Povídky M&M - 54.část - Avalon, part 3

M&M: Pěkný. Jako vždy, když spolu něco píšete. Těším se na další.

velmi zajímavé,krása...

a jen jeden dotaz:
"Mi je to jedno," hlesla. "
-nemá tam náhodou být Mě?

bindina: náhodou ne ...když už tak mně, ale je povoleno MNĚ i MI... a i kdyby ne, je to v uvozovkách a tam je povoleno všechno

No, když je to v uvozovkách, tak povoleno úplně vše není, ale je pravda, že "mi" je v tomhle případě spíše dané nářečím a tak si ve výsledku můžeme přirovnat k různému přízvuku . Není to úplně špatně, rozhodně to však byl záměr

V uvozovkách je povoleno prakticky vše. Cokoliv ti jde přes hubu, můžeš do přímé řeči napsat. Pořád si pamatuju tu při s Jakopem, když mi neustále v přímých řečích přepisoval "miluju" na "miluji". "Miluji tě" neřekl nikdo už aspoň třicet let, ale stejně ho miluju ještě pořád nenahradilo ve slovníku.

V tomhle asi hodně záleží na uvážení autora, jako souhlasím s tím, že tam můžeš hodit doslova cokoliv, protože doslova vkládáš slova postavám a děláš je reálnější. Jen asi by nebylo nejlepší dávat do přímé řeči poslední chrchlot

St0rm: tak tak

Mooony: ale tady šlo o MI a ne o poslední výdech, ne jakože třeba -

Toto je spoiler!!!:

George střelili a ještě než dopadl mrtvý na zem, vylezlo z něho dlouhé a táhlé: "Chrrrrchchchrrrr." Krev se rozstříkla po všech.

tak samo, že tohle se tam nedá, ale prostě uvozovky jsou fakt k tomu, aby ta postava mluvila "jak ji zobak narostl" (v mem připadě kurňa kratce)

[andoriel]

Náhodou, mně se chrčení moc líbilo
A taky se mi líbilo pokračování povídky. Už se trochu orientuju, tak je to hned veselejší.
Těším se na pokračování.

Já to pochopila... ale takový smrtelný Chrchot... to zní sakra dobře ale proč zrovna George?

Mooony: a proč ne? to si vyříkáme v soukrom í

Mackenzie píše:

Mooony: a proč ne? to si vyříkáme v soukrom í

Na Skypu???

Tak to se tě, upřímně, netýká

Mooony: Já vím, já to psal z jiného důvody. A ty moc dobře víš z jakého, stejně jako Mac.

Tááákže...v prvé řadě se chci omluvit, že povídka nepřibyla minulý týden, ale až teď - bylo dost učení do školy atd. ...ale tak jako předčasný vánoční dáreček vám sem dáváme povídku ...je fakt, že sice není vánoční, ale je taková trošku pohádková ...vánoční Atlantis odhaduju tak někdy na jaro/léto

Šípková Růženka

Za sedmero horami a řekami a devatero galaxiemi si kapitán William Ryan poupravil vestu a naposledy kontroloval zásoby. Zbraně, voda, jídlo, lékárnička, spacák, karimatka a další věci, o kterých doufal, že nevyužije. Jo, měl všechno. Jeden batoh si dal na záda a další tři nechal na zemi. Čekal na zbytek týmu.
Nemusel čekat dlouho. Hodně rychle dorazila Reedová, která ještě dokusovala oběd a ve spěchu si dopínala všechno možné i nemožné. Hned za ní George a o pár minut později dobíhala Smithová.
"Pardon," zafuněla kapitán celá rozcuchaná. "Zaspala jsem!"
"No, ale hlavně, že jste dorazila," pousmál se druhý kapitán.
"S kým jste zaspala?" zachichotal se George.
"Podle tvé otázky, tak s tebou rozhodně ne, Tylore!" zavrčela nepříjemně Liv. Jenom se zašklebil a připnul si zbraň k vestě. "Ale pokud chceš, můžeš příští noc spát u mě," řekla s klidem seržant.
"Fááákt?!"
"Jistě," přikývla a ignorovala naprosto zděšený pohled kapitána, který nevěděl, jak má zakročit.
"No, nic, jdeme?" odkašlala si kapitán Smithová a koukla na všechny.
"Jo, ať jsme do večera doma!" prohlásil nadšeně poručík a s Reedovou vykráčel ven a nechali oba kapitány za sebou, z toho jeden stál stále s pusou dokořán.
"Zvládnete to?" rozesmála se Ginny a šťouchla do muže vedle sebe.
"Co?" koukl na ni. "Jo... jo, zvládám...jen... roztrhnu je jako hada! Oba!" Při tomhle prohlášení by si však Smithová raději vsadila na Tylora. "Jsem v šoku!"
"Z čeho?" nechápala.
"Z nich dvou, taky jste slyšela to, co si domlouvali?"
"No slyšela...a?"
"Ale to přece nesmí! V týmu už vůbec ne!"
"Co kdybyste dělal, že jste nic neslyšel? Hm?"
"Ale..."
"Musíme na misi, kapitáne," vzala ho za ruku a táhla ho ven. "Mise, pamatujete?"

