SGA - Co by kdyby (20. díl)

Něco
,,Padla,“ ozval se Rodney a vykročil ven z laboratoře. Bylo už po pracovní době a vědci začali laboratoře vyklízet. Jako jeden z posledních zůstal Zelenka. Nebylo to proto, že by byl obzvlášť pracovitý, ale zrovna pracoval na několika počítačích zároveň a musel je před odchodem všechny povypínat. Jakmile vše vypnul, povšiml si antického panelu, který stál v sousední laboratoři. Byl ještě spuštění, i když ho Zelenka nezapnul, šel ho s hlubokým povzdechem vypnout. Přešel k panelu a spustil prsty na příslušná tlačítka k vypnutí, ale než je stačil stisknout zpod zavřených a zakódovaných dveří, v kterých nikdo nevěděl, co je, a ani to neměl čas zjišťovat, se ozval hlas.
,,Pusť mě ven,“ byl to tichý a líbezný hlas. Vkrádal se do prostoru a balamutil.
,,Pojď a propusť mě,“ šeptal dál hlas.
,,Jistě,“ odvětil Zelenka a otočil se ke dveřím. Oči měl prázdné, byl ovládán a jeho osobnost byla zapuzena. Dveře byly zakódovány, potrvá několik dní než je otevře.
,,Ty odporný, nechutný, bolestivý, pichlavý, protivný...,“ Shiny vyjmenovala asi ještě patnáct vlastností než konečně vyhodila svůj použitý tampón do koše a vrátila se z koupelny zpět do pokoje. Zvedla ze stolu krabičku od tampónů a přečetla nápis: ,,Svoboda. Leda tak, když to vyndáš.“
,,V pohodě?“ zeptal se John, který si u stolu vyplňoval hlášení o poslední misi.
,,Ano! Konečně mám po té pitomé menstruaci a můžu se zbavit těch pitomých tampónů.“
,,Jenom na dva měsíce. Pak máš menstruaci zpátky.“
,,To mi ani nepřipomínej,“ Shiny si lehla na postel a odevzdaně se zahleděla do stropu, ,,jak jsem mohla vědět, že tu budu tak dlouho. Vzala bych si více oblázků.“ Oblázky byly bezbolestné tampóny, které používaly wraithky, a které se nedaly s těmi lidskými vůbec srovnávat.
,,Tak požádej Teylu, možná používá něco lepšího.“
,,Teylu,“ Shiny se rozesmála, ,,je to vesničanka. Ta si tam stěží může strkat šišku a na to jsem já až moc úzká. To víš.“ John kývnul hlavou ve znamení souhlasu a opět se sklonil nad svou prací. Shiny jen smutně zakňourala.
,,Ale no tak,“ John vstal a přešel k ní. Postavil se na postel na čtyři a pomalým, plíživým krokem se dostal až nad Shiny. Lehce ji políbil na ústa. Ta se jen usmála a k oddalujícímu Johnovým rtům se ještě naklonila a oblízla je. Její jazyk byl drsný jako jazyk kočky a zároveň suchý jako by v ústech neměla žádné sliny.
John byl tímto činem lehce zaražen, protože to bylo poprvé, co ho Shiny lízla. Podíval se jí do očí a byly čisté, plné něžnosti a citu. Usmál se na ni. Miloval ji, bláznivě a velice. Miloval ji tak, že nepřemýšlel a nevnímal. Byla jen ona, oni dva. Pohladil ji po ramenou. Měla tak měkkou kůži vždy o pár stupňů chladnější než byla ta jeho. Opět se k ní naklonil a políbil ji, ale tentokrát o poznání vášnivěji. Shiny si ovinula nohy kolem jeho pasu a otočila si ho pod sebe. Rychle pohodila hlavou, aby dostala vlasy na jednu stranu krku a líbala Johna na ústa. Byly to jemné, hravé polibky ani zdaleka tak vášnivé jako ty jeho. Ráda si hrála. Laškovně zavrčela jako vrčí kotě, kterému se nelíbí, že ho drbete pořád jen za jedním uchem.
,,Co je?“ podivil se John a zasunul jí pramen vlasů za ucho.
,,Chci mazlit,“ umanula si Shiny a položila se na záda vedle Johna. John si podložil hlavu rukou zapřenou v lokti, aby měl lepší výhled. Vzdorovitě se jí zadíval do očí a položil jí ruku na břicho. Tajuplně se usmál pod náhlým nápadem a rychle stáhnul své prsty do útoku a začal Shiny lochtat. Ta sice mohla tomuto útoku předejít, ale už dávno přestala zjišťovat význam Johnových výrazů. Schoulila se do klubíčka a snášela nepříjemné lochtání. Chichotala se o choulila se s hlavou zavinutou uvnitř klubka. Johnovi jí začalo být líto, přestal ji lochtat a počkal. Shiny zůstala ještě chvíli v klubku, ale pak zvedla hlavu. Díval se na ni zamilovaným pohledem, tak se rozbalila z klubíčka a čekala políbení nebo objetí, ale John to jen tak nevzdal. Opět si propnul prsty a zaryl je znovu do Shininých žeber. Ta se opět schoulila do klubíčka, protože nechtěla Johnovi ublížit přehnanou sebeobranou.
,,Vzdej se,“ laškovně pronesl John.
,,Nikdy,“ ozvalo se z klubka.
,,Tak to tě zlochtám k smrti,“ vyhrožoval John a přidal na intenzitě.
,,Buďte zticha,“ ozval se hlas spojený s hlasitým boucháním z vedlejšího pokoje, ,,jako by vám to včera večer nestačilo.“
John se usmál a nechal Shiny být, ta se elegantně narovnala a pokusila se nasadit wraithský výhružný výraz, jenže hravé oči ji prozrazovaly.
,,To mi zaplatíš Johne Shepparde,“ zasyčela a vrhla se na něho. Svalila ho na postel a začala mu rozepínat kalhoty.
,,To ne,“ vykřikla Shiny a podívala se na svoji ruku, ,,zlomila jsem si nehet.“ To už se John neudržel a naplno se rozesmál. Shiny do něho jen vztekle šťouchla a přidržela mu ruce, aby se nemohl hýbat.
,,To není vtipné! Pořiď si normální zapínání u kalhot. Tohle ... chrr ...chrrr chrr,“ Shiny si stáhla ruce ke krku: ,,Promiň!“ Rychle vstala a odběhla na záchod. Dveře se za ní jen přibouchly a bylo slyšel sípání jako když kočka dáví chlupy.
,,Jsi v pořádku?“ zavolal za ní John.
,,Chr... jo... chrr ...r ...chr,“ ozvalo se ze záchodu. John raději vstal a šel se přesvědčit sám. Trochu se obával jestli nejde o něco vážnějšího, co mu Shiny neřekla.
Lehce postrčil dveře a ony se sami otevřely. Za nimi uviděl Shiny, jak se naklání nad záchodem. Hlavu měla skloněnou, záda se jí prohýbala do kočičího hřebu a z úst jí vycházelo sípavé chrčení.
,,Vážně v pořádku?“ ujišťoval se John.
,,Ano,“ zasípala Shiny a sípání se zrychlilo, náhle se naklonila ještě o něco víc a něco vychrchlala.
,,Můžu ti nějak pomoci?“ zeptal se John s ustaraným výrazem ve tváři. Shiny se nejdříve zrychlil dech a pak to začalo vypadat jako by se dusila. Nemohla se nadechnou. Rychlým pohybem se natáhla k umyvadlu, které stálo nedaleko a popadla gelovou fixu, která tam ležela z neznámého důvodu. Okamžitě ji sundala víčko a napsala s ní něco na svou levou dlaň, kterou poté ukázala Sheppardovi. Bylo tam napsáno: Podrž mi vlasy. John se nad tím moc nepozastavoval a okamžitě udělal to, o co ho Shiny žádala. Ta notnou chvíli chrchlala a poté se zhluboka nadechla. Musela dlouho zadržovat dech.
,,Promiň, regenerují se mi orgány,“ vysvětlila rychle Johnovi a už opět sípala tím hrozivým kočičím způsobem.
,,Regenerují? Vždyť to vypadá jako by si je zvracela,“ podotkl John.
,,Vždyť ano,“ vydala ze sebe Shiny jakmile byla opět schopna mluvit, ,,Nové části dorůstají a staré odpadávají.“John se okamžitě se znechucením odvrátil, ale Shininy vlasy držel pořád pevně. Trvalo to asi čtvrt hodiny a bylo po všem. Shiny ještě s ohlušujícím kašlem vychrchlala poslední kus a omluvně se podívala na Johna: ,,Jícen, ten je vždycky nejhorší.“
,,Všechno?“ ujišťoval se John.
,,Ano,“ odpověděla Shiny a John si viditelně oddechl, ,,jen si ještě sundám kůži, ať to mám společně.“
,,Sundáš kůži?“ vydechl John a pokusil se potlačit hrůzostrašné scény z různých hororů.
,,Ano. Už dozrála. Orgány jednou za dva roky a kůže jednou za půl roku,“ Shiny lehce políbila Johna na špičku nosu a začala si svlékat černé vytahané tričko.
,,S tím už ti nemusím pomáhat?“ zaváhal John.
,,Ne,“ odvětila Shiny a svlékla si i legíny. Poté vlezla do sprchy a pustila horkou vodu. To už byl John opět v pokoji a pokoušel se vyrovnat s tím, co se právě dozvěděl.
Shiny si nechala stékat horkou vodu po krku a jakmile usoudila, že je vhodný čas, napnula svými prsty kůži na šíji, tak pevně až praskla. Poté kůži lehce sundala z krku, hrudníku, rukou a zbytku těla. Slabě dožluta opálená kůže se lehce, ale bolestivě sloupávala a pod ní se objevovala hlaďounká, měkká a jen lehce nazelenalá kůže. Když za pár minut vyšla, zbývala jí stará kůže už jen kolem očí a kolem jizvi na ruce. Sedla si uvolněně na postel, na které seděl také John a četl si Vojnu a mír.
,,Hotovo?“ vzhlédl John od knihy.
,,Skoro,“ odvětila Shiny a vzala z nočního stolku zrcátko, které položila na postel, aby viděla na svá oční víčka, a začala pomalu slupovat zbylou kůži. Bylo to velice bolestivé a zdlouhavé. Pozvolna ji stahovala a v její tváři bylo vidět, že ji to dost bolí.
Konečně byla hotova. Hluboce vydechla a zvedla oči ke stropu. Rychle zamrkala a znovu klopila oči, aby mohla stáhnout zbytek kůže i ze své ruky. Pomalu odchlipovala růžky a bolestivě u toho sténala.
,,Ukaž. Pomůžu ti,“ smiloval se nakonec John a natáhl se k Shiny. Naneštěstí si zrovna vzpomenul na strhávání náplasti. Shiny mu se slepou vírou podala svou ruku. John chytil jeden z pracně odchlípnutých růžků a trhnul. Shiny ze sebe vydala zvuk jaký může vydat snad jen právě skonávající lvice a svalila se na postel. Ruku si tiskla k tělu a v obličeji měla nevyčíslitelnou bolest.
,,V pohodě?“ zeptal se John.
,,Ne,“ odvětila krátce Shiny.
,,Beckette!“ ozvaly se silné rány na dveře Beckettova pokoje.
,,Už jdu,“ zamumlal si pro sebe Beckett a z půlky rozespale vstal a šel otevřít. Jakmile tak udělal vtrhnul mu do pokoje John se Shiny v náručí a rychle ji položil na Beckettovu postel. Přes ramena měla narychlo přehozenou Johnovu košili.
,,Co se jí stalo?“ zeptal se doktor a díval se přitom na Shiny svíjející na posteli.
,,Svlékala si kůži a...“
,,Co že to dělala?“ překvapeně vydechl doktor.
,,Svlékala si kůži,“ zopakoval John, ,,wraithi to dělají jednou za půl roku. No a já jsem jí kousek kůže strhnul. Shodou okolností kolem té díry na ruce. Myslel jsem, že to bude jako u náplasti. Trhneš rychle a ono to tolik nebolí.“
,,Můj Bože,“ povzdechl si doktor a sklonil se k Shiny, ,,mohu?“ Shiny jen pomalu natáhla svou ruku k doktorovi, ten ji opatrně obracel a zkoumal.
,,Vezměte ji do nemocnice. Myslím, že vím, co s ní udělat,“ vyslovil nakonec Beckett.
,,Tak a je to,“ usmál se doktor na Shiny svým vždy milým úsměvem.
,,Budu v pořádku,“ zeptala se Shiny a podívala se na svoji ofačovanou ruku, kterou Beckett vydezinfikoval, vpíchl do ní jednu antibakteriální injekci a zavázal.
,,Ano. Nejpozději do tří dnů by jste měla být úplně v pořádku. Vlastně nechápu, jak se vám do dneška podařilo nezanést si tam infekci,“ nechápavě zavrtěl doktor hlavou.
,,Horká voda. Tak mě to učili,“ pokrčila rameny Shiny.
,,Pro příště budete chodit ke mně. Dám vám něco lepšího,“ rozhodl doktor.
,,Dobře,“ souhlasila Shiny a seskočila z lůžka, na kterém seděla, ,,už mohu jít?“
,,Pokud ještě něco nepotřebujete?“ řekl Beckett.
,,Ne to je vše,“ usmál se John a chytil Shiny za zdravou ruku a odvedl ji z nemocnice.
Šli pomalu a povídali.
,,Ale přesto mi to přijde takové... chladné,“ konstatovala Shiny a podívala se na zdi.
,,Chladné? Jasně chybí tu výzdoba z lidí v závitcích,“ pousmál se John.
,,Ale ne,“ usmála se Shiny, ,,je to jako by Antici neznali barvy.“
,,Jasně. Wraithi používají úplnou paletu barev.“
,,Náhodou jo. Máme černou a bílou a červenou a žlutou a... zelenou,“ zaradovala se, že přišla na tolik barev.
,,Žlutou? Tu jsem v úlu ještě neviděl.“
,,Takový ty malý lampičky přeci.“
,,Malý lampičky? Je sice pravda, že většinou nemám zrovna čas se rozhlížet po interiérech, ale žlutý lampičky?“ stáhnul obočí John.
,,Jsou hlavně v tmavších prostorách.“
,,Tmavších? Vy tam máte ještě tmavší prostory,“ rozesmál se John a rychle předvedl tápání ve tmě.
,,Johne!“
,,A zelenou jsem tam fakt nikdy neviděl,“ konstatoval John a Shiny jen výmluvně ukázala palci na sebe.
,,Aha,“ uznal John a objal Shininy kolem ramen, ,,chceš jít spát a nebo se projdem?“
,,Hmm... spát! Jsem moc a moc unavená,“ vysvětlila Shiny a přitulila se blíž k Johnovi.
,,Moment,“ zastavil se John a podíval se směrem k laboratořím, ,,to McKay ještě pracuje? Vždyť je už po půlnoci.“
,,Ne, odcházel mezi prvními jako vždy.“
,,Ale potom.... Pojď,“ rozhodl John a táhnul Shiny směrem k laboratořím.
John vytáhl svou pistoli, kterou měl zastrčenou za páskem a vykonal s ní výpad za roh směrem do laboratoře. Silně si oddychl a zavrtěl hlavou: ,,Radku.“
,,Radku,“ usmála se Shiny a vběhla do laboratoře, ,,co tu ještě děláš?“
,,McKay by vás neměl tak přetěžovat,“ přidal se John.
,,Jasně. Běž spát,“ poradila Shiny a pokusila se Radkovi sundat ruce z pracovní desky, ale ten jí udeřil. Byla to silná rána, které normální člověk není schopen. Shiny vylétla do vzduchu a spadla na protější zeď. Byl to ošklivý náraz, sesunula se k zemi.
,,Shiny,“ vydechl John a rychle k ní přispěchal, aby jí mohl pomoct na nohy, ,,co to mělo být?“
,,Nevím,“ odpověděla Shiny.
,,Takže zatím nevíme nic,“ konstatovala doktorka Weirová a opřela se o stůl v zasedací místnosti.
,,Překládáme vše, co by nám mohlo pomoci, ale zatím nic nemáme. Nevíme, co je za těmi dveřmi. Všechno mluví jen o nějakém tajném experimentu,“ zopakoval Stephan.
,,A jak je na tom doktor Zelenka,“ otočila se doktorka na doktora Becketta.
,,Jeho organizmus je zatížený. Nespí, nejí ani nepije. Ta věc ho nutí pracovat bez přestávky,“ odpověděl doktor Beckett.
,,Jak dlouho to ještě může vydržet?“ zajímala se doktorka.
,,Nanejvýše čtyři dny. Drží se silou vůle a nechal jsem mu zavést umělou výživu do žíly, aby se nedehydratoval,“ odpověděl doktor Beckett.
,,Zajímavé je,“ ozval se Rodney, ,,že pracuje mnohem rychleji a efektivněji než normálně.“
,,Nenarážíte tím na něco, že ne?“ otočil se John na Rodneyho.
,,No mohlo by to mít jistý užitek, kdyby se to ovšem vhodně využilo,“ pokrčil rameny Rodney.
,,Za jak dlouho otevře ty dveře?“ zarazila tento divný dialog doktorka.
,,Jestli bude nadále pracovat v současném tempu, tak přibližně za třicet dva hodin,“ usoudil Rodney.
,,Dobře. Okamžitě mě informujte kdyby jste na něco přišli,“ rozhodla doktorka a rozpustila poradu.
Když vycházeli ze zasedací místnosti, Rodney a Stephan se opět o něčem hádali. Beckett byl smutný a zadumaný a John šel rovnou za Shiny, ale netrvalo dlouho a zastavili ho dva doktoři.
,,Dobrý den podplukovníku Shepparde,“ začal jeden. Byl malý a vcelku hubený. Šedé vlasy mu rostly už jen v úzkém pásu pod temenem a kolem velkých uší. Pleť měl až nezdravě světlou, kosti vystouplé a oči zapadlé. Oblečen byl do světle hnědé uniformy.
