Stargate Atlantis (moje vymyšlené!)

Kapitola druhá: O 4 měsíce později.

„Avalonová neflákat se!“řval na mě major Asura. Polkla jsem. Měla jsem před sebou ještě 9 tyčí na přehoupnutí, ale mně klouzali ruce. Vysela jsem tam jako nějaká hruška. Přehoupla jsem se na další tyč. „Dělej Avalonová jinak si pro tebe dojdu, ty máslo jedno!“ Myslela jsem si něco o praseti. „Nahoru nepoletíš a dole ti ukážeme co je to bolest!“ řval na mě. Pár vojáků se zachechtalo. ‚Tohle jim nedaruji sviním!“ řekla jsem si. ‚Chodila jsi do atletiky, holka! Vzchop se!‘ řekla jsem si. „DĚLEJ!“ řval na mě Asura.
Rozhoupala jsem se a vytáhla se nahoru. „Slečna si to chce ulehčit!“ řval Asura. „To tedy ne!“ sedla jsem si na šprušli a pobaveně zírala dolů. Asura se vztekal a to mě bavilo. Už dávno jsem věděla, že ho vykopli z nějakého přísně tajného projektu. Proto si na nás vyléval vztek.
Byla už skoro noc. „Majore Asuro!“ zařval kdosi. Major se otočil. „Pane!“ zasalutoval. „Co tady děláte?“ plukovník Johnsn. Taky mě neměl rád, ale byl spravedliví. „Zase šikanujete Avalonovou?“ koukl se pobaveně nahoru. „Zase vám to nandala, že?“ pak zase nahodil vojenský výraz. „Avalonová dolů hned!“ seskočila jsem. „Pane!“ zasalutovala jsem. „30 koleček po hřišti a pak se hlásit u mě!“ zařval, až jsem se přikrčila.
30 koleček jsem běžela asi 2 hodiny. Hřiště bylo veliké. Potom jsem se vracela k plukovníkovi. Zastavil mě ruch.
„Musíte mi kluci pomoct!“ uslyšela jsem. „Vypadni Connore…“ smáli se mu ostatní. „Jsi teď v průseru!“ chechtali se. „Pojedeš do oblasti 51!!!“chechot. Connor vyšel se sklopenou hlavou ven. „Connore!“
Dohnala jsem ho až u sprch. „Connore co se děje, mohu ti pomoct?“ zeptala jsem se. Chvíli mlčel. „OK…“
Seděli jsme pod stromem. „Měl jsem dostat jeden balíček sem, ale zvrtlo se to a já ten balík rozbil“ polkl. „A to co bylo v něm, do mě vlezlo…říká, že je Tok’ra“ roztřásl se. „A že má cenné informace…“
Koukala jsem na něho. Tohle, ale vtip nebyl. Tohle byla pravda. Chytla jsem ho za ruku. Connor byl podobný, jako já akorát ho sem poslali rodiče. Moc je naštval. „Musíme pryč!“ „Ale to budeš mít problém!“ mávla jsem rukou. „4 měsíce šikanování mi stačili!“
Dali jsme si sraz u plotu.

Takže:

Lilit Avalon a Connor tam mají hlavní úlohu. Postupem času se začnete dozvídat plno věcí. Bode tam láska , smutek , honičky.....všechnomožné.

Major a plukovník jsou také hlavní zlé postavy. Bohužel.

Není to špatý, ale chtělo by to další díl....

