JJTS - 14. kapitola - Budoucnost

[Aiwendill]

Daedalos: komentare k poviedke chapem, ale debata o mesiacoch a o tom ci ma ten mesiac pri Zemi velke zaciatocne pismeno, uz velmi z touto poviedkou nema vela spolocneho...

Jo aha tak to jo, tak když na jsme navázaly z debaty o cílu.

No uvidím, ale ak to bude ďaľšia poviedka so zničenou Zemou, tak nebudem komentovať.
(Rozhodol som sa nekomentovať žiadnu poviedku v ktorej sa to stane.)

proč ti to tak vadí, vždiť země nemuže vždy porazit záporáky jako v Hallywodu, to by pak bylo naprd.

Vzhledem k tomu že jsem to tu psala, ovšem zdá se že asi ne dost přesně (chápu mé myšlenkové pochody jsou občas strašné), no nevadí, snad tohle je dost jasně.

Toto je spoiler!!!:

Země zničena NEBUDE, schytá to půlka Měsíce a jedna planeta.

Já nevim ale prostě, no nevím čim to je ale dávam přednost když země zlstane zachovalá celkem, a přejie aspoň 6 mld obyvatel.
Ale nééééééééé tim zmateš přiliv, to nemůžeš : : D

Néé, jenom ho trochu zmenším (ten příliv)
Něco to schytat musí.

[andoriel]

Ve své povídce můžeš všechno, co Tě napadne, Darren. Nenech se ukecat

Neboj nenechám, ale se Zemičkou jsem beztak nic v plánu neměla. Tak proč jim jí nenechat, že? A hold budeme mít menší příliv, to se přežije. Ovšem nevím jak budou přežity další mé šílené nápady. Jak říkáš, v povídce můžu vše a myslím, že to dám postavám ještě párkrát dost poznat.

To mě zajímá jaký se tady vymyslej šílenosti, které tu ještě nebyli.

Proste som patriot.
Nemám rád keď mi prdne (praskne - zlomí sa , .....) stolička (a nie to ešte, že mi zmizne spod nôh Zem) pod zadkom a ja sa ocitnem na zemi.

Ták, je tu pátek a s ním další část povídky. Tentokrát jsou tu dva díly, protože se mi to A) nechtělo rozdělovat a za B) spolu dávají větší smysl. No a mě nezbývá než popřát příjemné počtení.

Kapitola 2 – Nečekaná návštěva

Ozval se výbuch a hned nato otřesy. Doktor McKay nadskočil, ale než stačil cokoli udělat, byl smeten tlakovou vlnou na zeď. Naštěstí se mu nic jiného nestalo.

K laboratořím doběhl podplukovník Sheppard, hned za ním major Lorne a nakonec doktorka Greyová. Nikdo se nemusel ptát, co se stalo. Z laboratoře se hrnul hustý dým, nebo co to bylo, a Rodney se zrovna zvedal. Lorne se otočil na Greyovou.

„Říkal jsem ti, že do něj nemáš rejt. Takhle to dopadne vždycky, když se vy dva do sebe pustíte.“ Mírně zoufale se rozhlédl po laboratoři. Byl tu katastrofální nepořádek, ale většinu místnosti neviděl díky husté mlze nebo dýmu. Sheppard si též prohlédl místnost a otočil se na Lorna.

„A my to jako velící zase odneseme. Woolsey bude šílet a nejen šílet, ten nás sežere zaživa.“ Tolik k názoru podplukovníka, co bude následovat po tomto incidentu.

„A koukejte tu něco udělat s tím bordelem, vy oba,“ otočil se na doktorku John.

V laboratoři se objevila další osoba. Černé vlasy jí lemovaly mladou tvář. Nikdo si jí v hustém dýmu nevšiml. Dívka chvíli stála v kouři, než si uvědomila, že je někde jinde. Chvíli se vzpamatovávala a nakonec zaslechla útržky hovoru. Vůbec se jí nelíbilo, co slyšela, a už vůbec ne, že je nějaký bordel, pokuď to bylo na ni.

„Tím bordelem myslíte i mě?“ zeptala se. Uviděla, že se na ni všichni otočili a zůstali v úžasu zírat. První se probrala žena.

