ oznámila Shiny a odpojila své zařízení ze sítě. Promítací zařízení se automaticky vypnulo.
,,Pokud přichystají past, okamžitě ustupujte. To je vše co vám mohu říct, nějaké dotazy?“ zeptala se na závěr Shiny.
,,Jak si můžeme být jistí, že ty planety opravdu nechají na pokoji?“ zeptal se jeden z vojáků, který byl dosud zticha.
,,Naše psychické schopnosti fungují na mnohem hlubší bázi, než si dokážete představit. Jejich královna podepíše smlouvu. Nebude ji smět porušit,“ odpověděla Shiny.
,,To bylo vyčerpávající,“ pochválil Shiny John a chytil ji kolem ramenou, když vycházela ze zasedací místnosti.
,,Díky. Věděla jsem co jim mám říct,“ usmála se Shiny.
,,Už jsi to někdy dělala? Vypadala jsi zkušeně.“
,,Ne, ale mnohokrát jsem přihlížela, když to dělal někdo jiný.“
,,Tim?“ zeptal se John.
,,Tim?“ nepochopila Shiny.
,,Ten wraith co jsme se seznámili u Geniů,“ vysvětlil John.
,,Proč si mu dal jméno? Co si to vůbec dovoluješ?“ vybuchla Shiny.
,,Tak mi řekni, jak se jmenuje?“ usmál se John.
,,Proč bych ti to měla říkat?“
,,Svoje jméno si mi také řekla,“ argumentoval John.
,,To je jenom moje věc. Já svoje jméno říkám, protože jsem egocentrická a toužím po slávě. Je to moje věc, že se zbytečně ohrožuji, ale nebudu ohrožovat někoho jiného. Ne proto, že to chceš ty.“
,,Uklidni se, už mě nebaví, jak na mě neustále vyjíždíš,“ ohradil se konečně John.
,,A mě už nebaví, jak jsi prostý Johne Shepparde,“ odsekla Shiny a rázně odkráčela směrem pryč.
John zůstal chvíli stát na místě. Musel jí to říct, ale pochyboval o tom jestli si vybral vhodnou dobu. Po chvíli se rozešel. Chvíli se jen tak procházel po Atlantis, až zašel na jeden z balkonů a opřel se o zábradlí. Vítr se mu proháněl ve vlasech a olizoval mu tvář. Myšlenky se mu honily v hlavě a nenacházely směr. Už dlouho mu to leželo na mysli. Miloval Shiny a být bez ní by se rovnalo smrti, ale nemohl přehlédnou to, že je wraith. Pokoušel se to vytěsnit z mysli. V mnohých ohledech byla tak podobná normální dívce, ale o co větší zde byly podobnosti o to větší zde existovaly i rozdíly. Byl šťastný, když byl s ní, ale nebylo snad jeho štěstí sobecké? Nemůže to, co mu přináší útěchu přinést zkázu lidstvu. Jak moc je nebezpečné sdílet své štěstí s wraithem, jak moc nebezpečné je ho milovat?
,,Johne,“ Teyla jedním slovem vytrhla Johna z úvah, až s sebou cuknul, ,,vyděsila jsem tě?“
,,Ne, jen jsem byl zamyšlený,“ odvětil John a opět se zadíval do vln.
,,Také mám nad čím přemýšlet.“
,,Athosané?“ hádal John.
,,Ano, bojím se o ně,“ přiznala Teyla.
,,To je přirozené, horší by bylo, kdyby si se o ně nebála.“
,,Shiny mi slíbila, že se jim nic nestane.“
,,Můžeme ji věřit?“ zaváhal John.
,,Johne,“ vyděsila se Teyla, ,,ty snad Shiny nevěříš?“
,,Je to wraith,“ dodal suše John, ,,vidíš jí do hlavy, co tam je? Nezradí nás?“
,,To ona mě učila číst v mysli, jestli mě chtěla oklamat, tak stejně nic nepoznám,“ odpověděla po pravdě Teyla.
,,Takže nevíme nic, sakra,“ navztekaně John kopl do spodní části zábradlí.
,,A co říká tvoje srdce?“ zeptala se ho Teyla.
,,Bezmezně ji důvěřuje.“
,,Tak vidíš,“ usmála se Teyla a zadívala se do vln.
John věděl, že Shiny nebude v jejich společném pokoji, a tak rovnou zamířil do toho, kde Shiny běžně hibernuje. Měl pravdu. Vpustila ho dál, ale nevypadala zrovna nadšeně z toho, že přišel.
,,Přišel si se omluvit?“ začala rozhovor první.
,,Ne, zítra odejdeš a budeš dlouho pryč, nechci tě nechat odejít takhle.“
,,Zábavné,“ pousmála se Shiny, ,,jestli jsi se se mnou přišel vyspat, tak nejsem proti.“ Přešla pár kroků k posteli a posadila se na ni.
,,Přišel jsem se usmířit, ale když to vidíš takhle, tak opět půjdu,“ řekl John a otočil se k odchodu.
,,Počkej,“ zarazila ho Shiny již milým hlasem, ,,taky nechci odejít takhle.“ John se vrátil k Shiny a chytil ji za ruce: ,,Omluvím se ti, když ty se omluvíš mně.“
,,Dobře, omlouvám se ti Johne Shepparde. Omlouvám se ti za to jaká jsem. Omlouvám se ti, že nejsem lepší. Omlouvám se ti, že jsem náladová, křičím na tebe, někdy tě považuji za méněcenného a nehýčkám tě tak, jak si to zasloužíš.“
,,Páni,“ zarazil se John, ,,no... já nejsem tak výřečný, takže... Omlouvám se ti, že jsme pojmenovával wraithy a omlouvám se, že jsem s tebou nebyl trpělivější a omlouvám se, že... jsem včera opět chodil v pokoji v botách a pak ti tvrdil, že ne.“
,,Já to věděla,“ usmála se překvapeně Shiny, ,,a to si mi tvrdil, že se ta podlaha znečišťuje sama od sebe.“
,,Nevyspala by ses se mnou, kdybych ti řekl pravdu,“ pokrčil rameny John.
,,Johne,“ usmála se Shiny a sesunula se s ním na postel.
,,Shiny?“ John překvapeně zíral na Shiny, která seděla na posteli jako hromádka neštěstí. Vedle ní leželo vyskládané všechno její oblečení. Nebyla ještě oblečená a to měli vyrážet za hodinu, ,,děje se něco?“
,,Já nevím, co si mám vzít na sebe,“ vzlykla Shiny.
,,Ale zlato,“ usmál se John a posadil se k ní na postel, ,,už jsem se bál, že nemáš žádné typicky ženské problémy. Můžeš si vzít co chceš. Ty budeš vypadat skvěle v čemkoliv.“
,,Johne,“ zakňourala Shiny a schoulila se mu do náručí, ,,vzala bych si typické černé oblečení, ale to mi zdecimovala ta bomba. Vytahané tričko si vzít nemůžu v tom vypadám neslušně. Jít celá v oblečení, které jsem šlohla královně by byla drzost, a na ty ustřižené kalhoty mám moc hubené nohy.“
,,Nemáš, náhodu v posledních dnech si přibrala,“ zalhal John.
,,Vážně?“
,,Jasně.“
,,Johne,“ polozavrněla Shiny a padla Johnovi kolem krku.
Brána se otevřela a na planetu prošla Shiny s Johnem, Fordem a dvanácti vojáky. Nedaleko od brány stalo třináct wraithů. Tři důstojníci, o kterých Shiny mluvila, a deset průměrných vojáků.
,,Jsou tu všichni tři. To vypadá důležitě,“ zašeptala Shiny Johnovi. Nakonec si vybrala bílou halenu, tenký bílý svetřík a ty ustřižené kalhoty.
,,Nejspíš si pro ně důležitější než jsme si mysleli,“ řekl John a na čele se mu objevilo pár vrásek.
,,Wraithi obvykle nic nepodceňují,“ odvětila Shiny.
,,Slib,“ řekl druhý důstojník. Zvedl elektronickou desku a přešel ji ukázat Johnovi a Shiny. Shiny si desku přidržela a pochvíli přikývla: ,,Nenapadnou ty planety. Je to opatřeno pečetí a... je to doslovné. Tento slib neporuší.“
,,Dobrá,“ přikývl John a otočil se k Shiny, ,,dávej na sebe pozor.“
,,Budu,“ souhlasila Shiny a klidným krokem se vydala ke skupince wraithů. Nemohla říci, že je v pořádku, pociťovala jisté obavy. Ty ale mnohokrát přehlušovala touha dostat se do úlu a nakrmit se. Popravdě řečeno se na tuto část celkem těšila. John se mezitím díval, jak se jeho dívka vzdaluje. Nelíbilo se mu to, chtěl by ji ochraňovat a držet v náručí. Jenže ani jedno teď nebylo možné.
,,Výměna byla uzavřena,“ ohlásil první důstojník a dal pokyn jednomu z vojáků. Ten přistoupil se středně velkou pistolí a vstřelil Shiny do ramene čip. Ta krátce sykla bolestí. Johnovi se to nelíbilo. Automaticky se naklonil, ale byl zadržen Fordem. Ozval se ohlušující zvuk šipky a všichni wraithi zmizeli v modrém oslnivém světle.
,,Tohle ale není úl,“ udiveně prohlásila Shiny, když je šipka rematerizovala na nějaké lesnaté planetě.
,,Jdeme,“ zavelel první důstojník a nějaký wraithský voják do Shiny zezadu strčil, aby se dala do pohybu. Ušli pár metrů a zastavili se. Shiny se rozhlížela kolem, ale vůbec netušila proč zde. Nic tu nebylo. Na chvilku jí proběhla hlavou myšlenka na to, že ji zde chtějí zabít a královně pak přinesou jen její hlavu, ale tuto myšlenku ihned zapudila. Dokázala by se přeci ubránit nebo ne...?
,,Nakrm se,“ rozkázal Shiny třetí důstojník, když se objevili další vojáci a hodili na zem před Shiny nějakého člověka. Byl to muž asi tak starý jako John. Nejspíše to byl uctívač. Vrhnul jeden vyděšený pohled přímo na Shiny a pak plný beznaděje sklopil oči k zemi.
,,Ehm... proč?“ zaváhala Shiny. Sice ji myšlenka na to, že dostane najíst potěšila, ale vůbec netušila proč by jí měli prokazovat takovou službu.
,,Máš snad hlad, ne?“ zeptal se druhý důstojník.
,,Ano, ale nějak nechápu, kde se ve vás bere ta pohostinnost,“ otázala se Shiny.
,,Potřebujeme aby jsi byla najedená, jinak by jsi to také nemusela přežít,“ odvětil první důstojník.
,,Přežít co?“ zaváhala Shiny. První důstojník ladným pohybem ukázal Shiny cestu. Nevěřila jim a trochu se i bála toho co uvidí. Ještě více se narovnala a utěšila se krátkou myšlenkou na to, že by se snad ubránila, kdyby něco chystali.
Stromy ustoupily a před Shiny se ukázala prostorná mýtina. Uprostřed mýtiny stál velkým tmavě šedý letoun. Jeho konstrukce byla velmi podobná jumpru, ale nebyl to jumpr. Byl o dost tmavší a rozhodně nepocházel z antické dílny.
,,Skokan?“ vydechla Shiny.
,,Tušil jsem, že ho poznáš,“ ozval se za Shiny hlas třetího důstojníka, ,,nakrm se. Potíže, které skokan způsobuje jsou ti nejspíše již jasné.“
,,Tak tohle jste udělali Webbrovi? Než jste ho zabili, ještě jste ho donutili sestavit jeho sen,“ rozkřičela se Shiny na třetího důstojníka, ,,vy... vy... ani nemám slov. Byl to jeho sen. Pracoval na tom desítky let a vy to takhle zneužijete?“
,,Teď nejsi v pozici, kdy by jsi mohla vyjednávat,“ řekl první důstojník. Shiny se rozzuřila. Ohnala se po vojácích, kteří stáli v její bezprostřední blízkosti, ale okamžitě padla v křečích na zem.
,,Implantovali jsme ti čip, který tě vždy usměrní, kdyby bylo třeba,“ vysvětlil první důstojník. Shiny si ho jen změřila nasupeným pohledem.
,,Naklm se,“ rozkázal jí druhý důstojník a vojáci opět přivedli toho nebohého uctívače, vlastně už ho spíše vlekli.
,,Říká se nakrm se,“ opravila wraitha Shiny a v odpověď jí přišlo dlouhé zasyčení.
Ten muž byl velice chutný, to se nedalo popřít. Shiny se pomalu zvedla od jeho vysáté mrtvoly a nechala se vojáky odvést do Skokana. Byl velmi prostorný, prostornější než jumpr. Byl asi tak dvakrát větší. Vevnitř byly dvě místnosti. První byla něco jako sklad, zde zůstali vojáků, druhý byl kokpit sem byla odvedena Shiny následována všemi třemi důstojníky. Celá loď byla nepochybně wraithské výroby, ale nebyla organická. U ovládacího pultu byly dvě židle. Na jedné seděl starší a zadumaně vyhlížející wraith, kterého Shiny neznala, a druhá byla volná. V kokpitu byl zařízen velký kulatý stůl s pěti křesli. Do jednoho se usadil první důstojník a do druhého, na opačné straně, byla tvrdě přitlačena Shiny.
,,Nejspíš tě zajímá ploč jsme tě sem přivedli,“ začal druhý důstojník.
,,Chcete založit diskusní kroužek založení na mírumilovnosti a rovnosti,“ zahrála Shiny naivitu. Wraith se k ní přitočil a zasyčel jí přímo do ucha.
,,Nechci ji,“ ozval se první důstojník, ,,na hloupou otázku hloupá odpověď. Nechte nás tu o samotě.“ Oba důstojníci potichu zmizeli z kokpitu, už zde zbil jen první důstojník, Shiny a ten wraith, který zrovna připravoval Skokana ke startu.
,,Pomoc! On mě chce sníst,“ křikla provokativně Shiny za důstojníky.
,,No tak, oni mi věří,“ usmál se Shaiter, první důstojník, a začal přecházet kolem stolu.
,,Vážně?“
,,Ano,“ odvětil wraith s vážnou tváří.
,,Tak se nakloň blíž,“ zašeptala Shiny. Wraith chvíli váhal, a pak tak učinil.
,,Ještě blíž,“ pokračovala Shiny. Wraith ji opět vyhověl. Byl nakloněn těsně nad ní a tu se Shiny rozkřičela. Do místnosti vrazila horda vojáků následovaná důstojníky. Okamžitě srazili Shaitera k zemi, div z něj neudělali placku.
Gavelt, třetí důstojník, se ihned sklonil nad Shiny, aby zjistil, jak je situace vážná. Zarazil se: ,,Nechte ho. Jen to hrála.“
,,Au. Ty ti, ale věří, co?“ hodila si Shiny protestně nohu přes nohu, ,,jednou kanibal, vždycky kanibal.“ Shaiter se rozzlobeně narovnal, upravil si kabát a pronesl: ,,Je to ještě dítě, hlídejte ji někdo jiný. Já na tyto dětinskosti nemám čas.“ S těmito slovy odešel z kokpitu.
,,Tak co? Kdo to zkusí další?“ otázala se Shiny značně pobavena tím, co se stalo.
,,Doblovolně se nabízím,“ oznámil Setor, druhý důstojník.
,,Víš, když si byl malý... asi bylo vtipné, když jsi otci odpověděl na otázku, jak dělá šipka vluuuum. Ale teď je to dětinské,“ Shiny při posledním slově napodobila Shaiterův výstup.
Setor okamžitě vykráčel z místnosti. Shiny se podívala na Gavelta a jejich pohledy se zkřížily. Poslal ji myšlenku: Byli nazí a vášnivě se líbali. Shiny okamžitě tuto myšlenku zapudila.
,,A co řekneš mě,“ pobaveně se usmál Gavelt, ,,jak se chceš dotknout mě?“ Chtěla odpovědět, ale nevěděla jak. Musela vynakládat veškerou svoji sílu, aby dokázala blokovat jeho nemravné myšlenky a být vtipná jí šlo opravdu jen někdy. Možná, že svůj příděl humoru pro dnešní den již vyplýtvala.
,,Nemohl jsem si nevšimnou tvého rozrušení, když jsi spatřila Skokana. Ty nevíš, co se stalo poté, co jsi opustila tvůj křižník, že?“ začal Gavelt.
,,Napadli jste je.“
,,Ne.“
,,Tak jiní,“ mávla rukou Shiny dosti znechucena z tohoto detailu.
,,Ne, oni zradili.“
,,Cože?“ řekla Shiny překvapena.
,,Důstojníci. Bylo jim jasné, že pokud nezmění taktiku, jsou mrtví. Vzdali se. Všichni dostali slušná místa v různých úlech...“
,,Ať táhnou do Ga´Hoolu,“ Shiny s těmito slovy vztekle zaryla nehty do opěradel křesla, v kterém seděla.
,,Já osobně si myslím, že proto tě poslali na Atlantis. Chtěli se tě zbavit jako rebela a případnou protiváhu. Někteří vojáci by byli schopni jít s tebou proti nim, kdyby si dostala ten nápad. Nikdy se nechtěli s Atlantis spojit. Prostě to měl být plán, jak se tě zbavit, a ty si to přežila,“ konstatoval Gavelt. Shiny bylo do breku. Myslela na všechny, kteří s ní byli na křižníku. A co Webber? Byl to její přítel, opravdový přítel. Posledních patnáct let se s ním viděla téměř každý den. Byl vtipný a moudrý, i když občas trochu zvláštní.
Z nevysvětlitelného důvodu skončil v garážích společně s ní. Byl to sice výborný letec, ale i geniální vynálezce. Každý volný okamžik si něco čmáral do svého elektronického notesu. Tohle byl jeden z jeho nejgeniálnějších vynálezů – Skokan. Loď, která dokáže vytvořit takové pole, že rozloží loď i se vším co je na palubě, a pošle to do jakéhokoliv místa ve vesmíru, které bylo předem naprogramované. To vše během necelé vteřiny.
Trvalo mu roky než vhodně zkoordinoval výkonnost a spotřebu energie. Skokan totiž nesměl být z organického materiálu a navíc složení na místě určení bylo vždy trochu problematické, proto ho mohla přežít jen anorganická hmota a dobře nasycený wraith s plnou schopností se zregenerovat.
Shiny vhrkly do očí slzy. Proč tam jen tehdy nebyla? Proč je jen neochránila? Poslali ji na Atlantis. Myslela si, že důstojníci tak rozhodli, protože ji již nemohli vystát. Nejen že byla schopnější než oni a nejen že byla rebel a odmítala bezmyšlenkovitě poslouchat jejich rozkazy, ale také a to především nemohli vystát její soucit s ostatními. To jak se mermomocí snažila ušetřit každý život. Všechno bylo jinak.
,,Skokan je připraven,“ ozval se wraith od ovládacího panelu a na chvíli vyrušil Gavelta. Ta chvíle umožnila Shiny nenápadně si utřít slzy. Byli již ve vesmíru. Daleko od planety a čehokoliv nebezpečného.
,,Dobře,“ rozkázal Gavelt, ,,spusťte to.“
Skokan se začal připravovat k přenosu. Na stěnách se rozsvítili všechny diody a motory se hlučně probudily. Shiny tušila co ji teď čeká. Zaryla nehty do opěradel křesla ještě hlouběji a pevně zavřela oči. Bylo to horší, mnohem horší. Kosti jí div nevystřelily z těla.
Zhroutila se do křesla. Všechny orgány v jejím těle, cévy, svaly, kosti se pomalu, ale jistě vracely do původní polohy. Nenapadlo ji se rozhlédnout, ale kdyby to udělala, jistě by uviděla, že ostatní prožívají to samé.
,,Jsme tady,“ ozval se wraith od řídícího panelu, jehož tělo již bylo v pořádku. Shiny se otočila směrem k němu a přes okno spatřila jeden ze tří úlů, který směřoval k Atlantis.
Shiny zavřeli do jedné z vězeňských kopek. Byla zde sama. Posadila se na zem a přejela si rukou po místě, do kterého jí vstříkli čip. Sama ho ven nedostane, to jí bylo jasné. Uvolnila se a soustředila se přesně, jak jí to naučil Keira Meides. Anulovat bolest bylo to tak snadné a přesto složité.
,,Musíš uvolnit svaly,“ ozvalo se z rohu místnosti. Shiny s sebou cukla. Stál zde Keraia Meids.
,,Ale jak se pak můžu soustředit?“ zaváhala Shiny.
,,Nezapomeň, mysl je neomezená.“
,,Mysl možná ano, ale moje schopnosti ne. Neexistuje lehčí způsob, jak se toho čipu zbavit. Můžeš mi ho přeci vyříznout, když už jsi tady,“ napadlo Shiny.
,,Maličká, tohle není tvůj největší problém. Kruh se kolem tebe stahuje stále pevněji. Ještě máš šanci uniknout.“
,,Pomůžeš mi tedy s tím čipem?“ nedočkavě se připomenula Shiny.