,,Podplukovníku Shepparde, dobrý den,“ ozval se druhý. Tento byl také malý, ale dosti při těle. Šedohnědé vlasy měl učesané do přehazovačky, jejíž tvar zajišťovala tlustá vrstva pomády. Obličej měl do tvaru oválu a vévodily mu velké rty a velký nos. Pleť měl silně opálenou a byl oděn do uniformy stejné barvy jako jeho kolega.
,,Já jsem Doodle a toto je Broosel,“ ozval se první.
,,My jsme vám přišli říct...,“ začal Broosel.
,,Ne, já mu to řeknu doktore Broosel,“ trval na svém Doodle.
,,A proč by jste mu to měl říkat vy?“
,,Protože já řekl první, že mu to řeknu!“
,,Ale ne, to já jsem řekl první, že mu to řekl. Už na chodbě jsem to říkal.“
,,To já to říkal už v laboratoři.“
,,Tak dost,“ zastavil je konečně podplukovník a ukázal prstem na Doodla, ,,řekněte mi to vy.“
,,Jistě,“ zaradoval se Doodle, ,,my jsme dostali od vaší wraithky...“
,,Shiny,“ opravil ho John.
,,Ano... samozřejmě... Shiny. To zařízení, které používají wraithi ke komunikaci a jako zápisník. Zkoumali jsme ho,“ vysvětloval Doodle.
,,Bedlivě jsme ho zkoumali,“ dodal Broosel.
,,Ale ona nám dala hesla jen k některým souborům,“ ukončil proslov Doodle.
,,A vy byste chtěli hesla i k jiným souborům,“ došlo Johnovi.
,,To by jsme chtěli,“ usmál se Doodle.
,,Chtěli by jsem to,“ přidal se Broosel.
,,A od jakých souborů vám nedala hesla?“ zeptal se John a založil si ruce na prsou.
,,Od deníků, adresáře, komunikátoru, historie komunikátoru...,“ přeskakovali se ve vyjmenovávání daných položek doktoři.
,,A nenapadlo vás náhodou, že Shiny má osobní důvody k tomu, aby vám ta hesla nedala?“ zeptal se John.
,,To nás prosím napadlo,“ přiznal Doodle.
,,Prosím, napadlo nás to,“ dodal Broosel.
,,Takže myslím, že jsme si to ujasnili,“ konstatoval John a otočil se k odchodu.
,,Možná by vás taky zajímalo, že jedna z složek se jmenuje Blbec Sheppard,“ zmínil ještě Doodle, ale John se nezastavil. Šel dál. O pár kroků později, ale zpomalil a počal o tom přemýšlet.
,,Pane,“ dohonil zrovna podplukovníka poručík Ford.
,,Ano,“ otočil se lehce roztržitě podplukovník, protože byl právě vytrhnut ze svých úvah.
,,Jdu se vás zeptat jestli není něco s čím bych mohl pomoci. Přijdu si zbytečný, když tu všechnu práci odvádějí vědci a já mohu jen sedět a nečině přihlížet,“ vyslovil svou prosbu poručík.
,,Vím, jak se cítíte, ale momentálně nic dělat nemůžeme. Doktorka Weirová uvažuje o evakuaci a pokud se pro ni rozhodne, budeme mít opět plné ruce práce,“ pokusil se o úsměv podplukovník, ale vyzněl lehce uboze.
,,Shiny opět něco vyvedla?“ odhadl poručík Ford.
,,Před chvílí za mnou byli dva vědci, kteří zkoumají to Shinino zařízení, a oznámili mi, že Shiny má v tom zařízení uložen jeden soubor s názvem Blbec Sheppard.“
,,Ouha,“ vydechl Ford,“ no a co v něm je?“
,,To neví, je zaheslovaný.“
,,A co budete dělat?“
,,Nejspíš si s ní budu muset opět promluvit, až se to tady uklidní.“
,,Až to budete mít hotové řekněte mi a vy přeložte tohle,“ rozkázala Shiny jazykovědcům a opět usedla k dočasně svému stolu, aby se mohla pustit do překládání dalšího z nudných antických deníků. Zatímco byl Stephan na poradě, vedla jeho oddělení ona.
,,Jak jste pokročili,“ ozval se ode dveří Stephanův hlas. Vešel do místnosti a okamžitě usedl ke svému stolu a začal si uspořádávat další soubory k překladu.
,,Zatím nic nemáme,“ zavrtěla hlavou Shiny, ,,jde to pomaleji než jsem si myslela. Jaká byla porada?“
,,Doktorka rozhodla, že jestli do osmi hodin nic nenajdeme, evakuujeme,“ povzdechl si Stephan.
,,Ahoj lásko,“ pozdravil John a objal zezadu Shiny, ,,přišli jste na něco?“
,,Ne,“ odsekla rychle Shiny.
,,Ty máš opět náladu,“ konstatoval John.
,,Musím pracovat a ty mě jen zdržuješ,“ zasyčela Shiny.
,,Opravdu nic?“ otočil se John na Stephana a pro jistotu nechal Shiny v klidu pracovat, když byla ve stresu, byla většinou ještě více agresivní.
,,Nic. Muselo to být něco opravdu tajného. Nikdo z Antiků, kteří na tom pracovali, se o ničem nezmínili. Jediné co jsme našli je, že je to tajné,“ odpověděl Stephan.
,,A co podívat se do deníků někoho jiného? Třeba někoho, kdo se tam mohl dostat náhodou?“ pokrčil rameny John.
,,No jasně,“ vydechl Stephan a otevřel jeden ze starších souborů, ,,poslouchejte! Všichni všeho nechte a podívejte se na dokumenty z konceptů 13.“
,,Ale tam jsou jen... souhrnné zápisky o stavech vedené úředníky,“ uvědomila si Shiny, rychle se otočila a padla Johnovi kolem krku, ,,ty jsi úžasný.“
,,Já vím,“ zachraptěl John, ,,ale uškrtit mě, proto nemusíš.“
,,Takže co je vlastně za těmi dveřmi?“ ujasňovala si doktorka Weirová opět v zasedací místnosti. U stolu tentokrát seděl jen podplukovník Sheppard, Shiny, doktor Müler, doktor McKay a doktor Beckett.
,,V antických záznamech se mluví o nějakém živém stvoření, které bylo odchyceno na nějaké planetě. Měli z něho strach. Báli se, že by se mohlo vyvinout do něčeho podobného wraithům,“ začal Stephan.
,,Ale nevyvinulo. Vlastně tomu bylo dost daleko,“ ujasnila Shiny.
,,Strčili to pod zámek a tím to pro ně skončilo,“ vysvětlil Stephan.
,,Typické,“ odfrkla si Shiny neskrývajíc svůj odpor k Anitkům.
,,Dobře,“ odpověděla doktorka a jen stěží odtrhla svůj kritický pohled od Shiny, ,,jak se to tedy krmí.“
,,V dokumentech jsme našli zmínky o tom, že to nemusí jíst,“ odpověděl Stephan.
,,Nemusí?“ znejistěla doktorka.
,,Prý je to jen energetická podstata. Vše potřebné si bere ze vzduchu a slunce. Údajně vstřebává oxid uhličitý a vytváří z něj vzduch,“ vysvětlil Stephan.
,,Takže jako rostliny,“ užasl doktor Beckett.
,,To je hloupost,“ vyjádřil se Rodney, ,,žádný živočich nemůže žít jen ze vzduchu a slunce.“
,,Setkáváme se zde s úplně jinou formou života. Jak víš, že to není možné?“ zeptala se ho Shiny.
,,Není to logické,“ odseknul Rodney.
,,Upřímně řečeno, kdo by ještě před pár lety řekl, že existuje něco, co se krmí tím, že z lidí vysává život,“ zastal se Beckett Shiny.
,,Co navrhujete?“ zeptala se doktorka kolektivu.
,,Já bych pro jistotu nic neriskoval. Nevím, jak vy, ale já nemám s původním osazenstvem této galaxie zrovna dobré zkušenosti,“ vyjádřil se John a byl okamžitě kopnut Shiny do holeně.
,,Já bych s tím promluvila. Antici se chovali jako nevychovaní, arogantní pokrytci...,“ vyjádřila se Shiny.
,,My víme, že je nesnášíte,“ ozval se Rodney a byl okamžitě podroben Shininu dlouhému zasyčení.
,,Řekneme tomu, že s ní chceme spolupracovat. To děláte, ne? Navazujete kontakty,“ navrhla nakonec Shiny.
,,Shiny má pravdu,“ zastal se jí doktor Beckett.
,,Dobře,“ souhlasila po dlouhé chvíli doktorka, ,,pomůžeme tomu ven a pokusíme se s tím navázat kontakt. Podplukovníku, vy si vezmete na starost obranu. Pokut to bude nebezpečné, nesmí to uniknout.“
Všichni se sešli v laboratoři, kde neustále pobíhal Zelenka a pokoušel se otevřít ony záhadné dveře. Šli mu už z cesty, po tom co se stalo Shiny.
,,Mám to,“ prohlásil Rodney, když skončil s pomocnými úkony, které měly pomoci Zelenkovi dostat to něco ven.
,,Můžete,“ odsouhlasila doktorka Weirová. Rodney se dotkl tlačítka enter a kolem dveří to zasyčelo. Zelenka padl vyčerpáním k zemi a doktor Beckett se mu okamžitě přihrnul na pomoc. Podplukovník Sheppard, poručík Ford a major Lorne s několika muži zatím stáli připraveni k obraně města.
Z dveří se vyvalila mlha a obehnala vše. Všichni se začali dusit a pak přišly ty halucinace.
,,Jak to že jsou všichni chytřejší než já?“ padl na kolena zcela dezorientovaný doktor McKay, ,,to není možné! Tu rovnici jsem počítal týdny a ten pes jí má hotovou přes víkend!“
,,Ne, královno,“ padla na podlahu Shiny, ,,já jsem se snažila. Opravdu jsem se snažila.“
,,Ne! Ne! Do obličeje ne!“ křičel Stephan a svíjel se na zemi v bolestech.
,,To jsem nechtěl,“ vydechl Beckett, ,,já je zabil. Jsou mrtví mojí vinou!“
,,To není možné! Musí být ještě naděje! Moje vina,“ mumlal si pro sebe podplukovník Sheppard.
,,Mami! Táto! Sestro!,“ vykřikoval Ford se slzami v očích.
,,Všechna má rozhodnutí byla špatná,“ panikařila doktorka Weirová.
,,Moji lidé,“ křičela pořád dokola Teyla.
Mlha se šířila dál a dál a malá útlá postava jí procházela. Sytila se utrpením a radovala se ze zmatku, který vyvolala. Tančila a radovala se.
Až mlha přišla do garáží. Ovinula se kolem Toma a i jemu ukázala to nejhorší. Stál tam a proti němu jeho bývalá žena. Tělo jejich sedmileté holčičky leželo na zemi.
,,Vidíš,“ řekla jeho žena, ,,zemřela a je to tvoje vina. Mohl si ji odvést. Nemusel si ji nechat, aby se mnou odešla. Ona k té sektě nechtěla.“
,,Ne,“ zavrtěl Tom hlavou, už dávno si to uvědomil. On nemohl za to, že ho jeho žena opustila a vzala s sebou i jejich dceru, jejíž opatrovnictví prohrál u soudu. Odešla k tomu vůdci prapodivné sekty, jenž neuznává léky a moderní technologii. Ne, on za to nemohl. Napřímil se a popadl nůž, který používal na práci, a hodil ho po své bývalé ženě. To ona za všechno mohla. Mlha se rozplynula.
Tom stál strnulý uprostřed garáží a pozoroval bílé, křehké, vysoké tělíčko bez rukou a jen s něčím protáhlým, vystupujícím z prostředku té věci, co matně připomínalo hlavu bez očí s jedním malým otvorem bez zubů. Vypadalo to jako mořští živočiši, kteří žijí v nezměrných hlubinách oceánů. Možná, že kdyby někdo v tom okamžiku zhasnul světlo, ta věc by se i rozsvítila fosforovým světlem.
Ta věc ležela bez hnutí na zemi. Zpočátku hýkala, ale již přestala, byla mrtvá. Z pravé části břicha a nebo něčeho, co by jsme k břichu přirovnali, vyčuhovala rukojeť Tomova nože. Rána černala a modrala, tělo šedlo a ztrácelo tvar. Připomínalo to čerství puding z bílo šedé látky pokrytý pěnou.
,,Odstupte,“ nařídil poručík Ford Tomovi a se šestnácti muži vběhl do garáže. Tom se, ale ani nepohnul. Zíral na tu věc, která mu ukázala to nejhorší čeho se kdy obával smrt jeho dcery. Chvíli tam jen tak stál a pak mu to došlo, nebylo se na co dívat. Svěsil hlavu a odešel někam dál od toho zmatku.
Vědci se shlukli nad tímto stvořením a zkoumali každou jeho část. Zjistili, že se to krmilo nejen ze vzduchu a slunce, ale i lidskými emocemi. Nejlépe těmi negativními, protože ty jsou nejsilnější. Potřebovalo je to k nějakému vnitřnímu procesu, který se doktor Beckett jen velmi pracně snažil pochopit. Používalo to schopnost vyvolat nejhorší pocity a vzpomínky v halucinacích. Shiny pokorně přiznala McKayovi svůj omyl.
Shiny vešla do svého a Johnova pokoje. Položila svoje elektronické zařízení, které teprve před několika minutami získala pomocí wraithského vyjednávání od Boosela a Darcyho, a chtěla si jít lehnout. V posteli již ležel John a četl si zrovna Vojnu a mír. Jakmile zpozoroval Shinin příchod, rychle dočetl odstavec a založil knihu.
,,Máš zpátky flashku?“ usmál se John a pokynul směrem k zařízení.
,,Jo,“ usmála se unaveně Shiny, ,,trochu wraithského vyjednávání a doktoři to přestali zdržovat.“
,,Zdržovat?“
,,Chtěli se dostat přes zablokované soubory, které jsem jim nebyla ochotná poskytnout k dispozici,“ odpověděla unaveně Shiny a lehla si na postel.
,,Jako například Blbec Sheppard?“ narazil John na to, co ho dlouho trápilo.
,,Cože?“ probudila se okamžitě Shiny, ,,jak... kdo ti to řekl?“
,,To není důležité. Proč... jsi ten soubor tak nazvala?“ zeptal se smutně John.
,,Já ho tak nenazvala. Byli to Darcy s Boosel, viď?“ chtěla se ujistit Shiny a z Johnových reakcí zjistila, že se nemýlila, ,,ty „doktoři“ to přeložili špatně. Znamená to blázínek Sheppard.“
,,A co je tedy v té složce?“ ptal se dál John, který pořád cítil jistou nejistotu.
,,Víš... nechala bych tě to přečíst, ale...“
,,Já neumím wraithsky,“ dořekl za ni John.
,,Jsou tam situace, v kterých ses zachoval... bláznivě. Řekl jsi něco vtipného z čeho si všichni sedli na zadek a tak,“ usmála se Shiny, ,,a pokud mi nevěříš můžeš si to vzít a jít za Stephanem a nebo za kýmkoliv jiným, kdo by ti to přeložil. Heslo je Fufa-!12...“
,,Ne,“ přerušil ji John, ,,já ti věřím. Proč si zapisuješ ty situace?“
,,Protože... se někdy chováš absolutně originálně, jak jsem ještě nikdy nikoho neviděla se chovat. Je to vtipné a... jsi to ty. Chtěla bych to také umět, být tak originální,“ přiznal Shiny a byla za to schována do Johnova láskyplného objetí.
,,Ale ty jsi vtipná,“ řekl John a dotkl se svým prstem Shinina nosu.
,,Nejsem,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Ale jsi. Třeba to s tou Rondelínou. Mě by to nenapadlo,“ vzpomněl si John.
,,To není z mojí hlavy. To vymyslel Tom. Ví, že mě štve, když mi Rodney říká wraithe, a když ho opravím, řekne, že je to jedno. Tom mi tedy poradil, když je to jedno, ať Rodneymu říkám Rondelíno,“ Shiny se tomu zasmála, ale John jen pevně stisknul rty.
,,Jo a jelikož mi právě skončila menstruace, za pár dnů mi začíná neplodné období,“ připomněla Shiny.
,,Takže budeš opět protivná,“ rýpnul si John. I když dělnice (wraithky, které nejsou královnami) nemůžou mít děti, mají podobně uzpůsobený organismus. Střídá se zde období možného oplození s období neplodnosti. V období plodnosti, které trvá několik hodin, jsou většinou milé, líné a něžné. To vše jen proto, aby se mohl samec přiblížit bez ohrožení. Období neplodnosti je pravým opakem období plodnosti, má samce spíše odradit. Trvá několik týdnů a vyznačuje se špatnou náladou, výbušností a častými výhružkami zabitím (tyto příznaky se můžou vyskytovat i v normálních obdobích). Období neplodnosti začíná pár dnů po wraithí menstruaci. To je proces, ve kterým se wraithka zbavuje enzymu, který u královen umožňuje po sloučení se samčím enzymem oplození kokonů, kdežto u dělnic je moc slabý, a tak je vlastně k ničemu.
,,Ano. Upozorňuji tě dopředu.“
,,Fajn, zavřeme tě a pustíme, až tě to přejde,“ pokusil se o vtip John.
,,A když jsem mazel, to se ti líbí.“
,,Mazel jsi pár hodin, protivná jsi dobrých čtrnáct dní,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou John.
,,Jsem wraith.“
,,Na to už přišla Rondelína.“

