SG: Odkaz Phoenixe_15.12.2014 Thrandia

St0rm:

Vše nejlepší k tvým dnešním
23. narozeninám.

[Patas25]

Musím se přidat, tady je to takové oficiálnější.

Tak vše nejlepší k narozkám.

Děkuji za přání a jak bylo slíbeno, tady máte dárek k mým narozeninám

V prvním díle se podíváme na předposlední datum z události, díl I.

1x01 : Sabotage

Hrají:
kapitán Cheryl Amanda Davis (Aurora)
poručík Mike Anderson (Rain)
poručík Lee Quan (Flash)
major Alan Trent (Shadow)


28.12.2039
18:30 ZULU
Je lehce zamračený podvečer na předměstí Londýna. Za velkým oknem poloprázdné kavárny sedí mladá brunetka a proti ní inteligentně vypadající muž.
„Jste si jistý, že to bude fungovat, doktore? Jeden podraz a...“ Žena doprovodila poslední slova zatnutím ruky v pěst.
„Vypadám snad, že chci nějaké problémy?!“ Zvolal muž, na kterém bylo poznat, že dlouho nespal. Měl podlité oči, tik v ruce a podezřívavě se rozhlížel. Jeho vyděšený pohled zůstal zafixován na vstupu, ve kterém stáli dva vojáci a kontrolovali osazenstvo kavárny. Žena si jich také všimnula, jednou rukou stáhnula ze stolu jakýsi čip a zlehka se k nim natočila zády.
Oba strážní se vydali pomalým krokem mezi stoly a přibližovali se ke dvojici. Čím byli blíže, tím více se doktorovi třepala ruka, zatímco žena pozorovala blížící se vojáky v odrazu v okně. Už byli dost blízko, aby i v odrazu viděla, že se dívají na ně. Rozhodla se jednat ve zlomku vteřiny...
Hlasitě se zasmála, jako by její společník právě dovykládal nějaký vtip, vydechla roztoužené:
„Ach zlato...“
a hned poté se nadzvedla ze židle, natáhla své štíhlé tělo přes stůl, rukou vjela doktorovi do vlasů a dlouze jej políbila. Ten neměl sebemenší tušení, co se děje a jindy by asi i protestoval, ale když ucítil její plné, smyslné rty na těch svých, tak se podvolil a užíval si toho úžasného pocitu...
Vojáci došli až k nim, ale jako by zapomněli, co vlastně chtěli. Oba pozorovali mladou dívku, nebo přesněji její pevný zadeček zvýrazněný riflemi a úzký pas, který se odhalil, když se natáhla přes stůl a její kožená bunda se shrnula.
Ukončila polibek a zvedla pohled k oběma mužům, kteří nad nimi stáli. Se slovy:
„Pánové...“ se na ně usmála, chytila svého společníka za ruku, protáhla se těsně mezi nimi a vycupitala ven z kavárny doprovázená jejich pohledy.
Venku je již šero a začíná padat mlha, v pozadí se nejasně rýsuje centrum Londýna a na nebi září první hvězdy.
Ušli kousek po cestě mezi rodinnými domy a celou dobu držela doktora kolem pasu. Hned za prvním rohem ho pustila a žduchnula ho do uličky mezi dvěma domy, aby měli chvíli soukromí.
Dívka sice šeptala, ale bylo jasně vidět, že je rozčílená...
„Sakra chlape, co to bylo?! Nechápu, jak se vám povedlo ukrást identifikační čip, když nevydržíte nervama ani dva strážné!“
Doktor nedokázal vypustit jedinou hlásku, vůbec nevěděl co říkat, nebo dělat a začínal se bát ještě víc. Žena, která byla před chvíli to nejsladší stvoření na světě, teď vypadala spíš jako kus ledu. Z očí se ztratila jiskra, zmizel úsměv a rysy ztvrdnuly.
Nevypadalo to, že z něj něco vypadne... Naštvaně otočila oči v sloup, zamumlala pár nelichotivých poznámek a chystala se k odchodu, když ji chytil za předloktí a konečně se vykoktal:
„A co já?! Nemůžete mě tady jen tak nechat!“
Muži přejel mráz po zádech, když se dívka chladně zasmála.
„Ale můžu. Buďte rád, že ještě žijete... Naši se postarají, aby jste dostal zaplaceno přesně podle dohody. A pokud máte rád svou ruku, tak vám radím mě pustit.“
Doktor uvolnil sevření a opatrně ucuknul. Už mu však nevěnovala pozornost a vyšla zpět na ulici, kde se během okamžiků ztratila mezi lidmi.