,,Nemohu. Zde je přítomna pouze má mysl. Mé tělo je velmi daleko. Nemůžu se ničeho dotknout,“ objasnil wraith.
,,A co takhle telekineze. Tobě vždy tak šla,“ zaprosila Shiny.
,,To bych sice dovedl, ale teď bude nejlepší, když tě tu nechám tak, jak jsi. A prosím, nedělej žádné hlouposti,“ jakmile to wraith dořekl zmizel. Shiny se vzdorovitě postavila a zaparodovala poslední wraithkova slova. Poté si odhrnula jednu nohavici a vytáhla malý kapesní nůž. Připevnila ho do stěny a po chvíli soustředění si ho vbodla do zad. Přesně do místa, kde se nacházel čip, a až k čipu, takže se ozvalo tichounké cinknutí. Poté se z bolestným zasyčením sesunula k zemi a pomalými pohyby začala ze svého těla telekineticky vysouvat čip po cestě, kterou mu uvolnila čepel nože. Za chvíli byl čip venku. Shiny ho nemilosrdně seznámila se svým podpatkem.
Kroky! Uslyšela je zřetelně. Rychle si sedla na zem a dělala, že se nic nestalo. K její cele dorazil třetí důstojník společně se čtyřmi vojáky.
,,Vítám tě u nás, Shiny,“ usmál se vítězoslavně třetí důstojník.
,,Gayelte, děkuji. Lépe jste mě už přivítat nemohli,“ ohradila se Shiny a postavila se, ale i tak byla o pár centimetrů menší než Gavelt.
,,Jsi nebezpečná.“
,,Jsem ráda, že si to myslíte.“
,,Přišel jsem, abych tě odvedl ke královně.“
,,Jak jinak, ale předtím bych tě ráda poprosila řekni mi, jaké úly přijali mé bývalé důstojníky,“ z Shiny mluvila čirá nenávist
,,Třetí a čtyřiatřicátý sektor,“ odvětil krátce Gavelt, ,,byly to přesně ty úly, které stály v občanské válce proti vám.“
,,Jak jinak. Zradili se vším všudy. Zničím je. Padnou přede mnou na kolena a já z nich vysaji jejich životní sílu. Pomalu až mě budou prosit o slitování. Děkuji ti Gavelte,“
Shiny soustředila veškerou svou nenávist do jednoho kroku. Zuřivě se napřáhla a tlakovou vlnou prorazila dveře od své kopky. Tlaková vlna smetla vojáky i s Gaveltem na zem. Teď zde leželi neschopni pohybu. Shiny k nim přešla. Všem čtyřem vojákům zlámala vazy, až u Gavelta se zastavila: ,,Za ty informace, které si mi dal ti daruji život. Nalož s ním jak uznáš za vhodné. Pokud se pokusíš uletět v šipce, nebudu ti bránit. Tobě ne, ale jen tobě.“ Překročila Gaveltovo tělo, které dosud nebylo schopno pohybu a šla dál.
Byl zde zmatek, všichni ji chtěli zastavit, ale ona věděla co dělá. Až do momentu, kdy narazila na Shaitera, prvního důstojníka. Stál tam tak klidně a čekal, až se mu ona pokusí zasadit první ránu. Shiny vždy imponovali důstojníci, kteří šli do boje s vojáky, takže u ní tímto gestem získal Shaitera na obdivu.
Usmála se a vydala se přímo k Shaiterovi. Pokusila se ho srazit jednou rukou a pak mu zlomit vaz, jak to dělala u všech, ale Shaitera její útok zablokoval a poslal ji k zemi. Byla překvapena a trochu i vyděšena, jak to dokázal? Shiny se rychle postavila na nohy a přešla do dalšího útoku. Pohybovala se rychle a pružně, ale nestačilo to. Její protivník vždy našel způsob, jak na útok vhodně odpovědět. Neuměl přece číst v gestech, tak jak? To Shiny nevěděla a trochu ji to i děsilo.
,,Zastavte,“ chodbou se rozlehl rázný příkaz. Shiny automaticky zastavila a ani nevěděla proč. Shaiter se také zastavil.
,,Vítám tě v mém úlu,“ ozval se znovu onen hlas. Shiny se nemohla ani pohnout, i když nevěděla proč. Věděla ale,že za ní stojí královna.
,,Pojď ke mně,“ rozkázala královna Shiny a ta se okamžitě otočila a vydala ke královně. Nechtěla jít, ale musela, nohy ji neposlouchaly.
,,Poklekni před svou novou královnou,“ rozkázala Shiny královna.
,,Vy nejste moje královna,“ protestovala Shiny s jistou špetkou slušnosti vůči postavení osoby, ke které byl tento protest směřován, ale něco ji přinutilo pokleknout.
,,Máš pravdu, jestli to chceš napravit, můžeš mi okamžitě složit slib věrnosti.“
,,Já... omlouvám se, ale budu muset odmítnout,“ vykoktala ze sebe trochu rozpačitě a slušně Shiny.
,,Dobrá tedy, ale i tak budeš mým čtvrtým důstojníkem se všemi právy i povinnostmi, ať se ti to líbí a nebo ne. Jestli ti to ještě nedošlo, ovládám tě,“ usmála se královna na Shiny, ,,Gavelt ti ukáže tvůj nový pokoj. Věřím, že se ti bude líbit.“
Shiny byla zmatená. Tohle se jí ještě nikdy nestalo. Poslušně pochodovala za Gaveltem do svého nového pokoje. Nemělo cenu se vzpírat. Cítila, že ať se pohne kam se pohne královna jí má pořád v moci.
Gavelt přistoupil k jedněm z dveří a otevřel je, posléze si půjčil Shininu ruku, aby ji mohl naprogramovat jako nový vstupní klíč do tohoto pokoje. Shiny byla zticha. Tiše vklouzla do nového pokoje, když jí dal Gavelt gestem ruky přednost a málem zapomněla dýchat. Ten pokoj byl obrovský. Obrovská a nádherná postel, velké a prostorné skříně, ohromná koupelna s překrásným vybavením jen pro ni a výhled přes celou jednu stěnu rovnou do vesmíru. Cítila se ohromena, potěšena a neuvěřitelně šťastná.
,,Líbí se ti?“ zeptal se Gavelt, který tam pořád ještě stál. Vstoupil do jejího nového pokoje a zavřel za sebou.
,,Jů!“ vykřikla Shiny a nevěděla kam se vrhnout dříve.
,,Všechny podstatné informace najdeš na quicku a kdyby jsi něco potřebovala informuj mě. Mimoto všiml jsem si, že je ti zima.“
,,Zvykla jsem si na teplejší prostředí než je úl. To se srovná.“
,,Dobře,“ řekl Gavelt, sundal si svůj kabát a podal ho Shiny, ,,dokud si nedojdeš pro vlastní.“ Shiny na chvíli přestala úplně vnímat. Pod kabátem měl Gavelt jen jemné, černé, upnuté tričko, které krásně zvýrazňovalo jeho dokonalé tělo. Měl nádherné a velké svaly ovšem narozdíl od Johna, u Gavelta bylo vše tak jak má být. Krásná zelená kůže, dlouhé bílé vlasy, oči přirozené barvy a tvaru a navíc nebyl tak nesymetrický. Zatímco John měl jen svaly, Gavelt byl jiný. Vypadal jako Adam z obrazu Vyhnání z ráje ze Sixtinské kaple. Byl dokonalý. Uchránil by ji, sehnal by jí jídlo, postaral by se o ni. Shininy myšlenky se ubíraly jasným směrem. Vrhla by se mu do náruče a nechala by se zlíbat. Dobře si ještě pamatovala na obsah jeho kalhot. Na ty hodiny rozkoše a vzrušení. Byl tak...
,,Děkuji,“ vyhrkla ihned Shiny jakmile jí došlo, že Gavelt už natahuje ruku s kabátem trochu moc dlouho. Rychle si kabát oblékla a pak snad zapomněla dýchat. V nestřežené chvíli se k ní Gavelt naklonil a věnoval jí polibek. Byl tak blízko. Cítila jeho tělo na tom svém.
Shiny nevěděla, co dělat. Její tělo se zmítalo v přívalech extáze, ale nemohla to udělat.
,,Pusť mě,“ rychle se odtáhla od Gavelta a raději se otočila někam do prostoru, aby udělala odolávání tomuto pokušení o trochu snesitelnější.
,,Jak myslíš,“ usmál se Gavelt, ,,už musím jít. Ukázal jsem ti, co k tobě pořád cítím, a jsem rád, že nejsi vůči mě lhostejná.“ Gavelt se uklonil a odešel. Shiny mu chtěla ještě něco říct, odporovat, ale nedal jí příležitost a stejně, co by řekla...
Otočila se a zadívala se na svůj nový pokoj. Byl nádherný. Ihned se rozeběhla a vrhla na svou novou postel. Skočila do ní a radostně se otočila na záda. Zadívala se do stropu a vtom jí to praštilo do očí. Na stropě byl vymalován velký kruh s řadou symbolických ornamentů.
,,Kruh se kolem tebe stahuje,“ opakovala Shiny ta slova, která jí předtím řekl Keraia Meids a ještě někdo... královna toho úlu, který zničila. No, samozřejmě. Kruh bylo společenství nejstarších královen. Královen, které mají obrovskou moc jako například ovládat natrvalo jiné. Shiny se najednou udělalo zle. Všichni ji varovali a ona nechápala, nechtěla pochopit a teď byla v pasti. V pasti, před kterou ji varovali a která pro ni byla zdá se už dlouho přichystána.

Jé, já jsem si až teď vzpomněla, že je tady nový díl, velmi zajímavý díl, doufám, že budeš pokračovat, tvé povídky jsou skvělé!

No... trochu mi tady chyběl tvůj komentář
Většinou na kladné komentáře neodpovídám, ale tenhle mě opravdu potěšil. Pokračovat určitě plánuji - rozhodně chci dokončit první sérii a pak... no v budoucnu vám dám navýběr, co bude pak. Jen pro zajímavost, zatím to vypadá na 22 dílů.
Jinak se omlouvám za dlouhé čekací doby, ale pracuji na více příbězích najednou a ty prostě nemůžu psát dohromady, aby se mi neplaty dějové linie, a to dost prodlužuje. Omlouvám se.

Pro mne
Shiny se ještě na chvíli zarazila. Bylo to v pořádku, ještě měla čas. Stejně jako zvířata i wraithi ještě neměli potlačený onen smysl pro čas. Shiny stačila pouhá chvíle soustředění a poznala zda má ještě čas či nikoliv.
Přešla ke dveřím ze svého luxusního pokoje a sehnula se ke svým novým botám. Byly vzorně naleštěny, až se přímo blýskaly. Překrásné černé kozačky se zapínáním na háčky a ozdobnými černými tkanicemi z kvalitního materiálu. Když je poprvé uviděla, objala je samou radostí z té nádhery. Konec konců to byla žena a všechny ženy mají jistou slabost pro hezké věci.
Shiny si dopnula kozačky a ještě se otočila k zrcadlu. S lehkým úsměvem na rtech si upravila límec kabátu a prohlédla si sama sebe. Líbilo se jí, co vidí. Kabát signalizoval důležitost jejího postavení, něco znamenala. Tady v tomto úlu něco znamenala. Úsměv jí ztuhnul na rtech.
,,A co John?“ proběhlo jí náhle myslí. Bylo jí smutno, zase. Jakoby nestačily ty noci, které proplakala pod dekou, než jí došly slzy. Otevřela dveře a vyšla na chodbu. Nevnímala okolí, jen šla. Určitě měla ten neutrální wraithský výraz, který John tak nesnášel. Nemohla na něj myslet, teď ne. Pokusila se myslet na různé hlouposti, ale myšlenky se jí vždy vrátily zpět na to samé místo. Johnův úsměv, jeho vůně, zvuk jeho kroků, zvuk jeho hlasu, jeho zlozvyky a jeho vtipné poznámky, jak ji umí políbit, jak ji umí obejmout...
Nevšimla si ho. Myslí byla někde jinde, a tak nevnímala vojáka, který nesl nějaké těžké krabice. Narazila do něj ramenem a už jen slyšela, jak krabice těžce narážejí o zem. Voják se okamžitě sehnul, aby věci posbíral. Shiny se sehnula také, aby mu pomohla.
Voják byl velmi rychlí. Stačila mu podat jen jednu z krabic. Nevěděla, co říct a on to také nevěděl. Dívali se chvíli na sebe a čekali. Byla to taková trapná chvíle ticha. Shiny věděla, že musí něco říct, ale nevěděla co. Jak moc jí její nové, vysoké postavení nutí chovat se arogantně, sobecky a bezcitně?
,,Promiň, moje chyba,“ poskládala konečně slova Shiny.
,,Ne, to je v pořádku,“ telepaticky odpověděl voják téměř ihned.
,,Kam to neseš?“ zeptala se Shiny opět plně sama sebou.
,,Do terciárního skladu.“
,,Nechceš s tím pomoct?“ Shiny ani nevěděla, jak jí to napadlo. Prostě měla ještě čas do schůze a on toho nesl moc.
,,To je dobré,“ telepaticky odpověděl voják, když si poněkolikáté pohledem změřil vyhublou důstojnici, ale poté ze slušnosti dodal, ,,jestli chcete vezměte jednu z těch krabic a můžete mi pomoct.“
,,Dobrá,“ odvětila Shiny a popadla krabici hned nahoře a rozešla se.
Pár metrů šla klidně, ale poté se začala otáčet. Ten voják, který šel za ní, byl průměrně vysoký, měl velké svaly a dobrý návyk na hygienu. Shiny se podvědomě usmála. Zabočila za roh a již nemohla pokoušet svou zvědavost.
,,Kdo jsi?“ zeptala se Shiny telepaticky.
,,Jen voják,“ přišlo jí v odpověď.
,,Na vojáka se mi zdáš až moc civilizovaný.“
,,Civilizovaný? Vy důstojníci si myslíte, že jsme jen tupé bytosti plně pod vaší kontrolou. Podle vás si ani sami nedokážeme otevřít dveře,“ rozzuřil se voják.
,,Myslíš ty dveře, které se otevírají automaticky a nebo ty na kód?“ zeptala se Shiny. Voják si přehodil krabice do jedné ruky a vytrhl Shiny z rukou tu, kterou nesla ona. Vyrazil rychlým krokem a podvědomě se mu v hrudníku rozzvučelo nepřátelské vrčení.
Shiny zaplavil náhlý pocit viny. Neměla to říkat, neměla to říkat takhle. Přidala do kroku a za chvíli dohonila onoho vojáka. Snažil se sice až moc okatě jít tak rychle, aby Shiny unikl, ale nepodařilo se mu to. Shiny popoběhla a už pochodovala vedle něj. Voják se pokusil ještě přidat do kroku, ale Shiny už tolikrát ladila krok s různými důstojníky, že bylo nemyslitelné, aby ji předešel. Běžet nemohl, utrpěla by tím jeho důstojnost.
,,Nechtěla jsem tě urazit,“ řekla Shiny, ale v odpověď jí přišlo jen nepřestávající bručení. Ani se na ni nepodíval.
,,Omlouvám se,“ pokusila se Shiny ještě jednou, ale opět bez reakce.
,,Co mám ještě říct. Jsem trdlo. Někdy něco řeknu a nebo si pomyslím a nemyslím na následky. Vím, je to nerozumné a dětinské a možná jsem taková. Přece... kdybych to nemyslela vážně, tak tu teď nestojím a neomlouvám se ti,“ vyjádřila se Shiny a vrhla na vojáka jeden ze svých upřímných pohledů.
,,Podrž to,“ zabručel voják telepaticky a vrazil Shiny do náručí všechny krabice, až se zakymácela v kolenou, ale podařilo se jí neupadnou a vše udržet. Voják rychle zadal potřebný kód do dveří od skladu a otevřel je. Poté si vzal zpět všechny krabice, rázně vkráčel do skladu a položil krabice do jedné z polic. Shiny pomalu vešla do skladu za vojákem a pozorovala, jak provádí zběžnou inventuru.
,,Jak se jmenuješ?“ zeptala se Shiny vojáka a prořízla tím ticho.
,,Proč si to nezjistíš?“ odvětil telepaticky voják.
,,Nechci se ti hrabat v hlavě.“
,,Kolus.“
,,Mohu za tebou někdy přijít, Kolusi?“ navrhla Shiny, ale voják dlouho neodpovídal. Čekala pár minut, ale poté jí už byla dlouhá chvíle a navíc již musela odejít, a tak se otočila k odchodu.
,,Mám službu v garážích. Přijď, je tam nuda,“ ozval se náhle voják, když už to Shiny ani nečekala. S úsměvem se natočila a ještě jednou si přeměřila Koluse pohledem, aby si zapamatovala jeho vzhled.
,,Jdeš pozdě,“ zavrčel nervózně Gavelt. Stál před komnatami královny a nervózně přešlapoval.
,,Ne, jen jsem ostatní dala více prostoru se připravit na můj příchod,“ usmála se Shiny a proklouzla kolem Gavelta do trůnního sálu. Zrak jí sjel po vysokém a majestátním stropě, po velkých postranních sloupech, až k překrásnému a bohatě zdobenému trůnu, postaveném na stupínku tak, aby získal na důležitosti, na kterém seděla královna. V obličeji měla zvláštní výraz. Bylo v něm trochu znudění, středně napětí a malinko únavy. Seděla důstojně.
,,Královno,“ ozval se Gavelt za Shiny a lehce se poklonil.
,,Královno,“ zareagovala ihned Shiny trochu vytržená ze svého zamyšlení.
,,Staitare,“ pokynula královna svému prvnímu důstojníkovi a ten začal zdlouhavou přednášku o dosud zjištěných informacích o Atlantis.
,,To je hloupost. Nevyjde to,“ odporoval Shaitere Gaveltovi.
,,Není můžeme to provést,“ trval na svém Gavelt.
,,Moc nebezpečné,“ zavrtěl hlavou Shaitere.
,,Co si o tom myslíš ty?“ otočil se Gavelt na Shiny. Shiny s sebou cukla a probudila se ze svého zamyšlení. Opět jí myšlenky uklouzly jiným směrem. Myslela na Johna. Na to, co právě dělá a na to jestli ho znovu uvidí. Na mysl se jí vloudila i myšlenka, co se stane, až napadnou Atlantis. Zvládne do té doby na něco přijít.
,,Já... no...,“ předstírala Shiny, že přemýšlí, aby získala čas a nalezla nějakou neutrální odpověď, aby zakryla skutečnost, že je úplně mimo.
,,Myslím, že by jsme se měli zeptat na něco jiného,“ vmísil se do debaty Setor a otočil se na Shiny, ,,mají nějaké lodi třídy Aulola?“
,,Tak Aulolu nemají ani jednu,“ usmála se Shiny a podívala se posměšně na Setora, který v ten okamžik rozzuřeně zatínal pěsti.
,,Uklidněte se. Nemám čas ani náladu řešit vaše malichernosti,“ ozvala se náhle královna svým ostrým hlasem. Všichni důstojníci okamžitě uposlechli a nastalo ticho. Když Shiny kajícně sklápěla zrak k zemi spatřila na Shaiterových rtech náznak úsměvu. Smál se, ale čemu se smál?
Jakmile schůze skončila, Shaitere se zvedl jako první a vyšel ze sálu. Shiny ho následovala, protože s ním již delší dobu potřebovala mluvit. Sbírala potřebnou odvahu a konečně byla odhodlána. Shaitere šel vyváženým krokem, zastavil se po pár metrech u velkého skla, které skýtalo ohromující výhled na hvězdy. Uvolněně zvedl hlavu a protáhl si ztuhlý krk.
,,Shaitere,“ pozdravila Shiny a postavila se vedle něj. Koutkem oka si ji změřil a pak se opět zadíval do hvězd.
,,Shiny,“ oplatil její pozdrav.
,,Můžu s tebou mluvit?“ zeptala se Shiny a v hlase se jí leskla znatelná nejistota.
,,Mluv.“
,,Jak jsi mě dokázal přeprat?“
,,Tak to ti vrtá v hlavince?“ rozesmál se Shaitere.
,,Ano, vrtá. Jak?“
,,Takhle,“ oznámil Shaitere a pobaveně si změřil Shiny pohledem. Poté z kapsy v kabátě vytáhl malou minci. Položil si ji na hranu bříška ukazováčku a nehtem palce jí vystřelil směrem nahoru. Nesčetněkrát se ve vzduchu otočila a spadla wraithovi do připravené dlaně. Ten ihned po dopadu mince zaťal dlaň v pěst a uvěznil v ní minci.
,,Na minci jsou dvě strany. Tmavá a světlá. Jaká je navrchu?“ zeptal se Shaitere Shiny.
