TASK FORCE - Pokračování, ukončení - oznámení!

tak ač nemám politický definice rád (jako co co znamená a co co dělá) tak si právě tuhletu apsáž napsal na jedničku s hvězdičkou...fakt paráda...dílu nemám co ybch vytknul...doufám že další díli budou aspoň stejně dobrý nebo lepší...

To jsem rád, dalo dost práce to udělat (ani ne tak vybarvit to nebo dát k sobě tu planetu ze znaku OSN, ale spíš najít fotku Atlantis z vrchu což se mi úplnou náhodou povedlo na jednom americkém fóru s fůrou wallpaperů dělaných ve 3D "projektačních programech", kdyby měl někdo zájem, tady je odkaz:

Kód: Vybrat vše

http://www.scifi-meshes.com/forums/forum.php

) a snad ještě víc to vymyslet, opravdu díky...

Jinak, Daedalos304: tak to tě obdivuji, že si se přemohl, ale věř mi, že toto nutné zlo bylo potřeba pro lepší celkové pochopení povídek a následujícího děje a na dlouhou dobu by to také mělo být poslední zdržování děje, i já už přímo prahnu po tom, aby se děj konečně rozpohyboval, takže už jdu na to!

taky sem rád že sem to přečetl páč to fakt stálo za to.. bylo to nádherně napsaný...sem se až divil že to tak někdo dokáže napsat a dat si stím takovou fúru práce... už se těším an další díly..

Ještě jednou díky za pěkné hodnocení a pochvali, jimiž opravdu nešetříš...

Jinak pokud má někdo zájem, jakop mi opět pohotově dodal soubory povídky v PDF a DOC (za což mu děkuji ), takže tady jsou:

Kód: Vybrat vše

http://www.ulozto.cz/4031446/task-force-part-01-.pdf
http://www.ulozto.cz/4031445/task-force-part-01-.doc


Poviedky ktoré sú na fóre som viac menej prečítal, ale práve preto je mi smutno, že viac dobrých (ktoré sa mi páčili) skončilo nedokončených.
24 hod., 7 strán a p. prečítané, ako aj veľa iných.
K zástave: páči sa mi, ale farby (osobne) by som dal iné (podklad červený a obrysy čierne).

Toto je spoiler!!!:

[Je to moja úchylka z Port Royal(u) ]

A naozaj sa teším na pokračovanie.

Puk: Jo toho se u mě bát nemusíš, mám určitě v plánu to dokončit i kdyby to mělo být pak nějak rychle (čehož se chci rozhodně vyhnout, protože nechci vyrobit něco jako poslední díl SGA nebo druhý SG film )...

Jinak tu vlajku si myslel nějak takhle :
[img][./images/thumbs/ccea47b21e_61953682_o2_1310851993.jpg]http://nd03.jxs.cz/187/953/ccea47b21e_61953682_o2.jpg[/img]
Ta je teda čistě pro tebe, ale slibuju ti, že ji použiju až budu někdy dělat zlou verzi naší reality...

tahle vlajka taky vypadá dobře...ale nech tam tu modrou.

Presne takto.
Už som si ju dal ako tapetu.

Daedalos304: Neboj toto si opravdu nechám jen pro zlé dvojče UNICOMu...

Puk: Jestli chceš můžu ještě dodat verzi 1600x1200 tahle (1200x900) je pouze zmenšovaná pro použití na netu...
Jinak mě těší, že moje "propagace" skrze obrázky funguje i tímto způsobem...

Zdravím všechny...
Ještě dnes jsem tu se zbrusu novým dílem, který konečně posune příběh někam dál, i když ne zas tak dál a rovnou se musím přiznat, že je trochu víc o kecání (prakticky tam nic jinýho není ), ale to je jen kvůli tomu, že ten prostor o čtyř až pěti stranách není moc velkej a já tak do něj nemůžu nacpat tolik, kolik bych mohl chtít, i když se podle mého stále zlepšuju v tom, kolik toho tam dokážu nacpat...
Každopádně díky tomuhle dílu bude moc všechno opravdu začít, takže radím nevynechávat a raději přečíst!
Těm, co se ale rozhodnou číst, ale přeju pěkný počtení a nutnou dávku trpělivosti...