Good díl.

Inspirováno epizodou 1x12 - The Defiant One.

Vezmu si tebe
,,Tak mi to ještě pučte,“ zaprosil Rodney a naklonil se k ovládání jumpru.
,,Až se naučíte, kde je pravá a kde levá strana,“ trval na svém John a dále pevně zabíral pozici pilota. Seděli zrovna v jednom z jumprů a letěli na výpravu za prozkoumáním antického satelitu, který přednedávnem objevil doktor Gaul. Ten seděl na sedadle ze doktorem McKayem a bylo na něm vidět, že mu není zrovna dvakrát dobře. Byl přiřazen k výpravě z popudu doktorky Weirové, která byla toho názoru, že když satelit objevil, měl by ho také vidět. Výpravy se ještě účastnil doktor Brenden, který seděl na sedadle za Johnem, a Shiny, která se nacházela v zadní části jumpru a s nikým se nebavila. Bylo to hlavně z důvodu, že byla pořád naštvaná na Johna, kvůli událostem minulé noci.
,,Já to umím. Jen jsem zazmatnoval,“ hájil se doktor McKay.
,,Několikrát jste jumper otočil, když jste měl letět doprava trhnul jste s tím doleva a ve finále jste málem omdlel,“ zrekapituloval John McKayův výkon.
,,Ale jděte. Vy s tím naděláte,“ mávnul rukou Rodney.
,,Nejdřív si to natrénujte na simulátoru a pak pro mě za mě beze mě si klidně můžete lítat kam chcete,“ otočil se John na Rodneyho, ale v tom uviděl v periferním vidění mdlí výraz doktora Gaula, ,,vidíte! I doktorovi Gaulovi je z toho špatně.“
,,Za to nemůže doktor McKay,“ ozval se doktor Gaul, ,,to je tím, že letíme. Mám mořskou nemoc.“
,,Tlumiče vše stabilizují. Neměl by jste nic cítit,“ ujišťoval John doktora Gaula.
,,Mě stačí, že vím, že letíme,“ vysoukal ze sebe doktor Gaule a opatrně se ovíval rukou.
,,A co ty miláčku? Jak ti je?“ zeptal se John po menší odmlce Shiny, ale ta mu v odpověď jen dlouze a nenávistně zasyčela.
,,Bezva,“ povzdechl si John s ironickým úsměvem, ,,jak dlouho, že ještě poletíme?“
,,Dvanáct hodin,“ odpověděl okamžitě doktor Brenden.
Po šesti hodinách byl Sheppard na pokraji úplného kolapsu. Ve chvilkové slabosti povolil McKayovi další leteckou školu, která ovšem dopadla mnohem hůř než ta první, a tak si řízení vzal opět pod svou ruku. Vědci se zatím bavili o spoustě pro Johna absolutně nepotřebných a nezáživných věcí, které vedly až k tomu, že John na chvíli zapochyboval o tom, jestli by nebylo lepší vlétnout z jumprem do nejbližší hvězdy než ještě pět minut poslouchat Rodneyho monology doplňované Gaulovými připomínkami a Brendenovým úlisným podlézáním. Vyčerpaně se zhluboka nadechl a nechal svoje myšlenky volně plynout. První co ho napadlo byla Shiny. Seděla vzadu a mlčela. Bylo by to tu o dost snesitelnější, kdyby si s ním povídala. Nebyla upovídaná jako jiné ženy, i když to o sobě tvrdila. Dokázala hodiny sedět a poslouchat, jak on blábolí o hloupostech a přišlo jí to zajímavé a vtipné. Nikdy nebyla naštvaná, když přišel pozdě, a nikdy se ho neptala kam jde ani kdy se vrátí. Její nedostatky mu připadaly vtipné. Byla sice povýšená a občas i značně nepřátelská, když se jí něco nelíbilo, ale byla schopná přiznat chybu, když ji udělala a odčinit ji.
,,Sakra,“ v duchu zaklel John, ale jak mohl u všech všudy vědět, že jí to s tou šlehačkou, tak naštve? Vždyť se zas tam moc nestalo. Včera večer přinesl šlehačku s tím, že vyzkouší něco nového. Jakmile ale Shiny vysvětlil, co má v plánu, prudce na něj zasyčela, tak nepříjemným tónem jako ještě nikdy, a vyslovila několik vět, ve kterých se až moc často opakovali slova nechutné, odporné, nikdy. Poté odešla z pokoje a uviděl ji až ráno, když pomáhala nakládat věci do jumpru. Ignorovala ho a mluvila s ním jen, když to bylo opravdu nutné a to stručně a velmi odměřeným tónem.
,,Tak promiň,“ otočil se John na Shiny, protože už to nemohl vydržet, ,,co ti mám víc říct?“ Shiny se pomalu postavila. Změřila si Johna nevyzpytatelným pohledem a pomalu se k němu vydala, šla tak krásně a chladně, že z toho až mrazilo v zádech. Upnuté modré legíny ukazovali její hubené nohy, které na vysokém podpatku vyvolávaly úžas. Horní část těla jí zahalovalo dlouhé bílé tričko, které by jakoby bylo proplétáno stříbrnými vlákny. Tričko mělo klasický kruhový výstřih, který byl ovšem tak velký, že jí z půlky odhaloval obě ramena. Rukávy jí sahaly až někam k loktům. Tričko decentně končilo pár centimetrů nad koleny a bylo upevněno v pase lehkým provázkem téže barvy. Krásně se jí rýsoval útlý pas a střih trička vhodně zakrýval malost prsou.
Šla rovně se silou pohledu, chůze, dokonalosti. Kdyby tento výjev viděl básník, ihned by ji nazval svou múzou. Kdyby to uzřel chudák, ihned by ji nazval šlechtičnou. Kdyby to spatřil kněz, ihned by ji nazval ďáblem. V té chůzi, v tom pohledu, v té dokonalosti se skrývalo zlo. Shiny došla až k Johnovi a toho nepříjemně zamrazilo. Naklonila se k němu jako by se nakláněla k oběti, ale její ruka nehledala jeho hruď, to její rty si našly ty jeho. Políbila ho dlouhým a intenzivním polibkem, propnula se silou touhy a zněžněla. Již to nebyl ten tvrdý pohled zla, nyní to byl laškovní výraz dívky, která se líbá se svým chlapcem.
Konečně se od něj odlepila a s úsměvem na tváři mu usedla na klín, i John se usmíval.
,,Usmířeni?“ ujistil se John.
,,Ano, stačilo se jen omluvit,“ odpověděla Shiny a lehce se otřela svou tváří o Johnovo rameno.
,,Já se ti večer neomluvil?“ zaváhal John a posadil se tak, aby i přes Shiny na klíně dobře viděl na to kam letí.
,,Ne, jen si mi pořád vysvětloval proč máš pravdu.“
,,Pořád snad ne,“ svraštil obočí John.
,,Ne. Nakonec jsem to vzdala a šla jsem spát do garáží,“ vysvětlila Shiny.
,,Do garáží,“ zaváhal John, ,,myslel jsem, že jsi šla k Teyle.“
,,Nechtěla jsem ji rušit, a tak jsem šla přespat k Tomovi,“ objasnila Shiny a schovala si tvář v Johnově objetí. Právě včas na to, aby neviděla Johnův žárlivý výraz.
,,Mohu se zeptat,“ začal rozhovor doktor Brenden o otočil se na Shiny, ,,kdyby jsme ztroskotali, snědla by jste nás?“
,,Ano. Pak bych zapnula vysílač nasměrovaný na wraithy a šla hybernovat,“ odpověděla Shiny.
,,Snědla?“ vzpamatoval se McKay.
,,Ano. Nejdřív Johna a pak....,“ Shiny se zatvářila přemýšlivě a podívala se na doktory Gaula a Brendena, ,,řekněte něco.“
,,Cože?“ zalapal po dechu doktor Gaul.
,,Želva,“ vychrlil ze sebe doktor Brenden.
,,A pak vás,“ Shiny ukázala na doktora Gaula, ,,vás,“ ukázala na doktora Brendena, ,,a McKaye.“
,,Proč? Jenom kvůli tomu, že řekl Želva?“ vyhrkl doktor Gaul, který se v momentě vzpamatoval ze svých nevolností.
,,Ano, reaguje pohotově a zábavně. Je lepší nechávat si takové lidi déle. Můžete si s nimi povídat a je lehčí donutit je, aby vám pomohli, kdyby bylo třeba,“ objasnila Shiny.
,,A co já? Já nejsem povídavej?“ otázal se John.
,,Ale to víš, že jsi,“ otočila se Shiny na Johna a lehce ho pohladila hřbetem ruku po tváři, ,,ale jsi voják. Jsi nebezpečný, a proto je nejlepší zbavit se tě jako prvního, dokud nic netušíš a nemáš čas nic naplánovat.“
,,Aha,“ zakabonil se John, ,,ale proč si necháváš McKaye nakonec?“
,,Z důvodu, který jsem již zmiňovala. McKay je McKay, nesklapne ani kdyby chtěl. A kdybych potřebovala pomoci s nějakou technickou podporou, kdo je lepší než on?“
,,Ale já...,“ ozval se doktor Gaul.
,,Já vím,“ přerušila ho Shiny, ,,jste také velmi inteligentní a vzdělaný, ale jen stěží máte nižší práh bolesti než doktor McKay. A já nehodlám ztrácet čas tím, že z vás budu pomalu vysávat život, nemluvě o tom, že čím jste starší tím jste pomalejší, neschopnější a hloupější. Do doktora McKaye stačí vrazit jednu malou tříšku a vydá to za dvě stě vysátých let.“
,,Náhodou,“ ozval se Rodney, ,,tříška je vážné zranění.“ Všichni kromě Rodneyho se naráz rozesmáli a doktor McKay se je jen stěží snažil přesvědčit o pravdivosti svých slov.
,,Takže kdyby nám teď vypadl motor a my by jsme se ztratili ve vesmíru, tak nás sníte?“ ujišťoval se doktor Brenden.
,,Ano,“ krátce odvětila Shiny se skrytým úsměvem na rtech, který vysvětloval pobavení z otázky. Ovšem neminula se účinkem, vědci se počali divně ošívat a poposedávat. Doktor Gaul zblednul ještě více a tentokrát to nebyla pouze příčina jeho mořské nemoci.
Shiny se uvolnila a uvelebila se na Johnově klíně. Bezcílně si počala kreslit geometrické obrazce na jeho hrudníku a nic jiného ji nezajímalo. Náhle se jumper zastavil. Všechna světla postupně zhasla. Svítily již jen základní diody, které svým lehkým světlem ozařovaly siluety postav.
,,Došla energie,“ zavřeštěl na hranici příčetnosti doktor Gaul. Doktor Brenden se ani nepohnul a před očima se mu začal promítat celý jeho život. Doktor McKay zůstal sedět s vyděšeným výrazem ve tváři a se slabím polknutím na prázdno začal počítat kolik života má asi před sebou (3 lidé x čas po který se wraith může krmit na jednom člověku + nutná oprava jumpru v časové rovině, při které může být nápomocen = jeho délka života).
,,Miláčku,“ otočila se Shiny konečně na Johna, ,,myslím, že by si nám měl přestat děsit vědce a opět zapnout přívod energie.“ John jen lehkým pohybem ruky uvedl jumper opět do plného stavu.
,,Vy... vy... vy jste hrozný,“ vykoktal ze sebe nakonec Rodney a odešel do zadní části jumpru trucovat.
,,Já nemám slov,“ přidal se doktor Gaul a odešel za Rodney. Doktor Brenden se jen beze slova zvednul a se špatně zahraným opovrženým zavřel za sebou a oběma doktory dveře, které oddělovaly zadní část od kokpitu.
,,Byl to jen vtip,“ zavolal za nimi ještě John.
,,Ale špatný,“ odpověděl mu Rodneyho hlas zpoza dveří.
,,Tak,“ špital Shiny a přesedla si do sedadla vedle toho Johnova.
,,Tak,“ odpověděl John.
,,Co teď?“ zeptala se Shiny s hravým úsměvem.
,,Hmm...,“ zaváhal John a pak přidal na hlase, ,,McKayi nechcete si ještě vyzkoušet řízení jumpru?“
,,Sice neschvaluji ten váš nepovedený vtípek,“ ozval se ihned Rodney a již otvíral dveře do kokpitu, ,,ale z pochopitelných důvodů musím přijmout.“ Vyměnil si místo s Johnem a jumpr se opět nepřirozeně zaviklal.
,,Zvládnete to?“ zeptal se ještě John Rodeyho, ale ten jen přikývl a dál si všímal spíše toho kam letí. John tedy vzal Shiny za ruku a odvedl ji do zadní části, z které byli následně vyhnáni oba zbývající doktoři.
,,Podplukovníku?“ zavolal Rodney na Johna po několika hodinách.
,,Ano,“ odpověděl John a okamžitě se objevil v kokpitu se Shiny v patách. Již byli na místě, ke kterému letěli. Přes sklo se jim naskýtal pohled na ohromný antický satelit, který již ale nebyl v provozu. Překvapením bylo, že z planety, na jejíž oběžné dráze se satelit nacházel, se ozýval wraithský signál. Shiny ho přeložila jako volání o pomoc po havárii. John tedy kontaktoval doktorku Weirovou a vymluvil si u ní schválení prozkoumání planety.
Doktorce Weirové se to sice nelíbilo, ale nakonec přistoupila. Pro jistotu přikázala výpravě, ať se hlásí za tři hodinu i přes špatný signál, který bude způsobovat atmosféra planety, na kterou se chystají vydat. Doktorka také dala na svoji intuici a nechala rovnou připravit záchranný tým.
,,To ne! Dostane se mi písek do bot,“ postěžovala si Shiny jakmile vyšla z jumpru a její lodičky se jí zabořili do písku, kterým byla planeta pokryta.
,,Lepší,“ usmál se John a vzal Shiny znenadání do náručí.
,,Ještě mi svítí sluníčko do očí,“ postěžovala si na oko Shiny. Spíše proto, aby zjistila, jak je John schopný.
,,Dobře,“ souhlasil John a krkolomným pohybem si sundal sluneční brýle z očí a nasadil je Shiny.
,,Mě taky svítí sluníčko do očí,“ ozval se zezadu Rodney.
,,Rodney, já věřím, že vy to nějak zvládnete,“ odpověděl mu John a nesl Shiny dál k wraithské lodi, která se nacházela delší cestu od zaparkovaného jumpru. Rodney jen něco zamumlal a následoval Johna. Zbývající dva doktoři, kterým se čím dál tím méně líbila přítomnost wraitha, se drželi v jisté vzdálenosti, ale šli více méně pilně.
Po chvíli cestovatele přišli přivítat zdejší obyvatelé, byli nimi malí světélkující broučci, které Shiny nazvala světlenkami a upozornila ostatní, že jsou neškodní pokud je nevyprovokujete.
,,Tohle, ale nevypadá jako úl,“ zarazil se John jakmile vyšplhal na dunu, z které spatřil celou wraithskou loď, která byla o dost menší než úl. Zvolna položil Shiny na zem a vytáhl dalekohled, aby si mohl loď lépe prohlédnout.
,,Možná se už tento typ nevyrábí,“ pokrčil rameny Rodney.
,,To není úl,“ vmísila se rozhovoru Shiny, ,,to je zásobovací loď.“
,,Zásobovací loď?“ znejistěl doktor McKay.
,,Ano. Nejspíše letěla zásobovat fronty k Atlantis, když byla sestřelena satelitem,“ objasnila Shiny a rychlým krokem se vydala loď prozkoumat.
,,Počkej,“ stačil na ni ještě křiknout John a ona se okamžitě zastavila, ,,McKayi jsou tam známky života?“
,,Je to deset tisíc let staré,“ zdůraznil Rodney.
,,Pro jistotu,“ trval na svém John. Doktor McKay nesouhlasně vytáhl zařízení a po chvíli mohl konstatovat, že se na lodi žádný život nenachází. Shiny se rozeběhla k lodi a za chvíli zmizela v jejích útrobách. Netrvalo to dlouho a z lodi se ozval Shinin křik. John okamžitě vytáhl pistoli a pospíšil si dovnitř. Shiny stála jako přimražená a vystrašeným pohledem zírala na mrtvého wraitha před sebou. Jakmile se objevil John, Shiny mu okamžitě a beze slova padla do náruče.
,,To je mrtvý wraith,“ konstatoval Rodney, jakmile spatřil to, co Shiny tak vyděsilo.
,,Zemřel celkem nedávno,“ řekl John a pustil Shiny, aby se mohl lépe podívat. Odhrnul nános prachu a spatřil stopy po krmení na wratihově hrudi, ,,wraithí kanibalismus.“ Shiny jen smutně zasténala a s odporem se odvrátila.
,,Vy se pojídáte?“ otočil se Rodney na Shiny.
,,Jen v případě nouze a nebo jako prostředek k upevnění postavení v hierarchii,“ Shiny se pokusila potlačit své vlastní vzpomínky, kdy se musela k podobnému jednání uchýlit.
,,Snažili se přežít co možná nejdéle,“ vysvětlil John tento výjev a otočil se k Shiny, ,,v pořádku?“
,,Ano,“ přikývla Shiny, ,,jen mě to překvapilo.“
,,Něco jsem objevil,“ ozval se náhle hlas doktora Gaula a všichni se vydali daným směrem. Vešli do rozlehlé místnosti, kde byla naskládaná mrtvá lidská těla v kokonech.
,,Tak tímhle je zásobovali,“ došlo konečně doktoru Brendenovi.
,,A čím jste si myslel,“ zavrtěl nechápavě hlavou John, ,,Shiny zůstaneš tu s McKayem a doktorem Brendenem a nasbírejte vzorky, spočtěte těla atd. Oni už budou vědět. Já se zatím s doktorem Gaulem podívám po lodi.“
,,Dobře,“ souhlasila Shiny a rozdělili se.
Shiny chvíli sledovala, jak se Rodney s doktorem Brendenem dohadují a poté se omluvila a vydala se chodbou do nedaleká místnosti, z které se vyklubal sklad, jak ostatně Shiny již věděla. Otevřela velkou krabici a vytáhla z ní zaprášený šedohnědý kabát s trojúhelníkovými ornamenty.
,,To ne. To by na sebe nevzal ani můj děda. Kdo u Ga´Hoolu zajišťoval zásobování?“ Shiny zvedla malou destičku a podívala se do příslušné kolonky, ,,no tati!“ Shiny jen nevěřícně zavrtěla hlavou a podívala se do dalších krabic. Všude nacházela jen ošklivé a staré kusy oblečení, co také mohla čekat na deset tisíc let staré lodi.
,,Shiny,“ ozval se z vysílačky Rodneyho hlas, ,,může se wraith dožít desetitisíce let?“ Shiny neobratně zvedla vysílačku, která jí byla více méně vnucena, a zmáčkla potřebné tlačítko: ,,Může? Znám spousty wraithů, kteří jsou starší desetitisíce let.“ Z vysílačky se nic neozývalo, a tak se Shiny pokusila doktora uklidnit: ,,Vždyť jste sám zkontroloval, že zde není žádný život.“
,,Ale zařízení nedetekuje wraithy v hibernaci,“ ozval se z vysílačky tichý a vystrašený hlas doktora McKaye.
,,McKayi, zůstaňte, kde jste. Jdu pro vás,“ okamžitě zareagovala Shiny a vydala se zpět do velké místnosti. Po pár krocích, ale uslyšela myšlenku, byl to spíš silný pocit odporu s jedním jediným slovem: ,,Zrádce.“ Shiny byla moc pomalá. Nebyla připravena číst v myšlenkách a jen velmi pomalu jí došlo, co je v plánu. Opravdu na poslední chvíli stihla uskočit a za ní se ozvala silná exploze, která zablokovala cestu sutinami lodi.
Shiny se co možná nejrychleji zvedla ze země, ale nebylo kam jít. Jediná cesta ven byla zatarasená. Shiny zvedla vysílačku, aby zavolala Johna, ale v tom to uslyšela. Byl to Brendenův křik. Ten wraith tam venku se na něm krmil a Rodney bude hned druhý v pořadí před Johnem a Gaulem.
,,Mysli,“ sykla si Shiny pro sebe a okamžitě si začala v hlavě přehrávat veškeré možnosti. Na prohrabání nemá čas a na proražení sílu, co tedy zbývá. Shiny se na okamžik zatajil dech a pak odstoupila přesně šest kroků od barikády. Uklidnila se, stála vyrovnaně a jistě jako socha. Nevnímala nic jen hromadila energii. Pomalu a jistě se připravovala k něčemu obrovskému. Keraia Meids by ani nezaváhal, ale ona nebyla schopnější než on. Naučil ji jen zlomek svého umění, jen to čím by ho samotného nemohla ohrozit. Tohle ale již párkrát zkoušela. Jednou sfoukla svíčko, podruhé rozvířila moře a potřetí protrhne barikádu.
Silným pohybem přenesla svou váhu na pravou nohu a spolu s ní vystřelila její pravá ruka, tak rychle jako by ani nebyla skutečná. V očích se jí zračil pohled šílence a bezmezné víry v to co činí. Rozvířila vzduch a vytvořila takovou tlakovou vlnu, že se opřela do barikády a z ní zbyl jen zlomek toho co bývala. Shiny se rozeběhla proti zbytkům barikády, krok před ní vyskočila, otočila se a udeřila kopem, který naprosto zdecimoval zbytky barikády. Cesta byla volná.
Wraith zvedl svou krmnou ruku z dokonale vyschlého těla doktora Brendena. Krátce se na svou ruku podíval a poté se s lehkým a velice krutým úsměvem otočil na Rodneyho. Ten jen zalapal po dechu a přitiskl se ještě více ke stěně. Wraith se vydal jeho směrem, ale v tom za sebou ucítil nežádoucí přítomnost. Otočil se a tam stála Shiny. Na rtech se jí rýsoval hrdý, pyšný a vítězoslavný úsměv.