Vydali se na průzkum planety. Od brány vedla neudržovaná pěšina, která hlásila, že se zde kdysi nacházela nějaká civilizace. Zbytky sloupů, lemující okraje cesty, oznamovaly, že místní mohli být vyspělí. Všude kolem, kam oko dohlédlo, se plazily trnité šlahouny plné velkých rudých květů.
"Vypadají hezky, myslíte, že voní?" zajímala se Olivie. Rozhlédla se okolo. Všude kolem byly jen rudé květy připomínající růže.
"Ukousnou vám hlavu, když si čuchnete," uchechtla se Ginny.
Seržant jen zavrčela: "O co, že ne?" a šla neohroženě k růžím, které ji tak přitahovaly. Nedokázala říct proč, možná, že byly velké a barevností neodpovídaly ničemu, co kdy viděla.
"Ehm...dělala jsem si srandu," hlesla kapitán. "Opatrně.“
"Je to jen růže," mávl rukou George Tylor. "Klidně vám jednu utrhnu," opět mávl rukou a doopravdy šel jednu uškubnout.
"Pro krásnou dámu," udělal malé pukrlátko.
"Děkuji," pousmála se kapitánka. "Ale měl byste se dvořit spíše jí," kývla hlavou k pihovaté ženě, která měla strčený nos v květinách. Jejich vůně jí připadala dokonalá, a když se od nich vzdálila, tak měla ještě na nose pyl.
"Jo, úplně to žere," odklusal se smíchem utrhnout další. "Pro tebe!" zazubil se šašek Tylor a podal seržantovi růži.
"Díky...au!" zahučela a pustila růži na zem. "Mě píchla!" Na prstě se jí hned objevila kapka krve.
"No buď ráda, že jenom ona," zachichotal se. Měl skvělou náladu. Na to jej seržant kopla do boty, jen pro výstrahu. Stále byl a asi vždy bude její nadřízený.
"Ještě slovo, poručíku, a píchnu vás já... P-90kou!" zavrčel kapitán Ryan. "Pochodujeme a nefňukáme."
"Ráz, dvá, ráz, dvá!" rázoval si to George předpisovými vojenskými kroky.
Kapitán Smithová se zamračila. "Nedáme mu dýchnout?" starala se.
"Ne, to je u něj normální, ale je možné, že ty kytky mají nějaký účinek na jeho mozek. Minimálně se je pokouší vykouřit..." ohlédl se přes rameno. "Reedová, neflákej se!"
"Jsem nějaká unavená," zívla si.
"Bože, ženská, nemáš dlouho ponocovat nad kartami, když máme jít na misi. Navíc Lorne byl naštvaný, že jste hráli bez něj!" Měl však pocit, že mluví do větru. Jak šlo o karty, tak drobná hnědovláska neznala bratra. Ne že by nějakého měla. Když nereagovala na jeho rýpnutí, tak se otočil a viděl ji ležet na zemi. "Reedová?" Na to se otočili všichni a vyděšeně koukli na drobnou hnědovlásku, která spala.
"Wow," knikla Ginny.
"Ta to myslela fakt vážně," dodal George a šťouchl do ní špičkou boty, když k ní přišel.
"Georgi, můžeš být chvíli vážný?!" štěkl Ryan. "Navíc s takovou večer spíš sám!"
Ten se jenom pleskl do čela. "Ježiš, no jo! Vstávej!"
Druhá žena si k ní přiklekla a zamračila se. "Ta jen tak nevstane, sotva chytám puls. Musíme se vrátit.“
"Poručíku, opatrně utrhněte tu růži a nepíchněte se, pak ji vezmete."
"Ať ji vezme, utrhnu ji já," broukla kapitán a vydala se k jednomu ze sloupů.
"Opatrně hlavně!" zakřičel ještě Ryna a nevěděl za kým se hnát dřív.
"Jooo!" křikla nazpátek. "AU!" vyjekla.
"Co je?" vyknikl Will a běžel k ní. "Píchla jste se?!" vyjekl vyděšeně.
"Ne, ruplo mi v ramenu.“
"Vezměte kytku a jdem... jak je na tom?"
"Skoro necítím puls. Musíme honem zpátky," knikl George.
"Dej mi její batoh a vem to sprintem, pokud to zpět zvládneš, my přijdeme hned, jak jen můžeme, nech mi tu i svůj batoh," houkl Ryan a počkal, až poručík udělá, co řekl a pak už jen koukal na jeho vzdalující se záda.
"No...vezmu ten batoh," broukla Ginny.
"Vemte její, já vezmu Tylorův, je nejtěžší a přidejte do kroku, musíme se vrátit co nejdříve."
"Jdu, jak nejrychleji můžu." Jen něco zabručel a pořád se ohlížel, když zaostávala. Jenom si povzdechla. Nehodlala za ním běžet. Liv si vezmou do parády doktoři a ona neviděla důvod, proč se honit.
"Pohněte hned!" zavrčel a šel vzít ještě batoh Reedové.
"Kam spěcháme, můžu-li se zeptat? Reedovou už mají doktoři a já se nehodlám uhnat," zafuněla.
„Jsme tu sami dva na planetě, která může být obydlená, nebo sem můžou kdykoliv přiletět Wraithové, tak pohněte zadkem, nebo vás tu nechám!"
"Píchla se jenom o kytku. Nekousl ji Wraith! Panikaříte tak vždycky?"
Přišel k ní a chvíli na ni koukal. "Pohněte," bylo jediné, co řekl. Jenom se trošičku ušklíbla a zase se rozešla. Jakmile došli na Atlantis, dostala všechny batohy na uklizení do skladu a kapitán se rozeběhl, kdo ví kam. Ginny si jenom povzdechla. Měli tam zůstat a zkusit prohledat ty ruiny. Dala se do úklidu a nestačila žasnout, jaký bordel tam má Tylor. Nakonec zamířila na ošetřovnu, všechno podle protokolů. Jenže když tam došla, všude kolem běhali doktoři a sestřičky. Evidentně se něco dělo. Zůstala stát ve dveřích a všechno to pozorovala. Za chvíli se vedle ní objevil Ryan i Tylor. Doktor Beckett na ně ze dveří křičel, že jen překážejí.
"Takže nemá cenu se snažit o prohlídku, ano?" ujišťovala se Ginny.
"Zatím tu počkejte," zabručel Tylor. "Tu květinu odnesu biologům."
"Můžu to udělat já," nabídla se.
"Ne, jdu já," řekl Ryan, "Tylore, zůstaňte tu a okamžitě mě informujte!"
"Ano, pane." Chvíli se nic nedělo, ale nakonec si pro Ginny i George přišel nějaký doktor. "Co se děje?" knikl vyděšeně George.
"Je v kómatu, teď prohlédnu vás, pokud vám to bude vyhovovat." Kývl na jedno z lůžek.
"Dámy první," pokynul Tylor. Ginny pokrčila rameny a lehla si.
"Měli bychom se tam vrátit," broukla.
"Ne to nepůjde, dokud o tom nerozhodně doktorka Weirová," zahučel doktor. "A dokud nezjistíme, co se stalo, tak vás tam ani nepustím."
"Píchla se o nějakou rostlinu. To se stalo. Kromě těch kvítek tam nic nebezpečného nebylo," namítla.
"Ano, ale o růži se můžete kdykoliv škrábnout i vy, rád bych vás prohlédl, ano?"
"Skener vám nestačí?" knikla a úplně zrudla.
"Ne," a ukázal za plentu." George málem umřel smíchy. Dobře jí tak.
"Uniforma roztrhlá není a to je jediný způsob, jak jsem se mohla škrábnout," zkusila ještě namítnout.
"Dovnitř, hned. Kapitán říkal, že máte něco s ramenem." odmítl jakkoliv diskutovat. Pro George si přišel jiný doktor, ale u něj, kdo ví proč, stačila jen běžná prohlídka a odebrání trochy krve.