TASK FORCE:
1x02 Nabídka, která se neodmítá (I.)

O týden později… (2. ledna 2010)

Důstojnická jídelna, paluba USS Daedalus (DSC-304), orbita Země

Od dob, kdy mělo americké lodě pod palcem ještě Letectvo Spojených států, už uplynul nějaký ten čas, a to se projevovalo v každém ohledu, kde to jen šlo. Na paluby vesmírných korábů byl zanesen klasický námořnický kastovní systém vymezující striktně povinnosti, práva a výhody jednotlivých skupin, jimiž byli mužstvo a důstojníci. Tyto dvě předtím nijak zvlášť nerozlišované skupiny dnes odděleně spali, jedli a v mnoha ohledech také pracovali. Doby, kdy se mezi sebou na obědě pošťuchovali poručíci se seržanty, byly dávno ty tam, ale nedalo se zase říci, že by všechny tyto změny byly k horšímu.
Zlepšily se časy reakcí na vzniklé stresové situace a i během nich si posádky vedly nesrovnatelně lépe než v dobách, kdy každý druhý důstojník nebo voják neměl sebemenší zkušenosti, které by mu při službě na vesmírné lodi mohly nějak pomoci. Jakmile totiž odpadl problém s utajováním (fakt, že jak v SGC, tak na lodích sloužili příslušníci USAF, byl dán hlavně tím, že se velení snažilo o co nejmenší růst počtu těch, kteří jsou do přísně tajných aktivit kolem hvězdné brány a boje s Goa’uldy nebo Orii zasvěceni – logickou úvahou snadno dojdeme k tomu, že čím více řadových příslušníků do těchto programů zasvětíte, tím více jejich nadřízených a blízkých buď musíte informovat, nebo to vyplyne jako nežádoucí efekt, který se nedá moc účinně odstranit) nebyl důvod svěřovat činnost, jež odjakživa patřila námořníkům, někomu jinému než těm k tomu nejpovolanějším.
Ani všechny tyto změny ale neplatily na majora Brookse a jeho partičku z výsadkového komanda, která se přese všechna nařízení každé ráno, odpoledne a večer scházela pěkně pohromadě v jídelně zasvěcené „obyčejnému a prostému“ mužstvu, a to platilo jak pro důstojníky, tak pro poddůstojníky. Toto privilegium si po několika měsících porušování a zbytečného trestání vydupal sám major za vydatné spolupráce svých hochů, v nichž tak povzbuzoval jejich morálku a možná, jak mu někteří také vytýkali, jejich nelibost vůči starým a možná trochu zbytečným kastovním způsobům přenášených sem z námořnictva.
Když ale bylo tak těžké vymoci si toto zdánlivě nedůležité privilegium, proč to vůbec dělal? Těch pár desítek minut během jídla to kluci z Brooksova komanda přeci jeden bez druhého vydrží, ale kromě již zmíněné lepší morálky (a věřte, že ta je na lodi, kde spolu může být výlučně mužská partička pohromadě i déle než šest měsíců bez toho, že by si jeden od druhého mohli byť jen na chvilku oddychnout, zatraceně důležitá) toto velké množství času včetně nejzákladnějších denních činností (a teď je třeba zdůraznit, že kromě spaní v jedné posteli spolu byli majorovi muži nuceni dělat naprosto všechno) přinášelo také jednu z největších taktických výhod, jakou může jednotka v boji i mimo něj získat, a tou byla soudržnost v mnoha případech úzce doprovázena vzájemným přátelstvím a kamarádstvím.
Totiž jakmile se jeden na druhého může naprosto spolehnout, ví, kde se zrovna ten druhý bude nacházet, když se stane to a to, to je jen zlomek nesporných výhod, které z tohoto těžce vydřeného pouta může vyplynout. A čím více jsou muži ve zbrani spolu, tím více týmová soudržnost funguje a tím více se také vyplácí. Samozřejmě se ale nic nesmí přehánět, jelikož mezi ponorkovou nemocí a již zmíněným hledáním týmové soudržnosti často není moc velký rozdíl.
V důsledku toho se časem podařilo najít pro všechny pokud možno přijatelný denní režim, a ten byl nyní dodržován i dnes, a tak hned, jakmile každý z nich vstal, už upaloval do jídelny pro mužstvo, kde se jako vždy všichni pohromadě nasnídali a také se přitom nezapomněli vydatně provokovat. Major B se však díky svým mnohaletým zkušenostem se službou na lodích a v polních táborech naučil toto buď ignorovat, anebo to potlačit tím, že se do toho vloží on sám, což fungovalo naprosto vždycky díky dokonalé majorově stručné a jasné výřečnosti. Dnes ale neměl na něco takového čas a hned, jakmile do sebe rychle nasoukal horké kafe a snídani, předal velení nad hlasitě snídajícím hloučkem Rekordmanovi a už upaloval směrem ke kajutě velitele lodi, admirála Caldwella, jenž si ho k sobě právě zavolal vysílačkou, že prý má pro něho něco, co nemůže počkat ani minutu.