„Rodney, to nemyslíš vážně. Ty ses zbláznil. Doslova! Co tu s ní budeme asi tak
dělat? Proboha, holka - a tady! Ty nemáš dost zdravého rozumu. Jak tě to mohlo napadnout zapnout?“ začala ječet doktorka na McKaye. „To jsi už zapomněl, jak krásnou díru jsi vytvořil místo té sluneční soustavy?“

„Ehm, já... ne. Ona... co tu?“ Nebyl schopen odpovědět souvisle. Nechápal, kde se tu ta holka vzala a jak se to vůbec stalo. Ovšem došel k jednomu logickému závěru: tak tohle nefungovalo správně. Ano, to byl překvapivý závěr, že?

„Tak tohle asi bude trochu problém,“ uvažovala dívka nahlas. „No, asi větší,“ povzdechla si. „Mohl by mi prosím někdo říct, kde to jsem a jak jsem se sem dostala? Protože já nemám tušení ani trochu.“ Darren se rozhlížela po místnosti a nevěřila tomu, co teď vidí.

„Já jsem podplukovník John Sheppard, těší mě,“ zareagoval automaticky John. O super, to jsem se zase vyznamenal, dřív myslet a pak až mluvit, kdo jsem ji teď asi dvakrát moc nezajímá, napadlo ho vzápětí.

Tak, a je to někde, podplukovník, tudíž voják, takže podle laboratoří soudím, že jsem se ocitla někde v nějakém přísně střeženém objektu a jen tak mě asi nikdo neuvidí. No potěš, kam jsem se to zase připletla? Pomyslela si Darren s hrůzou.

„Máme větší problém než ji. ZPM se přetížilo, proud nevypadl jen tady, ale všude. Máme tu úplný výpadek, nefungují žádné systémy,“ hlásil McKay a projížděl programy v notebooku. Sheppard se zděsil a stejně tak ostatní, tak tohle to mu jen tak neprojde. Dívku by možná Woolsey ještě překousl, ale tohle, za to se budou sekat hlavy.

„McKayi, koukej to nahodit nebo tě zastřelím. Máš na to dvě minuty.“ Než to John dořekl, tak naskočil záložní zdroj, kterým byly naquadahové generátory. Ovšem ty nedokázaly pokrýt ani nejmenší nutnou spotřebu energie.

„Máme světla a základní systémy, ale nic víc. Jsme bez štítů, senzorů a všech ostatních energeticky náročných programů,“ ohlásil McKay a doufal, že se mu podaří důležité systémy zprovoznit co nejdřív. Bez dotazů, všichni včetně Darren, kterou za sebou táhl Sheppard, vyrazili do kontrolní místnosti. Než Rodney stačil cokoli říct, ozval se Zelenka.

„McKayi, za tohle můžeš ty, že jo? Jasně. Kdo jiný taky.“ Rodney ani nemusel odpovídat, český vědec si odpověděl sám. Dál běhal kolem řídících panelů na svém stanovišti a zuřivě něco hledal. Když to našel, to co hledal, bylo PDAčko. Vyrazil k modulu nulového bodu s tím, že zjistí, co přesně se stalo a jak na tom ZPM je.

Sheppard mezitím dotáhl Darren k Woolseymu do kanceláře, doktor však trochu šílel. Běhal po kontrolní místnosti, snažil se všemi domluvit, co se bude dít, zjistit, kdo je za to zodpovědný, a hlavně do kdy to dají do pořádku. Když se trochu zmírnil, vyrazil k sobě do kanceláře, kde na něj čekali ti dva.

„Pane,“ ohlásil se podplukovník. „Máme tu návštěvu. Zdá se, že ji sem nějak dostal ten přístroj, co způsobil tuhle pohromu.“ Woolsey se uklidnil, věděl, že u někoho, kdo tu skončil náhodou a bude se od něj něco chtít dovědět, křik nepomůže.

„Posaďte se," vybídl Darren a sám si sedl do křesla. „Prosím, řekněte mi něco o sobě. Odkud pocházíte, kolik vám je a tak.“ Prohlížel si dívku, která seděla naproti němu, a doufal, že je rozumná.

„Mé jméno je Darren Nix, je mi dvacet let a vystudovala jsem gymnázium částečně zaměřené na biologii. Pocházím z Coloráda z města Aurora. Nevím, co jiného říct,“ odvětila Darren a dívala se kolem sebe. „A co kdybyste mi řekli, kde to jsem, co tu dělám a kdo jste vy,“ snažila se něco zjistit.