Doktor pustil Smithovou asi až po hodině. Měla dojem, že jí snad dělal i těhotenský test. Vydala se za kapitánem Ryanem. Ten seděl u biologů a snažil se z nich dostat cokoliv, co by mohlo pomoci.
"Měli bychom se vrátit na tu planetu," houkla ode dveří.
"Proč?" otočil se a zamračil.
"Byly tam ruiny. Kdysi tam pravděpodobně něco stálo a třeba se tam najde něco užitečného."
"Uvidíme," zavrčel. "Podle biologů ta květina má v sobě nějaké látky, které zřejmě mohly způsobit stav seržanta Reedové. Dokud se to nepotvrdí, nebo nevyloučí, pak na tu planetu nikdo nejde."
"Nic nás tam nenapadlo. Je tam jenom květina, co vypadá jako růže, může tam být řešení!" maličko vrčela. Připadala si jak černobylský reaktor těsně před výbuchem. Tady snad byli všichni hluší.
"Ano, ale v té růži taky,“ ozvalo se od mikroskopu. Stála tam drobná Japonka. "Vzhledem k tomu, že ta látka obsažená v květině způsobila takový stav seržantu Reedové, pak by mohla i vám, dáte mi trošku své krve, kapitáni?"
"Jo, ale může tam být nějaké vodítko nebo něco..." trvala na svém kapitánka.
"To ano, prosím váš prst," houkla doktorka a píchla ji do prstu a trošku krve si odebrala.
"Podívejte, ty kytky byly všude, jedno škrábnutí a víte, co to udělá, nebudu riskovat! Tečka!"
"Tým si vezme rukavice, nebo tak." Tak snadno se odbýt nedá.
"Domluvil jsem," zavrčel.
"FAJN!" štěkla. "Hodně štěstí. Jdu si číst!" a naštvaně odešla. Ušklíbl se. Taková snad bude pořád, no, hold nemůže mít vše, co chce. Možná, že tam bylo nějaké rozuzlení, ale nemohli jít na planetu, dokud nevěděli, co způsobilo stav seržantky a zda to není nebezpečné i pro ostatní.
"Doktorko, jakmile budete něco vědět, řekněte mi, ano?"
"Jistě, kapitáne," přikývla. Jen jí kývl a šel se podívat na ošetřovnu. Nehodlal riskovat život někoho dalšího.