,,Jak jsi to dokázala?“ vydechl překvapeně wraith.
,,Jednoduše, jsem velice schopná,“ odpověděla s radostí Shiny, ,,stoupněte si za mě McKayi.“ Rodney již na nic nečekal a okamžitě si vlezl do bezpečného zákrytu. Wraith se postavil do bojovného postoje, ale na to, co přišlo, připraven nebyl. Shiny se několikrát ve vzduchu otočila a silnými šesti kopy v jednom skoku poslala wraitha k zemi. Ten jen s nevěřícím pohledem dopadl na zem, Shiny nad ním stála s jistým a arogantní výrazem ve tváři. Wraith si rychle otřel ústa hřbetem ruky a opět se postavil na nohy. Shiny se jen usmála. Rychlými a přesnými ranami rukou mu vrážela jednu tvrdou ránu za druhou, až ho odrazila na protější zeď. Wraith dopadl tvrdě. Nevěřil, že se to děje. Temeno hlavy ho bolelo od poslední utržené rány a jen stěží se dostával zpět na nohy. Ona tam zatím stála čilá a připravená. Takhle ho zabije, došlo mu. Shiny to zjistila také z výrazu jeho tváře. Okamžitě se otočila a běžela zpět k Rodneymu. Přikryla jeho tělo tím svým zrovna v momentu, kdy ucítila na zádech ostrý náraz výbuchu.
Wraith měl u sebe ještě jednu výbušninu. Když nemohl vyhrát ručně, uchýlil se k jiným metodám. Veškerý svůj arzenál hodil doprostřed místnosti a co nejrychleji zmizel. Nepočítal, ale se Shininou schopností číst ve výrazu tváře, která jí umožnil vědět, co má wraith v plánu. Shiny mohla také zmizet, ale McKay by to nejspíš nepřežil, a proto se ho vydala chránit vlastním tělem.
,,Jste v pořádku,“ ozval se Rodney.
,,Ano,“ odpověděla Shiny s bolestivým podtónem a posadila se, aby mohl Rodney vstát.
,,Vy jste mi zachránila život,“ došlo Rodneymu jakmile spatřil zničenou místnost.
,,Musela jsem. Jste důležitější než já. Vy jste... jeden z nejchytřejších osobností, které jsem... o kterých jsem v životě slyšela.“
,,Ale vždyť vy...“
,,Všechno mě naučili kdežto vy na vše přijdete hlavou a to je mnohem víc než budu kdy já schopna dát Atlantis,“ přerušila Rodneyho Shiny, ,,jestli máte porazit ty wraithy, kteří zabili moji královnu, a vyvraždili ty, které jsem měla ráda, budete potřeba.“
,,Porazíme je společně,“ řekl Rodney a položil ruku na Shinino rameno. V tom krátkém okamžiku se tam stalo něco, co Shiny nikdy nečekala. Rodney se zachoval jako milý muž a poskytl jí podporu.
,,Půjdeme?“ zeptal se po chvíli Rodney.
,,Ano,“ odpověděla Shiny a pokusila se zvednout, ale nic se nestalo. Její nohy se ani nepohnuly, necítila je.
,,Rodney, já necítím nohy,“ strnule zdůraznila Shiny. Rodney na ni jen vykulil oči a nechtěně vyjádřil výraz, kterého si Shiny nemohla nevšimnout, ,,co je se mnou? Rodney vy to víte! Co se mi stalo?“
,,Vaše mícha je... je poškozená.“
,,Doktore Gaule, nešlo by to trochu rychleji?“ upozornil John doktora, který se neustála loudal někde za ním.
,,Ne, nešlo. Je tu tolik materiálu,“ užasle vydechl doktor Gaul.
,,Dobře,“ souhlasil John a na chvíli se zastavil, aby ho doktor Gaul měl šanci dojít. V tom okamžiku si toho všiml, rychlé mihnutí něčeho tmavého. John okamžitě vytáhl svou pistoli a byl připraven střílet. Bylo to rychlé, neuvěřitelně rychlé, chytilo ho to a odmrštilo, poté to chytilo doktora Gaule a někam ho to odvleklo. John okamžitě popadl vysílačku, aby se i přes špatný signál spojil se Shiny.
Sešli se na předem zvoleném místě. Rodney přinesl Shiny v náručí, což byl pro Johna trochu šok.
,,Podržte ji,“ nakázal Rodney Johnovi a podal mu Shiny do náručí, aby se mohl podívat na zařízení a zjistit, kde je detekován život. Tedy kde se wraith a doktor Gaul nacházejí
,,Co se ti stalo?“ vychrlil ze sebe okamžitě John.
,,Má poškozenou míchu,“ řekl Rodney za Shiny a dále se věnoval zařízení, které měl v ruce.
,,Promiň,“ špitla Shiny, ,,nezvládla jsem to.“
,,Ne, ne, ne,“ opakoval John a políbil Shiny na čelo, ,,zvládla. To se zregeneruje, viď?“ Ale Shininy oči mlčely. Ona nevěděla ani Rodney nevěděl. Nikdo nevěděl.
,,Vypadá to jako by nechal doktora Gaula a odešel,“ řekl Rodney nahlas to, co vyčetl ze zařízení.
,,Cože?“ naklonil se John, aby viděl na obrazovku zařízení.
,,Ano,“ uvědomila si Shiny, ,,ví, že své zraněné nenecháte a budou vás jenom zdržovat.“
,,Jdeme,“ rozhodl John dříve než si mohl kdokoliv plně vybavit význam Shininých slov.
Doktora Gaula našli opřeného o stěnu blízko východu. Wraith se na něm krmil dlouho, ale ne úplně ještě, byl živý a dočasně paralyzován. John položil Shiny na zem blízko doktora Gaula a nařídil Roneymu, aby tu zůstal s nimi. Poté se ještě naklonil k Shiny a lehce ji políbil.
,,Je něco co bych měl o tom wraithovi vědět?“ zeptal se John Shiny.
,,Je starý, velmi starý. Nebojuje jako pěšáci, bude více používat tvrdou sílu a nakrmí se při první příležitosti, kterou mu dáš,“ odpověděla Shiny.
,,Tak to abych mu žádnou nedal,“ usmál se John.
,,To není vtip! Právě se krmil, proto se bude dobře a rychle regenerovat. Měj to na paměti a ještě se podívej do zbroje toho mrtvého wraitha jestli tam nenajdeš něco, co by se ti mohlo hodit,“ Shiny ukázala směrem za roh, kde se ona mrtvola nacházela. John na chvíli odběhl a poté se vrátil s dvěma stříbrnými koulemi.
,,Našel jsem tohle,“ oznámil John a ukázal Shiny, co našel.
,,Víš co to je?“ zeptala se ho, ale on jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, ,,otočíš s tím a ono to začne červeně blikat. Čím více to bliká tím blíže je to k výbuchu.“
,,Granát,“ připodobnil John onu věc k názvu, který mu byl známý.
,,Hlavně dávej pozor,“ špitla ještě Shiny a objala Johna, ,,Johne, jestli se to nezregeneruje a já již nikdy nebudu chodit... slib mi, že mě zastřelíš ty a rychle.“
,,Ale proč bych to měl dělat?“ podivil se John.
,,Budu k ničemu a neschopna se o sebe postarat. Nedělám si přehnané iluze, že by doktorka Weirová trpěla mou přítomnost na Atlantis i za těchto podmínek, a tobě bych byla jen na obtíž.“
,,Ne miláčku,“ okamžitě zareagoval John, ,,já tě miluji. Zlepší se to uvidíš a i kdyby ne tak se o tebe budu starat. Je mi jedno, co budu muset udělat a jak obtížné to bude. Udělám cokoliv. Cokoliv! Rozumíš? Postarám se o to, aby ses vedle mě každé ráno probouzela a každý večer vedle mě usínala. Budu si s tebou dál povídat, budu tě dál objímat a milovat jako kdykoliv předtím. Rozumíš? Nic to nemění! Miluji tě a vždy budu, jinak už to ani nejde a postarám se o tebe. Na Zemi máme spousty lidí, kteří nemůžou chodit, a díky věcem, které naši vědci vynalezli, žijí normálně. Co sis myslela blázínku, že se tě jen tak vzdám. Že tě nechám odejít a nechat mě tu samotného. To nikdy. Budu bojovat za to, aby jsme byli spolu a my budeme spolu, ať se nám do cesty postaví cokoli, já to zvládnu. Postarám se o tebe, ať se stane cokoliv.“ Shiny přesycená emocemi, které se v ní teď probouzely a bouřlivě se dostávaly na povrch, objala Johna, jak nelépe mohla, a tiše mu špitla do ucha: ,,Děkuji.“
,,Není za co,“ mrknul na ni John a vydal se za wraithem.
Jakmile dorazil k jumpru, wraith již byl vevnitř a prohrabával se jeho obsahem ve snaze najít něco pro něj užitečného. John se pokusil wraitha z jumpru vylákat pomocí vysílačky a jakmile se dostal na dostřel, skropil ho střelbou. Wraith padl na zem a Johnovi se zdálo, že je mrtví. Střelil do něj tedy ještě párkrát, ale když se nepohnul, ujistil se v tom, že je skutečně mrví a počal se přibližovat. Wraith se ovšem urychleně zregeneroval a jakmile přišel k sobě povšiml si zbraně, kterou nalezl v jumpru a momentálně ležela vedle něj. Popadl ji tedy a pro Johna naprosto neočekávaným pohybem se zvedl a začal po něm střílet. Podařilo se mu Johna zranit, ale tomu se zase podařilo v rychlosti se skrýt za kámen, kde si obvázal poraněné rameno a zjistil, že jeho nejlepší zbraň, kterou měl s sebou je zničená.
Mezitím se Rodney ve wraithské lodi staral o doktora Gaula a obezřetně sledoval zařízení na detekci živých forem, kdyby se na lodi náhodou nacházel ještě jeden wraith v hibernaci.
,,Nechte toho už,“ ozvala se konečně Shiny, které Rodneyho chování lezlo na nervi.
,,Kontroluji jestli tu není ještě nějaký jiný wraith,“ odvětil krátce Rodney.
,,Jeden by tu byl. Já a to je vše. Sežral je všechny,“ konstatovala Shiny.
,,Jak si tím můžete být tak jistá?“ otázal se doktor Gaul.
,,Jsem wraith. Vím, jak myslíme a četla jsem mu myšlenky. Krmil se na celé své posádce,“ vysvětlila Shiny.
,,Nenecháte mě tu umřít, že ne?“ ozval se po chvíli Gaul.
,,Proč bych to měl dělat?“ udivil se Rodney, kterému byla ta otázka směřována, a začal Gaulovi obvazovat ránu na hrudníku, z které se wraith krmil.
,,Neuděláte, protože by vás lidé pomluvili.“
,,Proč by to dělali?“
,,Je to jasné. Bojíte se, že vás zastíním má inteligence, mé mládí...,“ počal vysvětlovat doktor Gaul, ale Shiny se u posledního slova nechtěně uchechtla, ,,jak moc mého života si vzal?“
,,Vypadáš dobře,“ zastal se ho ihned Rodney.
,,To mohu potvrdit, kdybych se na vás krmila já, už je po vás,“ konstatovala Shiny.
,,Ukaž mi to,“ zaprosil doktor Gaul. Rodney vytáhl z kapsy zrcátko a ukázal Gaulovi, jak vypadá.
,,To ne,“ povzdechl si doktor Gaul.
,,Nevíme, jak to funguje. Nikdo to neví. Možná, že nejste opravdu tak starý jen to, tak vypadá. Podívejte se, je možná, že se to časem zlepší. Důležité je, že jste naživu,“ utěšoval ho Rodney.
,,Nech těch blábolů,“ zastavila ho Shiny, ,,jste starý a teď je jen na vás, jak se s tím vyrovnáte. Budete tu dál kňučet a nebo se zbelháte, dostanete se z téhle pitomé planety a celý svůj zbývající život zasvětíte tomu, aby jste se pomstil?“
,,Jste hrozní. Berete nám léta, desetiletí bez slitování. To děláte,“ vyjekl doktor Gaul.
,,Ano, to děláme a ne vždy z hladu. Někdy jen z marnivosti: doběhnout dál, doskočit výš, vydržet déle. Jindy jen tak pro zábavu, ale mnohdy pro tu chuť. Každý chutnáte jinak ostře, kysele, jemně. Když se bojíte jste tužší, kdežto když vzdorujete.... hmm vzdor je tak sladký,“ Shiny skončila svůj proslov a znovu se opřela o zeď a zahleděla někam do dálky.
,,Omluv mě na chvíli,“ omluvil se Rodney a přispěchal k Shiny, ,co to mělo znamenat?“
,,Snažím se ho utvrdit v tom, aby nás z duše nenáviděl,“ zašeptala Shiny, ,,dá mu to sílu žít.“
,,Páni, už jsem si myslel, že jste se pomátla a chcete nás sníst,“ oddychl si Rodney.
,,No je pravda, že ze mě mluvil hlad, ale zatím se nemusíte ničeho bát,“ ujistila Shiny Roneyho a ten se opět vrátil ke Gaulovi.
John zatím nastražil dýmovnici za dunou a přiměl tím wraitha opustit jumper, aby šel zkontrolovat, co se děje. Wraith ovšem zapnul kolem jumpru silové pole, a tak se John nemohl dostat dovnitř.
Shiny se mezitím podařilo postavit se. Byl to namáhavý a pomalý pohyb, ale podařilo se. Jakmile však chtěla udělat krok, nohy ji neudržely a ona spadla.
,,Jste v pořádku?“ přispěchal k ní Roney, aby jí pomohl do sedu.
,,Ano, díky,“ odvětila krátce.
,,Uvidíte, to bude v pořádku. Doktoru Gaulovi už také paralýza ustupuje.“
,,Teď jsem si tím jistá. Pokud se nakrmím, budu moci opět chodit.“
,,Vidíte to je dobře.“
,,Chtěla bych pomoci Johnovi. Mám o něj strach.“
,,Nebojte se on to zvládne. Je silný.“
,,Jen aby ten wraith nebyl silnější.“
,,Tak se nakrmte ze mě,“ vstoupil náhle do rozhovoru doktor Gaul.
Johnovi se mezitím podařilo nastražit jeden z granátů. Past se zdařila a granát vybuchl přímo u wraitha. John zkontroloval wraitha dalekohledem, a když zjistil, že se nehýbá, domníval se, že je mrví. John se tedy vydal k jumpru, ale v tom se wraith postavil. John se shrbil a vší silou vrazil loktem wraithovi pod žebra. Ten se však jen zapotácel a silnou ranou odhodil Johna několik metrů do písku. John se okamžitě s velkým úsilím vyškrábal na nohy, ale ihned musel čelit dalšímu útoku.
,,To ne! Ne! Prostě ne! Nepřipadá v úvahu,“ vehementně argumentoval Rodney.
,,Já umírám. Nikdy jsem se ještě necítil tak slabý,“ hájil své rozhodnutí Gaul.
,,Ale to ještě nic neznamená a pokud vážně umíráte, tak ji stejně moc... ne to,“ hájil své stanovisko Rodney.
,,Existuje způsob krmení. Je nesmírně pomalý a nepředstavitelně bolestivý. Mohu prodloužit to, co ve vás zbylo abych se dostatečně nakrmila. Budu se, ale muset krmit pomalu a dlouho,“ vysvětlila Shiny.
,,Souhlasím,“ přikývl Gaul.
,,Ne!“ neustále nesouhlasil Rodney.
,,McKayi,“ oslovila doktora Shiny, ,,pořád ještě nemohu chodit. Odnesete mě k doktoru Gaulovi?“
,,To nemyslíte vážně,“ vyjekl Rodney.
,,To nebude třeba,“ řekl Gaul a pomalu se rozešel k Shiny, ,,paralýza již ustoupila.“
,,Jste šílenec! Šílenec! Gaule vzpamatujte se,“ snažil se ještě využít poslední šance doktor McKay.
,,Připraven?“ zeptala se Shiny jakmile Gaul usedl před ni.
,,Ano,“ odpověděl doktor Gaul a napřímil se tak, aby Shiny měla volný přístup k jeho hrudníku. Ta si jen propnula ruku a připravila se k nakrmení.
,,Počkejte,“ zarazil je ještě na chvíli Rodney, ,,mám něco vyřídit tvé rodině?“
,,Řekni jim... řekni jim, že je mám rád,“ poté se doktor Gaul otočil na Shiny a slabě kývl pro souhlas. Ta jen přiložila ruku na známé místo a začala se zvolna krmit.
,,Chcete zůstat tady?“ otočila se Shiny na Rodneyho, který dosud hypnoticky sledoval mrtvé Gaulovo tělo. Křičel dlouho a ona nepřestávala.
,,Ne půjdu s vám,“ vyklopil ze sebe ihned Rodney. Jakmile vyšli z lodi, čekal je šok. Vítr zavál všechny jejich stopy, a protože byl jumpr poměrně daleko nevěděli kudy jít.
,,Teď ne,“ ohnal se Rodney po jednom ze svítících broučků, které Shiny nazvala světlenkami.
,,To je ono,“ překvapeně vydechla Shiny, ,,máte něco k jídlu?“
,,Jen tohle,“ řekl Rodney a podal Shiny jednu energetickou tyčinku.
,,Je to dobré?“
,,No...,“ pokrčil rameny Rodney.
,,Snad to bude stačit,“ Shiny roztrhla obal a natočila tyčinku k světlence. Ta však ucukla.
,,Neboj, není to otrávené,“ přesvědčovala světlenku Shiny. Pro jistotu kousek tyčinky ukousla a spolkla tím wraithským způsobem, který se Rodneymu zrovna nezamlouval. Šlo o to, že Shiny jídlo prostě spolkla s takovým divně hrozivým zvukem a navíc se to ani normálnímu polknutí nepodobalo. Ale co měla dělat, jinak jíst neuměla.
Světlenka se odvážila a také ochutnala kousek tyčinky. Nejspíše ji zachutnal, protože se do ní pustila jako by roky nejedla.
,,Ne, ne,“ zadržela ji Shiny a schovala tyčinku do kapsy, ,,nejdříve mi ukaž, kde je.“ Shiny sundala brýle, které jí John dal a doufala, že z nich světlenka zachytí nějakou stopu. Ta se kolem brýlí párkrát proletěla a poté s vítězoslavným zamručením ukazovala cestu.
John již ležel na zemi. Celé tělo ho bolelo od značných modřin a odřenin. Vedle něj ležela jeho pistole bez nábojů a wraith si zrovna vytahoval ze své krmné ruku Johnův nůž. Byl to poslední ubohý pokus Johna Shepparda, jak si zachránit život. Wraith mžik počkal, než se mu ruka zahojila, a poté se napřáhl, aby z Johna vysál život. Něco ho, ale zadrželo. Wraith se otočil a tam stála Shiny. Držela jeho ruku a na tváři se jí pohrával vítězoslavný úsměv.
,,Tak bacha! Tohle je moje večeře,“ prohlásila Shiny a silnou ranou poslala wraitha o pár metrů dál. Rychle se k němu rozešla a chytila ho kolem hlavy a krku.
,,Jsem Shiny,“ řekla a bez mrknutí mu zlomila vaz. Wraithovo tělo jen svou tíhou dopadlo na zem. Shiny se otočila a namířila si to zpět k místu, kde ležel John a Rodney mu právě pomáhal vstát.
,,V pořádku?“ zeptal se John Shiny a již ve stoje si oklepával dotěrný písek z kalhot.
,,Ano. Problém je vyřešen,“ usmála se Shiny.
,,A vy?“ otočil se Rodney na Johna a ukázal na jeho rameno.
,,Jen tohle a pár prasklých žeber,“ odvětil John a nevšímal si Shinina ustaraného výrazu, ,,a co Gaul?“ Jakmile tu otázku vyslovil, uvědomil si to. Shiny vypadala daleko lépe než, když ji opouštěl a Gaul s nimi nebyl.
,,Byl to jeho nápad. McKay se mu to snažil vymluvit,“ vysvětlila Shiny ve stručnosti, co se stalo, když z Johnova výrazu poznala nad čím uvažuje.
,,A ty?“ zeptal se John na to, co ho skutečně zajímalo.
,,Měla jsem hlad,“ odvětila krátce Shiny bez emocí, bez pocitu viny a bez soucitu.
,,Vypadneme odtud,“ zavelel John a položil Shiny ruku kolem ramen, i když někde uvnitř s jejím jednáním silně nesouhlasil.
,,Můžu řídit,“ ozval se Rodney.
,,Ale jo,“ přikývl unaveně John. Jakmile došli k jumpru tak je, ale zastavilo silové pole.
,,On to nevypnul,“ vydechl unaveně Sheppard a otočil se na Shiny a Rodneyho, ,,uděláte s tím něco?“
,,Se současným vybavením stěží,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Musíme počkat, až se k nám dostane záchranný tým. To by mělo být za několik hodin,“ dopověděl Rodney a sednul si do písku vedle jumpru. Shiny s Johnem se posadili vedle něho a jen tak odpočívali. Tu se Shiny otočila na Rodneyho a začala ho podivně sledovat.
,,Co je?“ zeptal se po chvíli Rodney, protože to již nemohl vydržet.
,,Víte, že o takových dvacet až třicet let starší by vám to strašně slušelo?“ odpověděla až úlisně milým tónem Shiny a počala se k Rodneymu podvědomě naklánět.
,,Podplukovníku, já se raději ještě zajdu podívat do té wraithské lodi,“ vypravil ze sebe Rodney a vystřelil jako nadzvukový letoun. Shiny nad tím jen pokrčila rameny a otočila se na Johna. Začala ho také tak podivně podvědomě sledovat.
,,Počkejte na mě,“ zavolal za Rodney John jakmile si toho všiml a vyběhl za ním, ,,raději půjdu s vámi.“
,,No tak! Já vás nechci sníst,“ křikla za nimi Shiny, které došlo, o co taky jde. Rychle se postavila a vydala za nimi, ,,tedy zatím.“