,,Nevím,“ odpověděla popravdě Shiny, ,,nevidím skrz předměty ani nevím, co se stane. Pouze umím vyčíst jednání lidí z tváří a myšlenek. Mince nemyslí ani nemají tváře.“
,,Tmavá,“ usmál se Shaitere na právě otevřenou dlaň. Ležela v ní mince tmavou stranou nahoru, ,,takto jsem to udělal. Nechal jsem jednoho z vojáků o pár chodeb dál, aby házel mincí a vždy mi telepaticky sděloval, která stana padla. Proto si nemohla využít svoje nadání. Nemohla jsi zjistit, co udělám než to udělám, protože jsem to sám nevěděl. Vždy jsem vymyslel dvě možnosti a rozhodl jsem se, až podle mince. Jsi velmi dobrý bojovník, ale to já také, proto byly síly vyrovnány.“
,,Vyhrál by jsi,“ zašeptala Shiny.
,,Jsem starší než ty. Vlastně jsem už moc starý. Mám zkušenosti, které ty nemáš. Až ti bude tolik kolik je mě, možná budeš lepší než já.“
,,Ale to ty budeš opět starší a lepší než já,“ usmála se Shiny.
,,Ano,“ zasmál se wraith, ,,ale upřímně řečeno se na to vůbec netěším. Mění se to, vše se mění. Doba, technologie, strategie. Začíná to být únavné.“
,,Já myslím, že jsi úžasný. Všichni wraithi by měli být jako ty,“ řekla Shiny a lehce pohladila wraiha po zápěstí, ,,až na ten kanibalismus, samozřejmě.“
,,Samozřejmě,“ rozesmál se wraith a zadíval se Shiny do očí, ,,když jsem byl mladý. Rozhodlo se, že se budeme neplodných samic zbavovat. Až ke stáří jsem zjistil, jaké je v nich kouzlo.“
,,To není kouzlo samice. To je kouzlo rebela. Já jsem rebel,“ prohlásila Shiny a majestátně zvedla prst a ukázala na sebe.
,,Rebel?“ usmál se wraith.
,,Ano, rebel. Dovol mi ukázku.“
,,Vyhovuje se,“ odpověděl s úsměvem Shaitere. Shiny na chvíli zavřela oči a ukázala wraithovi jednu se svých vzpomínek: Shiny se nadechla a zahákla se rukama o stranu kokpitu tak, aby se mohla rychle a elegantně dostat ven. Vzpěr, zdvih a seskok. Stála na zemi. Tento pohyb dokázala, až nad poměry elegantně.
Znovu se nadechla a prohlédla si wraithy kolem. Byli to čtyři důstojníci a šest vojáků. Již ji očekávali. Přestoupila z jiného úlu. Byla za ni vyplacena povinná renta a vše bylo podle plánu.
Shiny se zhoupla v bocích podle svého nově vymyšleného rytmu a rychle vykročila směrem ke skupince. Kabát na ní nezvykle povlával. Byl roztrhaný a byly na něm nastřelené ostny. Nezvyklé.
Shiny přišla ke skupince a schválně si dala ruce v bok: ,,Čau.“
,,Zdravím,“ polkl naprázdno nejvyšší z důstojníků. Čekal něco úplně jinému, když mu oznámili, že přiletí brilantně vycvičený důstojník, ,,královna mě pověřila, abych se o tebe postaral.“
,,Fajn kámo,“ nadhodila Shiny přehnaně křiklavým hlasem, ,, Jsi nějak podrážděný, nestalo se ti něco?“
O půl hodiny později Shiny stála v malá místnosti společně s jedním níže postaveným důstojníkem. Důstojník jí podrobně vysvětloval náplň její nové práce: ,,… zelené kabely budeš dávat do zeleného koše, modré kabeli do modrého koše, červené kabely do červeného koše, žluté kabeli do žlutého koše…“
,,Ty jsi tedy třída,“ rozesmál se wraith, ,,povýšili tě nakonec?“
,,No…,“ zamyslela se Shiny a promítla vzpomínku, která se odehrála o půl roku později:
,,Výborná práce,“ pochválil Shiny nejvyšší důstojník, ,,nerad to přiznávám,ale bez tebe by jsme to zřejmě nezvládli.“
,,To bych řekla,“ odpověděla Shiny a vytáhla láhev s kořalkou z kapsy v kabátě, ,,dáš si?“
,,A o pět minut později jsem opět třídila kabaly,“ povzdychla si Shiny.
,,Jsi dokonalá,“ konstatoval wraith.
,,A ty jsi úžasný. Nikdy jsem si nemyslela, že může být důstojník takhle příjemný. Většinou jsou to takoví wraithi, kteří myslí jen na sebe a na kariéru a ani se nezasmějí.“
,,Ano, to jsou. Jsem taky takový. To musíš být, aby si přežil. Vevnitř jsem, ale jiný,“ povzdychl si Shaitere.
,,Všichni jsou vevnitř jiní. Měli by jsme se chovat otevřeně.“
,,Ty jsi byla v Zolově sektě, viď?“
,,Jak jsi to poznal?“ překvapilo Shiny.
,,Chytit se za ruce a zpívat,“ usmál se Shaitere.
,,Bylo by to krásné.“
,,Zvláště od Setora. Umím si to živě představit: lovnost, ať žije lovnost. Luku v luce společně. Lovnost, ať žije lovnost. Plavda a blatlství…“
,,Přestaň,“ vykřikla Shiny, která přes smích nemohla popadnout dech a již jí začínaly velice bolet žebra.
,,Odkud znáš slova?“ zeptala se Shiny jakmile popadla dech.
,,Každý je zná. Byl to hit a teď je to retro,“
,,To je… promiň… teď… já… musím,“ vyhrkla náhle Shiny a rozeběhla se do garáží. Shaitere se za ní zadíval. Díval se dlouho, dokud mu nedošlo, proč se dívá.
,,Ahoj,“ vyhrkla Shiny jakmile konečně doběhla do garáží a uviděla před sebou Koluse.
,,Ahoj,“ pozdravil zpětně telepaticky Kolus.
Za hodinu již oba seděli na zemi a jen tak si povídali.
,,Neboj jednou na něj zapomeneš?“ chlácholil Shiny Kolus.
,,Nezapomenu. Nikdy nezapomenu. Nezapomenu na Johna jako jsem nikdy nezapomněla na Degara.“
,,A nechceš se na něm jenom krmit?“
,,Ne,“ zavrtěla Shiny hlavou, ,,líbí se mi, když se mě dotýká a ráda si s ním povídám. Je velmi chytrý a vtipný. Je mi smutno.“
,,Já se ještě nikdy nepářil,“ přiznal se náhle Kolus.
,,No a co? Na tom vůbec nezáleží. Záleží na pocitech. Já jsem byla poprvé s Gaveltem. Bylo to moc hezké a o to jde.“
,,S naším třetím důstojníkem?“
,,Ano.“
,,Všichni mluví o tom, jak to mezi vámi jiskří.“
,,Přitahuje mě. Strašně moc mě přitahuje. Vlastně s ním nemůžu být ani sama bez toho, abych necítila nutkání se s ním spářit,“ přiznala se Shiny, ,,ale ne, že by k tomu nenapomáhal.“
,,A co John?“
,,Johna miluji, ale když jsem s ním nemůžu být úplná. To, že jsem wraith, mu nějak vnitře vadí. Cítím to z něj, a proto se odtahuji, aby se on nemusel odtáhnou ode mě. Bojím se toho. Každý den se toho obávám a víc a víc,“ Shiny si skryla tvář do dlaní a počala kvílet, ,,co když mě opustí? Co když mě vyžene Kolusi?“
,,Proč by to dělal?“
,,Krmím se na lidech. Musím to dělat, mám hlad. Jsou tak chutní, ale vím, že za tu dobu, co jsem tady jsem se krmila už na spoustě lidech a to… Vím jaké měl John problémy s tím, když jsem se někdy krmila na nepříteli, ale co řekne teď. Jsem tady s vámi a…“
,,Jednal bych stejně být v tvé situaci a on určitě také.“
,,Jenže on není wraith. Myslí jako člověk, on je člověk. Obětoval by sám sebe pro záchranu jiných. Hlad mu nic neříká. Nevím jestli někdy pocítil ten pravý hlad. Možná je lidský hlad jiný než ten náš. Možná hlad ani necítí, nevím.“
,,Necítí hlad? To je divné a nespravedlivé,“ rozčílil se Kolus.
,,Přesně! Kdybys mohl, chtěl by si být člověkem?“
,,Nikdy, jsou ubozí a postí. Je to jen potrava.“
,,Máš pravdu, někdy mám bizardní myšlenky,“ sklopila Shiny zrak, ale poté se natáhla po Kolusově masce, ,,půjčíš mi ji?“
,,Samozřejmě,“ souhlasil Kolus. Sňal si masku a podal ji Shiny.
,,Dezinfikuješ ji pečlivě,“ ujistila se ještě Shiny a Kolus přikývl. Shiny opatrně uchopila masku a nasadila si ji na obličej, ,,au! Můj nos.“ Kolus se rozesmál. Shiny si sundala masku a počala se také smát, mezitím si opatrně otírala odřelý nos.
Nebylo divu. Kolus měl srdcový obličej s velmi výraznýma očima. Jeho nos byl spláclý tak, jako nosy vojáků pod maskami bývají. Kůži měl sytě zelenou. Zuby jako dýky a ústa roztáhlá do úsměvu a lehce narůžovělá. Vlasy měl husté a velmi kvalitní. Nádherná hříva stříbra.
,,Jsi fajn,“ usmála se Shiny a natáhla se na podlahu, ,,budeme kamarádi?“
,,Mám už pět kamarádů a jednou mi říkali, že wraith může mít maximálně pět kamarádů.“
,,Aha,“ pokrčila rameny Shiny v posmutnělém gestu.
,,Vyškrtnu Tina,“ rozhodl se po chvíli Kolus.
,,Tina?“
,,Večer, aby nemusel jít zhasnout, hází na zeď boty.“
,,To není, až tak strašné,“ zastala se Tina Shiny.
,,Krrááátssttt!“ vykřikl náhle Kolus.
,,Co to bylo?“ vyděsila se Shiny.
,,To dělá, když se trefí,“ odpověděl Kolus.
,,Takže kamarádi?“
,,Kamarádi.“
John se opíral o zábradlí a zamyšleně hleděl do vln omývajících Atlantis. Toto místo mu bylo snad určeno. Vždy, když ho něco trápilo, a většinou to byla zrovna Shiny, uchýlil se sem a pozoroval vlny. Uklidňovalo ho to a někdy si opravdu potřeboval pročistit hlavu.
Bylo tomu již sedm týdnů, co Shiny odešla. Trápilo ho vědomí, že neví, kde je ani co se s ní děje. Klidně mohla potřebovat pomoct, být v ohrožení života a jemu nezbývalo nic jiného než zde sedět a čekat. Přitom úly se k Atlantis stále blížily. Doktorka Weirová pověřila McKaye a jeho tým, aby nalezli nějaké náhradní řešení, kdyby se plán spojený se Shiny nezdařil. John o tom, ale nechtěl ani slyšet. Musel věřit, že to Shiny zvládne, jinak by se zbláznil.
,,Pane?“ Johna ze zamyšlení vzbudil Fordův hlas.
,,Je to již sedm týdnů,“ otočil se John na poručíka.
,,Jsou to tři úly,“ pokrčil rameny Ford.
,,Ten wraith tehdy říkal, že jí to jednou trvalo čtyři týdny,“ zamyslel se znovu John, ,,ale minule to zvládla za šestnáct dní.“
,,Jsou to tři úly,“ znovu upozornil Ford.
,,Já vím,“ přikývl John, ,,nezjistili senzory něco nového?“
,,Ne,“ zavrtěl hlavou Ford se zjevným soucitem k nadřízenému.
,,Je to hloupé. Jen tu sedíme a čekáme. Může s ní být cokoliv a já ani nemám šanci se…“ John se zarazil a zavíval se někam skrz poručíka, ,,ano. No jistě.“ John již na nic nečekal a vyběhl do kanceláře doktorky Weirové ignorujíce Fordovy otázky.
,,A jste si tím jistý?“ zeptala se doktorka Weirová se svým obvyklým přemýšlivým výrazem. Johnův nápad se jí moc nezamlouval, ale bylo to jediné řešení, se kterým někdo přišel za celých sedm týdnů.
John přikývl. V obličeji mu hrál jistý a sebevědomý výraz.
,,Tak dobrá,“ povzdechla si doktorka Weirová.
John vyběhl z místnosti. Rychle se připravil na cestu a již jen zbývalo projít bránou.
Tuto planetu si dobře pamatoval. Naproti bráně byly ještě jasně patrné stopy od jumpru, jak tam minule naboural. John si povzdechl a rozešel se již známým směrem. Cestu si pamatoval, tedy alespoň si myslel, že si ji pamatuje.
Kroky! Přímo za sebou uslyšel kroky. John se pomalu otočil s rukama nad hlavou. Doufal v přátelské zacházení, ale čekal ho pravý opak. Za Johnem stál vysoký wraith v černém kabátě, přesně ten, který přivítal Johna i minule. Dvě symetrické čáry vytetované nad očima to potvrzovaly.
Wraith uhodil Johna silnou ranou, která ho svalila k zemi. John tento útok vůbec nečekal. Rychle se postavil a pokusil se o protiútok. Poučen z minula byly jeho rány hbitější, ale ani to nestačilo a nakonec John opět skončil na zemi.
Wraith se nad Johnem sklonil. Rozhrnul mu bundu a hrubě prohledal kapsy.
,,Nemáš žádnou zbraň?“ udivil se wraith.
,,Myslel jsem, že to bude přátelská návštěva,“ ušklíbl se John, ,,a stejně by jste mi ji opět sebrali.“ Wraith si jen odfrkl a poodešel, aby John mohl vstát.
,,Jdi,“ přikázal wraith Johnovi a opět šli tou stejnou cestou, ,,lepšíš se.“
,,Vážně?“
,,Ano.“
Opět došli na palouk. Uprostřed palouku bylo opět rozděláno ohniště a u ohniště seděli čtyři wraithi. Dva z nich John znal. Byl to ten menší wraith z minula. Pořád měl pod bradou vytetovanou čárku a na levé líci šikmou čáru. Druhý byl ten wraith, s kterým se seznámil u Geniů. Zbývající dva byli též důstojníci. První vypadal chytře. Bílé vlasy měl spletené do dredů, sahaly mu k ramenům a velké tetování mu začínalo od kořene nosu a přes čelo se táhlo, až někam do kořenů vlasů. Druhý neznámý seděl hned vedle toho wraitha od Geniů. Měl protáhlý obličej a malé, těžko viditelné tetování na krku, které mu lehce zasahovalo, až na levou líci.
,,Už zase jste se rozešli?“ pousmál se wraith od Geniů a střelil rychlý pohled na malého wraitha, ,,zkontroluj, kdo vyhrál tentokrát.“
,,Nerozešli,“ oponoval John.
,,Popírání holého faktu ti zde nepomůže,“ zavrtěl hlavou wraith od Geniů a podal Johnovi láhev s pálenkou.
,,Rád vidím, že jste se tu mezitím mezi sebou nepozabíjeli,“ ušklíbl se John a posadil se.
,,Funguje to tu jen proto, že jsme všichni dohromady ambiciózní tak akorát jako chcíplý pouštní kojot.“ Wraith se silně napil a zaklonil do trávy. Ležel teď na zemi a pozoroval mraky.
,,Já jsem ambiciózní,“ ozval se po chvíli malý wraith.
,,Jo?“ ujistil se wraith s protáhlým obličejem a na rtech se mu objevil úsměv.
,,Ano. Vyvinu moderní hyper pohon založený na konstelaci částic v protonech,“ konstatoval malý wraith.
,,Jasně,“ souhlasil wraith od Geniů, ,,královna tě povýší a ty si budeš užívat každodenní audience, výhružky a vydírání výměnou za o trochu lepší židli a pokoj.“
,,To... vy mi závidíte,“ odfrkl si malý wraith.
,,Ne, jen už jsme to viděli tolikrát, že víme, že není o co stát. Věř mi, čím níž jsi, tím máš větší šanci být alespoň občas šťastný,“ odvětil trochu smutně a hodně pravdivě wraith s protáhlým obličejem.
Paloukem se náhle prohnala pochmurná nálada, kterou necítil jedině John. Všichni wraithi kromě toho malého, který byl také z nich nejnezkušenější, znali pravdivost oněch slov. Tisíce let je dlouhá doba a ještě delší, když nemůžete být šťastný. Štěstí potřebuje každý k životu, jinak by ani nemohl žít. Štěstí nezáleží na tom kolik máte úlů nebo křižníků. Záleží na tom jestli se někdy zastavíte, zahledíte se a uvědomíte si, že tam někde uvnitř vás pulzuje silná energie, která vám roztahuje koutky úst a vy víte, že tento okamžik by mohl trvat i milióny let a vy byste se nezačali nudit. Ale wraithi mají jeden problém. Nazývá se hlad. Když vám útroby spaluje nesnesitelný žár, nemůžete se usmívat a trpíte. Toto není štěstí a nemůže být. Proto musejí wraithi bojovat o své pozice, aby měli zajištěný bezpečný přístup k jídlu, ale čím výše jsou, tím více je jejich pozice, nejistota s nimi spojená a intriky ničí. Tohle je dilema. Je větší než dilemata lidská a nebo je jemu totožné? To si zodpovězte každý sám.
,,U Ga´Hoolu,“ prohlásil wraith, který stál za Johnem a měl ho nejspíše preventivně hlídat, když se za ním ozval zvuk padající šipky.
,,Kdo to je?“ zeptal se John
,,Jenom jeden vůl,“ objasnil ten na pohled chytrý wraith, který až do teď nepromluvil, ,,raději odcházím.“
,,Myslel jsem, že zde šipky nefungují?“ zajímal se John.
,,Taky, že ne,“ odpověděl wraith od Geniů doprovázený hlasitým zvukem šipky právě se tříštící o povrch planety.
,,Jak chceš, ale vezmi to raději oklikou. Narazíš na něho někde cestou k bráně a on je schopen ti dvě hodiny vysvětlovat, jak jednou něco nezvoral,“ protočil oči wraith od Geniů.
,,Proč ho prostě nezabijeme,“ posteskl si wraith, který Johna přivedl.
,,Jednou jsem to počítal, aby to vypadalo nenápadně museli by jsme ho dostat na nějakou písečnou planetu s častým výskytem pouštních bouří,“ poznamenal malý wraith.
,,Tomu byste nevěřili pět atlantských šipek napravo a šest nalevo. Málem mě dostali, ale já to...,“ ozvalo se již z křoví a na palouk vystoupil wraith s krátkými bílými vlasy svázanými do copánků. Měl jen jedno velmi nevkusné tetování kolem brady do tvaru poháru. Oděn byl do důstojnického černého kabátu. Wraith si konečně všimnul Johna a strnul, ,,co tu dělá?“
,,Možná je z těch atlantských šipek, které tě málem dostali. Teď jde jenom o to jestli z těch napravo a nebo nalevo,“ pronesl jakoby vážně wraith od Geniů a ostatní wraithi jen stěží potlačili smích. Nově příchozí se zamračil a posadil se k ohništi.
,,Chtěl jsem vám říct o tom, jak jsem zachránil celý úl a deset křižníků, ale teď nevím jestli vám to říct,“ nově příchozí se zamyslel, ,,ale já vám to přeci jenom řeknu.“
,,To máme, ale štěstí,“ ozval se sarkasticky chytrý wraith, kterému se nepodařilo včas odejít. Posadil se znovu k ohništi a zhluboka se napil.
,,A nechceš nám to říct někde jinde. Třeba na nějaké pouštní planetě s častým výskytem pouštních bouří?“ navrhl wraith, který přivedl Johna.
,,Proč?“ zapochyboval nově příchozí.
,,Možná by tam byla lepší akustika,“ konstatoval wraith, který přivedl Johna.
,,Já myslím, že určitě,“ dodal wraith od Geniů a wraith s protáhlým obličejem jen vehementně přikyvoval.
,,Ale ne, mě se tady líbí. Teď si, ale musím nutně odskočit,“ usmál se nově příchozí a vstal, ,,sem zase před chvíli měl schůzku s královnou. Úžasný hele. Vypili jsme asi dvě flašky jedné pálenky...“
,,Víš co, raději už běž. Řekneš nám to, až se vrátíš,“ usmál se chytrý wraith. Nově příchozí jen pokrčil rameny a odešel za křoví.
Jakmile zmizel z doslechu, chytrý wraith a wraith, který hlídal Johna se bleskově vydali k bráně.
,,A kdo mě bude hlídat teď?“ zeptal se pobaveně John.
,,Kdyby jsi teď vytáhnul zbraň a všechny nás postřílel, ušetřil by si nám, alespoň těm jeho kecům,“ odvětil wraith od Geniů a ukázal směrem na křoví.
,,Hele, že ho mám z vás největšího,“ ozval se zpoza křoví hlas wraithského blbce a všem wraithům se zkřivily obličeje znechucením.
,,V některých ojedinělých situacích jako je tato vám závidím, že neovládáte telepatii,“ otočil se wraith s protáhlým obličejem se smrtelně vážným výrazem ve tváři na Johna.