Centrála ESA, Paříž ( Earth Safety Agency)
Rozlehlou tmavou místností se šířil hukot obrovských stropních ventilátorů. Všude bylo slyšet cvakání klávesnic a tlumený hovor, až jeden z operátorů zvýšil hlas:
„Pane, máme tu neautorizovaný subprostorový přenos!“
Muž v tmavém obleku zvedl oči od papírů na svém stole a vykřikl:
„Cože?! Okamžitě to zaměřte!“
Celá místnost přestala pracovat a sledovala gigantickou obrazovku, na které byly satelitní snímky Země a několik záchytných bodů. Obraz se na chvíli rozostřil a místo celé planety bylo vidět západní Evropu.
„Pane máme audio!“
Z reproduktorů se začal linout ostrý kolísavý zvuk. Většina osazenstva si zakryla uši a operátor okamžitě praštil po ovládání hlasitosti a umlčel celý systém. Mapa se opět zaostřila a ukázala Britské ostrovy, přenos se však ukončil a zaměření zůstalo viset na Anglií.
„Sakra! Spusťte dekódovací program na záznam zvuku, chci vědět, kdo to byl!“

Oběžná dráha Země, 19:30 ZULU
Kolem planety se pohybuje několik desítek bitevních křižníků a v dálce se proti východu Slunce rýsuje bitevní stanice. Mezi nimi, mimo detekční možnosti senzorů, se pohybuje malé neviditelné plavidlo.
Na jeho palubě se právě zvedal z pilotního křesla dvoumetrový černoch. Když si všimnul prošedivělého muže vstupujícího do kokpitu, postavil se do pozoru.
„Majore, Aurora právě podala hlášení. Získala čip, vše je připraveno k operaci.“
„Pohov Miku. Klidně jí můžeš říkat Cheryl, nikdo nás neodposlouchává...“
Černoch přešel z pozoru do uvolněné pozice, přikývnul a dodal:
„Ano, pane.“
„Měla nějaké problémy?“
„Nic neobvyklého... Jen doporučila opatrný postup, náš kontakt se choval podezřele.“
„Děkuji poručíku. Dostaňte nás nenápadně dolů, já jdu vzbudit Lee-ho.“
Sotva dvacet metrů dlouhý stroj, stále skrytý v neviditelnosti, manévroval mezi křižníky a přichytil se na břicho jedné nákladní lodi, která šla na přistání. Při vstupu do atmosféry bylo skrz čelní okna vidět, jak se třením zahřívá trup. Loď se lehce otřásala, ale její organický pancíř si s vysokými teplotami hravě poradil. V deseti kilometrech se loď odpojila a pokračovala dál ve své cestě, aniž by o nich posádka nákladního plavidla věděla.