U Olivie se nic nezměnilo. Podle všeho se z kómatu dostávala do nějakého podivného stavu jakoby hibernace a pět do kómatu.
"Nevíme, co se děje, prostě se to pořád mění," broukl Carson. "Jako by se snažila probrat, ale i... nevím," pokrčil rameny.
"Takže nevíte co s ní je?"
"Ne, podle krevního rozboru je to ta květina."
"Už ji mají biologové, tak uvidíme, na co přijdou," broukl WIll.
"Já vím," přikývl doktor. "Máme nějaké předběžné testy."
"A?"
"Podle všeho vaše krev s onou látkou té květiny nikterak nereaguje, stejně jako u kapitána Smithové. Třeba s krví doktora McKaye ano..."
"Zajímavé, že by to působilo jenom na chytré lidi?" ušklíbl se.
"Slyšet vás seržantka, tak by byla polichocena," pousmál se. "Ale na mou krev to nereaguje, zkoušeli jsme testovat lidi s ATA genem, tak i bez něj - tedy ty co jej ještě nemají. Působí to jen na některé s ATA genem, jinak ne." Povzdechl si. "Každopádně pro vás, kapitáne, jsou ty květiny neškodné." Jenom se podrbal a přikývl.
"Takže můžeme jít na tu planetu," ozvalo se za ním.
"Ne, nikam nejdeme," zahučel, "dokud to neprojednám s doktorkou a pak ten tým nebude prověřen."
"Tak to abyste začal, že?" broukla kapitán Smithová.
Prudce se na ni otočil. "Jestli máte nějaký problém, kapitáne, můžeme si ho jít vyřídit do tělocvičny, jinak pořád jsem váš nadřízený, i když jste kapitán, to je jedna věc a druhá, chovejte se podle toho a teď, odchod! A bez poznámek!"
"Děláte chybu," broukla.
"Řekl jsem bez poznámek," ušklíbl se a odešel dříve než ona.
"Můžu vidět seznam testovaných?" broukla Ginny.
"Jistě, ale nevím, k čemu vám to pomůže," řekl Carson a podal jí ji.
"Můžu si to nechat?"
"Dám vám kopii."
"Nemáte to v elektronické podobě?"
"Zatím ještě ne," zavrtěl hlavou.
"Tak tu kopii:" Jenom jí ji podal a šel se věnovat dalším. Vzala si to k sobě do pokoje. Sedla si na postel a natáhla se pro tablet. Projížděla jména lidí ze seznamu a srovnávala je. Snažila se přijít na to, proč to Ryanovi neublíží a Reedové ano. Když jí botanička vzala trochu krve, tak ona byla taky v pořádku. Postupně jí doktor Beckett posílal poštou další a další výsledky, když už se zajímala. Asi po dvou hodinách jí vyšel jediný výsledek. Ona a ti, na které to nepůsobilo, měli přirozený ATA gen. Reedové a ostatní ho neměli buď vůbec, anebo měli umělý. Ještě jednou to celé projela a pak se vydala za doktorem a hned potom za kapitánem.
Na to dokonce dostala přímý příkaz od doktorky Weirové, aby se na tu planetu vydala s týmem majora Lorna a s doktorem Zelenkou. Naprosto toužila tam být s kapitánem, aby mu mohla říct: "Já to říkala." Ale tak spokojila se i s tímhle. Pomalu došli k ruinám. Major nechal prověřit okolí a pak vypustil ji a doktora Zelenku, aby se porozhlédli.
"Půjdu se taky podívat kolem," broukla kapitán.
"Jak chcete," houkl Zelenka. Ginny se vydala okolo starých sloupů. Každý z nich si pozorně prohlédla. Byly popsány antickým písmem.
"Doktore!" houkla.
Přiběhl za ní a koukal na to. "Podle těch nápisů... musí toho tu být více!"
"Podívám se," broukla. "Připomíná mi to řečtinu a latinu. To je anticky?" kývla k nápisu.
"No, možná vám to tak připadá," rozesmál se. "Antičtina má úplně jiné znaky."
"Není to anticky?" zamrkala. "Vypadalo to podobně."
"Je to antičtina, ale s řečtinou a latinou to v písmenech nemá absolutně nic společného."
"V písmenkách ne...ale v tom, jak to zní. Jsou tam i podobná slova," broukla.
"To ano, učila jste se?" staral se. "Pojďte se podívat tam tím směrem, někde by tam měla být nějaká místnost." Jenom se pousmála.
"Umím čtyři jazyky a dalším třem částečně rozumím."
"To je pěkné, jste jediná z vašeho týmu, kdo se učí anticky. Reedová se učila Wraithsky a Tylor s kapitánem mají vědce."
"Jazyky mi jdou skoro samy," přikývla a pak se zarazila. "Učila?" tázavě se na něho podívala.
"No... ano, před nedávnem toho z nějakého důvodu nechala, myslím si, že se začala učit sama."
"Jo, takhle..." kývla. "Jako moje antičtina má mezery, ale nevědeckým textům celkem rozumím."
"Některým vědeckým textům nerozumí nikdo," mávl rukou. "Ale pravdou je, že jediný, kdo na Atlantis nejlépe umí wraithsky je doktor McKay, Reedová a tři další vojáci s třemi doktory, nikdo ji nepovažuje za důležitou." Vydal se směrem, kterým tušil něco zajímavého.
"Je podobná antičtině, ne? Vychází z antičtiny."
"Je, docela hodně, ale psaná je těžší než mluvená, nejvíce rozdílů je v psané formě, což... je ta nejtěžší část na ní." Jenom přikývla. Vydala se za ním. Byla překvapená, že během chvilky byl schopen určit, kde se co nachází. Později jí vysvětloval, že antické stavby měly podobný charakter. Jenže teď vešli po schodech do nějaké místnosti, která se okamžitě rozzářila, jakmile do ní vešli.
"Majore... tohle byste měl vidět," hlesla do vysílačky Smithová.