,,Hele, vyčural jsem nekonečno,“ ozval se znovu zpoza křoví blbec wraith a všem wraithům se opět zkřivily tváře znechucením.
,,A tato,“ dodal wraith s protáhlým obličejem.
,,Dobře, takže proč si vlastně tady?“ otočil se wraith od Geniů na Johna s dlouho potlačovanou zvědavostí.
,,Shiny je pryč,“ odpověděl John.
,,Pryč? Jakože zmizela?“ otázal se malý wraith s viditelným zaujetím.
,,Ne. Před sedmi týdny se ozval nějaký wraith a chtěl vyjednávat. Shiny za to, že ušetří planety cestou k Atlantis. Shiny věřila tomu, že je porazí a vrátí se zpět na Atlantis, ale ještě se nevrátila,“ vysvětlil John.
,,Chápu,“ odpověděl wraith od Geniů, ,,ale v této situaci ti nemůžeme pomoci. Jsou to vyšší zájmy a my se do nich nemůžeme plést. I když je toto neutrální území, musíme mít pořád na myslí, že jsme nepřátelé.“
,,A to ji necháš zemřít?“ vykřikl John.
,,Vypadá to, že mi nic jiného nezbývá,“ odvětil wraith. John si wraitha jen změřil nepřátelským pohledem a otočil se. Nevěděl, co si o tom má myslel. Jak mohl doufat, že wraithi ustoupí svým zájmům a jen tak pomohou? Co si to jen myslel. Bez problémů prošel bránou zpět na Atlantis.
,,Dozvěděl jste se, kde je?“ oslovila doktorka Weirová ihned Johna, ale ten jí neodpověděl. Krev v něm přímo vřela. Byli snad přátelé, Shiny a ten wraith. To on by nikdy takto nezradil svého přítele. Byli to jen bezcitná monstra, ať si Shiny říkala, co chtěla.
John si dal ruce do kapes a začal stoupat po schodech. Byl stále rozzuřený, ale v tom ucítil v kapse něco, co tam ještě před chvílí nebylo. Vytáhl malý zmuchlaný papírek. S jistým zaujetím ho začal rozbalovat. Byla tam adresa cizí planety.
John rychle ještě vše oznámil doktorce Weirové a vydal se na onu planetu. Jak předpokládal, jakmile prošel bránou, uviděl známou wraithskou tvář.
,,Shiny má pořádný problém,“ začal wraith od Geniů, ,,královna úlu, v kterém se nachází ji ovládá.“
,,Ovládá?“ podivil se John.
,,Řekněme, že další naše výhoda,“ usmál se wraith, ,,mohu ti poradit, jak se k ní dostat.“
,,Jak?“
,,Existuje jedna planeta. Je na ní brána. Úly kolem ní budou prolétávat za čtrnáct dní. Má to, ale jeden háček. Na té planetě něco je. Nevíme co, ale občas tam někdo zmizí. Jen tak.“
,,Co tím myslíš?“
,,Nevím, něco tam žije. Trochu mě to děsí, abych se přiznal. Je to jen tvá volba. Buď tohle a nebo si budeš muset počkat, až úly přiletí, ale ani já si netroufám hádat, co do té doby mohou se Shiny udělat.“
,,Udělat?“
,,Je dosti pravděpodobné, že pokud se do té doby jejich královně nepodrobí, tak se jí z bezpečnostních důvodů zbaví.“
,,Možná ji už...,“ John nechtěl dokončit tuto větu.
,,Nepravděpodobné,“ zavrtěl hlavou wraith.
,,Dobře, díky,“ přikývl John, zadal rovnou adresu Atlantis, zaslal kód a bez problému prošel bránou.
,,Máte to?“ zeptal se wraith jakmile John odešel.
,,Ano, máme,“ odpověděl wraith s protáhlým obličejem, který právě vylezl ze své skrýše.
Shiny se přetočila v posteli a unaveně zapnula zařízení, které leželo hned vedle její postele.
,,Kolusi?“ zavrněla Shiny.
,,Slyším,“ odpověděl Kolus skrz zařízení.
,,Co děláš?“
,,Jsem v garážích a ty?“
,,Spím, ale má hlad,“ zakňučela Shiny.
,,Tak se běž najíst.“
,,Mě se nechce z postele.“
,,Tak se dospi.“
,,Ale já mám hlad.“
,,Tak to máš dilema.“
,,A pořádné,“ souhlasila Shiny, ale v tom si musela promnout spánek, ,,volá mě královna. Musím jít.“
Shiny ukončila rozhovor, vylezla z postele a za pár minut již stála v královniných komnatách.
,,Co se děje?“ zeptala se Shiny Gavelta, ,,to jsme tu jen my dva?“
,,Ano,“ odpověděla jí královna, která právě přicházela.
,,Královno,“ pozdravili oba s lehkou poklonou.
,,Mám pro vás novinku,“ usmála se královna a usedla na svůj trůn.
,,Novinku?“ zajímal se Gavelt.
,,Podařilo se mi získat toho, kdo stojí za probuzením,“ odpověděla královna.
,,Johna,“ zazmatkovala Shiny.
,,Ne, majora Bauera,“ odvětila královna.
,,Anž,“ pomyslela si Shiny tak, aby to nikdo neslyšel.
,,Přiveďte je,“ rozkázala královna.
Do místnosti přivedlo několik vojáků čtyři muže. Byl to tým majora Bauera. Dva muže Shiny poznávala: majora Bauera a Stephana. Ještě udržela klidnou tvář, ale uvnitř ní to vřelo. Obávala se o Stephana.
,,Rozhodla jsem se tě pochválit,“ otočila se královna na Shiny, ,,vykonáváš velmi dobrou práci pro tento úl.“
,,Jinak to ani neumím, královno,“ uklonila se Shiny.
,,Dobře, tak se tedy nakrm,“ pokynula královna Shiny.
,,Nakrmit se?“ zaváhala Shiny.
,,Ano, přenechám ti je. Každého z nich. Pomůže ti to překonat jistou sympatii, kterou sis mohla k těm tvorům vytvořit,“ řekla královna.
,,Ale to není nutné,“ odporovala Shiny.
,,Vyber si. Nebo mám snad vybrat za tebe?“ zadívala se královna přímo na Shiny. V Shiny se ozval strach o Stephana. Otočila a přešla k jednomu ze dvou neznámých vojáků.
,,To neuděláš!“ křikl na Shiny major Bauer a byl ihned udeřen wraithským pěšákem stojícím za ním. Shiny se jen smutně podívala na Stephana. Udělá cokoliv, aby ho odsud dostala živého a momentálně je hlavní čas.
Shiny se opět zadívala na vojáka. Rozhodla se to udělat rychle. Přiložila svou krmnou ruku na vojáka a začala se krmit. Bylo to jiné než krmit se na ustrašených a nevzdělaných vesničanech. Tenhle se jí pokoušel vzdorovat. Chutnal moc dobře. Shiny ani nevěděla kdy, ale zpomalila. Původní záměr, udělat to co nejrychleji ustoupil. Teď si jen vychutnávala dobrou snídani.
Mrtvé tělo dopadlo na zem. Shiny se uklonila královně a odcházela. Cestou ven ještě zachytila pár výhružných pohledů majora Bauera spojených s několika výhružkami.
Shiny se zastavila u velkého skla přes které byl překrásný výhled na hvězdy. Cítila se divně. Nelíbilo se jí, že podlehla a nechala toho vojáka tak trpět, ale chutnal tak dobře.
,,Shiny,“ oslovil ji Gavelt.
,,Gavelte.“
,,Potřebuji si s tebou promluvit.“
,,Tak mluv.“
,,Chci tě,“ přiznal Gavelt, ,,chci tě chránit, starat se o tebe, cítit tvé tělo na svém. Buď mou.“
,,Ne,“ rozhodla se Shiny a otočila se k odchodu, ale v tom okamžiku ji Gavelt zadržel a stáhnul ji do svého náručí. Zároveň jí také zvedl obličej tak, aby se mu musela dívat do očí.
,,Myslíš si, že mi to dělá dobře, dívat se na to, co s tebou provedl ten člověk,“ poslední slovo bylo vysloveno s odporem, ,,dovol mi, abych byl tvůj. Vím, že ti vadí, že jsem velmi konzervovaný a nudný. Ale věř mi, když říkám, že o tebe mám zájem. Postarám se o tebe. Obstarám ti hodně jídla, už nebudeš mít nikdy hlad, a časem začneš opět vypadat normálně. Budeme šťastní a já chci být šťastný s tebou.“
,,Já nemůžu,“ vyhrkla Shiny zmateně. Vytrhla se Gaveltovi a utíkala přímo do garáží.
,,Kolusi,“ vyhrkla Shiny okamžitě jakmile narazila na svého přítele.
,,Co se děje?“ zeptal se wraith a pokusil se Shiny podepřít, protože viděl, jak se jí podlamují kolena.
,,Já nevím,“ zalapala po dechu Shiny a ukázala Kolusovi celý rozhovor s Gaveltem a poté se mu zadívala do očí plna strachu a nerozhodnosti, ,,co mám udělat?“
,,To je složité,“ odvětil Kolus, ,,musíš si vybrat.“
,,A koho mám volit? John mě miluje, ale nikdy se nesmíří s tím, čím opravdu jsem. Gavelt mě nemiluje, ale chce mě takovou jaká jsem.“
,,A co když tě ten John nemiluje. Co když miluje jen nějakou iluzi tebe, kterou si vytvořil. Nikdy tě nepřijal jako celek, jak tedy můžeš vědět, že tě miluje. A Gavelt? Neví ani co je to štěstí. Možná tě miluje, ale jelikož neví, co je to láska. Neumí ani popsat to, co k tobě cítí.“
,, Já... myslím, že už vím,“ rozhodla se Shiny a tiše odešla. Zastavila se ještě ve svém pokoji a poté se vydala přímo ke Gaveltovi.
,,Mohu vejít?“ požádala Shiny telepaticky před dveřmi do Gaveltova pokoje. Chvíli čekala, trvalo to dlouho a nebo se jí to jen zdálo. Otevřel dveře. Čekala jen odpověď a byla tímto gestem upřímně zaskočena.
,,Chceš mi něco?“ zajímal se Gavelt. Stál ve dveřích a měl jen kalhoty. Patřil k těm, kterým snad nikdy není zima.
,,Mohu dál?“ zeptala se Shiny a Gavelt jen v odpověď ustoupil tak, aby Shiny mohla projít.
Vešla do krásného a velkého pokoje. Byl podobný tomu jejímu, ale na tomto bylo znát, že už je nějakou dobu obýván.
,,Takže?“ pokusil se začít debatu Gavelt.
,,Přijímám,“ odpověděla Shiny.
,,Co přijímáš?“
,,Tvoji nabídku. Budu tvojí dívkou,“ odvětila Shiny. Gavelt se upřímně rozesmál: ,,Ty přijímáš. To si myslíš, že po tak dlouhé době ti jen tak uvěřím tvé náhlé rozčarování.“
,,Neboj, nejsem tak naivní. Přesvědčím tě,“ odpověděla Shiny. Gavelt se přestal smát a jen s klidnou tváří vyčkával na další Shinin krok.
Shiny se vzdálila do prostřed místnosti a ladným gestem si rozepnula kabát. Smýkl se kolem jejích křivek a spadl na zem. Stála tam teď nahá.

Zas úžasný díl.

Omlouvám se za opravdu dlouhý interval, ale prostě jsem neměla čas. Doufám, že se bude díl líbit.

Jsi můj
Shiny se probudila do klidného rána. Roztomile se v posteli protáhla a rozmrzele si zívla. Poté trošku zamrkala a překulila se na bok. Gavelt spal tak klidně. Shiny natáhla ruku a lehce pohladila jeho tetování pod levým okem. Wraith zavrčel a otevřel oči.
,,Dobré ráno,“ pozdravila Shiny s úsměvem.
,,Dobré ráno,“ odpověděl wraith a lehce políbil Shiny na rty. Když oddaloval své rty, Shiny se k němu ještě toužebně natáhla a o chvíli se jí podařilo prodloužit polibek.
,,Ještě mám nějaký čas,“ řekl wraith a proklouzl svými prsty pod přikrývku. Shiny se jeho dotykům podvolila. Klidně se nechala osahávat, až Gavelt překročil povolenou mez. Rozepnul si kalhoty, přesunul se nad Shiny, ale ta odmítla odtáhnout od sebe kolena.
,,To nejde,“ vysvětlila omluvně Shiny.
,,Promiň, zapomněl jsem,“ sklopil zrak Gavelt a jedním pohybem se dostal z postele. Natáhl se pro kabát a začal se oblékat.
,,Ale můžeš zůstat,“ navrhla Shiny a posadila se na posteli.
,,Raději půjdu. Večer se, ale stav. Přespíme u mě,“ Gavelt se ještě k Shiny naklonil, aby ji lehce políbil a prohrábl jí nenuceně vlasy, ,,měla by jsi trochu přibrat, ať vím, že pode mnou leží žena.“
Gavelt se otočil a spokojeně vykráčel z pokoje. Shiny seděla na posteli. Nemohla se hýbat, nemohla myslet. Bylo to jako ostrý předmět, který jí vniknul do těla, a teď nemilosrdně rozdíral její organy. Ta slova se jí neustále opakovala v hlavě. Bolelo to, ničilo to.
,,Ahoj,“ pozdravil telepaticky Kolus a nečekaje na odpověď, vtrhnul do Shinina pokoje. Seděla tam, jak hromádka neštěstí, ledabyle přikryta přikrývkou.
V obličeji měla jasně čitelnou bolest.
,,Kdo ti dovolil vstoupit?“ rozkřičela se na vojáka, ,,nemáš právo bez dovolení vcházet do pokojů svých nadřízených.“
,,Omlouvám se,“ uklonil se voják a okamžitě se otočil k odchodu.
,,Počkej,“ vzpamatovala se Shiny, ,,promiň.“ Shiny se sesunula na zem. Z úst jí vycházelo bolestné kvílení.
,,Co se stalo?“ zareagoval Kolus a ihned se sklonil k Shiny, ,,ublížil ti někdo?“
,,Ano,“ přikývla Shiny.
,,Kdo?“
,,Gavelt. On... on mi řekl, že... že nevypadám jako žena,“ Shiny ze sebe vydala další sérii kvílení.
,,To bude dobré,“ objal Shiny Kolus, ,,uvidíš.“
,,Taky ti nepřipadám jako žena?“
,,Ale to víš, že připadáš. Jenom máš ještě šrámy jako z války. Musíš počkat, až se to zpraví, zregeneruje.“
,,John nebyl válka.“
,,Já vím, ale zanechal v tobě stopy.“
,,Setore,“ oslovil Shaitere druhého důstojníka. Využil momentu, kdy s ním může být sám, ,,potřebuji si s tebou promluvit.“ Setor se rozhlédl po kontrolní místnosti, kde momentálně kromě nich dvou nikdo nebyl a postavil se do bojovného postavení: ,,Já věděl, že ten den někdy přijde. Upozolňuji tě, že budu bojovat hldě a až do úplného konce.“
,,Mluvit. Já budu vyslovovat slova a ty na ně budeš reagovat.“
,,Já vím, co to znamená,“ Setor se na chvíli odmlčel, ,,takže ty se nebojíš mého případného postupu a následné touhy tě sesadit z pozice plvního důstojníka?“
,,Ani ne,“ odpověděl popravdě Shaitere.
,,Jak to?“
,,No... jsem lepší než ty.“
,,To nejsi,“ odporoval Setor a výhružně namířil na Shaitera prstem. Shaitere ho za prst chytil a rychle mu ho zkroutil, až Setor zakvílel bolestí.
,,Tak vidíš,“ unaveně zavrtěl hlavou Shaitere.
,,Auu Ssss,“ ozval se v odpověď Setor.
,,Jo, promiň,“ odvětil Shaitere a pustil Setorův prst.
,,O čem chceš tedy mluvit,“ zavrčel Setor.
,,Co si myslíš o Shiny?“
,,Talentovaná, ale hodně divná. Nedůvěřuji jí a myslím si, že se na ni nedá ani moc spolehnout. Malé úkoly by nejspíše zvládla, ale nic víc.“
,,Líbí se mi.“
,,Líbí se ti? To jako na nějakou akci, jako člen do nějaké jednotky a nebo... nechceš se doufám na ní klmit?“
,,Ne. U Ga´Hoolu, co s tím všichni máte. Byl jsem v bezvýchodné situaci, každý by to na mém místě udělal,“ pokusil se vysvětlit Shaitere, ale raději hned dál pokračoval v rozhovoru, ,,líbí se mi jako samice.“
,,A už si ji viděl?“
,,Samozřejmě že jsem ji viděl,“ zvýšil hlas Shaitere.
,,A viděl jsi její zadek?“
,,Ano, viděl. Kam tím míříš?“
,,Malej.“
,,To se dá přehlédnout.“
,,A ty vlasy? Oči? Hlas? Tváře? Žebra? Prsa? Ústa? Obličej?...“
,,Dobře, má jisté nedostatky.“
,,Jisté? Ona je jeden velký nedostatek,“ zasmál se Setor. Shaitere ho chytil za loket a rozzuřeně mu zavrčel do tváře.
,,Promiň,“ omluvil se rychle Setor a Shaitere ho pustil.
,,A co hodláš udělat s Gaveltem?“
,,Navrhnu mu obchod. Královnu za Shiny.“
,,Cože?“ vypískl Setor.
,,Vzdám se svého privilegovaného práva na páření se s královnou v jeho prospěch, když mi Shiny přenechá.“
,,Ty se vzdáš pláva na páření?“
,,Ano,“ odvětil chladně Shaitere.
,,To... to nejde. Já vím, že to není nic moc. Pořád na tebe jen křičí – přidej, lychleji, stlkáš vedle...“
,,Kdyby jsi strkal vedle, tak se ozvu taky,“ upozornil Shaitere a po trapné chvíli dodal, ,,prostě jde o to, že k ní začínám něco cítit. Když jsem s ní, tak mě fascinuje, chci znát její názor na každou prkotinu a neustále se jí dotýkat, a když s ní nejsem, jsem to zase já. Nemám jí plnou hlavu, jsem stále schopný se samostatně rozhodovat, ale něco v tom je a já musím zjistit co.“
,,Aha a ploč mi to vlastně říkáš?“ znejistěl Setor.
,,Protože jsem si potřeboval po několika stech letech s někým promluvit a ty jsi jediný, který v tomto úlu připadá v úvahu. Jinými slovy jsme teď přátelé, ať se ti to líbí a nebo ne. Cekneš-li Gaveltovi může se klidně stát, že dostanu nutkavý hlad zrovna v tvé přítomnosti. Chápeš, že?“
John došlápl na povrch té neznámé planety a se svraštělým obočím se rozhlédl po krajině. Byla to normální zalesněná krajina, nikde nic zvláštního, až na ten pocit. John si instinktivně přitáhl samopal blíže k tělu a nespouštěl pozornost z okolní krajinu.
Rozkaz doktorky Weirové zněl jasně. Měli prozkoumat tuto planetu a pokusit se přijít na to, co jí dělá tak odpudivou pro wraithy. Mohlo za tím být cokoliv: Antici, nějací dosud nepoznaní obyvatelé galaxie Pegas i něco nového a velmi nebezpečného, proto jim doktorka kladla na srdce hlavně bezpečnost.
,,To je neuvěřitelné,“ ozval se hlas Rodneyho McKaye z jumpru. Zněl tak naléhavě, že v něm John nepoznal pozitivní ani negativní náboj.
,,Co je neuvěřitelné?“ otočil se, tedy John na Rodneyho a doufal v nějakou oslnivou zprávu.
,,Vybila se mi baterka,“ posteskl si Rodney a otevřel kryt na nějakém bezpochyby lidském zařízení, které měl zrovna v ruce, ,,jak je to možný, vždyť jsem jí nabíjel celou věčnost. Musím ji dobít.“
,,Je to vážně nutné?“ zavrčel nevrle John.
,,Jestli je to nutné?“ otázal se Rodney, ,,více, co je tohle,“ Rodeny ukázal na zařízení, ,,no samozřejmě, že nevíte. Tohle je...“ John, už více neposlouchal, nechal McKaye domluvit a pak všichni čekali nejméně hodinu než se ten krám dobil. Poté vyrazili.
,,Nejsou tu žádné známky života,“ vyčetl Rodney z jiného zařízení tentokrát antické výroby a znovu zalovil v kapse pro to předchozí. Klidně ho vytáhl a zrudl při pohledu na display: ,,To snad není možné! Ono je to opět vybité!“
,,Ale už se nevracíme,“ upozornil Rodneyho John a udělal ještě dva kroky, ale poté se musel zastavit. Rodney sice byl všechno možné, ale hlupák rozhodně ne a to platilo dvojnásobně v oblasti techniky. Když on měl něco nabít, tak to prostě nabité zůstalo.