Centrála ESA, Paříž 21:00 ZULU
V potemnělé chodbě postává pár lidí, jediné světlo vrhají zářivky na stropě a znak agentury na stěně.
Dveře, na kterých stálo „Nevstupovat! Počítačové jádro“ , se otevřely a vyklusal z nich jeden z operátorů. Rychle prokličkoval mezi lidmi v chodbě, rozrazil dveře na druhé straně a vešel do místnosti, kterou jsme již viděli. Rozhlédl se kolem, všiml si muže v obleku, vyrazil k němu a vykřikoval:
„Pane! Pane!“
„Neřvěte mi tady!“
Muž místo reakce zasunul flash disk do portu na počítači a z reproduktorů ve stěnách se ozval nekvalitní záznam, přerušovaný pištěním a šuměním. I přesto bylo poznat, že se jedná o ženský hlas.
„... ip získán...Ko...kt.... zřelý. Vše př.... dnešní... akci.“
Po chvíli ticha, se ozval hlas mužský:
„Zpráv... předám veli.... Rain kone...“
„Aurora k.....ec.“
V místnosti zavládlo dokonalé ticho, jediný zvuk vydávaly pomalu se otáčející ventilátory na stropě. Až velitel položil otázku, na kterou se chtěli zeptat všichni...
„Aurora a Rain? Jsou to oni?!“
V místnosti bylo stále naprosté ticho a muž zopakoval svou otázku znovu, tentokrát už řval:
„JSOU TO ONI?!!“
Všichni v místnosti se okamžitě otočili k počítačům a začali prohledávat databázi, porovnávat hlasy a hledat jakýkoliv odkaz na daná jména. Na hlavní obrazovce po chvíli vyjel záznam planety PX-887V3, těžební základna. Jeden z operátorů se chopil slova:
„Pevnost byla zničena Aliancí před necelými dvěmi lety. Předpokládá se, že došlo k mohutné sabotáži. Sedm set vojáků a tisíc civilistů zemřelo, jeden jediný přeživší.“
Použil dálkové ovládání a začalo se přehrávat video. Na nemocničním lůžku ležel v klubíčku stočený muž s prořídlými vlasy, vypouklými bulvami a okousanými nehty. Pořád se zlehka pohupoval a jediné, co z něj za první tři měsíce dostali, bylo:
„Thunder, Flash, Rain, Tornado, Aurora... Thunder, Flash, Rain.....“
Operátor použil dálkové ovládání podruhé a spustil další záznam.
„Tohle jsou jediné dochované záběry z planety. Při útoku se sloup s kamerou vyvrátil, záznam je tedy velice nekvalitní.“
Obraz byl nakloněný o třicet stupňů, skákaly po něm barevné čtverečky a na části čočky bylo bahno. Všechny budovy v dohledu hořely, po prostranství pobíhali lidé, ozývala se střelba, křik a někde za kamerou další exploze. Do záběru vstoupila dobře viditelná postava v mohutném černém brnění a v rukou držela jakousi střelnou zbraň. Všichni panikařící přeživší utíkali od neznámého, co nejdále mohli, ale nebylo jim to moc platné. Zvedl svou zbraň, vystřelil několik krátkých dávek a všechny je zabil, načež se rozhlédl kolem a promluvil:
„Rain, Flash a Tornado půjdou odlovit přeživší... Aurora za mnou, překontrolujeme velín.“
Neznámý si všimnul kamery, jenž ležela v bahně, došel k ní, namířil přímo do objektivu a vystřelil. Na obrazovce teď byl už jen šum.
Do šokovaného ticha naposledy promluvil operátor:
„Nemáme tušení, jak se jim to povedlo, ale z částečně dochovaných záznamů senzorů to vypadá, že útočníků bylo pouze dvacet...“
Velitel si protřel obličej.
„Sežeňte mi prezidenta, všechny velitele ozbrojených sil na severní polokouli a zakažte průlety atmosférou! Pokud by se někdo ptal proč, řekněte jim, že Black Knights jsou na Zemi... A najděte je. Najděte!“

kdesi na jihu Anglie, 21:20 ZULU
Rozlehlý oplocený komplex celý přikrytý tmou a v nížině se povalující mlha. Přesně takový výhled měl Rain a Shadow skrz kokpit. Oba na sobě měli masivní bojové brnění a nervózně pozorovali budovy. V areálu se rozezněl alarm, bezpečnostní osvětlení naskočilo na maximum a z přilehlých kasáren začali vybíhat vojáci.
Shadow zhasil doutník o obrněné předloktí, nasadil si helmu a zavrčel:
„Poručíku, počkejte tady.“
Zvedl zbraň, otevřel dveře vedoucí ven a zmizel v husté noci.