Major Lorne seběhl po starých schodech do podzemí, kde zůstal překvapeně stát. Kolem byly antické konzole, několik stolů, pravděpodobně výzkumných. Uprostřed se nacházelo lůžko zdobené antickým textem, které se dalo zavřít. Jinak se tu nenacházelo nic.
"Kéž by tu Ryan byl," povzdechla si Ginny.
"To ano," pousmál se Lorne, "mám na celou záležitost podobný názor jako vy, doktore, stáhněte, co můžete a pak se vracíme, budete pokračovat doma."
"Nebude lepší dělat tady?" hlesla kapitán.
"Ne, bude lepší to vzít na Atlantis," odkašlal si. Připadal jí nějaký roztržitý, jako by chtěl být doma co nejdřív. "Vyšlo by to na stejno."
"No dobře," povzdechla si. "Anebo stáhneme, co půjde, a co se nevleze, tak to dopřekládáme s Radkem tady, hm? Pohlídám ho."
"Dobře, ale jen co se nevleze, zbytek můžete udělat stejně dobře na Atlantis. Bude lepší, když to bude co nejdříve."
"Super," zajásala. Chvíli kolem jen tak přecházel, než odešel ven. "Vypadal nějak nervózně," poznamenala kapitán.
"To ano, jděte si s ním promluvit, já budu pokračovat," kývl a byl zabrán do čtení a luštění.
"Nikam nechoďte a na nic nesahejte, ano?" vyběhla ven.
"Dobře," mávl a dál se věnoval tomu, co právě našel. Ginny vyběhla nahoru a rozběhla se za Lornem.
"Ano?" staral se Evan, když jej doběhla.
"Jste v pořádku?" starala se.
"Jistě, proč ne?"
"Připadáte mi nervózní."
"Jen... no... asi tak vypadám," zazubil se. "Jen chci, aby se tohle všechno vyřešilo co nejdříve."
"Jistě," přikývla.
"Ještě než jsme šli..." začal Lorne z ničeho nic. Ginny na něho koukla, mlčela a poslouchala. "Seržant Reedová..." zamračil se. "Její stav je poněkud nejistý, podle toho co říkal doktor, tak umírá. Její tělo pomalu kolabuje z neustálých a nepravidelných změn, jak střídá koma a "hibernaci"."
"Znáte ji dobře?"
"Ne, ne tak dobře jako Tylor," na chvíli se odmlčel, jako by chtěl něco dodat, ale pak si to rozmyslel. "Ale docela dobře ano." Jenom přikývla.
"Nejsem tu dlouho, ale vypadá to, že Liv má hodně přátel."
"No.... hodně, ale dobrých málo. S lidmi se seznamuje velmi rychle a jednoduše." Pousmál se a sedl si na kámen. "Ale dost lidí ji má rádo. Víte, že bych byl o ní schopný říct cokoliv, ale co se dělo před příchodem na Atlantis... to by vám kromě záznamů neřekl nikdo."
"Vraťte se a nechte mi tu lidi. Zvládnu to," poplácala ho po rameni. "Řekněte, že vám nebylo dobře."
"Ne," zavrtěl hlavou. "To je v pohodě, jen se pokuste na něco přijít, ano?"
"Jo, určitě."
"Díky," zazubil se. "My se zatím počkáme, za hodinu chci hlášení, kolik máme stáhnutého a kolik je potřeba přeložit na místě."
"Ano, pane," přikývla.