Kapitánova kajuta, paluba USS Daedalus (DSC-304), orbita Země

Když se svým rychlým a rázným krokem dostal až přede dveře se zlatou jmenovkou, na níž byla kromě jména také jedna pěticípá hvězda, naposledy se pečlivě upravil. To bylo v jeho případě myšleno spíše s nadsázkou, protože byl schopen si pouze trochu srovnat límec své polní uniformy v maskovacím vzoru MARPAT (pro ty, jež neznají tuto terminologii, jde o novou digitální verzi hnědo-zeleno-černého maskování Woodland, které bylo ještě donedávna oblíbené ve všech vojenských složkách USA včetně řadových týmů z SGC), na němž se mimo bojiště blýskal také zlatý sedmilístek značící jeho hodnost. Po zaklepání zazněl tlumený hlas „Dále!“ a muž za dveřmi tedy neměl jinou možnost, než vejít dovnitř.
Tam nalezl kromě samotného kapitána lodi také druhou osobu, na první velmi zběžný pohled důstojníka amerického letectva v hodnosti dvou hvězdičkového generála, který sloužil také jako parašutista, což značilo, že se v minulosti neživil jen jako placený štábní křeček nebo pilot bez vlastního úsudku, který jen shazuje bomby na odvážné a nevinné mariňáky (jak příslušníky USAF řadil sám Brooks). Důvodem, proč onoho generála nepoznal dříve, byl fakt, že mezi jím a ním samotným stál právě admirál Caldwell, který příchozího oslovil jako první a také se ujal vzájemného seznámení obou mužů, při němž si oba konečně pohlédli tváří v tvář.
- „Majore, jsem rád, že jste tady takhle rychle…“
- „Admirále, říkal jste, že je to důležité. O co jde?“
- „Však se dočkáte, nejdříve bych vám chtěl někoho představit, i když jeden druhého možná od vidění nebo z doslechu nejspíš znáte. Generále O’Neille, toto je major Brooks… Majore Brooksi, toto je generál O’Neill…“ Po předpisovém zasalutování ze strany muže s nižší hodností přišlo okamžitě letmé pozdravení z druhé strany, po němž si oba též potřásli rukou.
- „Těší mě, generále, sice jsem o vás už hodně slyšel, ale ještě jsem neměl tu možnost s vámi osobně promluvit.“
- „Pohov, majore. Myslím, že vám mohu prozradit, že poslední dobou mi připadá, že taky nemám možnost promluvit si s kýmkoliv jiným než jen s povýšení chtivými generály nebo po penězích lačnícími politiky. Mám dojem, že se mi to dokonce promítnulo do stylu, jakým mluvím. Všichni mí staří kamarádi z dob služby ve speciálních jednotkách, kteří jsou ještě naživu, mi to neustále připomínají. To je to opravdu tak znát?“ Zavtipkoval jemně generál, na což opět velmi vzorně odpověděl major, který se k tomu ještě trochu usmál (když už nic, bylo vidět, že si generála opravdu váží, protože normálně se zmůže pouze na zamračené přikyvování značící ne moc zářnou kvalitu lidí, kteří kolem něho vtipkují).
- „Není to tak hrozné, i když byste se divil, co by s vámi udělal týden na jedné lodi spolu s mými hochy. Jestli jste někdy potkal alespoň jednoho kovaného příslušníka jednotek SEAL, jistě víte, o čem mluvím.“
- „No jasně,“ vjela O’Neillovi jiskra do očí a úsměv do tváře, „Dělal jsem s těmihle kluky ze SEAL týmu 6 během Války v zálivu jenom chvilku a myslím, že mi některé jejich slovní obraty zůstaly ve slovníku dodnes. V poslední době ale nějak nebyla možnost na to, je využít. Pořád se jen motám na všelijakých jednáních v Budově č. 1, 2 i 3, jako bych byl spíš nějaká rocková hvězda nebo tak něco… Docela mi začínají chybět doby, kdy jsme nakopávali zadky Goa’uldům. Dneska, když chci někoho nakopat do zadku, musím nejdříve podepsat deset tisíc formulářů a obvolat dvacet milionů asistentů všech generálů, co znám…“