Kapitola třetí: Útěk

Connor dorazil přesně. "Jak hodláš utéct z přísně hlídaného objektu?"koukl se na mě. Usmála jsem se. "To už nech na mě."
Popravdě jsem neměla ani tušení, jak utečeme. Prostě jsem improvizovala. Odplížili jsme se ke skříňce, co udržovala plot pod elektrickým napětím. "No toho si, ale hned všimnou!" "Budeme už pryč!" namítla jsem. "A kam půjdeme potom? Hm…? Budou mě hledat!" panikařil Connor. Chytla jsem ho za paži. "Něco vymyslíme!"povzbudila jsem ho a namířila na skříňku zbraň.
Major Asura uslyšel, výstřel. Otočil se po zvuku. Bylo dost pozdě, takže na střelnici už nikdo neměl být. Zamračil se. Asi za 4 minut na to došel ke skřínce. "Tady si někdo hrál!" zafuněl. Nechal zavolat plukovníka. Ten nechal nastoupit všechny vojáky před budovou.
Plukovník Johnsn stál před nastoupenou jednotkou. "Koukněte se kolem sebe…můžete mi říct, kdo chybí?" zeptal se potichoučku. "Connor a Avalonová, pane!" řekl jeden voják. "Správně vojíne…"přikývl Plukovník. "A víte kde teď jsou?"zeptal se vojáka. "Ne, pane" zavrtěl hlavou. "Hm…Na útěku…"
Běželi jsme lesem. "Connore…"Connor mě umlčel mávnutím ruky. "Říkej mi David" řekl. Přikývla jsem a usmála se. "Tak teda Davide…kam půjdeme?!" zastavil se. "Na jinou planetu…" dostala jsem záchvat smíchu. "Co…cože?" chechtala jsem se. "No co" zamračil se, ale pak si uvědomil, že já hvězdnou bránu neznám. "Najdeme hvězdnou bránu a projdeme na jinou planetu…" řekl a usmál se. "A to je co?" "To je velký kruh vyrobený z naqadahu…" řekl s jistotou v hlase Connor. "Davide…to myslíš vážně?"přikývl. "Taky se musím dostat na svoji planetu a předat zprávy tok'erské radě."
Šly jsme mlčky. 'Takže ono vážně něco takového existuje?' přemýšlela jsem. 'Bože a já o tom nevěděla!' koukla jsem se na Davida. Šel vedle mě a cosi si broukal. "Davide a kde ta hvězdná brána je?" "Pod Čejenskou horou podle Amareas" řekl a usmál se na mě. "Za to nás zastřelí!" řekla jsem a ušklíbla se. "Jdu do toho s tebou! Jo a kdo je Amareas? Co to jsou Tok'rové?" povytáhl obočí.
"Amareas je tok'ra … symbiont …" zamračil se David. "Tok'rové jsou lidé, kteří mají v sobě … hady nevím jak ti to popsat" při slově hadi jsem sebou trhla. "Nesnáším hady"otřásla jsem se. "Potom jsou tu goau'ldi ti jsou proti tok'rům a teď i proti lidem." Řekl David. "Víš Lilit vláda to tají před lidmi už velice dlouho." "Ale přece Tok'rové a lidé jsou přátele…"odmlčela jsem se. "Tak proč utíkáš?" "Je tu ještě jedna věc"zašeptal. "Jde po mě jeden zabiják Tok'er."
Když generál Hemmond zjistil, že zásilka s tok'rou nedorazil docela ho to naštvalo. "Pane…" Jack O'neill stál ve dveřích. "Ach plukovníku…sedněte si" řekl Hemmond. Jack si sedl a poslouchal co má generál na srdci.
"Jacku ztratil se symbiont…" řekl Hemmond. "Měl ho sem dostat chlapec David Connor, ale neobjevil se, asi něco stalo…musíte ho najít…" Jack se na něho koukl. "My jsme vojáci, pane ne učitelé v mateřské školce!" "Jacku ten kluk je v nebezpečí!"

Další díl....je tu....

No, zatiaľ je to stále len vo forme takého úvodu. A ide to veľmi rýchlo. Neuškodilo by to trochu spomaliť a viac oboznámiť s minulosťou a myslením postáv Ale určite pokračuj, som zvedavá čo sa z toho vyvinie

Můžu se zeptat, kdo je na té třetí fotce (plukovník Johnsn)?

To je Douglas Henshall (vyděli jsme ho v Primeval)

Vanguard: Zdá sa ti povedomý??

Ani ne, tenhle seriál mi nějak unikl.

To je škoda, je to vydarené britské dielo
Tau´ry: Ako to vyzerá??

Tak povídka dobrá, mnohem lepší než když jsi začínala, ale přesto mám jednu vítku

To je velký železný kruh vyrobený z nakadahu…"

Pominuli že tam má být naqadah a ne nakadah, tak je celá ta věta nesmyslná. Takže podle tebe je brána železný kruh z naqadahu?!!! To je opravdu blbost a doporučuji ti to rychle opravit!