„Promiňte, mé jméno je Richard Woolsey, jsem vedoucí expedice Atlantis. Vzhledem k tomu kde jste, byste se to zřejmě dozvěděla dříve či později. Nalézáte se na jedné planetě v galaxii Pegasus. Tedy ne na Zemi. Tohle je mise, která má za úkol objevovat nové světy a utvářet nové kontakty. Ovšem teď bych vás poprosil, abyste následovala podplukovníka Shepparda, a on vás zavede do jednoho z volných pokojů, kde prozatím zůstanete, než se to vyřeší. Ať před pokojem hlídkují dva vojáci,“ dodal k Johnovi, když dívka vyšla před kancelář.

Darren došla do pokoje a nechala se tam bez problémů zavřít. Nemá smysl se hádat. Prozatím bude dělat, co chtějí. Dělat rozumnou se jí může vyplatit a vzhledem k tomu kde je, si potřebovala utřídit myšlenky.

Najednou se z venku ozvalo jiskření a menší výbuch. „Potřebujeme pomoct,“ volal někdo. Za chvíli Darren uslyšela, jak se od jejího vězení nebo pokoje, to je jedno, vzdaluje dvojí dusot. Nepochybně patřil vojákům, kteří ji doteď hlídali.

Rozhodla se zariskovat a opatrně vykoukla z pokoje. Jedna strana volná, druhá volná. Měla štěstí, takže se prostě potichu vyplížila z pokoje a hurá do jedné z chodeb.

Woolseyho kancelář

„Mám takovou jednu nepříjemnou zprávu. Víte, zdá se, že ten proud antihmoty porušil časoprostorové kontinuum a dostal ji sem z jiné reality. Ovšem taky se dostal až na druhou stranu vzniklého mostu a byl silnější, než měl být.“ Rodney mluvil velice tiše, tohle mu bylo přes všechno vskutku líto.

„Pokud to dobře chápu, tak mi tím říkáte, že nevíte, jak vypadá druhá strana,“ odpověděl Rodneymu Woolsey. Tvářil se dost naštvaně, ale postupně po tom, co mu došel význam slov doktora, mísil se v jeho tváři smutek se vztekem.

„Popravdě na padesát procent tam není nic. Nic víc než vakuum.“ Doktor sklopil zrak. Tohle opravdu nechtěl.


Kapitola 3 – Když zmizí světlo osudu


Planeta Země – Darrenina realita

USA

Zemi zasáhl proud čehosi a nikdo nevěděl, odkud se vzal. Vědci z celého světa se sjeli a bádali, nikdo však nebyl schopen říci, co to bylo. Až na jednoho. Doktor McKay, kterému nikdo neřekl jinak než Mere, možná nalezl vysvětlení, co se to vlastně stalo, ale nikdo by mu asi nevěřil.

On však věděl. Nám známá antihmota zasáhla jednu z pouští v Egyptě a téměř celou ji zničila. Nehledě na to, jak velký kráter se tam vytvořil, nebyli žádné zjištěné oběti a paprsek nezničil téměř nic, krom velké kupy písku, která zmizela, kdo ví kam. Země měla podle Mera docela štěstí. Paprsek se totiž rozdělil, a tak největší část schytal Jupiter, který už nikdo neviděl, a půlka Měsíce u planety Země.

Potom, co se Dr. McKay pokusil zveřejnit na co přišel, uznala vláda USA, že je příliš nebezpečný. Veřejnost nemusí vědět vše. Nejprve ho varovali, a když to nepomohlo a Mer si postavil hlavu, že to lidé vědět musí, zmizel ze zemského povrchu a už ho nikdo neviděl.

Česká republika

Muž středního věku pobíhal mezi počítači a přitom pokřikoval na své žáky. Na nose mu seděly brýle a na hlavě trčely rozcuchané vlasy. Tvářil se zmateně a něco si pro sebe mumlal. Vůbec nevnímal své okolí. Byl zabrán jen do toho, aby spravil počítač, který opět vypověděl službu v nejméně vhodném okamžiku.

Jeho život byl prokletí. Takhle si ho vůbec nepředstavoval. Radek Zelenka skončil jako učitel na jedné vysoké škole a nebyl z toho nadšený. Celý život toužil po nějakém napětí a dobrodružství, ale to k němu nikdy nepřišlo, a tak se postupem času smířil s tím, že jeho život je sezení za katedrou a vyučování studentů.