O dvacet minut dříve
V jedné z prázdných laboratoří se rozléhalo lehké rytmické klepání, které bylo po chvíli následováno tlumeným zvukem vrtačky. Podlažní panel v temném rohu se nadzvedl a otvorem se protáhnul štíhlý stín, který se otočil a k otvoru ženským hlasem zašeptal:
„Čisto... Podej mi ty tašky.“
Z díry se nejdříve vysunuly dva batohy a hned za nimi muž drobné postavy. Panel položili zpátky na místo, každý vzal jeden batoh a v lehkém podřepu se vydali k východu. Aurora pomalu otevřela dveře a škvírou překontrolovala chodbu. Byla osvětlena velice spoře a zcela prázdná. Proklouznuli dveřmi a lehkým klusem se vydali na její konec.
Až v šeru chodby bylo vidět, že na sobě mají jakousi ochrannou kombinézu s kapucí. Na očích hig-tech brýle, u pasu se pohupovala ruční zbraň s tlumičem a na zápěstí připevněný mechanický systém obsahující dlouhou čepel.
Prošli dveřmi na konci chodby, kde se nacházela průchozí prázdná jídelna. Proběhli ji, Flash pod dveřmi prostrčil malou kamerku a chvíli pozoroval dva strážné, kteří stáli uprostřed další chodby a povídali si. Špitnul jen:
„Alfa jedna.“
Vytáhl svou zbraň a Aurora hned po něm. Strážní konečně domluvili, otočili se k sobě zády a každý šel překontrolovat svou stranu chodby. Flash bleskově zatáhnul kameru, postavil se proti dveřím a Aurora vedle nich. Na prstech ukázala tří, dva, jedna...
Rychle, ale co nejtišeji, je otevřela a Flash trefil prvního strážného do hrudi a do hlavy. Druhý za sebou slyšel podezřelý zvuk a otočil se. Poslední, co před smrtí viděl, byly dva záblesky ve stínu za dveřmi.
Každý z infiltrátorů chytil jednu mrtvolu a odklidil ji do jídelny pod stoly. Aurora už čekala v chodbě a pozorovala bezpečnostní kameru, která byla namířena přímo na ni. Otočila se ke svému společníkovi a tiše poznamenala:
„Pěkná práce s bezpečnostní sítí... Kolik máme ještě času?“
„Něco kolem šestnácti minut. Víc než dost.“
Aurora přikývla a zkontrolovala další dveře, za kterými byla chodba k výtahu. Oba do něj nastoupili a sjeli o dvě patra níže do podzemí. Výtahové dveře se otevřely a přímo před nimi stál vědec a technik. Aurora udělala rychlý výpad vpřed. Jednou rukou chytila doktorova ústa, druhou vytáhla nůž a přeříznula mu krk. Mezi tím Flash vytáhnul pistoli a prostřelil technikovi hlavu.
Obě mrtvoly uklidili do jedné z obslužných šachet a došli k masivním ocelovým dveřím. Použili identifikační kartu mrtvého doktora a vešli do kruhové místnosti, v jejímž středu hučel tři metry dlouhý naquadahový generátor. Položili své batohy na podlahu a začali z nich vytahovat veškeré potřebné náčiní. Aurora se s vrtačkou a magnetickými klapkami vrhnula na vedení pod reaktorem, zatím co Flash položil na pult notebook a připojil ho do systému.
Po pár minutách práce začala přidělávat zpět kryt vedení, na kterém teď bylo připevněno několik malých náloží. Flash na notebooku dokončoval přenastavení bezpečnostních systémů reaktoru a zvýšil výrobu energie na dvojnásobek normální hodnoty. Odpojil počítač, strčil ho do batohu a kývnul na znamení, že je hotov. Dvojice se vydala k výtahu a za sebou nechala reaktor, který znatelně nabíral na otáčkách.
Chvíli před zastavením výtahu v horním patře se rozezněl alarm. Oba se podívali na hodinky a na sebe navzájem. Něco bylo špatně, do selhání hacknutých kamer zbývalo ještě pět minut... Vyběhli z výtahu, proběhli první chodbou, jídelnou a chtěli odbočit k laboratoři, ve které měli východ, ale z té strany bylo slyšet přibíhat vojáky.
Aurora naznačila rukou směr kudy ven a rozběhnula se druhou chodbou, než se blížil nepřítel. Kličkovali prázdnými chodbami a mířili k východu, když na jednom rohu potkali čtyři vojáky.