Kdyby tento výjev vyděl básník, ihned by ji nazval svou můžou.

to je fakt dobrý jen si nejsem jistý jestli je to tam schválně. A ten tvrdý pohled je jen chybička
Jinak nechápu vykání mezi Johnem a Mc-keyem
Sečteno a podtrženo díl dobrý. četlo se to dobře.

užásný díl těším se na další díl

Jako vždy skvělý!!!

Omlouvám se za pravopis - někdy mi to prostě ujede a já vím, že to někdy je častěji než by bylo zdrávo.
Co se týká vykání, tak já jsem se na SGA dívala s českým dabingem a tam si John s McKayem v 1. sérii vykají. Zajímavé je, že v 5. sérii si tykají. Kde přišel přelom nevím. Mimoto v AJ John McKayovi v 1. sérii říká McKay a v 5. sérii už Rodney. To mi přijde jako logická dedukce, že si v 1. sérii vykali, a navíc - v 1. sérii se znají poměrně málo, takže... když přijdete do práce, za jak dlouho si začnete s kolegi tykat?
A děkuji všem za komentáře.

skus použít tykání já na to s dabingem nikdy nekoukal ale zdá se mne divné, že by si lidé, co sou spolu každej den a riskují život, vykaly.
A jinak pravopis chápu.

Nad tím tykáním jsem přemýšlela a jelikož sem dávám díly až zpětně (dodržuji jistý odstup od svých stránek - priorizuji je), tak už mám nějaké ty díly nadepsané a nechce se mi to přepisovat. Tak to tykání snad (jestli na to nezapomenu) v budoucnu zapojím do děje.