Major Lorne a jeho muži hodinu prohledávali okolí, než se vrátili do místnosti, kde Radek a Ginny byli zabraní do překladu. Ani jeden z nich si jich nevšiml. Lorne nikdy netušil, že bude mít pod sebou vojáka, který dokáže přestat vnímat stejně jako vědci.
Odkašlal si. "Dobře, děti, máte něco, nebo budeme pokračovat doma? Máme rozkazy." Ginny sebou tak cukla, že měl dojem, že vyskočí z uniformy.
"Jak dlouho tu stojíte?" hlesla.
"Asi tři minuty, takže?" pozvedl obočí a naznačil, aby mu odpověděla.
"No něco máme," přikývla a koukla na Radka. Uměl vysvětlovat lépe jak ona.
"No... podle všeho tohle byla jen malá výzkumná základnička Antiků. Ty růže byla ochrana před tím, aby sem kdokoliv, kdo nemá antický gen, vkročil. Taky to byl experiment, který tu prováděli. Vidíte to lůžko?" ukázal na velký předmět uprostřed místnosti. Lorne jenom přikývl. "Myslím si, že by mohlo pomoci."
"Jak?" vydechl.
"Prohlédl jsem ho jako první, podle všeho by mělo seržanta udržet na živu, než zjistíme, jak ji probudit."
"Stáze," doplnila Ginny.
"Něco na ten způsob," přikývl doktor a usmál se. "Budeme tu muset nějaký čas zůstat, je tu obrovské množství dat, stejně jako udržení toho lůžka. Vím sice, jak funguje, zběžně, ale bude potřeba, abych u toho nějaký čas zůstal."
"No...dobře, půjdu to ohlásit," broukl Evan. Jen na něj kývli a dali se zase do čtení. Bylo tam tolik zajímavého!

Lorne mezitím zadal adresu Atlantis a vyklopil jim všechno, co věděl. Doufal, že tohle alespoň stihli v čas a donesou ji sem co nejdříve, už když odcházel, tak to vypadalo bledě.