- „Ehm, generále,“ upozornil na svou přítomnost po chvilce Caldwell, na jehož ti dva tak nějak zapomněli, „Myslím, že už vás tu mohu nechat o samotě, mám ještě nějaké zařizování v CIC (= hlavní řídící středisko, tj. můstek) a taky jsem si vzpomněl, že jsem ještě ani pořádně nesnídal, takže… zatím nashledanou, generále…“
- „Stevene,“ potřásli si oba muži pravicí a po chvilce zůstali v prostorné pracovně generál a major o samotě. Se zabouchnutím dveří jakoby do O’Neilla vjel nějaký impuls, který ho z reprezentativního generála proměnil na jakéhosi nižšího důstojníka, jenž okamžitě zamířil k pohovce, aby si tam udělal pohodlí a uvolnil svazující kravatu jeho „oblíbeného“ pracovního úboru. Po chvilce si všiml, že major před ním stále stojí a sleduje jeho náhlou přeměnu.
- „Ou, pardon, můžete si sednut, jestli chcete. Na rovinu ale říkám, že nemám rád lidi, kteří se mnou mluví takhle povýšeně hnedka ze začátku, i když někteří generálové si podle mě myslí, že by před nimi měl člověk, co nemá minimálně tolik hvězdiček, co oni, nejméně klečet a ještě jim líbat jejich naleštěný polobotky.“ Z těch Brooks naštěstí nebyl, takže jejich rozhovor mohl dále pokračovat po tom, co usedl do křesla naproti němu.
- „Doufám, že vám nevadí, že jsem si udělal pohodlí v admirálově kajutě, ale on mi řekl, že se mám chovat jako doma a tam já se chovám i hůř, takže…“
- „Vůbec, pane,“ pokračoval s jen těžce potlačovaným úsměvem major, kterého chování generála nepřestávalo udivovat.
- „Fajn, taky mě napadá, že bysme se mohli podívat, jaké uklidňující prostředky si tady pan admirál schovává,“ s těmito slovy se O’Neill postavil a začal ve skříňce kousek od pohovky něco hledat. To něco byla nejspíš ručně dělaná velmi drahá karafa (vysoká, často hranatá nádoba z broušeného skla sloužící často jako náhrada lahví pro skotskou whisky a podobné nápoje). S ní v jedné ruce a s dvěma skleničkami v druhé se vrátil zpátky k majorovi, jemuž bez jediného optání nalil nízkou hladinku do tlusté broušené skleničky. Stejný postup opakoval i v případě té svojí a po tom, co si ještě nadělil jednu kostku ledu, se teprve zeptal:
- „Led?“
- „Jistě,“ odvětil nijak nevzrušeně Brooks, a jakmile byla velká čirá kostka ledu na svém místě, uchopil těžkou skleničku do pravé ruky a krátkým usrknutím vyzkoušel, jaký má admirál Caldwell „vkus“. To samé udělal očividně i O’Neill, který vzápětí utrousil:
- „Musím uznat, že admirál má jistě velmi dobré kontakty, takhle dobrou skotskou nemáme ani my tam nahoře.“ Ještě chvíli ani jeden z nich nic neříkal a teprve potom si vzal slovo opět generál:
- „I když mám popravdě radši pivo, mohl bych takhle posedávat s dobrým pitím celé hodiny. Ale to není to, o čem jsem s vámi tady chtěl mluvit… Nebo radši takhle, majore, máte nějaké tušení, proč bych s vámi vůbec mohl chtít mluvit?“
- „Hmm, mám takové tušení, že to bude souviset s tím, co se stalo před týdnem na tom jaffském Ha’taku…?“
- „Přesně! Ačkoliv vás tady nemíním znovu vyslýchat, jako ti pošuci z IOA. Mě by zajímal váš osobní názor na to, co se tam stalo, jmenovitě proč kolem toho dělali Jaffové tolik tajností.“ Major se na chvíli zamyslel a poté zeptal:
- „Můžu mluvit otevřeně?“
- „Naprosto, na tom trvám! Proto jsem přece přijel.“
- „Dobrá,“ pravil Brooks a znovu si přihnul ze sklenice, „Podle mého před námi chtěli Jaffové utajit něco jako tajný dodávky zbraní či technologií a soudě podle toho, že by jsme si jako spojenci měli říkat všechny důležitý detaily naší obrany vůči vesmírným hrozbám, řekl bych, že je to buď proti nám, anebo na něco, co by se nám zrovna moc nelíbilo, kdyby jsme na to přišli. To, že jsme na něco takovýho úplnou náhodou narazili, byla už jen souhra náhod a vedlejší efekt toho, že to oni podělali. Na druhou stranu pak ale nechápu, proč nikoho z UNICOMu ani v nejmenším nezajímá, že před námi naši kamarádi Jaffové něco tají. Nebo se mýlím, generále?“
- „Taky si toho v poslední době všímám víc a víc. Vím totiž, že ačkoliv jste spolu se svými muži poskytl barvité a dostatečně důvěryhodné svědectví o pašování těch speciálních bojových letounů, nikdo z admirality nebo ze špiček velení v Budově č. 2 vás doopravdy neposlouchal – nebo spíš nechtěl poslouchat. Popravdě většině generálům tam nahoře, jak jistě víte, ani nezáleží na tom, co Jaffové potají podnikají někde mimo náš přímý dohled, pokud se nás to přímo netýká. Samozřejmě, jsou svobodní a my nemáme právo se jim do toho plést, ale takový přístup nám zase moc nepomůže, pokud proti nám opravdu něco chystají. Není přece žádné tajemství, že Jaffové čím dál více zbrojí.
Dobrá, jsem rád, že si stále všímáte toho, co se kolem nás děje, a s tím také souvisí to, co se poslední dobou děje na Zemi. Máte nějaké čistě vaše osobní postřehy?“
- „Nejsem si jistý, jestli je všechno zrovna čistá pravda, přece jenom média nás čím dál tím víc krmí všelijakými těmi výmysly okolo politiků, kteří mají v hlavě symbionty, nebo se s nimi o víkendu potají scházejí. Ale mám dojem, že jsem někdy nedávno zaslechl nějaký dobrý postřeh o tom, že jakýsi bolivijský diktátor se snaží dostat k mimozemským zbraním, anebo že je dokonce snad už i má. Navíc sem už také nějakou chvíli neslyšel o tom, co se stalo s těmi ztracenými troskami z havarované USS Odyssey, která dopadla na hranice Afghánistánu s Indií během Jednodenní krize. Ale kdo ví, co z toho je opravdu pravda a co jen výmysl těch podělanejch pisálků.“
- „Jo, taky ty novináře už nemůžu vystát a věřte mi, že se s nimi v práci musím potýkat každý zpropadený den. Ach bože, jak mi chybí ty časy, kdy jsme dělali v takovém utajení, že ani prezident nemohl vědět, co jsme si dávali včera k snídani nebo jaký používáme toaletní papír. Ale vy víte, že jsem se vám sem nepřišel vyzpovídat. Přišel jsem za vámi, protože bych vám chtěl učinit jistou nabídku.
Vím, že vy nejste z těch, kterým by bylo jedno, když se svět mění k horšímu, a já jsem si jistý, že se mění. Nepřátelé Země už nemají žádná jména, žádné známé tváře ani místa, na kterých je zastihnete kdykoliv od šesti ráno do deseti večer. Ne, tak to není, i když opravdu silného nepřítele už tady nemáme. To ale neznamená, že by nám ubylo problémů. Poslední dobou jsou naše zpravodajské služby přímo zahlceny informacemi, které nás mohou, ale také nemusí varovat před vzrůstajícím nebezpečím kolem nás. Máte nějaké tušení, o čem tady teď mluvím?“