Oba členové Black Knights vytáhli pistole a zlikvidovali dva z vojáků. Ale zatímco Aurora svůj druhý cíl trefila, Flash minul a byl ztrestán dávkou kulek do levé části těla. Zhroutil se k zemi a Aurora dorazila i čtvrtého nepřítele. Přiskočila ke svému druhovi a překontrolovala životní funkce, byl mrtev.
Z chodby odkud přišli už bylo slyšet blížící se vojáky.
Z jeho zápěstí sundala malý počítač a rozběhla se pryč. Utíkala chodbou na jejímž konci už bylo vidět dveře vedoucí ven. Místo zpomalení ještě zrychlila, nastavila rameno a vyrazila je. Při nárazu zakřupal jak zámek, tak i její kosti, ale to už bylo jedno, byla venku.
Namířila si to přímo k lesíku, ve kterém přistáli a běžela podél jedné z budov, aby nebyla nápadná. Na rohu se zastavila a překontrolovala situaci. K plotu to už bylo jen třicet metrů, ale v cestě stálo deset strážných a světlomet na věži. Ve vysílačce se ozval majorův hlas:
„Už jsem skoro tam!“
Vytáhnula pistoli, nabila svůj poslední zásobník, vykouknula za roh a rychle zlikvidovala dva vojáky. Ostatní po ní okamžitě začali střílet a jejím směrem se natočil i světlomet. Ten však záhy zhasnul, když ze tmy za plotem přiletěla dávka jasně rudých střel a zničila vrcholek věže. Část vojáků se tím směrem otočila a zahájila palbu. V ten okamžik se Aurora opět vyklonila a stihla zabít jednoho protivníka, než po ní opět začali střílet.
Za plotem se zaleskla velká kovová věc a mezi vojáky přistály tři tříštivé granáty, jenž téměř okamžitě explodovaly. Aurora překontrolovala prostor a už v něm nikdo nestál na nohou, zato z druhé strany, od laboratoří, se hnala celá armáda pěšáků a dva tanky.
Doklusala do prostoru před plotem, kde vzala ze země pušku a dorazila dva vojáky svíjející se na zemi. Ze tmy se vynořil Shadow a ohnul sloup, který držel plot. Zrovna pomohl Auroře přelézt, když nedaleko nich dopadl dělostřelecký granát. Shadow svým mohutným brněním vykryl většinu šrapnelů, i tlakové vlny a tak byla Aurora relativně v pořádku, jen jí zvonilo v uších. Major vztekle zavrčel a opětoval palbu ze své zbraně přičemž pozpátku ustupoval. Vykřikl tak, aby ho bylo slyšet přes zběsilou střelbu:
„Kapitáne zmizte, zdržím je!“
„Ano, pane!“
Otřesená a dotlučená Aurora vyběhla, jak nejrychleji mohla. Míhala se mezi stromy a na jistotu běžela k zamaskované výsadkové lodi. Doběhla na mýtinu, kde se uprostřed ničeho otevřely dveře a z nich vyšel Rain, který jí pomohl dovnitř.
„Kapitáne, kde je Flash a Shadow?“
„Flash je mrtvý. Shadow tu za chvíli bude, kupoval ča...“
Větu však nedořekla, byla přerušena vzdálenou, ale silnou explozí. Oba moc dobře věděli, co to bylo. Bezpečnostní pojistka v bojovém brnění... Aurora okamžitě rozkázala:
„Startujeme... Hned jak budeme mimo atmosféru, tak skočte do hyperprostoru.“
„Ano, madam!“
Odpověděl Rain a usedl do pilotova křesla. Maskovaná loď se vznesla a stoupala, jak nejprudčeji mohla. Vše na palubě se otřásalo, když prolétali horními vrstvami atmosféry a povrch se zahříval.
Obrana Země byla v pohotovosti a zachytila jejich průlet atmosférou, tady jim maskování nebylo moc platné. Z bitevního křižníku vyletěla salva z coilgunů a hned za ní dvě řízené střely. Coilguny Ghosta zasáhly, ale organický pancíř většinu kinetické energie pohltil. Než dorazily rakety, otevřela výsadková loď hyperprostorové okno a zmizela v něm.
Mezi tím se v komplexu dva vědci pokoušeli zabránit přetížení reaktoru. Pobíhali od konzole ke konzoli a přenastavovali systémy. Nakonec jeden prohlásil:
„Už je za hranicí bezpečného vypnutí, musíme otevřít energetický přepad.“
Druhý přikývnul a zmáčkl několik čudlíků. Mohutné vedení pod reaktorem se na něj napojilo a začalo odvádět přebytečnou energii do země. Na tohle však bylo při plánu myšleno a nálože připevněné na vedení svou explozí přerušily vodivé spojení. Jeden vědec byl zabit při výbuchu a druhý, když mu bylo jasné, že už nic nezmůže, jen zavřel oči...