Co pro tebe znamenám
Shiny seděla klidně na posteli. Před sebou měla otevřené dvě knihy, které si vzala z úlu. Pokoušela se podle nich meditovat, ale moc jí to nešlo. Při zklidněném dýchání se dusila a meditační sed, připomínající náš sed lotosového květu, jí byl bolestivý, a proto sebou neustála šila, což vůbec nepřispívalo k dosažení stavu klidu.
John si v klidu v rohu místnosti leštil boty, které už to upřímně potřebovaly. Jakmile skončil, otočil se k Shiny a ta během vteřiny pochopila. Odložila knihy a unaveně se na Johna usmála: ,,Dnes ne. Jsem unavená a vyhladovělá. Nechtěla bych ti ublížit.“
,,Myslel jsem, že to, co ti dává Beckett, ti stačí.“
,,Poslední dobou mám starosti, a když mám starosti rychleji vyhladovím. Je to psychikou, nechci tím někoho zatěžovat. Prostě se musím naučit uklidnit. Nejde mi to. Víš, dříve když jsem měla chlapce jsem vždy přibrala, protože jsem se cítila v bezpečí. Teď mám tebe a vůbec se necítím v bezpečí.“
,,Dělám něco špatně?“ zaváhal John a přisedl si k Shiny na postel.
,,Ne,“ zarazila ho ihned Shiny, ,,ne. Víš zaprvé jsou tu ty věci jako doktorka Weirová, Bauer a další, ale zadruhé...“
,,Zadruhé co?“ zeptal se John a zvedl Shiny bradu tak, aby ji viděl do očí.
,,Zadruhé a to hlavně. Samci se mají starat o samice. Obstarávat jim jídlo, domov a další maličkosti. Prostě se starat o to, aby neumřeli. Samice se starají o úl, vytváří strategie, uzavírají společenství a udržují výhodná postavení. Já vím, že kdybych potřebovala tak ty mi jídlo neseženeš,“ přiznala Shiny a z očí jí vytryskl pramínek slz.
,,Neplač,“ pokusil se ji utěšit John a schoval ji ve svém náručí.
,,A teď si určitě myslíš, že se tě pokouším zmanipulovat,“ zafňukala Shiny.
,,Blázínku,“ usmál se John a chytil ji za ramena, ,,proč bych si to měl myslet?“
,,Protože to tak vyznělo,“ posmutněla Shiny. John jí položil ruku na lícní kost a lehce jí políbil. Polibek se, ale počal měnit ve vášnivější, až Johnův jazyk pronikl do Shininých úst. Byl jako užovka, která si proklestila cestu skrz mezírku mezi na chvilku uvolněnými rty. Shiny vyjekla a okamžitě se od Johna odtáhla. Stála teď asi metr od postele. V očích jí hrál vyděšení a nechápavý výraz a ústa si překrývala hřbetem levé ruky zatímco pravou měla instinktivně připravenou na obranu.
,,Miláčku,“ oslovil ji John, ale ihned se zarazil, protože nevěděl, jak větu dokončit.
,,Cos to... Co to... Proč?“ vykoktala nakonec zmatená a vyděšená Shiny.
,,Promiň. Já jsem...,“ John se postavil a pokusil se Shiny obejmout, ale ta ustoupila, až narazila na tvrdou zeď. V ústech neustále cítila Johnův divně slizký jazyk, který v jejích ústech hledal ten její, ,,tě chtěl políbit.“
,,To nebyl polibek.“
,,Byl by, kdyby jsi takhle nezareagovala,“ usmál se John.
,,Bylo to...,“ Shiny neměla slov, kterými by to popsala. Pořád v ústech cítila divnou slizkou tekutinu, které se nemohla úplně zbavit. Nepamatovala si, že když byla malá a ještě se živila lidskou potravou, měla ji v ústech také.
,,Vy se takto nelíbáte?“ zaváhal John a Shiny jen zavrtěla hlavou pro znamení, že ne.
,,Už to nikdy neudělám, slibuji,“ slíbil John a Shiny se trochu uvolnila, ,,můžu tě teď obejmout?“ Shiny přikývla a John překonal tu malou vzdálenost, která je dělila a skryl Shiny ve svém objetí. Shiny se za chvíli uklidnila a dokázala se i zbavit té protivné tekutiny v ústech.
Po několika minutách John Shiny pustil. Zvedl jí ještě bradu a přiblížil se k polibku, ale Shiny uhnula. Zastyděla se za tento čin a sama Johnovi vtiskla jeden lehký a rychlý polibek. Johnovy nenechavé ruce se dostaly pod Shininu blůzu a začaly ji volně stahovat.
,,Ne,“ zašeptala Shiny, ,,je to moc nebezpečné.“
,,Já mám nebezpečí rád,“ usmál se John.
,,Měli by jsme být opatrní.“
,,Budeme, příště,“ rozhodl John a položil Shiny na postel. Netrvalo to dlouho a Shiny se přestala kontrolovat a instinkt navedl její krmnou ruku přímo k Johnově hrudníku. Od pasu přes žebra přímo k hrudníku, kde ji John rázně zarazil. Pevně stiskl její zápěstí a s vyčítavým pohledem se jí zadíval do očí: ,,Ty si mě chtěla sníst?“
,,Do Ga´Hoolu,“ zaklela Shiny, ,,promiň. Já jsem ještě moc mladá. Neumím se ještě ovládat. Prostě jsem měla hlad.“
,,Miluju tě. To nic nezmění, ale občas by pomohlo, kdyby ses mě nepokoušela sníst,“ zažertoval John, ,,i když tohle bylo teprve podruhé.“
,,Johne,“ napomenula ho Shiny, protože nesnášela tento druh vtipu.
,,Promiň,“ zašeptal John a s postraními úmysly se znovu začal probojovávat přes Shinino oblečení.
John si rozepnul košili a Shiny ztuhla. Fascinovaně se zahleděla na Johnův hrudník. Tělo jí pálilo, ruku měla maximálně propnutou a jediné co ji ještě drželo na uzdě, bylo její chabé sebeovládání.
,,Počkej chvíli,“ napadlo Johna. Sundal Shiny ze sebe na postel a odešel z místnosti. Ta se za ním jen hladově dívala. Jeho kroky vedly přímo do skladu. Když se vrátil držel v ruce želízka. Shiny na ně zírala a vůbec netušila, co s nimi má John v úmyslu. Ten želízky připevnil Shininu krmnou ruku k posteli.
,,Jsi si jistý, že to bude fungovat,“ zaváhala Shiny.
,,Jo a klidně můžeš být nahoře,“ usmál se John.
Shiny spokojeně ležela vedle Johna v posteli. Už se jen něžně líbali a vnímali poslední dozvuky pocitů, které v nich doznívaly. První se zvedla Shiny. Natáhla se pro své dlouhé tričko a chtěla si ho obléknou V tom okamžiku se zahleděla do zrcadla. Bylo to možné, muselo být. Na chvíli ztuhla a jen nechápavě zírala na svůj odraz. Opravdu byla až tak vychrtlá? Teď když byla nahá to viděla jasně.
,,Děje se něco?“ otočil se na ni John, který si v periferním vidění všiml Shininy zaraženosti.
,,Nic,“ odvětila rychle Shiny a velice rychle se začala oblékat, ,,vzpomněla jsem si, že musím ještě za doktorem Beckettem.“
,,Doktore Beckette?“ zavolala Shiny do prázdné nemocnice, když se nikdo neozval rovnou přešla ke skříním s vybavením, které byly vzadu. Chvíli se v nich přehrabovala a poté našla to, co hledala. Vytáhla pět injekčních stříkaček s vitamínem B a strčila si je nepozorovaně pod tričko. Poté z místnosti urychleně zmizela.
,,Tak já jdu na věc,“ mrkla Katelin na Jane a rozhodně vstala od stolu a vydala se k poručíku Fordovi.
,,Ahoj Aidne,“ pozdravila ho laškovně Katelin.
,,Ahoj Katelin. Potřebuješ něco?“ otočil se na ni poručík, který si doteď hrál s kartami.
,,Ano. Víš napadlo mě, že by jsme mohli někam vyjít.“
,,Ty potřebuješ někam doprovodit?“
,,Ne, ale mohli by jsme se jen tak projít,“ Katelin na Forda laškovně mrkla a on si konečně uvědomil o co se zde jedná.
,,Katelin nemyslím, že by to bylo rozumné. Nemáme vůbec nic společného.“
,,Ale o to přeci nejde. Ty jsi sám a já jsem sama. Můžeme být spolu. Třeba jen tak,“ Katelin opatrně položila ruku na Aidnovo kolono. Ten jen naprázdno polknul a ihned ze sebe vykoktal: ,,Mrzí mě to, ale já už musím jít.“ Ještě když vybíhal z místnosti uslyšel za sebou Katelinin hlas: ,,Neboj, já si tě najdu.“
,,Dobře, dám vám na to něco,“ usmál se doktor Beckett na majora, který stál za ním. Otočil se ke skříním s vybavením a vytáhl z nich plato s prášky. Přitom si, ale všiml přihrádky pro vitamín B v injekčních stříkačkách. Chybělo zde dobrých pět kusů a přitom zrovna včera dělal doktor osobně inventuru.
,,Ne. To už jsem zkoušel,“ ohradil se Tom na Rodneyho. Byli zrovna v garážích a plnili nový rozkaz doktorky Weirové, podle které by bylo lepší, kdyby jumpr mohli ovládat i lidé bez antického genu.
,,Tak to zkuste ještě jednou,“ zaprotestoval doktor McKay.
,,A k čemu by to bylo?“
,,Ujistil bych se, že jste to udělal pořádně.“
,,A ven,“ rozzuřil se Tom.
,,Vždyť vám tu pomáhám,“ bránil se Rodney a již couval k východu.
,,Nepomáháte. Rozkazujete mi,“ zatvrdil se Tom se zuřivostí málem wraithskou. Rodney již ani necekl a vycouval z garáží. Tom si oddechl o otočil se zpět k jumpru.
,,Byl by z tebe obstojný wraith,“ ozval se od východu Shinin hlas.
,,To mám brát jako kompliment,“ usmál se Tom.
,,Od wraitha určitě,“ řekla Shiny a postavila se za Toma, ,,co vůbec děláš?“
,,Ale na rozkaz velké šéfky, předěláváme jumper i pro lidi bez antického genu.“
,,Pro lidi a nebo i pro wraithy?“
,,Dobrá poznámka, ale míříš ji na špatnou stranu,“ usmál se Tom a šel se ještě jednou podívat do panelu ve zdi jumpru.
,,Pomůžu ti,“ navrhla Shiny. Po několika hodinové práci, byli opět na začátku.
,,Napadá tě něco?“ zeptal se rezignovaně Tom.
,,Ne,“ odvětila Shiny. Naštvaně si stoupla a kopla do boku jumpru.
,,To ti nepomůže,“ ozval se Tom. Přešel k ovládání, aby si z něj vzal šroubovák, který tam položil, ale deska se zapnula.
,,Ty máš také antický gen?“ zeptala se Shiny.
,,Ne.“
,,Ale jak?“
,,Možná jsme uvolnily nějaký drátek, a když si do jumpru kopla, odpojil se.“
,,Ale teď jaký,“ zaváhala Shiny a podívala se na jumper. Čeká je ještě hodně práce.
,,Konečně. Začínal jsem se o tebe bát,“ John stál u skříně a vyndával si z ní oblečení. Vyšel zrovna ze sprchy. Kolem pasu měl uvázaný ručník, který mu sahal až ke kolenům. Tělo měl ještě mokré.
,,Pomáhala jsem Tomovi,“ odvětila Shiny a šla rychle políbit Johna na přivítanou. Ten si ji ovšem přitáhl k tělu a začal ji vášnivě líbat. Shiny se ihned odtáhla a výmluvně dodala: ,,Jsi mokrý.“
,,To ti vadí?“ pobavené řekl John a stáhnul si ručník, aby se mohl celý osušit. Poté zezadu objal Shiny, která si právě česala vlasy, a pokusil se jí získat. Shiny ucukla, otočila se a okamžitě pronesla tvrdým a odtažitým tónem: ,,Jsem unavená. Bolí mě hlava. Jdu spát.“
,,Děje se něco?“ zaváhal John, kterému se situace nezdála.
,,Ne. Jen jsem unavená. Dobrou noc,“ ukončila rozhovor Shiny a vlezla do postele.
,,Aidne! Aidne,“ volala Katelin opakovaně za poručíkem Fordem, který ve strachu ze setkání vynechal již oběd i večeři. Ráno to už nevydržel a zašel si v nejneočekávanější chvíli na snídani, to ale neměl dělat. Katelin na něj čekala jako velmi vytrvalý dravec a jakmile spatřila svou kořist vrhla se na ni. Poručíkovi se podařilo získat náskok a teď utíkal neznámo kam, ale hlavně dál od nesnesitelně upovídané, módou posedlá drbny Katelin, která si ho z nějakého pitomého důvodu vybrala za svého dalšího kluka. Ford již slyšel mnohé od svých kolegů a věděl, že ho Katelin, tak jako tak dostane, ale vzdát se nehodlal. Zatočil za další roh a spatřil jednu mladou doktorku, s kterou se již dříve setkal. Byl to paprsek naděje.
,,Omlouvám se, ale jinak by mi nedala pokoj,“ vychrlil ze sebe poručík Ford a aniž by dívka cokoliv čekala, políbil ji. Byl to obyčejný a dosti odbytý polibek.
,,Cože,“ vyprskla Katelin jakmile zahnula za roh a uviděla tuto scénu, ,,ty... ty jedna mrcho.“ Katelin zlostně pohodila vlasy a odkráčela někam do neznáma.
,,Omlouvám se, ale opravdu už jsem nevěděl co dál,“ omluvil se Ford dívce.
,,Doktore Beckette?“ ohlásila se opět Shiny v nemocnici, ale když se opět nikdo neozval, vydala se na již známé místo pro další injekce. Zajela rukou do již známé přihrádky a vytáhla dalších pět injekcí vitamínu B.
,,Tak to děláte vy?“ za Shiny se náhle ozval Beckettův hlas. Schoval se v nemocnici a vyčkával na zloděje, ,,ale proč?“
,,Do toho vám s dovolením nic není,“ ohradila se Shiny a vrátila Beckettovi injekci do ruky, ,,slibuji, že to již vícekrát neudělám.“
,,Pokud vám něco schází, není snad až takový problém mi to říct,“ řekl Beckett svým vždy milým tónem.
,,Promiňte, ale toto je až příliš osobní,“ odpověděla Shiny a vydala se k odchodu, ,,pochopím pokud budete informovat doktorku Weirovou, ale budu vám vděčná, když tak neučiníte.“
,,Shiny počkejte. Na co jste je potřebovala?“ doktorovi to nedalo a Shiny doběhl, i když v odpověď nedoufal.
,,Já už jsem své řekla,“ připomněla Shiny a zrychlila krok.
,,Počkejte! Jestli jsou pro vás tak důležité, tak si je vezměte,“ doktor Beckett natáhl ruku a podával v ní Shiny injekce. Shiny se zastavila a překvapeně zůstala stál.
,,Děkuji,“ poděkovala doktorovi a vzala si od něho injekce. Chtěla odejít, ale zastavila se, ,,víte poslední dobou jsem ve stresu.“
,,Proto si je berete? Uklidňují vás?“ hádal doktor.
,,Ne. Když jsem ve stresu hubnu a již jsem moc hubená. Já... já se bojím, že... že se již nebudu Johnovi líbit jako žena,“ říct tato slova chtělo pro Shiny hodně síly, ale nakonec je dokázala vyslovit. Jen stěží se dá říct jestli jí k tomu pomohlo to, že je Beckett již od pohledu bezelstný a hodný člověk, a nebo to, že ji tolik pomohl.
,,Proto si je berete, aby jste přibrala?“ otázal se Beckett a Shiny jen smutně přikývla, ,,ale vy jste hezká.“
,,Děkuji vám, ale vím, že by jste mi stejně nebyl schopný říct pravdu do očí,“ konstatovala Shiny a otočila se k odchodu.
,,Počkejte chvíli. Znám někoho kdo by vám dokázal pomoci.“
,,Doktorko Kate Heightmeyerová,“ objevil se ve dveřích pracovny doktor Beckett, ,,mám pro vás pacienta.“ Doktorka Kate Heightmeyerová byla psycholožkou již dlouho, ale to co ji teď mělo čekat nečekala ani náhodou. Doktor Beckett vstoupil a otevřel dveře Shiny. Ta vrhla jeden nevěřícní pohled na Beckett a druhý pohrdavý na doktorku Heightmeyerovou. Doktorka jednou naprázdno polkla a narovnala se ve svém křesle. Cítila se vyděšeně, ale pokusila se na sobě nedat nic znát. Snažila se něco říct, ale vůbec jí nešla poskládat slova, až nakonec vyhrkla: ,,Co vás trápí?“
Shiny se opět podívala na doktora Beckett. Tentokrát to byl vyčítavý pohled, kterým se ptala jestli tohle doktor myslím opravdu vážně. Doktor Beckett věděl, že tohle bude obtížné, a tak raději začal rozhovor sám: ,,Shiny má jisté problémy, s kterými by potřebovala pomoci.“ Shiny automaticky ucukla hlavou a zadívala se do stěny. Nelíbila se jí slova, která použil doktor Beckett a už vůbec se jí nelíbilo do jaké situace se dostala. Nejraději by ihned odešla, ale cítila, že kdyby to udělala, tak by se její tajemství mohlo dostat do širšího povědomí a o to vůbec nestála.
,,O jaké problémy se jedná?“ zeptala se doktorka a dodala si sílu k pohledu do Shininých očí. Jejich pohledy se střetly a obě se vzájemně prohlížely. Doktorka byla mladá a hezká žena. Shiny jen lehce sklouzla pohledem po jejích blonďatých vlasech a elegantně zvoleném oblečení a opět se zadívala někam jinam. Na doktorce nebylo nic, co by vzbudilo její dlouhodobější pozornost. Doktorka si Shiny prohlížela o poznání pozorněji. Vycházelo z ní něco, co podvědomě budilo strach. Měla krásně dlouhé a husté vlasy, které by jí mohl kde kdo závidět. Obličej byl zvláštní. Na první pohled ostrý a děsivý, ale skrývalo se v něm něco milého. Jako když uprostřed válkou zpustošené země objevíte klidnou a netknutou vesnici plnou života. Oblečení bylo voleno přesně tak, aby vzbuzovalo pocit vysokého postavení a důležitosti s ním spojené. Vysoké podpatky tomu odpovídaly.
,,Shiny má jisté problémy se svou postavou,“ vysvětlil doktor.
,,Ale vždyť jste neuvěřitelně hubená,“ zalapala po dechu doktorka. Shiny se rychle nadechla, potlačila náhlou chuť ztrestat tu ženu za její drzou urážku a jen stěží potlačila touhu okamžitě odejít.
,,Víte oni to mají obráceně,“ objasnil doktor, ,,myslím, že vás tu nechám o samotě.“
Jakmile se za doktorem zaklaply dveře nastalo hrobové ticho. Pochvíli čekání ukázala doktorka na volné křeslo a Shiny se se značným odporem posadila.
,,Urazila jsem vás?“ odtušila doktorka.
,,Ano,“ stroze odpověděla Shiny.
,,Omlouvám se, ale netušila jsem to. Vám tedy vadí, jak vypadáte?“
,,Ano.“
,,Nejste v tom sama spoustě žen vadí, jak vypadají...,“ doktorka začala svůj obvyklí psychologický monolog k tomuto tématu, ale Shiny se jen zhnusila nad těmito ubohými a nechutnými slovy. Chvíli přemáhala svůj odpor, ale nakonec to nevydržela. Rychle se postavila a otočila směrem ke dveřím.
,,Prosím, neodcházejte,“ pokusila se doktorka rychle zastavit svého nového prapodivného pacienta. Vadilo jí, že byla v jedné místnosti s wraithkem, ale mnohem víc jí vadila představa, že by nepomohla.
,,Byla chyba sem chodit,“ Shiny se na půl otočila k doktorce, ,,nevím, co jsem si myslela. Přemýšlíte jinak než mi a já tu nehodlám ztrácet čas. Poradím si sama.“
,,Zkusím tedy něco jiného.“
,,Co jiného? Nejsem zvyklá se někomu svěřovat, obzvláště ne někomu cizímu.“
,,Omlouvám se,“ došlo okamžitě doktorce, ,,ještě jsem se nepředstavila. Jsem doktorka Kate Heightmeyerová.“ Doktorka společně s pozdravem zvedla svou ruku k podání, ale Shiny jí jen pohrdla.
,,Jméno? Myslíte si, že když znám vaše jméno, tak bude hned vše jiné? Nám trvá desetiletí než vytvoříme aliance, staletí než se začneme mezi sebou bavit a tisíciletí než vznikne přátelství. Myslíte si, že stačí pár minut a já vám budu věřit?“
,,Ne, to si nemyslím. Chvi vám pomoci. Vím, že vás něco trápí.“
,,Vám se to říká,“ pohrdavě se usmála Shiny, ,,máte dobré tělo. Sice ne tak pěkné jako má Jane, ale zase máte hezky řídké vlasy, rozhodně ne tak husté jako jsou ty moje, a vaše práce je významná, dáváte jí vše. Zatímco ostatní nemají co na práci, vy jste zde a pracujete. Máte vše, co žena může mít. Vám se to říká.“ Doktorka si dala chvíli na uklidněnou. Právě jí bylo naznačeno, že má nadváhu, je skoro plešatá a workoholik. Takhle krásně jí to ještě nikdo neshrnul.
,,Vím, že se chcete cítit lépe...“
,,Cítit lépe! O to mi vůbec nejde...,“ Shiny se na chvíli zarazila, ,,já... nechci ztratit Johna.“
,,Proč by jste ho měla ztratit?“
,,Bojím se, že si všimne toho, jak jsem hubená a ztratí o mě zájem. Kdo by chtěl spát s hubenou samicí,“ Shiny sklopila hlavu a zadívala se do země, ale v tom ji vyrušil zvláštní zvuk. Zvedla hlavu a to, co uviděla jí vyrazilo dech. Doktorka seděla proti ní a prohýbala se smíchy. Shiny projel pocit zrady, smutku a pak i nenávisti. Vrhla se přes stůl a srazila doktorku k zemi. Rychle si propnula ruku a připravila se k nakrmení.
,,Ne,“ vykřikla rychle doktorka na svou obranu, ,,já jsem se smála té ironii. Ne vám. Prosím.“ Doktorce vyhrkly slzy. Se strachem v očích se nemohla snad ani pohnout. Jen tiše doufala. Shiny se trpce usmála a stáhla svoji ruku zpět: ,,Ty mi za ty problémy nestojíš.“ Otočila se a odešla.
Doktorka Heightmeyerová se zhluboka nedechla, přestože byl wraith již pryč, tlačila ji neustále neviditelná tíha na prsou. Stlačovala ji a nedovolovala jí zapomenout na právě prožitý strach. Objala si rukama kolena a pokoušela se uklidnit. Všechno co se naučila na škole jí teď bylo k ničemu. Nedokázala udělat psycholožku sama sobě.
,,Můžu dál,“ ozvalo se zaklepání na dveře a do místnosti vstoupil muž s nezvykle rozcuchanými tmavě hnědými vlasy, ,,stalo se vám něco?“
,,Ne,“ zašeptala doktorka, ,,jen... jen jsem viděla brouka.“
,,Brouka?“ zopakoval podplukovník a rozhlédl se po místnosti. Vše v místnosti napovídalo, že se zde odehrálo napadení, ,,a neměl náhodou ten brouk dvě nohy, zelenou pleť a bílé vlasy?“ Doktorka vzhlédla a jakmile se její pohled srazil s tím Sheppardovým, přikývla.
,,Co se stalo?“ zeptal se s hlubokým výdechem podplukovník.
,,Doktor Beckett ji přivedl,“ odvětila doktorka, ,,má potíže.“
,,Jaké potíže?“ pokračoval John a postavil židli, aby se na ni mohla doktorka posadit.
,,Děkuji,“ poděkovala doktorka a posadila se na židli, ,,mám špatný pocit ze své postavy.“
,,Vždyť je hubená... až moc.“
,,No právě. Z toho co se mi řekla jsem pochopila, že wraithi to mají obráceně. Dříve pro lidi nebyla symbolem krásy hubená postava, ale přesný opak. Znázorňoval blahobyt. U wraithků to může být podobně. Může to u nich symbolizovat větší výdrž bez potřeby se nakrmit, což by při nedostatku... potravy znamenalo...“
,,Delší dobu než propadnou kanibalismu,“ doplnil doktorku John, ,,myslíte si, že to může mít něco společného s tím proč... se mnou v poslední době odmítá mít sex.“
,,Tak proto jste přišel. Ona říkala, že se bojí, aby jste o ni nepřestal mít zájem z důvodů, jak je hubená.“
,,A co mám dělat?“ zeptal se poněkud překvapeně John.
,,Promluvte si s ní. Mluvte s ní jako by jste mluvil se ženou, která má problémy s nadváhou.“
Shiny se nechtělo jít hned na pokoj, a tak se vypravila do garáží. Toma našla, jak se vrtá v jednom z jumprů.
,,Ahoj,“ pozdravila Shiny.
,,Ahoj,“ pozdravil Tom, ,,byli jsem s Rodneym u Weirové.“
,,A co říká na nový způsob úpravy jumprů,“ zeptala se Shiny a pohodlně se uvelebila na podlaze nedaleko jumpru, na kterém pracoval Tom.
,,Tři hodiny jsou hodně, ale lepší než nic. Rodney se do toho zase pokusí strkat nos, znáš ho. Jo a málem bych zapomněl, podařilo se mi vrátit ten jumper do původního stavu.“
,,Za jak dlouho?“
,,Dvě hodiny... a půl,“ zabručel Tom a Shiny se rozesmála.
,,Myslíš, že by jsi to zvládla za kratší dobu?“ nadhodil Tom.
,,Stěží, ale začínáš mi čím dál tím víc připomínat wraitha.“
,,Vidíš, máš na mě špatný vliv,“ řekl Tom a provokativně ukázal prstem na Shiny.
Shiny rychle vklouzla do svého a Johnova pokoje a okamžitě přistoupila k posteli, aby se mohla svléknout a jít spát. John už ležel v posteli se založenýma rukama za hlavou a přemýšlel nad tím, co udělá.
,,Shiny,“ oslovil ji John, ale ona se ho pokusila ignorovat, ,,musíme si promluvit.
,,O čem?“ sykla Shiny s náznakem nezájmu v očích.
,,Co se děje? Už jsi se mnou dlouho nespala, proč?“
,,Prostě mi poslední dobou není dobře, jsem unavená,“ odpověděla Shiny chladným tónem a lehla si do postele, co nejdále od Johna.
,,Vím co ti je,“ rozhodl se John rovnou vyklopit pravdu.
,,A co mi podle tebe je?“ otočila se na něj s posměšným výrazem Shiny.
,,Mluvil jsem s doktorkou Heightmeyerovou. Řekla mi vše,“ objasnil John. Shiny sklopila hlavu tak, aby jí nebylo vidět do očí a zatvářila se nebezpečně pomstychtivě.
,,Nebudeš se jí za to mstít. Rozumíš?“ přitáhl si Shiny tak blízko, aby se mu prostě musela dívat do očí a ona nuceně přikývla, ,,a teď ti chci říct, že mně vůbec nevadí jak vypadáš. No dobrá možná si trochu až moc hubená, ale mně to vůbec nevadí. Vlastně mě se hubené holky líbí.“ Shiny se zatvářila pobaveně a podívala se Johnovi přímo do očí a pak jí to došlo: ,,Ty mi nelžeš.“ Shiny s vytřeštěnýma očima zkoumala každý záchvěv Johnovi tváře, ale bylo tomu tak. On jí prostě nelhal.
,,Ale jak je to možné?“ zeptala se nevěřícně Shiny.
,,Jsme jiní. Lidé a wraithi. Chováme se odlišně. Máme prostě trochu jiný vkus a vůbec mi nevadí, že jsi takhle hubená, i když jestli trochu přibereš, taky mi to nebude vadit,“ přiznal se John a pohladil Shiny po nezdravě vystouplých žebrech, ,,překousl jsem už to, že jsi zelená, máš kočičí oči a spoustu dalších věcí. Já jsem s tebou proto jaká jsi ne proto jak vypadáš a nemusíš se bát, že mě přestaneš přitahovat, na to tě až moc miluju.“ John se usmál a svalil Shiny na postel. Chvíli se vzájemně dívali do očí a nic víc nedělali. Poté Shiny zívla a John se nad tím jen pousmál: ,,Půjdeme spát?“ Shiny přikývla a otočila se, aby zhasla světlo.
,,Jo a Johne, nemám ti za zlé, že mi nenosíš jídlo. Já zase neumím získat výhodné postavení,“ zašeptala Shiny Johnovi do ucha a zavrtala si obličej do polštáře.
Nespali v objetí, Shiny to neměla ráda. Vždy mezi nimi musel být nějaký prostor a nesměli se vzájemně ve spaní dotýkat, což Johnovi vadilo, protože tomu byl uvyklý ze svých bývalých vztahů, ale přizpůsobil se.
,,Vlastně to vysvětluje, proč máš s takovou postavou takové ego,“ usmála se ještě Shiny. John chvíli ležel v posteli bez hnutí a pak si uvědomil definitivní význam Shininých slov. Natáhl se a opět rozsvítil. Shiny se na něj otočila s nepříjemně přimhouřenýma očima: ,,Děje se něco?“
,,Tobě se nelíbí, jak vypadám?“ zeptal se ihned John trochu vyvedený z míry.
,,Upřímně?“ ujistila se Shiny a John přikývl, ,,máš moc tvrdé břicho.“
,,Cože?“ vykoktal ze sebe John dosti vyvedený z míry.
,,Chtěl si po mě pravdu.“
,,Ano, ale... ono... to... jak?“
,,Nedá se po něm přejet rukou ani si na něj položit hlavu,“ přiznala Shiny a smutně pohladila Johna po břiše.
,,Ale... ono... to... proto,“ snad poprvé v životě došly Johnovy slova.
,,Nic si z toho nedělej, já taky nejsem dokonalá,“ usmála se na Johna Shiny a opět se otočila, aby zhasnula světlo a ulehla do postele. John v té nastalé tmě stále nemohl usnout. Ležel v posteli bez hnutí.
,,Tobě vadí, jak vypadám,“ konstatoval nevěřícně John. Tohle se mu ještě nestalo.