Smutně došel domů a hodil věci na pohovku. Pustil televizi a nic nedělal.
Byla bouře a v paneláku, v kterém Radek bydlel, vypadl proud. Na nic nečekal a vydal se to opravit. Naštvaně sbíhal po schodech. Když se však dostal do místnosti s rozvody, zjistil, že jsou celé spálené a zničené. Když se chtěl přiblížit víc, zasáhl ho jeden z výbojů. Jeho srdce utichalo v pomalém rytmu.

Skotsko

Muž s nádherně pomněnkovýma očima zrovna vycházel z operačního sálu a usmíval se jako měsíček na jednom nehezkém místě. Další operace se mu povedla. Dnes to nebylo nic hrozně náročného, ale i tak se těšil z odvedené práce. Bavilo ho to – zachraňovat životy.
Carson Beckett byl odjakživa milá duše a neváhal by se pro dobro ostatních rozdat.

V jednom ze skotských měst se udála živelná katastrofa a Carson se vydal jako doktor pomoci. Když dorazil, jeho obličej se křivil bolestí. Tolik mrtvých lidí v jeho milované zemi. Záchranáři zvedali trámy a prohrabávali trosky. Našli několik přeživších, když se spustilo druhé zemětřesení a Carson skončil hluboko pod sesuvem stavby. Dlouho bojoval a nevzdával to, nakonec však podlehl vábení sladkého spánku a nechal klesnout hlavu na stranu.

USA

Po ulici kráčel sebejistým krokem hezký mladý muž s nakrátko střiženými tmavě hnědými vlasy. Své překrásné zelené oči skrýval za tmavými slunečními brýlemi. Hned vedle něj šel další, též vlasy nakrátko střižené, ale světlejší hnědé barvy a jeho oči byly modré. Zrovna mezi nimi panoval čilý rozhovor, bavili se o všem možném. Oba byli vojáci a sloužili u letectva, bohužel, každý někde jinde, a tak se moc často neviděli.

Někde nad Antarktidou (Za dva dny po rozhovoru obou mužů)

Zkušený pilot John Sheppard už notnou chvíli manévroval nad plání a mezi horami. Snažil se z ocasu setřást jeden nepřátelský pálící Suchoj. Zatraceně, pomyslel si, a dál ho zkoušel setřást. Nedařilo se mu a zbytku jeho letky také ne. Pak se ozvala jedna jediná rána a další Suchoj přelétal Sheppardovu stíhačku zprava. Nebylo úniku. Další zásah byl přesný a stíhač i s pilotem nenávratně padali k zemi.

„Tango volá deltu, ozvěte se. No tak, Johne, ozvi se!“ Málo bylo platné volat pilotovi. On i letadlo budou už navěky tiše spát na ledu.

Ve stejnou dobu v Iráku

Letci se marně snažili vyhrát boj, v kterém byli v nevýhodě. Věděli, že už nikdo z nich neodletí, a přesto bojovali do posledního dechu. Ve chvíli, kdy se letoun majora Lorna řítil k zemi, jen prohlásil: „Snad se ještě sejdeme, pane.“ Ani nevěděl, jakou má pravdu.

Ve světě kde neexistovalo jedno zázračné pojítko, jež tyto lidi spojilo jinde, nebylo těchto životů potřeba, vzhledem k tomu, že tu nejdůležitější osoba už nebyla. Dívka, která měla dát vše do pohybu, skončila v jiné realitě. A tak se okolnosti zkrátka měnily. Ano, tito lidé byli jako jednotlivci úžasní, jenže když se nespojili v celek, neznamenali v určitých ohledech nic, a tak ztratil význam chystaný osud.

andoriel - díky, díky moc za korekturu
Tak doufám, že se líbilo a ráda si poslechnu, co si myslíte.
Mimo to, příští týden díl "Kritická hladina"

[andoriel]

Darren, není zač. Na další díl se vždycky těším

Nezbývá mi nic jiného, než-li napsat.. Skvělý díl.

andoriel: Ale je, nevím co bych dělala, kdybys mi to vždy tak skvěle neopravila.
Kramlík: Děkuji, děkuji jsem ráda, že se líbí.