Objevili se asi do hodiny i s Liv. Doktor Beckett vypadal nervózně, ale trval na tom, že půjde i s pacientem a bude u něj, dokud si nebude jist, že stáze její stav nikterak nezhorší. Cestou třikrát zakopl a dvakrát málem vyskočil leknutím z kůže, ale nakonec došli k ruinám. Vypadaly nádherně. Staré sloupy byly porostlé růžemi, které nádherně voněly. Po zemi se válelo staré listí a Tylor právě stavěl stany. Šlo mu to docela dobře. Asi to bylo i dané tím, že to dělal skoro na každé misi. Pak s ostatními zajistil okolí a rozhodl se rozdělat oheň. Pár dní tu budou muset zůstat. Přestože seržant nebyla nejdůležitější na celé Atlantis, stále měla dost přátel, kteří by protestovali, kdyby doktorka Weirová nedovolila tuhle výpravu. To možná bylo její jediné štěstí...
McKay se Zelenkou spustili "stázi" a Carson pozorně sledoval její stav. Podle všeho se během chvíle ustálil a oni mohli pracovat na dalších věcech. Rodney McKay se na misi objevil jen proto, že slíbil, že se růžím vyhne obloukem.
Smithová si mezitím sedla na nějaký kámen a koukala do tabletu. Po chvíli toho nechala a začala koukat kolem. Jejich tábor byl do půl hodiny připravený. Večeře se vařila a skoro všichni seděli u ohně, kromě hlídky. Jediný, kdo seděl bokem, byl Lorne. Viděla, jak se k němu šine Ryan, který se rozhodl také přidat, a něco do něho hučí. Major ho podle všeho ignoroval. Rozhodla se ho vysvobodit a šla za Willem.
"Můžu s vámi mluvit?"
"Jistě," přikývl.
"Kapitáne, musím vám něco říct," povzdechla si.
"Ano?" koukl na ni a šel za ní. "Jistě, ano, měla jste pravdu, ale nemohl jsem riskovat další zranění." Jenom se nafoukla a přikývla. "Takže, co máte dalšího na srdci?"
"Co vám na mě vadí? Ke všem v týmu se chováte jinak než ke mně."
"Ne, ještě tady k majorovi. Jen jste drzá, nic víc. K vám se chovám jinak, protože nejste tu tak dlouho, abyste tohle všechno chápala. Chováte se nemožně a nezodpovědně."
"COŽE?!" vydechla. "Nejsem drzá a nejsem nezodpovědná!"
"Ale ano jste," nafoukl se. "A tady major taky!" Ukázal na Lorna, který se rozhodl zase zachránit tentokrát kapitána Smithovou. Ale než se chudák zvedl a došel, tak Ginny i Will se pomalu začali hádat.
"Tak, nechte toho!" zavrčel. "Nejsme tu proto, abychom se hádali!"
"My se nehádáme!" odsekli oba.
"Tak přestaňte!" zavrčel. "Nebo vás rozesadím, každý půjde jinam a vy, kapitáne Ryane, budete mít zákaz chodit jak za mnou, tak za kapitánem!" Načež se nafoukl Ryan. Ginny se jenom maličko usmívala. "Takže, kapitáne, co kdybyste si sedl a řekl mi, co vás štve?"
"Mě?!" vyjekl. "Mě nic! To tady kapitán neví, jak se chovat!"
"To vy taky ne, nezapomeňte na to, že jste tu kvůli něčemu jinému ano?" Ryan pozvedl obočí.
"Vyřešíme celý tohle šílenství a můžete si dát přes pusu doma, až to neuvidím!"
"Ano, pane," broukl kapitán.
"Chci jen, abychom se brzy vrátili domů, všichni."
"Jistě, to všichni."
"Tak alespoň se nehádejte, vyděsíte zvěř!"
"Nic tu nežije," namítl Will.
"To je jedno, rušíte mě a to mi stačí," zavrčel a rozešel se raději zkontrolovat doktory. Ryan se otočil nechápavě na Smithovou. Ta se jenom dokonale mile usmívala. "Víte něco, co já ne?"
"To byste rád věděl, co?"
"Prosííííím," začal vyzvídat.
"Co za to?"
"Co si budete přát!" byl tak zvědavý, že byl ochoten slíbit cokoliv.
"Zdá se mi, že Lorne je do Reedové zabouchnutý.“
"Cože?!" vyprskl vodu, kterou právě pil.
"No...podle toho, jak mluví a tak..."
"Ach.... no, v tom případě si na něj dám pozor," zazubil se. I když tomu moc nevěřil, spíše si myslel, že má jen Evan zájem... ale ne o vztah.
"Jo, to byste měl," přikývla a koukala, jak Carson vyšel.
"Stalo se něco?" zavolal na něj kapitán.
"Ne, jsme hotovi."
"Bude v přádku?"
"Jistě, teď je na tom mnohem lépe než předtím, jen nevíme, jak ji probudit."
"Co tahle jí dát pusu?" uchechtla se Ginny.
"Cože?" vyprskl smíchy Tylor.
"No co..." pokrčila rameny a koukala na George.
"A jak jste na to proboha přišla?" staral se Lorne, který se zhmotnil za ní.
"No...tak...jenom tak."
"Jistě, ale ... to vypadá jako ta pohádka..." řekl jeden z Lornových vojáků.
"O Šípkové Růžence," přikývla Smithová.
"Jaká?" nechápal major a kapitán. "Šípková kdo?"
"Růženka. Nikdy vám ji nikdo nevyprávěl?" vydechla.
"Ne," zavrtěl hlavou.
"Já ji taky znám," broukl George a dal se do vyprávění. Všichni ho poslouchali a čím víc se blížil ke konci, tím víc se jim líbil.
"Takže vlastně stačí, když se postavíme do řady a ono to vyjde, ne?" ozvalo se z davu.
"Za to nic nedáte," uchechtl se Tylor.
"Takže jdeme na to ne?" přidal se kapitán.
"No, tak na to zapomeňte!" zabručel Carson.
"Jsem taky proti," broukla Ginny.
"Souhlasím, nikdo nikoho líbat nebude, to je rozkaz," zabručel Lorne. "Stejně to má být podle pohádky polibek z lásky, takže si dejte pohov."
"No booože, milujem ji všichni!" ozvalo se z davu znova.
"Nikdo ji líbat nebude!" neudržel se. "Není to slušné."
"Ani hygienické," broukl Rodney.
"No, tak s vámi doktore nikdo nepočítal," uchechtl se Tylor. "Tohle je práce pro chlapy." Rodney se nafoukl a odešel. To byl podraz. Na to hned Tylor šťastně prohlásil: "Takže, můžu jít první?" Ti, co měli námitky, to vzdali. Ublížit to nemohlo. Lorne se raději držel dál. Nelíbilo se mu to, ale taky lepší nápad neměl. Postupně se tam vystřídal jeho tým, Tylor, ani kapitán Ryan neodolal.