John nervózně shlédl na své hodinky, byly vybité. Tohle nebylo možné, baterka v nich mu měla vydržet ještě dobrý týden, tak co se tu sakra děje. John potlačil instinktivní chuť ihned opustit tohle divné místo, které se mu nelíbilo už od začátku. Vzpomínka na Shiny mu dodala odvahy, museli se zde připravit a vyčkat, až přiletí úly.
,,Tak jo, buďte opatrní. Na této planetě je rozhodně něco zvláštního,“ upozornil ostatní John a pokračoval dál s poručíkem Fordem v patách. Rodney zůstal tam, kde stál a pokoušel se opět vrátit zařízení do své kapsy, což se mu očividně hned nepodařilo. Teyla mezitím zpozorněla. Ten les kolem byl prázdný. Přistoupila k nejbližšímu stromu, ale měla pravdu. Ve větvích nic nežilo a ani na zemi neviděla žádné stopy po zvířatech. Tohle nebylo normální.
,,Podplukovníku,“ zakřičela Teyla na Johna, ale už neměla šanci nic dodat, protože nejbližším okolím se po zemi prohnal modrý záblesk. John s Fordem pod ním padli na zem a zůstali ležet, jen Teylu s Rodneym to neposlalo k zemi.
,,Co se to stalo?“ otočila se Teyla na Rodneyho.
,,Hlavně se teď nehýbejte. Obávám se, že je to pořád zapnuté,“ odpověděl jí Rodney. Teyla doktora poslechla a klidně stála na místě. Rodney se mezitím sehnul k zemi a odhrnul vrstvu trávy, hlíny a napadaných listů. Pod ní byla jakási plocha z jemu neznámého kovu. Byly to desky, kterými byl veden náboj, který omráčil Shepparda s Fordem.
Rodney se rozhlédl po okolí. Nebylo cesty pryč. Vše zde bylo dokonale postaveno tak, aby to působilo nenápadně, ale zároveň někomu chycenému do této pasti to neposkytovalo sebemenší naději na únik. Vrstva kovu mohla pokračovat i kilometry daleko. Pohnou-li se skončí na zemi v bezvědomí stejně jako John s poručíkem Fordem.
,,Co budeme dělat?“ ozvala se Teyla.
,,Já nevím,“ zavrtěl hlavou Rodney a rychle vysvětlil Teyle do jaké situace se to dostali, ,,maximálně můžeme počkat, až doktorka Weirová pošle posily a doufat, že je dokážeme upozornit dříve než se dostanou do stejné pasti jako my.
,,Ale co ty úly?“ upozornila Teyla.
,,Já vím,“ odpověděl Rodney a poraženě si otřel čelo.
Shaitere měl dobrý pocit. Rozhovor s Gaveltem dopadl slibně.
,,Rozleží se mu to v hlavě a za pár dní bude Shiny moje,“ Shaiterovi se na rtech objevil úsměv dobyvatele. Zahnul za roh, ale v tom uslyšel sirénu, ihned se otočil a běžel přímo do senzorové místnosti.
,,Musíme na křižníky,“ uvědomila si ihned Shiny.
,,To nestihneme, máš zkušenosti se senzory?“ otočil se na ni Gavelt zatímco kolem začínal vznikat předbitevní chaos.
,,Já... ano škola,“ vykoktala ze sebe nakonec Shiny, která byla tak rozrušená, že nedokázala vytvořit kloudnou větu. Azgardskou loď viděla poprvé v životě.
Gavelt chytil Shiny za ruku a už si klestil cestu mezi pobíhajícími nižšími důstojníky, kteří měli hodně práce, a vlekl ji do senzorové místnosti.
Vběhli do malé a běžně vypadající místnosti s pěti křesli. V jednom z nich již seděl Setor a byl značně soustředěn, měl zavřené oči a nehty křečovitě zatínal do opěradla. Byla to malá křesla oproti královskému, ale velmi podobného tvaru, chyběli zde pouze pro trůn typické ozdobné ornamenty. Shaitere se již připravoval usednout do prvního křesla.
,,Chceš šipky a nebo křižník?“ zeptal se ještě Gavelt Shiny.
,,Já... no... eeee...“ Shiny nebyla schopná kloudného slova.
,,Máš šipky,“ rozhodl za ni Gavelt a nasměroval ji k správnému křeslu. Shiny si do něj rychle sedla a pokusila se alespoň trochu uklidnit. Organická chapadílka lodi se zatím natahovali podél jejích rukou a připojovaly ji k centrálnímu myšlení. Shiny si opřela hlavu a zavřela oči. Stalo se.
Všechno se zjednodušilo. Nával myšlenek, který by jí normálně drásal podvědomí se uklidnil. Vše bylo tak vyrovnané. Mohla vnímat vše dohromady, a nebo každou jednotlivou šipku zvlášť. Bylo to ohromující.
Azgardská loď nebyla nijak velká, rozhodně to nebyl plánovaný útok. Azgardi byli tímto náhodným setkáním stejně překvapeni jako wraithi a možná, že ještě víc, protože než stačili vypálit první sadu střel, šipky již útočili na jejich štít. Nikdo nemohl tušit, že když úly vystoupí z hyperprostoru, což museli dělat pravidelně jelikož jejich lodě byly organické a trvalý let tedy nebyl možný, narazí na Azgardskou loď zrovna v místech, kde neměla vůbec co pohledávat. Navíc zde byla jen jedna a letěla normální rychlostí jako by směřovala nedaleko, a nebo znedaleka přilétala. Netrvalo to dlouho a azgardský štít selhal. V tom samém okamžiku si Atgardi uvědomili do jaké se dostali situace a pokusili se zapnout hyperpohon, nevyšlo to. Systémy selhaly pod dobře mířenou palbou a přetížením. Azgardům se ještě podařilo zničit jeden křižník a poškodit dva další a jeden úl než zmizeli v jasném světle výbuchu.
Shiny se opět mohla volně nadechnout. Nemělo to být nepříjemné, ale ona nebyla připravena na takový nával zodpovědnosti. Gavelt již stál vedle ní a galantně jí podal ruku. Chytila se ho. Když odcházeli z místnosti, všimla si ještě Setora zmítajícího se na zemi a s očima nezvykle protočenými pod víčky. Pamatovala se výklad o tom, co se stane s tělem, když bude takto zasaženo, Setor totiž ovládal onen křižník, který byl zničen. Potrvá to několik minut než si mozek uvědomí, že je vlastně naživu a přijme svoje tělo, ale těch pár minut vypadalo velmi odpudivě.
Shiny měla nutkání vrátit se k Setorovi a chytit ho za ruku. Mluvila by na něj a možná by alespoň trochu zmírnila tu bolest a nicotu, kterou teď jistě musel cítit. Ale nemohla, Gavelt ji pevnou rukou táhl ven. Ještě koutkem oka spatřila Staitara, jak se sklání nad zmítajícím se Setorem. Byl první důstojník, byla jeho povinnost zde teď být, ale z výrazu mu Shiny četla, že to nedělá jen z povinnosti.
,,Možná,“ zaváhal Rodney stále uvěznění v důmyslné pasti.
,,Ano,“ ozvala se Teyla, kterou nečinnost již obtěžovala a bála se, aby nepropásly příležitost k záchraně Shiny.
,,Máte u sebe něco gumového?“ zeptal se Rodney. Teyla se opatrně sehnula a nadzvedla svou nohavici, pod kterou se ukrýval nůž.
,,Myslíte něco takového?“ zaváhala Teyla a ukázala na gumovou rukojeť nože, který nebyl Athosanské výroby.
,,Skvěle,“ zajásal Rodney, ,,zkuste s ním opatrně rozříznout kůru toho stromu, u kterého stojíte.“ Rodney tiše doufal, že elektrický proud se nedostane přes gumu, jak by tomu bylo normálně, ale nemohl tušit jestli zde nejsou nějaké jiná překvapení.
,,Mám to,“ potvrdila Teyla a nedůvěřivě se zahleděla do modře blikajících drátů, kterými byl kmen vyplněn.
,,Zkuste jeden přeříznout,“ bylo to hloupé, to musel Rodney uznat. Přece by v tak vyspělé pasti nebyla taková nedokonalost jako jednoduše přeříznutelné dráty. Pletl se. Jakmile se Teyle podařilo přeřezat jediný drát, celý obvod se vypnul.
,,Přestalo to blikat,“ nahlásila Teyla poctivě. Rodney tomu zezačátku nemohl uvěřit. Vytáhl sušenku z kapsy u kalhot a hodil ji pár metrů před sebe a vážně žádný proud.
,,Tupci, já bych to udělal líp,“ povzdechl si Rodney, v tom si však všiml Teyly, která již běžela zkontrolovat Johna s poručíkem, a rychle ji následoval. Trvalo to jen pár minut a oba se probrali.
Shaitere byl předvolán do komnat královny. Nevěděl proč, ale nečekal nic důležitého, nejspíše jen nějaká rutinní záležitost. Dveře se před ním automaticky otevřely a poté i zavřely. Vše by se zdálo bylo v pořádku, až na Gavelta.
,,Co ten tady u Ga´Hoolu dělá,“ pomyslel si Shaitere tak, aby to nikdo neslyšel.
,,Shaitere?“ oslovila prvního důstojníka královna.
,,Ano, má královno,“ sklonil hlavu Shaitere.
,,Třetí důstojník mě informoval o něčem velmi nepatřičném,“ začala královna svou řeč velmi nepříjemným tónem. Shaitere si ihned změřil koutkem oka Gavelta. Tvářil se mimořádně arogantně, ,,myslela jsem, že nemusím připomínat jaké výhody by pro nás měla Shiny na naší straně. Nechápu tedy, jak se opovažuješ plést se do věci, které se tě netýkají. Mimoto jestli nemám již nadále chuť se se mnou pářit, mile ráda tě jí zbavím. Od teď jsi mým druhým důstojníkem. Gavelt je prvním a Setor třetím. To je vše a měj na paměti, že jsem byla ještě velmi mírná.“ Královna probodla Shaitera ještě jedním nepříjemným pohledem, ale pak očima rychle kmitla ke dveřím.
,,Omlouvám se, že ruším. Skvěle jste tu téměř všichni,“ zaševelila Shiny a kvapně vkráčela do prostředku sálu, ,,přemýšlela jsem nad tou Azgardskou lodí a pořád mi to nešlo z mysli a pak jsem si na quicku vyhledala další nesrovnalosti. Myslím, že to mám. Nedávno na odsud nedaleké planetě zmizel vysoce postavený wraith. Ano, můj strýc. To už je velmi podezřelé. Nemusím upozorňovat na to, že ta loď neletěla hyperpohonem, takže musela vyletět poměrně nedávno nebo mířit blízko, a nebo prostě mít něco v plánu. Takže v okolí je asi pět planet, které připadají v úvahu. Poškozený úl bude opravený za pár hodin, a pak se můžeme vrátit a ty planety prozkoumat,“ shrnula situaci Shiny a vítězně se usmála na královnu. Ta však nijak oslněna nevypadala ani ostatní v sále.
,,Vím, že máš jisté sympatie k Atlantis, ale takovými hloupostmi ničeho nedocílíš,“ královna při posledních slovech nepříjemně zvýšila hlas.
,,Ale ne. Já to myslím upřímně, vážně. Gavelte?“ Shiny se otočila na svého chlapce a očekávala podporu.
,,Plně souhlasím s královnou. Chováš se přehnaně průhledně,“ po těchto slovech se Gavelt uklonil královně a vyšel ze sálu. Shiny zde zůstala stát sama a opuštěná bez pomoci.
Hluboce se uklonila královně a urychleně opustila sál. Na chodbě zmáčknula tlačítko od zvláštní obdoby výtahu a unaveně opřela hlavu o zeď, až uslyšela kroky. Rychle se narovnala a pokusila se vypadat hrdě a nezdrceně. Byl to Shaitere. Postavil se vedle ní zrovna v momentě, kdy se wraithský výtah otevřel. Shiny se Shaiterem do něj vstoupili. Dveře se zavřely.
,,Shiny,“ začal rozhovor Shaitere, ,,teď musím něco udělat. Vím, že s tím královna plně nesouhlasí, ale až a jestli se to dozví již bude pozdě. Je to to nejvhodnější, co mohu v dané situaci udělat. Tvé chování mě o tom přesvědčilo.“ V Shiny zatrnulo. On ji teď zabije? To ne!
Shaitere se k Shiny naklonil, ale místo pálivé bolesti, ucítila Shiny hřejivý dotek rtů. Obtočil ji ruku kolem pasu, aby si ji mohl přitáhnout blíže. Prsty jí zajel do vlasů. Trvalo to pár vteřin a pustil ji. Dveře se opět otevřely a on v klidu odešel. Shiny tam zůstala stát zcela zmatená.
,,Kolusi,“ vtrhla Shiny do pěšákova pokoje. Byl to chudý a velmi malý pokoj s jedním stolem zaházeným rozloženými zbraněmi a čistidly a dvěma palandami. Bylo zde jen jedno malé okno s ne moc dobrým výhledem. Kolusovi spolubydlící zde nebyli. Jen Kolus seděl na své posteli vpravo dole a čistil si boty.
,,Děje a moc. Královna na mě byla ošklivá a Gavelt se mě nezastal a pak mě Shaitere políbil.“
,,Cože?“ podivil se Kolus. Shiny se zhluboka nadechla, aby se mohla uklidnit a pomalu začala znovu s vysvětlováním celé situace.
,,Takže ty sis v prvním okamžiku myslela, že tě chce sníst,“ konstatoval Kolus obeznámen se všemi fakty.
,,Ano. Málem jsem vytrhla kus zdi, abych si měla čím chránit hrudník,“ přiznala se Shiny a konečně se posadila na Kolusovu postel hned vedle něj, ,,jo a málem bych zapomněla. Mám pro tebe překvapení. Rozvrhla jsem ti směny tak, že splníš předepsané práce na tři roky dopředu již za půl roku a pak máš zarezervované místo u historiků.“
,,U historiků?“
,,Ano, už nebudeš jen obyčejný pěšák. Ty máš na víc, vím to již od chvíle, kdy jsem tě poznala.“
,,Mají zpoždění,“ poznamenal Rodney jakmile z hyperprostoru konečně vylétly tři úly doprovázené několika křižníky. Seděli teď již bezpečně v jumpru doprovázeni dalšími dvěma jumpry.
,,Jinak by jsme je nestihli,“ poznamenal John a trochu se otřásl při pomyšlení na tu divnou planetu. Již na ni nechtěl ani vkročit, i když věděl, že nebude mít na výběr. Doktorka Weirová na ni nejspíše bude chtít v budoucnu vyslat průzkumný tým.
,,Vidíte to?“ ukázal poručík na jeden z úlů. Byl poškozen a dveře do garáží byly otevřeny.
,,Jdeme na věc,“ usmál se John nad touto šťastnou náhodou.
Shiny měla opět veselou náladu. Rozhodla se nemyslet na nic. Broukala si jistou melodii, když se otáčela, a v tom padla do něčí mužské náruče. Zvedla hlavu a rozpoznala Gaveltův obličej.
,,Mám pro tebe novinku,“ oznámil jí, chytil ji za ruku a vedl ji směrem k trůnnímu sálu.
,,Dobrou novinu?“ zaváhala Shiny stále v dobré náladě.
,,Částečně ano a částečně ne,“ odpověděl Gavelt a jeho rysy ztuhly.
,,Co se děje?“
,,Podařilo se nám zadržet skupinu lidí, kterým se podařilo se dostat na náš úl. Nevím, co chtěli, taková pošetilost. Královna je zrovna vyslýchá. Na jednom z nich jsem se již krmil. Měla jsi pravdu, jsou chutní. Ale k tomu hlavnímu, je mezi nimi i ten tvůj bývalý John.“ Shiny se na chvíli zastavil dech. Doufala, že to Gavelt nezaregistroval, i když opak byl pravdou. Přesto na sobě nedal nic znát. Byl již příliš podrážděný z počtu samců, kteří mají o Shiny zájem, a chtěl tuto kapitolu co nejdříve ukončit. Šli pokojně dál.
,,Takže teď mu budeš moc klidně říct, že je mezi vámi konec, a pak budeš jen moje. Přesně jak jsi mi navrhla.“ Shiny se podvědomě usmála. Její plán vycházel přímo skvěle. Věděla, že když bude trvat na tom, že Gavelta nikam dál nepustí dokud jí nedá příležitost promluvit si s Johnem. Dříve nebo později k tomu dostane příležitost a pak, v Johnově přítomnosti, již jistě něco vymyslí. Proto hrála to trochu příjemné divadýlko na jeho dívku. Nikdy by s ním skutečně nechodila. Na to Johna až moc milovala a navíc to byl nepřítel, který bojoval proti ní a co je mnohem důležitější i proti její královně.
,,A ta špatná zpráva?“ vzpomněla si Shiny na Gaveltovu úvodní řeč.
,,Ten pěšák, s kterým jsi se často bavila, je mrtev.“
,,Jak?“
,,Zabili ho ti lidé. Měl zrovna službu v garážích na tom poškozeném úlu. Vnikli do garáží a byl zabit při přescelce.“ Shiny se podlomili kolena. To ona ho tam poslala. Stáhlo se jí hrdlo, nemohla dýchat. Byl to její přítel, byl. Nepřirozené kvílení jí uniklo z úst. Nemohla myslet, nemohla mluvit, nemohla nic. Byla to její vina.
Nemohl ji takhle nechat. Pokusil se jí vysvětlit, že ji takhle nemůže nikdo najít, ale ona nechápala. Telepaticky ani ústy nepromluvila. Hlavu měla plnou viny a z úst jí vycházel jen nářek.
Slyšel kroky přicházející hlídky, tudíž neměl moc na vybranou. Rychle otevřel dveře do skladu a odnesl tam Shiny. Zavřel právě v čas. Ovinul její ruce kolem svého krku, nechápal její žal. Nikdy nic takového ani vzdáleně se podobajícího se tomu neprožil. Bylo mu to odporné. Celá ta její komedie mu byla nadmíru protivná. Proč jen on ji musel dostat na starost. Mile rád by ji předal tomu Shaiterovi, ale nerad se nechal připravovat o to, co je jeho. Navíc mu přinášela možnost zapůsobit na královnu, pokud svou práci odvede dobře.
Dělal jen to, co mu radil instinkt. To, co by ji mohlo uklidnit a utišit. Nechápal její žal a ani ho nechtěl chápat. Byl to praktický wraith. Věděl, že to, co zrovna dělá, je pro čtvrtého důstojníka velmi nevhodné a uměl vykonat optimální řešení v optimálním čase.
Uklidnila se. Postavila se. Byla schopna jít dál. Ovinula se kolem Gaveltova boku, potřebovala teď jeho přítomnost. Teď jako nikdy předtím si uvědomovala jeho praktičnost, právě teď kdy přišel rozhodující moment – výběr. Muž či wraith?
Vstoupila do trůnního sálu následovaná Gaveltem. Letmo přejela očima ty, kteří klečeli před trůnem. Byl to Rodney, Teyla, nějaký voják, poručík Ford, major Lorne a John. Srdce se jí probudilo a viděla i jeho naději a štěstí v jeho výrazu. Kdo z nich ale zabil Koluse? Otočila se na Gevelta. Musel to vědět.
,,Kdo z nich ho zabil?“ zeptala se ho telepaticky. Odpověď přišla rychle. Shiny se jen chladně otočila na doktora McKaye. Nenávist jí zaplavila celé tělo. Jeho ani neměla ráda, jeho přeci nesnášela. Zabil jí přítele, jak mohl, co si myslel?
A pak to ucítila, byl to slabí pocit někým vyslaný. Otočila se tím směrem. Jak jen na ni mohla zapomenout. Teyla jí připomněla důvod proč to všechno vlastně dělá. Je oddaná své královně a vždy bude. Nezáleží na tom, co se děje, a nebo co se stane. Splnit rozkaz je pro ni vše.
Shiny se chtěla otočit a praštit wraitha, který stál za ní, ale ruka se jí zarazila ve vzduchu jakoby ji někdo chytil. Ozval se ženský smích.
,,Věděla jsem, že to nakonec uděláš. Jsi hloupá. Mohla jsem ti dát vše, ale ty jsi prostě musela odmítnout,“ pronesla královna. Sestoupila ze svého trůnu a volným krokem se prošla až k Shiny, ,,ale stejně tě potřebuji. Mám pro tebe poslední úkol, ale k tomu se potřebuješ najíst.“
,,Ne,“ šeptla Shiny jakmile si uvědomila o co královně jde. Bylo již pozdě, to ona vedla její kroky. Donutila ji dojít k Johnovi. Donutila ji zvednout ruku. Mohla se bránit jak chtěla, ale bylo to marné. Krmná ruka se instinktivně připravila ke krmení, tomu nemohla Shiny nijak zabránit a pak stačilo jen přiložit.
Teyle přišla relativně rychle na to, co se tady děje. Nejdříve se pokoušela Shiny pomoci tím, že zablokuje královnin vliv na ni, ale nešlo to. Královna byla až moc silná, a pak dostala Teyla nápad. Za královnou momentálně stál jeden z wraithský pěšáků. Shiny Teyle vyprávěla o hierarchii wraithů. Vyprávěla jí též, že pěšáci nebývají moc chytří a jsou velmi snadno ovlivnitelní, protože jsou vlastně zvyklý plnit rozkazy.