- „Myslím, že máte na mysli terorismus, pane, ačkoliv si nejsem jistý, jestli se to týká jenom Země nebo i vesmíru.“
- „Výborně, konečně někdo, kdo si také všímá toho, co se kolem něho děje. Nejsou tu totiž pouze po mimozemských zbraních lačnící Arabové nebo Rusové, kteří zalevno prodávají vyřazené armádní vybavení ze Studené války. Ne, poslední dobou máme také zprávy o tom, že podobné aktivity vyvíjejí také Goa’uldi a Tok’rové, kteří zase naproti tomu prodávají zbraně Jaffům, i když zatím nevíme, za co a proč. Navíc si nejsme jistí, jestli se někdo nesnaží pašovat mimozemské zbraně na Zemi, bohužel však tady není nikdo, kdo by se o to mohl postarat dříve, než se stane něco tragického.“
- „A co Planetární bezpečnostní agentura? Ti mají takové věci na starosti, pokud se nemýlím.“
- „Ne, nemýlíte se, majore. Pravda však je, že Prezidentská rada neumí plně využít všech zdrojů, a v podstatě si myslím, že se bojí této odnoži tajných služeb dovolit ukázat, co je opravdu v jejich silách.“
- „A to není možné vytvořit nějakou jinou organizaci, která by se starala o všechny tyhle ‚aktivity‘? Něco jako SEAL tým šestka v námořnictvu, nebo Delta Force v armádě jen s tím, že by občas mohli i něco dělat.“
- „Bohužel ne, majore. Ačkoliv se vám musím přiznat, že podobná idea nedávno napadla i mne, ale když jsem s ní před pár týdny byl za panem Woolseym, víte mimochodem, jakou funkci momentálně zastupuje?“
- „Mám dojem, že dělá toho zástupce v Prezidentské radě, když tam jako prezident není nebo tak.“
- „To je ono, tak za ním sem byl, ale on mi přetlumočil názor prezidenta a i více méně většiny ostatních hlav státu, že dokud nebudu mít v ruce pořádný důkaz, nikdy je nepřesvědčím, že je dostatečně důležité nějakou takovou jednotku nebo orgán aktivovat. Ale pak jste se na scéně objevil vy s vaším týmem a objevili jste ty dodávky zbraní, které před námi Jaffové tak dlouho tajili. Vzhledem k tomu, že je zatím předčasné spekulovat o tom, jestli na můj návrh nakonec kývnou nebo ne, nemohu vám ani úplně slíbit, že pro vás nějakou nabídku budu mít.“
- „Moment, moment, generále! Vy mi tady dáváte nabídku k práci v té jednotce, o které jste právě mluvil?“
- „Ano, ovšem je pouze na vás, jestli o ní máte zájem. Než cokoliv řeknete, dávám vám dva dny na rozmyšlenou. Vy si vyjasníte, jak jste spokojený s vaším dosavadním stylem života a pak mi dáte vědět, jak jste se rozhodl. Předem vás však musím upozornit, že i kdyby ten návrh nakonec prošel, je už docela jisté, že všechno kolem toho bude podléhat přísnému utajení, a tak byste si měl být vědom toho, že ta jízdenka, kterou vám tady nabízím, je pouze jednosměrná. Nikdo vás sice nezastřelí, když z toho programu odejdete…“
- „Myslím, že je mi to jasné, pane. Říkáte tedy dva dny?“
- „Přesně tak, za dva dny vám zavolám a budu očekávat rychlou odpověď. A pokud vše půjde, jak má, rychle poznáte, že nejsem z těch, kteří dávají druhou šanci. Rozumíme si, majore?“
- „Lépe už to ani nejde, generále.“
- „To jsem rád,“ pronesl O’Neill a vstal, aby si s mužem naproti němu naposled podal ruku a pak s následujícími slovy rázně odkráčel pryč.
- „Uvidíme se za dva dny, majore.“
- „Uvidíme, generále. Každopádně jsem vás rád poznal, pane.“
- „Ano, vím, že jsem milý, ale i tak je to od vás hezké.“ Zavtipkoval nakonec generál a pak už oba zase mohli odejít tam, kam potřebovali.