"Asi to nefunguje," broukla Ginny.
"Stále máme v záloze doktory," ušklíbl se Lorne.
"No to jo...a co vy...ještě jste tam nebyl."
"Není to vhodné," zahučel.
"Ale no tak. Už i Tylor si to užil. Šel dokonce třikrát."
"To sice ano, ale pokud vám to udělá radost," pokrčil rameny. Evan sešel dolů a koukal na Reedovou. No co, tak to zkusí. Sehnul se k ní a dal jí pusu.
Pak si jen povzdechl a šel pryč. Za chvilku se vyřítil Beckett. "Je vzhůru!" křičel.
"Cože?" vyjekli všichni.
"No...jo. Někdo z vás ji probudil, jinak si to vysvětlit neumím."

Lorne se šel podívat na Reedovou. Ležela pořád na to samém místě, jen měla přes sebe přehozený spacák a překvapeně koukala kolem sebe.
"Jak je vám?"
"Hrozně," zachroptěla. "Můžu dostat napít?"
"Jo, určitě," rychle jí podal vodu. Pomohl jí do sedu, aby se mohla napít a skoro se stejně polila. "Doktor říkal, že vás vezmeme brzo na Atlantis."
"To je dobře," trošku se pousmála. "Mimochodem, kde vůbec jsme?"
"Na té planetě, kde jste se píchla."
"Ah... já se o něco píchla? Poslední co si pamatuju je to, že jsem šla na misi a prošla jsem bránou, nic víc. Co se stalo?" Lorne se dal do vyprávění.
"Ano a teď jak jste mě probudili?" začala se zajímat, když skončil příchodem na tuhle planetu.
"Tím si nejsem úplně jistý, ale určitě vám to pak řekne doktor," pousmál se. Přece neřekne, že nechal všechny chlapy, co byli na planetě s ním, aby jí líbali. Liv jenom přikývla. Lorne ji poplácal a odešel. Raději se šel najít a nechal všechny dotěrné otázky pro doktora. Beckett si ho odchytil asi za půl hodiny v jídelně a přisedl si k němu.
"Doktore?" staral se a dál se cpal něčím, co mělo imitovat chutné jídlo.
"No nevím čím to, že se probudila, ale ta látka začala pomalu vyprchávat až teď."
"Takže vůbec nevíte, proč se probudila?" staral se.
"Nemám nejmenší tušení, co to způsobilo," pokrčil rameny. "Doktor Zelenka s doktorem McKayem vyloučili to, že by za to mohla ta "stáze". Já jsem nic neudělal... jediný, kdo něco podnikl, byli místní hoši včetně vás, kteří jí oslintali, ale otázkou je, proč se probudila..." Ginny, která seděla kousek od nich, se málem zadusila smíchy. Musela pryč. Porvala svůj koblížek a nenápadně vyšla ven, kde se skoro sklátila smíchy. Přišlo jí to dokonalé, ale problém byl ten, že někdo bude muset později držet seržantku, aby nedala do zubů každému, koho potká.

Na planetě museli zůstat ještě dva dny, než byla seržantka schopná k nějakému převozu. Látka, která se jí dostala do krve, vyprchávala pomalu, takže na ošetřovně byl jednou zase velký nátřesk. Čokoláda se vršila v kupičkách, ale jediné, co Reedová nevěděla, bylo, jak se probudila. A většina osazenstva jí to nikdy nehodlala říct. V hlášení jen stálo: "Stav seržantky Reedové se najednou rapidně zlepšil - bez příčiny."

Tak doufáme, že se vám povídka líbila, přejeme krásné vánoce, bohatého Ježucha a co nejmíň kostí uvízlých v krku

Samozřejmě uvítáme komentáře, názory, spekulace atd.

A chtěly bychom taky vědět, jak se vám zatím jednotlivé postavy jeví, jak na vás charakterově působí, jak byste je popsali, jestli jsou vám sympatické atd.

A další povídka bude na Silvestra - teda někdy dopoledne, popřípadě v brzké odpoledne, aby jste si ji stihli za střízliva přečíst ještě

Pořád tam někdo brouká a houká. Jinak pěkný díl a přeju spoustu dárků pod stromečkem.