Jen aby to tu nestálo díl sem četl už v říjnu a dobrý jako vždy.

Ježiš, a já jsem si tohoto dílu všimla až teď!
Tak jako vždy úžasný.

V první řadě děkuji za komentáře. Poslední díl byl brán hodně z holčičího hlediska, a tak jsem se z prvu ani nedivila, že ho nikdo neokomntoval. Vlastně jsem očekávala, že bude pro místní (myslím tím nadšence pro akce a hlavně kluky) dost nudný. Dost jste mě tedy potěšily, když jste nakonec hodnotily tento díl kladně.
Jinak BB20 moc dík - opravdu zábavný komentář

Následující díl je opět inspirovaný skutečnými epizodami. Jedná se o 1x15 - Before I Sleep a 1x16 - The Brotherhood. Jinak na planetě Dagan podle mého příběhu žijí Dagaňané a ne Sudariani. Prostě jsem to spletla.

Dagan
Slyšela dveře, jak se zavírají, a slyšela kroky, které se k ní blížily. Postavila by se do bojovného postoje, ale v tom ucítila onu známou vůni - John. Naklonil se a své rty lemované lehkým strništěm přiložil k Shininým. Usmála se a otevřela oči. Zvedla ruku a bříšky prstů pohladila Johna po tváři.
,,Tak co? Jak mi jde buzení wraithů, už v tom mám praxi,“ zavtipkoval John. Shiny náhle ztvrdnul úsměv na tváři. Posadila se a vzorně se narovnala, vlastně ji John nikdy neviděl se hrbit.
,,Johne, to není vtipné. Zdá se mi, že si neustále neuvědomuješ co si způsobil,“ řekla Shiny s nepřívětivým pohledem wraitha.
,,A co jsem způsobil?“ nenechal se vyvést z míry John.
,,Johne! Wraithy nesmíš podceňovat.“
,,Já je nepodceňuji,“ usmál se John.
,,Měl by si k NÁM,“ Shiny dala, až přehnaný důraz na ono slovo, ,,cítit...“
,,Strach,“ přerušil ji John. Na tváři mu hrál pobavený výraz.
,,Chtěla jsem říci respekt či obavy. Alespoň něco. Pokud se nás pokusíš pochopit, bude to pro tebe silná výhoda,“ začala Shiny, ale byla přerušena Johnovým náhlým polibkem.
,,Nic nechápeš,“ dořekla Shiny, když se jí konečně podařilo odtáhnout od sebe Johna, ,,a já ti to nedokáži vysvětlit tak, abys to pochopil.“
Shiny vstala a převlékla se. Po chvíli už s Johnem kráčela chodbou k jejich pokoji. Drželi se za ruce a povídali si. Vlastně mluvil jen John, protože Shiny jako wraith nebyla moc hovorná a jen občas jí uklouzlo nějaké to slovo nebo dokonce věta.
,,A co se vlastně dělo, když jsem tady nebyla?“ zeptala se konečně Shiny.
,,Nic moc, ale objevili jsme ZPM. Tedy adresu, na které by mohlo být,“ objasnil John.
,,Objevili? Jak se vám to podařilo?“ podivila se Shiny.
,,Vlastně jsme v jedné ze stázových komor objevili doktorku Weirovou. Bylo to její já, které se přeneslo z odlišné současnosti do minulosti a ovlivnilo naši současnost... Chápeš to?“
,,Ne,“ přiznala se Shiny.
,,Při průzkumu města jsme nalezli starou ženu ve stázi. Po jejím probuzení doktor Beckett zjistil, že je to tisíc let stará doktorka Weirová a že vlastní pět adres světů, na nichž by se měly nacházet ZPM.
,,Aha,“ pochopila Shiny.
,,Takže musím na misi na tu planetu. Jmenuje se... Dagan. Podle záznamů jsi tam již byla,“ připomněl John. V Shiny hrklo, ale zachovala čistou tvář.
,,Ano, byla. Chceš abych šla s vámi?“
,,Ne,“ usmál se John, ,,sice bych tě velmi rád měl při sobě, ale byly by opět problémy s doktorkou Weirovou a ty si mile rád nechám na jindy. Navíc jde s námi Teyla a ta tu planetu také zná.“
,,Popravdě řečeno bych také byla ráda při tobě,“ řekla Shiny trochu úlisným tónem.
,,Já vím lásko,“ usmál se John a políbil Shiny na temeno hlavy, ,,za pár dní budu zpátky.“
,,Dobře,“ řekla Shiny a odtáhla se od Johna, ,,v tom případě tě nechám čekat, ať jsi u mě co nejdříve.“
,,Ale já nerad čekám,“ připomněl John a přitáhl si opět Shiny k sobě.
,,Na všechno dobré se v životě musí počkat Johne Shepparde,“ citovala Shiny a políbila Johna. Poté se silou vyprostila z jeho objetí a rychlým krokem se vydala dál do obytné části Atlantis. Usměv na rtech se jí změnil na přemýšlivý a trochu podrážděný.
,,Stephane,“ vtrhla Shiny do Stephanova pokoje. Naštěstí pro ni byl v pokoji sám.
,,Ano,“ zaváhal Stephan a překvapeně a trochu vystrašeně se postavil. Zrovna si balil důležité věci na misi na planetu Dagan.
,,Na misi nejedeš,“ rozkázala mu ihned Shiny.
,,Ale proč?“
,,Protože pojedu místo tebe.“
,,Doktorka Weirová to ví?“
,,Ne. Poprosíš doktorka Becketta o prášky a vezmeš si jich více. Udělá se ti špatně a na misi místo tebe pojedu já,“ shrnula svůj plán Shiny.
,,Proč?“
,,Protože to potřebuji,“ odpověděla stručně Shiny.
,,Ne,“ špitl Stephan.
,,Ty mi odporuješ,“ zasyčela Shiny a přiblížila se ke Stephanovi tak blízko, že mu málem ztuhla krev v žilách. V obličeji neměla ani náznak jindy tak upřímného úsměvu, teď tam panoval příslib smrti.
,,Já... já jen chci... důvod,“ vykoktal ze sebe nakonec Stephan, který se musel posadit, protože by ho klepající nohy již neudržely.
,,Dobrá,“ Shiny se zle usmála a začala se volně procházet po pokoji, ,,obyvatelé planety Dagan mi připadají velmi ale velmi chutní a proto si nemohu nechat ujít možnost se s nimi setkat. Samozřejmě nejsem hloupá, nebudu se na nich ihned krmit, ale počkám na vhodnou příležitost. Spor, bitka či jiný názor projevený jen trochou fyzického odporu. To vše mi bude stačit k tomu, abych obhájila své jednání.“
,,To nemůžeš,“ vydechl Stephan.
,,Nesmíš zapomínat, že se na té planetě může stát cokoliv a jestli přiletí wraithi či se Dagaňané vzbouří budu potřeba zatímco ty ne... Neboj, pokud se budou chovat klidně, nikomu neublížím. Nebudu moct.“
,,Ale co když někdo omylem....“
,,Stephane, já své jednání budu muset obhájit před doktorkou Weirovou, Johnem a celou Atlantis. Pokud se tam na někom nakrmím budu k tomu mít dobrý důvod, který dobře obhájím. Nenakrmím se na nikom, kdo by mi nedal příležitost, dobrou příležitost.“
,,Ať je tedy po tvém,“ souhlasil Stephan.
Kolem brány byl jasně patrný opar očekávání, netrpělivosti a obav. Shromáždilo se zde několik týmů, které měli za úkol pomoci na planetě Dagan objevit ukryté ZPM. Týmu podplukovníka Shepparda se před pár dny podařilo s Dagaňany navázat kontakt a domluvit se na vzájemné spolupráci. Podplukovník se poté vrátil zpět na Atlantis, aby mohl být u toho, až se Shiny probudí z hibernace a vysvětlit jí co se událo zatímco spala.
,,A ještě tady,“ usmál se John a pomohl Shiny zapnout poslední zip na vestě, kterou měla povinně na sobě, aby vypadala jako jeden z týmu. Na ruce se jí lesklo maskovací zařízení.
,,Děkuji,“ poděkovala Shiny Johnovi, protože nebyla schopna se svými dlouhými nehty zapnutí jakéhokoliv zipu na její nové uniformě.
,,Možná by sis ty nehty měla ostříhat,“ navrhl John, ale Shiny okamžitě obraně schovala své prsty za záda.
,,Tak ne,“ rozhodl John a objal Shiny kolem ramen, ,,co se vlastně stalo doktoru Mülerovi.“
,,Udělalo se mu špatně, a tak jsem tady já. Doufám, že ti to nevadí?“
,,Ani v nejmenším,“ řekl John a s Shiny po boku prošel bránou.
Planeta Dagan byla běžnou zalesněnou planetou s průměrnou populací, kterou existence wraithů umožňovala. Dagaňané měli tu výhodu, že jim zůstaly knihovny, které zachovávaly historii a znalosti jejich národa, i když vývojovým stupněm byli v období středověku.
Shiny prošla bránou s Johnovou paží kolem ramen. Ostré sluneční světlo jí praštilo do očí a ona musela sklonit hlavu. Zrak se jí sesunul na její ruce a ona mohla pozorovat, jak zeleně probleskují a posléze zelené zůstaly. Shiny vyděšeně setřásla Johnovu paži a ustoupila o krok dozadu, čímž málem srazila vojáka, který stál za ní. Rychle si přitáhla maskovací zařízení a pokusila se ho uvést opět do provozu, ale i kdyby se jí to podařilo, bylo by už pozdě. Všichni Dagaňané, kteří je přišli přivítat ji již viděli. Shiny vrhla vyděšený pohled na Johna, ale jeho pohled byl klidný. Volným krokem přešel k jedné z Dagaňanek, která stála v popředí a začal se s ní bavit. Z výrazu tváře a gestikulace poznala Shiny, že řeč je o ní.
Trvalo to pár minut a John se opět vrátil k Shiny. Oznámil jí, že situaci Dagaňanům vysvětlil a oni souhlasili, aby zde Shiny zůstala. Shiny nebylo jasné k jakým přesvědčovacím metodám se John uchýlil, ale musely být nanejvýše účinné.
Celý den pracovali v knihovnách a hledali sebemenší zmínku o ZPM. K večeru se John, Teyla a Aiden sešli u stolu.
,,Jdu do postele,“ ozval se Rodney, který kolem stolu jen procházel.
,,Jo, do čí postele,“ dloubnul si John, který si nemohl nevšimnou hezké Dagaňanky, která po Rodneym pošilhávala.
,,Co?“ zaváhal Rodney, který očividně vůbec netušil která bije.
,,Myslím, že se Allině líbíte,“ vysvětlil Rodneymu Ford.
,,Opravdu?“ znejistěl Rodney.
,,Všichni si toho už všimli,“ vysvětlila Teyla.
,,Vážně?“ ujišťoval se Rodney.
,,No, asi všichni kromě vás,“ konstatoval John.
,,Měl bych... jste si tím jistý?“ rozvažoval Rodney.
,,Jo, jistý,“ potvrdil John.
,,Co mám dělat?“ zazmatkoval Rodney.
,,Nevíte co dělat?“ zeptal se po menší odmlce John.
,,Vím, co se dělá nakonec, ale co mám dělat teď?“ uvedl svou otázku na pravou míru Rodney.
,,Pane Casanovo,“ řekl John po výměně pobaveného výrazu s Teylou, ,,počkejte do zítra. Bude lepší, když si odpočinete.“
,,Jasně. Jasně. Správně. Dobrou,“ souhlasil Rodney a vydal se do postele. John nad tím jen nevěřícně protočil oči.
Za chvíli za nimi prošla Shiny. Šla rychle a nezastavila se ani nezpomalila.
,,Chová se jako...,“ uklouzlo Fordovi, ale uprostřed věty se pro jistotu zastavil.
,,Jako co?“ otázal se John. Ford si vyměnil jeden pohled s Teylou a posléze dořekl: ,,Jako wraith. S nikým se nebaví a chová se nadřazeně.“
,,Děje se s ní něco?“ zamířil John svou otázku na Teylu.
,,Ne, jen neví, jak se chovat. Je plachá, nejistá a samotářská. Nikdy nebyla mezi tolika úplně cizími lidmi, a tak se chová tak, jak to zná,“ odpověděla Teyla.
,,Jako wraith,“ dopověděl za ní Ford.
,,Půjdu za ní,“ rozhodl se John.
Shiny seděla nedaleko u jednoho ze stromů, od kterého byl nádherný výhled na nedaleké údolí.
,,V pořádku?“ oslovil ji John a posadil se vedle Shiny.
,,Ano,“ odvětila chladně Shiny a jen lehce pohnula hlavou, aby s Johnem navázala krátký oční kontakt. Posléze se opět zadívala do krajiny.
,,Nechováš se tak.“
,,A jak bych se měla chovat. Jako hloupá holka od vedle?“
,,To ne, chovej se jako ty.“
,,Já se chovám jako já,“ odvětila Shiny. John tam ještě chvíli seděl, ale již ho nenapadalo co říct aniž by se začali hádat. Náhodou se podíval na blízkou větev a v tom dostal nápad. Postavil se. Shiny se ani neohlédla, ale on věděl, že napíná uši, aby věděla, co udělá. Postavil se před onu větev, udělal stojku a nohama se o větev zaháknul tak, že visel hlavou dolů.
,,Shiny,“ oslovil ji. Shiny se jen pomalu a lhostejně otočila, ale v momentě, kdy uviděla Johna visícího hlavou dolů na větvi, byla veškerá lhostejnost pryč.
,,Co blázníš! Ublížíš si. Hned slez dolů,“ začala vykřikovat Shiny. John se jen usmál a podobnou metodou jako nahoru, se dostal i dolů.
,,Jsi blázen, mohl sis...,“ začala vysvětlovat Shiny, ale John ji popadl kolem pasu a vášnivě ji políbil.
,,Tak a teď si tady na wraitha budu hrát já,“ zatvrdil se John. Posadil se do trávy před strom a nahodil pockerface.
,,Nevydržíš to ani pět minut,“ usmála se Shiny, ale John se ani nepohnul ani nepromluvil. Seděl tam v trávě nehnutě a tvářil se arogantně-neutrálně. Jen si Shiny měřil lhostejným pohledem.
,,Dobře,“ rozhodla se Shiny. Chvíli dělala kaškařiny, ale když viděla, že to nikam nevede všimla si malého pavoučka lezoucího po stromě. Opatrně se pro něj natáhla a pomohla mu doputovat do Johnovy bundy. John se okamžitě narovnal a krkolomnými pohyby se mu podařilo pavoučka vytřást.
,,To... tys... to neplatí,“ vykřikl John s prstem namířeným přímo na Shiny.
,,Ale platí,“ usmála se Shiny, ,,ani pět minut.“ Shiny tam seděla narovnaná a užívala si své malé vítězství. John si ještě nebyl jistý co udělá, ale rozhodně se nechtěl dát tak snadno.
,,Takže ty si myslíš, že jsi vyhrála?“ začal John.
,,Já to vím,“ opravila ho Shiny.
,,A co když jsem vyhrál já, jenom o tom ještě nevíš.“
,,Cože?“ zarazila se Shiny. John se musel usmát. Bylo to tak. Už to nebyl ten chladný, bezcitný wraith, zase se v ní probudilo ono zvláštní teplo.
,,Jak to myslíš?“ naléhala na něj Shiny.
,,Když ti to řeknu, mohl bych tím zmařit výsledek,“ konstatoval John a políbil Shiny na ústa.
,,Ale já to chci vědět!“
,,Tak já ti to řeknu,“ zašeptal John, ,,ale až zítra.“ Poté ji položil do trávy.
Shinino chování k Dagaňanům se nezměnilo, ale někde hluboko uvnitř sebe pociťovala to pravé štěstí. Pracovala zrovna v zadní části knihovny kam téměř nikdo nechodil, když uslyšela kroky. Jakmile se otočila, zjistila, že jsou to Katelin s Jane.
,,Ahoj,“ pozdravily ji téměř souhlasně.
,,Ahoj,“ povzdechla si Shiny. Samota ji momentálně vyhovovala.
,,Dobrý,“ spustila Jane, když uviděla hromadu knih na nedalekém stole, ,,to už jsi všechno přečetla?“
,,Ano,“ odvětila stručně Shiny a dále se věnovala své práci.
,,No jo. Musí něčím zahánět žal po tom co jí John provedl,“ spustila Katelin.
,,John? O čem to mluvíte?“ znejistěla Shiny.
,,No přeci o té Antičce. Jak se jmenovala?“ zeptala se Katelin Jane.
,,Čaja nebo nějak podobně,“ odpověděla Jane.
,,Jo, Čaja,“ souhlasila Katelin, ,,ty o tom nevíš?“
,,Ne,“ přiznala Shiny. Katelin a Jane si vyměnily uspokojivé pohledy a sedly si na židle k dlouhému příběhu.
,,Před pár dny objevil Johnův tým jistou planetu, na které obyvatelé neznali wraithy. Nikdy o nich neslyšeli,“ začala Jane.
,,Planetu chránila jistá Antička Čaja. Bylo to trochu složité, no prostě mohla chránit jen tu jednu planetu atd. No, ale podstatné je, že se s Johnem sblížili,“ pokračovala Katelin.
,,Nikdo neví jak moc, ale viděli jsme je se líbat a John se k ní choval, až moc zdvořile,“ dořekla Jane.