Korekci opět obstarala DarkLive a já ji opět děkuji mnohokrát...
A však už to znáte, rád bych znal váš názor, přečetl si nějaký ten komentář nebo si alespoň "vyslechl" nějakou tu kritiku (hlavně okolo toho, jak se vám zdálo, že jsem vystihl O'neilla... )...

jak už jsem psala v průběhu korekce Jackovi, tak podle mě O´Neilla vystihl docela dobře díl se mi samozřejmě líbil, jako vždy a už se těším na pokračování

Najprv k dĺžke poviedky: Nemusíš sa tak obmedzovať a kľudne (sa vyrozprávaj) napíš aj dlhšiu.
K O’Neillovi: Možno tam nebola jeho nejaká typická originálna hláška, ale hovoril len o bežných (pracovných) veciach takže to vôbec nevadí (mne).
A poviedka?: (Nakoľko si ma podplatil zástavou ) Išlo tu o uvedenie do budúceho deja (o objasnenie situácie v pozadí) a to sa ti podarilo dobre. Mne sa páči, je dobrá.
Uffff...

Teším sa na pokračovanie.

tak díl dobrý...jak už byo řečeno žádná závratná O'neillova hláška tam nebyla ale myslím že si vystihl dobře... povedlo se ti to...k ději opět není co vytknout...sice sem nečetl 24 hodin ale trochu mě ranila ztráta odyssey ale něco mi říká že o ní možná ve spojitisti s nějakými zbraněmi či teroristickými skupinami uslyšíme...

Puk: S tou délkou se ještě uvidí, zatím se mi to daří držet pod těma pěti stránkama, takže jen nějaké ty speciální díly, kde není dobré to tolik dělit, udělám delší...
Jinak díky za pochvalu ohledně dílu a taky jsem rád, že jsem jakž takž zvládl tu premiéru O'neilla v mých povídkách, a hlášky se tam časem samozřejmě taky objeví...

Daedalos304: Díky za pochvalu a teď už k té Odyssey, jak už bylo řečeno spadla a pokud si četl alespoň epilog k 24řce nebo její celkové shrnutí, tak tam myslí určitě nějaká zmínka o tom, že Odyssea, Apollo a ještě ten antickej křižník Cestovatelů byly zničeny, když bránily Zemi, nebo respektive Apollo bylo zničeno a Odyssea s tím křižníkem spadli na Zem, zatímco Odyssea do tý Indie a ta Aurora s malou pomocí její posádky zase do Virginie nedaleko D.C. Tohle by tě tak trochu mělo informovat o tom, jak to s těmi loděmi vlastně je...

jj epilog sem četl...a myslím že máš pradvu že tam něco takoývho bylo....