Tak a je tu další část. Nepíšu díl, protože to tak nějak patří ještě k 3. dílu. Tímto konečně ukončím prolog a konečně se podíváme do nové galaxie
Zasedací místnost v SGC byla plná lidí. Doktorka Weirová, Generál Carterová a její Hlučná pětka včetně Tylera Smithe; kapitán lodi Zeus, plukovník Damon Erskine a doktor Radek Zelenka.
Všichni čekali na příchod generála O´Neilla.
Když konečně přišel, usadil se do čela stolu a pronesl:
- „Tááák… funguje to?“
- „Ne jak jsme si představovali, pane.“
- „Nepovídejte.“
- „Nebojte pane. Nic s čím bychom si už neporadili.“
- „Výborně, a co se stalo.“
Slova se ujal Radek:
- „Problém byl v tom, že ačkoliv brána potřebuje po vyrobení z naqadrie o tři čtvrtiny méně energie na vytvoření červí díry, pořád je to hodně na pravidelné vytáčení červí díry do této galaxie…“
- „A to není jediný problém, pane. Doktore Antlio?“
- „O, ano. Jak jistě víte, galaxie Phoenix je od naší vzdálena přibližně osmkrát více než galaxie Pegasus. Jediná loď, která je schopná tak dlouhé cesty je Zeus a to jenom pokud by se veškerý prostor využil pro přepravu paliva. A i tak by musel letět na poloviční výkon, aby ho nespotřebovával příliš rychle. Takováto cesta by trvala přibližně osm měsíců.“
- „Skoro tři čtvrtě roku? To je sakra moc.“
- „Nemluvě o tom že posádka by hladem zemřela již po dvou měsících, jelikož by nebylo kam uskladnit jídlo…“
- „Ale to jste taky vyřešili, nebo ne, Carterová?“
- „Vlastně to jako prvního napadlo tady Tylera.“
- „Tak povídejte, pane Smithi.“
- „V podstatě bychom neletěli přímo ale vzali to oklikou.“
- „Takže si cestu zkrátíme tak, že půjdeme delší?“
- „Jo, asi tak. Než abychom celou cestu letěli prázdnem, vezmeme to po sousedstvích. První základnu zřídíme v galaxii Saggitarius neboli Střelec která je asi tak stejně daleko jako Pegasus. Pak poletíme do galaxie Draka…“
- „Ou, tam bude určitě veselo…“
- „Doufám, že ne. Celou ji totiž musíme proletět a na druhém konci zřídit další stanoviště. No a odtud už je to co by kamenem dohodil do Phoenixu. Fígl je v tom, že jelikož můžeme pravidelně doplňovat zásoby, dostaneme se tam na plný výkon i s menšími loděmi tak za tři až čtyři měsíce. A navíc pokud budeme vytáčet brány postupně, nebudeme potřebovat tolik energie.“
- „Takže ušetříme čas, energii, dostaneme tam více lodí a navrch prozkoumáme o dvě galaxie více?“
- „Ano.“
- „Takovéhle myšlení se mi líbí… Smithi právě jste se dostal do posádky, která poletí do Phoenixu.“
- „No já se tam přihlásil už před třemi týdny dobrovolně, ale děkuju…“
- „Rádo se stalo. No, a když už jsme u těch personálních otázek… Doktorko Weirová…“
- „Vím, na co se chcete zeptat a má odpověď zní ne. Zůstanu na Atlantis, tam je moje místo.“
- „Ale jak víte…“
- „Mám zkušenosti se zařizováním základny v jiné galaxii a tak jste mi chtěl nabídnout místo vedoucí této výpravy. Ale musím odmítnout.“
- „Dobrá. Tak se alespoň musíte…“
- „Zeptat členů mé expedice zda-li se dobrovolně chtějí přidat k výpravě do Phoenixu. Už jsem tak udělala. Tady je seznam. Doktor Zelenka je jedním z nich.“
Jack si přitáhl desky se seznamem k sobě a opatrně koukl na doktorku Weirovou;
- „Už vám někdy někdo řekl, že z vás…“
- „… jde strach? Ano, už mnohokrát…“ usmála se Doktorka.
- „No každopádně tu teď máme volné šéfovské křeslo. Carterová?“
- „Děkuji pane, ale chci tu být na zažehnutí Jupiteru.“
- „No zdá se, že to zbylo na vás Erskine.“
- „Bude mi ctí, pane.“
- „Portmolior už byl namontován na Dia?“
- „Ano pane.“
- „Posádka vybrána?“
- „Z většiny.“
- „A vzlétnout můžeme…“
- „Do týdne, pane.“
- „Výborně…“