Teyla vlastně jen okopírovala to, co dělala královna Shiny, jen si vybrala jiný cíl. Stačil jen jeden krok. Wraith uposlechl. Vytáhl nůž a bodl královnu. Bylo to rychlé a nečekané, nikdo to nečekal, a tak nikdo včas nezareagoval. Královna si rukou stlačila krvácející ránu v boku. Nebylo to smrtelné zranění, ale stačilo na vyrušení ze soustředění.
Shiny ihned sundala svou ruku z Johna a ohnala se po wraithovi, který stál za ní. I poručík Ford, Teyla a major Lorne využili příležitosti a pokusili se zpacifikovat wraithskou stáž kolem.
Johnovi chvíli trvalo než si uvědomil, co se stalo, pokusil se vstát, ale byl tak slabí a v tom ho chytila něčí ruka a podržela ho tak, že již nepadal.
,,To bude v pořádku, miláčku. Promiň mi to, prosím,“ zazněl mu do ucha wraithský hlas.
Nezdržovali se. Sebrali pár zbraní wraithským vojákům, které poslala k zemi Shiny v korunní místnosti a rychle spěchali k jumpru.
,,Počkat,“ zastavila se Shiny a rychle podala Johna majoru Lornovi, ,,musím ještě něco zařídit.“
,,Je to nutné?“ zaváhal major Lorne.
,,Je,“ přiznala Shiny.
,,Jdu s vámi,“ rozhodl se poručík Ford a oba se vydali úzkou, tmavou chodbou.
Stephan s majorem Bauerem seděli v jedné z cel v úlu. Byla to normální místnost s mříží a žádným nábytkem. Oba seděli na zemi a dívali se do zdí. Nemluvili spolu. To, že major Bauer Shiny proklínal a Stephan v ní viděl jedinou naději, mezi nimi vyvolávalo jen zbytečné hádky. Už byli unaveni.
Majora Bauera občas napadl plán útěku, ale povětšinou byl silně nedomyšlený a zatím ani jednou nevyšel. Mohli jenom sedět a čekat, což majora silně znervózňovalo. Jestli před tímto zatčením Shiny nenáviděl, pak teď se stala jeho úhlavní nepřítelkyní.
Zdálo se mu to a nebo snad ne. Kroky? Byli rychlé, někdo běžel směrem sem. Stephan se postavil a silněji se zaposlouchal. Bylo to možné a nebo se už dočista zbláznil? A v tom je uviděl.
Shiny přiběhla k protější zdi a sobě vlastním pohybem otevřela mříž. Poručík Ford pak jen popohnal oba vězně ven.
Jakmile se první skupinka dostala do jumpru, nastal problém. Podplukovník Sheppard byl již zcela v bezvědomí a všichni ostatní piloti, kteří řídili další dva jumpry byli již mrtví.
,,Já to zvládnu,“ prohlásil hrdinně Rodney.
,,Jste si tím jistý?“ ujišťoval se major Lorne.
,,Ano,“ odpověděl Rodney a sedl si na místo pilota.
Netrvalo to dlouho a do jumpru vběhla i druhá skupinka pronásledovaná zuřivou palbou.
,,Jsme všichni?“ ujistil se major Lorne a následně se otočil k doktoru McKayovi, ,,můžete.“
Doktor McKay již na nic nečekal a zvedl jumpr od země. Dvakrát až třikrát ho odřel a poté vylétl z úlu. Netrvalo to dlouho a několik šipek se ho jalo pronásledovat. Rodneymu se podařilo dostat se onu tajemnou planetu a proletět bránou. Naštěstí se ho tentokrát nezmocnila žádná past.
John ucítil pohyb pramenů vlasů na svých tvářích a ucítil tu nádhernou vůni něčeho neznámého, co měl už dlouhou dobu spojeno jen s jednou osobou. Otevřel oči a nemýlil se. Jeho očekávání bylo naplněno.
Když ji po tak dlouhé době spatřil v tom úlu, nebyl schopen slova a i teď, po tolika hodinách, stále mlčel.
,,Promiň,“ zašeptala wraithka a pohladila ho po tváři. Nezměnila se.
Neodpověděl. Pohladil ji bříšky prstů po tváři a přitiskl si ji k tělu. Teď to bylo správně. Byl by schopen obětovat cokoliv, jít kamkoliv a udělat vše, aby to takhle bylo napořád – oni dva spolu.
Jen jedna otázka musela být ještě vyslovena: ,,Kolik sis vzala?“ Nebyla to zrovna ta nejlepší první věta, ale musela padnout.
,,Něco kolem pěti let,“ odvětila wraithka a pohladila Johna po vlasech. Kolem uší již měl šediny a oči mu lemovaly vějířky hlubokých vrásek, ,,jak se cítíš?“
,,Jde to,“ odpověděl John a na chvíli se zarazil než dodal, ,,klidně bych ti přenechal všechen svůj život, kdybych věděl, že budu umírat vedle tebe.“
,,Mluvíš o smrti. To se ti nepodobá.“
,,Není se čemu divit, před pár hodinami jsem zestárl o pár let,“ John to myslel jako vtip, ale Shiny do smíchu nebylo: ,,Odpustíš mi to někdy?“
,,Není co odpouštět. Nebylo to z tvé hlavy, přinutila tě,“ Shiny se uvolnila v Johnově náruči a spokojeně začala příst, ,,nevíš k čemu tě chtěla ta královna přesně využít?“
,,Ne, nevím,“ odpověděla po pravdě Shiny, ,,a popravdě řečeno je mi to i jedno. Stejně jí to teď již nevyjde.“
Major Bauer seděl u stolu ve společenské místnosti. Nemohl a ani nechtěl ze své mysli vyhnat vzpomínky na křik svých mužů, když umírali. Vztekle udeřil do stolu a otevřel další z karet, které ležely před ním na stole. Doktorka Weirová mu je dala, aby si mohl doplnit svůj tým o nové lidi, když neoblomně trval na okamžitém nasazení bez jakýchkoliv úlev nebo dovolených, které mu doktorka nabízela.
Major se horlivě začetl do otevřené složky. Věděl, co hledá. Sestaví ten nejlepší tým. Hlavním atributem k přijetí bude nenávist k wraithům na život a na smrt.

Super, očekávám zas po nějaké době pokračování. A za ten dlouhej interval se neomlouvej.

Super díl sem rád že mam vždy možnost přečíst si nějákou povídku u k které se můžu začít smát

Nechala jsem se inspirovat skutečnými epizodami 1x17 - Letters from Pegasus a 4x08 - The Seer.

Věštec
Teyla položila svůj tác s jídlem na stůl a opatrně se posadila. Shiny si automaticky sedla naproti ní. Byl vidět jasně patrný rozdíl mezi jednoduchými pohyby člověka a elegantními pohyby wraitha.
Katelin s Jane se jejich stolu v poslední době obloukem vyhýbaly a sedaly si k vojákům, kteří z toho evidentně neměli moc velkou radost. Důvodem bylo stálé naštvaní na Shiny kvůli událostem na Daganu. Teyla si samozřejmě vybrala Shininu strany, a tak se vyhýbaly i jí. Původně měly sice v plánu pomstu, ale myšlenka na to mstít se wraithovi je rychle přešla.
,,Bolí mě hlava z toho, jak se blíží ty úly,“ posteskla si Teyla a dál se jen vidličkou vrtala v jídle.
,,Budou tu za dva týdny, že?“
,,Ano,“ přikývla Teyla, ,,neznáš něco, jak bych mohla těm bolestem zabránit?“
,,Nejsi zvyklá na trvalou a tak dlouhou přítomnost tolika wraithů. Jako malá jsem také mívala často bolesti, ale jiný způsob než uvyknout si není. Je mi líto.“
,,Myslíš, že je dokážeme zastavit?“
,,Nevím,“ přiznala po pravdě Shiny, ,,je sice pravda, že mám jisté schopnosti, ale oni o nich ví a připravují se. Až teď mi došlo, jak byla moje bývalá královna opatrná, když mi nakazovala používat mé schopnosti umírněně a jen při nejdůležitějších situacích a proč se vždy hněvala, když jsme ji neuposlechla. A navíc i Keraia Meids mi naznačoval, abych byla opatrná, ale já. Chci se jen předvádět a tím dostávám do nebezpečí sebe a strhávám tam i ostatní.“
,,Nesmíš si to tak brát. Nejsi věštec, aby si vše věděla.“
,,Věštec, ten by se hodil. Neznáš náhodu nějakého?“ zeptala se z legrace Shiny.
,,Náhodou znám,“ usmála se Teyla.
,,Vážně?“ překvapeně hlesla Shiny.
,,Jen ze slyšení.“
,,Páni! Mohli by jsme za ním zajít a zeptat se.“
,,To je hloupé.“
,,Hloupé? Já ti povím co je hloupé. Rodney, který již čtyři dny nespal a začíná drmolit hlouposti.“
,,Ale věstec? Vždyť by nám to ani doktorka Weirová nepovolila?“
,,Řekni mi upřímně, ty věříš, že by nám ten věštec mohl pomoci?“ položila přímou otázku Shiny a přitom jí divně blýsklo v očích.
,,Ano,“ přiznala Teyla.
,,Pak jdeme za doktorkou Weirovou.“
Doktorka Weirová seděla ve svém křesle ve své pracovně a nervózně si projížděla prsty ve vlasech. Nemohla uvěřit tomu, co jí nabízely jako možné řešení Teyla se Shiny. Nechtěla je ranit a jejich řešení ihned zavrhnout jako nesmyslné, a tak přemýšlela nad vhodnými slovy, kterými by danou věc zavedla do autu.
,,Moji plnou důvěru má doktor McKay, který mě ráno ujišťoval, že jeho plán bude fungovat,“ vyslovila nakonec doktorka.
,,Myslíte ten plán o poslání vzkazu na Zem, o kterém nevíme jestli vůbec dojde. A i tak nevíme jestli nám ze Země stačí poslat včas pomoc?“ konstatovala Shiny.
,,Když tam vyšleme jeden tým nic nezkazíme. Prostě jen zkusíme alternativu,“ vyjádřila svůj názor Teyla.
,,A jaký tým by to měl být?“ zeptala se doktorka, ,,McKay má moc práce zde.“
,,Tak ho nahradím já,“ nabídla se Shiny, ,,stejně tu teď nemám žádnou práci. K projektu s polohou Země mě nepustíte a nic jiného se zde v současné době nedělá. A navíc jestli je to vážně věštec, pozná ve mě wraitha. To bude důkaz.“
,,Dobrá,“ rozhodla doktorka, i když popravdě řečeno vůbec nevěděla proč tak činí. Možná jen ze zoufalství z nastalé a bezvýchodné situace, která jí uvrhla do téměř úplné nečinnosti.
John poslušně zapínal Shiny vestu, kterou si kvůli svým dlouhým nehtům nemohla zapnout sama a mezitím se nenápadně usmíval.
,,Johne, copak jsi ty nikdy nevěřil v existenci něčeho, pro co jsi neměl důkaz?“ zeptala se Shiny, které nebylo zrovna příjemné, že si ji John dobírá kvůli její víře v existenci věštce.
,,Dobře, jako malý jsem věřil v Santu,“ uznal John.
,,Kdo nebo co to je?“
,,Kdo. Je to imaginární postava. Starý muž žijící na severním pólu Země a nosící dětem dárky o Vánocích.“
,,O tom mi vlastně poručík Ford vyprávěl. Ty jsi věřil ve starého dědka dávajícího dárky milionům dětem zadarmo a mě vyčítáš jednoho věštce?“
,,Byl jsem dítě!“ hájil se John.
,,A já vím, že na té planetě za tu dobu, co na ní žije ten věštec, wraithi nesklidili ani jednoho člověka. Co mi řekneš na tohle Johne!“
,,Náhoda?“
,,Johne mám důvody tomu věřit, ale jestli chceš můžeme se vsadit o to jestli ten muž je nebo není věštec,“ Shiny podezřele blýsklo v očích.
,,Dobře a o co?“
,,O polohu planety Země asi ne, co?“ zamyslela se Shiny.
,,Pokud dáš na oplátku plán, jak vyhubit všechny wraithy, proč ne?“ pokrčil rameny John.
,,Dobře, navrhni něco ty?“
,,Boty. Jestli vyhraji, můžu je v pokoji nosit,“ Shiny zavrčela, ,,ale jestli prohraji, budu si je vždy sundávat, i když tam nebudeš.“
,,Platí,“ usmála se Shiny a John zapnul poslední přezku na Shinině vestě.
,,Co si o tomhle vlastně myslí Rodney?“ zajímala se Shiny cestou k bráně.
,,Považuje to za ztrátu času,“ ušklíbl se John a obezřetně se vyhnul vědci, který nesl těžkou desku.
,,Stejně jako ty?“
,,Ne, já jsem k této záležitosti před pár minutami získal velký zájem,“ usmál se John a objal Shiny kolem ramen. Trochu se zamyslel a zhluboka si povzdechl. Pět let bylo v jeho věku už dost. Zatím se změny projevily jen v citlivějších kloubech, trochu zhoršeném zraku a častější nutností chodit na záchod, ale co když přibude ještě něco, až to bude nejméně čekat?
,,Z toho co nám řekla Teyla jsou poněkud plaší. Čtveřice po zuby ozbrojených cizinců co se jen tak objeví je asi trochu vyplaší. Tak se budeme chovat slušně děti,“ zavtipkoval John a prošel bránou následován ostatními.
Zarazil se, když zjistil, že je na druhé straně čeká uvítáni. Stála tam skupinka místních v čele s celkem pěknou ženou.
,,Vítejte, vy jste lidé z Atlantis,“ pozdravila žena.
,,Nevypadají zrovna překvapeně,“ poznamenal John a už raději nerozváděl pohled, kterým si většina prohlížela Shiny. Jako by dokázali prohlédnout přes maskovací zařízení, které měla na ruce.
,,Jmenuji se Linara,“ představila se žena.
,,Podplukovník John Sheppard,“ odpověděl slušně John.
,,My víme,“ zastavila ho hned Linara, ,,známe vás všechny. Nějakou dobu jste očekáváni.“
,,Pak tedy víte, že jdeme za vaším věstcem,“ ozvala se Shiny. Mezi místními to trochu zašustilo a v očích pár z nich se objevil viditelnější strach.
,,Pojďte za mnou,“ vyzvala je Linara.
John musel uznat, že i když se mu lidský vzhled Shiny líbí, už si tak moc zvykl na to, jak vypadá jako wraith, že mu přišla tato maska trochu nepříjemná. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale vevnitř to tak cítil.
Shiny se otočila na Teylu a telepaticky ji požádala, aby z Linari vytáhla více o věstci. Udělala by to sama, ale bylo jí více než jasné, že obyvatelé této planety budou raději, když se bude držet stranou a dělat jakože tu není.
,,Můžete nám říci víc o věstci?“ vyslyšela Shininu žádost Teyla.
,,Jmenuje se Davos a je to můj otec,“ začala Linara, ,,vděčíme mu za životy, měl vizi o přicházejících waithech. Stihli jsme zabalit zásoby a utéct do jeskyní v horách. Dokonce i z hlubokého podzemí jsme slyšeli jejich lodě. Nakonec odletěli a už se nevrátili. Nezemřel ani jeden Vadeenan.“
,,Takže Davos o našem příchodu věděl?“ zajímal se John.
,,Měl vizi o vašem příchodu,“ odvětila Linara.
Linara zavedla skupinu do velkého stanu uprostřed vesnice. Ve zdobeném křesle obloženém kožešinami seděl starý muž. Linara k němu přistoupila a něco mu pošeptala do ucha. Davos jen přikývl a zadíval se na příchozí.
,,Očekával jsem vás a vím, proč tady jste,“ pozdravil Davos.
,,A dáte nám odpovědi, které potřebujeme?“ zajímala se Shiny. Davos na ní ulpěl pohledem. Nedíval se na ni tak jako na ostatní. Ji propichoval zvláštně nepřejícím pohledem.
,,Obávám se, že se nejdříve musím utvrdit v tom, jestli vám mohu všem věřit,“ odpověděl Davos a gestem vybídl svoji dceru, aby přinesla tři číše s jistým nápojem. Linara podala jednu číši svému otci, druhou Johnovi a třetí Shiny. Teyla s poručíkem Fordem si vyměnili tázavé pohledy. Teyla zapochybovala o obsahu sklenic, ale Ford byl rád, že je daného zážitku ušetřen. Podomácku vyrobené alkoholické nápoje ho nikdy zrovna nelákaly.
,,Jestli mohu, ráda bych odmítla. Nerada piji,“ konstatovala Shiny a nespustila při svých slovech pohled z Davose. Nebyl to hodný pohled, byl to obezřetný pohled lovce.
,,Je to slušnost. Když nás klamete svým vzhledem, můžete to napravit alespoň tak,“ řekl Davos a pohledem sklouzl k maskovacímu zařízení na Shinině ruce.
,,Pokud vás to uráží,“ Shiny si strhla zařízení ze zápěstí a zobrazila se její skutečná podoba, ,,není problém. Nechtěla jsem být nezdvořilá, pouze jsem chtěla chránit některé z vás před šokem.“ Shiny se podívala na Linaru. V momentě, kdy spatřila Shininu pravou podobu, se málem poroučela na zem v mdlobách. Davos naproti ní sice vypadal stále klidně, ale i jemu se nyní o trochu hůře hovořilo.
,,Shiny,“ nenápadně zamručel John směrem k wraithce, aby ji upozornil na přehnanost jejího chování. Shiny ho ignorovala a opět se zadívala na Davose. Ten vycítil, co je potřeba učinit. Pozvedl číši ke svým rtům a zhluboka se napil.
,,Tedy na zdraví,“ usmála se Shiny typicky wraithským úsměvem a napila se z číše. Napila se zhluboka, aby vypila co možná nejvíce a nemusela to již opakovat.
Již zbyl jediný John. Otočil se na Teylu s poručíkem Fordem a naznačil jim, že kdyby se něco stalo, je to na nich. Poté pozvedl svou číši a vyprázdnil ji.
Asi pět vteřin se nic nedělo. Poté se John nepřirozeně naklonil a svalil na zem. Byl v bezvědomí. Shiny k němu ihned přiběhla. Pokusila se ho probudit, ale marně.
,,Co si do toho dal?“ zasyčela Shiny na Davose. Pokusila se zvednout a jít mu pohrozit ručně, ale v tom momentu se jí zatočila hlava a ona ztratila vědomí. Davos se otočil k Teyle a poručíku Fordovi, kteří tušili něco špatného.
,,Nebojte se, budou v pořádku. Je jen nutno vykonat jednu zkoušku. Prověří jejich věrnost,“ pronesl Davos a poté se s pomocí své dcery zhroutil na trůn.
John zavrčel a rozespale si prohrábl vlasy. Otevřel oči a zarazil se. Kde to je? Ležel na měchu někde v lese. Pohlédl na nebe, musel být na nějaké cizí planetě. Na nebi viděl dva měsíce, které dosud neviděl.
John se s námahou postavil a protáhl se. Pokusil se rozpomenout. Vzpomněl si na věštce. Museli ho sem odnést, ale proč? John nahmatal svůj samopal a hned se cítil o něco klidnější. Rozhlédl se kolem sebe. Byl na malém plácku mechu. Kolem rostlo jen houští a vysoké jehličnaté stromy. Chvíli váhal, ale poté uslyšel střelbu. Byly to určitě zbraně pocházející ze země. Rychle se vydal tím směrem.
Držel se nízko v houštinách a pokoušel se běžet. Několikrát přehlédl vyčnívající kořen a upadl. Párkrát se ošklivě odřel, ale na tom teď nezáleželo. Už viděl konec lesa a tam světelné záblesky. Co se tu jen mohlo dít? A poté uslyšel ten známý leč nepříjemný hvizd přelétající šipky a ztratil se v modrém světle.
John párkrát zasténal a posadil se. Rukou si promnul spánek. Věděl, kde je. Organické zdi a známí typ mříží nebyly moc těžkou hádankou. V jeho cele bylo ještě šest vojáků. Pocházeli ze Země. Tři Američané, jeden Kanaďan, jeden Číňan a jeden Angličan hlásaly vlajky na jejich uniformách. Jednoho z nich možná znal. Nebyl to náhodou člen týmu majora Lorna? Všiml si také, že někteří z mužů si ho prohlížejí. Působili jakoby chtěli něco říct, ale něco jim v tom bránilo, a tak usilovně přemýšlely.
Ozvaly se kroky. John jen nepříjemně zavrčel a postavil se. Dneska se mu ale opravdu nechtělo vyřizovat něco s wraithy, jakoby jindy ano. John se nad touto myšlenkou ušklíbl.