Shiny se ihned postavila. Bylo to možné? Musela se přesvědčit. Věděla, kde je John. Okamžitě se k němu vydala. Seděl u stolu s Fordem a Teylou. Něčemu se smáli.
,,Musím s tebou mluvit,“ oznámila mu okamžitě. Nenechala mu ani prostor na odpověď. Vkráčela do středně velké místnosti, kde nikdo nebyl. John šel za ní.
,,Zrovna jsem měla jistý nemilý rozhovor s Katelina a Jane. Řekni mi, že to není pravda. Řekni mi, že si s tou Antickou děvkou nic neměl,“ otočila se Shiny na Johna.
,,Vysvětlím ti to,“ začal John.
,,To také chci,“ souhlasila Shiny a opřela se o stůl za sebou.
,,Ona mě políbila. Nic víc. Hned jsem ji odstrčil a řekl jsem jí, že mám tebe. Nic to nebylo jen polibek,“ objasnil John.
,,Takže nic víc se nestalo?“
,,Ne. Vrátila se na svoji planetu, chvíli jsme si povídali a ona se se mnou podělila a já šel.“
,,Cože,“ rozzuřila se Shiny.
,,A já šel,“ zopakoval John.
,,Ona byla v tvé hlavě a ty si byl v její?“
,,Ano,“ přikývl John, který pořád absolutně nechápal Shininu reakci.
,,Zatímco já spím, ty si vyměňuješ své nejniternější myšlenky z nějakou antickou důrou!“
,,Nechápu o co ti jde. Jenom mě políbila,“ zostřil tón John.
,,Jenom tě políbila? Takže tobě se líbí, když tě líbají jiné ženy?“ vyčetla Shiny z Johnovy tváře.
,,Ano. Ano, líbí se mi to,“ odpověděl John podrážděně.
,,Dobře. Chápu, že tvůj druh je polygamní a jak to tak vypadá, budu na to muset brát ohled. Ale mohl by ses ze slušnosti ke mně vyhýbat alespoň mým úhlavním nepřátelům. Nebo to tě obzvlášť vzrušuje? Jestli ano, tak ti udělám seznam. Klidně! I s místy, kde je najdeš a jak se k nim dostaneš a ještě ti dám propisku, aby sis je mohl odškrtávat a teď mě omluv,“ Shiny z místnosti málem vyběhla. V hlavě měla zmatek a hrudník jí stahovalo něco neviditelného. Nemohla pořádně dýchat, jenom šla. V hlavě se jí točily myšlenky. Kdo bude další Teyla, Jane, Katelin a nebo nějaká jiná. V tom ji zastavila něčí ruka. Otočila se a tam stál John. Díval se na ni soucitnýma očima. Chtěl ji obejmout, ale ona ucukla. Nemohla před těmi lidmi.
,,Pojď za mnou,“ špitla. Došli do zaprášené části místnosti, kde se váleli knihy, které nikoho nezajímaly.
,,Shiny, já tě miluju a budu tě milovat. Sice jsem rád, když se za mnou otočí hezká holka, ale to je každý chlap. Hlavní je, že miluji tebe a nebudu ti nevěrný,“ vyjádřil se John.
,,Promiň, asi jsem zareagovala moc přehnaně. Nejsem totiž zvyklá, že by se o mého chlapce zajímala nějaká jiná než jsem já. Nemáme to v povaze.“
,,Fajn,“ usmál se John a objal Shiny, ,,Čaja políbala mě a já ji hned odstrčil.“
,,Johne, já to chápu. Sice mi trošku vadí, že se ti to líbilo, ale asi to vy lidi máte v povaze. Naštvalo mě, že se s tebou podělila. Víš, chtěla bych ti také umět číst myšlenky, tak moc bych chtěla a pomyšlení, že ona mohla, že ona ti je četla. Je to hloupé, já vím...“
,,Není to hloupé. Jestli chceš vědět na co myslím, prostě se mě zeptej.“
,,Na co myslíš?“ zkusila to Shiny a John se jen usmál a políbil ji.
,,Myslíš ty vůbec někdy na něco jiného?“ otázala se Shiny.
,,No...,“ zamyslel se John, ,,někdy jo..“ Shiny se rozesmála a jelikož v okolí nikdo nebyl, nechala se Johnem nadzvednout a opřít o nejbližší skříň.
Rodney byl se svou prací spokojen. Podařilo se mu najít kameny, které měly ukazovat cestu k ZPM a s Allinou to vypadalo slibně. Zahnul do postranní uličky knihovny a vytřeštil oči. Stál tam John s kalhotami sklouznutými až ke kolenům a Shiny opíral o nejbližší skříň. Z jejich výrazu bylo ihned poznat, že jsou zrovna v nejlepším. Rodney typicky zazmatkoval a otočil se k odchodu. V nastalé nervozitě z paměti nerozeznal, kde končí skříně a narazil do jedné z nich. Ucítil tupou bolest v nose a teplé pramínky se mu z nosních dírek rozutekly až k hornímu rtu a níže.
,,Rodney,“ vykřikla Shiny. John ji už položil na zem a oba si urychleně nandali kalhoty a spěchali k Rodneymu. Ten se zatím pokoušel zastavit krvácení vlastníma rukama.
,,Dejte si tam tohle,“ poradil John a podal doktoru McKayovi kus látky, který utrhl ze své bundy, ,,a musíte zaklonit hlavu.“
,,Já vím co mám dělat. Zavolejte mi doktora nebo vykrvácím,“ rozkazoval Rodney svým obvyklým tónem.
,,Ošetřím ho,“ otočil se John na Shiny a již odváděl doktora ven z knihovny. John měl u svých věcí určitě lékárničku.
Shiny se podívala na své zkrvavené ruce. Pomáhala doktorovi a musela se ušpinit. Na rtech ji zahrál krátký úsměv a již nacvičeným gestem si otřela ruce o vnitřní stranu trička.
Johnův tým byl již blízko získání ZPM. Shiny s Katelin a Jane zůstávaly v knihovně. Bylo to hlavně z důvodu, že venku by nebyly moc platné a navíc Dagaňané nebyli zrovna nadšeni, když se ocitli v přítomnosti wraitha, a nechat Shiny samotnou se Johnovi nezamlouvalo.
,,Představte si,“ začala Katelin, když se vrátila do místnosti s hromadou knih, pro které šla, ,,venku jsem narazila na obrovského fešáka.“
,,Jak vypadal?“ vyzvídala Jane. Shiny si jich moc nevšímala, tyto řeči jí přišly nepředstavitelně nudné a zbytečné. Sice chápala lidskou touhu najít si partnera a spářit se, ale i tak.
,,Byl úžasný. Měl hnědé vlasy zastřižené trošku jako Elvis, ale ne tak nahoru. Vypadaly přirozeně a neměl je nagelované. Viděla jsem, jak povlávají ve větru. Trochu víc opálenou pleť, ale je to běloch. Je trošku starší, ale starší jsou obvykle zkušenější. Měl docela dost vrásek, ale to je nejspíše tím, že nepoužívá žádnou emulzi. No, něco bych mu půjčit mohla.“
,,A co očí?“
,,Malé a zapadlé, ale krásné. Vypadal jako by nad něčím ustavičně přemýšlel. Takový zamyšlený a dumavý, hodně chytrý, možná velitel. Vypadal na to. Obočí měl hodně silné, ale krásně mu sedlo. Víš, jak to myslím?“ zeptala se Katelin a Jane jen přikývla.
,,Rty a nos měl velké. Měl trochu narostlé vousy. Měl knírek a trošku strniště pod rty a obzvlášť na bradě. Knířáče mám ráda, přijde mi to děsně sexy,“ pokračovala Katelin, ,,postavou byl hubený a hodně namakaný. Nejspíše sportovec. Jo a měl na tváři jizvy nejspíše z boje.“
,,Z boje?“ ozvala se Shiny. Dagaňané nebojovali.
,,Ano,“ souhlasila Katelin.
,,Ty poznáš jizvy z boje?“ ujišťovala se Shiny.
,,Ano,“ trochu se urazila Katelin, ,,můj otec byl důstojník. Věř mi, já je poznám.“ Shiny se na chvíli zarazila. Katelin sice neposlouchala moc podrobně, ale její podvědomí si udělalo obrázek o muži. Opatrně ho začala srovnávat s postavami, které měla uložené v hlavě.
,,Kolya,“ vydechla Shiny.
,,Kolya?“ překvapeně zopakovala Katelin.
,,Patří k Geniům,“ vysvětlila Shiny.
,,Aha,“ došlo Katelin, ,,tak proto s sebou měli ti muži zbraně.“
,,Jací muži?“ znejistěla Shiny.
,,Ty co jsem viděla jít s tím fešákem,“ odpověděla Katelin. Shinina ruka ihned vystřelila a tvrdě udeřila Katelin do tváře. Katelin se pod nárazem svalila na zem. Jane k ní hned přiběhla a pokusila se ji zvednout.
,,Máš štěstí, že tě budu potřebovat,“ zdůraznila Shiny, ,,jinak bys už byla mrtvá.“
,,Jak si dovoluješ ji uhodit?“ vystartovala ihned Jane na obranu své kamarádky.
,,Jak si dovoluji?“ zopakovala nevěřícně Shiny, ,,ona taky zbytečně ztrácí čas tím, že žvaní o hloupostech místo toho, aby okamžitě řekla to, co je důležité. John a ostatní teď už můžou být mrví a je to jen její vina.“ Shiny se otočila a chtěla vyjít z místnosti, ale uvědomila si, že tam dívky pořád jen tak sedí.
,,Co se děje?“ otočila se na ně.
,,Nečekáš snad, že s tebou půjdem. Jsi sobecká, bezcitná mrcha,“ vyslovila Katelin. Shiny cítila potřebu se nakrmit. Její regenerační schopnosti by se zlepšili a i ostatní dovednosti by nebyly k zahození, jenže jak by to vysvětlila Johnovi a doktorce Weirové? Pro teď by bylo nejvhodnější se nakrmit na obou, ale co se týká budoucnosti, musela se řídit zákony lidí ze Země. Naštvaně se otočila a beze slova odešla.
Shiny věděla kam Rodney, John a ostatní šli hledat ZPM. Vydala se stejným směrem, ale nešla po cestě. Prolézala houštím a neustále se držela podél cesty, až narazila na skupinku čekajících Dagaňanů. Měli zbraně a byli dobře poschovávaní kolem cesty. Shiny nevěděla na co nebo na koho čekají a ptát se jich nechtěla. Mohla je sice obejít, ale tento výjev jí přišel velmi zajímavý. Opatrně se přiblížila k jednomu z Dagaňanů, který k ní byl nejblíže a rychlým škubem ho dostala z jeho pozice.
,,Proč tu čekáte?“ zeptala se Shiny Dagaňana.
,,Nic ti neřeknu,“ odvětil Dagaňan, když mu na chvíli odkryla ústa. Poté je opět rychle zakryla, právě včas než se pokusil začít křičet. Bylo to až příliš divné.
,,Dobře. Zeptám se tedy ještě jednou. Proč tu čekáte?“ Shiny přiložila svou krmnou ruku k Dagaňanově hrudi a počala se na něm zvolna krmit. Nic neřekl, jeho smůla.Trvalo to jen chvíli a zbyla z něj jen vyschlá slupka. Shiny se zvědavě rozhlédla a již uviděla svou další kořist. Stejným způsobem jako prvního i tohoto Dagaňana dostala stranou.
,,Proč tu čekáte?“ zeptala se ho a otočila mu hlavu k mrtvole prvního. Trvalo to jen chvíli a on jí s vystrašeným výrazem ve tváři řekl vše. To, že ví, že lidé z Atlantis nejsou původem Antikové a tudíž nemají právo na ZPM. Proto tu čekají, aby jim nalezené ZPM zabavili a znovu ukryli na jiné planetě.
Shiny se tomu jen usmála. Co také mohla čekat od hloupých vesničanů. Protáhla si ruku a napřáhla se k nakrmení se.
,,Počkej,“ zarazil ji Dagaňan, ,,slíbila si mi, že mě nesníš.“
,,Ne,“ usmála se Shiny, ,,vzpomeň si. Nic takového jsem ti neslíbila.“ Poté mu zakryla ústa a nakrmila se. Jakmile skončila, poohlédla se po další kořisti.
,,Nevěřil jsem, že ho najdeme,“ přiznal se Ford. Vraceli se ze ZPM. Byl tam Rodney, John, Teyla a Ford, vedla je Allina. S Genii si podle všeho poradili sami.
,,Bude se mi v noci dobře spát,“ navázal John.
,,Mně ne,“ přidal se Rodney, ,,já budu vzhůru celou noc, protože zapojím všechny systémy. Allino. Allino! Nevím, jak vám za to máme poděkovat.“
,,Nebudete muset,“ odpověděla Allina a v tom momentě se zpoza stromů a keřů objevili čtyři Dagaňané mířící na Johna, Teylu, Forda a Rodneyho zbraněmi.
,,Kde jsou ostatní?“ zarazila se Allina, ale odpověď přišla sama. Shiny jedním velkým skokem překonala keře. Jakmile dopadla na zem, odmrštila jednoho z Dagaňanů. Byla to silná rána, dopadl hlavou na kámen. Pád doprovázelo hlasité prasknutí lebky a ze zátylku se mu začala řinout krev. Dalšímu z Dagaňanů zlomila Shiny během vteřiny vaz. Teyla s Fordem a Johnem zatím mířili zbraněmi na zbylé tři Dagaňany.
Jakmile se Shiny vypořádala s prvníma dvěma, všimla si Alliny. Stála nedaleko a vypadala opravdu chutně. Shiny se k ní rozešla známým vyrovnaným krokem s rukou připravenou k tomu, aby se nakrmila. Allina chtěla udělat krok zpět, ale zakopla o kořen. Svalila se na zem. Byla vyděšená, ale nezapomněla na to, že má zbraň. Několikrát do Shiny vystřelila. Mířila špatně a čerstvě nakrmená wraithka se tomu jen zasmála. Vyrvala Allině zbraň z ruky a odhodila ji pryč. Propnula si ruku a připravila se ke krmení.
,,Shiny! Ne!“ křikl na ni ještě John, ale Shiny již nemohlo nic zastavit. Téměř nic. John nemohl nechat Allinu takhle zemřít. Zvedl svou zbraň a vystřelil. Shiny se prohnula pod tíhou právě utržené střely. Jedna, dvě, tři, čtyři všechny dobře mířené. Shiny se skácela k zemi. Nebyla mrtvá a nebo možná jen chvíli.
Beckett se na Shiny usmál, ale v jeho úsměvu bylo něco nešťastného. Poté se zvedl a odešel. Shiny ležela v nemocnici. Byla již plně zregenerovaná. Měla štěstí, její tělo se počalo regenerovat pomaleji z důvodu špatného krmení v dlouhých časových intervalech. Proto ležela v nemocnici, i když žila, trvalo jí několik hodin než se probudila z kómatu. Nejspíše ji přinesl John, nevěděla.
Otočila hlavu ke dveřím a čekala. Beckett jí toho moc neřekl, a tak nezbývalo než počat na Johna nebo Teylu. Nečekala dlouho a ve dveřích se objevil John.
,,Ahoj. Jak se vede?“ pozdravil John, sklonil se nad lůžkem a lehce ji políbil na čelo.
,,Jsem již plně zregenerovaná,“ odpověděla Shiny.
,,To je dobře. Nahnala jsi mi strach, když si se tak dlouho neprobouzela. Naštěstí ti Ford nahmatal tep.“
,,Máme ZPM?“
,,Ne. Doktorka Weirová rozhodla, že v rámci dobrých vztahů s Dagaňany, bude vhodné, když jim ho necháme. Potom co se stalo,“ odpověděl John. Shiny si jen odfrkla. Co taky mohla čekat.
,,Je ti něco?“ zeptal se John a pohladil Shiny po vlasech.
,,Vybral sis,“ odvětila Shiny a měla nečitelné oči.
,,Vybral? Co?“
,,Stranu. Střelil si mě. Mohl sis vybrat mezi ní a mnou a vybral sis ji.“
,,Nepřeháněj to,“ pokusil se zlehčit téma John.
,,Ne, Johne. Tohle musíš slyšet. Já jsem byla, jsem a vždy budu wraith. Miluješ wraitha a ty jsi jediný, který si to ještě plně neuvědomil. Pořád si nalháváš, že jsem jiná než ostatní mého druhu. Možná v detailech, ale základ je stejný. Johne ty miluješ wraithku, ale víc miluješ lidstvo,“ Shiny otočila hlavu tak, aby neviděla Johnovi do tváře. V očích se jí zaleskly slzy a ona jen slyšela Johnovy kroky, jak se vzdalují.

Zase skvělá, ale zároveň smutná část.
A jsem ráda, že tě můj komentář pobavil, i když to nebyl účel.

No nevím to ZPM by jim nenechali ani kdyby nevím co.

Děkuji za komentáře.
Mynymony: Velmi často, hlavně když jsem byla mladší, jsem měla nutkání v povídkách odlišovat dobro od zla, a protože u mě nikdy není zlo na 100% zlé, tak se někdy dobro chovalo hrozně naivně, přihlouple atd. Narovinu oznamuji, že jsem z toho ještě úplně nevyrostla, a tak se to ještě občas může objevit. Jinak tady to nebylo myšleno jako nechali-natrvalo. Spíše jako ponechali pro dobré vztahy a až budeme kamarádi, tak nám ho můžete dát třeba k Vánocům. Ale přiznávám, že i tak je to moc - díky za připomínku.