Kapitola č. 4
Utíkali jsme rychle lesem. David měl pořád sílu, ale mě pomalu síla docházela. „Davide… nemůžeme si odpočinout?“ stěžovala jsem si. David přikývl. „Jo … 10 minut a pak znovu na cestu“ sedla jsem si na kmen a David na pařez.
Seděli jsme a poslouchali šumění větru. „Ok … takže za 2 -3 dny budeme u komplexu, ale to je šílenství jelikož je to tam hlídané!“ namítla jsem. Zazubil se. „To zvládneme!“ mrkl na mě David.
Celou noc jsme cestovali a ani jsme si nestihli o sobě moc říct. David myslel na toho zabijáka a měl strach. Připadala jsem si jako ve filmu. „Tohle je lepší než StarWars!“ řekla jsem náhle. „To teda jo … já snil o klidném životě vojáka a místo toho tohle…“ usmál se David.
Major Asura stál u lesa. „Ty děti nemohli utéct daleko …“ zavrčel muž na boku. „Ano to nemohli, ale stihneš je najít a zabít?“ koukl se Mj. Asura na svého přítele. Plukovník Johnsn se objevil za majorem. „Ach ano … ale nikdy nepodceňujte děti“ zavrčel a koukl se na muže. „Jsou to malé slizké obludy, které jen vysávají z dospělých život!“ Major Asura se usmál. „Já a Traš ty děti najdeme a zabijeme!“
„Jen 2 dny, když půjdeme dnem i nocí“ povzbudil mě David. Usmála jsem se. „Ok…“ ale tušila jsem, že brzy už nebudu moct a on to tušil taky.
Ani ne hodinu na to jsme oba leželi, natáhli v trávě. „Jak ses vlastně dostal k armádě?“ navrhla jsem konverzaci. „No to je lehké … můj otec byl v armádě, matka, bratr, sestra i děda byl, voják máme to v rodině…a ty?“ opřel se o lokty. „Ale menší večírek na konci školního roku“ usmála jsem se nad vzpomínkou. „A to tě poslali na vojenskou školu?“ zamračil se David. „Nabourala jsem se do vojenského počítače…“ řekla jsem tiše. „Och … tak proto“ přikývl. „Měli by, jsme jít“ dodal. „To ne … bolí mě nohy …“ skučela jsem. „Pojď … honem!“
Bohužel jsme toho moc neušli. Ubytovali jsme se v jedné jeskyni nebo to jako jeskyně vypadalo. Lehli jsme si vedle sebe. ‚Ach Lilit do čeho jsi se, to namočila!‘ David mě držel kolem ramen. Objala jsem ho. V životě jsem moc hodných lidí nepotkala. David byl jiný … věřila jsem mu.
Nevím, jak dlouho jsme spali, ale David vyletěl jako by ho píchla vosa. „Kolik je hodin?“ zeptal se mě. „14:30 …“ zívla jsem. „Bože, mi spali tak dlouho? To má ten vrah náskok!“ převalila jsem se. „Tak hodně řvi, aby tě slyšel!“ odsekla jsem a vstala. David zmlkl. „Jestli se chceme k tomu zařízení dostat musíme ukradnout auto…“ řekla jsem rozhodně. Musel souhlasit.
Zastavili jsme jedno auto a řidiči řekly, že ho zabavujeme ve jménu státu. David uměl dobře řídit a tak jsme se vydali na cestu autem.

Snad to bude každou kapitolou lepší ....

Jo snad, pokud to budou delší a častější vydání

Snad když budu mít čas ... jsem na intru ...

EDIT: Necituj příspěvek nad sebou! RomanArts

No, táto časť, aj keď bola krátka, bola dobrá. Je to veľké zlepšenie dokonca aj od prvého dielu tejto poviedky. Nie je to také unáhlené, to sa mi páči

Děkuji budu se snažit i nadále ...

EDIT: Nevím jestli si děláš srandu nebo co, ale opravdu se příspěvek nad tvým necituje! RomanArts