Bylo jich šest. Čtyři vojáci a dva důstojníci. Prvního z nich John znal. Byl to ten Shinin bývalý. Jak se sem, ale mohl dostat, vždyť byl na úlu mířícím k Atlantis? Větší neznámou, ale tvořil ten druhý důstojník. Sotva přišel tak blízko, aby John mohl rozpoznat o koho se jedná, strnul. Byla to Shiny.
Byla to ona. Poznal by ji kdekoliv, ale byla jiná. Pod levým okem měla vytetované něco, co připomínalo malého dráčka. To není možná. Shiny má přeci jen dvě tetování a ani jedno není obličeji! Johnovi se to přestávalo líbit. Shiny byla oblečena do normálního černého kabátu a kalhot. Její kabát měl méně přezek než kabát jejího ex, což znamenalo, že byla na nižší pozici. Vlasy měla zapletené do malých copánků a měla je kratší. Sahaly jí po prsa. Normálně je měla až pod pás, také nevypadala tak vyhuble.
Shinin bývalý otevřel mříž a kývnul na tři vojáky. Ti postupně uchopili tři muže pod krkem a vytáhli je, aby je mohl odvést. Shinin bývalý opět zavřel mříž a chystal se se Shiny někam odejít.
,,Teď nebo nikdy,“ uvědomil si John a křikl za důstojníkem, ,,měl by ses podívat do zrcadla. Ty tvoje vlasy vypadají ze zadu hůř než ze předu a to je už co říct.“ Důstojník se otočil. Všech šest se otočilo včetně Shiny.
,,Ano mluvím s tebou,“ ujasnil John a díval se důstojníkovi přímo do očí. Důstojník se vydal rázným krokem ke mřížím, za kterými stál John. Vsunul svoji ruku do mezery a pokusil se Johna chytit a vysát z něj život. Ten to však čekal a včas ustoupil o krok do zadu, kam důstojník již nedosáhl.
,,Měl by sis to nejdřív otevřít,“ poznamenal John.
Důstojník zasupěl vzteky. Všichni pozemští vojáci se teď na Johna museli dívat jako na blázna, ale ani jedno z toho Johna nezajímalo. Zachytil totiž něco mnohem důležitějšího. Shiny se při poslední jeho větě usmála. Vždy milovala ty jeho vtipné narážky.
Důstojník stáhnul svou ruku zpět. Rychlými kroky překráčel malý prostor. Otevřel mříž a opět se zadíval na Johna. Tentokrát se na něj díval jako na jídlo, na kterém si velmi brzo pochutná.
Udělal první krok, ale něco ho zachytilo za rameno. Otočil se, byla to Shiny. Dívala se na něj svádivě prosebným pohledem.
,,Prosím, přenechej mi ho. Přece víš, že jsem se ještě na nikom pocházejícím ze Země dosud nekrmila,“ požádala ho telepaticky a dodala, ,,budu si vychutnávat každý kousek.“
Důstojník si Johna ještě jednou změřil pohledem, ale tentokrát zamyšleně.
,,Dobrá,“ odpověděl a dal povel k odchodu. Shiny zavřela mříž a ještě jednou se na Johna otočila. Byl to pohled, který dobře znal. Byla zaujatá. John sice nevěděl, co tomu důstojníkovi řekla, ale věděl, že v brzké budoucnosti jako jídlo rozhodně neskončí.
Shiny při první možné příležitosti vydala rozkaz, ať jí toho muže přivedou. Upřímně řečeno byla dost zvědavá. Bez ohledu na to, co slíbila Gaveltovi, se na tom muži nechtěla ihned krmit. Jeho statečnost a vtip, s kterým se dosud nesetkala jí imponoval.
Wraithský voják přivedl Johna do středního hezky zařízeného pokoje. Shiny dlouho přemýšlela, jak ho ve svém pokoji přivítá. Rozhodla se, že ve stoje. Stála lehce opřená o masivní stůl. Neměla zkušenosti z výslechem, a tak byla lehce nesvá.
,,I tak se to, ale dá brát jako trénink,“ pomyslela si a trochu se uklidnila. Shiny dala telepatický rozkaz vojákovi a ten odešel. Zbyli tu jen oni dva.
,,Jak se jmenuješ?“ zeptala se Shiny.
,,A jak se jmenuješ ty?“ zajímal se John. Shiny po něm střelila výhružný pohled, ale hluboko v sobě nevěděla, jak má vůbec postupovat a jestli to, co dělá je správně.
,,Odpověz na co jsem se tě ptala!“ trvala na svém Shiny.
,,Až poprosíš,“ pousmál se John.
,,Já tě o nic...“ Shiny se rychle otočila, ale přitom kabátem srazila vázu se stolu. Byla to krásně malovaná vázička. Dal jí ji před pár lety jeden z mála přátel, které měla. Zamrzelo jí to. Byla to krásná práce, moc se jí líbila a teď ležela rozbitá na zemi. Zbyla z ní jen halda střepů. Posmutněla. Nehledě na Johna se sehnula ke střepům. Vzala jeden z nich do ruky, už se nedá nespravit.
John znal Shiny. Chápal, co cítí i beze slov. Popošel pár kroků a sehnul se k hromádce střepů. Shiny se na něj zadívala, stále držela v ruce jeden ze střepů.
,,Možná dráteník by to dal dohromady,“ zamyslel se John nad hromadou střepů.
,,Myslíš?“
,,Asi ano.“
,,A ty znáš nějakého dráteníka?“ zeptala se Shiny a zlehka se kousla do rtu.
,,Neznám, ale mohu se o to pokusit sám. Možná se mi to povede,“ usmál se John a dodal, ,,a nebuď už tak smutná. Úsměv ti sluší.“
,,Copak ty jsi mě už někdy viděl se smát?“ otázala se Shiny.
,,To víš, že ano. Tam ve vězení, když jsem si dobíral toho cholerika.“
,,To bylo od tebe velmi hloupé,“ pokárala ho Shiny s lehkým náznakem úsměvu na rtech.
,,Ale výsledek stojí za to, jsem tu s překrásnou wraithkou.“
,,Ty se mi snad snažíš zalíbit.“
,,Já už se ti nezalíbil?“ naoko zaváhal John.
,,Být tebou si dávám pozor, protože pomalu dostávám... Au!“ vykřikla Shiny a rychle se opět vrátila na původní místo. Během posledních slov se totiž pozvolna natahovala k Johnovi a rukou se opřela o střepy, až jí prořízly kůži.
,,Ukaž,“ naklonil se John a popadl Shininu zakrvácenou dlaň, ,,máš tu někde dezinfekci?“ Zatímco se John ohlížel po dezinfekci, Shinina ruka se zacelila.
,,Není třeba,“ usmála se Shiny a ukázala scelenou ruku, ,,regenerace. Ale ty by si potřeboval ošetřit.“ Shiny se lehce dotkla odřeného místa na Johnově bradě, které si způsobil, když zakopl o kořen v tom lese a následně upadl. John trochu sykl bolestí a to stačilo. Shiny se otočila a vydala se pro dezinfekci, i když byl alkohol zakázaný, rozhodla se to risknout.
,,A vezmi i měděný drát,“ zavolal za ní John, ,,na tu vázu.“
Shiny otevřela oči. Ležela na zemi. Ano, byla na Atlantis, ale jak se sem dostala. Atlantis otřásla silná rána. Shiny byla ihned na nohou a rozhlížela se. Neřešila teď, jak se mohla dostat z oné planty sem, musela jednat.
Rychle se zorientovala a rozběhla se směrem k hlavní věži. Zatočila za roh a narazila na dva wraithy. Byli to normální pěšáci. Shiny moc nepřemýšlela, prvního rychle přirazila ke stěně a druhého kopla tak, že narazil do protější zdi. Tím ho zpomalila. Vrátila se k tomu prvnímu a obtočila si ho k snadnému zlomení vazu. Rychlá otočka a jedním dobře mířeným kopem zlomila vaz i druhému vojáku. Zlomenina vazu je smrtelná. Tohle žádný z wraithů nedokáže zregenerovat.
Shiny se zamyslela a ihned jí napadlo, co se asi mohlo stát. Upadla, proto ležela na zemi, a ztratila vědomí, protože se praštila do hlavy. Úder do hlavy jí také způsobil ztrátu paměti. Nepamatuje si, co se stalo těch posledních čtrnáct dnů a teď už k Atlantis doletěly úly a je uprostřed bitvy. Problémem je, že si nepamatuje strategii, jestli vůbec nějakou mají. Musí někoho potkat a zeptat se, ale koho? Musí do hlavní věže.
Shiny se opět rozeběhla. Narazila na další vojáky, zbraně jim byli k ničemu, okamžitě je poslala k zemi. Usmála se, nejspíše nic nevymysleli, její schopnosti jsou plně účinné. Může zabít všechny wraithy, co tu jsou. Ale... Vzpomněla si na Shaitera. Nesmí na něj narazit, ale jak to udělat?
Něco zaslechla, podezřelý pohyb. Vydala se chodbou dále a zahnula do otevřeného skladu. Byl zde doktor Beckett. Držel v ruce zbraň a pokoušel se s ní zastavit wraithského pěšáka, který se k němu přibližoval. Bylo to marné. Pěšák odolával každému výstřelu a byl stále blíž. Shiny nezaváhala. Popadla pěšáka a jedním tahem mu zlomila vaz.
,,Doktore Beckette, jste v pořádku?“ zeptala se Shiny doktora. Ten neodpověděl. Zmateně držel v ruce pistoli a zíral na Shiny. Po chvíli přikývnul.
,,Je zmatený,“ napadlo Shiny. Nebylo se čemu divit. Stačila chvíle a byl by mrtev.
Shiny popadla doktora za límec a vytáhla ho na chodbu. Pro jistotu mu také vytrhla pistoli, ten chudák by si mohl ještě ublížit. Musí do zbrojnice, je tu příliš mnoho wraithů a ona zrovna není v té nejlepší formě. Musí se najíst a pak pro zbraně, a nebo opačně, zbrojnice je blíž.
Další wraithi! Shiny pustila doktora a pokusila se je zneškodnit. Podařilo se jí to, ale už citelně pocítila svůj hlad. Je jen tak dobrá, jak je nakrmená. Nemůže používat své smysly, ne v takové míře v jaké je v dané situaci potřebuje pokud se hned nenají a bez svých smyslů bude jen obyčejný wraith s trochu lepším stylem boje. Takhle nikoho neochrání.
Znovu popadla Becketta za límec dovlekla ho do zbrojovny. Bylo zamčeno.
,,Dokážete to otevřít?“ zeptala se Shiny a podívala se na doktora. Ten jen zavrtěl hlavou. Stále vypadal vystrašeně a jako, že nemá sebemenší povědomí o tom, co se děje.
,,Dobrá možná to dokážu otevřít. Škoda, že tu není McKay. Ten by to měl téměř ihned,“ ve tváři doktora Becketta se teď objevil úplný chaos. Odkud znala Rodneyho jméno? A odkud znala to jeho? Kdo to vůbec je a proč ho zachraňuje? Nikdy tu wraithku dosud neviděl, tak proč?
,,John je v křesle,“ zeptala se Shiny a odklopila jeden z krytů, který ukrýval dráty vedoucí k dveřím od zbrojnice.
,,Já... ano,“ vysoukal ze sebe doktor Beckett. Neměl by sdělovat informace nepříteli, ale ta wraithka ho tak překvapovala, že úplně zapomněl, co dělá.
,,A je v pořádku... Tedy byl v pořádku, když jste ho naposledy viděl?“ zeptala se ještě Shiny. Znělo to naléhavě, bylo to naléhavé. Na tuto otázku prostě musela znát odpověď.
,,Ano, byl,“ odpověděl ihned doktor. Úplně překvapen z onoho naléhavého tónu.
,,Do Ga´Hoolu,“ zaklela Shiny a vztekle praštila do zdi. Poté se otočila a unaveně se o zeď opřela, ,,mám hlad. Už mi to pořádně nemyslí. Potřebuji se najíst.“ Shiny potlačila oheň, který se rozpaloval v jejím těle a podívala se na doktora. Ten ztuhnul a vykulil oči.
Doktor Beckett se nemohl ani pohnout. Nechce ho snad ta wraithka sníst, proto se s ním vlekla? Naprázdno polkl.
Shiny ho opět popadla a vlekla ho dál. Beckett se sice pokoušel klást odpor, ale bylo mu to k ničemu. Byla tak silná. Jeho odporu si vlastně ani nevšimla, hlavně protože měla již tak moc velký hlad, který jí dusil všechny myšlenky, které teď nutně potřebovala.
Narazili ještě na dva oddíly wraithů. Shiny je přemohla jen hrubou silou. Byli to vlastně jen pěšáci, kdyby narazili na důstojníka, možná by to nezvládla.
Dorazili na ošetřovnu. Shiny pustila doktora a ihned se rozběhla k tak dobře známé skříni. Otevřela ji, ale byla prázdná. Vyházela všechny krabičky, ale nic v nich nebylo, jen obyčejné léky, které jí byli k ničemu.
,,Kde to je?“ otočila se Shiny na doktora, ale ten jen zavrtěl hlavou jakoby nevěděl, o co se jedná. A pak Shiny uslyšela ty kroky. Otočila se ke dveřím a v nich stál John. Byl, ale jiný, mladší, jakoby z něj nevysála ani jeden den. Vlasy měl delší a na levé straně hlavě měl vyholený pruh. Nebylo to dobrovolně, jasně viděla jizvy po spálenině, které se táhly přes ucho až ke krku a pak mizeli pod oblečením. Nová jizva mu hyzdila pravé obočí. Dopadal na pravou nohu, byl zraněný, krvácel. Přesto však v ruce držel wraithskou zbraň a mířil na ni. V očích měl čistou nenávist. Tu nenávist, která patřila jiným, ale jí ještě nikdy. Vystřelil. Shiny přemohly mrákoty, ale ještě slyšela, jak doktor Beckett něco křičí.
Probudila se ve vězení. Ležela na podlaze. Pomalu se zvedla, ale nebyla sama. Byla zde samozřejmě ochranka, ale ještě někdo. Za mřížemi stál John a čekal. Ruce měl složené na prsou a v očích opět ten nenávistný pohled.
,,Johne...“ oslovila ho potichu Shiny.
,,Odkud znáš moje jméno?“ odpověděl John, ,,doktor Beckett mi říkal, že toho víš hodně. Odkud ses to dozvěděla?“
,,Chceš říct, že si mě vůbec nepamatuješ?“ zaváhala Shiny.
,,Nikdy v životě jsem tě neviděl,“ odpověděl popravdě John.
Otevřeli se dveře a ozvalo se zvláštní vrzání. Do místnosti vstoupil poručík Ford, ale nebyl to tak úplně on. Obě nohy, pravou ruku, část hrudníku i levé oko mu nahrazoval stroj. Zastavil se u Johna: ,,Plukovníku.“
,,Majore,“ odpověděl John a poté se přiblížil k Fordovi tak blízko, aby Shiny neslyšela, co si povídají. Právě si uvědomila, co se tady asi děje.
John vyslechl Forda a poté Ford odešel. John se tedy opět podíval na Shiny.
,,Myslím, že vím, co se tady stalo. Tohle není vesmír, z kterého pocházím. Popravdě řečeno nevím, jak jsem se sem dostala, ale jestli mi pomůžeš zpět, mohu se ti nějak odvděčit,“ nabídla Shiny.
,,Tvůj vesmír?“
,,Alternativní vesmír.“
,,Odměnit?“
,,Vím, kde je loď třídy Aurora. Nepoškozená a v dobrém stavu.“
,,A proč ti mám věřit?“
,,Chceš důkaz?“
,,Ano.“
,,Přiveď doktora Becketta, ať mi udělá výtěr a budeš ho mít.“
,,Jak jsi to udělala?“ křikl John, už ve dveřích. Doktor Beckett udělal Shiny výtěr intimních míst a vzorek dal na analýzu DNA. Výsledky měl nyní plukovník John Sheppard v ruce.
,,Udělala co?“ tázala se rádoby naivně Shiny.
,,Kde si vzala moje sperma!“
,,Jo, tohle. Neboj neznásilnila jsem tě, když ses nedíval,“ Shiny věnovala Johnovi milý úsměv.
,,Beckette,“ otočil se John ještě s nadějí na doktora.
,,Jsem si těmi výsledky jistý,“ ujistil ho doktor.
,,Takže už mi věříš?“ zeptala se Shiny Johna.
,,Ne,“ odvětil krátce John.
,,Jestli potřebuješ další důkazy pak přiveď Teylu, ať se mi podívá do hlavy,“ navrhla Shiny.
,,Teylu?“ znejistěl doktor Beckett.
,,Ano, vůdkyni Athosanů,“ upřesnila Shiny.
,,Athosané byli wraithy sklizeni před rokem a půl,“ konstatoval doktor Beckett.
,,Aha,“ řekla Shiny a nevědomky sklopila oči.
,,Je to pravda,“ přiřítil se do vězení Rodney McKay. Také vypadal jinak. Měl zjizvenou celou pravou polovinu obličeje a přes oko pásku. Musel se opírat o hůl, ale to jeho nedočkavý krok o moc nezpomalilo, ,,ona ví, kde je Aurora?“
,,Říká to,“ odpověděl John.
,,Tak uděláme, co chce,“ navrhl nedočkavě Rodney.
,,To není tak jednoduché,“ zastavil ho John.
,,Ale...“ začal Rodney.
,,Pojď si promluvit ven,“ zarazil ho John a už ho vedl na chodbu.
,,Rozkazy?“ zastavil je ještě robotický Fordův hlas. John se otočil a na chvíli se zadíval na Shiny a poté řekl: ,,Zatím ji nechte žít.“
,,Mohu pro vás něco udělat?“ zeptal se doktor Beckett jakmile se za Johnem zavřely dveře.
,,Nic mě nenapadá jenom... Ještě jsem tu neviděla doktorku Weirovou,“ uvědomila si Shiny.
,,Je mrtvá,“ posmutněl doktor, ,,před třemi roky nás napadli wraithi a byla zničena hlavní věž. Bylo hodně zraněných a mrtvých.“
,,Jak dlouho jste už na Atlantis?“
,,Sedmnáct let.“
Ozval se ten typický zvuk automaticky otevírajících se dveří a do pokoje vkročila Shiny. Pohodila vlasy, aby jí copánky nelezly do očí a položila na stůl před Johna tác s něčím podezřele připomínajícím jídlo.
,,Napadlo mě, že budeš mít hlad,“ přiznala se Shiny. John musel přiznat, že měla pravdu. Opravdu měl již hlad. Přisunul se tedy blíž a ulomil si kousek z jedné placky, která ležela na talíři, aby ji namočil do jedná ze dvou omáček.
,,Vzala jsem to u uctívačů. Snad ti to bude chutnat,“ pokrčila rameny Shiny, ,,to bys nevěří jaký jsou to drbny. Chvíli jsem se zdržela na chodbě a už slyším, jak řeší proč jsem si přišla pro jídlo.“ Zavrtěla Shiny hlavou. John jen přikývl, pokoušel se rozžvýkat tuhou placku.
,,Víš, napadlo mě,“ začala Shiny, ,,že bys mi mohl dělat osobního uctívače. Ještě žádného nemám.“
,,A co by to obnášelo?“ zeptal se John jakmile polkl.
,,No...,“ Shiny se rozhlédla po pokoji. Popravdě řečeno uctívače k ničemu nepotřebovala. Přišla s tímto nápadem jen proto, že si chtěla Johna nechat a pak jí svitlo, ,,mohl by ses starat o Žužlu.“
,,Žužlu?“ zahuhlal John s plnou pusou.
,,Ano. Žužlo, kde jsi? Ukaž se,“ začala volat Shiny a pobíhat po pokoji, přičemž se dívala pod každou skříň a do každé poličky. Když to už měla chuť málem vzdát, odsunula masivní skříň a zpoza ní vylezl, celkem neobratně, eratuský brouk. Nebyl moc velký a vypadal trochu rozespale, ale i tak to byl eratuský brouk.
John okamžitě nadskočil a ostražitým pohledem setrvával na brouku. Neměl zrovna hezké zkušenosti s tímto živočišným druhem.
,,To je Žužla,“ představila Shiny Johnovi eratuského brouka a donutila brouka přelézt na její ruku. Žužlovi se zrovna moc nechtělo, ale po pár popostrčeních si nechal říct. Poté byl přenesen a posazen na stůl. John ustoupil několik kroků dozadu a stále nespouštěl zvíře z očí.
,,Ty se ho bojíš?“ usmála se Shiny.
,,No, nemám s nimi zrovna dobré zkušenosti,“ přiznal John.
,,Neboj se. Neměl by tě sníst.“
,,Neměl by?“
,,Je to hrozný zbabělec. Budeš mu dávat jídlo, uklízet po něm a starat se, aby se nenudil, že?“ Shiny si opět vzala brouka na ruku a láskyplně ho pohladila po zádech. Poté ho položila na postel. Brouk oblezl kolečko a poté si zalezl do temného kouta pod postel.
,,Takže ty máš domácího mazlíčka?“ řekl John a znovu se posadil ke stolu, i když podvědomí strach z brouka v něm neustále přetrvával.