Druhý den ve zprávách:
„V noci na dnešek byla oblast v okruhu sto padesáti kilometrů naprosto zlikvidována explozí naquadahového generátoru. Počet mrtvých je odhadován na dvě stě třicet tisíc a stále přibývají další. Londýn se nachází v oblasti jaderného spadu a probíhá evakuace. Zatím není jisté, kdo je za útok zodpovědný, ale jeden z teroristů byl zadržen a je právě vyslýchán. Prezidentova kancelář vydala prohlášení, že útok nezůstane bez odvety. Pro INN Samantha....“

[Patas25]

WOW bezva, už sem per další díl.

P.S. První

Pěkné, pěkné.
To "hrají" na začátku je takové zvláštní - to je asi tak celá kritika .
Jen mě děsí ta týden dlouhá pauza...

parádní díl, uz se tesím na další.

A btw.: Všechno nejlepší

To "hrají" mi příjde divné taky... Je to tam jenom kvůli přehlednosti, když jsem tam začal točit ty krycí názvy, křestní, příjmení... V dalších už to není
A díky za přání.

páaaani, paráda... už teraz sa nemozem dockat na dalsi diel, rovnako kladne hodnotim aj druhu cast udalosti kedze som tu nebol

a pridávam sa
Všetko najlepšie a veľa takýchto dobrých poviedok

co kromě všechno nejlepší a díky za vynikající dárek pro nás říct??xD možná snad jen hoď sem další díl

Líbí se mi to. Je to svižné, tak akorát dlouhé a skvěle se to čte. Navíc velmi obdivuju, že už máš celou povídku napsanou. Určitě to muselo dát spoustu práce.

Jsem velice rád, že se líbilo. V sobotu jsem se bál, že to nebude ono.

Na fanouškovské poměry je to perfektní.

To jsem rád

Nehorázné. Od té doby, co se nám podařilo dostat se na servery IT, celé patro hraje half-life a counter-strike. Dokonce sem se nedostal ani na net .

Takže sice pozdě, ale Vše nejlepší

A co se týká povídky, perfektní. ALE:

-Opravdu by někdo tak profesionální minul ?
-To "běž napřed, budu tě krýt." Mě to prostě přijde samoúčelný.
-Při úrovni bezpečnosti, jakou Země musí mít. Opravdu by roztřesenej vědec, něco pravděpodobně tajného odnesl ven?

-Kdo si dovede představit mladou dívku, jak by byla pěstičkou jakéhosi muže.

Toto je spoiler!!!:

Mám kritický den, ale můžu bejt rád. vždiť jsi je nezabil ( a stejně se nemůžu zbavit dojmu, že to nakonec uděláš)

arian:

Toto je spoiler!!!:

Zapomínáš, kdo jsou rodiče Cheryl. To je fakt, který musíš vzít v potaz.