,,Není můj. Jen ho hlídám,“ vysvětlila Shiny a sáhla do jedné z kapes vně kabátu. Vytáhla klubko smotaného měděného drátu, ,,bude to vyhovovat.“
,,Myslím si, že ano,“ přikývl John a převzal klubko, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Shiny mezitím vytáhla ze svého kabátu ještě velkou láhev nějakého alkoholického nápoje. Instinktivně se podívala ke dveřím, a když se přesvědčila, že ji nikdo neviděl, došla si do koupelny pro kousek něčeho připomínající hedvábí, ale vypadajícího spíše jako vata.
Shiny si sedla vedle Johna a natočila mu tvář tak, aby dobře viděla na jeho zranění. Vatu namočila do alkoholu a začala dezinfikovat ránu. John se sebou pokoušel moc nešít, ale rána trochu bolela. Měl v ní navíc zanesený písek, a tak to trvalo déle.
,,Všechno?“ ujistila se Shiny, když měl John vyčištěny všechny rány v obličeji.
,,Ne,“ přiznal John a vyhrnul si nohavici. Měl odřené koleno.
,,Tak to už zvládneš sám,“ usoudila Shiny, zvedla se a začala přecházet po pokoji.
John se opatrně věnoval svému kolenu a došlo mu, že by bylo lepší tuto odřeninu něčím zalepit: ,,Shiny, nemáš...“ Pozdě mu došlo, co udělal.
Wraithka se bleskově otočila: ,,Odkud znáš moje jméno?“ V jejím hlase již nebyl oni odstín bezstarostného smíchu.
,,Já jsem...“ Johna nenapadal žádný rozumný argument.
,,Odkud znáš moje jméno?“ zopakovala wraithka. Okamžitě přistoupila k Johnovi a pohrozila mu svou krmnou rukou.
,,Já tě znám,“ přiznal se John, ,,znám tě, ale z jiné reality. Reality existující souběžně s touto.“
,,Myslíš alternativní realitu?“
,,Ano.“
,,Jak ses sem dostal?“ zeptala se Shiny a stáhla svou ruku.
,,Nevím.“
,,Budeš mě muset přesvědčit.“
,,Ráda dlouho spíš. Máš rada legendy. Tvoje oblíbené barvy jsou modrá a fialová. Líbí se ti boty. Nesnášíš, když po pokoji v botách. Máš obrovský smysl pro spravedlnost. Odmítáš autority, až na svoji královnu. Té jsi vždy naprosto věrná a hlavně, máš v sobě hodně soucitu, a proto tě tak moc miluji. Jo a ta hračka, která leží na tvé posteli, se jmenuje Fufa a dostala si ji od svého otce.“
Shiny se zarazila. Ať už čekala cokoliv, tak tohle rozhodně ne. Musel mluvit pravdu, protože jinak bylo nemyslitelné, že by toho věděl tolik o ní.
,,Dobře,“ řekla po delší odmlce Shiny, ,,pak mi ale vysvětli proč máš obuté boty?“ John se usmál a hned přešel ke dveřím se zout.
,,A ještě něco,“ dodala Shiny, ,,řekl jsi, že mě miluješ.“
,,Ano, to jsem řekl.“
,,My spolu chodíme?“ zkoumala Shiny Johna bedlivým pohledem.
,,Ano.“
,,Ty jsi ale ze Země.“
,,No a co?“
,,Jsem unavená. Myslím, že by jsme měli jít spát. Spánek nám pročistí hlavy. Ty budeš spát na zemi jako všichni uctívači. Přinesu ti deku. Bývá tu chladno,“ konstatovala Shiny. Její hlas byl ponurý. Nevěděla co má čekat.
,,Ale já nemůžu spát na zemi. Mám problémy s kyčlem,“ zkusil John zahrát na citlivou strunu, ,,ono to opravdu bolí, když spím na tvrdém podkladu.“
,,Dobře,“ usoudila Shiny, ,,budeš spát se mnou v posteli. Já bysem se na zemi moc nevyspala, ale nesmíš se ke mě tulit. Mohla bych se na tobě nechtěně začít krmit.“ John jen přikývl, protože mu tato skutečnost byla již dávno známá.
Shiny zalezla do koupelny a převlékla se do pohodlného trička. Johnovi nabídla něco podobného. Poté ještě vytáhla náhradní deku, aby se nemuseli o deku zbytečně dělit a zmenšovat tak vzájemnou vzdálenost. Oba si poté vlezli do postele a Shiny zhasla. Zavřela oči a čekala na příchod klidného spánku. V tom ovšem ucítila jemné dotyky stoupající od jejího pasu k jejím ňadrům.
,,Hej,“ rozsvítila ihned Shiny, ,,co to děláš?“
,,No... já myslel...“
,,Tak nemysli. Známe se jen jeden den a ty by si měl být rád, že jsem tě ihned nezabila,“ upozornila Shiny.
,,Ale líbím se ti, ne?“
,,Nevím, jak to máte vy, ale my vyjadřujeme tělesným stykem své vnitřní pocity. Vždyť tě neznám. Ano, líbíš se mi, ale to je vše a to nestačí. A navíc už s někým chodím. Na zem spát nepůjdu a buď rád, že tam nevyhodím tebe,“ ukončila monolog Shiny a zhasnula. Tentokrát spali.
,,Který?“ zaváhala Shiny a vytáhla ze skříně dva své kabáty. John se na chvíli zamyslel a poté ukázal na ten napravo. Shiny jen přikývla a ihned se do něj převlékla.
,,Jestli chceš zavedu tě k uctívačům. Dají ti jídlo a nemusíš být sám. Ta porada bude dlouhá,“ vysvětlila Shiny.
,,Dobře,“ souhlasil John, který už měl hlad.
,,Ale musíme vyrazit hned. Chci se ještě cestou nakrmit,“ Shiny si prohrábla vlasy před zrcadlem, a když John nic neříkal otočila se na něj. Nevypadal tak v pohodě jako předtím.
,,Ta druhá Shiny se snad nekrmí?“ odhadla Shiny, kde bude problém. Nebyl to, až takový oříšek. Všichni lidé i staří uctívači negativně reagovali na zmínky o krmení.
,,Ne, podařilo se nám vymyslet způsob, jak to nahradit,“ odpověděl suše John.
,,No, jestli je to opravdu moje alternativní já, tak si myslím, že ji zase tak dobře neznáš, když popíráš v ní něco tak podstatného. Možná jsem ti, až zbytečně rychle začala tak moc důvěřovat. Nechám ti sem poslat nějaké to jídlo,“ Shiny vyšla z pokoje a John uslyšel zvuk zadávání kódu. Zamknula ho.
Po několika hodinách John opět uslyšel kroky. Nebylo to však nic neobvyklého, neustále kolem někdo chodil, tentokrát se však zastavil před pokojem. Dveře se otevřely a v nich stála Shiny.
,,Ahoj,“ pozdravil John, ale ona neodpověděla. Elegantně vkráčela do pokoje a Johnovi bylo ihned jasné, o co tady jde. Znal jí na to až moc dobře. Opět se snaží být chladná.
,,Myslím, že jsme to poprvé moc uspěchali. Promluvíme si ještě jednou,“ rozhodla Shiny a prošla se kolem Johna v nacvičeném kruhu, který v nezasvěceném mohl vzbudit pocit strachu. John ale moc dobře věděl, co to Shiny dělá. Sama se mu jednou přiznala, že si nacvičuje pohyby tak, aby působily víc jistě.
,,Přestaň,“ zastavil ji John, ,,nelhal jsem ti a nehodlám s tím začínat. Posaď se a promluvíme si.“
Shiny se Johnovi nepodívala do očí, což bylo znamením toho, že nevím přesně, jak pokračovat. Na chvíli zaváhala a poté se posadila vedle Johna.
,,Proč mi nevěříš?“ začal John.
,,Já nevím. Prostě mi přijde neuvěřitelně neuvěřitelné, že bych mohla žít s někým, kdo o mě neví něco tak podstatného.“
,,Je to alternativní realita, sama si to řekla.“
,,A co když je právě tak odlišná, že jí nemohu věřit?“
,,Copak jsi nikdy nevěřila v existenci něčeho, pro co jsi neměla důkaz?“
,,Ano,“ sklopila oči Shiny, ,,ale nemůžu ohrozit ostatní.“
,,Podívej se mi do očí,“ řekl John a zvedl Shiny bradu, aby přesněji navedl její oči, ,,miluji svou Shiny a nedokázal bych nikdy ani v žádném jiném vesmíru ohrozit a nebo zabít to, co je jí tak podobné jako ty. Lžu ti?“
,,Myslím si, že ne. Ale mohu se mýlit.“
,,Vždyť jsi studovala u Keraia Meidse,“ usmál se John.
,,Keraia Meidse?“ zaváhala Shiny a v očích se jí objevil zmatek.
,,On tě neučil bojovat?“
,,Ne,“ vydechla Shiny. John svraštil obočí a zadíval se do slepého bodu na zemi. Došly mu argumenty, musí něco vymyslet.
,,Ona, tvá Shiny, u něj studovala?“ zeptala se po chvíli Shiny.
,,Ano,“ odvětil rychle John a znovu se podíval Shiny do očí.
,,Nevím proč, ale věřím ti,“ konstatovala Shiny, ,,za několik hodin se připojí tento úl k útoku na Atlantis. Pokud jsou tvá slova pravdivá, nezakročíš.“ John beze slov přikývl.
,,A teď mě omluv. Musím se připravit na výsadek.“
,,Ty nezůstaneš v úlu?“ zarazil se John.
,,Ne,“ odvětila Shiny.
,,Tak v tom případě tě tam nechám jít samotnou,“ rozhodl John.
,,Johne, měl by ses zastavit, nebo se ti zatočí hlava,“ usmála se Shiny s rovnými vlasy zavřená ve vězení na Atlantis na Johna se zjizvenou tváří, který nervózně pochodoval před mřížemi.
,,Říkej mi plukovníku!“ řekl John tvrdým tónem.
,,Buď rád, že ti neříkám svačinko,“ rozesmála se Shiny. John se nenamáhal odpovědět.
V tom Atlantis otřásla mohutná rána. John se stačil opřít o zeď, ale Shiny se podlomila kolena vinou vyhladovění a únavy a skončila na zemi. Světla v místnosti na chvíli zhasla a poté se opět rozsvítila. Řada systému ale nefungovala mezi nimi i ochrana mříže, která Shiny věznila.
,,Plukovníku,“ vtrhnul do místnosti Fordobot, ale v tom okamžiku byl zasažen výstřelem z upravené wraithské pistole, kterou Shiny dosud neznala, a padnul k zemi mrtví. John se pokusil vytáhnou svou pistoli a bránit se, ale nebyl dost rychlý. Wraith, který střelil Forda, ho strhnul k zemi a už si propínal ruku k nakrmení, když ho někdo chytil zezadu.
,,Jsem Shiny,“ zašeptal mu ženský hlásek do ucha a pak mu zlomil vaz.
John zůstal jen němě hledět na wraithku. Podala mu ruku, přijal ji a postavil se.
,,Už mi věříš?“ zeptala se Shiny.
,,Začínám ti věřit,“ opravil ji John.
,,Johne,“ ozvalo se z plukovníkovi vysílačky, když zrovna procházeli jednou z chodeb. John si byl, až moc dobře vědom, že se musí, co možná nejrychleji dostat do křesla, a tam také směřovali. S Shiny po boku to bylo celkem snadné, ničila wraitské vojáky napotkání, i když začínala pomalu ale jistě fňukat, že má hlad.
,,Ano, Rodney,“ odpověděl plukovník, který vědce poznal po hlase.
,,Napadli nás wraithi. Museli použít nějakou novou technologii, objevili se tu znenadání. Párkrát nás zasáhly, škody nejsou moc velké. Štít jsme ihned zapnuli a jede naplno. Naše lodě se drží jen tak tak. Phoenix byl zničen. Potřebujeme vás do křesla a to co nejrychleji!“
,,Už jdu,“ odpověděl plukovník Sheppard do vysílačky.
,,Jak jsem tě mohla jen poslechnout. Nemyslí mi to logicky,“ zakvílela Shiny s vlasy do copánků, přesto nepřestala dávat pozor a dobře vnímala všechny zvuky z okolních chodeb po Atlantis.
,,Chceš říct, že jsem ti popletl hlavu?“ usmál se John, ale i on byl ve střehu.
,,Buď raději ve střehu.“
,,To jsem a vždyť tady stejně nikdo není. Všichni jsou buď ve věži a nebo na balkónech.“
,,No právě, a proto my jdeme pro ZPM,“ usmála se Shiny.
V tom se zarazila. Bylo to jako v pokřiveném zrcadle. Dvě jen zdánlivě se lišící kopie.
,,Kdo jsi?“ zeptal se téměř ihned plukovník Sheppard podplukovníka.
,,Hádám, že ty z alternativní reality,“ usmál se John a pohled mu ihned sklouzl na Shiny. Koutky úst se mu roztáhly do úsměvu. Jeho Shiny se také usmála.
V tom si wraithky vyměnily významný pohled.
,,Co se děje?“ zareagoval okamžitě John, kterému došel podtón tohoto pohledu.
,,Cizí loď na orbitě,“ odvětila alternativní Shiny.
,,Pozemská?“ plukovník, který neměl vůbec dobrý pocit z nastalé situace. Jeho alternativní já na něj nepůsobilo zrovna důvěryhodně a být v takové blízkosti s dvěma wraithy už vůbec ne.
,,Ne, neznám tuto technologii,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Ani já ne,“ potvrdila alternativní Shiny.
,,Počkat,“ zaváhala Shiny a vyměnila si další z důležitých pohledů se svou alternativní podobou. Alternativní Shiny se zatvářila poněkud zaskočeně.
,,Co se děje?“ zareagoval opět podplukovník.
,,Sklad,“ vyhrkla Shiny a rozeběhla se chodbou směrem k nejbližšímu skladu. Všichni se vydali za ní, i když plukovník Sheppard jen stěží mohl objasnit důvod svého jednání.
,,Otevři to,“ křikla Shiny na plukovníka. Ten na chvíli zaváhal, ale nakonec Shiny vyslyšel. Ta vběhla do místnosti následována svým alternativním já. Obě se vrhly k starému počítači a alternativní Shiny do něj napojila jisté wraithské zařízení.
,,Tak moment, co to děláte?“ plukovník si konečně ujasnil priority a natáhnul se po své zbrani. V tom okamžiku ho někdo srazil k zemi. Plukovníkovi se podařilo se otočit tak, aby se mohl podívat svému protivníkovi do tváře. Byl to podplukovník, jeho alternativní já.
,,Mám to,“ vykřikla alternativní Shiny a kolem celé místnosti se prohnal elektrický výboj.
,,Co jste to udělaly?“ vykřikl plukovník John značně rozčílen a podařilo se mu vymanit se ze sevření svého dvojníka.
,,Zablokovaly jsme tuto místnost,“ odpověděla Shiny, ,,ta loď jsem přijela dobít Atlantis a zničit všechny wraithy. Už stačili zničit všechny úly a nyní vpouští do Atlantis plyn, který zabije všechny živé bytosti. Ukrýt se je naše jediná šance.“
,,To není možné. Nenechám tam svoje lidi zařvat,“ vykřikl John a pokusil se opět otevřít dveře, narazil jen do modrého silového pole.
,,Nemá to smysl. Nemůžeme nic dělat,“ snažil se utěšit svého dvojníka podplukovník.
,,A jak vám mám věřit. Vždyť si spíš s tou...,“ plukovník nedořekl jen namířil prstem na Shiny.
,,Ty si prý studovala u Keraia Meidse,“ zaváhala telepatický alternativní Shiny.
,,Ano,“ odvětila též telepaticky Shiny.
,,Jaké to bylo?“
,,Těžké, dlouhé a vysilující, ale stojí to za to. Přesto nemusíš mi závidět. Vidím, že ses také rozvíjela. Jsi daleko schopnější než já co se týká techniky.“
,,Všimla sis správně.“
,,A navíc jsi i hezčí než já,“ změřila si Shiny svou dvojnici závistivým pohledem.
,,Ty jsi zkušenější.“
,,Jsem jen menší dítě,“ zareagovala Shiny na zřetelnou naivitu v očích své dvojnice.
,,Je to pravda, co jsi mi řekla?“
,,Ano, mám důvod si myslet, že se ta loď pokusí zbavit se všech nepřátel v Pegasu. Lidí i wraithů. Ráda bych ti poskytla naději, ale jsem si jistá, že jsem jejich pohyby přečetla správně.“
,,Co mám dělat?“
,,Taky nesnášíš, když musíš rozhodovat sama za sebe,“ zeptala se Shiny a její dvojnice přikývla, ,,a nebudeš mi to vyčítat, když za tebe zvolím špatně,“ alternativní Shiny zavrtěla hlavou, ,,pak bych se obrátila na jediného spojence, který se ti teď nabízí.“ Obě Shiny se podívali na plukovníka Shepparda, který se momentálně hádal se svým dvojníkem.
,,Máš na to deset dní. Poté bude vzduch čistý a my můžeme opustit tento sklad. Podle síly té lodi si myslím, že jí tento čas bude stačit k vyhlazení všech úlů v galaxii. A podle čísla na boku té lodi si myslím, že nebude jen jedna,“ konstatovala Shiny. Alternativní Shiny si ještě jednou vybavila obraz lodi, který telepaticky projel snad myslí všech wraithů, kteří se nacházeli na Atlantis, a musela dát své dvojnici zapravdu.
Shiny se vzdálila od své dvojnice a chytila za ruku svého Johna. Plukovník se již dohádal a snažil se překonat svůj momentální vztek a pocit selhání.
,,Miluješ mě stále?“ zadívala se Shiny do Johnových očí.
,,Ano a ty mě?“ usmál se John a položil tuto řečnickou otázku.
,,Ano,“ usmála se Shiny, ,,musela jsem se k tobě chovat jako wraith.“
,,A já jsem se k tobě musel chovat jako debil.“
Zatočila se jim hlava. Bylo to silné a omamující, až upadli, a když otevřeli oči, byli opět v tom plátěném stanu.
,,Vítejte zpět,“ usmál se věštec, ,,prošli jste zkouškou.“
,,Zkouškou?“ zaváhal John.
,,Zkouškou,“ usmála se Shiny.
,,Vaše láska je čistá a pevná. Můžeme vám důvěřovat, a proto vám předám to, pro co jste sem přišli,“ věštec vyzval Johna, aby mu podal ruku. John na chvíli zaváhal, ale poté věštce vyslyšel. Byl to jen krátký okamžik, ale věštec mu předal vizi.
,,Vaši přátelé již čekají venku,“ usmál se na Johna věštec. John krátce přikývl a otočil se k odchodu.
,,Ty nepůjdeš,“ otočil se zpět na Shiny, když mu došlo, že nejde za ním.
,,Dej mi chvíli. Ještě se chci na něco zeptat,“ odvětila Shiny a počkala, až John odejde.
,,Vaše schopnosti jsou imponující,“ začala Shiny a počala přecházek kolem věštce v nacvičeném kruhu.
,,Ó, děkuji,“ odpověděl věštec.
,,Tak moc imponující, že by moje královna nebyla moc ráda, kdybych vás nechala žít,“ pokračovala Shiny.
,,Ale tvoje královna je mrtvá.“
,,Vážně,“ pousmála se Shiny a naklonila se k věštci, až byla vzdálenost jejich obličejů pro člověka téměř nesnesitelná. Pohled jejích hadích očí se vpichoval do jeho stařeckých očí a samolibý úsměv lovce si vychutnával strach kořisti.
,,To ne,“ vydechl věštec, když se mu konečně vybavila pravda. V tom okamžiku mu Shiny jednou rukou zakryla ústa a druhou se na něm začala krmit. Alespoň trochu té síly dostala zpět.
,,Otče?“ uslyšela Shiny slabý ženský hlas. Nechala ležet starcovo mrtvé tělo na trůnu a vyčkala příchodu jeho dcery. Jakmile i z jejího těla zbyla jen vyschlá kostra, Shiny vytáhla malé wraithské zařízení, které měla uschované v zadní kapse a zapnula ho. Objevil se přehled všech úlů v galaxii. Shiny poklepala na obrázek nejblíže nacházejícího se úlu. Zadala pár úkonů a zařízení vypnula. Jednoduše poslala nejbližšímu úlu zprávu o planetě vhodné k absolutní sklizni.
Poté Shiny vyšla ze stanu a oznámila strážím, že věštec nechce být pár hodin rušen. Podle jejích rychlých výpočtů by tu měl být úl do hodiny.
Když Shiny přišla k bráně, poručík Ford začal automaticky zadával adresu Atlantis.
,,Všechno vyřízeno?“ otázal se Shiny John a úsměvem.
,,Všechno,“ usmála se Shiny a pokojně prošla bránou zavěšená do Johna.

To mě teda zajímá, kdo byl doopravdy ten chlápek...
Moc pěkný, taková oddechová četba do vlaku.